71 Co 288/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená obecným zmocněncem Jméno zmocněnce bytem Adresa zmocněnce o zánik věcného břemene k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 25. září 2024, č. j. 28 C 354/2023-70,

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku potvrzuje.

II. V odstavcích II. a III. výroku se mění takto:Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 26.758 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech odvolacího řízení 7.345 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud určil, že právo odpovídající věcnému břemeni chůze a jízdy zřízené k tíži specifikovaných pozemků (dále jen zatížené pozemky) na základě usnesení soudu číslo deníku , Anonymizováno, ve prospěch specifikovaných pozemků, je promlčeno (odstavec I. výroku), zavázal žalovanou nahradit žalobci náklady řízení (odstavec II. výroku) a zavázal žalobce zaplatit žalované náklady řízení ve výši 7.025 Kč (odstavec III. výroku).

2. Okresní soud dospěl k závěru, že žalobce jako vlastník pozemků, k jejichž tíži je zřízeno věcné břemeno má právní zájem na určení, že toto právo je promlčeno. Žalovaná se stala vlastníkem pozemků, kterým toto právo z věcného břemene svědčí, na základě kupní smlouvy ze dne 21. 10. 2021. Před uzavřením této smlouvy se byla společně se svým druhem podívat na místě, kudy má být věcné břemeno realizováno. Okresní soud vyhodnotil, že na místě samém byly dány okolnosti, které by objektivně každou osobu postupující s běžnou péčí a opatrností měly vést k pochybnosti o souladu mezi stavem zapsaným v katastru nemovitostí a skutečným stavem. Žalované muselo být zjevné, že na pozemek nikdo dlouho nevstupoval a nevykonával tak práva z věcného břemene. Žalovaná měla přistoupit k ověření, jaký je skutečný stav, zda jsou pozemky užívány, zda na ně někdo chodí. To je umocněno skutečností, že žalovaná věděla, že původní vlastnice pozemku a její rodina bydlí v , adresa, a je tak nepravděpodobné, že by pozemky jakkoli využívali. Pokud tak žalovaná neučinila, nevztahuje se na ni ochrana dle ust. § 984 o. z. a nelze tak uzavřít, že nabyla více práv, než kolik svědčilo prodávající v okamžiku uzavření kupní smlouvy. Po provedeném dokazování dospěl okresní soud k závěru, že pozemky naposledy užíval p. , jméno FO, , který zemřel v 70. letech 20. století a později se již o pozemky nikdo nestaral. O tom svědčí i skutečnost, že následující vlastník bydlel v , adresa, a pozemky tak soustavně užívat ani nemohl. Právní předchůdce žalované se o tom, že je mu bráněno ve výkonu věcného břemene dozvěděl nejpozději v únoru roku 1999. V dopise ze dne 24. 2. 1999 právní předchůdce žalované uvádí, že se dne 19. 2. 1999 dozvěděl o stavbě plotu ze strany žalobce, tento den ještě mohl své právo realizovat, když v tento den ještě byl na místě samém. Ode dne následujícího, tj. od 20. 2. 1999 právo odpovídající věcnému břemeni přestalo být vykonáváno. K promlčení tohoto práva tak došlo nejpozději ke dni 20. 2. 2009. Aby mohlo dojít ke stavění promlčecí doby, musel by oprávněný z věcného břemene uplatnit obranu svého práva žalobou. Podání takové žaloby však nebylo ze strany účastníků tvrzeno a neplyne to ani z provedeného dokazování. Věcné břemeno nebylo využito ani pro vstup pracovníků, kteří provedli údržbu vegetace na pozemcích, když bylo zjištěno, že k žádné údržbě na oprávněných pozemcích nedošlo po dobu alespoň 30 let. I pokud by k údržbě došlo na základě výzvy městského úřadu ze dne 19. 4. 1999, je logické, že se tak stalo v návaznosti na tuto výzvu. Promlčecí lhůta by tak uplynula dříve, než došlo k uzavření kupní smlouvy ze strany žalované.

3. O nákladech řízení okresní soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. dle procesního úspěchu ve věci. V odstavci III. výroku přistoupil okresní soud k separaci nákladů řízení dle ust. § 147 odst. 1 o. s. ř. a uložil žalobci nahradit žalované náklady řízení za cestu k jednání konaném dne 21. 5. 2024. Toto jednání muselo být odročeno bez zahájení projednání věci z důvodu podaného návrhu na změnu žaloby ze strany žalobce. Právnímu zástupci žalobce nic nebránilo tento procesní návrh učinit s dostatečným časovým předstihem a pokud své pochybení napravil až v průběhu řízení, pak mu za toto nelze přiznat náhradu nákladů řízení a zároveň odůvodňuje postup dle ust. § 147 odst. 1 o. s. ř.

4. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalovaná a domáhala se jeho změny tak, že bude žaloba zamítnuta. Namítala, že při prohlídce nemovitosti před uzavřením kupní smlouvy, jakož i poté, bez jakéhokoli problému zrealizovala průchod ke svým pozemkům, a tedy právo odpovídající věcnému břemeni. V přístupu jí nebylo nikterak bráněno ani ze strany žalobce ani situací v terénu, který průchod volně umožňuje. Již tato skutečnost sama o sobě vylučuje, že by u žalované měly vzniknout nějaké pochybnosti o tom, že by věcné břemeno nebylo využíváno. Zástupce žalované opakovaně komunikoval se synem prodávající, od kterého obdržela informaci, že věcné břemeno existuje a zajišťuje přístup k oprávněným pozemkům. Toto bylo doloženo smlouvou z roku 1931 a výpisem z KN. Z výslechu svědků vyplývá, že tito toliko uvedli, že neviděli někoho oprávněné pozemky udržovat, nikoli že na pozemky nikdy nebyl realizován přístup. Pokud by došlo k promlčení tohoto práva, bylo by již k návrhu žalobce dávno vymazáno z katastru nemovitostí, když by žalobce postupoval v souladu se zásadou, že práva náležejí bdělým. Žalobce však podal žalobu až poté, co žalovaná začala práva odpovídající věcnému břemeni využívat v roce 2021 pro přístup ke svým pozemkům. Jedná se tak o účelový postup žalobce vyvolaný tím, že se žalovaná domáhá v jiném řízení zřízení služebnosti cesty přes jiný pozemek ve vlastnictví žalobce.

5. Proti rozsudku podal odvolání rovněž žalobce, které směřoval pouze do odstavců II. a III. výroku, kterými bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Nesouhlasil s tím, že mu jako procesně úspěšnému účastníkovi, nebyla přiznána odměna za dvě právní porady a za účast u jednání ve věci samé dne 21. 5. 2024. Žalobce musel konzultovat se svým právním zástupcem aktuální vývoj v kauze, aby byli schopni reagovat u nařízených jednání na tvrzení a obranu žalované. Z tohoto důvodu došlo k dalším poradám. Nedůvodné bylo rozhodnutí o separaci nákladů za účast u jednání soudu dne 21. 5. 2024. Žalobce reagoval na zjištění aktuální judikatury a z tohoto důvodu u jednání byl nucen měnit žalobní petit. Veškerá skutková tvrzení a důkazní návrhy však zůstaly stejné. U jednání byla osobně přítomná jak žalovaná, tak její obecný zmocněnec. Soud tak jednání odročovat a usnesení o připuštění změny žaloby mohl vyhlásit přímo u jednání. Za této situace nemůže jít žalobci k tíži tvrzené zmaření soudního jednání.

6. Z podnětu podaných odvolání přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání není co do předmětu řízení důvodné.

7. Okresní soud při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ustanovení § 132 o. s. ř. Z těchto důvodů odvolací soud skutková zjištění okresního soudu jako správná přejímá. Skutkový stav zůstal nezměněn i v odvolacím řízení.

8. Na správně zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud správné právní ustanovení. Odvolací soud souhlasí i s právním posouzením věci, které okresní soud ve věci zaujal a na které odvolací soud v podrobnostech odkazuje.

9. Odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že právo odpovídající věcnému břemeni je promlčeno. Právní úprava dle obč. zák. č. 40/1964 Sb. promlčení práva odpovídající věcnému břemeni jako majetkového práva výslovně předpokládala (ust. § 109). Stejné platí i za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. V řízení bylo zjištěno, že toto právo bylo, resp. mohlo být ze strany právních předchůdců naposledy realizováno v roce 1999, kdy došlo k zamezení přístupu na jejich pozemky výstavbou plotu a brány, ke které neměli přístup. Žalovaná sama v průběhu řízení uváděla, že toto právo bylo realizováno v souvislosti s údržbou pozemku na výzvu městského úřadu v roce 1999 a následně až vstupem žalované na pozemky v souvislosti s jejich koupí. Okresní soud správně uvedl, že samotným bráněním výkonu z věcného břemene nedochází ke stavení běhu promlčecí doby. K tomuto by mohlo dojít pouze podáním příslušné žaloby, což nebylo tvrzeno ani prokázáno. V této souvislosti okresní soud odkázal na přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu. K případné údržbě pozemku mohlo dojít naposledy v roce 1999, v dalších letech již pozemek nebyl žádným způsobem udržován ani využíván. Tato skutečnost byla zjištěna z výpovědí svědků slyšených v řízení vedeném u Okresního soudu v Karviné, sp. zn. , Anonymizováno, a odpovídá i současnému stavu pozemků. Od té doby se nikdo z právních předchůdců žalované nedomáhal vstupu na pozemky přes postavený plot a bránu a o neužívání pozemku svědčí i vzdálenost bydliště dřívějších vlastníků. K promlčení práva odpovídající věcnému břemeni tak muselo dojít nejpozději na konci roku 2009. Pokud žalovaná namítala, že právo z věcného břemene opakovaně vykonávala, dělo se tak již v době, kdy dávno uplynula 10letá promlčecí doba a došlo k jeho promlčení.

10. Opětovné nabytí práva z věcného břemene nelze dovodit ani z ust. § 984 odst. 1 o. z. Dle tohoto ustanovení není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. Dobrá víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis (§ 984 odst. 1 obč. zák.). Pokud někdo nabyl ve skutečnosti neexistující věcné právo v dobré víře a za úplatu od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu, stává se subjektem tohoto práva, i když převodci toto právo nenáleželo.

11. Při hodnocení dobré víry dle ust. § 984 odst. 1 obč. zák. je vždy třeba brát v úvahu, zda smluvní strana při běžné (obvyklé) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat (od každého očekávat) neměla, popřípadě nemohla mít důvodné pochybnosti o tom, že osoba zapsaná jako vlastník ve veřejném seznamu (v katastru nemovitostí) je skutečným vlastníkem věci. Běžná opatrnost zásadně nezahrnuje povinnost činit aktivní kroky (šetření) směřující k tomu, aby se ujistila, že stav zápisů ve veřejném seznamu, o němž se přesvědčila nahlédnutím do něj, je vskutku v souladu se skutečným právním stavem. Toto však neplatí, jsou-li tu objektivní okolnosti vzbuzující pochybnosti o souladu mezi stavem zapsaným ve veřejném seznamu a skutečným právním stavem. V takovém případě naopak je na nabývající osobě, aby si ověřila (aktivně zjišťovala), zda zápis ve veřejném seznamu je v souladu se skutečným stavem (např. rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 1353/2019, 21 Cdo 4540/2018).

12. V nyní projednávané věci bylo zjištěno, že žalovaná se před uzavřením kupní smlouvy seznámila s faktickým stavem převáděných pozemků a přístupu k nim. Byla si tak vědoma stavu, kdy přístup ani příjezd na převáděné pozemky není vůbec možný, resp. pěší přístup je možný pouze v omezeném rozsahu, který nesvědčí a nemůže sloužit obvyklému způsobu přístupu a užívání. Ze situace na místě samém bylo na první pohled zjevné, že žádné věcné břemeno chůze ani jízdy není vykonáváno a ze strany povinného je tomuto výkonu bráněno umístěním plotu a brány, které znemožňují užití povinných pozemků. Nemožnost obvyklého užívání přístupu k pozemkům byla zjevná z vysokého srázu, který se nachází mezi pozemky účastníků a který neumožňuje obvyklý přístup. Za situace, kdy věcné břemeno bylo zřízeno na základě smlouvy uzavřené v roce 1931, toto nebylo dlouhodobě vykonáváno a ze strany povinné osoby tomu bylo zjevně bráněno, je možno dojít k závěru o nedostatku dobré víry žalované, která si vyžadovala po žalované vyvinutí aktivity směřující ke zjištění, proč není toto právo vykonáváno, popř. jakým způsobem je vykonáváno. Žalovaná však žádnou takovou aktivitu nevyvinula, spokojila se pouze s prostým nahlédnutím do veřejně přístupné evidence katastru nemovitostí, nezajímala se o to, zda má převádějící zajištěnu např. možnost otevření vystavěné brány, jakým způsobem má být překonán val mezi pozemky v souvislosti s možností vjezdu vozidel, jak je zajištěn běžný přístup na pozemek přes vzrostlé porosty a křoviny. Za této situace žalovaná nepostupovala s běžnou mírou opatrnosti, když si skutečný stav žádným způsobem neověřila alespoň dotazem u žalovaného, popř. u převádějícího, jakým způsobem jsou nebo byla práva z věcného břemene vykonávána.

13. S odvolatelem lze souhlasit, že to byl právě žalobce, který se mohl již mnohem dříve postarat o uvedení zápisu v KN do souladu se skutečným stavem. Uvedený nedostatek je sankcionován jen tím, že může dojít za splnění podmínek uvedených v ust. § 984 odst. 1 o. s. ř. k nabytí věcného práva – tj. služebnosti cesty a průchodu, i když toto právo ve skutečnosti na nemovitostech nevázlo. Pokud však žalovaná jako nabyvatelka nemohla být objektivně v dobré víře, pak ani tato dočasná nečinnost žalobce, nemůže vést k nabytí uvedeného věcného práva dle uvedeného ustanovení.

14. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

15. K odvolání žalobce, které směřoval do odst. II. a III. výroku, odvolací soud změnil dle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek v této části, když shledal odvolání důvodné. Je pravdou, že žalobci nic nebránilo učinit změnu podané žaloby dříve než u nařízeného jednání okresního soudu. Pokud tak však učinil až v úvodu nařízeného jednání, není to v rozporu s procesními předpisy a okresnímu soudu nic nebránilo o této změně rozhodnout a pokračovat v jednání, u kterého byly přítomny obě strany. Pokud došlo k odročení jednání, nelze toto přičítat k tíži žalobci. Za této situace není na místě postup dle ust. § 147 odst. 1 o. s. ř. o separaci nákladů.

16. Žalobci náleží dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. odměna za 6 úkonů právní služby po 2.500 Kč, když v této výši žalobce odměnu ve svém vyúčtování požadoval (příprava a převzetí věci, podání žaloby, účast u jednání soudu dne 23. 7. 2024, 11. 9. 2024 – 2 úkony, 25. 9. 2024), tj. 15.000 Kč, 6x režijní paušál po 300 Kč, tj. 1.800 Kč. Za účast u jednání soudu dne 21. 5. 2024 náleží žalobci náhrada za promeškaný čas dle ust. § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, když toto jednání bylo odročeno bez projednání věci, a to z důvodu spočívajícího na straně žalobce (jednání bylo odročeno z důvodu změny žaloby ze strany žalobce), tj. částka 625 Kč. Žalobci dále náleží náhrada cestovného v celkové výši 1.436 Kč za 4 cesty k okresnímu soudu a 4x náhrada za ztrátu času po 400 Kč, tj. 1.600 Kč. Náklady za právní zastoupení a náhrada hotových výdajů představují částku 20.461 Kč, která je navýšena o DPH ve výši 4.297 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000 Kč. Okresní soud správně vyhodnotil, že žalobci nenáleží odměna za 2 další porady s klientem, když se nejedná o účelně vynaložené náklady, když z obsahu spisu nevyplývá nezbytnost těchto porad, popř. nutnost jejich trvání v rozsahu delším než 1 hodina.

17. Z těchto důvodů odvolací soud dle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil napadený rozsudek v odstavcích II. a III. výroků a zavázal žalovanou nahradit žalobci náklady řízení v celkové výši 26.758 Kč.

18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla zavázána nahradit žalobci částku 7.345 Kč představující odměnu za účast u jednání odvolacího soudu ve výši 5.620 Kč dle ust. § 9 odst. 4 a § 7 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025, režijní paušál ve výši 450 Kč, to vše navýšeno o DPH ve výši 1.275 Kč. Náklady řízení byla žalovaná zavázána zaplatit ve lhůtě stanovené dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce (ust. § 149 o. s. ř.).