71 Co 90/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované za účasti vedlejšího účastníka: Jméno účastníka , IČO IČO účastníka sídlem Adresa účastníka o nemajetkovou újmu ve výši 150.000 Kč k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 7. prosince 2023, č. j. 109 C 339/2021-151, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 31. října 2024, č. j. 109 C 339/2021-172,

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku mění takto:Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 150 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 8. 6. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované jsou povinny nahradit žalobci na nákladech řízení společně a nerozdílně 41 288 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

III. Žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované jsou povinny nahradit žalobci na nákladech odvolacího řízení společně a nerozdílně 13 250 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

IV. V odstavci III. výroku se rozsudek mění takto:Žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované jsou povinny společně a nerozdílně doplatit na soudním poplatku 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Okresního soudu v Karviné.

V. Žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit na soudním poplatku 2 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Okresního soudu v Karviné.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu na zaplacení částky 150 000 Kč (odstavec I. výroku), zavázal žalovanou zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 33 619,90 Kč (odstavec II. výroku) a žalovanou a vedlejšího účastníka zavázal zaplatit společně a nerozdílně soudní poplatek ve výši 2 000 Kč (odstavec III. výroku). V doplňujícím usnesení poté zavázal vedlejšího účastníka na straně žalované k povinnosti nahradit žalobci náklady řízení (odstavec IV. výroku), a to společně a nerozdílně s žalovanou (odstavec V. výroku).

2. Po provedeném dokazování dospěl okresní soud k závěru, že žaloba na náhradu další nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč není důvodná. Okresní soud posoudil nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy dle ust. § 2959 o. z., jakož i dle judikatury týkající se uplatňovaného nároku, na kterou ve svém rozhodnutí poukazoval. Vyšel ze zjištění, že žalovaná bylo rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově č. j. , Anonymizováno, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 9. 2020, č. j. , Anonymizováno, uznána vinnou, že z nedbalosti způsobila smrt poškozenému , jméno FO, , který byl dědečkem žalobce. Žalované byl uložen trest odnětí svobody, výkon trestu byl podmíněně odložen a byl jí také uložen trest zákazu řízení motorových vozidel. Žalovaná svým jednáním zavinila smrt poškozeného, svého jednání upřímně lituje, celá záležitost je pro ni traumatizující. Pracuje pouze brigádně, když je dosud studentkou VŠ. Žalobce byl vnukem poškozeného a v době dopravní nehody měl 15 let. Jeho styky s poškozeným byly minimální, tyto značně nadhodnocuje. Okresní soud poukazoval na rozpory v jeho výpovědi v tomto řízení a v řízení vedeném u okresního soudu pod sp. zn. 116 C 260/2021. Pokud se žalobce s poškozeným více stýkal, bylo to v jeho raném dětství a další vztahy v rodině již nebyly standardní, nenasvědčovaly tomu, že by se rodina alespoň přiměřeně stýkala, zajímali se o sebe, navštěvovali a poskytovali si pomoc. Žalobce byl ve věku, kdy mu mohly být známy informace o poškozeném, o jeho zdravotním stavu, koníčcích, finančním či pracovním stavu. Nedocházelo mezi nimi k osobním kontaktům, případné dárky poškozený předával matce žalobce. Žalobce ani nenapadlo popřát, byť telefonicky, poškozenému k narozeninám, což omlouval svým věkem s tím, že měl jiné zájmy. Okresní soud vyhodnotil, že z pohledu průměrného člověka, se nejednalo o vřelý vztah mezi dědečkem a jeho vnukem. Dosud přiznanou částku 100 000 Kč tak vyhodnotil jako dostačující a žalobu ve zbylé části zamítl.

3. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalobce a domáhal se jeho změny tak, že bude žalobě vyhověno i ve zbylé částce 150 000 Kč. Poukazoval na judikaturu Nejvyššího soudu s tím, že žalobci jako vnukovi poškozeného byla přiznána toliko částka mírně převyšující ekvivalent 3měsíční hrubé mzdy. Stěžoval si na hrubě nepřátelský a neuctivý způsob vedení jeho výslechu ze strany okresního soudu, což prohlubuje jeho útrapy spojené se smrtí blízké osoby. Žalobce byl vyslýchán zhruba 5 let od úmrtí jeho dědečka, výslech se týkal období jeho věku 10 až 15 let a ze strany okresního soudu bylo přesto poukazováno na odchylky v jeho výpovědích. Žalobce byl jediným vnukem poškozeného, tak k němu také přistupoval, dával mu dárky, peníze, trávil s ním čas, který si poškozený sám určil dle svých potřeb. Žalobce v době svého dospívání, a tudíž v době měnících se zájmů obecně, netrávil se svými rodinnými příslušníky tolik času jako v dětství. To však neznamená, že jejich vztahy byly zpřetrhány a že necítil ztrátu poškozeného velmi úkorně. Poukazoval na procesní pochybení okresního soudu, který se odvolává na výpovědi svědkyně, která nebyla vůbec v tomto řízení vyslechnuta. Nesouhlasil rovněž s výrokem o náhradě nákladů řízení.

4. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

5. Vedlejší účastnice na straně žalované navrhovala potvrzení rozsudku jako věcně správného. Pro intenzitu vztahu mezi žalobcem a poškozeným je rozhodující období před smrtí poškozeného. V této souvislosti poukazoval na zjištěné skutečnosti ohledně vztahů mezi žalobcem a poškozeným, který byl jeho dědečkem, jakož i mezi ostatními příbuznými. Intenzita vztahů mezi žalobcem a poškozeným nebyla prokázána ani po doplnění dokazování poté, kdy byl dřívější rozsudek zrušen odvolacím soudem. Klíčovou okolností pro posuzování výše náhrady je intenzita a kvalita vzájemných vztahů, kterou je nutno posuzovat z pohledu obvyklého (průměrného) člověka.

6. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek, jakož i řízení, které přecházelo jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

7. K námitkách ohledně způsobu vedení řízení ze strany okresního soudu v souvislosti s přístupem k žalobci, odvolací soud uvádí, že si je vědom skutečnosti, že žalobci mohly být, a s největší pravděpodobností i byly, pokládány otázky, které mu nebyly příjemné. S ohledem na předmět řízení však s touto skutečností musel počítat, když zkoumání intenzity vzájemných vztahů se zemřelým jsou základním předpokladem pro posouzení oprávněnosti uplatněného nároku. S ohledem na skutečnost, že žalobce byl ke stejným skutečnostem vyslýchán jako svědek již v řízení, ve kterém obdobný nárok uplatňoval jeho otec, zabýval se okresní soud správně i případnými rozpory v jeho výpovědích s ohledem na posouzení věrohodnosti jeho výpovědi. V tomto postupu soudu tak nelze spatřovat procesní pochybení.

8. Okresní soud dostatečným způsobem a správně zjistil skutkový stav, tento zůstal v odvolacím řízení nezměněn a odvolací soud z něho vycházel. Okresní soud odkázal na správná zákonná ustanovení, dle kterých je nutno posoudit nárok žalobce, jakož i na příslušnou judikaturu. Odvolací soud však nesouhlasí s jeho závěrem, že poskytnutí peněžité náhrady za usmrcení dědečka žalobce ve výši 100 000 Kč je částkou dostačující.

9. Dle ust. § 2959 o. z. při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

10. Ustanovení § 2959 o. z. je právní normou s relativně neurčitou hypotézou, tj. právní normou, která přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy z předem neomezeného okruhu okolností. Dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu je nutno při určování výše náhrady za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké zohlednit okolnosti jak na straně pozůstalého, tak na straně škůdce. Na straně pozůstalého je významná zejména intenzita jeho vztahu se zemřelým, věk zemřelého a pozůstalých, případná existenční závislost na zemřelém a případná jiná satisfakce (jako např. omluva, správní postih škůdce či jeho trestní odsouzení). Tato sice obvykle není sama o sobě dostačující, její poskytnutí však může mít vliv na snížení peněžitého zadostiučinění. Předpokládá se, že běžné rodinné vztahy mají určitou kvalitu, důvodem pro zvýšení náhrady proto mohou být vztahy mimořádně blízké a kvalitní. Naopak pro úvahu o nižší náhradě by měly svědčit slabší než obvyklé vazby mezi zemřelým a pozůstalou osobou. Kritéria na straně škůdce jsou především jeho postoj ke škodné události, dopad události do jeho duševní sféry, forma a míra zavinění a v omezeném rozsahu i majetkové poměry škůdce. Tyto jsou významné pouze z hlediska toho, aby výše náhrady pro něho nepředstavovala likvidační důsledek. Jak správně uvedl okresní soud při stanovení konkrétní náhrady, lze za základní částku náhrady modifikovanou s užitím zákonných a judikaturou dovozených hledisek, považovat v případě nejbližších osob dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného. Tato představovala v roce 2018 částku 31 855 Kč a základní výše náhrady, ze které je nutno nárok odvozovat, tak představuje částku okolo 630 000 Kč.

11. Okresní soud sice správně dospěl k závěru, že v dané věci byly zjištěny okolnosti, které odůvodňují snížení základní částky, přiznaná částka ve výši 100 000 Kč je však nedostačující. V dané věci okresní soud nevzal v úvahu všechny rozhodné skutečnosti, které z obsahu spisu vyplývají, případně z nich nedovodil správné právní závěry. Je nepochybné, že mezi žalobcem a usmrceným poškozeným byl vztah dědečka – vnuka, tj. vztah mezi osobami blízkými. Pokud v době nehody nežili ve společné domácnosti, jedná se v případě těchto vztahů o naprosto obvyklou a běžnou věc. V řízení bylo zjištěno, že mezi žalobcem a poškozeným existovaly zejména v dětském věku žalobce velmi úzké vztahy, podnikali společné akce, měli společné zájmy a koníčky. Je sice pravdou, že v době před úmrtím poškozeného, jejich kontakty již nebyly tak intenzivní a časté, avšak tato skutečnost vyplývala z objektivních skutečností a příčin. V době dopravní nehody bylo žalobci 15 let a je pochopitelné, že v tomto věku měl odlišné zájmy a potřeby než v raném dětství. Omezení četnosti styků vyplývá i ze samotné povahy poškozeného, který si nepřál osobní návštěvy příbuzných přímo ve svém bydliště, měl již zdravotní problémy v souvislosti s věkem a svou roli mohla sehrát i závislost na alkoholu. Nelze rovněž pominout skutečnost, že žalobce byl v době úmrtí dědečka nezletilý a rozsah a intenzita kontaktů tak byla zejména na straně poškozeného. V řízení na druhou stranu nebylo žádnou ze stran tvrzeno, že by mezi žalobcem a jeho dědečkem došlo k jakémukoliv konfliktu, neshodám, které by mohly vést k přerušení jejich blízkých vztahů. S ohledem na výše uvedené tak nelze dovodit, že by jejich vztahy v době před dopravní nehodou byly jakkoliv narušeny či zpřetrhány, toliko došlo k jejich omezení dle vzájemných potřeb.

12. Okresní soud nevzal v úvahu skutečnost, že poškozený zemřel ve věku 64 let, žalobci bylo 15 let a nebyl tak „připraven“ či smířen s tím, že by k tomuto mohlo dojít. V řízení bylo prokázáno, že mnohé aktivity a koníčky s žalobcem a jeho dědečkem provozoval také otec žalobce, který byl synem poškozeného. Z obsahu spisu vyplývá, že rodiče žalobce se rozešli, žalobce nadále vyrůstal s matkou, jeho otec pracoval v zahraničí a je tak logické, že s ohledem na tyto skutečnosti došlo k omezení vzájemných kontaktů a akcí. S ohledem na tyto skutečnosti, nelze dospět k závěru, že duševní útrapy žalobce v souvislosti s nečekanou smrtí svého dědečka byly pouze zanedbatelné nebo výrazně nižší než obvyklé. V této souvislosti je nutno vzít v úvahu, že k nečekanému úmrtí poškozeného došlo v době nezletilosti žalobce, tento tak ztratil možnost podílet se na případném rozvíjení vzájemných vztahů v době své dospělosti, a to dle svých představ a zájmů. Žalobci rovněž nelze klást k tíži, že poškozenému nepopřál k narozeninám, že ho telefonicky nekontaktoval a v tomto spoléhal na svou matku, když toto není u vnoučat v tomto věku neobvyklé. Žalobci rovněž nelze vyčítat, že nebyl přesně spraven o zdravotním stavu svého dědečka, když tyto skutečnosti mládež v tomto věku podrobně nezjišťuje, a naopak je běžné, že nejsou těmito informacemi ze strany rodičů či prarodičů zatěžováni.

13. Jak vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek sp. zn. 25 Cdo 173/2016, sp. zn. 25 Cdo 1060/2023, rozhodnutí ÚS sp. zn. IV. ÚS 1/17), úroveň vzájemných vztahů představuje nejvýznamnější hledisko s nejvyšší váhou. Žalobce požadoval částku 250 000 Kč, tj. sám ve svém nároku již přihlédl ke skutečnosti, že vztah dědečka a vnuka je nutno posuzovat jako vztah mezi blízkými osobami, ale nejedná se o osobu nejbližší, za kterou je možno považovat například manžela či dítě. Prokázané vzájemné vztahy odůvodňují snížení základní náhrady nemajetkové újmy, která se promítla již do požadované výše této náhrady ze strany žalobce.

14. Požadovaná náhrada 250 000 Kč představuje zhruba 40 % základní výše odškodnění a tuto částku považuje odvolací soud jako částku odpovídající okolnostem dané věci. V řízení nebyl dostatečně zohledněn věk žalobce v době úmrtí poškozeného, přičemž okresní soud mu klade k tíži skutečnosti, které nelze spravedlivě po osobě jeho věku požadovat (informace o zdravotním stavu dědečka, přesné časy, kdy docházelo k návštěvám a setkáním). Ze strany okresního soudu rovněž nebyla zohledněna ztráta možnosti žalobce rozvíjet vzájemné vztahy s poškozeným do budoucna, což se dalo očekávat s ohledem na nízký věk jak žalobce, tak poškozeného v době úmrtí. Jejich vztah byl v raném dětství žalobce velmi úzký a blízký, nebylo zjištěno, že by došlo k jakémukoliv jeho narušení, pouze došlo přirozeným během věci k jeho zmenšení co do intenzity a rozsahu. V této souvislosti odvolací soud odkazuje na rozhodnutí NS sp. zn. 25 Cdo 1060/2023, který se zabýval obdobným nárokem, který uplatňoval vůči žalované otec žalobce, tj. syn poškozeného. Přestože zde byly hodnoceny vztahy mezi otcem a synem, Nejvyšší soud intenzitu a rozsah jejich vzájemných vztahů posuzoval obdobným způsobem, shledal důvody pro snížení základní částky s tím, že jako přiměřenou považoval přiznání částky 400 000 Kč s ohledem na vztah mezi nejbližšími osobami, tj. otce a syna.

15. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu dle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že zavázal žalovanou k zaplacení i zbylé částky ve výši 150 000 Kč.

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl v řízení úspěšný a výše plnění spočívala na úvaze soudu. Okresní soud, přestože odkázal na rozhodnutí odvolacího soudu sp. zn. 71 Co 247/2022, o nákladech řízení rozhodl nesprávně a zcela v rozporu s tímto rozhodnutím.

17. Žalobce byl ve věci úspěšný a náleží mu náhrada nákladů řízení v plné výši, která sestává z odměny za 9 úkonů právní služby po 3 100 Kč, když bylo vycházeno z tarifní hodnoty 50 000 Kč dle ust. § 9 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen vyhl.) účinné do 31. 12. 2024. Odměna za jednotlivé účelně vynaložené úkony byla přiznána dle vyúčtování, které žalobce předložil okresnímu soudu. Odvolací soud oproti předloženému vyúčtování nepřiznal žalobci odměnu za výzvu ve vztahu k vedlejší účastnici, když se nejedná o účelně vynaložený úkon, neboť tato nebyla účastnicí řízení. Žalobci tak náleží odměna v celkové výši 27 900 Kč, 9x režijní paušál po 300 Kč, tj. 2 700 Kč, 3x náhrada za promeškaný čas za cestu k soudu a zpět dle ust. § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhl. vždy za 4 půlhodiny po 100 Kč, tj. celkem 1 200 Kč, náhrada za cestovné za tři cesty k jednání soudu vždy po 774 Kč, jak žalobce požadoval (cesta z , adresa, a zpět v celkové délce 100 km, spotřebě 8,2 l/km, ceně benzínu dle vyhl. č. 511/2021 Sb. ve výši 37,10 Kč a náhradě ve výši 4,70 Kč za kilometr, když cestovné bylo přiznáno tak, jak žalobce požadoval a soudu vyúčtoval), to vše navýšeno o DPH ve výši 7 166 Kč. Celkem tak žalobci vznikly náklady řízení ve výši 41 288 Kč. Tuto částku byla žalovaná zavázána zaplatit společně a nerozdílně s vedlejší účastnicí.

18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná společně a nerozdílně s vedlejší účastnicí byly zavázány nahradit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 13 250 Kč představující odměnu za podané odvolání dle ust. § 9 odst. odst. 4 písm. a) vyhl. účinné do 31. 12. 2024, tj. z tarifní hodnoty 50 000 Kč, kdy odměna představuje částku 3 100 Kč, režijní paušál dle ust. § 13 odst. 1 a 4 této vyhlášky ve výši 300 Kč. Za účast u jednání odvolacího soudu náleží žalobci odměna dle ust. § 9a odst. 1 písm. a) vyhl. účinné od 1. 1. 2025 ve výši 7 100 Kč (tarifní hodnota představuje žalovanou částku) a režijní paušál ve výši 450 Kč dle ust. § 13 odst. 4 vyhl. v současném znění. Žalobci dále náleží DPH ve výši 2 300 Kč, celkem tedy částka 13 250 Kč.

19. Náklady řízení byly žalovaná a vedlejší účastnice zavázány zaplatit ve lhůtě stanovené dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.).

20. S ohledem na výsledek řízení a skutečnosti, že žalobce byl ze zákona osvobozen od soudních poplatků, došlo v souladu s ust. § 2 odst. 3 z. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích k přenesu poplatkové povinnosti na žalovanou a vedlejší účastnici na její straně. Soudní poplatek za podání žaloby představuje 1 % z žalované částky, tj. 2 500 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaná a vedlejší účastnice již byly zavázány k zaplacení soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, rozhodl odvolací soud o změně rozsudku tak, že je zavázal doplatit zbylou částku ve výši 500 Kč. V této souvislosti odvolací soud uvádí, že okresní soud se neřídil důsledně rozhodnutím odvolacího soudu sp. zn. 71 Co 381/2022-86, kterým byl částečně zrušen rozsudek č. j. 109 C 339/2021-59 ze dne 22. srpna 2022. Z tohoto rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že rozsudek byl zrušen toliko v odstavcích II. – IV. výroku. Odstavec V. výroku tohoto rozsudku zůstal v platnosti, resp. nabyl samostatně právní moci. Okresní soud tak v nyní napadeném rozsudku nesprávně a nadbytečně rozhodl znovu o této povinnosti.

21. V odstavci V. výroku bylo rozhodnuto ze stejných důvodů o přenesení poplatkové povinnosti za podané odvolání.