71 Co 44/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o 515 738 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 19. září 2023, č. j. 212 C 8/2019-423,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci III. výroku- pokud byla žaloba zamítnuta ohledně zaplacení 252 058 Kč s příslušenstvím mění takto:Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 252 058 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 24. 5. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.- ve zbývající části se odstavec III. výroku potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 261 450 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

III. Žalovaný je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v Bruntále náklady řízení 3 511,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení 14 610 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Okresní soud výše uvedeným rozsudkem výrokem I. řízení částečně zastavil ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 67 593 Kč od 16. 1. 2019 do 11. 4. 2019, zákonného úroku z prodlení ve výši ve výši 9,75 % ročně z částky 352 058 Kč od 16. 1. 2019 do 11. 4. 2019 a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7 000 Kč od 16. 1. 2019 do 11. 4. 2019. Dále výrokem II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 57 196 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 794,50 Kč od 24. 5. 2019 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 43 401,50 Kč od 19. 7. 2018 do zaplacení. Výrokem III. zamítl žalobu na zaplacení 252 058 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 67 593 Kč od 12. 4. 2019 do 23. 5. 2019, zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 352 058 Kč od 12. 4. 2019 do 23. 5. 2019, zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 252 058 Kč od 24. 5. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7 000 Kč od 12. 4. 2019 do 23. 5. 2019. Výroky IV. a V. uložil žalobci nahradit státu náklady řízení 3 511,50 Kč a žalovanému nahradit státu náklady 1 755,75 Kč. Výrokem VI. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Vyšel ze zjištění, že žalovaný byl v trestním řízení uznán vinným ze spáchání provinění ublížení na zdraví podle § 146 odstavec 1 trestního zákoníku a § 6 odstavec 1 zákona č. 218/2003 Sb., kterého se dopustil dne 23. 7. 2017 vůči žalobci, přičemž žalobci způsobil škodu na zdraví spočívající, mimo jiné, ve vykloubení ramene levé, nedominantní, ruky. Dne 25. 8. 2017 před , Anonymizováno, cca v 21:45 hodin došlo k opětovnému spontánnímu vykloubení ramene levé ruky žalobce, a to v době, kdy byl žalobce v dočasné pracovní neschopnosti v souvislosti s léčením prvotního zranění. Podle znaleckého posudku u normálního pevného ramene či ramene, které není po běžném vykloubení nestabilní, by nemohlo dojít k vykloubení rychlým pohybem, mimoděk. Kloub je nestabilní především proto, že došlo u žalobce k poranění hlavice na její konvexitě a došlo ke vzniku tzv. Hill-Sachsova defektu, tzn. k odlomení části kosti, čímž vznikla nestabilita a rameno se potom může opakovaně luxovat i prakticky bez násilí, jen v pozici zevní rotace. Mezi prvotním poraněním a druhou luxací ramene je dána příčinná souvislost. Žalobce byl v pracovní neschopnosti od 23. 7. 2017 do 14. 3. 2018, kdy podstoupil nejprve rehabilitaci, dále dne 18. 12. 2017 podstoupil operaci s následnou další rehabilitaci. Okresní soud neměl prokázáno, že by žalobce v době léčení hrál šipky, odkládal ortézu a že by druhotná luxace ramene byla způsobena porušením léčebného režimu žalobcem. Znaleckým posudkem bylo bolestné vyčísleno 67 593 Kč, žalobci ušel výdělek 89 087 Kč a žalobce požaduje náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 352 058 Kč. Žalobce uvedl, že problémy má v zimě, např. když si jde ven zapálit, tak si musí dát ruku do kapsy, chladno mu dělá zle, prsty na ruce mu trnou. Pokud jde o jízdu na kole, tu dosud nezkoušel, nemá odvahu, protože nemá takový cit v ruce, jako míval, šipky již pravou rukou hraje. Je omezen v nošení těžších předmětů, přičemž v zaměstnání mu na základě domluvy již práce pro něj namáhavé nedávají a doma je zastane přítelkyně, případně nosí předměty pouze v pravé ruce. Omezil i četnost a rozsah plavání.

3. Po právní stránce pak okresní soud uzavřel, že nárok žalobce je po právu a dle § 2958 o. z. je žalovaný povinen nahradit nemajetkovou újmu žalobci. Žalobci již bylo přiznáno bolestné za prvotní zranění ve výši 53 798,50 Kč s příslušenstvím a vzhledem k tomu, že útok žalovaného byl příčinou i druhé luxace ramene a operace, náleží žalobci i bolestné za tyto další zásahy vyčíslené posudkem za 75 bodů ve výši 13 794,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 794,50 Kč od 24. 5. 2019 do zaplacení. Rovněž má žalobce dle § 2962 odst. 1 o. z. nárok i na ušlý výdělek do celou dobu léčení od 23. 7. 2017 do 14. 3. 2018, tedy i na dosud nepřiznaný ušlý výdělek 43 401,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 43 401,50 Kč od 19. 7. 2018 do zaplacení. Celkem je tedy žalovaný povinen zaplatit 57 196 Kč s příslušenstvím, což okresní soud uložil výrokem II.

4. Pokud jde o náhradu za ztížení společenského uplatnění, pak konkrétní disability žalobce hodnotil znalec velmi nízko, na úrovni 1, kdy se jedná o poškození, které lze dobře kompenzovat a objevuje se zřídka během posledních 30 dnů. Žalobce sám uváděl, že od doby cca půl roku po dokončení léčby se již cítí být bez omezení. Připustil však, že některé činnosti ve svém životě omezil, zejména jízdu na kole, plavání a zvedání či nošení těžších břemen. Pokud se vyhýbá několika málo činnostem, při kterých očekává určitý diskomfort, pak necítí omezení. Žalobce rovněž připustil, že do některých činností se od úrazu z opatrnost nepouští. Soud tak mohl učinit závěr, že žalobce není vyřazen z aktivního života a uplatnění ve společnosti, nebyl nijak omezen při výkonu povolání, zachoval si příjem v nezměněné výši, je zcela soběstačný, nemá významné doživotní následky. Dále okresní soud přihlédl k porušení léčebného režimu žalobcem, kdy se mimo povolené vycházky nacházel v pivnici, čímž přispěl k opětovné luxaci ramene. Okresní soud rovněž porovnal požadovanou náhradu s jinými náhradami přiznávanými soudy např. sp. zn. 25 Cdo 2414/2006 – trvalé omezení pohyblivosti kolenního kloubu po dopravní nehodě – přiznáno 135 000 Kč; rozhodnutí ve věci sp. zn. IV. ÚS 3122/2015 – operace páteře a pozbytí možnosti vykonávat práci daného druhu – přiznána částka 270 000 Kč; rozhodnutí ve věci sp. zn. 10 C 163/2019 – trvalé poškození páteře – přiznáno 181 000 Kč; rozhodnutí ve věci sp. zn. 19 Co 126/2018 – trvalé omezení hybnosti dolní končetiny – přiznána částka 200 000 Kč. Přihlédl i ke skutečnostem na straně žalovaného, který byl v době spáchání skutku nezletilý, přičemž napadení se dopustil ve snaze (byť zcela nepřiměřené) hájit svou matku. Po většinu doby, kdy bylo vedeno soudní řízení, se připravoval studiem na své budoucí povolání, aktuálně je řádně zaměstnán. V průběhu řízení byl srozuměn s faktem, že bude zavázán odškodnit žalobci způsobenou újmu, byl připraven i částečně poskytnout finanční plnění, a nelze brát pouze k jeho tíži, že k dohodě o výši plnění mezi účastníky nedošlo. Okresní soud uzavřel, že dosud přiznaná částka 100 000 Kč je přiměřená a souladná se zásadami slušnosti, proto žalobu co do částky 252 058 Kč s příslušenstvím zamítl. Pokud jde o příslušenství, přiznal okresní soud úrok z prodlení ode dne doručení žaloby, neboť žalobce neprokázal doručení výzvy k úhradě žalovanému.

5. Proti výrokům III. až VI. rozsudku podal žalobce odvolání, které odůvodnil tím, že okresní soud nesprávně klade žalobci za vinu vyvolání konfliktu, neboť není pravdou, že by v minulosti urážel nebo napadl matku žalovaného. Útok žalovaného byl tedy zcela bezdůvodný, provedený za pomocí spolupachatelů. Rovněž okresní soud nedůvodně zdůrazňuje věk a studium žalovaného, kdy tento byl v době napadení již dvakrát odsouzen za jinou trestnou činnost. Žalovaný střední školu studoval celkem šest let a nedokončil ji. Nelze tedy říci, že by řádně studoval. Pokud jde o srovnávací případy užité okresním soudem, pak v roce 2007 ještě metodika neexistovala a výše odškodnění je navázána na průměrné mzdy, které v průběhu doby rostou. Nelze tedy srovnávat výši odškodnění s případem starým 16 let. Navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že mu bude přiznána i částka 252 058 Kč s příslušenstvím.

6. Žalovaný se k odvolání vyjádřil tak, že žalobce pouze vytrhává určité pasáže z trestního řízení vůči žalovanému, kterými chce odůvodnit nesprávnost napadeného rozsudku. Okresní soud se pak přidržel závěrů Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 1010/2022), že míru ztížení společenského oprávnění musí stanovit soudy, nikoli znalci. Okresní soud řádně zohlednil míru ztížení, která u žalobce nastala. Rovněž okresní soud správně zohlednil dle § 2918 o. z. okolnosti pro vznik újmy u poškozeného. Navrhl potvrzení rozsudku jako správného.

7. Z podnětu včasného odvolání žalobce přezkoumal odvolací soud rozsudek postupem dle § 212 odst. 1 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. v napadené části včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, se závěrem, že odvolání je důvodné.

8. Okresní soud z provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. vyvodil řádná a dostatečná skutková zjištění, odvolací soud takto zjištěný skutkový stav přejímá a v podrobnostech na něj odkazuje.

9. Pokud jde o právní posouzení okresního soudu, pak ustanovení § 2958 o. z. je normou s relativně neurčitou dispozicí plného vyvážení překážky lepší budoucnosti a odškodněním dle zásad slušnosti. Dle závěrů judikatury je metodika podpůrným základem a stanovení výše zadostiučinění je vždy otázkou zjištění skutkového stavu a právního posouzení soudu (nález Ústavního soudu ze dne 13. března 2024, sp. zn. Pl. ÚS 27/23; nález ze dne 8. 3. 2022, sp. zn. I. ÚS 1010/22). Odvolací soud se neztotožňuje s mírou, jakou okresní soud zohlednil nízký věk škůdce, jeho přípravu na budoucí povolání, která dle dokladů ve spise skutečně nebyla řádná (celková délka přesahující běžné studium a nedokončení). Nemajetnost škůdce rovněž není bez dalšího důvodem pro snížení či nepřiznání náhrady, kdy je nutno zvážit i věk škůdce a předpoklady uhradit vzniklou újmu do budoucna. Žalovaný je poměrně mladý, je zaměstnán, je v jeho možnostech postupně újmu odčiňovat. Ani motiv žalovaného nelze shledat jako výrazně polehčující, kdy se žalovaný domníval, že v minulosti žalobce měl urážet či napadnout jeho matku. Svémoc a msta s odstupem několika měsíců není okolností, kterou by bylo možno zohlednit. Nejde např. o překročení meze nutné obrany, konflikt, úlek či afekt vyvolaný poškozeným, který by bylo možno zohlednit dle § 2918 o. z. Namístě je i poukaz žalobce, že žalovaný již před útokem páchal trestnou činnost, nejde tedy o ojedinělé vybočení z jinak bezúhonného života žalovaného.

10. Pokud jde o předvídatelnost a souladnost soudních rozhodnutí, pak jde o kritérium pomocné, které následuje až v závěru po zohlednění konkrétních újem poškozeného. Okresním soudem zvolená srovnávací rozhodnutí jsou poměrně stará (dopravní nehoda v roce 1999 a rozhodnutí Nejvyššího soudu z 11. dubna 2007, sp. zn. 25 Cdo 2414/2006; pracovní úraz 20. 2. 2009 a rozhodnutí Ústavního soudu z 2. února 2016, sp. zn. IV. ÚS 3122/2015; dopravní nehoda 29. 4. 2011 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 25 Cdo 130/2019) a nezohledňují tak průběžnou změnu ekonomických poměrů. Ústavní soud shledává navázání výše odškodnění na růst mezd a změnu ekonomické situace za legitimní. Nelze tedy v roce 2022 mechanicky srovnávat výši s odškodněními stanovenými v roce 2015 (bod 41. nálezu ze dne 8. 3. 2022, sp. zn. I. ÚS 1010/22). Obdobně nelze v roce 2018, po ustálení stavu poškozeného, srovnávat s odškodněními za úrazy v roce 1999, 2007 a 2011. Rovněž je nutno vnímat skutkové odlišnosti. Zmiňovaný Okresní soud v Táboře v rozsudku ze dne 13. července 2020, sp. zn. 10 C 163/2019 projednával ztížení společenského uplatnění po úrazu v roce 2018 a mimo jiné zlomenině obratle. Byť zranění působí svým charakterem závažněji, může mít menší následky než poranění nervové pleteně, které žalobce utrpěl. Ve srovnávaném případě stanovil soud výši zadostiučinění na základě posudku znalce dle metodiky, aniž by soud částku dále snižoval či zvyšoval. Obtíže poškozené vyjádřeny procentuálně činily 1,3 %, kdežto znalec v nyní projednávané věci dospěl k obtížím vyjádřeným procentuálně 2,48 %. Tedy nelze vyjít jen z výsledné částky, která je dána práce procentním rozdílem v následcích. Dle odvolacího soudu tedy srovnávací rozhodnutí nemohou odůvodnit snížení zadostiučinění.

11. Okolnosti, které by bylo možno přičítat poškozenému, odvolací soud rovněž neshledal. Porušení léčebného režimu, tedy stanovených vycházek, nemělo přímý vliv na opakovanou luxaci ramene. Jestliže totiž k luxaci ramene došlo při větším pohybu ruky, mohlo k ní dojít kdekoliv při obdobném pohybu. Jen proto, že se tak stalo před pivnicí a ne doma, kde měl žalobce pobývat v pracovní neschopnosti, nic nemění na samotné příčině luxace, kterou je nestabilita ramene po prvotním zranění.

12. Konečně pokud jde o konkrétní újmy poškozeného, pak je sice pravdou, že na jednu stranu žalobce po určité době od úrazu uvádí, že omezení v životě nepociťuje, ovšem při konkrétních otázkách okresního soudu uvádí brnění či trnutí ruky a vliv chladného počasí, uvádí horší motoriku (např. nejistotu úchopu řídítek kola a z toho plynoucí obava z ježdění na kole; určité obtíže s oblékáním, které ale zvládne). Přítelkyně žalobce, svědkyně , jméno FO, např. uvedla padání předmětu z ruky při krájení cibule. Dále žalobce uvádí nižší sílu levé ruky, než měl před zraněním, a vyhýbá se tedy v zaměstnání zdvihu těžších břemen. Žalobce je přitom zaměstnán manuálně a zranění ramene a nervové pleteně má vliv na práci. Může komplikovat např. změnu zaměstnání, kde žalobce některé zaměstnání s manipulací s těžkými předměty nebude schopen vykonávat a nebude se tedy o ně ani ucházet. Žalobce dále uvádí např. omezení plavání pro bolestivost ramene. Znalec hodnotí obtíže jako mírnější, vyskytující se občas. Nicméně tyto obtíže jsou trvalého rázu a žalobce je bude mít pravděpodobně po dobu delší 30 let. Do určité míry tedy omezují žalobce v běžném životě, neboť žalobce preventivně omezuje některé činnosti a zranění někdy vnímá sám od sebe. Nutno zohlednit i snížení potenciálu rozvíjet se a učit novým dovednostem, bez ohledu na to, zda člověk měl či neměl v tomto směru konkrétní záměry. Život a zdraví jsou významnou hodnotou a tomu má odpovídat i výše zadostiučinění, které se v návaznosti na nový občanský zákoník významně zvýšilo. Právě metodika, byť jako nezávazná pomůcka, navázáním výše zadostiučinění na ekonomické poměry a možností do jisté míry poměřovat jednotlivé následky z celé řady různých zranění (prostřednictvím promítnutí dopadu zranění do jednotlivých oblastí života) umožňuje jednak dle § 13 o. z. z hlediska obecné spravedlnosti srovnatelné, ale zároveň dle § 2958 o. z. individuální a slušné odčinění vzniklé újmy. Byť se tedy jeví částka 352 058 Kč na prvý pohled vysokou, jde o odčinění jednorázové, které má újmu odčinit po zbytek života žalobce. Navíc do jisté míry odškodnění podléhá v čase poklesu hodnoty peněz v důsledku inflace. Částka 100 000 Kč představuje po dobu 30 let např. částku cca 280 Kč měsíčně, tj. dva obědy v restauraci, kdy nelze říci kolik bude za 10 let stát jeden oběd. Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že nejsou dány konkrétní okolnosti případu, které by odůvodnily snížení výše odškodnění pod částku odpovídající odčiňované újmě.

13. Proto odvolací soud dle § 220 odst. 1 písmeno a) o. s. ř. změnil napadený výrok III. tak, že žalobci nad rámec již přiznané částky 100 000 Kč přiznal i částku 252 058 Kč s příslušenstvím ode dne doručení žaloby. Ve zbytku příslušenství zamítavý výrok III. potvrdil jako správný dle § 219 o. s. ř.

14. V důsledku změny rozsudku okresního soudu odvolací soud znovu dle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl o náhradě nákladů řízení, na které má úspěšný žalobce nárok. Odvolací soud posoudil jako účelné náklady na převzetí zastoupení; předžalobní výzvu (0,5 úkonu); sepis žaloby, vyjádření ze dne 10. 6. 2019 (č. l. 16) v otázce způsobení újmy více osobami; vyjádření z 10. 2. 2020 (č. l. 53) k příčinné souvislosti druhé luxace; porada s klientem 24. 2. 2020 před prvým jednáním; účast u jednání dne 25. 2. 2020 přes dvě hodiny (tj. 2 úkony); vyjádření z 29. 2. 2020 (č. l. 73) na výzvu soudu před koncentrací řízení; návrh č. l. 83 ohledně věrohodnosti důkazů z 23. 3. 2023 (0,5 úkonu); účast u jednání dne 25. 8. 2020 přes 2 hodiny (2 úkony); u jednání dne 8. 10. 2020 přes dvě hodiny (2 úkony); u jednání 20. 10. 2020, tj. 14 úkonů z tarifní hodnoty 467 758 Kč dle § 7 bodu 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu po 10 180 Kč, tedy odměna 142 520 Kč, k tomu náhrada hotových výdajů 4 200 Kč dle § 13 tarifu po 300 Kč za 14 úkonů. Úkon vyjádření z 1. 10. 2019 (č. l. 35) je neúčelný, neboť jde o vyjádření k procesním návrhům důkazů protistranou, což je záležitostí žalovaného a námitky lze uplatnit i u jednání. Neúčelným je i vyjádření ze dne 1. 4. 2020 (č. l. 86), kdy jde opět o reakci na důkazní návrhy protistrany. Opakované otázky na znalce ze dne 16. 10. 2020 (č. l. 124) již navazují na otázky, které byly navrženy v podání ze dne 29. 2. 2020. Vyjádření k otázkám protistrany na znalce ze dne 2. 12. 2020 rovněž není účelné a mohly být namítnuty u jednání. Dále náleží žalobci náhrada za rozšíření žaloby ze dne 13. 6. 2021 (č. l. 174); účast u jednání dne 4. 10. 2021; u jednání 9. 12. 2021; u jednání 20. 1. 2022; u jednání 5. 4. 2022; účast u vyhlášení rozsudku dne 5. 4. 2022 (0,5 úkonu); odvolání ze dne 10. 7. 2022 (č. l. 316); účast u odvolacího jednání dne 15. 11. 2022; účast u jednání dne 22. 6. 2023, tedy 8,5 úkonů z tarifní hodnoty 515 738 Kč § 7 bodu 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu po 10 380 Kč, tedy odměna 108 990 Kč, k tomu náhrada hotových výdajů 2 700 Kč dle § 13 tarifu po 300 Kč za 9 úkonů. Úkony týkající se odnětí osvobození žalovaného od soudních poplatků neshledal odvolací soud účelnými, neboť důvodnost osvobození od soudních poplatků má význam ve vztahu mezi státem a daným účastníkem řízení a netýká se projednávané věci. Odměna zástupce tedy činí 251 510 Kč, náhrada hotových výdajů 6 900 Kč. Dále má žalobce nárok na náhradu zálohy na znalečné uhrazené státu 3 000 Kč a náklady na kopie ze spisu 40 Kč. Celkem je tedy žalovaný povinen nahradit žalobci náklady řízení 261 450 Kč.

15. Jelikož žalovaný byl v řízení neúspěšný, je povinen dle § 148 odst. 1 o. s. ř. nahradit státu náklady na znalečné 7 023 Kč, v důsledku osvobození od poplatků z ½ tedy je povinen nahradit částku 3 511,50 Kč.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl s odvoláním zcela úspěšný, má tedy právo na náhradu nákladů odvolacího řízení – odměnu 14 010 Kč z tarifní hodnoty odvolacího řízení 252 058 Kč dle § 7 bodu 6 tarifu za odvolání a procesní návrh na přerušení řízení celkem 1,5 úkonu služby po 9 340 Kč dle § 7 bodu 6. tarifu, dle § 13 náhradu hotových výdajů za dva úkony 600 Kč. Celkem je tedy žalovaný povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení 14 610 Kč.