71 Co 338/2023

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobkyně: právnická osoba IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem advokát sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovaným:

1. Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne datum bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 2. Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozený dne datum bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o zaplacení částky 1.352.300 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného 1) proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 29. 6. 2023, č. j. 17 C 240/2018-322, I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. ve vztahu k žalovanému 1) v odstavci I. výroku- co do částky 1.352.300 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 11.200 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 2. 11. 2017 do zaplacení, potvrzuje,- a dále se mění takto:Žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení- z částky 180.000 Kč ve výši 8,5 % ročně od 2. 3. 2018 do zaplacení- z částky 699.728 Kč ve výši 8,5 % ročně od 2. 3. 2018 do zaplacení- z částky 106.809 Kč ve výši 8,5 % ročně od 2. 3. 2018 do zaplacení- z částky 343.414 Kč ve výši 11,75 % ročně od 30. 1. 2022 do zaplacení- z částky 11.149 Kč ve výši 11,75 % ročně od 30. 1. 2022 do zaplacenís tím, že toto plnění je povinen zaplatit společně a nerozdílně s žalovaným 2), který byl k tomuto zavázán rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 29. června 2023, č. j. 17 C 240/2018-322.- ve zbylém rozsahu se nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení zamítá.II. Žalovaný 1) je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 279.603 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.III. Žalovaný 1) je povinen zaplatit České republice na nákladech řízení částku 508 Kč na účet Okresního soudu v Karviné do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.IV. K náhradě nákladů řízení a nákladů státu stanovenou v odstavci II. a III. tohoto rozsudku je žalovaný 1) zavázán společně a nerozdílně s žalovaným 2), kterému byla tato povinnost uložena rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 29. června 2023, č. j. 17 C 240/2018322.V. Žalovaný 1) je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 37.958 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud vyhověl žalobě a zavázal žalované zaplatit společně a nerozdílně částku 1.352.300 Kč spolu s úrokem z prodlení z jednotlivých částek (odstavec I. výroku), na nákladech řízení částku 279.603 Kč (odstavec II. výroku) a náklady státu ve výši 508 Kč (odstavec III. výroku).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že dne , datum, došlo k dopravní nehodě vozidlem, které řídil žalovaný 2). Při této nehodě byl smrtelně zraněn spolujezdec , jméno FO, . Bylo vedeno trestní řízení proti žalovanému 2), které bylo odloženo pro jeho nepřípustnost, když duševní choroba žalovaného 2), která nastala až po spáchání činu, trvale znemožňuje chápat smysl trestního stíhání. Žalovaný 2) jako řidič vozidla odpovídá za způsobenou škodu dle ust. § 2927 odst. 1 o. z. Žalovaný 1) byl evidován jako vlastník předmětného vozidla, přičemž v řízení nebylo prokázáno jeho tvrzení, že by předmětné vozidlo před dopravní nehodou prodal žalovanému 2). Při hodnocení otázky vlastnictví vozidla okresní soud vycházel ze svědeckých výpovědí, zejména osob bez příbuzenského poměru k žalovaným. Odpovědnost žalovaného 1) za způsobenou škodu vyplývá z ust. § 24 odst. 9 věta první, druhá a třetí zákona č. 168/199 Sb. Žalovaný 1) nesplnil svou zákonnou povinnost dle ust. § 4 zákona č. 168/1999 Sb. a neuzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem předmětného vozidla.

3. Okresní soud neshledal důvodnou uplatněnou námitku promlčení části nároku žalobkyně, když plnění z garančního fondu bylo poškozeným vyplaceno postupně ve dnech 15. 12. 2017, 4. 1. 2018, 6. 4. 2018 a 13. 11. 2018 a nárok byl u soudu dne 2. 12. 2020 uplatněn včas. Nárok na náhradu toho, co žalobkyně plnila poškozeným se vůči povinným osobám promlčuje v obecné promlčecí době trvající 3 roky dle ust. § 629 o. z.

4. Výše poskytnutého plnění, kterou žalobkyně poskytla jednotlivým poškozeným z titulu nároku na nemajetkovou újmu, shledal okresní soud v mezích zákona a obvyklé praxe. Odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se této problematiky s tím, že vycházel z dvacetinásobku průměrné mzdy v roce 2016 a nemajetková újma náleží otci zemřelého , jméno FO, ve výši 500.000 Kč, jeho sestře ve výši 350.000 Kč, jeho dvěma bratrům ve výši 300.000 Kč a dvěma synovcům ve výši 250.000 Kč. Žalobkyně přihlédla k okolnostem případu a toto plnění krátila všem poškozeným o 40 %, neboť zemřelý nebyl připoután, měl vědomost o požití alkoholu ze strany řidiče, jakož i o skutečnosti, že nemá platné řidičské oprávnění. Oprávněnými shledal rovněž požadované náklady poškozených na právní zastoupení v souvislosti s uplatněním nároků.

5. Proti tomuto rozsudku podal odvolání pouze žalovaný 1), které směřoval do všech výroků. Žalovaný 2) odvolání nepodal a vůči němu je rozsudek v právní moci. Předmětem odvolacího řízení je tak pouze nárok žalobkyně ve vztahu k žalovanému 1).

6. Žalovaný 1) navrhoval změnu napadeného rozsudku tak, že bude žaloba ve vztahu k jeho osobě zamítnuta. Poukazoval na průběh uplatnění nároku žalobkyně vůči žalovanému 1), jakož i na průběh řízení před soudem. Z důvodu jeho nepřiměřené délky došlo ke snížení či úplnému vymizení hodnoty důkazů navrhovaných žalovaným 1). Tento vždy reagoval na výzvu žalobkyně dopisem, ve kterém uvedl všechny rozhodné skutečnosti, na kterých setrval po celou dobu soudního řízení. Nesouhlasil s vyhodnocením uplatněné námitky promlčení, když z ust. § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb. nevyplývá, že by promlčecí lhůta pro uplatnění nároku žalobkyně počala běžet až dnem následujícím po vyplacení plnění žalobkyní. Žalobkyně měla povědomost o škodě a o osobě povinné bezprostředně po dopravní nehodě. Mohla si tak při zachování veškeré opatrnosti učinit úsudek, že bude vyplácet plnění pozůstalým. Tímto započal běh tříleté subjektivní lhůty pro uplatnění nároku na náhradu škody u soudu, nikoliv až vyplacením pojistného plnění. Nesouhlasil rovněž se závěrem okresního soudu ohledně jeho vlastnictví předmětného vozidla, když od počátku konstantně tvrdil, že dne 20. 3. 2017 došlo k uzavření ústní kupní smlouvy mezi žalovanými, dne 22. 3. 2017 inkasoval žalovaný 1) od žalovaného 2) částku 1.000 Kč jako zálohu na kupní cenu a byly předány veškeré doklady od předmětného vozidla včetně klíčů. Žalovaný 2) předmětné vozidlo hojně užíval i před uzavřením kupní smlouvy, což vědělo i nejbližší okolí, které bylo rovněž informováno o záměru vozidlo odkoupit. Zaplacení částky 1.000 Kč jako rezervační zálohy by nedávalo smysl, stejně jako skutečnost, že žalovaný 2) začal zajišťovat opravu podvozku vozidla. Namítal rovněž, že žalobkyně odškodnila celou rodinu zemřelého nesprávně, když dostatečně nezohlednila fakt, že tento sedl vědomě do vozidla, které řídil podnapilý žalovaný 2), který neměl řidičské oprávnění a nebyl připoután. Při stanovení výše odškodnění se žalobkyně přiklonila k vyšší hranici, aniž by k tomuto byl zákonný důvod. Odškodnila rovněž synovce zemřelého, přestože rozhodnutí soudů pamatují na odškodnění především rodičů, manželů a dětí v přímé linii. Okresní soud nesprávně přiznal požadované úroky z prodlení, a to již od roku 2017, přestože délka soudního řízení, které trvalo přes 6 let je nepřiměřená.

7. Žalobkyně navrhovala potvrzení rozsudku jako věcně správného. Okresní soud postupoval pečlivě, náležitě objasnil skutkový stav a své závěry podrobně odůvodnil. Při hodnocení promlčení vychází žalovaný 1) z úpravy promlčení práva na náhradu škody, případně pojistného plnění. Nárok žalobkyně je však zvláštním nárokem, který vzniká výplatou plnění z garančního fondu. Jedná se o speciální postižní právo žalobkyně založené zvláštním zákonem. Promlčecí doba tak nemůže běžet dříve, než nárok vůbec vznikl. Okresní soud rovněž správně posoudil otázku vlastnictví předmětného vozidla, jakož i výši poskytnutého plnění. Není pravdou, že by žalobkyně nepřihlédla k riskantnímu jednání samotného zemřelého, když z tohoto důvodu krátila plnění o 40 %.

8. U jednání odvolacího soudu žalobkyně změnila svou žalobu co do požadovaných úroků z prodlení, když na výzvu soudu uvedla, že nemá k dispozici písemné uplatnění nároku na zaplacení částek 343.414 Kč a 11.149 Kč a tyto nároky uplatnila vůči žalovanému 1) doručením změny žaloby ze dne 1. 12. 2020. Z tohoto důvodu nadále požadovala úroky z prodlení z těchto částek ode dne následujícího po doručení této změny žaloby žalovanému 1). Odvolací soud tuto změnu pro přehlednost u jednání připustil.

9. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek ve vztahu k žalovanému 1) a dospěl k závěru, že odvolání není z převážné části důvodné.

10. Okresní soud při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ustanovení § 132 o. s. ř. Z těchto důvodů odvolací soud skutková zjištění okresního soudu jako správná přejímá. Skutkový stav zůstal nezměněn i v odvolacím řízení. Odvolací soud nesouhlasí pouze s dobou, za kterou byly požadovány a přiznány úroky z prodlení z jednotlivých částek.

11. Při právním posouzení okresní soud správně vycházel z ust. § 24 zákona č. 168/1999 Sb. S ohledem na skutečnost, že k dopravní nehodě došlo v dubnu 2017, je však nutno vycházet z jejího znění platného do 31. 12. 2017, když od 1. 1. 2018 nabyla účinnosti novela tohoto zákona provedená zákonem č. 293/2017 Sb. (viz např. rozsudek NS ČR sp. zn. 25 Cdo 171/2019). Dle ust. § 24 odst. 9 zákona platného do 31. 12. 2017 výplatou plnění z garančního fondu vzniká Kanceláři nárok na náhradu toho, co plnila poškozenému podle odst. 2 písm. a) b) a g) včetně nákladů na jinou osobu pověřenou Kanceláři vyřízením případu s poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním tohoto práva. Vůči pohledávce Kanceláře na náhradu podle věty prvé jsou solidárními dlužníky provozovatel a řidič vozidla, jehož provozem byla způsobena újma; řidič pouze tehdy, pokud má povinnost újmu nahradit. Nelze-li určit provozovatele vozidla, je solidárním dlužníkem vůči pohledávce Kanceláře vlastník vozidla. To neplatí pro vlastníka vozidla, jehož pojištění odpovědnosti zaniklo podle § 12 odst. 1 písm. d).

12. Odvolací soud souhlasí s právním posouzením pasivní legitimace žalovaného 1) ze strany okresního soudu s tím, že pro stručnost odkazuje na jeho závěry v rozsudku. V řízení bylo zjištěno, že , Jméno zainteresované osoby 1/0, předmětné vozidlo dlouho před nehodou na základě dohody s žalovaným 1) opakovaně užíval, v budoucnu měl snad úmysl toto získat do svého vlastnictví, ale nebylo zjištěno, že by k prodeji a předání vozidla došlo před předmětnou dopravní nehodou. Pokud žalovaný 1) uváděl, že u uzavření kupní smlouvy měl být přítomen , jméno FO, , pak toto tvrzení bylo jeho výpovědi zcela vyvráceno. Tento svědek sice připustil, že se léčí od svých 18 let na , anonymizováno, a občas trpí , anonymizováno, , ale výslovně uvedl, že o uzavření kupní smlouvy mu není nic známo. Za této situace je možno z jeho výpovědi vycházet. Odvolací námitka týkající se znevěrohodnění svědků v souvislosti s délkou řízení je zcela nepřípadná, a to s ohledem na dobu léčení tohoto svědka. Je tak nepochybné, že jeho zdravotní indispozice nemá žádnou souvislost s délkou tohoto řízení.

13. Tvrzení žalovaného 1) nebylo potvrzeno ani výpovědí svědka , jméno FO, , kterou okresní soud správně vyhodnotil jako nevěrohodnou, když tento skutečnosti ohledně koupě vozidla, zasazoval do doby, která předcházela tvrzenému uzavření ústní kupní smlouvy. O uzavření kupní smlouvy nemůže svědčit ani samotná skutečnost, že žalovaný 2) předmětné vozidlo samostatně užíval, když z výpovědí všech svědků, jakož i z tvrzení žalovaných vyplývá, že tento si předmětné vozidlo opakovaně od žalovaného 1) dlouhou dobu před nehodou půjčoval. V řízení tak nebylo zjištěno, že by došlo k převodu vlastnického práva na žalovaného 2) a naopak jeho tvrzení byla svědeckými výpověďmi vyvrácena.

14. Okresní soud rovněž správně posoudil námitku promlčení uplatněnou žalovanými. Nárok žalobkyně vyplývající z ust. § 24 zákona č. 168/1999 Sb. má povahu originárního nároku, který se promlčuje v obecné tříleté lhůtě běžící ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Počátek běhu promlčecí doby se tak odvíjí od data výplaty plnění (viz např. rozhodnutí NS sp. zn. 23 Cdo 452/2010, 25 Cdo 4724/2007, 25 Cdo 1098/2009). S ohledem na dobu výplaty jednotlivých částek poškozeným (od června 2017 do listopadu 2018) a na dobu uplatnění jednotlivých nároků žalobou, popř. rozšířením žaloby, byly nároky uplatněny včas, tj. před uplynutím promlčecí doby.

15. Jako důvodnou neshledal odvolací soud námitku ohledně nesprávné výše vyplacených částek. Náklady Hasičského záchranného sboru, zdravotní pojišťovny, uhrazeného pohřebného či v souvislosti s právním zastoupením poškozených byly řádně doloženy listinnými doklady. Zjevně nepřiměřená není ani náhrada nemajetkové újmy pozůstalým po zemřelém , jméno FO, . S ohledem na blízké a intenzivní vztahy mezi zemřelým a jeho příbuznými (otcem, sourozenci a synovci) náleží těmto osobám náhrada nemajetkové újmy dle ust. § 2959 o. z. za , podezřelý výraz, útrapy způsobené jeho úmrtím. Z tohoto ustanovení vyplývá, že nárok na nemajetkovou újmu v případě úmrtí osoby blízké náleží všem osobám, které vnímají úmrtí jako zásah do soukromého a rodinného života. V dané věci tomu tak bylo i v případě nezletilých synovců, kteří žili se zemřelým před nehodou ve společné domácnosti, měli mezi sebou velmi blízké vztahy, zemřelý se jim věnoval a byl v určitých věcech jejich vzorem. Nedůvodná je námitka žalovaného 1) ohledně rozporů ve výpovědích jejich rodičů, když tito shodně popsali blízký vztah nezletilých a zemřelého a rozpory v jejich výpovědích se týkaly nepodstatných skutečností, které mohli každý z nich jinak vnímat, ale nemění nic na závěru o újmě, která jim byla v souvislosti s úmrtím strýce způsobena. Nepřípadná je rovněž námitka týkající se vedených exekucí na majetek sestry zemřelého a matky nezletilých synovců, když i případná exekuce nemůže být důvodem pro nepřiznání nemajetkové újmy. V podrobnostech odvolací soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění okresního soudu.

16. Výše vyplacené nemajetkové újmy jednotlivým osobám zcela odpovídá zásadám a mezím stanovených zákonem a zejména judikatuře týkající se přiznávání těchto nároků. Okresní soud správně odkázal na jedno z těchto rozhodnutí, které sice bylo vydáno až po vyplacení příslušných částek ze strany žalobkyně, která tak z něho nemohla vycházet, ale přiznané částky zcela odpovídají hlediskům rozvedených v tomto rozhodnutí. Výše náhrad se odvíjí od základní částky, která se odvíjí od průměrné mzdy za příslušné období, bylo přihlédnuto k blízkosti a intenzitě vztahů jednotlivých osob se zemřelým a v dostatečném rozsahu bylo rovněž přihlédnuto k míře spoluzavinění zemřelého.

17. V souvislosti se zákonnými úroky z prodlení odvolací soud nesouhlasí s jejich přiznáním již ode dne následujícího poté, kdy byly uvedené částky vyplaceny ze strany žalobkyně. Tímto dnem sice žalobkyni vznikl nárok na náhradu těchto částek vůči žalovanému 1), ale splatnost tohoto nároku nastala až poté, kdy byly tyto částky vůči žalovanému 1) ze strany žalobkyně uplatněny. V průběhu odvolacího řízení učinil žalovaný 1) nesporným, že k úhradě částky 11.200 Kč byl vyzván již v květnu 2017. Z tohoto důvodu musel být již od 2. 11. 2017 v prodlení s úhradou této částky, a proto úroky z prodlení žalobkyni náleží tak, jak požadovala.

18. Ohledně částek 180.000 Kč, 699.728 Kč a 106.809 Kč byl žalovaný 1) vyzván k jejich úhradě přípisem ze dne 30. 1. 2018 s tím, že byl vyzván k jejich úhradě nejpozději do 1. 3. 2018. Žalovaný 1) tuto povinnost nesplnil, ode dne následujícího, tj. od 2.3.2018 se dostal do prodlení a žalobkyni od té doby náleží zákonné úroky z prodlení.

19. Ohledně částek 343.414 Kč a 11.149 Kč byl žalovaný 1) vyzván k jejich úhradě až doručením změny žaloby ze dne 1. 12. 2020. Z obsahu spisu vyplývá, že tato mu byla doručena dne 28. 1. 2022, následující den žalovaný 1) měl a mohl plnit a ode dne následujícího, tj. od 30. 1. 2022 je v prodlení s plněním tohoto závazku. Z tohoto důvodu odvolací soud změnil v této části rozsudek okresního soudu a přiznal zákonné úroky z prodlení od tohoto dne.

20. Úroky z prodlení byly přiznány dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšeno o 8 procentních bodů. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně od počátku požadovala zákonné úroky z prodlení, byly tyto přiznány dle uvedeného nařízení vlády, bez ohledu na výši uváděnou v žalobních návrzích.

21. Z výše uvedených důvodů byl rozsudek okresního soudu dle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný co do jistiny a co do úroku z prodlení z částky 11.200 Kč, potvrzen. Ve zbylých částkách byl dle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změněn co do doby a výše požadovaných úroků z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Ve zbylém rozsahu požadovaných úroků z prodlení byl nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítnut.

22. S ohledem na částečnou změnu napadeného rozsudku, bylo nově rozhodnuto o nákladech řízení mezi účastníky před okresním soudem, a to dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši, když její neúspěch ve věci byl pouze v nepatrné výši. Přiznaná výše nákladů řízení odpovídá částce přiznané okresním soudem, a proto odvolací soud v tomto rozsahu pro stručnost odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.

23. Shodně s okresním soudem zavázal odvolací soud žalovaného 1) k náhradě nákladů státu.

24. Náklady přiznané žalobkyni a státu byl žalovaný 1) zavázán zaplatit společně a nerozdílně s žalovaným 2), který byl k této povinnosti zavázán v pravomocné části napadeného rozsudku.

25. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalovaný 1) byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 37.958 Kč představující odměnu za 2 úkony právní služby po 13.740 Kč, tj. 27.480 Kč, 2x režijní paušál po 300 Kč, tj. 600 Kč, náhradu za ztrátu času za cestu z Prahy do Ostravy a zpět v rozsahu 14 půlhodin po 100 Kč, tj. 1.400 Kč, cestovné ve výši 1.890 Kč za jízdu vlakem z Prahy do Ostravy a zpět, to vše navýšeno o DPH ve výši 6.588 Kč. Náklady řízení byl žalovaný 1) zavázán zaplatit ve lhůtě stanovené dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně.