71 Co 39/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobců: a) Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A b) jméno žalobce , narozený dne datum narození bytem adresa zastoupený advokátem jméno zástupce sídlem adresa proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o určení, že žalobci jsou nepominutelnými dědici k odvolání žalovaných do rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 5. 12. 2024, č. j. 11 C 89/2022-152,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobci jsou povinni nahradit žalované společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení ve výši 4 218 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, aby soud určil, že žalobci a), b) jsou nepominutelnými dědici po zůstaviteli , jméno FO, , zemřelému dne 3. 10. 2021 a současně uložil žalovaným společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 15 427,50 Kč.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že zůstavitel , jméno FO, , narozený 26. 9. 1951, zemřel dne 30. 10. 2021. Zemřel jako rozvedený a zanechal 2 syny, a to , jméno FO, , narozeného , Datum narození žalobce, [žalobce a)], a , jméno FO, , narozeného , Datum narození advokáta B, byla zjištěna existence právního jednání zůstavitele pro případ smrti, a to závěť zůstavitele a listina o vydědění sepsaná ve formě notářského zápisu , tituly před jménem, , jméno FO, , notářem v , Anonymizováno, , dne , Anonymizováno, pod zn. , Anonymizováno, . V této závěti a listině o vydědění zůstavitel ustanovil dědičkou veškerého svého movitého a nemovitého majetku a veškerých svých případných práv a jiných majetkových hodnot svou přítelkyni paní , Jméno žalované, , narozenou , Datum narození žalované, své syny , jméno FO, [žalobce a)] a , jméno FO, [žalobce b)] a všechny jejich potomky. Dle obsahu listiny své syny , jméno FO, a , jméno FO, zůstavitel „vyděďuje zejména proto, že o něj trvale neprojevují opravdový zájem, který by jako jeho potomci projevovat měli. Konkrétně své syny neviděl deset let. Po celou dobu jej nikdy nenavštívili u příležitosti žádných svátků ani na jeho narozeniny, žádný z nich mu nikdy neposlal žádné písemné blahopřání nebo dopis. Není mezi nimi vůbec žádný kontakt.“ Po přečtení závěti a listiny o vydědění byli účastníci pozůstalostního řízení poučeni o možnosti popřít pravost této závěti a listiny o vydědění, pokud mají za to, že podpis na závěti a listině o vydědění není podpisem zůstavitele, a o možnosti namítnout neplatnost této závěti a listiny o vydědění z jiných důvodů. , Jméno žalované, (žalovaná) uznala závěť a listinu o vydědění za pravou a platnou. Synové zůstavitele , Jméno žalobce, [žalobce a)] a , Jméno advokáta B, [žalobce b)] požádali o poskytnutí lhůty 2 měsíců k vyjádření. Zůstavitelův syn , Jméno žalobce, [žalobce a)] do protokolu dne 21. 6. 2022 prohlásil, že zůstavitel neměl žádné důvody k vydědění svých synů , jméno, a z toho důvodu považuje závěť a listinu o vydědění za neplatnou. Zůstavitelův syn , jméno žalobce, [žalobce b)] se k jednání dne 21. 6. 2022 nedostavil a k pravosti a platnosti závěti a listiny o vydědění se v pozůstalostním řízení dosud nevyjádřil. Usnesením č. j. , Anonymizováno, ze dne , Anonymizováno, soudní komisař odkázal zůstavitelova syna , jméno FO, [žalobce a)] „k tomu, aby své dědické právo uplatnil žalobou u soudu“ a stanovil mu k tomu lhůtu v délce 2 měsíců od právní moci tohoto usnesení. Usnesení odůvodnil § 170 z. ř. s. Účastníky pozůstalostního řízení jsou žalobci (synové zůstavitele) a žalovaná. V žalobě, po dispozici s žalobou a přibrání dalšího účastníka řízení – žalobce b,) pak žalobci uvedli, že jsou přesvědčeni, že zůstavitel neměl žádné zákonné důvody k jejich vydědění, z tohoto důvodu považují závěť a listinu o vydědění za neplatnou.

3. Na takto zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud § 170 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále z. ř. s.), § 1476, 1642, 1643, 1646 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) a § 80 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a dospěl s poukazem na aktuální judikaturu k závěru, že žaloba není důvodná z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu.

4. Okresní soud uvedl, že daném případě zůstavitel pořízením pro případ smrti ze dne 11. 1. 2011 jednak odkázal veškerý majetek své přítelkyni , Jméno žalované, (žalované), jednak vydědil své potomky (oba žalobce), kteří s důvody pro vydědění uvedené zůstavitelem nesouhlasí. Platnost vydědění potomci nezpochybňují, pouze tvrdí, že nejsou dány důvody jejich vydědění. Nevzniká zde tedy spor o dědické právo, ale pouze spor o nárok nepominutelných dědiců na povinný díl. Na žalobu na určení, že žalobci jsou nepominutelnými dědici po zůstaviteli, nemůže být pohlíženo jako na žalobu ve smyslu ustanovení § 170 z. ř. s., ale jako na žalobu, jíž se žalobci domáhají určení jejich postavení jako nepominutelných dědiců, a je tudíž nezbytné, aby na požadovaném určení prokázali ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř. svůj naléhavý právní zájem. Není-li tvrzen a prokázán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, nelze jej dovozovat jen ze samotné možné existence práva nepominutelného dědice. Z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu soud žalobu (s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením, jakož i platné judikatuře, konkrétně například rozhodnutí NS ČR sp. zn. 24 Cdo 2236/2020, rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 4392/2017), soud žalobu zamítl.

5. Proti tomuto rozsudku podali včasné odvolání žalobci a domáhali se jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu za účelem provedení důkazů k prokázání neexistence důvodů k vydědění. Poukázali na to, že dědické řízení není dosud skončeno. Proto navrhovali, aby toto řízení bylo přerušeno do skončení pozůstalostního řízení. Jejich návrhu okresní soud nevyhověl. Po skončení pozůstalostního řízení by žalobci mohli žalovat na plnění. Žalobci tak nemají jinou možnost než žalovat na určení, že jsou nepominutelnými dědici. Naléhavý zájem na tomto určení je zřejmý, neb bez vyčíslení povinného dílu a určení okruhu dědiců není postaveno na jisto, kdo bude v rámci žaloby na plnění pasivně legitimován, a dokonce nelze určit předmět řízení, tedy výši požadované částky. Proto tato žaloba na určení je jedinou možností žalobců v této fází řízení.

6. Žalovaná navrhovala potvrzení rozsudku okresního soudu, který považovala za věcně správný a v souladu s judikaturou.

7. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadené rozhodnutí okresního soudu dle § 212 věta první a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Okresní soud při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ustanovení § 132 o. s. ř. Z těchto důvodů odvolací soud skutková zjištění okresního soudu jako správná přejímá. Skutkový stav zůstal nezměněn i v odvolacím řízení.

9. Na správně zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud správná právní ustanovení a vyšel z přiléhavé současné judikatury. Odvolací soud s tímto právním posouzením věci souhlasí a v podrobnostech na ně odkazuje.

10. Odvolací námitky žalobců posoudil okresní soud jako irelevantní.

11. Jak již dříve dovodil okresní soud, je-li na podání žaloby ve smyslu ustanovení § 170 z. ř. s. odkázán nepominutelný dědic, který napadá pouze důvody vydědění zůstavitelem, nemůže takové usnesení „založit žádné právní účinky“, neboť výsledkem takového sporného řízení není vyřešení otázky dědického práva (srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 4392/2017). Jak správně již uvedl okresní soud v posuzovaném případě na určení, že žalobci jsou nepominutelnými dědici, je nutno dle § 80 o. s. ř. zkoumat naléhavý právní zájem na tomto určení.

12. Tento naléhavý právní zájem okresní soud správně neshledal. Jak vyplývá z usnesení NS ČR sp. zn. 24 Cdo 2823/2023 skutečnost, že ten, kdo se neúčastní pozůstalostního řízení, není z hlediska jeho tzv. subjektivní závaznosti, § 159a odst. 1 a 3 ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř. - vázán usnesením, jímž se určuje rozsah aktiv či pasiv pozůstalosti (srov. např. zprávu občanskoprávního kolegia bývalého Nejvyššího soudu ČSR z 10. 5. 1981, sp. zn. Cpj 165/81; rozhodnutí téhož soudu ze dne 31. 1. 1990, sp. zn. 3 Cz 5/90; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 1999, sp. zn. 21 Cdo 1982/98). To ostatně platí i pro jiné věřitele zůstavitele. Lze tak uzavřít, že již nelze vycházet z překonané tuzemské prvorepublikové judikatury a z odborné literatury na ni obsahově navazující, jestliže vyděděnému nepominutelnému dědici nic nebrání v tom, aby se svých práv na výplatu povinného dílu domáhal právě a jen mimo pozůstalostní řízení, tedy v řízení sporném, v němž se jako předběžná otázka vyřeší jak (ne)důvodnost vydědění, tak i výše povinného dílu, jež mu náleží. Děje se tak ovšem nezávisle na rozhodnutí učiněných v pozůstalostním řízení. V tomto směru nebude vyděděnému nepominutelnému dědici svědčit jiné postavení než ostatním věřitelům zůstavitele, kteří v zásadě také nemají možnost ovlivnit průběh pozůstalostního řízení a zejména v jeho počátku zpravidla nebudou s to ani posoudit, zda a v jakém /omezeném/ rozsahu vůbec přešly závazky zůstavitele na jednotlivé dědice, kteří si vyhradili soupis pozůstalosti.

13. Ze všech těchto důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, když pochybení nebylo shledáno ani ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně a řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí netrpělo žádnou vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci či vadou zmatečnostní.

14. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. a procesním úspěchem žalované. Náklady odvolacího řízení žalované se sestávají z odměny její advokátky, když je účtována a přiznána odměna za jeden úkon právní služby za 2 500 Kč [§ 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/96 Sb. advokátního tarifu, dále jen AT, ve znění k 1. 1. 2025], jeden režijní paušál dle § 13 odst. 3 AT v platném znění a cestovné ve výši 649 Kč (ujetá vzdálenost 82 km, osobním automobilem s průměrnou spotřebou 6,10 l/100 km a ceně MN 34,70 Kč a paušálem 5,80 Kč). Spolu s 21 % DPH činí náklady odvolacího řízení žalované 4 218 Kč.

15. Náklady řízení jsou žalobci povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně k rukám advokátky žalované ve lhůtě tří dnů (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).