71 CO 6/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Žmolilové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1. jméno příjmení, narozená dne datum bytem adresa 2. jméno příjmení, narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o vypořádání majetkových podílů k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 22. října 2021, č. j. 12 C 164/2017-204,

I. Odvolací řízení směřující do odstavce IV. výroku se zastavuje.

II. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavcích I. a V. výroku, vyjma zamítnutí žaloby na poplatek z prodlení z částky 12.000 Kč od 30. 3. 2016 do zaplacení, - pokud jím bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu na úhradu úroku z prodlení z částky 12.000 Kč od 20. 6. 2016 do 13. 5. 2019 ve vztahu k žalované 2) mění takto: Žalovaná 2) je povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12.000 Kč za dobu od 20. 6. 2016 do 13. 5. 2019, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, - ve zbylé napadené části se rozsudek okresního soudu potvrzuje.

III. Žalobce je povinen nahradit na nákladech řízení žalované 2) 5.082 Kč, státu do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Okresního soudu v Opavě.

IV. Žalobce a žalovaná 1) nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

V. Žalobce je povinen nahradit na nákladech odvolacího řízení žalované 2) 4.606 Kč, státu do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Okresního soudu v Opavě.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu vůči žalované 1) na zaplacení částky 22.680 Kč (odstavec I. výroku), zavázal žalovanou 2) zaplatit žalobci částku 12.000 Kč (odstavec II. výroku), rozhodl o připuštění změny žaloby ohledně příslušenství k částce 12.000 Kč (odstavec III. výroku), zavázal žalovanou 2) zaplatit žalobci úroky z prodlení z částky 12.000 Kč za dobu od 14. 5. 2019 do zaplacení (odstavec IV. výroku), zamítl žalobu ve vztahu k žalované 2) na zaplacení částky 22.680 Kč a úroku z prodlení z částky 12.000 Kč za dobu od 30. 3. 2016 do 13. 5. 2019 a poplatků z prodlení z této částky od 30. 3. 2016 do zaplacení (odstavec V. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec VI. výroku).

2. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalobce, které směřoval toliko od odstavce I. výroku a do odstavce V. výroku, pokud jím byla zamítnuta žaloba vůči žalované 2) na zaplacení částky 22.680 Kč a úroku z prodlení z částky 12.000 Kč od 30. 3. 2016 do 13. 5. 2019. Rozsah podaného odvolání žalobce upřesnil u jednání odvolacího soudu, kde rovněž vzal zpět své odvolání, pokud směřovalo do odstavce IV. výroku. Z tohoto důvodu bylo odvolací řízení dle ust. § 207 odst. 2 o. s. ř. v tomto rozsahu zastaveno.

3. Žalobce nesouhlasil s přiznanými úroky z prodlení z částky 12.000 Kč vůči žalované 2) až od 14. 5. 2019, když splatnost této částky nastala minimálně 11. června 2016. Žalovanou 2) vyzval dopisem ze dne 11. 5. 2016 k vrácení dlužné částky a nemůže jít k tíži žalobce, pokud tato odmítla zásilku převzít. Namítal dále, že o předmětnou zahrádku se vždy staral, udržoval ji a zhodnocoval. Bez ohledu na to, kdo zahrádku užíval, vždy na požádání opravil poškozené věci či financoval věci nové. Nájem nehradil dle dohody, když tento byl pokryt opravami a investicemi. V rámci uzavřeného smíru ohledně zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví byly vypořádány veškeré nároky a práva, vyjma práv, které jsou předmětem tohoto řízení.

4. Obě žalované navrhovaly potvrzení rozsudku v napadené části jako věcně správného.

5. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud rozsudek v napadené části a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné pouze zčásti.

6. Žalobce učinil předmětem řízení dva samostatné nároky, a to nárok na vrácení částky 12.000 Kč ve vztahu k žalované 2) a ve vztahu k oběma žalovaným uhrazení tvrzených investic v souvislosti s jejich podílovým spoluvlastnictvím.

7. S ohledem na částečné zpětvzetí odvolání žalobce, je rozhodnutí okresního soudu obsažené v odstavci IV. výroku, tj. co do nároku na zaplacení částky 12.000 Kč spolu s úrokem z prodlení za dobu od 14. 5. 2019 do zaplacení vůči žalované 2) v právní moci. Odvolací soud nesouhlasí se závěrem okresního soudu, že splatnost této pohledávky nastala až doručením žaloby a teprve od této doby náleží žalobci zákonné úroky z prodlení. Před okresním soudem bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou 2) k zaplacení této částky dopisem ze dne 11. 5. 2016. Dle sdělení pošty žalovaná 2) zásilku dne 20. 5. 2016 odmítla převzít a tato se vrátila zpět žalobci. Výzva k plnění je jednostranný hmotněprávní úkon a pro jeho účinnost je nezbytné, aby se dostal do sféry dispozice adresáta, tj. žalované 2). Okamžikem doručování dané zásilky měla žalovaná 2) objektivní možnost se s jejím obsahem seznámit a zásilka tak byla řádně doručena. Hmotněprávní úkon obsažený v přípise se stal perfektním a bylo jen na vůli žalované 2), kdy a zda vůbec se s obsahem zásilky hodlá seznámit. Za této situace neobstojí závěr okresního soudu, že zásilka nebyla řádně doručena, když žalovaná 2) nebyla poučena o důsledcích odmítnutí převzetí zásilky. Toto poučení se týká doručování v rámci procesně právních předpisů a nemá vliv na účinnost úkonů hmotněprávních. Žalobce vyzval žalovanou 2) k úhradě částky do 30 dnů. Lhůta k plnění začala běžet následující den po doručení, tj. od 21. 5. 2016 a skončila tak 19. 6. 2016. Ode dne následujícího, tj. od 20. 6. 2016 se žalovaná 2) dostala do prodlení s plněním svého závazku.

8. Odvolací soud z těchto důvodů dle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozsudek v zamítavé části týkající se úroků z prodlení z částky 12.000 Kč tak, že zavázal žalovanou 2) k úhradě zákonných úroků z prodlení z této částky za dobu od 20. 6. 2016 do 13. 5. 2019, když již v té době běželo prodlení žalované 2). Ve zbylé zamítavé části rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil.

9. Zaplacení částky 22.680 Kč po každé z žalovaných požadoval žalobce s tvrzením, že se jedná o jejich podíl na investicích, které žalobce v průběhu let vynaložil na předmět jejich spoluvlastnictví (dále jen zahrada) a o které jejich společný majetek zhodnotil. Uvedl, že daná částka se skládá z podílu každé z žalovaných na ceně za vypracování znaleckého posudku z roku 2016 ve výši 1.033 Kč, z poměrné části za úhradu za nájem zahrádky a za členské příspěvky ve výši 2.407 Kč a podíl na provedených investicích ze strany žalobce. Při stanovení výše uváděných investic a tím i zhodnocení podílového spoluvlastnictví, žalobce vycházel ze znaleckého posudku ze dne 28. 3. 2019 vypracovaného titul jméno příjmení.

10. Dle ust. § 1148 odst. 1 obč. zák. při zrušení spoluvlastnictví si spoluvlastníci vzájemně vypořádají pohledávky a dluhy, které souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věci.

11. Je pravdou, že žalobce podal svůj návrh na úhradu podílu na provedených investicích dříve, než byl podán návrh na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ze strany žalovaných. Poté, kdy však byl tento návrh podán, je nezbytné oba tyto návrhy posuzovat ve vzájemné souvislosti a to i přesto, že okresní soud návrh na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví vyloučil k samostatnému řízení. Judikatura soudu připouští, aby v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví byly uplatněny i vzájemné nároky vyplývající ze širšího vypořádání. Z procesního hlediska půjde o objektivní kumulaci návrhu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a návrhu na širší vypořádání (např. rozsudek NS 22 Cdo 6018/2017, 22 Cdo 2354/2016). Obecně platí, že poukazuje-li účastník řízení na jím provedené investice do společné věci, činí tak zpravidla z některého ze tří důvodů, a to buď proto, že tím chce podpořit svůj návrh na přikázání věci do svého výlučného vlastnictví nebo že vůči druhému ze spoluvlastníků uplatňuje nárok na zaplacení vynaložených investic, popř. žádá, aby o částku jim odpovídající byla snížena náhrada, kterou by měl zaplatit ze spoluvlastnictví vyloučenému účastníků řízení (viz např. rozsudek NS sp. zn. 22 Cdo 5084/2008).

12. O návrhu žalovaných na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví bylo rozhodnuto usnesením okresního soudu ze dne 7. září 2021, č. j. 12 C 1/2020-74 tak, že soud schválil smír uzavřený mezi účastníky. Na základě takto schváleného smíru bylo podílové spoluvlastnictví účastníků k věcem v usnesení uvedených, které se nacházejí na pozemku parc. číslo v k. ú. obec - část obce, vymezené jako zahrádka číslo v zahrádkářské osadě název, zrušeno a výlučným vlastníkem věcí se stal žalobce (v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví vystupuje jako žalovaný). Každé z žalovaných se zavázal zaplatit na vypořádacím podílu částku 60.000 Kč.

13. Odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu ohledně nároku žalobce na úhradu podílu za vypracování znaleckého posudku v roce 2016, jakož i za úhradu nájemného a členských příspěvků s tím, že v podrobnostech pro stručnost odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku. Na základě vypracovaného znaleckého posudku nedošlo k realizaci žádného převodu spoluvlastnického podílu, jeho objednatelem byl samotný žalobce, který jej nedal žalovaným žádným způsobem k dispozici, a to ani k nahlédnutí. Za této situace žalobci nárok na poměrnou úhradu ze strany žalovaných nenáleží. Přestože byla podnájemní smlouva na pozemek zahrádky uzavřena toliko s žalovanou 2), byla mezi účastníky dohoda, že nájemné a členské příspěvky bude hradit ten ze spoluvlastníků, kterému byla zahrádka v daném období svěřena, tj. za dané období žalobce. Za situace, kdy svým jednáním fakticky znemožnil žalovaným 2) jakékoliv užívání zahrádky, je jeho nárok za úhradu těchto plateb nedůvodný.

14. Nedůvodný je rovněž nárok žalobce na úhradu nákladů na investice ve výši 19.240 Kč. V průběhu řízení před okresním, jakož i odvolacím soudem, žalobce výslovně uvedl, že v rámci uzavřeného smíru o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví došlo k dohodě o jeho ceně s tím, že tato vycházela ze stejného znaleckého posudku z roku 2019, kterým odůvodňoval požadovanou výši investic, a to bez přihlédnutí ke zhodnocení tohoto vlastnictví investicemi tvrzenými žalobcem v tomto řízení. V tomto znaleckém posudku byla stanovena cena spoluvlastnictví jednak bez tvrzených investic a jednak s těmito investicemi, tj. po zhodnocení. Pokud došlo v rámci uzavření smíru k navýšení ceny oproti tomuto znaleckému posudku, bylo to z důvodu požadavků žalovaných.

15. Výše vypořádacích podílů, které se žalobce zavázal vyplatit žalovaným, tak vycházela z ceny nižší, tj. jako by k žádným tvrzeným investicím ze strany žalobce nedošlo. Z tvrzení samotného žalobce tak jednoznačně vyplývá, že v rámci uzavřeného smíru muselo být při dohodě účastníků o ceně podílového spoluvlastnictví přihlédnuto k tvrzeným investicím ze strany žalobce, a to tak, že účastníci vycházeli z ceny nižší, tj. jako by žádné tvrzené investice provedeny nebyly. Žalobce tak byl zavázán uhradit žalovaným na vypořádacím podílu o to nižší částku. Žalobce se stal výlučným vlastníkem věcí, které byly předmětem vypořádání spoluvlastnictví (aniž by se odvolací soud blíže zabýval, co bylo vlastně předmětem vypořádání, což mu v tomto řízení nepřísluší), a to ve stavu, v jakém se v dnešní době nachází s tím, že se zároveň zavázal zaplatit za toto nabytí výlučného vlastnictví nižší vypořádací podíl, než jaký by žalovaným náležel, pokud by skutečně ke zhodnocení nemovitostí ze strany žalobce došlo. Přiznáním uplatněného nároku, a to byť jen zčásti, by se tak žalobci dostalo dvojího plnění za případné oprávněné investice, a to jednak v povinnosti uhradit nižší vypořádací podíl a zároveň uložením povinnosti žalovaným uhradit tyto investice samostatným výrokem. Za této situace má odvolací soud za to, že závěr okresního soudu, že uplatněné nároky měl žalobce uplatnit, resp. tyto fakticky uplatnil, v rámci řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, je správný. Na tomto závěru nic nemění ani námitka žalobce, že v rámci uzavřeného smíru o vypořádání spoluvlastnictví bylo přihlédnuto ke všem závazkům s výjimkou závazků uplatněných v tomto řízení. Ve vztahu k tvrzenému zhodnocení investicemi je toto vyvráceno samostatným tvrzením žalobce ohledně stanovení ceny v rámci zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Tato skutečnost se v uzavřeném smíru promítla pouze ve vztahu k žalovaným, nikoliv k žalobci (viz bod 4. výroku o schváleném smíru) a je v rozporu s tvrzením samotného žalobce.

16. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek okresního soudu v odstavcích I. a napadené části odstavce V. výroku jako věcně správný dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

17. S ohledem na částečnou změnu napadeného rozsudku, rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. o nákladech řízení před okresním soudem.

18. Ve vztahu k žalované 2) žalobce požadoval dva samostatné nároky, a to na zaplacení částky 12.000 Kč s příslušenstvím a částky 22.680 Kč, celkem 34.680 Kč. Žalobce byl co do částky 12.000 Kč úspěšný (tj. co do 35 %), žalovaná 2) byla úspěšná co do zamítnuté částky 22.680 Kč (tj. co do 65 %). Úspěch žalovaného 2) tak představuje 30 % z celkového uplatněného nároku a v tomto rozsahu má nárok na náhradu nákladů řízení před okresním soudem. Žalované 2) byl ustanoven zástupce dle ust. § 30 o. s. ř. a žalovaná se tak nemůže vzdát práva na náhradu nákladů řízení, když ustanovený zástupce bude účtovat odměnu za své ustanovení, kterou bude hradit za žalovanou 2) stát.

19. Žalovaná 2) prostřednictvím svého ustanoveného zástupce požadovala odměnu za 5 úkonů právní služby (převzetí věci, vyjádření a 3x účast u jednání) po 2.500 Kč dle ust. § 8 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen vyhl.), tj. 12.500 Kč, 5x režijní paušál po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 3 vyhl., tj. 1.500 Kč, to vše navýšeno o DPH ve výši 2.940 Kč, tj. celkem odměnu ve výši 16.940 Kč. S ohledem na poměrný neúspěch zavázal odvolací soud z této částky žalobce zaplatit toliko 30 %, tj. 5.082 Kč.

20. Předmětem odvolacího řízení byla ve vztahu k žalované 2) částka 22.680 Kč a zákonné úroky z prodlení z částky 12.000 Kč za dobu od 30. 3. 2016 do 13. 5. 2019 v kapitalizované výši 3.012 Kč, tj. celkem 25.692 Kč. Úspěch žalobce v odvolacím řízení představuje kapitalizované úroky z prodlení z částky 12.000 Kč za dobu od 20. 6. 2016 do 13. 5. 2019, tj. ve výši 2.796 Kč, což představuje 11 % z celkové částky, která byla předmětem odvolacího řízení. Úspěch žalované 2) pak představuje 89 %. Žalované 2) tak vznikl nárok na úhradu 78 % (89 % - 11 %) oprávněných nákladů odvolacího řízení. Žalovaná 2) požadovala odměnu za 2 úkony právní služby po 2.140 Kč, tj. 4.280 Kč, 2x režijní paušál po 300 Kč, tj. 600 Kč, to vše navýšeno o DPH ve výši 1.025 Kč, celkem částku 5.905 Kč Odvolací soud zavázal žalobce nahradit na nákladech odvolacího řízení žalované 2) 78 %, tj. 4.606 Kč.

21. Náklady řízení byl žalobce zavázán zaplatit ve lhůtě stanovené dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., a to na účet státu - okresního soudu, když žalované 2) byl zástupce ustanoven dle ust. § 30 o. s. ř. a jeho odměna bude uhrazena státem.

22. Ve vztahu k žalované 1) bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, když žalovaná 1), se tohoto práva výslovně vzdala. Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.