71 CO 322/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Žmolilové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa , PSČ obec zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1. titul jméno příjmení , datum narození anonymizováno datum bytem adresa zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa 2. jméno příjmení , datum narození anonymizováno datum bytem adresa zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o zrušení a nahrazení rozhodnutí podílových spoluvlastníků k odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 2. srpna 2022, č. j. 8 C 163/2021-96,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci I. výroku, mění tak, že se žaloba zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 13 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaných.

III. Žalobkyně je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku náklady řízení ve výši 9 328 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna nahradit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení ve výši 7 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaných.

1. Okresní soud výše uvedeným rozsudkem výrokem I. upravil užívání domu ve spoluvlastnictví účastníků (budovu [adresa], která je součástí pozemku parc. [číslo] zapsáno v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví]) tak, že žalobkyně bude užívat přízemí a žalobci 2. a 3. nadzemní podlaží. Výrokem II. zamítl žalobu na zrušení rozhodnutí většinových spoluvlastníků ze dne [datum], kterým bylo rozhodnuto, že od [datum] přízemí a 2. nadzemní podlaží budou užívat žalovaní a žalobkyně bude užívat 3. nadzemní podlaží. Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a uložil žalobkyni a žalovaným nahradit státu náklady řízení 4 664 Kč (výroky IV. a V.). Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně je spoluvlastnicí s podílem ¼ a [anonymizována čtyři slova] v přízemí domu provozovala s další spoluvlastnicí [anonymizováno] a užívala jednu polovinu 3. nadzemního podlaží. Žalovaní měli podíl ½ a od [datum] jsou většinovými spoluvlastníky s podílem ¾. Žalovaní rozhodli [datum] o dalším užívání nemovitosti tak, že žalobkyně nebude užívat přízemí, ale že přízemí a 2. nadzemní podlaží budou užívat žalovaní a pronajmou je za tržní nájemné. Žalované bylo rozhodnutím určeno k užívání 3. nadzemní podlaží. Po právní stránce okresní soud dospěl k závěru, že žalobkyni nevznikla rozhodnutím většinového spoluvlastníka těžká újma ve smyslu § 1130 o. z., proto výrokem II. zamítl žalobu na zrušení rozhodnutí většinového spoluvlastníka. Dále dospěl k závěru, že rozhodnutí většinového spoluvlastníka podléhá při soudním přezkumu § 1139 o. z., tedy podléhá posouzení dle slušného uvážení, čemuž rozhodnutí většinového spoluvlastníka neodpovídá. Přihlédl k tomu, že žalobkyně jako živnostník již od 90. let minulého století provozuje [anonymizována dvě slova] nacházející se právě v 1. nadzemním podlaží zmiňovaného domu. Soud rovněž přihlédl k tomu, že naopak žalovaní nemají zájem nebytové prostory osobně užívat a mají v úmyslu je pronajímat, aby dosáhli užitku z této věci ve formě nájmu. Za této situace učinil soud závěr, že hledisko slušného uvážení při určení způsobu užívání společného domu bude naplněno tehdy, kdy žalobkyně bude nadále užívat nebytové prostory v 1. nadzemním podlaží o výměře 117,41 m2, tj. prodejnu včetně skladu, kanceláře a WC s umyvadlem, za případnou náhradu ze strany žalobkyně za nadužívání jejího podílu, a naopak žalovaní budou mít k dispozici prostory ve 2. a 3. nadzemním podlaží, které případně mohou pronajímat s tím, že jim připadne celý výtěžek z nájemního vztahu.

2. Proti výroku I. podali žalovaní odvolání, které odůvodnili tím, že jestliže okresní soud dospěl k závěru, že žalobkyni nevznikla a nehrozí těžká újma dle § 1130 o. z., nemůže soud aplikovat ustanovení § 1139 o. z. samostatně, neboť toto ustanovení jen vymezuje způsob rozhodování soudu o nárocích, jež však musí vyplývat z ustanovení § 1128, § 1129 a § 1130 o. z. Jestliže tedy okresní soud dospěl k závěru, že těžká újma nehrozí, měl žalobu zcela zamítnout. Ani samotné rozhodnutí spoluvlastníků okresní soud neposoudil řádně, neboť se nezabýval důvody, proč bylo přijato, ani velikostí spoluvlastnických podílů. Žalobkyně nevyužila možnost odkoupit podíl paní [příjmení] a navíc užívala po určitou dobu prostory i na úkor této spoluvlastnice. Žalovaní poté, co nabyli podíl paní [příjmení], nabízeli žalobkyni dohodu o způsobu užívání, žalobkyně však jakoukoli kompenzaci za užívání přízemí a hrazení nájemného odmítala. Žalobkyně žalovaným po dobu dvou let dobrovolně nekompenzovala nadužívání spoluvlastnického podílu a lze předpokládat, že rozhodnutím soudu nebyly odstraněny budoucí spory mezi spoluvlastníky. Rozsudek okresního soudu nepřiměřeně zasahuje do autonomie spoluvlastníků a nemůže být založen pouze na kritériu dlouhodobého užívání přízemí žalobkyní. Soud se vůbec nezabýval tím, zda je možno z třetího podlaží dosahovat zisku z pronájmu. Žalobkyně, která užívá nejlukrativnější prostory, stabilního příjmu z užívání dosahuje. Soud by proto, pokud už vůbec zasahuje, měl rozdělit i užívání III. podlaží mezi účastníky za náhradu od žalobkyně. Žalovaní jako většinoví spoluvlastníci nesou většinu nákladů na údržbu, proto by měli mít odpovídající podíl na příjmu z nemovitosti. Za stávajícího stavu příjmu dosahuje pouze žalobkyně a další patra nejsou stabilně pronajata. Okresní soud rovněž neřešil otázku solventnosti žalobkyně, zda je náhradu za nadužívání schopna hradit.

3. Žalobkyně se vyjádřila tak, že již pouhé rozhodnutí většiny spoluvlastníků zakládá oprávnění přehlasovaného spoluvlastníka k podání návrhu na soudní přezkum daného rozhodnutí a k návrhu na ochranu jeho práv (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4995/2017). Okresní soud řádně v mezích slušného uvážení zohlednil dlouhodobé užívání přízemí ze strany žalobkyně. Okresní soud rovněž řádně posoudil otázku újmy žalobkyně, která jí hrozí, neboť přesun [anonymizováno] do třetího patra je nereálný a pro žalobkyni rozhodnutí žalovaných znamená ukončení podnikatelské činnosti.

4. Z podnětu včasného odvolání žalovaných přezkoumal odvolací soud rozsudek v napadené části včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, podle ustanovení § 206 odst. 1 a § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu se závěrem, že odvolání je důvodné.

5. Podle § 1128 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (2) rozhodnutí má právní účinky pro všechny spoluvlastníky pouze v případě, že všichni byli vyrozuměni o potřebě rozhodnout, ledaže se jednalo o záležitost, která vyžadovala jednat okamžitě. Spoluvlastník opominutý při rozhodování o neodkladné záležitosti může navrhnout soudu, aby určil, že rozhodnutí o neodkladné záležitosti nemá vůči němu právní účinky, nelze-li po něm spravedlivě požadovat, aby je snášel. Podle § 1129 o. z. (1) k rozhodnutí o významné záležitosti týkající se společné věci, zejména o jejím podstatném zlepšení nebo zhoršení, změně jejího účelu či o jejím zpracování, je třeba alespoň dvoutřetinové většiny hlasů spoluvlastníků. Nedosáhne-li se této většiny, rozhodne na návrh spoluvlastníka soud. (2) Spoluvlastník přehlasovaný při rozhodování podle odstavce 1 může navrhnout, aby o záležitosti rozhodl soud; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Ustanovení § 1128 odst. 3 platí obdobně. Podle § 1130 o. z. přehlasovaný spoluvlastník, jemuž rozhodnutí hrozí těžkou újmou, zejména neúměrným omezením v užívání společné věci nebo vznikem povinnosti zřejmě nepoměrné k hodnotě jeho podílu, může soudu navrhnout, aby toto rozhodnutí zrušil. Ustanovení § 1128 odst. 3 platí obdobně. Podle § 1139 o. z. (1) navrhne-li některý ze spoluvlastníků soudu, aby rozhodl, že rozhodnutí většiny spoluvlastníků nemá vůči němu právní účinky, aby takové rozhodnutí zrušil, nebo je nahradil svým rozhodnutím, uspořádá soud právní poměry spoluvlastníků podle slušného uvážení. Soud může zejména rozhodnout, zda se má změna uskutečnit bez výhrad, s výhradami či proti zajištění, anebo zda se uskutečnit vůbec nemá. (2) Způsobem uvedeným v odstavci 1 soud rozhodne také tehdy, domáhá-li se jeho rozhodnutí některý ze spoluvlastníků proto, že se při rozhodování o společné věci nedosáhlo potřebné většiny.

6. Okresní soud z provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. vyvodil řádná a dostatečná skutková zjištění, odvolací soud takto zjištěný skutkový stav přejímá a v podrobnostech na něj odkazuje.

7. Občanský zákoník nyní rozlišuje podle potřebné většiny hlasů a práv přehlasovaného spoluvlastníka tzv. běžnou správu společné věci dle § 1128, mimořádnou správu dle § 1129 o. z., a dále ochranu před těžkou újmou dle § 1130 o. z. Teprve je-li dán některý z případů dle ustanovení § 1128, § 1129 či § 1130 o. z., má soud oprávnění při rozhodování aplikovat ustanovení § 1139 o. z., tedy aplikovat hledisko slušného uvážení při nevázanosti soudu žalobním petitem. Tedy i v případě, že soud dospěje k závěru, že není dána okolnost těžké újmy dle § 1130 o. z., není vyloučeno, aby sám záležitost posoudil i dle ustanovení § 1129 o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2017 sp. zn. 22 Cdo 192/2017 - soud poskytující ochranu přehlasovanému menšinovému spoluvlastníku v rámci rozhodovacích oprávnění ve smyslu § 1139 odst. 1 o. z. není vázán žalobním návrhem na vydání konkrétního rozhodnutí). Žalobkyně uplatnila v žalobě současně dva požadavky 1. zrušení rozhodnutí z důvodu těžké újmy (tedy ve smyslu § 1130 o. z.) a za 2. nárok na nahrazení (změnu) rozhodnutí soudem dle § 1129 o. z. Jestliže tedy okresní soud jeden z nároků (§ 1130) zamítl a druhému (§ 1129 o. z.) vyhověl, nejde o vnitřní rozpornost rozsudku, jak namítají žalovaní, že by celá žaloba měla být bez dalšího zamítnuta pro neexistenci těžké újmy.

8. Pokud jde o právní posouzení, odvolací soud se ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že žalobkyní nehrozí ani nevzniká těžká újma ve smyslu § 1130 o. z. v podobě ukončení jejího podnikání. Je sice pravdou, že prostory ve 3. nadzemním podlaží jsou pro provozování [anonymizováno] stavebně (uspořádáním, absencí výtahu pro dopravu zboží) nevhodné a pro náhodné zákazníky jde o psychologickou překážku výstupu do 3. nadzemního podlaží a je zde i aspekt menší reklamní viditelnosti prodejny pro kolemjdoucí, avšak nikde není garantováno či ujednáno, že žalobkyně musí provozovat svou podnikatelskou činnost právě v tomto domě. Žalobkyně není na provozování podnikatelské činnosti existenčně zcela závislá, nejde ani o otázku zajištění bydlení, což je jeden z aspektů, ke kterému odvolací soud přihlédl. Jde tedy o ekonomický spor mezi spoluvlastníky o užívání domu a případného požívání výnosu z pronájmu domu či jeho částí, kdy obě strany chtějí užívat či pronajímat lukrativní a pronajímatelné prostory a odmítají„ horší“ a obtížněji pronajímatelná podlaží, zejména 3. podlaží. Žalobkyně užívala nejlukrativnější přízemí domu po dobu [anonymizována dvě slova], aniž by hradila nájemné, či kompenzaci spoluvlastníkům (žalovaným). Tato situace vyplynula ještě z doby, kdy všichni spoluvlastníci teprve dům nabývali, a dále byla situace ponechána beze změny díky rovnodílnému rozložení hlasů – žalobkyně společně s další spoluvlastnicí měli celkem ½ hlasů a užívali přízemí a část 3. podlaží, žalovaní měli rovněž ½ hlasů a užívali zbytek. Úprava spoluvlastnictví však vychází z principu majoritního rozhodování. Žalobkyně je nyní menšinovou spoluvlastnicí a žalovaní hodlají požívat výnosu z nejlukrativnější části domu sami. Rovněž argument, že žalovaní jakožto většinoví spoluvlastníci by byli povinni vynakládat větší část nákladů na rekonstrukci či údržbu domu, a měli by tedy mít právo na odpovídající příjem z nemovitosti, je rovněž důvodný. Určitá forma kompenzace je rozhodnutím žalovaných dána, kdy žalobkyni je přiděleno 3. podlaží s obvyklým ročním nájemným [částka], což přesahuje ¼ znalecky zjištěného výnosu z nájmu celého domu (tedy částku [částka]), který by žalobkyni dle velikosti jejího podílu náležel. Dle odvolacího soudu tedy žalobkyni ani při případném ukončení podnikání nevznikne těžká újma ve smyslu § 1130 o. z.

9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 22 Cdo 192/2017 ustanovení § 1130 o. z. dopadá zejména na záležitosti mimořádné správy dle § 1129 o. z., ovšem výjimečně není vyloučena aplikace i na záležitosti běžné správy dle § 1128 o. z. Ovšem jak uvedeno výše, odvolací soud těžkou újmu vůbec neshledal a není na místě ustanovení § 1130 o. z. v projednávané věci aplikovat, ať již jde o běžnou či mimořádnou správu společné věci.

10. Pokud jde posouzení rozhodnutí žalovaných ze dne 15. 3. 2021 o užívání věci, pak podle ustálené judikatury většinový spoluvlastník může zcela vyloučit dalšího spoluvlastníka z užívání nemovitosti, ovšem za náhradu, která vyloučenému náleží ze zákona (přičemž u přehlasovaného spoluvlastníka nejde přímo o právo na podíl z nájemného, kterého většinový spoluvlastník pronájmem nemovitosti dosahuje - např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. ledna 2016, sp. zn. 22 Cdo 3983/2015). Otázka náhrady za vyloučení, či nadužívání nemusí být přímo součástí rozhodnutí většinového spoluvlastníka. Obdobně rozhodnutím většinového spoluvlastníka může být upraveno užívání jednotlivých částí nemovitostí jednotlivými spoluvlastníky. Otázka rozdělení užívání nemovitosti mezi spoluvlastníky je tak otázkou tzv. běžné správy společné věci dle § 1128 o. z. (dříve hospodaření se společnou věcí viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne sp. zn. 22 Cdo 2725/2017 Judikatura dovolacího soudu je konstantně založena na tom, že v poměrech právní úpravy zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, pojem„ hospodaření se společnou věcí“ ve smyslu § 139 odst. 2 věty první obč. zák. zahrnoval i užívání společné věci jejími spoluvlastníky (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 1999, sp. zn. 22 Cdo 2528/98 (uveřejněný pod č. 31/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)).). Mimořádnou správou se dle § 1129 o. z. rozumí zejména podstatné zlepšení nebo zhoršení věci, změna jejího účelu či její zpracování, k čemuž napadeným rozhodnutím žalovaných nedochází. Mimořádnou správou je podle judikatury např. rozhodnutí většinového spoluvlastníka o vybudování klimatizace, rozhodnutí o snížení nájemného o 70 % (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2017 sp. zn. 22 Cdo 192/2017).

11. Podle odvolacího soudu tedy rozhodnutí žalovaných ze dne [datum] o tom, který ze spoluvlastníků bude užívat jakou konkrétní část nemovitosti, je běžnou správou nemovitosti ve smyslu § 1128 o. z., kde je dána možnost soudního přezkumu pouze a jen v případě, že by nešlo o neodkladnou záležitost a menšinovému vlastníkovi nebyla dána možnost se k zamýšlenému rozhodnutí vyjádřit a hlasovat. Žalobkyně však byla se záměrem seznámena, mohla se vyjádřit a vyjádřit případný nesouhlas. Rovněž ve věci nešlo o neodkladnou záležitost, kde by byla žalobkyně zcela pominuta. Rovněž, jak bylo uvedeno výše, ani toto rozhodnutí o běžné správě nenaplnilo míru těžké újmy dle § 1130 o. z., která by případnou soudní úpravu rovněž odůvodnila. Rozhodnutí většinového spoluvlastníka o běžné správě pak tedy nelze přezkoumávat a případně nahrazovat soudní úvahou o slušném uspořádání. Při opačném výkladu § 1128 o. z. (jak tvrdí žalobkyně, že každé rozhodnutí většinových spoluvlastníků i o běžné záležitosti zakládá oprávnění soudu dle § 1139 o. z.) by všechna rozhodnutí většiny spoluvlastníků podléhala k návrhu automatické kontrole a automatickému posuzování dle slušného uvážení soudu. Takovýto výklad by popřel zákonem danou autonomii spoluvlastníků a pořadí způsobu úpravy správy společné věci - nejlépe dohoda všech spoluvlastníků, jinak rozhodnutí většiny spoluvlastníků, a teprve nedosáhne-li se potřebné většiny, nebo hrozí-li těžká újma nebo jde o mimořádnou správu je namístě případně rozhodnutí soudu o nahrazení, změně či zrušení rozhodnutí spoluvlastníků.

12. Z výše uvedených důvodů odvolací soud dle § 220 odst. 1 písmeno a) o. s. ř. změnil napadený rozsudek ve výroku, I. tak, že žalobu zcela zamítl.

13. V důsledku změny napadeného rozsudku odvolací soud dle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu rozhodl o nákladech řízení před okresním soudem. Žalovaní byli zcela úspěšní, mají dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Odměna zástupce žalovaných činí 12 000 Kč za 5 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, účast u jednání 12. 10. 2021, 26. 7. 2022, podání ze dne 10. 11. 2021) po 2 400 Kč dle § 9 odst. 1, § 7 bodu 4, § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Advokátního tarifu, dle § 13 náhradu hotových výdajů 1 500 Kč Celkem je tedy žalobkyně povinna zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení 13 500 Kč.

14. O náhradě nákladů řízení státu bylo rozhodnuto dle § 148 odst. 1 o. s. ř., kdy stát má vůči neúspěšné žalobkyni právo na náhradu náklad řízení v podobě proplaceného znalečného ve výši 9 328 Kč.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaní byli s odvoláním zcela úspěšní, mají tedy právo na náhradu nákladů odvolacího řízení za zaplacený soudní poplatek za odvolání 2 000 Kč, odměnu zástupce žalovaných 4 800 Kč za podané odvolání, účast u odvolacího jednání po 2 400 Kč dle § 9 odst. 1, § 7 bodu 4, § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Advokátního tarifu, dle § 13 náhradu hotových výdajů 600 Kč, 200 Kč za zmeškaný čas cestou k jednání dle § 14 advokátního tarifu Celkem je tedy žalobkyně povinna zaplatit žalovaným náhradu nákladů odvolacího řízení 7 600 Kč.