71 CO 293/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudců JUDr. Šárky Žmolilové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 25. 6. 2021, č. j. 17 C 236/2017-150,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci I. výroku, mění tak, že se žaloba zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení v částce 53.482 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

III. Žalobce je povinen nahradit České republice - Okresnímu soudu v Opavě náklady řízení ve výši 1.354 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení v částce 14.376 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Rozsudkem okresní soud určil, že žalobce je vlastníkem části pozemku parc. číslo v katastrální uzemí, a to v rozsahu vymezeném a označeném jako pozemek parc. číslo v geometrickém plánu pro rozdělení pozemku číslo vyhotoveném právnická osoba, IČO, který je součástí rozsudku (odstavec I.) v části, ve které se žalobce domáhal vůči žalované určení vlastnického práva k pozemku parc. číslo v katastrální uzemí rozsah uvedený v odstavci I. výroku, soud žalobu zamítl (odstavec II.), žalovanou zavázal k povinnosti zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 10.629 Kč (odstavec III.) a dále rozhodl o nákladech řízení státu tak, že žalobce zavázal k této náhradě ve výši 420 Kč (odstavec IV.) a žalovanou v rozsahu 934 Kč (odstavec V.).

2. Tento rozsudek v odstavcích I., III. a V. výroku napadla včasným odvoláním žalovaná a domáhala se jeho změny tak, že se žaloba zamítá a žalobci bude uloženo hradit náklady řízení žalované i náklady řízení státu v celém rozsahu. Žalovaná vytkla okresnímu soudu, že z důkazů v řízení provedených učinil nesprávná skutková zjištění a věc nesprávně právně posoudil, pokud žalobě v bodě I. vyhověl. Okresní soud učinil nesprávné zjištění v závěru, že tehdejší manželé jméno a jméno příjmení, jméno příjmení a jméno a jméno příjmení předpokládali, že jižní hranice parcely číslo končí na úrovni severní hranice (nynější) parcely číslo dospěl tedy k závěru, že mezi nynějšími parcelami číslo a číslo na jedné straně a parc. číslo na straně druhé pozemek parc. číslo není vůbec vklíněn, a že pozemky parc. číslo na straně jedné s pozemkem parc. číslo na straně druhé bezprostředně sousedí a hraničí. Tento skutkový závěr však dle žalované nemá oporu v okresním soudem provedených důkazech. K náčrtu o vytýčení hranic vznesla žalovaná námitku nedostatku jeho pravosti a správnosti a rozhodnutí katastrální úřad, katastrální pracoviště ze dne 13. 10. 2016, číslo jednací - číslo jej hodnotilo jako nejednoznačný (málo čitelný) a evidentně doplněný slučkou na hranici parc. číslo. S námitkou žalované se okresní soud nijak nevypořádal, přičemž bez porovnání s originálem této listiny, kterou však katastrální úřad nemá k dispozici, nelze vyvodit z tohoto náčrtu spolehlivé skutkové závěry. Tato listina nemá konstitutivní charakter pro vznik vlastnického práva a nemůže ani zakládat dobrou víru žalobce pro nabytí vlastnictví vydržením. Rozdílné zobrazení pozemku parc. číslo rozdílné údaje o jeho výměře v evidenci nemovitostí byly způsobeny chybami tehdejší geodézie a posléze Katastrálního úřadu v obec a byly katastrálním úřadem napraveny. Ani tato skutečnost nemůže zakládat dobrou víru žalobce, navíc zde zcela absentuje domnělý nabývací titul. Oporou pro výše uvedený chybný skutkový závěr okresního soudu nemohou být ani svědecké výpovědi jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení. Ze všech svědeckých výpovědí naopak vyplývá, že všichni věděli a předpokládali, že předmětný pozemek parc. číslo vede z hlavní silnice kolem rohu domu žalobce na parcele číslo zužuje se až k parcele číslo na níž stojí dům příjmení. Svědek jméno příjmení řekl, že výměru pozemku parc. číslo m² zjistil v roce 1990 na geodézii. Na to reagoval samotný žalobce spontánním tvrzením, že to zjistili v roce 1991, čímž pravdivost výpovědi svědka jméno příjmení potvrdil, byť to posléze, když si uvědomil dosah svého vyjádření, zase změnil. Rovněž nelze přijmout závěr okresního soudu, že by žalobce s částí pozemku parc. číslo označenou nyní jako parc. číslo nakládal jako s vlastní a že by se zřetelem ke všem okolnostem byl v dobré víře, že mu tato část pozemku patří. Sporná část pozemku nebyla nikdy oplocena a nebyla užívána výlučně žalobcem. Pozemek byl užíván žalobcem, jeho bývalou manželkou, žalovanou a jejím manželem jméno příjmení a žalobce proti tomu neměl námitky. Domnělým právním titulem pro vydržení vlastnického práva žalobce rozhodně nemůže být ani kupní smlouva ze dne datum, ani smlouva o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví z datum mezi žalobcem a jeho bratrem jméno příjmení. Parcelu číslo svévolně užívali příjmení a posléze příjmení, ač věděli, že ji nevlastní, protože ji nabyli příjmení. To bylo také příčinou špatných vztahů mezi oběma rodinami a situace se nezlepšila ani sňatkem žalované s jméno příjmení. I kdyby byly splněny podmínky pro vydržení sporného pozemku (což žalovaná popírá), nemohl by se žalobce stát jeho výlučným vlastníkem, neboť ani jednu z předchozích smluv neuzavíral výlučně sám, nýbrž se svou tehdejší manželkou jméno příjmení. Pozemek by mohl být součástí jejich společného jmění, a protože nebyl po rozvodu jejich manželství vypořádán, mohl by po 3 letech od rozvodu připadnout ze zákona do jejich podílového spoluvlastnictví. Svědkyně příjmení však ve své výpovědi uvedla, že má za to, že se nikdy vlastnicí či spoluvlastnicí tohoto pozemku nestala. Konečně žalobkyně namítá, že okresní soud přisoudil žalobci více (podle geometrického plánu již je nedílnou součástí rozsudku) než kolik žalobce v žalobě na straně 4 požadoval. Zmíněný geometrický plán nebyl opatřen soudem a neměl sloužit pro účely jeho meritorního rozhodnutí, ale byl opatřen účastníky pro účely mimosoudního vyřešení sporu, k čemuž nakonec nedošlo.

3. Žalobce v písemném vyjádření navrhoval potvrzení napadeného rozsudku s odůvodněním, že náčrt není falzifikát, je opatřen zřetelným razítkem i podpisem, je dostatečně čitelný a srozumitelný, na jeho podkladu došlo ke změnám v tom, že manželům příjmení připadly v roce 1990 dvě části ve tvaru trojúhelníků (v souladu se slučkou na náčrtu) a bylo zbudováno oplocení určující jižní hranici pozemku příjmení. Důkazem je rovněž kupní smlouva z datum, kterou babička žalované jméno příjmení prodala pozemek číslo manželům příjmení o výměře 141 m² a darovací smlouva z datum, na jejímž základě získala žalovaná tento pozemek s výměrou 87 m². Žalobce má za to, že dohoda z roku 1990 uzavřená mezi příjmení a příjmení byla realizována. Svědecké výpovědi svědků blízkých žalované jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení okresní soud správně vyhodnotil. Žalobce s pozemkem nyní označeným parc. číslo nakládal jako s vlastním, na části pozemku si postavil terasu a žalovaná proti tomu nijak nezasáhla. V další části svého vyjádření popisuje žalobce úroveň konfliktních vztahů mezi ním a rodinou žalované a dodává, že opakované pokusy o mimosoudní vyřešení věci skončily neúspěchem z důvodů na straně žalované.

4. Z podnětu včasného odvolání žalované přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání dle ust. § 206 odst. 2 a § 212 písm. a) o. s. ř. v rozsahu odstavců I., III. a V. napadených odvoláním a dále v rozsahu odstavce IV. výroku, který je závislý na rozhodnutí o napadeném výroku a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné a jsou podmínky pro změnu tohoto rozhodnutí.

5. Skutková zjištění okresního soudu převzal odvolací soud jako věcně správná, zopakoval důkaz listinami (notářským zápisem NZ číslo, číslo ze dne datum rozhodnutí - smlouva o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví mezi jméno a jméno příjmení na straně jedné a jméno příjmení na straně druhé, a s tím souvisejícím geometrickým plánem ze dne datum vypracovaným titul jméno příjmení a schváleným geodézií obec) a dospěl k následujícímu a pro posouzení věci podstatnému závěru o skutkovém stavu. jméno příjmení (strýc žalobce a jméno příjmení), resp. jeho právní předchůdci (rodina příjmení) vlastnil před 2. světovou válkou všechny nemovitosti zobrazené na č. l. 58, zejména pozemky parc. číslo parc. číslo parc. číslo parc. číslo s budovou dnes již bývalého hostince a drobnými stavbami. Za války o tyto nemovitosti přišel (bydlel v nich příjmení) a po válce část těchto nemovitostí, včetně pozemku parc. číslo získala (dle tvrzení žalobce přídělem) rodina příjmení, resp. jejich předchůdkyně jméno příjmení. jméno příjmení se s tím nikdy nesmířil a nadále užíval parc. číslo sloužící jako přístupová cesta jako vlastní. V roce 1990 prodal jméno příjmení pozemek parc. číslo (včetně budovy umístěné na tomto pozemku) a parc. číslo to tak, že jednu ideální polovinu do bezpodílového spoluvlastnictví manželů jméno a jméno příjmení a jednu ideální polovinu do výlučného vlastnictví nynějšího manžela žalované jméno příjmení (viz kupní smlouva ze dne datum rozhodnutí NZ číslo, spisová značka). Následně dne datum uzavřeli manželé jméno a jméno příjmení smlouvu s jméno příjmení o zrušení a vypořádání tohoto podílového spoluvlastnictví a nemovitosti si vypořádali jejich reálným rozdělením podle geometrického plánu ze dne datum. Žalobce byl rozměřování pozemků pro jejich reálné rozdělení přítomen a obsah geometrického plánu mu byl znám od samého počátku (tvrzení žalobce u odvolacího jednání). Reálným rozdělením získali žalobce s manželkou do společného jmění provozní budovu na pozemku parc. číslo pozemek parc. číslo parc. číslo. jméno příjmení se stal výlučným vlastníkem pozemků parc. číslo včetně rodinného domku adresa na tomto pozemku, parc. číslo parc. číslo. Žalobce se po rozvodu svého manželství a vypořádání společného jmění stal výlučným vlastníkem výše uvedených nemovitostí. V roce 2013 oznámil katastrální úřad účastníkům, že opravil chyby v údajích katastru nemovitostí, které se týkaly mimo jiné i přístupové cesty parc. číslo správným zobrazením její hranice a uvedením výměry 141 m². K nesouhlasu žalobce s provedením této opravy bylo správní řízení ukončeno v roce 2016 rozhodnutím katastrálního úřadu ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací tak, že nesouhlasu žalobce nebylo vyhověno. Nemovitosti získané přídělem, včetně přístupové cesty, prodala jméno příjmení v roce 1973 manželům jméno a jméno příjmení a ti pak v roce 2003 nemovitosti darovali své dceři, tedy žalované. Ohledně přístupové cesty parc. číslo se žalobce s jméno příjmení a bratrem jméno na straně jedné a manželé příjmení na straně druhé dohodli v srpnu nebo v září roku 1990 na„ úpravě hranic pozemků“ tak, jak zachycuje náčrt o vytyčení hranic, přičemž se dohoda týkala jen těch částí přístupové cesty, které jsou v nynějším rozsudku označeny jako parc. číslo parc. číslo ve vztahu, k nimž byla žaloba zamítnuta. Sporná část přístupové cesty nyní označené jako parc. číslo (která je předmětem tohoto odvolacího řízení) dle tvrzení žalobce předmětem dohody nebyla, neboť se mělo za to, že je součástí pozemku parc. číslo později po rozdělení pozemku parc. číslo Dohoda o vytyčení hranic pozemků z roku 1990 se nestala listinou způsobilou pro zápis změn v ní uvedených v evidenci geodézie, později katastru nemovitostí. V podrobnostech se dále odkazuje na skutkové závěry okresního soudu.

6. Okresní soud na podkladě zjištěných skutečností dospěl ve vztahu ke sporné části přístupové cesty (parc. číslo) k závěru, že ji nabyl žalobce do výlučného vlastnictví vydržením, neboť ji jako vlastní užíval od roku 1990 do roku 2013, kdy byla jeho dobrá víra zpochybněna oznámením katastrálního úřadu o provedení opravy chybných údajů. Domnělý právní titul okresní soud shledal nejprve v kupní smlouvě uzavřené s jméno příjmení dne datum a následně ve smlouvě o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ze dne datum. Žalobce spornou část přístupové cesty užíval (stejně jako jméno příjmení) jako součásti pozemku parc. číslo (číslo) a dle okresního soudu nemohl mít pochybnosti ani vzhledem k výměře a tvaru této části pozemku (31 m²), neboť je jakousi úzkou„ nudlí“, která prodlužuje severní hranici parc. číslo o 2,98 m a její jižní hranici jen o 1,34 m, což jsou odchylky zanedbatelné vzhledem k téměř čtvercovému tvaru pozemku číslo jeho výměře 177 m², resp. 164 m² (dále viz bod 25. rozsudku).

7. S tímto závěrem se odvolací soud neztotožňuje.

8. Okresní soud na otázku vydržení vlastnického práva správně aplikoval příslušná ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., obč. zák. (viz bod 20. rozsudku), nesprávně však vyhodnotil otázku dobré víry žalobce jako jednu ze zákonných podmínek pro závěr, že držba je oprávněná.

9. Dle ust. § 129 odst. 1 obč. zák. držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

10. Dle ust. § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

11. Dle ust. § 134 odst. 1 obč. zák. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

12. Podle názoru odvolacího soudu nemohl být žalobce se zřetelem ke všem okolnostem k dobré víře, že sporná část pozemku parc. číslo je součástí pozemku parc. číslo (později po rozdělení pozemku č. parc. číslo), a to i přesto, že byla jako součást pozemku užívána jméno příjmení, tedy strýcem žalobce. jméno příjmení od počátku věděl, že mu parc. číslo nepatří a užíval ji po celou dobu svévolně. Okolnost, že přístupovou cestu získala po válce spolu s dalšími nemovitostmi rodina příjmení (předchůdci jméno příjmení) se stala předmětem sváru mezi oběma rodinami, přičemž rodina žalované (její právní předchůdci) nikdy zásadně nebránili jméno příjmení v jejím užívání, neboť měli přístup ke svým nemovitostem zajištěn jinak. Otázka vlastnictví přístupové cesty a s tím spojená úprava vlastnických hranic mezi oběma rodinami se řešila opakovaně, poprvé již v roce 1981, kdy předmětem této dohody byla celá parcela číslo což potvrdil žalobce u odvolacího jednání) a podruhé v roce 1990. V obou případech nebyla dohoda podložena příslušnou smlouvou o úpravě vlastnických vztahů a nestala se relevantním podkladem pro vyznačení jakýchkoliv změn v katastru nemovitostí, resp. na geodezii v obec. Navíc dohoda z roku 1990 se sporné části pozemku, který je předmětem tohoto odvolacího řízení již ani neměla týkat. Tato dohoda spolu s náčrtem zobrazujícím nové vytyčení hranic, nemohla dobrou víru žalobce založit, a proto není důvod se dále jejím obsahem či pravosti a správnosti zabývat. Pokud si žalobce i přes tyto skutečnosti myslel, že sporná část přístupové cesty je součástí pozemku parc. číslo pak tuto„ dobrou víru“ nepochybně ztratil v době, kdy spolu s manželkou a bratrem jméno řešil zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku parc. číslo jeho reálným rozdělením na parc. číslo parc. číslo. Při tvorbě geometrického plánu, který byl podkladem pro toto rozdělení, byl žalobce přítomen zaměření pozemku a se zobrazením jeho hranice po rozdělení byl obeznámen od samého počátku. Odvolací soud nesdílí názor okresního soudu, že žalobce nemohl mít pochybnosti o tom, že sporná část přístupové cesty je součástí nově zaměřeného pozemku parc. číslo s ohledem na jeho tvar, neboť právě tento tvar způsobuje výraznou odlišnost v zobrazení obou variant. Podle geometrického plánu ze dne datum tvoří nezastavěná část pozemku parc. číslo mezi budovou umístěnou na tomto pozemku a parc. číslo trojúhelník s velmi ostrým úhlem, kdy hranice tohoto pozemku končí na rohu budovy. V případě, že by sporná část přístupové cesty tvořila součást pozemku parc. číslo netvořila by tato část pozemku trojúhelník, ale spíše obdélník, neboť by se hranice tvořená budovou nelomila na jejím rohu, ale pokračovala by dále v přímce (byť dlouhé jen 2,98 m) a poté by se lomila do téměř pravého úhlu. Jedná se o velmi výrazný detail, očividný v terénu i laikovi. Vědomost o tom, že sporná část přístupové cesty není a nikdy nebyla součástí pozemku parc. číslo potažmo číslo, potvrdili i svědkové jméno příjmení a jméno příjmení a také žalobce, který opravil jméno příjmení v roce, kdy to měli zjistit, i když své tvrzení vzápětí (dle odvolacího soudu účelově) změnil.

13. Dobrou víru žalobce nemohlo založit ani chybné vyznačení hranic pozemků, včetně parcely číslo s tím související změna jeho výměry v katastru nemovitostí, k němuž došlo při tvorbě katastrální mapy digitalizované a platné k datum, kdy bylo převzato chybné zobrazení hranice parc. číslo z analogové katastrální mapy a nebylo provedeno navázání na měřičské výsledky, technickohospodářského mapování v katastrální uzemí, na jehož hranici se parcela nachází. Chybné zobrazení hranice bylo způsobeno chybným spojením lomových bodů vytyčujících hranici pozemků. Podkladem pro opravu se stal neměřičský záznam číslo z roku 1976.

14. Nebyl-li žalobce od počátku, tj. od roku 1990 v dobré víře, že sporná část přístupové cesty (parc. číslo) je součástí parc. číslo nemohl nabýt vlastnictví k tomuto pozemku vydržením, i když jej užíval po dobu delší deseti let. Navíc je nutno zdůraznit, že žalobce neužíval pozemek výlučně, nýbrž spolu s žalovanou a jejím manželem jako přístupovou cestu ke svým nemovitostem. Na tomto pozemku se uskladňoval např. i stavební materiál při rekonstrukci domu účastníků.

15. Ve světle výše uvedených závěrů posoudil odvolací soud argumentaci žalobce jako právně irelevantní a naopak přisvědčil odvolacím námitkám žalované, včetně námitky, že okresní soud přisoudil žalobci více, než kolik žalobou požadoval. Tento rozdíl ve velikosti pozemku je patrný ze srovnání žaloby na č. l. 4 s G.P., jež je dle odstavce I. rozsudku okresního soudu jeho nedílnou součástí. Z toho důvodu pak odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalobu zamítl.

16. Výrok o prvostupňových nákladech řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a částka 53.482 Kč, kterou je procesně neúspěšně žalobce povinen zaplatit procesně úspěšné žalované představuje odměnu advokáta žalované podle § 9 odst. 4 písm. b) a § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif dále jen AT) v plné výši po 3.100 Kč za 12 ÚPS (příprava a převzetí zastoupení, kvalifikované vyjádření k žalobě z 9. 10. 2018, doplňující tvrzení žalované po 2. přípravném jednání k výzvě soudu z 29. 10. 2020, podání o průběhu mimosoudního jednání k výzvě soudu z 4. 3. 2021 a 5. 5. 2021, sepsání listiny o právním jednání – dohody o narovnání z datum, 2x účast na jednání dne 30. 11. 2020 přesahující 2 hodiny, 4x účast na jednání dne 16. 6. 2021 přesahující 7 hodin a jednání s protistranou 2. 12. 2018), tj. 37.200 Kč a odměnu ve výši ½ za účast u 2 přípravných jednání ve dnech 4. 2. 2019 a 30. 9. 2020, tj. 3.100 Kč, odměna celkem 40.300 Kč, náhradu hotových výdajů ve výši 13 režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 AT, tj. 3.900 Kč, to vše navýšeno o 9.282 Kč (21 % DPH).

17. Odvolací soud nepřiznal žalované plnou odměnu za účast u dvou přípravných jednání, neboť to odporuje ust. § 11 odst. 2 písm. g) AT a odměnu za nevyžádané vyjádření ke stanovisku žalobce ze dne 26. 11. 2020, neboť toto vyjádření neobsahovalo žádné nové skutečnosti ve srovnání s jejími předchozími podáními a obsah tohoto podání mohlo být sdělen zástupcem žalované u dalšího jednání, jehož se zúčastnil. Jedná se neúčelně vynaložený náklad.

18. Výrok o nákladech řízení státu je odůvodněn ust. § 224 odst. 2 a § 148 odst. 1 o. s. ř., podle něhož je procesně neúspěšný žalobce povinen nahradit státu svědečné, které bylo vyplaceno svědkyni příjmení ve výši 1.354 Kč.

19. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a částka 14.376 Kč představuje odměnu advokáta žalované za 2 ÚPS (odvolání a účast u odvolacího jednání) po 3.100 Kč, tj. 6.200 Kč, náhradu hotových výdajů ve výši 2 režijních paušálů po 300 Kč, tj. 600 Kč, náhradu za ztrátu času 4 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 AT, tj. 400 Kč, cestovné z obec do obec a zpět celkem 80 km osobním vozidlem značka anonymizováno, registrační značka o průměrné spotřebě 6 l nafty na 100 km, cena 36,10 Kč za 1 l (palivo 173 Kč) a sazba paušální náhrady 4,70 Kč za 1 km (376 Kč) dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., celkem 549 Kč, to vše navýšeno o 1.627 Kč (21 % DPH) a soudní poplatek 5.000 Kč.

20. Zástupce žalované osvědčil, že je plátcem DPH.

21. Lhůta k plnění plyne z ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. a platebním místem je podle § 49 odst. 1 o. s. ř. zástupce žalované. Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání je možno podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně.