71 CO 45/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Žmolilové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , PSČ obec zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa likvidační správkyně v řízení o pozůstalosti po jméno příjmení , narozenému dne datum bytem adresa , PSČ obec o určení pravosti pohledávky v pozůstalostním řízení k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 8. listopadu 2021, č. j. 7 C 330/2018-145,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu na určení, že žalobkyni náleží za zůstavitelem [jméno] [příjmení], narozeným [datum], bytem [adresa], pohledávka ve výši 1.170.500 Kč z titulu smluvní pokuty za dobu od 29. 1. 2002 do 26. 6. 2008 (500 Kč denně za dobu 2 341 dnů) ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] uzavřené mezi [jméno] [příjmení] jako věřitelem a zůstavitelem jako dlužníkem, přihlášená do pozůstalostního řízení vedeného u Okresního soudu v Novém Jičíně pod spisovou značkou [spisová značka] (odstavec I. výroku) a zavázal žalobkyni zaplatit žalované na nákladech řízení částku 2.700 Kč (odstavec II. výroku).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že u Okresního soudu v Novém Jičíně je vedeno pozůstalostní řízení zůstavitele [jméno] [příjmení], zemřelého [datum] (dále jen zůstavitel), pod spisovou značkou [spisová značka]. Podáním ze dne 11. 2. 2016 žalobkyně přihlásila do tohoto řízení pohledávku ve výši 1.170.500 Kč. Právním titulem pohledávky je smlouva o půjčce ze dne [datum], na základě které původní věřitel [jméno] [příjmení] poskytl zůstaviteli jako dlužníkovi půjčku ve výši 150.000 Kč se splatností do 1. 8. 2001. Dlužník se zavázal dluh splatit pod sankcí smluvní pokuty ve výši 500 Kč denně. Nárok na smluvní pokutu vznikl žalobkyni i za dobu od 29. 1. 2002 do 26. 6. 2008, tj. za 2 341 dnů, což představuje žalovanou částku. Zemřelý dlužník svůj dluh uznal co do důvodu a výše v rámci notářského zápisu sepsaného notářem [titul] [jméno] [příjmení] pod spisovou značkou [spisová značka] ze dne 29. 1. 2002 (dále jen notářský zápis), jehož součástí je i plná moc ze dne 15. 11. 2001, v níž dlužník svůj závazek z titulu smluvní pokuty uznává. Žalobkyně pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] od původního věřitele. Žalobkyně pohledávku přihlásila do insolvenčního řízení, vedeného na majetek zůstavitele u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Pohledávka byla popřena a v průběhu vedení incidenčního sporu dlužník zemřel. Žalobkyně byla vyzvána soudní komisařkou k doplnění přihlášky do pozůstalostního řízení a dodatečnému předložení listin, zejména smlouvy o půjčce. Tuto žalobkyně nepředložila a přezkumného jednání dne 4. 10. 2018 se nezúčastnila. V rámci tohoto přezkumného jednání byla pohledávka žalobkyně popřena. Žalobkyně byla poté vyzvána k podání žaloby o určení, že jí pohledávka náleží a v jaké výši.

3. Po právní stránce posoudil okresní soud nárok žalobkyně dle příslušných ustanovení zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízení soudních (dále jen z. ř. s.), občanského zákoníku č. 40/1946 Sb., platného do 31. 12. 2013 a dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět z několika důvodů.

4. V souladu s ust. § 263 z. ř. s., je v pozůstalostním řízení notář vázán skutečnostmi, které věřitel vymezil v přihlášce, popř. k výzvě soudního komisaře, pokud k němu došlo nejpozději do okamžiku, v němž byla při přezkumném jednání taková pohledávka přezkoumána. Důvodem vzniku uplatněné pohledávky a zároveň právním titulem je smlouva o půjčce ze dne [datum], přičemž pohledávka přihlášená do pozůstalostního řízení představuje kapitalizovanou smluvní pokutu. Dle závěrů Nejvyššího soudu, který vyslovil ve svém rozhodnutí o podaném dovolání, se tato zákonná koncentrace týká pouze skutečnosti (tvrzení), nikoli důkazních prostředků. Po provedeném dokazování okresní soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala právní důvod vzniku pohledávky, tj. písemné uzavření smlouvy o půjčce, ze které by vyplývala povinnost hradit smluvní pokutu, která mohla být sjednána toliko písemně. Žalobkyně smlouvu s podpisy všech zúčastněných stran nepředložila, její existenci prokazovala nepřímými důkazy. Ohledně výpovědi svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] poukázal na rozpory, jak v jejich výpovědích navzájem, tak ve svých výpovědích v tomto řízení a v řízení vedeném pod sp. zn. 7 C 207/2004, které byly čteny k důkazu. Žádný z nich nedokázal obsah smlouvy popsat natolik přesně, aby jejich výpovědi mohly nahradit absenci písemně uzavřené smlouvy. Smlouva o zřízení zástavního práva hovoří pouze o zajištění pohledávky ve výši 150.000 Kč, nikoliv o smluvní pokutě. Rovněž ve smlouvě o postoupení pohledávky je uvedena pouze částka jistiny, nehovoří se v ní o smluvní pokutě a navíc obsahuje jiné datum jejího uzavření.

5. Okresní soud zpochybnil rovněž uznání dluhu, ke kterému žalobkyně předložila jednak plnou moc udělenou [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 15. 11. 2001 a jednak notářský zápis. V plné moci nejde o jednostranný uznávací právní úkon dlužníků adresovaný věřiteli, nýbrž o zmocnění k určitému právnímu úkonu. Rovněž notářský zápis neobsahuje uznávací prohlášení dlužníků ve vztahu ke smluvní pokutě ve výši 500 Kč denně za dobu od sepisu notářského zápisu do budoucna, která je předmětem sporu. Předmětná smlouva o půjčce pak není jeho přílohou. V rámci dohody o úhradě dluhu zmocněnec uznal dluh ve výši 241.000 Kč s tím, že tato částka se zvyšuje za každý další den prodlení ode dne 29. 1. 2002 o 500 Kč. Ve svém důsledku to znamená, že i kdyby byla uhrazena jistina a dlužníci byli v prodlení s úhradou kapitalizované smluvní pokuty ve výši 91.000 Kč, trvala by jejich povinnost platit smluvní pokutu 500 Kč denně. Okresní soud rovněž poukazoval na nesprávný výpočet kapitalizované smluvní pokuty, která by měla činit toliko částku 90.500 Kč. Zmocněnec rovněž prohlásil, že dlužníci uhradí náklady za sepis notářského zápisu, k čemuž neměl zmocnění. Zmocněnec tak překročil své oprávnění jednat za zmocnitele a ti jeho právní úkon dodatečně neschválili. Nejsou tak z jeho jednání zavázáni a k dohodě mezi dlužníky a věřitelem nedošlo. Rovněž přisvědčil námitce, že zájmy [titul] [příjmení] jsou v rozporu se zájmy zastupovaných dlužníků, když [titul] [příjmení] podnikal společně s věřitelem [jméno] [příjmení], byli společníky a jednateli v několika společnostech. [titul] [příjmení] se účastnil všech jednání ohledně vzniku smlouvy o půjčce, vystupoval jako pomocník a poradce věřitele, podílel se na vymáhání dluhu.

6. Okresní soud dále dospěl k závěru, že ujednání o smluvní pokutě je neplatné pro rozpor s dobrými mravy, když sjednaná výše smluvní pokuty je nepřiměřeně vysoká. Jako důvodnou shledal námitku žalované o promlčení nároku žalobkyně, když tato je za období od 29. 1. 2002 do 31. 2. 2007 promlčená.

7. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně a domáhala se jeho změny tak, že bude žalobě vyhověno. Nesouhlasila se závěrem okresního soudu o neprokázání existence smlouvy o půjčce, když tuto předložili sami [příjmení] v řízení zahájeném na základě jimi podané žaloby pod sp. zn. 7 C 207/2004. Obsah smlouvy vyplývá rovněž z předloženého notářského zápisu. Vytýkal tendenčnost okresního soudu při hodnocení svědeckých výpovědí, když svědci vypovídali o skutečnostech, ke kterým došlo před 20 lety. Trval na provedení výslechu svědků [příjmení] a [příjmení], když nebylo postaveno najisto, že jejich výslech nelze provést s ohledem na zdravotní stav svědkyně [příjmení], popř. soud nedostatečně zjišťoval aktuální pobyt svědka [příjmení]. Při hodnocení notářského zápisu a udělené plné moci okresní soud nerespektoval zásadu, že je nutno upřednostnit interpretační pravidla, která vedou k závěru o platnosti právního úkonu než naopak. Nesprávný je také závěr o kolizi zájmů dlužníků s [titul] [jméno] [příjmení], když zájem dlužníků a věřitele na uznání dluhu byl shodný. Není rovněž pravdou, že by byl [titul] [jméno] [příjmení] spřízněn s věřitelem, když mezi nimi není žádná příbuznost, [titul] [příjmení] byl pouhým koordinátorem postupu obou stran a oběma jim byl nápomocen při realizaci jejich shodných stanovisek. Odkazoval na ustálenou judikaturu týkající se přijatelné výše smluvní pokuty, ze které vyplývá, že výše smluvní pokuty sjednaná ve smlouvě o půjčce není nepřiměřeně vysoká. Nesouhlasil rovněž se závěrem okresního soudu o částečném promlčení nároku, když došlo ke stavění promlčecí doby podáním návrhu na exekuci a uznáním nároku běží nová 10letá promlčecí doba.

8. Žalovaná navrhovala potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného, když tento se řádně vypořádal se všemi námitkami učiněnými v průběhu řízení.

9. Okresní soud při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ustanovení § 132 o. s. ř. Odvolací soud zopakoval důkaz, který byl ze strany okresního soudu proveden, avšak nebyl z jeho strany v napadeném rozsudku žádným způsobem hodnocen, a to čtení výslechu [jméno] [příjmení] ze spisu vedeném u okresního soudu pod sp. zn. 7 C 207/2004. Z této listiny bylo zjištěno, že se na ni obrátil její syn [jméno] [příjmení], že potřebuje půjčku 150.000 Kč na podnikání a zda by v této souvislosti mohli s manželem zastavit jejich byt. S tímto souhlasili, obdobně postupovali již dříve a synovi důvěřovali. Za tím účelem jeli do [obec], kde se setkali s p. [příjmení] a p. [příjmení], který půjčku zprostředkoval. Bylo jim řečeno, že smlouva o půjčce musí být sepsána přímo s nimi. Přestože je to překvapilo, souhlasili s tím, smlouvu podepsali, stejně jako smlouvu zástavní. Dostali písemné vyhotovení smlouvy o půjčce, kde byly jen podpisy p. [příjmení], jejich tam nebyly. Své podpisy ověřovali na úřadě. Peníze jim nebyly předány, ani to neočekávali, když od počátku bylo jasné, že peníze jsou pro syna. Ten jim potvrdil, že skutečně peníze obdržel. Následně byla ochotna dluh uhradit, když věděla, že syn peníze obdržel a nevrátil. Za tím účelem chtěla rovněž prodat byt, ale k tomu nedošlo. P. [příjmení] vůbec neznali, nemluvili s ním, p. [příjmení] jim ho představil jako svého společníka. Vůbec nevěděli, že mu podepsali plnou moc, zjistili to až dodatečně od notáře.

10. Okresní soud správně hodnotil nárok žalobkyně dle uvedených ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních a občanského zákoníku platného do 31. 12. 2013, odvolací soud však nesouhlasí s jeho právními závěry, které ve věci učinil.

11. Odvolací soud přejímá skutková zjištění okresního soudu ohledně přihlášení pohledávky žalobkyně do pozůstalostního řízení, jakož i do insolvenčního řízení vedeného proti zůstaviteli jako dlužníkovi a vedení exekučního řízení ohledně vymožení pohledávky žalobkyně ve výši 241.000 Kč představující jistinu půjčky a část smluvní pokuty. S ohledem na právní důvod přihlášky žalobkyně do pozůstalostního řízení, bylo v řízení podstatné prokázání písemného uzavření smlouvy o půjčce. Na rozdíl od okresního soudu, dospěl odvolací soud po doplnění dokazování k závěru, že došlo k uzavření písemné smlouvy o půjčce.

12. Z obsahu spisu vedeného u téhož okresního soudu pod sp. zn. 7 C 207/2004 vyplývá, že sami žalobci v tomto řízení - manželé [příjmení] (dále jen dlužníci) předložili k důkazu vyhotovení předmětné smlouvy o půjčce. Bez ohledu na skutečnost, že tato není z jejich strany podepsána, je nepochybné, že se jedná o shodné vyhotovení, k jehož podpisu a uzavření došlo. V tomto řízení slyšená [jméno] [příjmení] uvedla, že dostali vyhotovení smlouvy podepsané pouze ze strany věřitele [příjmení], oni sami souhlasili s podpisem této smlouvy, tuto podepsali a své podpisy nechali úředně ověřit. Z jejich strany tak byla jednoznačná vůle obstarat uvedené finanční prostředky s tím, že byli srozuměni a výslovně souhlasili s tím, že finanční prostředky jsou určeny k použití pro jejich syna, který je o zajištění půjčky požádal. Rovněž byli srozuměni a souhlasili s tím, že finanční prostředky budou předány jejich synovi, což jim také potvrdil a o poskytnutí půjčky tak neměli žádné pochybnosti. O tom svědčí i následné chování dlužníků, kteří byli následně ochotni nezaplacenou jistinu včetně jejího navýšení o sjednanou smluvní pokutu dobrovolně uhradit a následně tuto uhradili v rámci vedeného exekučního řízení. Z výše uvedeného vyplývá, že došlo řádně k uzavření písemné smlouvy o půjčce včetně ujednání o smluvní pokutě, které bylo její součástí. Ujednání o smluvní pokutě si museli být dlužníci vědomi, když byli ochotni tuto uhradit, byť jen částečně, v rámci exekučního řízení.

13. Neobstojí tak závěr okresního soudu o neprokázání uzavření smlouvy o půjčce. Rozpory ve výpovědi slyšených svědků [příjmení] a [příjmení], na které poukazoval okresní soud, se týkaly pouze jednotlivých detailů ohledně uzavření smlouvy o půjčce a jejich svědecké výpovědi byly učiněny v rozmezí bezmála 20 let. S ohledem na dobu, která od předmětné události uplynula, jsou tak zjištěné rozpory pochopitelné. Podstatný není rovněž závěr o tom, jakým způsobem se dostalo nepodepsané vyhotovení smlouvy o půjčce do rukou dlužníků, když tito toto vyhotovení sami předložili jako důkaz v jiném soudním řízení a [jméno] [příjmení] v rámci svého výslechu uvedla, že toto vyhotovení obdrželi a je pochopitelné, že podepsali a své podpisy úředně ověřili toliko na vyhotoveních, která se předávala zpět věřiteli, nikoliv již na vyhotovení, které zůstalo v jejich držení. Není důvod pochybovat, že takto předložené vyhotovení je shodné s vyhotovením, které bylo ze strany dlužníků řádně podepsáno, a jejich podpisy byly ověřeny. Na platnost smlouvy v daném případě nemají vliv ani rozpory ve výpovědích ohledně předání finanční částky. Z vyjádření [jméno] [příjmení] jednoznačně vyplynulo, že vůlí dlužníků bylo zajištění půjčky pro svého syna s tím, že byli srozuměni a souhlasili s tím, že finanční prostředky budou poskytnuty jeho osobě, což jim také bylo potvrzeno a proti tomu neměli žádné námitky. Z tohoto je nutno dovodit závěr, že došlo k reálnému kontraktu a naplnění uzavřené smlouvy o půjčce.

14. Pokud se jedná o notářský zápis, v rámci kterého mělo dojít k uznání výše uvedeného dluhu včetně smluvní pokuty, souhlasí odvolací soud se závěrem okresního soudu o jeho neplatnosti pro rozpor zájmů dlužníků a zmocněnce [příjmení] [příjmení].

15. Dle ust. § 22 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.), platného ke dni udělení plné moci (tj. 15. 11. 2001), zastupovat jiného nemůže ten, kdo sám není způsobilý k právnímu úkonu, o který jde, ani ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného.

16. V řízení bylo zjištěno, že [titul] [příjmení] je dlouhodobým známým, obchodním partnerem a společníkem v podnikání původního věřitele [jméno] [příjmení]. V předmětné době oba vystupovali jako jednatelé žalobkyně a z jejich výpovědi vyplynulo, že o půjčku byla požádána nejprve žalobkyně, po jejím odmítnutí, půjčku poskytl [jméno] [příjmení] jako fyzická osoba. [titul] [příjmení] byl přítomen celému procesu jejího sjednávání, a to jednoznačně s ohledem na vzájemné vztahy účastníků, na straně věřitele. Jeho zájmy tak musely být a byly od počátku v rozporu se zájmy zastoupených, tj. dlužníků. Těmto byl představen jako společník věřitele, vůbec ho neznali, nejednali s ním a neměli tak žádný důvod ho k čemukoliv zmocňovat. Bylo jednoznačně zjištěno, že dlužníci se v rámci jednání o úhradě dlužné částky dostavili na schůzku s věřitelem a pokud byli ochotni jednat o způsobu úhrady dluhu, nic účastníkům nebránilo učinit přímo tento úkon a to za přítomnosti notáře jako nezúčastněné osoby, která by mohla a musela dlužníkům obsah a důsledky zamýšleného úkonu objasnit. S ohledem na rozpor zájmů zastoupených a zástupce, je úkon učiněný na základě takového zmocnění neplatný. Nemohlo tak dojít platně k uznání závazku ze strany dlužníků a v této souvislosti ani k přerušení a počátku běhu nové 10leté promlčecí doby.

17. S ohledem na výše uvedené závěry, posoudil odvolací soud nově uplatněnou námitku promlčení uplatněnou ze strany žalované a dospěl k závěru, že tato je důvodná.

18. Dle uzavřené smlouvy o půjčce byla sjednána splatnost poskytnuté částky do 1. 8. 2001. Ode dne následujícího začala běžet obecná tříletá promlčecí doba stanovená v ust. § 101 obč. zák. K promlčení jistiny tak došlo ke dni 1. 8. 2004. Na tom nic nemění skutečnost, že došlo k vymožení jistiny včetně části smluvní pokuty po tomto datu, když promlčené právo nezaniká, pouze dojde k jeho oslabení a pokud se dlužníci tímto způsobem nebránili v rámci vedené exekuce, mohlo dojít k vymožení závazku.

19. Jak vyplývá z konstantní judikatury (např. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2634/2008) promlčelo-li se právo zajištěné smluvní pokutou, nemůže věřitel úspěšně uplatnit právo na zaplacení smluvní pokuty, které vzniklo po promlčení zajištěného práva. S ohledem na promlčení jistiny ze smlouvy o půjčce, je promlčeno rovněž právo na náhradu smluvní pokuty za dobu od 1. 8. 2004 a dále. Za žalované období by tak žalobkyni náležela smluvní pokuta za období od 29. 1. 2002 do 1. 8. 2004 Odvolací soud však přisvědčil námitce promlčení uplatněné ze strany žalované a dospěl k závěru, že tento nárok je promlčen a žalobě tak nelze vyhovět.

20. V daném případě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč denně a věřiteli tak vzniklo za každý den trvání prodlení s úhradou jistiny samostatné právo na smluvní pokutu, neboť dlužník opětovně každým dnem prodlení porušuje svoji povinnost plnit řádně a včas. U každého jednotlivého práva na smluvní pokutu pak běží promlčecí doba samostatně a nárok na smluvní pokutu se nepromlčuje jako celek. V daném případě se uplatní obecná tříletá promlčecí doba a nárok na smluvní pokutu by se tak promlčel nejpozději ke dni 1. 8. 2007.

21. V souladu s ust. § 112 obč. zák. došlo k přerušení běhu promlčecí doby uplatněním nároku na úhradu smluvní pokuty podáním návrhu v rámci exekučního řízení. Promlčecí doba neběžela od 21. 9. 2006 do 29. 2. 2008 (pravomocné rozhodnutí KS sp. zn. 10 Co 770/2007-44 o zamítnutí návrhu na exekuci), tj. po dobu 527 dnů = 1 roku, 5 měsíců a 10 dnů. Celý nárok na smluvní pokutu za dané období se tak promlčel nejpozději dne 11. 1. 2009. Žalobkyně pohledávku uplatnila v insolvenčním řízení až dne 1. 9. 2010, tj. v době, kdy už byl nárok promlčen.

22. Z výše uvedených důvodů odvolací soud dle ust. § 219 o. s. ř. rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil, když pochybení nebylo shledáno ani ve výroku o náhradě nákladů řízení.

23. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalovaná byla zavázána nahradit procesně úspěšné žalované částku 300 Kč představující paušální náhradu hotových výdajů za jeden úkon, účast u jednání odvolacího soudu.