71 Co 82/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované A, narozená dne Datum narození žalované A bytem Adresa žalované B o 21 672 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 26. 1. 2026, č. j. 17 C 202/2025-18

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. odstavci II. výroku, mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 23,75 % ročně z částky 21 672 Kč od 2. 12. 2024 do zaplacení to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení 7 290 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení 6 467 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Okresní soud výše uvedeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 21 672 Kč se zákonným úrokem z prodlení 12,75 % ročně od 2. 12. 2024 do zaplacení, zamítl žalobu na zaplacení úroku z prodlení přesahující výše uvedenou výši a uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení 5 285 Kč. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně se smlouvami ze dne 25. 6. 2024 a 20. 8. 2024 zavázala poskytnout žalované, nikoli podnikatelce, jazykové kurzy španělštiny a italštiny za částky 2 × 12 040 Kč s termínem zahájení kurzů dne 23. 9. 2024 a 25. 9. 2024. Žalovaná se zavázala ceny kurzů zaplatit v 10 splátkách po 2 × 1 204 Kč měsíčně, splatných do konce každého měsíce, počínaje první splátkou splatnou dne 30. 9. 2024. Také byly dohodnuty: okamžitá ztráta výhody splátek pro případ prodlení s úhradou splátky a nárok žalobkyně na smluvní úroky z prodlení ve výši 0,1 % denně. Po právní stránce pak uzavřel, že na základě nepojmenovaných smluv vznikla žalované povinnost uhradit sjednanou cenu jazykových kurzů, proto je žalovaná povinna dluh včetně zákonného úroku z prodlení uhradit. Jelikož platba za kurz byla dohodnuta ve splátkách, pak dle § 2 odst. 1 a § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru nárok na úroky z prodlení mohl být přiznán pouze ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.; ve zbylém rozsahu není žaloba po právu. O náhradě nákladů rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle poměru úspěchu a neúspěchu.

2. Proti výroku II. rozsudku podala žalobkyně odvolání, které odůvodnila tím, že dle § 4 odst. 1 písmeno b) zákona o spotřebitelském úvěru tento zákon nedopadá na úvěr v podobě odložených plateb za služby poskytované průběžně. Jazykové kurzy probíhaly průběžně a platby za kurz byly platby za průběžnou službu, nikoli spotřebitelské financování. Pokud by uvedenou částku úroků z prodlení 0,1 % denně nebylo možno užít, měl ji soud posoudit jako smluvní pokutu. Pokud jde o náklady řízení, částečný neúspěch byl toliko co do příslušenství a daný právní kvalifikací, jsou tedy dány důvody dle § 142 odst. 3 o. s. ř. pro plnou náhradu nákladů řízení. Navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že jí bude přiznán sjednaný úrok z prodlení a plná náhrada nákladů řízení.

3. Z podnětu včasného odvolání žalované přezkoumal odvolací soud rozsudek postupem dle § 212 odst. 1 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. v napadené části včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, se závěrem, že odvolání je důvodné.

4. Okresní soud z provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. vyvodil řádná a dostatečná skutková zjištění, odvolací soud takto zjištěný skutkový stav přejímá a v podrobnostech na něj odkazuje.

5. Podle § 4 odst. 1 písmeno b) zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se tento zákon nepoužije na spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení, sjednaný v podobě průběžného poskytování služby nebo dodávání zboží stejného druhu, za které spotřebitel může platit v průběhu jejich poskytování nebo dodávání formou splátek.

6. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve znění účinném ke dni 25. 6. 2024 a 20. 8. 2024 - Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Podle § 1813 odst. (1) o. z. - Zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1813 odst. (2) o. z. - Zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí.

8. Pokud jde o právní posouzení, pak ustanovení § 4 odst. 1 výše uvedeného zákona je transpozicí článku 3 písmeno c) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Pro vymezení pojmu průběžného poskytování služeb, lze vyjít z odstavce 12 preambule – Smlouvy o průběžném poskytování služeb nebo o dodávání zboží stejného druhu, za které spotřebitel po dobu poskytování nebo dodávání platí ve splátkách, se mohou od úvěrových smluv, na něž se vztahuje tato směrnice, značně lišit co do zájmů dotčených smluvních stran a způsobu a předmětu plnění. Proto by mělo být upřesněno, že takové smlouvy se pro účely této směrnice nepovažují za úvěrové smlouvy. Mezi tyto druhy smluv patří pojistná smlouva, kdy se pojištění platí v měsíčních splátkách. Obdobně Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2225 ze dne 18. října 2023 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice 2008/48/ES upravuje obdobně v článku 3 odstavci 3 výjimku z působnosti směrnice a v odstavci 24 preambule uvádí - Smlouvy o průběžném poskytování služeb nebo o dodávání zboží stejného druhu, za které spotřebitel po dobu poskytování nebo dodávání platí ve splátkách, se mohou od smluv o úvěru, na něž se vztahuje tato směrnice, značně lišit co do zájmů dotčených smluvních stran a způsobu a předmětu plnění. Proto by se takové smlouvy pro účely této směrnice neměly považovat za smlouvy o úvěru. Mezi tyto smlouvy patří například pojistná smlouva, kdy se pojištění platí v měsíčních splátkách.

9. Z povahy vymezení pojmu průběžné jde typicky o služby poskytované kontinuálně, popř. po časové období formou záloh nebo předplatného (předplatné digitálního obsahu Netflix, Spotify, dodávky elektřiny, vody, plynu, telekomunikační služby, internetové připojení, předplatné tisku, zdravotní či sociální služby, servisní či jiné služby apod.). Zde je typická průběžná platba za průběžné služby nebo platba záloh a konečné zúčtování až po určitém období (zejména energie). Směrnice výslovně uvádí pojistnou smlouvu jako smlouvu vyloučenou z působnosti.

10. Oproti tomu stojí „klasický“ úvěr v podobě úhrady kupní ceny cestou úvěru, který je posléze splácen splátkami. Zde není žádné kontinuální plnění prodávajícího, cena je splatná v zásadě jednorázově.

11. Poskytování jazykových kurzů je v projednávané věci kontinuální po dobu 10 měsíců. Zde lze kurzy podřadit pod průběžné poskytování služeb. Cena je sjednána pevnou částkou s možností jednorázové platby nebo formou splátek. Zde se věc blíží klasickému úvěru. Odvolací soud po zvážení výše uvedených kritérií pak dospívá k závěru, že podstatou plnění z daných nepojmenovaných smluv je průběžné poskytování služby v podobě výuky cizího jazyka pouze s odloženou platbou za tyto služby a uzavřené smlouvy tak spadají pod výjimku uvedenou v § 4 odst. 1 uvedeného zákona, a tudíž nedopadá na ně ani ustanovení § 122 o limitaci výše úroků z prodlení.

12. Proto se vztah účastníků řídí obecně občanským zákoníkem, ustanovením § 1970 o. z. a s ohledem na postavení žalované jako spotřebitelky i ustanovením § 1813 a násl. o. z. Zákonná úprava umožňuje dispozitivní dohodu stran o výši úroku z prodlení. Pokud pak jde o výši sjednaného úroku 0,1 % denně, tj. 36,5 % ročně, pak ji neshledal odvolací soud nepřiměřenou ve smyslu § 1813 o. z., i když jde o vztah podnikatele a spotřebitele. Při posuzování výše úroku z prodlení je nutno přihlédnout ke všem okolnostem, které ke sjednání úroku z prodlení vedly a jež existovaly v době uzavření smlouvy (viz například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1490/2019). Podnikatel (žalobkyně) neposkytovala úvěr s tím, aby na něm vydělala formou úroků, nespekuluje s úrokem z prodlení ani za účelem zisku v případě prodlení dlužníka. Podstatou sjednaného úroku z prodlení je motivace dlužníkovi k řádné úhradě sjednané ceny služby, nikoli jeho bezdůvodná šikana. Žalobkyni vznikly s jazykovými kurzy náklady minimálně na lektory, popř. nebytové prostory, které z ceny kurzu měla hradit. Nadto byla žalované poskytnuta jako výhoda i možnost splátek ceny, byť s výhradou ztráty splátek v případě prodlení. Nebyla sjednána žádná jiná sankce či zajištění dluhu ve prospěch věřitele. Předmětem plnění byly jazykové kurzy, tedy do jisté míry služby, které nejsou k životu nezbytně nutné, kde by měl spotřebitel zvažovat jejich potřebnost a zda je schopen je zaplatit. Odvolací soud přihlédl i k zákonné výši úroku z prodlení, která činí 12,75 % ročně, tj. sjednané úroky jsou trojnásobné oproti zákonné výši. Odvolací soud však přihlédl i k výši dluhu, kdy cena jednoho kurzu 12 040 Kč není v současných mzdových a cenových relacích zjevně vysokou částkou, kterou nelze bez obtíží uhradit. Po zvážení výše uvedených kritérií tedy odvolací soud neshledal sjednané úroky z prodlení šikanózní a s ohledem na okolnosti věci ani nezakládají ve smyslu § 1813 odst. 1 o. z. v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Proto má žalobkyně nárok na celý sjednaný úrok z prodlení, a tedy i na rozdíl mezi již přiznanou výší 12,75 % ročně a výší 36,5 % ročně, tj. na 23,75 % ročně z částky 21 672 Kč od 2. 12. 2024 do zaplacení.

13. Proto odvolací soud dle § 220 odst. 1 písmeno a) o. s. ř. změnil napadený rozsudek tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 23,75 % ročně z částky 21 672 Kč od 2. 12. 2024 do zaplacení.

14. V důsledku změny nápadného rozsudku odvolací soud znovu rozhodl dle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. o nákladech řízení před okresním soudem. Žalobkyně byla plně úspěšná, má právo na náhradu nákladů řízení. Odměna za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva a žaloba) podle § 8 odst. 1 a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu po 1 980 Kč činí 5 940 Kč, náhrada hotových výdajů za tři úkony podle § 13 advokátního tarifu činí 1 350 Kč. Úkon doplnění žaloby ze dne 1. 12. 2025 shledal odvolací soud jako úkon neúčelný ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žaloba má mít skutková tvrzení již při jejím podání a není nutné je opakovat. Žalobkyně pouze zopakovala tvrzení a právní hodnocení ze samotné žaloby. Zdůraznění právní argumentace opakováním týchž údajů nelze považovat za účelné, a to ani tehdy, kdy okresní soud rozhodoval bez jednání. Bez jednání lze rozhodovat, jsou-li skutková tvrzení dostatečná a byly předloženy důkazy, což se stalo již při podání žaloby. Nebylo tedy nutné, aby žalobkyně opakovala tvrzení z žaloby. Proto je žalovaná povinna nahradit žalobkyni náklady řízení 7 290 Kč.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, má tedy právo na náhradu nákladů odvolacího řízení za zaplacený soudní poplatek za odvolání 1 287 Kč, odměnu 5 180 Kč za dva úkony právní služby (odvolání a účast u odvolacího jednání) po 2 140 Kč dle § 8 odst. 2 a § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Advokátního tarifu, dle § 13 náhradu hotových výdajů za dva úkony 900 Kč, Celkem je tedy žalovaná povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení 6 467 Kč. Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání je možno podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně.