71 CO 308/2020

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudců JUDr. Šárky Žmolilové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobců: a) jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa b) jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 173.500 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobců a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále - pobočka v Krnově ze dne 10. 7. 2020, č. j. 19 C 279/2018-324,

I. Rozsudek okresního soudu se - v odstavcích II. - V. výroku, potvrzuje, - v odstavci I. výroku mění tak, že žaloba se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni nahradit společně a nerozdílně žalované náklady řízení v částce 76.400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

III. Žalobci jsou povinni nahradit společně a nerozdílně žalované náklady odvolacího řízení v částce 29.330 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Rozsudkem okresní soud zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobcům 182 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 2. 2. 2016 do 31. 12. 2017, ve výši 8,5 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 9 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 9,75 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 10 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 1. 7. 2019 do 1. 2. 2020, vždy z částky 50 Kč, do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 3. 8. 2016 do 31. 12. 2017, ve výši 8,5 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 9 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 9,75 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 10 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 1. 7. 2019 do 1. 2. 2020, vždy z částky 50 Kč, do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 3. 8. 2017 do 31. 12. 2017, ve výši 8,5 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 9 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 9,75 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 10 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 1. 7. 2019 do 1. 2. 2020, vždy z částky 50 Kč, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec I.), žalobu o zaplacení částky 385 050 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 173 700 Kč od 1. 5. 2015 do zaplacení, z částky 167 800 Kč od 29. 6. 2015 do zaplacení, z částky 31 450 Kč od 13. 5. 2018 do zaplacení, z částky 12 050 Kč od 5. 6. 2019 do zaplacení, zamítl (odstavec II.), žalobu o zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 73 100 Kč od 31. 1. 2016 do zaplacení, vyjma úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 2. 2. 2016 do 31. 12. 2017, ve výši 8,5 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 9 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 9,75 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 10 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 1. 7. 2019 do 1. 2. 2020, vždy z částky 50 Kč, do zaplacení, zamítl (odstavec III.), žalobu o zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 63 900 Kč od 2. 8. 2016 do zaplacení, vyjma úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 3. 8. 2016 do 31. 12. 2017, ve výši 8,5 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 9 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 9,75 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 10 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 1. 7. 2019 do 1. 2. 2020, vždy z částky 50 Kč, do zaplacení, zamítl (odstavec IV.), žalobu o zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 45 650 Kč od 2. 8. 2017 do zaplacení, vyjma úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 3. 8. 2017 do 31. 12. 2017, ve výši 8,5 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 9 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 9,75 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 10 % ročně s počátkem prodlení za každý den od 1. 7. 2019 do 1. 2. 2020, vždy z částky 50 Kč, do zaplacení, zamítl (odstavec V.) a žalobci jsou povinni zaplatit žalované k rukám právního zástupce žalované náklady řízení ve výši 30 571,20 Kč vyčíslené v písemném vyhotovení rozsudku, do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec VI.).

2. Tento rozsudek napadli včasným odvoláním všichni účastníci. Žalobci podali odvolání proti odstavcům II. - VI. výroku s návrhem na jeho změnu tak, že žalobě bude zcela vyhověno. Vyslovili nesouhlas se závěry okresního soudu vedoucími k částečnému zamítnutí žaloby, jsou naopak přesvědčeni, že jsou aktivně věcně legitimováni k žalobě i pro období po 1. 3. 2017, kdy již přestali být nájemci předmětného bytu. Podle žalobců je podstatné, že v bytě stále bydlí a jsou příjemci služeb spojených s užíváním bytu. Dále mají za to, že i žalovaná je pasivně věcně legitimována k požadovanému plnění za vyúčtování služeb poskytovaných před datem 1. 3. 2015. V té době sice ještě nebyla vlastníkem bytového domu (tím se stala 5. 2. 2015), ale vstoupila do práv a povinností svých právních předchůdců, kteří provedli vyúčtování k datu 28. 2. 2015 O pasivní věcné legitimaci žalované svědčí také výsledky soudního řízení vedeného u OS v Olomouci pod sp. zn. [číslo], v němž bylo předchozími vlastníky konstatováno, že nejsou pasivně věcně legitimováni (v řízení o obdobné žalobě za období do 28. 2. 2015) a na tomto základě vzali žalobci žalobu zpět a řízení bylo zastaveno. Nebyla-li dána pasivní legitimace předchozích vlastníků, nemůže v tomto řízení okresní soud vyslovit nedostatek pasivní věcné legitimace nynější žalované.

3. Žalovaná svým odvoláním brojila proti vyhovujícímu výroku v odstavci I. a proti výroku o nákladech řízení v odstavci VI. a domáhala se změny rozsudku v jeho meritorní části tak, že se žaloba i v rozsahu odstavce I. výroku zamítá. Podle žalované okresní soud nesprávně posoudil a rozhodl zejména za 1) zda žalovaná zaslala žalobcům nesprávné vyúčtování, za 2) jaký je smysl ust. § 13 zákona o službách, a zda stanovení zákonné pokuty v konkrétním případě naopak nesměřuje proti smyslu a účelu tohoto zákona, za 3) zda ostatní nájemníky bylo odsouhlaseno, že zákonné pokuty dle zákona č. 67/2013 Sb. nebudou účtovány, za 4) zda žalovaná správně vznesla námitku započtení svých protipohledávek a za 5) o vyčíslení nákladů řízení. Porovnáním evidenčních listů z [datum] na č. l. 33 s evidenčním listem ze dne [datum] na č. l. 208 je zřejmé, že vlastník nemovitosti od zálohových plateb (za osvětlení společných prostor a čištění komínů) upustil a tyto úhrady změnil na paušální formu. Účelem ust. § 13 zákona č. 67/2013 Sb. je snaha o postižení nepoctivého pronajímatele, který se na úkor nájemců snaží obohacovat. Takovým pronajímatelem však žalovaná není, naopak veškerá vyúčtování služeb určená žalobcům je zvýhodňovala. Jedná se o platbu za úklid společných prostor 220 Kč měsíčně, kterou platili ostatní nájemci. Tuto úhradu žalovaná od žalobců nepožadovala, když jejich nájemní vztah skončil v únoru roku 2017 a požadavek vůči žalobcům na úhradu této služby by zřejmě měl za následek další mnohaletý soudní spor. Pokud jde o platby za osvětlení společných prostor a čištění komínů ponechala žalovaná jejich výši v původní podobně dle ceny energií v roce 2014. Samotný nájem pak hradí žalobci také v původní výši 1.334 Kč měsíčně, ačkoliv ve srovnatelném bytě obývaném jiným nájemcem činí nájemné 9.000 Kč měsíčně. Žaloba o určení výše nájemného byla zamítnuta z důvodu formální chyby a další žalobu již žalovaná nepodávala, neboť předpokládala, že se žalobci z bytu vystěhují, když jim byla dána výpověď z nájmu. Přestože žalobcům nájemní poměr skončil k 28. 2. 2017, byt nevyklidili a nadále jej užívají. I z toho důvodu je přiznání pokuty žalobcům za období od 1. 3. 2017 do 1. 4. 2017 v rozporu s účelem zákona i logikou. Pokud odvolací soud neuzná tuto argumentaci za dostatečnou, pro závěr o nedůvodnosti žaloby, neobejde se bez řádného dokazování a posouzení platnosti dohod, které uzavřela žalovaná s ostatními nájemci domu ohledně nevymáhání pokut. Žalovaná postupovala přiměřeně podle příslušných ustanovení zákona č. 67/2013 Sb. V další části odvolání žalovaná brojila proti závěrům OS neuznávajícím důvodnost námitky započtení. V otázce nákladů řízení okresní soud nepřihlédl k částečnému zpětvzetí žaloby a nesprávně určil poměr úspěchu žalované ve věci.

4. Žalobci ve svém vyjádření označili odvolací námitky žalované za nedůvodné. Uvedli, že platili měsíčně úhrady dle evidenčního listu z [datum] v souladu s požadavkem žalované. Pokud žalovaná stavební úpravou rozvodné skříně zapříčinila nemožnost umístit v ní všechna měřená místa, nelze toto rozhodnutí přenášet na žalobce. Dle legislativy je nutné provádět kontrolu a čištění komínů minimálně jednou ročně. Okresní soud správně pochopil účet ust. § 13 zákona o službách, žalovaná žalobce neznevýhodňovala a postih dle § 13 si zapříčinila svým přístupem a nesprávně prováděným vyúčtováním. Samotná výše nájemného a řízení o vyklizení bytu s tímto sporem nijak nesouvisí. Okresní soud ve vyhovující části rozsudku rozhodl v souladu se zákonem o službách i ustálenou judikaturou a správně se vypořádal i s námitkou žalované odkazující na dohody a nájemní smlouvy uzavřené s ostatními nájemníky. Správně rovněž neuznal námitku započtení domnělé pohledávky matky žalované [jméno] [příjmení].

5. V prvé řadě se odvolací soud zabýval otázkou, zda s ohledem na probíhající insolvenční řízení vedené proti žalobkyni [jméno] [příjmení] lze ve věci pokračovat a zda nadále s žalobkyní.

6. Usnesením ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] bylo mimo jiné soudem schváleno oddlužení dlužníka ([jméno] [příjmení]) plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (odstavec II.) a uloženo dlužníkovi vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení tento majetek náležející do majetkové podstaty: deponované srážky z příjmů (odstavec IV.), dále soud uložil plátci mzdy nebo jiného příjmu dlužníka provádět z příjmů dlužníka srážky a tyto zasílat insolvenčnímu správci [titul] [jméno] [jméno] (odstavec V.) a uložil dárci [jméno] [příjmení], narozenému [datum], aby počínaje dubnem 2021 zasílal insolvenčnímu správci finanční prostředky dle darovací smlouvy uzavřené s dlužníkem dne [datum] (odstavec IV.).

7. Dle ust. § 409 odst. 2 insolvenčního zákona jestliže insolvenční soud uložil dlužníku povinnost vydat majetek ke zpeněžení, použije se pro oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty § 408 odst. 1 obdobně. Poté, co insolvenční správce zpeněží majetek, který podléhá oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, předloží insolvenčnímu soudu zprávu o stavu insolvenčního řízení, pro niž se použije přiměřeně ustanovení o konečné zprávě v konkursu, a poté se postupuje obdobně podle ustanovení o rozvrhu v konkursu.

8. Dle ust. § 408 odst. 1 insolvenčního zákona o účincích schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty platí ohledně majetku náležícího do majetkové podstaty v době schválení oddlužení obdobně ustanovení tohoto zákona o účincích prohlášení konkursu, včetně zániku společného jmění dlužníka a jeho manžela. Jde-li o oddlužení povolené na základě společného návrhu manželů (§ 394a), považuje se od okamžiku, kdy nastanou účinky schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, všechen majetek těchto manželů za majetek ve společném jmění manželů, které nezaniká.

9. Z citovaných ustanovení je zřejmé, že § 409 odst. 2 i. z. v případě schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty pojí konkursní účinky toliko k majetku, který soud uložil dlužníkovi povinnost vydat ke zpeněžení. Z uvedeného plyne, že se konkursní účinky na pohledávku, která je předmětem tohoto řízení nevztahují, neboť se nestala součástí majetkové podstaty. V řízení tedy lze pokračovat, a to nadále s žalobkyní.

10. Z podnětu včasného odvolání žalobců a žalované přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek, včetně řízení, které předcházelo vydání podle ust. § 206 odst. 1 a § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu se závěrem, že důvodné je pouze odvolání žalované a v tomto ohledu po doplnění dokazování shledal odvolací soud podmínky pro změnu napadeného rozhodnutí.

11. Napadené rozhodnutí je v pořadí druhým rozsudkem okresního soudu, když první rozsudek č. j. 19 C 279/2018-212 byl (v napadené části) zrušen usnesením odvolacího soudu č. j. 71 Co 291/2019-228 se závěrem, že příjemci služeb vzniká právo na pokutu dle ust. § 13 zákona č. 67/2013 Sb. nejen tehdy, není-li mu doručeno vyúčtování služeb včas, ale také tehdy, není-li mu doručeno řádné vyúčtování služeb, byť by bylo doručeno v zákonné 4 měsíční lhůtě. Okresní soud totiž zamítl žalobu s odůvodněním, že všechna vyúčtování byla provedena včas.

12. Skutková zjištění okresního soudu převzal odvolací soud i pro odvolací řízení jako věcně správná a v podrobnostech na ně odkazuje. Takto zjištěný skutkový stav doplnil odvolací soud sdělením podstatného obsahu listiny - přehledu plateb za nájem a služby za období let 2015 - 2021 a zjistil, že žalobci po celé toto období platili nájemné ve výši 1.334 Kč, zálohu na vodné a stočné 720 Kč měsíčně a paušální částku za osvětlení společných prostor 30 Kč a paušální částku za čistění komínů 10 Kč měsíčně. Z titulu těchto plateb žalovaná žádný dluh neeviduje.

13. Z hlediska skutkového, vzal odvolací soud za podstatné, že žalovaná se stala vlastnicí a pronajímatelkou předmětného bytového domu v únoru roku 2015 a po dohodě s předchozími pronajímateli začala provádět vyúčtování služeb od 1. 3. 2015. Podkladem pro výši úhrad zůstal evidenční list z [datum], oproti předchozímu stavu však žalovaná změnila charakter plateb za osvětlení společným prostor a komíny ze zálohové na paušální. Žalovaná se mýlí, pokud se domnívá, že změnu charakteru plateb za osvětlení společných prostor a komíny ze zálohových na paušální, provedl již její právní předchůdce. Z vyúčtování služeb za předchozí období (provedeného [název práv. osoby] za rok 2014) je zřejmé, že i tyto platby byly zálohové a podléhaly vyúčtování. Žalobci s postupem žalované nesouhlasili a tuto skutečnost, resp. absenci vyúčtování těchto služeb žalované vytýkali a z toho důvodu také podali předmětnou žalobu. Ostatní výtky, že vyúčtování v žádném ohledu nesplňovalo zákonné požadavky, byly tvrzeny pouze v obecné rovině. Předmětem vyúčtování se tak stalo pouze vodné a stočné a bylo prováděno včas. Žalobci byli nájemci předmětného bytu do 28. 2. 2017 (nájemní poměr skončil uplynutím výpovědní doby) a exekučně byt vyklidili 30. 6. 2021 (nesporné tvrzení účastníků u odvolacího jednání).

14. Okresní soud na podkladě těchto zjištění vyhověl žalobě za zúčtovací období od 1. 3. 2015 do 1. 4. 2017 (viz odstavec I. rozsudku okresního soudu) a za období od 1. 1. 2014 do 28. 8. 2015 (kdy vyúčtování prováděl předchozí pronajímatel) a od 1. 4. 2017 do 4. 2. 2019 (kdy již žalobci nebyli nájemci) žalobu zamítl s odůvodněním, že v době před 1. 3. 2015 není dána pasivní věcná legitimace žalované, neboť vyúčtování služeb prováděl předchozí pronajímatel a po 28. 2. 2017 již nejsou k předmětné žalobě aktivně věcně legitimováni žalobci s ohledem na ukončení jejich nájemního poměru.

15. Odvolací soud zcela souhlasí se skutkovými i právními závěry okresního soudu vedoucími k zamítnutí žaloby v rozsahu výše uvedeném (viz odstavec II. - V. rozsudku okresního soudu) a v podrobnostech na ně odkazuje.

16. Pokuta za prodlení s nepeněžitým plněním dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. je sankcí, která postihuje poskytovatele služeb a právo na uplatnění této sankce má pouze příjemce služeb. Tento zákon v § 2 definuje poskytovatele služeb jako vlastníka nemovitosti nebo vlastníka jednotky v domě rozděleném na jednotky v případě, že je byt užíván na základě nájemní smlouvy (§ 2 písm. a) bod 1.).

17. V dané věci není dům rozdělen na jednotky. Žalovaná je vlastnicí celé nemovitosti od 5. 2. 2015 a jednotlivé byty pronajímá na základě nájemních smluv. Po dohodě s předchozími pronajímateli začala provádět vyúčtování služeb od 1. 3. 2015, což plyne i z listin obsahujících vyúčtování služeb za předchozí období. Z ničeho pak neplyne, že by na žalovanou přešla odpovědnost za vyúčtování prováděné jejími předchůdci a důsledky s tím spojené dle § 13 citovaného zákona. Na tomto závěru nic nemění ani okolnost, že žalobci v jiném řízení vedeném u Okresního soudu v Olomouci sp. zn. [číslo] vzali obdobnou žalobu proti předchozím pronajímatelům zpět pouze na podkladě tvrzení tehdejších žalovaných, že nejsou povinně věcně legitimování. Bylo věcí žalobců, že se spokojili s touto procesní obranou žalovaných bez potřebného důkazu.

18. Příjemcem služeb je ve smyslu § 2 písm. b) za prvé nájemce bytu nebo za druhé vlastník jednotky podle zákona upravujícího bytové spoluvlastnictví. Je tedy zřejmé, že účinky § 13 citovaného zákona se mohou projevit pouze za předpokladu platného nájemního vztahu. Tyto závěry se vztahují i na období od 28. 2. 2017 do 31. 3. 2017, když žalobci nebyli nájemci předmětného bytu, avšak období bylo jistě zahrnuto do zúčtovacího období 2. 4. 2016 - 1. 4. 2017.

19. K vyhovující části rozsudku v odstavci I. výroku za zúčtovací období 1. 3. 2015 - 28. 2. 2017 odvolací soud konstatuje, že okresní soud sice správně dovodil, že právo žalobcům na pokutu (formálně) vzniklo, pochybil však, pokud se nezabýval k námitce žalované otázkou, zda se ze strany žalobců nejedná o zjevné zneužití práva nepožívajícího právní ochrany ve smyslu § 8 o. z. (zda uplatněné právo není v rozporu s dobrými mravy dříve dle § 3 obč. zák.).

20. Žalovaná v tomto ohledu zjevné zneužití práva namítla s odůvodněním, že žalobci ji neuznávali jako vlastnici předmětné nemovitosti, potažmo pronajímatelku od samého počátku v té souvislosti podali žalobu, neakceptovali její požadavky související s probíhající rekonstrukcí budovy, chovali se obstrukčně a způsobili průtahy ve stavebních pracech. Po celou dobu platili nájemné v nezměněné výši 1.334 Kč, což neodpovídalo obvyklému nájemnému v daném místě a čase (cca 9.000 Kč měsíčně). Žalovaná sice v minulosti podala návrh na určení výše nájemného 4.295 Kč měsíčně, žaloba však byla z formálních důvodů zamítnuta (viz připojený spis OS sp. zn. 25 C 199/2015). Další žalobu již žalovaná nepodávala, neboť z důvodu výpovědi z nájmu očekávala, že se žalobci vystěhují a nechtěla jít do dalšího vleklého soudního sporu. Žalobci však odmítli byt vyklidit i po skončení nájmu a k jejich vyklizení došlo exekučně až 30. 6. 2021. Žalovaná poukazovala na problematický a konfliktní vztah s žalobci i v tom, že odmítali dohodu o změně úhrady za osvětlení společných prostor a čištění komínů ze zálohové na paušální a s obavy před dalšími spory po nich nepožadovala ani platbu za úklid společných prostor, kterou ostatní nájemníci platili částkou 220 Kč měsíčně. Žalovaná dále uvedla, že žalobci vůči ní podali přes 10 žalob (spolu se sourozenci žalobkyně paní [příjmení] a panem [příjmení] - nájemci sousedního bytu podali vůči žalované 17 - 20 žalob) a žalovaná je jednáním žalobců i soudními spory znechucená a má to na ní i neblahý psychický dopad. Pro úplnost nutno dodat, že s ostatními nájemci se žalovaná dohodla na způsobu úhrady poskytovaných služeb a žádné spory s nimi nikdy neměla.

21. Žalobkyně u odvolacího jednání uvedla, že nadále zpochybňuje vlastnictví žalované k předmětné nemovitosti a připravuje v tomto ohledu další žalobu a také podá žalobu na neplatnost výpovědi (výpovědního důvodu) z nájmu bytu.

22. Dle ust. § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

23. Nejvyšší soud opakovaně uvedl, že institut zjevného zneužití práva podle citovaného ustanovení je v zásadě totožný s dříve užívaným pojmem dobrých mravů podle § 3 odst. 1 obč. zák.

24. Zneužití práva se tak neomezuje pouze na právní jednání, ale často jej lze spatřovat i ve faktickém chování a z toho pohledu je nutno námitku žalované posoudit.

25. Odvolací soud zvážil všechny výše uvedené okolnosti případu, průběh nájemního vztahu i dlouholeté spory účastníků, jejich postoj v tomto řízení a v neposlední řadě i výši úhrad za užívání předmětného bytu a posoudil výši paušálních plateb (za osvětlení společných prostor a čistění komínů) za posuzované období od 1. 3. 2015 do 28. 2. 2017 s nárokem žalobců za toto období a dospěl k závěru, že žaloba je zjevným zneužitím práva, pročež nemůže požívat právní ochrany.

26. Celková výše žalobci zpochybňovaných paušálních úhrad činí za uvedené období, tj. za 24 měsíců 960 Kč, což odpovídá 0,5 % z požadované pokuty 182.600 Kč (bez příslušenství). Vezmeme-li v úvahu, že s ohledem na defenzivní přístup žalované, žalobci po celou dobu platili nájemné 1.334 Kč měsíčně (18 Kč m² obytné plochy) a nemuseli hradit platby za úklid společných prostor, nutno dojít k závěru, že užívali byt za nadstandardně zvýhodněných finančních podmínek, které neodpovídali vývoji cen nájmu a souvisejících služeb v daném místě a čase. Přes tuto skutečnost žalobci v podstatě šikanovali žalovanou od samého počátku svým odmítavým, obstrukčním a sudičským jednáním, což vedlo žalovanou k rezignaci a k defenzivnímu přístupu. Za zásadní považuje odvolací soud jednání žalobců po skončení jejich nájemního poměru, kdy odmítali byt vyklidit a tím dlouhodobě od 1. 3. 2017 do 30. 6. 2021 neoprávněně zasahovali do výkonu vlastnického práva žalované. Nelze pominout ani postoj žalobců v tomto řízení vyznačující se odmítáním jakéhokoliv smíru a naopak vyjádřením přípravy dalších žalob. V kontextu výše uvedeného hodnotí odvolací soud nynější žalobu žalobců jako zjevné zneužití práva, které nemůže požívat právní ochrany, proto odvolací soud rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl.

27. V odstavcích II. - V. výroku odvolací soud rozsudek okresního soudu z důvodů výše uvedených a s odkazem na správné závěry okresního soudu jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř.

28. Nákladový výrok v odstavci II. je odůvodněn ust. § 224 odst. 2, § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na procesní úspěch žalované ve věci a § 146 odst. 2 větou prvou o. s. ř. (když 86.750 Kč s příslušenstvím bylo vzato zpět a řízení zastaveno, aniž by bylo žalovanou plněno) a částka 76.400 Kč představuje za první řízení před okresním soudem odměnu advokáta žalované za přípravu a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, vyjádření k odvolání žalobců procesní povahy č. l. 157 ½ odměny, vyjádření k odvolání žalobců procesní povahy č. l. 191 ½ odměny a účast na jednání dne 8. 4. 2019 trojnásobek odměny z tarifní hodnoty 173.500 Kč, tj. 8.060 Kč za 1 ÚPS, za 6 ÚPS tj. 48.360 Kč dle § 7 bodu 5., § 11 odst. 1 písm. g), § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif AT), náhradu hotových výdajů ve výši 5 režijních paušálů (za účast u jednání bez ohledu na délku jeho trvání, přísluší 1 RP) po 300 Kč dle § 13 AT, tj. 1.500 Kč a náhradu za ztrátu času 2 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 AT, tj. 200 Kč. Za první odvolací řízení z tarifní hodnoty 86.750 Kč odměnu za vyjádření k odvolání žalobců 4.580 Kč dle § 7 bodu 5. AT, náhradu hotových výdajů ve výši 1 režijního paušálu za 300 Kč dle § 13 AT. Za druhé řízení před okresní soudem odměnu advokáta žalované z tarifní hodnoty 567.650 Kč za účast u jednání dne 10. 7. 2020 přesahujícího 2 hodiny (2 x 10.580 Kč), tj. 21.160 Kč dle § 7 bodu 5., § 11 odst. 1 písm. g) AT, náhradu hotových výdajů ve výši 1 RP za 300 Kč dle § 13 AT. Advokát žalované není plátcem DPH.

29. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a částka 29.330 Kč představuje odměnu advokáta žalované za odvolání do rozsudku okresního soudu z tarifní hodnoty 182.600 Kč, tj. 8.420 Kč a za účast u odvolacího jednání dne 7. 3. 2022 z tarifní hodnoty 567.650 Kč, tj. 10.580 Kč dle § 7 bodu 5. a 6. AT, náhradu hotových výdajů ve výši 2 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 AT, tj. 600 Kč, náhradu za ztrátu času 6 půlhodin po 100 Kč dle § 14 AT, tj. 600 Kč a soudní poplatek za odvolání 9.130 Kč. Zástupce žalované není plátcem DPH.

30. Lhůta k plnění plyne z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. a platebním místem je dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. advokát žalované.