71 CO 311/2019

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Žmolilové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul , anonymizováno . sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o určení, že žalobkyně je dědičkou ze zákona po zůstaviteli jméno příjmení k odvolání žalované do rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2019, č. j. 16 C 261/2018-59,

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavcích I. a III. výroku potvrzuje.

II. V odstavci II. výroku se rozsudek okresního soudu mění takto: Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 28.116 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 12.640 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Okresní soud napadeným rozsudkem určil, že žalobkyně je dědičkou po zůstaviteli [jméno] [příjmení], [datum narození], posledně bytem [adresa], [ulice a číslo], zemřelém dne [datum] (odstavec I. výroku). Dále zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů řízení částku ve výši 43.029 Kč (odstavec II. výroku) a plné náklady státu, jejíž výše bude stanovena v samostatném usnesení (odstavec III. výroku).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že zůstavitel [jméno] [příjmení] dne 22. 9. 2009 veškerý svůj majetek odkázal své manželce [jméno] [příjmení] (popř. svému synovci [jméno] [příjmení] pro případ, že by se manželka nedožila dědění po jeho osobě), a to za současného vydědění žalobkyně, která ho po dobu společného soužití ve společné domácnosti, které bylo plné konfliktů, ignorovala, což se prohloubilo po uzavření sňatku s jejím současným manželem, a vyvrcholilo asi před 6 měsíci, kdy na ně žalovaná zavolala policii a poté podala trestní oznámení. Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 7. 2018, č. j. [číslo jednací], uložil soud žalobkyni, aby do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podala u Okresního soudu v Ostravě proti zůstavitelově manželce (tj. žalované) žalobu na určení, že je dědicem ze zákona po zůstaviteli [jméno] [příjmení], zemřelém dne [datum]; usnesení nabylo právní moci dne 28. 7. 2018. Dne 30. 8. 2018 podala žalobkyně v intencích shora uvedeného usnesení žalobu na určení, že je dědičkou po zůstaviteli [jméno] [příjmení]. K osobě žalobkyně nebylo zjištěno cokoli negativního. Je velice přátelským, vstřícným a chápavým člověkem. Nikdo ji nikdy neviděl opilou. Pracovala jako učitelka autoškoly, později vykonávala v [obec] nad autoškolami státní dozor. Případné stížnosti na její osobu souvisely s výkonem státního dozoru a měly povahu určité námitky podjatosti poté, co byla dozorovanými subjekty označena velmi vulgárními výrazy. Po propuštění z důvodu reorganizace odešla za svým současným manželem do [obec]. V současné době pracuje na [stát. instituce] v pozici [anonymizována dvě slova]. Se svým manželem se seznámila někdy kolem roku 2004, tj. ve svých 44 letech. Do té doby byly vztahy v rodině účastníků harmonické. Žalobkyně žila s rodiči v domě v [část obce], starala se o dům a o zahradu. Manuálně byla velmi šikovná, vykonávala nejrůznější chlapské práce, obkládala schodiště, dělala v domě podhledy, malovala, skládala kaly, řezala stromy, natírala plot, ryla zahradu, se zůstavitelem stavěli skleník, prodlužovali terasu, opravovali auta. K otci (zůstaviteli) měla žalobkyně bližší vztah než k matce (žalované). I otec žalobkyně (zůstavitel) byl velmi přívětivý a pracovitý člověk, který však musel dělat vše pod velením žalované. Musel ji poslouchat, aby s ní vůbec vydržel. Paní [příjmení] všem doma velela, když nebylo po jejím, bylo doma zle. Otec žalobkyně nebyl manipulovatelný člověk, ale z žalované měl strach, často po něm křičela a nadávala mu, říkala, ať si sbalí svých pár švestek a vrátí se na Slovensko. Žalobkyně měla k zůstaviteli vždy kladný vztah. Na druhé straně sama žalovaná nemá dobré vztahy s některými lidmi z [část obce], přes 25 let nemluví se svou sestrou [jméno] [příjmení], které neodpoví ani na pozdrav. Rovněž nemluví se svými sestřenicemi. Do svého domu nepustila ani zůstavitelovy příbuzné ze Slovenska, kteří se sjeli na jeho zádušní mši. O žalobkyni v [část obce] šíří, že ve zvýšené míře konzumuje alkohol. V řízení však nebylo prokázáno, že by kdokoli viděl žalobkyni opilou. V roce 2008 přišel současný manžel žalobkyně požádat její rodiče o ruku. Žalovaná ho tenkrát kyticí, kterou přinesl, přetáhla přes hlavu. Aby v tom nepokračovala, museli ji zadržet příbuzní. Na svatbu v roce 2009 žalovaná se zůstavitelem žalobkyni nepřijeli. Žalobkyně pak částečně bydlela v [obec] a částečně v [část obce] u rodičů. Rodiče jí však v domě vypínali vodu a topení. V lednu 2009 došlo mezi žalobkyní a zůstavitelem ke konfliktu ohledně vozidla žalobkyně [značka] [jméno], které zůstavitel užíval. Zůstavitel tehdy napadl žalobkyni a způsobil jí krevní podlitiny na obličeji a pažích. Žalobkyně to nechtěla nikterak řešit, ale spolupracovnice [jméno] [příjmení] ji přiměla, aby šla k lékaři. Žalobkyně tak nakonec učinila oznámení na policii. Následně platby ve výši 5.000 Kč za užívání domu v [část obce] poukazovala rodičům složenkou. Poslední platba z 6/ 2009 se jí vrátila zpět. V létě 2009 rodiče žalobkyni do domu již nepustili, vyměnili zámky. Od této doby tak není žalobkyně s rodiči v kontaktu, přes sousedy se však stále zajímala o zdravotní stav rodičů, zejména pak o zůstavitele. O smrti zůstavitele v únoru 2018 žalovaná žalobkyni neinformovala, žalobkyně se o tom dozvěděla od své tety, která to věděla z místního rozhlasu. Jelikož kremace zůstavitele proběhla bez obřadu, zorganizovala žalobkyně zádušní mši, aby se i příbuzní ze Slovenska, kteří jsou věřící, mohli se zůstavitelem řádně rozloučit. Žalovaná se zádušní mše nezúčastnila. Dle názoru slyšených svědků měli rodiče žalobkyni za zlé, že si ve svých 44 letech našla přítele, že s ním má již vlastní program a že rodičům již není tolik k dispozici. Přesto se žalobkyně snažila zachovat v rodině dobré vztahy, spolu s manželem zorganizovala otci oslavu jeho 70. narozenin (rok 2007). V únoru 2018, kdy byla žalovaná na [zdravotní zákrok] [zdravotní zákrok], starali se o ni její známí, paní [příjmení] a [příjmení]. Paní [příjmení] měla žalobkyni za zlé, že se o žalovanou sama nepostarala, když jí v minulosti tvrdila, že by své rodiče nikdy neopustila. Paní [příjmení] ani paní [příjmení] si však žalovaná na žalobkyni nikdy nestěžovala.

3. Na takto zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud § 1646 o. z., a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaná žádným způsobem neprokázala, že by se žalobkyně dopustila jakéhokoli jednání ve smyslu § 1646 o. z., zejména pak že by žalobkyně o zůstavitele neprojevovala opravdový zájem, jaký by projevovat měla, jak je v listině o vydědění uvedeno. Je sice pravda, že od roku 2009 nebyla žalobkyně se zůstavitelem v kontaktu, nicméně uvedený stav nastal právě a jen z důvodu na straně žalované a jejího manžela (zůstavitele), kteří žalobkyni vyhodili z domu, když nehodlali akceptovat, že si žalobkyně v pokročilém věku našla manžela a že jim tudíž již nemůže být soustavně k dispozici. Žalobkyně tak neměla reálnou možnost o zůstavitele projevit opravdový zájem, neboť zůstavitel sám neměl zájem se s žalobkyní stýkat a udržovat s ní běžné příbuzenské vztahy. Zůstavitel pod vlivem žalované o tento blízký příbuzenský vztah nestál a jeho nezájem žalobkyni vadil. Informace o rodičích, zejména pak o zůstaviteli, proto získávala žalobkyně alespoň prostřednictvím sousedů, kterých se dotazovala na zdravotní stav rodičů. Když se pak od tety ex post dozvěděla, že zůstavitel zemřel, zorganizovala zádušní mši, aby se se zůstavitelem mohla s příbuznými alespoň takto rozloučit. Uvedené svědčí o tom, že i přes příkoří, které se žalobkyni ze strany jejích rodičů dostávalo v podobě vypínání topení a teplé vody, vysokého nájemného za užívání domu v [část obce], nepřijetí manžela do rodiny, neúčastí na svatbě a fyzického napadení ze strany zůstavitele, měla žalobkyně k zůstaviteli stále kladný citový vztah a o kontakt s ním stála.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání a navrhovala jeho změnu tak, aby žaloba byla zamítnuta. Poukázala na to, že okresní soud učinil nesprávná skutková zjištění a přijal nesprávné právní hodnocení. Pokud se týká nesprávných skutkových zjištění, tak okresní soud uzavírá, že k osobě žalobkyně nebyly zjištěny žádné negativní skutečnosti, ač z dotazování vyplynulo, že žalobkyně byla hrubá, agresivní a konfliktní, pokud se měly řešit problémy, a přátelská byla jen vůči přátelům, se kterými konflikty neměla. Okresní soud také pominul výpověď svědka [příjmení], který vypovídal o vztahu zůstavitele a žalované. Přehlédl, že žalobkyně podávala na zůstavitele a žalovanou neoprávněné trestní oznámení a za opravdový zájem nelze považovat telefonát sousedce, se kterou žalovaná navíc neměla dobré vztahy. O zůstavitele se žalobkyně začala zajímat, když na tom byl nejhůře a iniciativy se chopila až po jeho smrti. Svědci hovořili o újmě, nicméně vycházeli toliko z informací samotné žalobkyně. K nesprávnému právnímu posouzení je nutno uvést, že důkazní břemeno leželo na žalobkyni, avšak tato ho neunesla. Výpovědi svědků byly informacemi na úrovni vesnických drbů. Okresní soud nesprávně vyhodnotil, zda žalobkyně stála o vztah zůstavitele, zcela pominul, že ta ho po dobu deseti let nekontaktovala, nenavštívila, neposlala vzkaz. Pokud se týká nákladového výroku, má žalovaná za to, že i v případě jejího neúspěchu by měl soud aplikovat § 150 o. s. ř., kdy žalovaná má [věk] [anonymizováno], důchod 14.000 Kč měsíčně, nemá nikoho, kdo by se o ni postaral, či jí vypomohl, samotný spor nezapříčinila a vznik sporu nemohla ovlivnit, když to byl její manžel, který žalobkyni vydědil. Navíc náklad řízení činí cestovné ve výši 17.000 Kč, ač vlakoví dopravci jsou schopni zajistit dopravu mnohem komfortněji a rychleji za cenu jízdenky do ceny 500 Kč.

5. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu s tím, že okresní soud správně zjistil skutkový stav a tento správně právně vyhodnotil. Okresní soud vyšel z výpovědí svědků, kteří byli navrženi oběma procesními stranami. Z jejich výpovědí vyplynulo, že do doby, než si žalobkyně našla partnera, bylo soužití žalobkyně a rodičů harmonické. Později žalobkyně nemohla zůstavitele kontaktovat a stýkat se, když ji rodiče vyhodili z domu a zadrželi její osobní věci. Sami ji nekontaktovali, ač na ni adresu měli. Byla to žalobkyně, která se o ně zajímala alespoň formou telefonických dotazů. Pokud se týká nákladů odvolacího řízení, žalobkyně je bývalou učitelkou autoškoly, ráda řídí a jako účastníkovi jí nelze vnutit způsob dopravy. Žalovaná mohla vznik sporu ovlivnit, například mohla nárok žalobkyně uznat.

6. Odvolací soud ve věci odvolání rozhodl rozsudkem ze dne 1. 10. 2019, č. j. 71 Co 311/2019-94 tak, že rozsudek potvrdil v odstavcích I. a III. výroku a změnil v odstavci II. výroku, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry i právním posouzením okresního soudu s tím, že stav a úroveň vztahů žalobkyně a zůstavitele včetně naplnění důvodů vydědění je nutno posuzovat do data sepsání listiny o vydědění, tj. do 22. 9. 2009.

7. Proti tomuto rozhodnutí podala žalovaná dovolání a dovolací soud rozsudkem ze dne 28. 1. 2022, č. j. 24 Cdo 549/2020-118 rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil zpět k dalšímu řízení. Nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že rozhodným okamžikem z hlediska prokázání existence zákonného důvodu vydědění je sepsání listiny o vydědění. Poukazem na přechodná ustanovení občanského zákoníku, a to § 3028, § 3069 a 3072 o. z. stanovil rozhodný okamžik pro prokázání existence zákonného důvodu vydědění okamžik úmrtí zůstavitele.

8. Odvolací soud opětovně přezkoumal rozsudek odvolacího soudu, a to dle závazného právního názoru dovolacího soudu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. V souladu s ust. § 214 odst. 3 o. s. ř. odvolací soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili. Odvolací soud převzal skutková zjištění okresního soudu, když ke změně skutkového stavu v průběhu odvolacího řízení nedošlo. Souhlasí rovněž s právním posouzením věci, které okresní soud ve věci zaujal a na které odvolací soud v podrobnostech odkazuje.

9. V řízení bylo prokázáno, že soužití žalobkyně a rodičů bylo souladné do doby, než se žalobkyně seznámila se svým manželem. K zásadnímu narušení vzájemných vztahů došlo v době, kdy se žalobkyně rozhodla osamostatnit a provdat, když toto její rozhodnutí rodiče nebyli schopni akceptovat. Přes pozvání se neúčastnili ani její svatby. Společné soužití v domě se stalo problematické a plné konfliktů, když rodiče nebyli ochotni přijmout manžela žalobkyně. Vzájemný nesoulad se projevil v konfliktu, ke kterému došlo v lednu 2009 a který vyšetřovala Policie ČR. Byt v rodinném domě rodičů užívala žalobkyně až do června 2009, kdy jí rodiče zamezili přístup do domu tím, že vyměnili zámky a neumožnili jí ani odvézt si své osobní věci. Za užívání bytu v domě rodičů hradila žalobkyně částku 5.000 Kč s tím, že poslední platba za měsíc červen 2009 se jí vrátila bez vysvětlení zpět. Za této situace došlo k sepsání listiny o vydědění. Ke zlepšení vzájemných vztahů již následně nedošlo, když žalovaná společně se zůstavitelem dali žalobkyni jasně najevo, že nemají o vztah s žalobkyní zájem. Tato situace trvala až do smrti otce žalobkyně, když ani jeden z nich neprojevil zájem o obnovení vzájemných vztahů.

10. Jak vyplývá z rozsudku dovolacího soudu, jakož i z judikatury, na kterou toto rozhodnutí odkazuje, důvod vydědění je nutno prokázat ke dni smrti zůstavitele. Jak správně uvedl okresní soud, v řízení nebylo zjištěno, že by se žalobkyně dopustila vůči zůstaviteli jakéhokoliv jednání ve smyslu ust. § 1646 o. z., zejména že o něj neprojevila opravdový zájem, jaký by projevovat měla. V řízení bylo prokázáno, že vzájemné soužití bylo souladné a bezproblémové až do doby, kdy navázala žalobkyně vztah se svým manželem a rozhodla se uzavřít manželství. Poté došlo k výraznému narušení vzájemných vztahů, když rodiče žalobkyně nebyli ochotni manželství akceptovat, neúčastnili se ani její svatby. I po uzavření manželství, kdy měla žalobkyně jinou možnost bydlení a pracovní uplatnění v [obec], nadále do domu rodičů dojížděla, avšak soužití již bylo konfliktní a vyvrcholilo zamezením vstupu do domu ze strany zůstavitele a žalobkyně. Následně byl z jejich strany odvolán souhlas s odvozeným právem bydlení pro žalobkyni. Pokud nebyla žalobkyně se zůstavitelem od roku 2009 v kontaktu, bylo to způsobeno právě z výše uvedených důvodů na straně zůstavitele a žalované. Žalobkyně tak neměla reálnou možnost stýkat se se zůstavitelem, který svým jednáním dal jasně najevo, že o toto nemá zájem. Nesouhlas rodičů s volbou manžela a následné osamostatnění potomka není a nemůže být takovým jednáním potomka, které by odůvodňovalo jeho vydědění. Za této situace neměla žalobkyně ani možnost poskytnout zůstaviteli případnou pomoc v nouzi, např. v nemoci, když o něm neměla žádné informace, zůstavitel ani žalovaná ji nikdy o pomoc nepožádali a obecné informace o svých rodičích žalobkyně měla pouze prostřednictvím sousedů a známých. Žalovaná ani nesdělila žalobkyni, že zůstavitel zemřel. Jak vyplývá z konstantní judikatury, která je použitelná i pro právní úpravu dle o. z. (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 48/2000), jedním z hledisek, které je třeba u důvodu vydědění vždy zkoumat, je to, zda potomek zůstavitele měl reálnou možnost o zůstavitele projevit opravdový zájem, který by jako potomek měl projevit, tj. zda zůstavitel měl sám zájem se s potomkem stýkat a udržovat s ním běžné příbuzenské vztahy; vydědění přichází v úvahu jen tam, kde zůstavitel o tento blízký příbuzenský vztah stojí, kde se ho nezájem potomka osobně citově dotýká, kde mu tento stav vadí, a nikoliv, jde-li o situaci, kdy je mu tento stav lhostejný, případně kdy k němu sám i podstatně přispěl. V dané věci bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně neměla až do smrti zůstavitele reálnou možnost projevit o něj opravdový zájem, ani mu poskytnout případnou pomoc v nouzi a důvody vydědění tak nebyly dány.

11. Respektujíc právní názor dovolacího soudu, rozhodl odvolací soud z výše uvedených důvodů tak, že rozsudek okresního soudu potvrdil v odstavcích I. a III. výroku dle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

12. Shodně s původním rozsudkem rozhodl odvolací soud o změně napadeného rozsudku v odstavci II. výroku, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Žalobkyni nenáleží náhrada cestovného za cestu osobním vozidlem, když žalobkyně použila vozidlo bez souhlasu soudu (ust. § 30 vyhl. č. 37/1992 Sb.). Z tohoto důvodu jí odvolací soud přiznal toliko jízdné vlakovými přepravci v průměrné výši 600 Kč za cestu z [obec] do [obec] a zpět. Celkem tedy náklady řízení před okresním soudem činí částku 28.116 Kč, když oproti jinak správně vyúčtovaným nákladům okresním soudem byla žalobkyni na jízdném přiznána toliko částka 2.400 Kč Odvolací soud neshledal důvody pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř., když žalobkyně s ohledem na jednoznačný postoj žalované v souvislosti s vyděděním žalobkyně neměla jinou možnost, jak se domoci svých práv, než podání této žaloby. Jak vyplynulo v průběhu řízení, žalovaná zcela souhlasila s postupem zůstavitele, tento podporovala, snad i iniciovala, stejný postup zvolila i v rámci své procesní obrany a žalobkyni tak náleží s ohledem na její procesní úspěch právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Důvodem pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř. nemůže být ani nepříznivá majetková situace žalované.

13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni vznikly náklady představující odměnu za 3 úkony právní služby po 2.500 Kč dle ust. § 9 odst. 3 a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen vyhl.), tj. 7.500 Kč, odměnu za účast u vyhlášení rozhodnutí dle ust. § 11 odst. 2 písm. f) vyhl. ve výši 1.250 Kč, 4x režijní paušál po 300 Kč, tj. 1.200 Kč, to vše navýšeno o DPH ve výši 2.090 Kč. Dále bylo žalobkyni přiznáno cestovné za cestu z [obec] do [obec] a zpět ve výši 600 Kč. Procesně neúspěšná žalovaná byla zavázána zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částku 12.640 Kč.