71 CO 86/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Žmolilové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa , PSČ obec o nahrazení projevu vůle k odvolání žalované proti rozsudku pro uznání Okresního soudu v Opavě ze dne 21. prosince 2021, č. j. 9 C 11/2021-22,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech odvolacího řízení 13.020 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

1. Napadeným rozsudkem pro uznání okresní soud nahradil projev vůle žalované k uzavření kupní smlouvy s uvedeným obsahem, která se týkala specifikovaných nemovitostí, a to za kupní cenu ve výši 535.000 Kč (odstavec I. výroku) a zavázal žalovanou zaplatit žalobci náklady řízení (odstavec II. výroku).

2. Proti rozsudku pro uznání podala žalovaná včasné odvolání s tím, že nebyly splněny zákonné předpoklady pro jeho vydání. Namítala, že jí nebyla doručena řádná kvalifikovaná výzva dle ust. § 114b o. s. ř. Uplatnění této kvalifikované výzvy nebylo v souladu s procesními předpisy, když v dané věci nejde o skutkově a právně složitou věc. Okresní soud tak svým postupem upřel žalované možnost zúčastnit se ústního jednání a porušil zásadu bezprostřednosti a ústnosti občanského soudního řízení.

3. Žalobce navrhoval potvrzení rozsudku pro uznání jako věcně správného, když odvolání žalované nesplňuje zákonné náležitosti a tato se od doručení výzvy soudu řádně a včas vůbec nevyjádřila a nebyla v řízení vůbec aktivní.

4. Žalovaná se k nařízenému jednání odvolacího soudu bez jakékoliv omluvy nedostavila.

5. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu dle ust. § 205b a 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Dle ust. § 153a odst. 1 o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce.

7. Dle ust. § 153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).

8. Dle ust. § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6).

9. Ze zákonné úpravy vyplývá, že přezkoumání rozsudku pro uznání je možné pouze z hlediska posouzení vad dle ust. § 205 odst. 2 písm. a) (nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu vydal vyloučený soudce nebo soud byl nesprávně obsazen) a posouzení, zda byly splněny podmínky pro jeho vydání dle ust. § 153a o. s. ř. V případě, že rozsudek pro uznání byl vydán na základě fikce uznání, jsou formálními předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání předpoklady, za nichž tato fikce uznání vzniká. V případě, že jsou tyto předpoklady splněny, omezuje se právní posouzení věci jen na to, zda nejde o věc, v níž nelze uzavřít nebo schválit smír. Pokud jsou splněny veškeré zákonné podmínky fikce uznání nároku, je soud povinen rozhodnout o nároku, který je předmětem sporu, podle této zákonné fikce uznání (např. rozhodnutí NS sp. zn. 26 Cdo 2821/2012).

10. V dané věci je zřejmé, že hmotněprávní úprava nebrání účastníkům, aby si mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Žalobce uplatnil vůči žalované právo retraktu v souvislosti s porušením zákonného předkupního práva dle ust. § 1124 obč. zák. účinného od 1. 7. 2020. Žalobci vzniklo právo domáhat se vůči nástupci druhého spoluvlastníka, který nabyl věc koupí, aby mu věc za příslušnou úplatu převedl. Tyto skutečnosti vyplývají z žalobních tvrzení, která jsou východiskem pro posouzení, zda se jedná o věc, v níž je uzavření smíru přípustné, jeho vydání není v rozporu s kogentními právními předpisy a je tak možné vydání rozsudku pro uznání dle ust. § 153a o. s. ř. Hmotněprávní úprava předkupního práva umožňuje a předpokládá, že si účastníci vzájemné vztahy upraví dispozitivními úkony, tj. uzavřením kupní smlouvy. Jedná se tak o řízení, ve kterém je možné uzavření smíru a je tak možné rozhodnout vydáním rozsudku pro uznání.

11. Okresní soud zcela správně přistoupil k vydání usnesení dle ust. § 114b o. s. ř., když je zcela zjevné, že se nejedná o triviální a po skutkové, jakož i právní stránce natolik jednoduchou věc, kde by vydání této výzvy bylo vyloučeno. V této souvislosti je nutno vycházet ze soudní praxe a judikatury, ze které vyplývá, že kvalifikovaná příprava jednání je pravidlem, zatímco případy, kdy je žaloba zjevně bezdůvodná či věc zcela jednoduchá, takže nevyžaduje přípravu postupem podle ust. § 114b o. s. ř. budou spíše výjimečné (např. rozsudek NS ČR sp. zn. 26 Cdo 1253/2005). Ostatně ani samotná žalovaná ve svém odvolání neuvádí žádné argumenty, dle kterých by měl být předmět tohoto řízení hodnocen jako natolik triviální, aby v něm bylo použití výzvy dle ust. § 114 b o. s. ř. vyloučeno.

12. Nedůvodná je rovněž odvolací námitka žalované, že jí výzva dle ust. § 114b o. s. ř. nebyla řádně doručena. Z obsahu spisu vyplývá, že zásilka obsahující žalobu a předmětnou výzvu byla žalované zaslána okresním soudem do datové schránky dne 6. 9. 2021. Zásilka byla doručena dne 8. 9. 2021 poté, kdy se do datové schránky přihlásila oprávněná osoba ve smyslu ust. § 8 odst. 1 až 4 zákona č. 300/2008 Sb.

13. Z uvedeného vyplývá, že okresní soud správně vydal kvalifikovanou výzvu dle ust. § 114b o. s. ř., tato byla žalované řádně doručena a s ohledem na skutečnost, že žalovaná na tuto žádným způsobem nereagovala, nastala fikce uznání. Předmětem řízení je nárok, o kterém je možno uzavřít smír a okresní soud tak správně rozhodl ve věci vydáním rozsudku pro uznání dle ust. § 153a o. s. ř.

14. Z těchto důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek okresního soudu dle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobce, který byl v odvolacím řízení úspěšný, má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši. Žalovaná byla zavázána nahradit žalobci 13.020 Kč představující odměnu za jeden úkon právní služby ve výši 10.460 Kč dle ust. § 8 odst. 1 a § 7 (z ceny nemovitostí) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen vyhl.), režijní paušál ve výši 300 Kč dle ust. § 13 odst. 1 a 3 vyhl., to vše navýšeno o DPH ve výši 2.260 Kč.

16. Náklady odvolacího řízení byla žalovaná zavázána zaplatit ve lhůtě stanovené dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupkyně žalobce (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.).