71 CO 90/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Žmolilové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o ochranu osobnosti k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 3. 11. 2021, č. j. 12 C 94/2017-259,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení v částce 9.742 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném povinnosti zaslat Krajskému úřadu pro Moravskoslezský kraj následující písemné sdělení: [územní celek] tímto sděluje pravdivý průběh ústního jednání ve věci č. j. [spisová značka] ze dne 10. 3. 2014 Krajskému úřadu pro Moravskoslezský kraj jsme podali úmyslně lživou informaci o tom, že se pan [příjmení] měl u tohoto jednání chovat nepřístojně do té míry, že k jeho uklidnění nestačily ani čtyři přítomné úřednice, ale musela jim být na pomoc přivolána ještě další. Pan [jméno] [příjmení] před [stát. instituce] vždy, a stejně tak i při projednávání této věci, jednal slušně a korektně. Při projednávání této věci proto nebylo nutné pana [příjmení] nijak uklidňovat a nebyl tedy ani žádný důvod k jednání přivolávat další osobu, na úvodní straně svých webových stránek [webová adresa] zveřejnit omluvu v následujícím znění: [územní celek] se omlouvá panu [jméno] [příjmení] za to, že při předložení jeho odvolání proti našemu rozhodnutí jsme podali odvolacímu orgánu úmyslně lživou informaci o tom, že se pan [příjmení] měl před naší přestupkovou komisí chovat nepřístojně do té míry, že k jeho uklidnění nestačily ani čtyři přítomné úřednice, ale musela jim být na pomoc přivolána ještě další. Pan [příjmení] [příjmení] před [stát. instituce] vždy jednal slušně a korektně. Tímto jsme pana [příjmení] zcela vědomě a úmyslně poškodili na jeho cti a dosavadní bezúhonnosti, způsobili mu osobní újmu morální a psychickou, která následně vedla také k jeho újmě zdravotní Touto naší zcela účelovou a vědomou lží bylo také podstatně ztíženo jeho další úsilí v následných soudních sporech, v nichž se pan [příjmení] složitě snažil o očistění svého jména v této věci. Pan [příjmení] se také několik let usilovně snažil s námi na toto téma komunikovat, celou věc si s námi vyjasnit a očistit své jméno, navrhoval pokusy o smír, my jsme však po celou dobu vytrvale setrvávali na svém stanovisku. Nyní si plně uvědomujeme, že tento incident je o to závažnější, že této naprosto účelové a vědomé lži o nevinném člověku jsme se dopustili jako významný státní úřad, který má být maximálně spravedlivý a má úzkostlivě dbát nad dodržováním platných zákonů, takže naše chování vůči poškozenému bylo vysoce nemravné a také vysoce společensky nebezpečné. Zároveň tímto prohlašujeme, že v budoucnu už nebudeme podobným způsobem bez příčiny a neoprávněně zasahovat do práv poškozeného, a to s délkou zveřejnění jeden měsíc, zaslat žalobci písemnou omluvu v následujícím znění: [územní celek] se omlouvá panu [jméno] [příjmení] za to, že při předložení jeho odvolání proti našemu rozhodnutí jsme podali odvolacímu orgánu úmyslně lživou informaci o tom, že se pan [příjmení] měl před naší přestupkovou komisí chovat nepřístojně do té míry, že k jeho uklidnění nestačily ani čtyři přítomné úřednice, ale musela jim být na pomoc přivolána ještě další. Pan [příjmení] [příjmení] před [stát. instituce] vždy jednal slušně a korektně. Tímto jsme pana [příjmení] zcela vědomě a úmyslně poškodili na jeho cti a dosavadní bezúhonnosti, způsobili mu osobní újmu morální a psychickou, která následně vedla také k jeho újmě zdravotní Touto naší zcela účelovou a vědomou lží bylo také podstatně ztíženo jeho další úsilí v následných soudních sporech, v nichž se pan [příjmení] složitě snažil o očistění svého jména v této věci. Pan [příjmení] se také několik let usilovně snažil s námi na toto téma komunikovat, celou věc si s námi vyjasnit a očistit své jméno, navrhoval pokusy o smír, my jsme však po celou dobu vytrvale setrvávali na svém stanovisku. Nyní si plně uvědomujeme, že tento incident je o to závažnější, že této naprosto účelové a vědomé lži o nevinném člověku jsme se dopustili jako významný státní úřad, který má být maximálně spravedlivý a má úzkostlivě dbát nad dodržováním platných zákonů, takže naše chování vůči poškozenému bylo vysoce nemravné a také vysoce společensky nebezpečné. Zároveň tímto prohlašujeme, že v budoucnu už nebudeme podobným způsobem bez příčiny a neoprávněně zasahovat do práv poškozeného a zaplatit žalobci finanční kompenzaci 150.000 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec I.), zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení žalovanému ve výši 30.786 Kč (odstavec II.) a k náhradě nákladů řízení státu 104 Kč na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku (odstavec III.).

2. Tento rozsudek napadl včasným odvoláním žalobce s návrhem na jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalobce vytknul okresnímu soudu, že neprovedl všechny jím navržené důkazy, z důkazů v řízení provedených učinil nesprávná skutková zjištění a věc nesprávně právně posoudil, když žalobu zamítl. Žalobce považuje za zásadní důkaz protokol o ústním jednání ze dne [datum], obsažený v přestupkovém spise [stát. instituce], z něhož žádné nepřístojné chování žalobce neplyne. Z obsahu této úřední listiny, z účastnického výslechu žalobce jakož i ze svědeckých výpovědí [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení] (které vypověděly, že po celou dobu jednání byl v místnosti klid a nic mimořádného se nestalo) měl okresní soud učinit závěr, že se žalobce žádného nepřístojného chování nedopustil a informace v předkládací zprávě Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje o opaku jsou tak zcela nepravdivé. Okresní soud pochybil, pokud při hodnocení důkazů upřednostnil výpovědi zaměstnankyň žalovaného a těm na rozdíl od žalobce uvěřil. Vzhledem k tomu, že žalovaný o žalobci nesdělil pravdivý údaj, zasáhl svým tvrzením (o jeho nepřístojném chování) do práva žalobce na ochranu osobnosti dle § 81 odst. 1 a 2 o. z. Pokud okresní soud dospěl k opačnému závěru, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci. Z důkazů, které okresní soud pro nadbytečnost zamítl, považuje žalobce za podstatné předložení zápisu o řešení konkrétních případů agresivity při jednání přestupkových komisí za rok 2014, zdravotní dokumentace žalobce k případu, která dosud nebyla připojena, vyžádané vyjádření lékaře ke zdravotnímu a psychickému stavu žalobce a dále dopis zaslaný žalovaným žalobci ve věci nepřítomnosti [jméno] [příjmení] Tyto důkazy jsou způsobilé přispět k prokázání nároku žalobce a k nepravdivosti tvrzení žalovaného. Ohledně náhrady nákladů řízení státu žalobce uvedl, že se jedná o cestovné svědkyně [příjmení] vlastním motorovým vozidlem, přičemž o použití tohoto dopravního prostředku předem soud nepožádala, ač byla o tom soudem v rámci předvolání řádně poučena a použití tohoto dopravního prostředku jí soud předem neschválil. Za této situace jí náhrada těchto nákladů neměla být přiznána.

3. Žalovaný v písemném vyjádření navrhoval potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného s odůvodněním, že žalobcovo odvolání postrádá relevantní argumentaci. Žalobce nadále pomíjí skutečnost, že správní řízení, tedy i přestupkové řízení obsahuje mechanismy nápravy případných nedostatků a pochybení v tomto řízení, a to i v podobě soudní ochrany ve správním soudnictví. O to více pak žalobce konstantně ignoruje nevyvratitelnou skutečnost, že přestupkové řízení, č. j. [spisová značka] a v něm vydané rozhodnutí, bylo shledáno odvolacím orgánem, tedy Krajským úřadem Moravskoslezského kraje a následně i soudy ve správním soudnictví, tedy jak Krajským soudem v Ostravě, tak Nejvyšším správním soudem, jako řádné a prosté pochybení ze strany správního orgánu. Z hlediska věcného, posoudil okresní soud uplatněný nárok správně. Žalobu však bylo možné zamítnout i z důvodu nedostatku pasivní věcné legitimace žalovaného a z důvodu promlčení uplatněného práva. Žalobcem tvrzená újma měla vzniknout v rámci výkonu přenesené působnosti žalovaným (přestupkové řízení), tj. při výkonu přenesené státní moci, kdy tuto újmu je možné nahrazovat pouze a výlučně dle ZoOdp, což dovodila konstantní judikatura, a tedy případná újma měla být uplatňována vůči státu prostřednictvím příslušného ministerstva. Dle ust. § 32 odst. 3 zákona o odpovědnosti státu se nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené výkonem veřejné moci promlčuje v 6 měsíční promlčecí lhůtě. Žalovaný uplatnil námitku promlčení u jednání konaného dne 25. 10. 2021.

4. Z podnětu včasného odvolání žalobce přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání podle ust. § 206 odst. 1 a § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu se závěrem, že odvolání není důvodné a jsou podmínky pro potvrzení tohoto rozhodnutí, i když z jiného právního důvodu, než ke kterému dospěl okresní soud.

5. Předmětnou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaslání písemného sdělení Krajskému úřadu pro Moravskoslezský kraj ve znění obsaženém v odstavci I. bod 1), zveřejnění písemné omluvy žalobci na svým webových stránkách ve znění obsaženém v odstavci I. bod 2), zaslání písemné omluvy žalobci ve znění obsaženém v odstavci I. bod 3) a finanční kompenzace ve výši 150.000 Kč dle odstavce I. bodu 4) výroku napadeného rozsudku. Tyto nároky uplatnil z titulu ochrany osobnosti na podkladě tvrzení, že žalovaný prostřednictvím úředníků Městského úřadu v Třinci, jakožto osob jednajících jménem žalovaného, zasáhli do jeho osobnostních práv (práva na ochranu cti a důstojnosti a práva na ochranu jeho osobní a tělesné integrity) tím, že Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje v rámci předložení jeho odvolání proti rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 17. 4. 2014, č. j. [spisová značka] sdělil nepravdivou informaci o tom, že se při ústním jednání o přestupku před žalovaným choval nepřístojně, a to takovým způsobem, že musela být k jednání přizvána další osoba, která měla za úkol ho uklidnit.

6. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby mimo jiné i z toho důvodu, že není ve věci pasivně věcně legitimován, neboť tvrzená újma nemá původ v soukromoprávním jednání obce, nýbrž v řízení o projednání přestupku žalobce, k čemuž je [stát. instituce] příslušný v rámci přenesené působnosti dle § 95a zákona č. 200/1990 Sb., za jehož účinnosti byl přestupek projednán.

7. Okresní soud se s touto námitkou ve svém odůvodnění výslovně nevypořádal, žalobu věcně projednal a zamítl s odůvodněním, že pravdivost výroku o nepřístojném chování žalobce uvedená v předkládací zprávě byla prokázána. Žalovaný se tedy neoprávněného zásahu do osobnostních práv žalobce nedopustil (§ 81, § 82 o. z.).

8. Z výše uvedeného se naznačuje úvaha okresního soudu o nedůvodnosti námitky nedostatku věcné legitimace žalovaného, neboť kdyby dospěl k opačnému závěru, mohl by žalobu zamítnout již z toho důvodu, aniž by se žalobními nároky zabýval věcně.

9. Odvolací soud posoudil námitku žalovaného o nedostatku jeho věcné legitimace jako důvodnou. Vyšel přitom ze správných skutkových zjištění okresního soudu obsažených v přestupkovém spise sp. zn. [spisová značka] [spisová značka] (především z předkládací zprávy pro Krajský úřad Moravskoslezského kraje k odvolání žalobce) a z vlastního žalobcova tvrzení a dospěl k tomuto závěru.

10. Vyhotovení předkládací zprávy pro Krajský úřad Moravskoslezského kraje k odvolání žalobce proti rozhodnutí žalovaného o přestupku je úředním postupem orgánu územní samosprávy při výkonu státní správy, který byl na žalovaného přenesen tehdy platným zákonem č. 200/1990 Sb., o přestupcích, a to § 95a, podle něhož působnosti stanovené krajskému úřadu, úřadům městských částí hlavního města Prahy, obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností nebo obecnímu úřadu podle tohoto zákona jsou výkonem přenesené působnosti.

11. Brojí-li žalobce proti obsahu předkládací zprávy s odůvodněním, že údaj v ní uvedený je nepravdivý, napadá nesprávný úřední postup žalovaného, kterého se měl dopustit prostřednictvím svých zaměstnankyň. V takovém případě však za žalobcem tvrzenou škodu odpovídá stát dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Podle § 1 odst. 3 citovaného zákona stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu (k tomu viz rozsudek NS sp. zn. 25 Cdo 705/2019).

12. Zákon č. 82/1998 Sb. v ust. § 13 sice pojem„ nesprávný úřední postup“ nedefinuje, pod tento pojem však lze podřadit všechna deliktní jednání osob a orgánů vyjmenovaných v § 3 citovaného zákona, která jsou v jejich obvyklé rozhodovací činnosti nesprávná (nezákonná) a která se přímo nepromítla do obsahu rozhodnutí (k definici nesprávného úředního postupu viz rozsudek NS sp. zn. 25 Cdo 319/2002).

13. Pokud bychom přistoupili na argumentaci žalobce, že se nejednalo o nesprávný úřední postup, případně ani o nezákonné rozhodnutí, nýbrž o nepřípustné jednání zaměstnankyň žalovaného (viz protokol o jednání ze dne [datum] na č. l. 117-119), pak ani v takovém případě by pasivní věcná legitimace žalovaného nebyla dána. Z ustálené judikatury plyne, že v případě, že se činnost použité fyzické osoby (zde zaměstnankyň žalovaného) neděla v rámci pověřením vymezené činnosti, ale šlo by o vybočení z tohoto rámce, tedy o jednání z vlastní iniciativy a ve vlastním zájmu (exces), postihují občanskoprávní sankce přímo tuto fyzickou osobu (k tomu viz rozsudek NS sp. zn. 25 Cdo 2386/2020).

14. Lze tedy uzavřít, že námitka žalovaného o nedostatku jeho pasivní věcné legitimace v této věci je důvodná a zcela postačující pro závěr o zamítnutí žaloby.

15. Na základě výše uvedených závěrů posoudil odvolací soud odvolání žalobce jako nedůvodné a napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř. včetně výroku o nákladech řízení státu v odstavci III výroku. Částka 104 Kč představuje svědečné - cestovní náklady svědkyně [příjmení] za cestu k okresnímu soudu autobusem, tedy hromadnou veřejnou dopravou právě proto, že jí nebyl udělen souhlas k použití osobního motorového vozidla (o takový souhlas svědkyně ani nežádala).

16. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a celková výše těchto nákladů 9.742 Kč představuje odměnu advokáta žalovaného za 2 ÚPS (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) po 3.100 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. 6.200 Kč, náhradu hotových výdajů ve výši 2 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 citované vyhlášky, tj. 600 Kč, náhradu za ztrátu času 4 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 citované vyhlášky, tj. 400 Kč, cestovné z [obec] do [obec] a zpět celkem 110 km osobním vozidlem [značka] [registrační značka] o průměrné spotřebě 5,8 l BA na 100 km, cena paliva 44,50 Kč za 1 l a sazba základní náhrady za používání silničního motorového vozidla 4,70 Kč km (palivo 284 Kč a paušální náhrada 517 Kč dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění vyhlášky č. 116/2022 Sb.), tj. 801 Kč a parkovné dle předloženého parkovacího lístku 50 Kč, to vše navýšeno o 21% DPH, tedy o částku 1.691 Kč, neboť zástupce žalovaného osvědčil, že je plátcem DPH.

17. Lhůta k plnění plyne z ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. a platebním místem je dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. advokát žalovaného.