71 CO 363/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa , PSČ obec zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa , PSČ obec zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 150.000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 18. srpna 2021, č. j. 108 C 52/2019-263 ve znění opravného usnesení ze dne 17. září 2021, č. j. 108 C 52/2019-271,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci II. výroku, - co do částky 128.029 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 25. 6. 2021 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně od 19. 9. 2019 do 24. 6. 2021 z částky 40.000 Kč potvrzuje - ve zbývající části odstavce II. výroku se mění takto: Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 4.425 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 25. 6. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované na nákladech řízení 71.865 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit státu 85 % nákladů řízení, jejíž výše bude stanovena samostatným usnesením okresního soudu do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit státu 15 % nákladů řízení, jejíž výše bude stanovena samostatným usnesením okresního soudu do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku.

V. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 19.074 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 17.546 Kč spolu s úrokem z prodlení (odstavec I. výroku), zamítl žalobu na zaplacení částky 132.454 Kč s úrokem z prodlení (odstavec II. výroku), žalobkyni zavázal zaplatit žalované náklady řízení (odstavec III. výroku) a žalobkyni a žalovanou zavázal zaplatit náklady státu (odstavec IV. a V. výroku).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobkyni vznikl nárok na vrácení částky 110.000 Kč z titulu ústně uzavřené smlouvy o zápůjčce, kterou uzavřela dne [datum] s [jméno] [příjmení], se kterým žila šest let ve společné domácnosti a který byl otcem žalované. Částka sloužila na pořízení kotle do nemovitosti, kterou společně užívali. [jméno] [příjmení] zemřel dne 5. 5. 2018 a jedinou dědičkou byla žalovaná, na kterou přešel závazek uhradit poskytnutou zápůjčku, ze které dosud nebylo nic uhrazeno. Co do částky 92.454 Kč tato pohledávka žalobkyně zanikla dne 24. 6. 2021 jednostranným zápočtem, který učinila žalovaná dopisem ze dne 22. 6. 2021. Žalovaná započetla na pohledávku žalobkyně částku 110.000 Kč představující nárok na vrácení bezdůvodného obohacení, kterého se dostalo žalobkyni tím, že užívala nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalované po smrti [jméno] [příjmení] až do 15. 5. 2019 a za užívání nemovitosti ničeho nehradila. Nehradila rovněž spotřebovanou elektřinu, vodu a stočné, které v plné výši hradila za dané období žalovaná. Okresní soud shledal nárok žalované na zaplacení bezdůvodného obohacení důvodným, a to v obvyklé výši nájemného za užívání části nemovitosti za dané období ve výši 82.179 Kč, třetinových nákladů za celkovou spotřebovanou elektrickou energii ve výši 8.137 Kč, pětinových nákladů za spotřebovanou vodu ve výši 1.153 Kč a pětinových nákladů na úhradu stočného ve výši 985 Kč. Při stanovení obvyklé výše nájemného vycházel z vypracovaného znaleckého posudku [titul] [příjmení]. Na pohledávku žalobkyně tak započetl částku 92.454 Kč. Co do zbylé částky ve výši 17.546 Kč žalobě vyhověl a žalovanou zavázal k úhradě této částky včetně zákonných úroků z prodlení.

3. Okresní soud nepřihlédl ke kompenzační námitce žalobkyně, kterou uplatnila jednostranným zápočtem své pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 55.570 Kč vůči pohledávce žalované na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 156.000 Kč. Žalovaná se měla bezdůvodně obohatit tím, že žalobkyně v době užívání nemovitostí po celou dobu pravidelně sekala trávu na celé zahradě a uklízela společné prostory a sklep. Okresní soud uzavřel, že se jednalo o běžnou údržbu části pozemku a nemovitosti, který prokazatelně žalobkyně také užívala, a žádné bezdůvodné obohacení na straně žalované nemohlo vzniknout.

4. Okresní soud nevyhověl žalobě co do částky 40.000 Kč, když uzavřel, že v řízení bylo vyvráceno tvrzení žalobkyně, že došlo k uzavření další smlouvy o zápůjčce s [jméno] [příjmení] v souvislosti s koupí automobilu. Uzavření této smlouvy nevyplývá ani z osobního dopisu zůstavitele ani z dalších listin, které k tomuto žalobkyně založila. Okresní soud neuvěřil ani jedinému svědkovi, který tuto skutečnost potvrzoval, když tento, stejně jako samotná žalobkyně v průběhu pozůstalostního řízení, jakož i v přípisech v tomto řízení, nejprve uváděl, že došlo ke společné koupi automobilu, na který žalobkyně přispěla a teprve následně o zápůjčce dané částky. Při těchto tvrzeních měl svědek navíc poznámky týkající se této části jeho výpovědi.

5. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně, které směřovala do odstavců II. – IV. výroku. Nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že bylo vyvráceno tvrzení o poskytnutí půjčky ve výši 40.000 Kč zůstaviteli. V předmětném domě nebydlela bez právního důvodu, nýbrž se souhlasem nejen zůstavitele, ale i žalované, které patřil podíl na nemovitostech. Žalobkyni tak žádné bezdůvodné obohacení na úkor žalované nevzniklo. K vyklizení domu ji žalovaná vyzvala až dopisem ze dne 15. 4. 2019, a to do jednoho měsíce od doručení výzvy, což splnila. Nesouhlasila rovněž se závěry vypracovaného znaleckého posudku na stanovení obvyklé výše nájemného, když znalec nevycházel z prokazatelných a ověřitelných informací a zdrojů a nezjistil dostatečně faktický stav nemovitosti. Pokud se týká spotřebované elektřiny, vody a stočného, žalobkyně sice v průběhu odvolacího řízení připustila, že za tyto služby je povinna nějakou částku uhradit, ale s ohledem na nesprávný kompenzační projev ze strany žalované, nemůže být k této pohledávce přihlíženo v tomto řízení. Namítala rovněž, že v daném období měla žalovaná 3 děti a dům tak užívalo na straně žalované 6 osob. Trvala na své kompenzační námitce v souvislosti s pohledávkou za sekání trávy a uklízení sklepa a společných prostor.

6. Žalovaná navrhovala potvrzení rozsudku jako věcně správného.

7. V průběhu odvolacího řízení žalobkyně uvedla, že pokud byly v domě dva elektroměry, oba měřily spotřebu elektřiny pro celý dům, když jeden byl určen pro tzv. denní proud a druhý pro tzv. noční proud. Účastníci dále učinili nesporným, že žalované se narodilo třetí dítě dne 18. 6. 2018.

8. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadené rozhodnutí dle § 212 věty prvé a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. včetně předcházejícího řízení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné pouze částečně a z jiných důvodů než uváděla žalobkyně.

9. Okresní soud při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ustanovení § 132 o. s. ř. Z těchto důvodů odvolací soud skutková zjištění okresního soudu jako správná přejímá.

10. Odvolací soud zopakoval dokazování dopisem žalované ze dne 9. 4. 2019, ze kterého bylo, nad rámec zjištění okresního soudu, zjištěno, že v této výzvě žalovaná uvedla, že v případě nevyklizení předmětných nemovitostí ve stanovené lhůtě podá na žalobkyni žalobu na vyklizení, bude požadovat náhradu nákladů právního zastoupení a bude se domáhat rovněž vydání bezdůvodného obohacení, neboť užíváním nemovitostí bez právního důvodu se na její úkor obohatila ve výši obvyklého nájemného.

11. I po opakování a doplnění dokazování odvolací soud souhlasí s právním posouzením věci, které okresní soud ve věci zaujal a na které odvolací soud v podrobnostech odkazuje.

12. Pokud se týká poskytnutí tvrzené zápůjčky ve výši 40.000 Kč, odvolací soud souhlasí se závěry učiněnými okresním soudem s tím, že uzavření této smlouvy nebylo zjištěno. Lze připustit skutečnost, že žalobkyně poskytla [jméno] [příjmení] tuto částku, avšak z tohoto nelze dovodit bez dalšího, že došlo k uzavření tvrzené smlouvy. Žalobkyně sama opakovaně (v pozůstalostním řízení i v průběhu tohoto řízení) uvedla, že pořizovali auto společně a že na něho přispěla. Takto se vyjádřil i jediný svědek, který měl potvrdit uzavření smlouvy. Je nepochybné, že předmětné vozidlo bylo kupováno za společného soužití žalobkyně a [jméno] [příjmení] a sloužilo jejich společným potřebám. Není tak překvapující, že se žalobkyně podílela na úhradě kupní ceny bez ohledu na to, zda se to projevilo ve vlastnických vztazích. Samotná skutečnost, že úvěrová smlouva na koupi předmětného vozidla byla uzavřena pouze s [jméno] [příjmení] a že tento figuroval v dokladech od vozidla jako jediný vlastník, nemusí mít žádný vliv na vznik případného spoluvlastnictví a sama o sobě není důkazem o poskytnutí zápůjčky ze strany žalobkyně. Rovněž to, zda žalobkyně uplatňovala či nikoliv svůj případný nárok na uvedený automobil v rámci pozůstalostního řízení, nesvědčí o existenci uzavřené smlouvy, když toto záviselo pouze na rozhodnutí žalobkyně. Soud vychází ze skutečností, které vyšly najevo v průběhu soudního řízení, nikoliv z toho, jak si poskytnutí dané částky po právní stránce vysvětluje samotná žalobkyně.

13. Okresní soud správně uzavřel, že žalobkyni svědčí právo na vrácení částky 110.000 Kč z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce na pořízení kotle, když tato skutečnost byla v řízení jednoznačně prokázána, a to zejména svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení], který předmětný kotel montoval.

14. Dle ust. § 118b odst. 1 o. s. ř. ve věcech, v nichž byla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení přípravného jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností (§ 114c odst. 4). Pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. K později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném, a nebylo-li provedeno, po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 1 až 3.

15. Dle ust. § 118a odst. 1 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy.

16. Ke koncentraci řízení dojde ze zákona pouze tehdy, pokud jsou splněny veškeré zákonné předpoklady a k jejímu prolomení může dojít pouze z důvodů uvedených v zákoně. Kromě řádného poučení o koncentraci řízení, má soud rovněž povinnost poučit účastníky dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů, pokud jejich dosavadní tvrzení nejsou dostatečná ke správnému zjištění skutkového stavu, popř. nebyly dosud navrženy důkazy k prokázání tvrzených skutečností. Pokud nejsou účastníci řádně poučeni dle ust. § 118a o. s. ř. účinky koncentrace řízení nemohou nastat.

17. Velký senát Nejvyššího soudu ve svém rozsudku sp. zn. 31 Cdo 1475/2020 uvedl, že žalovaný je oprávněn uplatnit v odvolacím řízení, jež se řídí principy neúplné apelace, jako odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205 písm. f) o. s. ř. skutečnost, že po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně učinil jednostranný hmotněprávní úkon směřující k započtení své pohledávky proti vymáhané pohledávce; to platí bez zřetele k tomu, že odvolací soud bude o této obraně žalovaného rozhodovat ve skutečnosti v jediné instanci. Odvolací soud však k takovému kompenzačnímu projevu přihlédne jen tehdy, nebrání-li posouzení jeho důvodnosti, že je (musí být) spojen s nepřípustným uplatněním těch skutečností, jež se týkají důvodu vzniku (pravosti), výše a splatnosti pohledávky žalovaného užité k započtení, jež nastaly (vznikly) před vyhlášením (vydáním) rozhodnutí soudu prvního stupně, nebo dokonce před podáním žaloby o zaplacení vymáhané pohledávky. Tyto závěry lze vztáhnout i na situaci, kdy byla kompenzační námitka žalovaného učiněna před soudem prvého stupně po koncentraci řízení.

18. Žalovaná uplatňovala kompenzační námitku v souvislosti s pohledávkou na obvyklou výši nájemného a podílu na spotřebovaných službách již v doplnění odporu proti platebnímu rozkazu a tuto opakovala, popř. doplňovala ve všech dalších přípisech založených ve spise. Kompenzační námitka žalované tak není žádnou novotou, kterou by uvedla až v závěru řízení před okresním soudem. K posouzení oprávněnosti kompenzační námitky musí být tvrzeny rozhodné skutečnosti týkající se důvodu vzniku (pravosti), výše a splatnosti aktivní pohledávky. Pokud nejsou ze strany účastníka tvrzeny, je soud povinen poučit účastníka o doplnění těchto tvrzení a o povinnosti navrhnout k těmto tvrzením důkazy. Tuto poučovací povinnost si okresní soud nesplnil, žalovanou před koncentrací řízení řádně nepoučil a v tomto rozsahu tak koncentrace řízení nemohla nastat. Okresní soud tak správně přihlédl ke kompenzační námitce učiněné žalobkyní přípisem ze dne 22. 6. 2022, když tato nemohla být učiněna v rozporu s koncentrací daného řízení. S žalobkyní lze souhlasit, že pokud okresní soud vyzval žalovanou k doložení splatnosti aktivních pohledávek až poté, kdy jednání odročil za účelem vyhlášení rozhodnutí, jedná se o nestandardní postup, kterým soud napravil své předchozí pochybení, ale není důvodem pro to, aby nebylo ke kompenzační námitce přihlíženo. Rozhodnutí o odročení jednání za účelem vyhlášení rozsudku je procesním rozhodnutím, kterým není soud vázán. V této souvislosti je nutno uvést, že i kdyby nebylo ke kompenzační námitce žalobkyně přihlíženo v tomto řízení, pohledávka by nadále trvala a žalovaná by ji mohla uplatnit v novém řízení. S tímto by byly spojeny další nemalé náklady, a to vše za situace, kdy žalobkyně sama v průběhu odvolacího řízení uznala, že si je vědoma skutečnosti, že nějakou částku za užívání nemovitostí musí uhradit.

19. Shodně s okresním soudem považuje odvolací soud nárok žalované na vrácení bezdůvodného obohacení za užívání předmětných nemovitostí ze strany žalobkyně za důvodný. Nelze přisvědčit tvrzení žalobkyně, že předmětnou nemovitost užívala se souhlasem žalobkyně i po smrti [jméno] [příjmení]. Žalobkyně užívala předmětné nemovitosti na základě souhlasu [jméno] [příjmení], se kterým žila ve společné domácnosti a který byl většinovým spoluvlastníkem nemovitostí. Ze skutečnosti, že žalovaná byla menšinovým spoluvlastníkem nelze bez dalšího odvodit její souhlas s dalším užíváním nemovitosti ze strany žalobkyně i po smrti [jméno] [příjmení], kdy se stala výlučnou vlastnicí. I v případě, že by tento souhlas byl dán, byla by žalobkyně povinna hradit náklady spojené s užíváním, když v řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná výslovně souhlasila s užíváním nemovitosti zcela zadarmo. Tuto skutečnost nelze ani předpokládat s ohledem na vzájemné vztahy účastnic.

20. Žalované tak vznikl nárok na úhradu obvyklé výše nájemného za užívání nemovitostí za období od 6. 5. 2018 do 15. 5. 2019, jakož i na úhradu spotřebované elektřiny, vody a stočného. Nárok na obvyklou výši nájemného nezanikl ani přípisem žalované ze dne 9. 4. 2019, kterým vyzvala žalobkyni k vyklizení nemovitostí. Sdělení žalované, že nebudou-li nemovitosti vyklizeny, bude se domáhat rovněž vydání bezdůvodného obohacení, neboť„ užíváním nemovitostí bez právního důvodu se na její úkor bezdůvodně obohatila ve výši obvyklého nájemného“ nelze považovat za prominutí dluhu ve smyslu ust. § 1995 o. z. Daný přípis je nutno vykládat v souvislosti s dalšími úkony a jednáním obou účastnic. Jak bylo zjištěno okresním soudem, v téže době probíhala mezi účastnicemi jednání o uzavření dohody o narovnání v souvislosti s pozůstalostním řízením. Přestože k uzavření dohody nedošlo, je nepochybné, že docházelo k různým návrhům na narovnání vzájemných pohledávek obou účastnic. Téhož dne je pak datována přihláška žalobkyně na úhradu částky 150.000 Kč do dědického řízení. Za tohoto stavu věci je nutno vykládat přípis žalované jako pouhé varování či„ výhružku“, k umocnění její výzvy k vyklizení nemovitosti. V kontextu jednání účastnic a jejich následných kroků v souvislosti s pozůstalostním řízením, nelze tento nárok posuzovat ani v rozporu s dobrými mravy.

21. Obvyklá výše nájemného byla stanovena v souladu se závěry vypracovaného znaleckého posudku. V rámci ústního výslechu před okresním soudem se znalec vyjádřil k námitkám žalobkyně. S ohledem na nestandardní stav v souvislosti s pandemií objasnil získání srovnávacího materiálu, zjištění faktického stavu předmětných nemovitostí, jakož i vliv tohoto stavu a faktického užívání na stanovení výše nájmu. Jedná se o odborné závěry, které byly ze strany znalce řádně vysvětleny, a shodně s okresním soudem nemá odvolací soud důvod pochybovat o jeho závěrech.

22. Je nepochybné, že v souvislosti s užíváním nemovitosti musela žalobkyně spotřebovat elektřinu a vodu. Z nesporných tvrzení účastníků bylo zjištěno, že přestože byly v domě dva elektroměry, oba sloužily k měření spotřeby celého domu, nikoliv jednotlivých bytových jednotek. Rovněž bylo učiněno nesporným, že v domácnosti žalované žilo téměř po celou rozhodnou dobu 5 osob, když se jí dne 18. 6. 2018 narodilo třetí dítě, s čímž je nepochybně spojena i spotřeba elektřiny a vody. Za situace, kdy nelze zjistit faktickou spotřebu elektřiny, vody a nákladů na stočné, je nutno vycházet z celkové spotřeby a nákladů na tyto služby s přihlédnutím k počtu osob, které žily a užívaly předmětnou nemovitost. Za této situace dospěl odvolací soud k závěru, že žalované vznikla oprávněná pohledávka na úhradu bezdůvodného obohacení za spotřebovanou a ze strany žalované uhrazenou elektřinu, vodné a stočné, a to v rozsahu 1/6 z celkových nákladů. Žalobkyně je tak povinna uhradit bezdůvodné obohacení ve výši 4.068 Kč za spotřebovanou elektrickou energii, ve výši 961 Kč za spotřebovanou vodu a ve výši 821 Kč za stočné. Celkem tedy částku 5.850 Kč.

23. Nedůvodným shledal odvolací soud odvolání žalobkyně ohledně jí uplatněné kompenzační námitky. Okresní soud zcela správně uzavřel, že sekání zahrady a úklid sklepa a společných prostor je nutno považovat za běžnou údržbu nemovitostí, které užívala také žalobkyně. V této souvislosti odvolací soud odkazuje na správná skutková zjištění a právní závěry, které učinil okresní soud.

24. Závěrem odvolací soud shrnuje, že žalobkyni vznikl nárok na úhradu částky 110.000 Kč s tím, že tato pohledávka částečně zanikla zápočtem žalované ve výši 88.029 Kč. Žalované tak zbývá uhradit částka 21.971 Kč. Ve zbylé části není žaloba důvodná.

25. Z těchto důvodů odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v napadené části tj. v odstavci II. výroku změnil dle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 4.425 Kč (částka 17.546 Kč již byla pravomocně přiznána) spolu s požadovaným úrokem z prodlení a co do částky 128.029 Kč spolu s úrokem z prodlení rozsudek okresního soudu dle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalované, která byla v řízení z větší části úspěšná, náleží náhrada nákladů řízení ve výši 71 % (úspěch v částce 128.029 Kč, neúspěch v částce 21.971 Kč). Celková výše nákladů řízení žalované představuje částku 101.218,72 Kč (v odůvodnění výše této částky odvolací soud odkazuje na rozsudek okresního soudu), žalobkyně tak byla zavázána zaplatit žalované 71 % z této částky, tj. 71.865 Kč.

27. O nákladech státu bylo rozhodnuto dle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. dle poměru úspěchu účastnic v tomto řízení. Žalobkyně byla zavázána zaplatit 85 % a žalovaná 15 % nákladů řízení státu. Z obsahu spisu vyplývá, že státu vznikly náklady v podobě vyplaceného znalečného za písemný znalecký posudek. Znalec dále požadoval znalečné za účast u jednání okresního soudu, o kterém nebylo dosud rozhodnuto. Přesná výše vzniklých nákladů státu proto bude stanovena samostatným usnesením okresního soudu poté, kdy bude vyplaceno znalečné v plné výši.

28. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení byla částka 132.454 Kč, žalovaná byla úspěšná co do částky 128.029 Kč a neúspěšná co do částky 4.425 Kč. Má tak nárok na úhradu 93 % náhrady nákladů odvolacího řízení. Žalované vznikly náklady odvolacího řízení v celkové výši 20.510 Kč představující odměnu za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání soudu) po 6.240 Kč dle ust. § 8 a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen vyhl.), tj. 12.840 Kč, ½ odměny za účast u jednání, při kterém došlo k vyhlášení rozhodnutí dle ust. § 11 odst. 2 vyhl. ve výši 3.210 Kč, 3x režijní paušál po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 1 a 3 vyhl., tj. 900 Kč, to vše navýšeno o DPH ve výši 3.560 Kč. Žalobkyně byla zavázána nahradit žalobkyni 93 % z této částky, tj. 19.074 Kč.

29. Náklady řízení byla žalobkyně zavázána nahradit ve lhůtě stanovené dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalované (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.).