71 CO 371/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Žmolilové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobců: a) titul jméno příjmení , osobní údaje anonymizováno datum bytem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa b) jméno příjmení , osobní údaje anonymizováno datum bytem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa c) nezletilý jméno příjmení , osobní údaje anonymizováno datum bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa d) jméno příjmení , osobní údaje anonymizováno datum bytem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa e) příjmení příjmení , osobní údaje anonymizováno datum bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa f) jméno příjmení , osobní údaje anonymizováno datum bytem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované organizace, IČO sídlem adresa , PSČ obec zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa za účasti vedlejší účastnice: osobní údaje účastnice sídlem adresa , PSČ obec a číslo o náhradu nemajetkové újmy k odvolání žalobců a) - f), žalované a vedlejší účastnice na straně žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 8. 2021, č. j. 32 C 143/2016-312 ve znění usnesení ze dne 28. 7. 2022, č. j. 32 C 143/2016-380,

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku - pokud jím byla zamítnuta žaloba v rozsahu plnění po 1.000.000 Kč každému z žalobců a) - d) a po 500.000 Kč každému z žalobců e) - f), potvrzuje, - pokud jím byla zamítnuta žaloba v rozsahu plnění po 1.000.000 Kč každému z žalobců a) - d) a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 16. 3. 2016 do zaplacení z částek po 2.000.000 Kč ve vztahu k žalobcům a) - d) a z částek po 500.000 Kč ve vztahu k žalobcům e) - f), zrušuje a v tomto rozsahu se řízení zastavuje.

II. Žalobci a), e) a f) jsou povinni nahradit žalované náklady řízení každý ve výši 4.799,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované.

III. Žalobci a), e) a f) jsou povinni nahradit vedlejší účastnici na straně žalované náklady řízení každý ve výši 4.166,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Ve vztahu k žalobcům b), c) a d) se žalované a vedlejší účastnici na straně žalované právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

V. Státu se ve vztahu k žalobcům b), c) a d) náhrada nákladů řízení nepřiznává.

VI. Žalobci a), e) a f) jsou povinni nahradit státu náklady řízení každý ve výši 4.217,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Ostravě.

VII. Žalobci a) - f) jsou povinni nahradit žalované náklady odvolacího řízení každý ve výši 685,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované.

VIII. Žalobci a) - f) jsou povinni nahradit vedlejší účastnici na straně žalované náklady odvolacího řízení každý ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobcům a) - d) částku ve výši 2.000.000 Kč jednotlivě a žalobcům e) a f) částku ve výši 500.000 Kč jednotlivě, vše spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 16. 3. 2016 do zaplacení (odstavec I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Tento rozsudek napadli včasným odvoláním všichni účastníci a vedlejší účastnice na straně žalované.

3. Žalobci napadli rozsudek v celém rozsahu s návrhem na jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalobci vytýkají okresnímu soudu především nesprávné právní posouzení věci v otázce porušení právní povinnosti ze strany žalované. Nesouhlasí s názorem, že odmítavý projev vůle [jméno] [příjmení] (dále jen KM) bránil dispečerce ve vyslání výjezdové skupiny ZZS. Za zásadní považují žalobci otázku (kterou se okresní soud odmítl zabývat), zda vyslání výjezdové skupiny ZZS je úkonem vyžadujícím souhlas pacienta. Žalobci jsou toho názoru, že vyslání výjezdové skupiny je dílčí činností ZZS, která souhlas pacienta nevyžaduje, na rozdíl od ostatních činností zdravotní služby (úkony zdravotní péče na místě samém). Za této situace by projev vůle KM nebyl pro posouzení věci podstatný. V opačném případě by však souhlas (nesouhlas) pacienta musel být svobodný a informovaný (§ 28 odst. 1, § 34 odst. 1 písm. b) zákona č. 372/2011 Sb.). Operátorka tísňové linky by pak mohla být projevem vůle pacienta KM vázána pouze tehdy, pokud by před tím jmenovaného srozumitelně informovala o jeho zdravotním stavu kladením doplňujících otázek a poté jej poučila o následcích neposkytnutí zdravotních služeb (jejich odmítnutí) upozorněním na to, že může dojít k vážnému poškození zdraví pacienta nebo k ohrožení jeho života. Podle názoru žalobců operátorka tímto způsobem nepostupovala. Jedinou poskytnutou informací bylo sdělení kontaktu na pohotovost Městské nemocnice v [obec] (což bylo mimo obvod bydliště KM) a sdělení, že v případě zhoršení stavu má zavolat znovu. Nesouhlas KM s poskytnutím zdravotních služeb nebyl informovaný. Na rozdíl od okresního soudu se však žalobci domnívají, že stanovisko KM nebylo pro rozhodnutí dispečerky tísňové linky jakkoliv určující.

4. Žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované svým odvoláním napadly rozsudek okresního soudu ve výroku o nákladech řízení v odstavci II. s odůvodněním, že zde nebyly žádné mimořádné okolnosti zvláštního zřetele hodné, pro které by bylo na místě nepřiznat žalované a vedlejší účastnici na straně žalované právo na náhradu nákladů řízení dle § 150 o. s. ř. Okresní soud přistoupil k moderaci tohoto práva v neprospěch žalované a vedlejší účastnice na straně žalované, aniž by aplikaci § 150 o. s. ř. řádně odůvodnil. Pouhý odkaz na veřejně dostupné informace o obecném postavení zdravotnické záchranné služby a jejich ekonomických podmínkách je nejen nedostatečný, ale také v rozporu s napadeným rozhodnutím. Žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované se tedy domáhají změny napadeného výroku tak, že jim budou přiznány náklady řízení v plné výši.

5. Žalobci ve svém vyjádření navrhovali potvrzení rozsudku ve výroku o nákladech řízení s odůvodněním, že rozhodnutí ve věci samé bylo závislé na hodnocení složitých odborných a právních otázek, na kterých se jednoznačně neshodli ani přibraní znalci a odborníci a také okresní soud ve svém prvém rozsudku žalobě (částečně) vyhověl. Žalobci rovněž odkazují na své majetkové poměry, kdy žalobkyně a) je zaměstnána jako učitelka na [anonymizována dvě slova] v [obec] s čistým příjmem 30.000 - 35.000 Kč, přičemž z tohoto vyživuje dosud nezletilého žalobce c) i nezletilé žalobkyně b) a d), které jsou sice už zletilé, ale obě dosud studují střední, respektive vysokou školu a jsou ekonomicky závislé na matce. Žalobci e) a f) jsou pak starobními důchodci.

6. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobců navrhla potvrzení rozsudku ve věci samé jako věcně správného. Neztotožnila se s názorem žalobců o tom, že k některým dílčím úkonům žalované (vyhodnocení stupně naléhavosti tísňového volání, rozhodování o nejpodstatnějším způsobu řešení tísňové výzvy a rozhodování o vyslání výjezdové skupiny) není důvod souhlas pacienta vyžadovat. Všechny tyto činnosti nemají povahu organizační, naopak vyžadují vysokou odbornost se zásadním významem pro rychlost a způsob poskytnutí neodkladné péče. V dané věci byl pacient lucidní, vyjadřoval se jasně a srozumitelně, včetně projevu odmítnutí výjezdu a vzal na vědomí poučení operátorky, že má zavolat v případě, kdyby se jeho zdravotní stav zhoršil. K otázce poučení pacienta a jeho informovaného nesouhlasu (§ 31, § 34 odst. 3 zákona č. 372/2011 Sb.) setrvává žalovaná na své argumentaci, že aplikace těchto ustanovení ve fázi volání na tísňovou linku není ani možná. Ze způsobu a rozsahu informací, které je poskytovatel povinen pacientovi sdělit o jeho zdravotním stavu a navrženém léčebném postupu v rozsahu § 31 je zřejmé, že ve fázi hovoru s volajícím na tísňové lince mu není možné tyto informace poskytnout, neboť tyto nejsou operátorce známy.

7. Vedlejší účastnice na straně žalované rovněž navrhovala potvrzení napadeného rozsudku v odstavci I. výroku jako věcně správného s obdobnou argumentací jako žalovaná. Dispečerka žalované adekvátně zvolila diagnózu virózy, správně respektovala nesouhlas KM s výjezdem záchranné skupiny a s přiměřenou opatrností náležitě vysvětlila, jak KM, tak žalobkyni a) následný postup, tj. opětovné volání při zhoršení zdravotního stavu pacienta. Další vývoj zdravotního stavu KM však nebyl nijak žalobci sledován, což se rozchází s její dříve vyjadřovanou obavou. Z toho vyplývá, že zdravotní stav zemřelého nebyl takový, aby vyžadoval (v době volání) zásah žalované. Žalovaná v této věci žádnou povinnost neporušila.

8. Z podnětu včasného odvolání žalobců, žalované a vedlejší účastnice na straně žalované přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání podle ust. § 206 odst. 1 a § 212 věty prvé o. s. ř. v celém, odvoláním napadeném, rozsahu se závěrem, že odvolání žalobců není důvodné a odvolání žalované a vedlejší účastnice na straně žalované jsou důvodné jen částečně.

9. V zamítavé části výroku odstavce I. v rozsahu plnění po 1.000.000 Kč každému z žalobců a) až d) a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 16. 3. 2016 do zaplacení z částek po 2.000.000 Kč ve vztahu k žalobcům a) až d) a z částek po 500.000 Kč ve vztahu k žalobcům e) až f) odvolací soud zjistil, že o žalobě v tomto rozsahu již bylo pravomocně rozhodnuto okresním soudem, a to rozsudkem okresního soudu ze dne 5. 12. 2016, č. j. 32 C 143/2016-76 (viz odstavec II.). V této části rozsudek okresního soudu nebyl odvoláním napaden a nebyl tedy ani předmětem kasačního rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 15. 12. 2017, č. j. 56 Co 160/2017-141. Rozsudek okresního soudu v této části nabyl právní moci dne 23. 3. 2017 (dle vyznačené právní moci na č. l. 76 spisu).

10. Jestliže pak okresní soud tuto skutečnost přehlédl a o této části žaloby nově rozhodl v nyní napadeném rozsudku, porušil zásadu neodstranitelného nedostatku podmínky řízení spočívajícího v překážce věci pravomocně rozsouzené podle § 159a odst. 5 o. s. ř. Z uvedeného důvodu odvolací soud v tomto rozsahu rozsudek okresního soudu zrušil a řízení dle § 104 odst. 1 věty prvé o. s. ř. zastavil.

11. V rozsahu odvoláním napadeného rozsudku převzal odvolací soud skutková zjištění okresního soudu jako věcně správná a pro posouzení věci dostačující a v podrobnostech na ně odkazuje.

12. Dne 15. 3. 2015 kontaktovala žalobkyně a) dvakrát v časovém rozmezí pěti minut (ve 21:22 h a 21:27 h) žalovanou s žádostí o zaslání výjezdové skupiny k jejímu manželovi KM z důvodu jeho zdravotních obtíží. V prvním případě žalobkyně a) popsala obtíže KM tak, že má bolesti na hrudi, potí se, ztěžka dýchá, má zpomalený dech, a to po dobu 2 - 3 hodin, neví, zda má horečku a také ho bolí mezižeberní svaly. S operátorkou tísňové linky hovořil také KM, který popsal obtíže tak, že mu nic není, že je v pořádku, nepotřebuje záchranku, má horečku a léčí se paralenem, záchranku nechce, její vyslání je zbytečné. Popsaný stav vyhodnotila operátorka jako virózu a KM poučila, že v případě zhoršení zdravotního stavu má volat. K těmto hovorům došlo v krátkém časovém intervalu, přičemž při druhém telefonickém hovoru žalobkyně a) žádné zhoršení stavu neuvedla. Poté KM usnul a ráno jej našla žalobkyně a) bez známek života. Přivolaný lékař konstatoval smrt, která měla nastat cca ve 3:30 h dne 16. 3. 2015. Jako pravděpodobnou příčinu uvedl selhání srdce a doporučil provedení pitvy. Pitva provedena nebyla.

13. Žalobci kladli žalované za vinu, že operátorka tísňové linky nesprávně vyhodnotila popsané příznaky a následně rozhodla posádku ZZS nevyslat, tedy nejednala s odbornou péčí. Pokud jde o příčinnou souvislost mezi pochybením žalované a následným úmrtím KM, je podle žalobců nutno vyjít z pravděpodobné příčiny úmrtí konstatované lékařem ZZS (selhání srdce), když tomu nasvědčovaly popsané zdravotní obtíže KM. Vyslání posádky žalované by pravděpodobně zvýšilo šanci KM na přežití. Odmítnutí výjezdové skupiny KM je podle žalobců nutno považovat za neplatné s ohledem na nedostatečné poučení, kterého se mu dostalo. Lze důvodně předpokládat, že kdyby byl KM řádně poučen v tom smyslu, že neposkytnutí zdravotních služeb může vážně poškodit jeho zdravotní stav nebo ohrozit jeho život, výjezd ZZS by neodmítl.

14. Předmětný nárok je nutno posoudit podle § 2959 o. z., podle něhož při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželů, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

15. Zákonné předpoklady vzniku odpovědnosti žalované za tvrzenou nemajetkovou újmu jsou obsaženy v obecném ustanovení § 2910 o. z. Podle tohoto ustanovení škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

16. Zákonnými předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu (újmu) jsou 1) porušení právní povinnosti, 2) vznik škody (újmy), 3) příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti (škodnou událostí) a vzniklou škodou (újmou). Způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti (§ 2911 o. z.). Ke vzniku odpovědnosti musí být naplněny všechny zákonné předpoklady kumulativně.

17. Okresní soud se primárně zabýval otázkou, zda žalovaná porušila svou povinnost, když obtíže KM vyhodnotila jako virózu a nevyslala k němu ihned výjezdovou skupinu a dospěl k závěru, že v tomto ohledu žádnou povinnost neporušila. S tímto závěrem odvolací soud souhlasí.

18. Dle ust. § 2 zákona č. 374/2011 Sb. o zdravotnické záchranné službě, zdravotnická záchranná služba je zdravotní službou, v jejímž rámci je na základě tísňové výzvy, není-li dále stanoveno jinak, poskytována zejména přednemocniční neodkladná péče osobám se závažným postižením zdraví nebo v přímém ohrožení života. Součástí zdravotnické záchranné služby jsou další činnosti stanovené tímto zákonem (odst. 1). Na poskytování zdravotnické záchranné služby se použije ustanovení zákona o zdravotních službách, nestanoví-li tento zákon jinak (odst. 2).

19. Dle § 3 citovaného zákona se pro účely tohoto zákona rozumí a) závažným postižením zdraví, náhlé vzniklé onemocnění, úraz nebo jiné zhoršení zdravotního stavu, které působí prohlubování chorobných změn, jež mohou vést bez neprodleného poskytnutí zdravotnické záchranné služby ke vzniku dlouhodobých nebo trvalých následků, případně až k náhlé smrti nebo náhle vzniklá intenzivní bolest nebo náhlé vzniklé změny chování a jednání postiženého, ohrožující zdraví nebo život jeho samotného nebo jiných osob, b) přímým ohrožením života, náhlé vzniklé onemocnění, úraz nebo jiné zhoršení zdravotního stavu, které vede nebo bez neprodleného poskytnutí zdravotnické záchranné služby by mohlo vést k náhlému selhání některé ze základních životních funkcí lidského organismu, c) tísňovou výzvou vyhodnocená tísňová komunikace na národní tísňové číslo 155 nebo výzva předaná operačním střediskem jiné složky integrovaného záchranného systému.

20. Mezi další činnosti, které jsou součástí ZZS patří činnosti vyjmenované v § 4 písm. a) - j) zákona o zdravotnické záchranné službě, tedy i vyhodnocování stupně naléhavosti tísňové komunikace, rozhodování o nejvhodnějším okamžitém řešení tísňové výzvy podle zdravotního stavu pacienta, rozhodování o vyslání výjezdové skupiny, rozhodování o přesměrování výjezdové skupiny a operační řízení výjezdových skupin (písm. b)).

21. Jsou-li i tyto činnosti součástí ZZS, pak se na ně musí vztahovat ust. § 28 odst. 1 a násl. zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách (ustanovení týkající se informovaného souhlasu pacienta), neboť zákon o zdravotnické záchranné službě takové ustanovení nemá a v tomto ohledu nestanoví jinou úpravu. Týká se to zejména rozhodnutí o zaslání výjezdové skupiny k pacientovi, kterýžto úkon nelze oddělit od navazujících úkonů vedoucích k záchraně pacienta.

22. Primárním úkolem žalované bylo, aby na základě tísňových informací vyhodnotila stupně naléhavosti tísňové komunikace a podle toho rozhodla, zda ke KM výjezdovou skupinu vyšle či nikoliv.

23. Žalovaná v tomto ohledu zjistila, že KM neselhávaly základní životní funkce, byl plně orientován, na kladené dotazy odpovídal přiměřeně a určitě. Vzhledem k tomu, že takto svéprávný a plně orientovaný pacient si výjezd záchranné služby výslovně nepřál a naopak své zdravotní obtíže bagatelizoval, rozhodla žalovaná správně, když výjezdovou skupinu ke KM nevyslala a poučila ho (rovněž i žalobkyni a)) o okamžitém opětovném volání v případě zhoršení stavu. V dané věci nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by odůvodňovala provedení zásahu žalovanou (v tomto případě výjezdu) podle § 38 zákona o zdravotních službách.

24. Namítají-li žalobci, že poučení ze strany žalované nebylo dostatečné, pak přehlížejí, že ani po takto z jejich pohledu nedostatečném poučení se jeho obsahem neřídili, když ponechali KM celou noc bez dozoru a vývoj jeho zdravotního stavu průběžně nesledovali.

25. Za této situace nelze jejich námitky stran nedostatečného poučení ze strany žalované a irelevance nesouhlasu s výjezdem projeveného KM akceptovat jako důvodné.

26. Samotný postup žalované při vedení tísňové komunikace a jejího vyhodnocení byl podroben znaleckému zkoumání se závěrem, že se žalovaná žádného pochybení nedopustila, neporušila tedy žádnou povinnost a s tímto závěrem odvolací soud souhlasí.

27. I kdyby však bylo prokázáno, že žalovaná svou povinnost porušila, nebylo by možno žalobě vyhovět pro nenaplnění druhého předpokladu, totiž, že porušení žalobci tvrzené právní povinnosti je v přímé příčinné souvislosti s úmrtím KM.

28. Otázka příčiny a následku je otázkou skutkovou, přičemž právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně, zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (viz usnesení NS sp. zn. 25Cdo 3339/2020 a judikatura v něm obsažená).

29. Bez zjištěné příčiny úmrtí KM nelze otázku příčinné souvislosti v této věci spolehlivě zodpovědět. Příčinu úmrtí bylo možno zjistit jen pitvou zemřelého, tak však provedena nebyla a nebyla by možná ani dodatečně, neboť žalobkyně a) by exhumaci těla KM nepovolila.

30. Pravděpodobná příčina úmrtí KM uvedená lékařem žalované byla pouze pracovní diagnózou, proto lékař doporučil pitvu.

31. Neprovedení pitvy lékařem z Ústavu soudního lékařství bylo v souladu s § 89 odst. 3 zákona o zdravotních službách, neboť k tomu nebyla zákonná indikace. Z listu o prohlídce zemřelého nevyplynulo žádné podezření na příčinnou souvislost mezi úmrtím KM a případným nesprávným postupem žalované a jiný zákonný důvod nebyl dán. Neprovedení pitvy subjektem odlišným od žalované pak ani nemůže jít k její tíži.

32. Hypotézu o příčině úmrtí KM nestanovil ani znalecký ústav, neboť to z údajů, které měl k dispozici, nebylo možné. Z připojené zdravotnické dokumentace KM vyplynulo, že měl zdravotní potíže již v roce 2014, nepřikládal jim však větší význam. Tehdejší vyšetření bylo uzavřeno jako trombocytemie po viróze. Doporučené kontrolní laboratorní vyšetření již KM neabsolvoval (viz strana 13 a 14 znaleckého posudku znaleckého ústavu ze dne 15. 7. 2019).

33. I když je pro tzv. medicínské spory obvyklé, že vztah příčiny a následku nelze vždy postavit zcela najisto, tj. na 100 %, soudní praxe důvodně vyžaduje splnění této podmínky prokázané alespoň s vysokou mírou pravděpodobnosti či stupněm hraničícím s jistotou (viz usnesení NS sp. zn. 25 Cdo 3339/2020 a judikatura tam obsažená).

34. V posuzované věci je zřejmé, že s ohledem na výše popsané skutkové okolnosti nelze naplnění předpokladu příčinné souvislosti mezi žalobci tvrzeným porušením právní povinnosti žalované a škodným následkem dovodit.

35. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud přisvědčuje závěru okresního soudu o tom, že žaloba není důvodná, neboť nebyly naplněny zákonné předpoklady vzniku odpovědnosti žalované za újmu žalobců.

36. Z těchto důvodů a s ohledem na správné závěry okresního soudu nevyhověl odvolací soud podanému odvolání a napadený rozsudek v odstavci I. výroku jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř.

37. Ve výrocích o nákladech řízení mezi žalobci, žalovanou a vedlejší účastnicí na straně žalované změnil odvolací soud rozsudek okresního soudu dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a rozhodl o těchto nákladech dle § 142 odst. 1 a § 150 o. s. ř. takto: U žalobců a), e) a f) aplikoval moderační ust. § 150 o. s. ř. v rozsahu 50 % s ohledem na jejich majetkovou a finanční situaci, kdy z obsahu spisu vyplynulo, že a) žalobkyně má kromě průměrného měsíčního výdělku cca 45.000 Kč, rovněž vdovský důchod 13.704 Kč a úspory ve výši 77.564 Kč a penzijní spoření činí 193.800 Kč. Žalobce e) má důchod ve výši 20.235 Kč, žalobkyně f) důchod ve výši 13.373 Kč, oba pak mají společné úspory v SJM ve výši 60.000 Kč. Důvody hodné zvláštního zřetele spatřuje odvolací soud v okolnosti, která podání žaloby předcházela (stížnost žalobců na postup žalované byla Krajským úřadem [územní celek] uznána částečně důvodnou) a dále ve skutkové a zejména právní složitosti posuzované věci, jejíž posouzení se neobešlo bez znaleckého zkoumání. Odvolací soud zohlednil také složitou osobní situaci žalobců, v níž se nacházeli v důsledku ztráty osoby blízké. Ve prospěch 50 % moderace však svědčí i další postoj žalobců a), e) a f) v průběhu řízení, kdy odmítali akceptovat závěry znaleckých posudků svědčících spíše v neprospěch jejich žaloby.

38. Celkové náklady řízení žalované činí 57.596 Kč (v souladu s vyúčtováním na č. l. 308). Jedná se o odměnu advokátky žalované z tarifní hodnoty 50.000 Kč dle § 9 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif dále jen AT) za 3.100 Kč při 14 ÚPS (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, doplňující vyjádření k žalobě, účast u jednání ve dnech 20. 9. 2016, 25. 10. 2016, 2. 12. 2016, dále odvolání do prvního rozsudku okresního soudu, účast u odvolacího jednání 7. 12. 2017 a dále účast u jednání před okresním soudem ve dnech 12. 9. 2019, 24. 9. 2019, 24. 11. 2019, 27. 7. 2021 a vyjádření ze dne 11. 11. 2019 a vyjádření ze dne 10. 12. 2019), tj. 43.400 Kč, náhradu hotových výdajů ve výši 14 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 AT, tj. 4.200 Kč, to vše navýšeno o 21 % DPH, tedy o částku 9.996 Kč, neboť zástupkyně žalované osvědčila, že je plátkyní DPH. Vycházeje z 6 žalobců a 50 % moderace náhrady nákladů řízení připadá na každého z žalobců a), e) a f) 1/12, což je z částky 57.596 Kč 4.799,70 Kč.

39. Náklady vedlejší účastnice na straně žalované představují 50.000 Kč, soudní poplatek za první odvolání ve věci, z toho 1/12 činí 4.166,70 Kč. Případných dalších nákladů se vedlejší účastnice výslovně vzdala.

40. V poměru mezi žalobci b), c) a d) a žalovanou a vedlejší účastnicí na straně žalované rozhodl odvolací soud o uplatnění moderačního práva dle § 150 o. s. ř. v plném rozsahu, tzn. že žalované a vedlejší účastnici na straně žalované právo na náhradu nákladů řízení ve vztahu k těmto žalobcům nepřiznal. Kromě výše uvedených důvodů hodných zvláštního zřetele odvolací soud zohlednil ve prospěch žalobců jejich nepříznivou majetkovou situaci, všichni tito žalobci mají status studenta, žalobci b) a c) byli v době podání žaloby navíc nezletilí a souhlas k podání žaloby za ně udělil soud. Žalobkyně d) sice byla zletilá, ale věku blízkému nezletilosti (18 let) a v dané problematice se jen stěží mohla zorientovat a relevantním způsobem posoudit další procesní postupy. Na okolnosti, které předcházely podání žaloby pak žádný z těchto žalobců (dětí KM) neměl přímý vliv. Za daných okolností by uložení povinnosti těmto žalobcům byť jen k částečné náhradě nákladů řízení znamenalo nepřiměřeně tvrdý zásah do jejich majetkových poměrů.

41. O nákladech řízení státu v celkové výši 50.608,50 Kč (znalečné [titul] [příjmení] 7.744 Kč č. l. 131, 16.680 Kč č. l. 250, znalecký ústav 24.083 Kč č. l. 200 + 281 a [titul] [jméno] [příjmení] 2.101,50 Kč č. l. 248) rozhodl odvolací soud postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. podle § 148 odst. 1 a § 150 o. s. ř. použitém ve stejném režimu jako u nákladů řízení mezi účastníky ve vztahu k žalobcům a), e) a f). Tyto žalobce zavázal odvolací soud k náhradě nákladů řízení státu každého v rozsahu 1/12, což je 4.217,40 Kč a ve vztahu k žalobcům b), c) a d) rozhodl, že se státu právo na náhradu těchto nákladů nepřiznává, neboť u těchto žalobců z důvodů výše uvedených shledal předpoklady pro osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu.

42. O nákladech odvolacího řízení mezi žalobci, žalovanou a vedlejší účastnicí na straně žalované rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že každého z žalobců zavázal k náhradě těchto nákladů poměrně v rozsahu 1/6, neboť k aplikaci § 150 o. s. ř. již žádné důvody hodné zvláštního zřetele neshledal.

43. Náklady žalované v odvolacím řízení činí odměnu advokátky žalované za účast u odvolacího jednání 3.100 Kč, náhradu hotových výdajů ve výši 1 režijního paušálu 300 Kč, to vše navýšeno o 21 % DPH, tedy o částku 714 Kč, celkem 4.114 Kč. Z toho 1/6 připadajícího na každého z žalobců je 685,70 Kč. Ve zbývajícím rozsahu se zástupkyně žalované práva na náhradu nákladů odvolacího řízení výslovně vzdala.

44. Náklady vedlejší účastnice na straně žalované v tomto odvolacím řízení činí 1.200 Kč představující paušální náhradu po 300 Kč za odvolání, vyjádření k odvolání žalobců, přípravu na odvolací jednání a účast u odvolacího jednání podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. Z toho 1/6 připadajícího na každého z žalobců činí 200 Kč.

45. Lhůta k plnění plyne z ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. a platebním místem je advokát žalované.