71 CO 300/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudců JUDr. Šárky Žmolilové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovaným: 1. jméno příjmení, narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa 2. jméno příjmení, narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa 3. jméno příjmení, narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa 4. jméno příjmení, narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o určení, že je žalobce dědicem zůstavitele k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále - pobočky v Krnově ze dne 21. 6. 2021, č. j. 19 C 212/2020-117,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovaným náklady odvolacího řízení ve výši částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaných.

1. Okresní soud zamítl žalobu na určení, že žalobce je dědicem po zůstaviteli jméno příjmení (výrok I.) a uložil žalobci nahradit žalovaným náklady řízení částka (výrok II.) a státu náklady řízení částka (výrok III.). Vyšel ze zjištění, že do roku 2015 bydlel žalobce u zůstavitele v letní sezóně, v zimě bydlel u přítelkyně v obec. Od roku 2015 do ledna 2020 bydlel žalobce u zůstavitele. Žalobce si opatřoval prostředky sběrem a tříděním šrotu, spotřebičů, sběrem borůvek. K tomu účelu využíval i pozemek zůstavitele. Žalobce v domě zůstavitele obýval pokoj v podkroví. Společně žalobce se zůstavitelem užívali kuchyň, sociální zařízení. Žalobce sám užíval obývací pokoj, kde sledoval televizi. Žalobce nebyl na adrese obec a číslo hlášen k trvalému pobytu. Žalobce měl v domě automatickou pračku, ve které pral prádlo i pro zůstavitele. Zůstavitel i žalobce měli v domě každý svou lednici, přičemž střídavě užívali vždy jednu. Potraviny si každý kupoval své. Každý si sám připravoval jídlo, měl svůj oddělený příjem, hospodařil samostatně. Každý měl své vlastní motorové vozidlo. Pokud se týče nákladů na elektřinu, tyto pravidelně hradil zůstavitel. Žalobce se podílel na úhradě nedoplatků z vyúčtování. Dále žalobce přispíval na koupi plynových bomb pro potřeby vaření. Žalobce zajišťoval dřevo na otop, brambory. Zůstavitel zajišťoval uhlí. V domě byla vlastní voda ze studny. V době nedostatku vody bylo třeba pitnou vodu dovážet, což zajišťoval zčásti také žalobce. Zůstavitel choval domácí zvířata, o která se sám staral a pro sebe využíval jejich produkty. Žalobce se staral o své záležitosti sběrem druhotných surovin, jejich recyklací, sběrem borůvek. Měl odlišný denní režim, dříve vstával i usínal. Zůstavitel si sám řešil své záležitosti, zejména péči pozemky a domácí zvířata, s čímž mu vypomáhali přátelé jméno příjmení, který byl u zůstavitele téměř denně, sousedé titul příjmení nebo jméno příjmení. Jednalo se o sušení sena, přípravu dřeva nebo skládání uhlí. titul příjmení pravidelně připravovala teplá jídla pro zůstavitele. jméno příjmení, který býval u zůstavitele pravidelně, žalobce u zůstavitele prakticky neviděl. Zůstavitel byl soběstačný, a to až do konce společného bydlení se žalobcem (výpověď titul příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení). Po právní stránce okresní soud dospěl k závěru, že žalobce a zůstavitel netvořili společnou domácnost ve smyslu § 1637 o. z.

2. Proti rozsudku podal odvolání žalobce, které odůvodnil tím, že nebyl vyslechnut svědek jméno příjmení, který by vyvrátil výpovědi svědků příjmení, příjmení a příjmení. Rovněž okresní soud neprovedl důkaz lékařskou dokumentací zůstavitele, která dokládá, že potřeboval pomoc další osoby. Rovněž okresní soud neprovedl důkaz nahrávkami rozhovorů se svědky příjmení a s žalovaným příjmení. Svědkyně příjmení vypověděla, že jen nechávala jídlo venku. Žalobce se o domácnost a o zůstavitele dle svých možností staral, avšak soud výpovědi svědků, které hovoří ve prospěch žalobce, nijak nehodnotil.

3. Žalovaní navrhli potvrzení rozsudku, neboť žalobce se zůstavitelem bydleli v jiných místnostech, odděleně si vařili a nakupovali. Žalobce několikrát zajistil dřevo, částečně uhradil elektřinu, avšak nikdy trvale a dlouhodobě nepřispívali společně k úhradě a obstarání společných potřeb a společně nehospodařili.

4. Z podnětu včasného odvolání žalobce přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, podle ustanovení § 206 odst. 1 a § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu se závěrem, že odvolání není důvodné.

5. Podle § 1637 odst. 1 o. z. nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí ve třetí třídě stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.

6. Okresní soud způsob soužití zjistil dostatečně z výpovědi žalobce, svědků příjmení, příjmení a příjmení, sousedů a kamaráda zůstavitele. Z výpovědi žalobce vyplývá, že od roku 2010 v domě bydlel přes léto a od roku 2015 stále. Dále, že obývali každý jednu místnost a měli společnou kuchyň a koupelnu. Vařili si odděleně, potraviny nakupovali odděleně. Žalobce zálohy na elektřinu nehradil, pouze doplatek. Lednici střídavě užívali oba. Prádlo pral žalobce. Žalobce zajišťoval dřevo na otop a brambory, zůstavitel uhlí. příjmení příjmení vypomáhala s vařením, kdy jídlo nosila zůstaviteli. příjmení příjmení pečoval o zvířata v průběhu hospitalizace zůstavitele. Ostatní slyšení svědci v domě zůstavitele nepobývali delší dobu, pouze při příležitosti sběru borůvek, tak aby blíže soužití popsali, a jejich výpovědi neprokazují znaky společné domácnosti, jak jsou uvedeny níže.

7. Okresní soud pak správně věc posoudil dle § 1637 odst. 1 o. z. a vyložil pojem společná domácnost dle ustálené judikatury rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 627/2001 ze dne 23. ledna 2002. Žalobce se žalovaným sice bydleli v jednom domě, ale nikoli v jedné domácnosti. Společně nehospodařili a nešlo o trvalé soužití, v němž její členové přispívají k úhradě a obstarávání společných potřeb (nepostačuje např. jen příležitostná výpomoc v domácnosti). V podstatě spolužijící osoba má být jako člen rodiny. Zjištěný způsob soužití žalobce se zůstavitelem odpovídá společnému bydlení s oboustrannými výhodami – žalobce levné bydlení a místo pro skladování - zůstavitel výpomoc s vodou, dřevem, levnější brambory. Náklady bydlení nesl zůstavitel (uhlí, elektřina), žalobce pouze ojediněle uhradil nedoplatek na elektřině, avšak zajistil dříví na otop. Zjištěné skutečnosti tedy nelze posoudit, jako by šlo o soužití členů jedné rodiny a tedy, že zůstavitel s žalobcem tvořili společnou domácnost. V podrobnostech odkazuje odvolací soud na přiléhavé právní hodnocení okresního soudu v odstavci 8 napadeného rozsudku.

8. Proto odvolací soud potvrdil podle § 219 o. s. ř. rozsudek okresního soudu jako věcně správný.

9. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaní byli v odvolacím řízení zcela úspěšní, mají tedy právo na náhradu nákladů odvolacího řízení - odměnu částka za dva úkony právní služby po částka dle § 9 odst. 3 písmeno a) a § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Advokátního tarifu sníženou u každého žalovaného o 20 % dle § 12 tarifu, tj. částka a za čtyři účastníky částka za úkon, dle § 13 náhradu hotových výdajů za dva úkony částka, cestovné ve výši částka (ujeto 156 km z obec do obec a zpět, vozem se spotřebou 5,2 l číslo km, náhradě částka za km a ceně nafty částka dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.), částka za zmeškaný čas cestou k jednání celkem 8 půlhodiny, tj. částka anonymizováno dle § 14 advokátního tarifu, dále náhrada za DPH částka (21 % z 18 426). Celkem je tedy žalobce povinen zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení částka. Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání je možno podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně.