71 CO 97/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Žmolilové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1. právnická osoba anonymizována čtyři slova , IČO sídlem adresa zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa 2. jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa o ochranu osobnosti k odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 13. 5. 2022, č. j. 20 C 69/2018-300,

I. Rozsudek okresního soudu se v části odstavce I. výroku v rozsahu: Žalovaný 1) je povinen uveřejnit v časopisu„ [název], [anonymizována dvě slova]“, a v elektronické verzi na svých webových stránkách do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku omluvu v tomto znění:„ V čísle [číslo ] časopisu [název], [anonymizována dvě slova], z [období] [anonymizováno] [rok], v článku s názvem„ [název] [anonymizována dvě slova] ([anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] [anonymizováno] [obec] [anonymizována dvě slova] [rok] [číslo])“ jsme uveřejnili následující nepravdivé a dehonestující informace ve vztahu k osobě [jméno] [příjmení]:“ [informace] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“ Tímto se panu [jméno] [příjmení] omlouváme, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova]; a v odstavci II. výroku potvrzuje.

II. V další části odstavce I. výroku v rozsahu požadované omluvy:„ a že do hnutí [název], které jsme označili za jednu z nejnebezpečnějších kolaborantských a fašistických organizací v Protektorátě, pro nějž byl, jako pro všechny fašisty, charakteristický antisemitismus, antikomunismus a antisocialismus, se postupně zapojil i [funkce] firmy [firma] [jméno] [příjmení] („ dlouholetý stoupenec fašismu“).“ se rozsudek okresního soudu mění tak, že se žaloba zamítá.

III. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni nahradit žalobci náklady řízení společně a nerozdílně ve výši 55 472 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

IV. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni nahradit žalobci náklady odvolacího řízení společně a nerozdílně ve výši 6 988 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

1. Okresní soud výše uvedeným rozsudkem uložil žalovanému 1. uveřejnit v časopisu„ [název], [anonymizována dvě slova]“, a v elektronické verzi na svých webových stránkách omluvu v tomto znění:„ V čísle [číslo ] časopisu [název], [anonymizována dvě slova], z [období] [anonymizováno] [rok], v článku s názvem„ [název] [anonymizována dvě slova] ([anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] [anonymizováno] [obec] [anonymizována dvě slova] [rok] [číslo])“ jsme uveřejnili následující nepravdivé a dehonestující informace ve vztahu k osobě [jméno] [příjmení]:“ [informace] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a že do hnutí [hnutí], které jsme označili za jednu z nejnebezpečnějších kolaborantských a fašistických organizací v Protektorátě, pro nějž byl, jako pro všechny fašisty, charakteristický antisemitismus, antikomunismus a antisocialismus, se postupně zapojil i [funkce] firmy [firma] [jméno] [příjmení] („ dlouholetý stoupenec fašismu“).“ Tímto se panu [jméno] [příjmení] omlouváme, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] (výrok I.). Dále uložil žalovanému 2. povinnost připojit pod omluvu svůj podpis (výrok II.) a uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení 55 472 Kč (výrok III.).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění (stručně shrnuto odvolacím soudem), že [jméno] [příjmení] (dále jen [iniciály]) kandidoval v roce [rok] za Československou národní demokracii do městského zastupitelstva. Později se angažoval v její krajní pravicové odnoži Národním sjednocení, za které kandidoval ve volbách do okresního zastupitelstva v roce [rok] a zastával některé funkce v městském zastupitelstvu a v městské spořitelně. Ze zprávy o schůzi [hnutí] ze dne [datum] je zřejmé, že [iniciály] se měl této schůze zúčastnit. Na schůzi byla zdůrazněna povinnost členů nosit černou uniformu a odznak a zdravit se zvednutím pravé ruky otočením dlaně dolů nebo dopředu. Rovněž podle zprávy četnické stanice [obec] z [datum] byl uveden [iniciály] jako účastník a řečník na této schůzi, tudíž i na této schůzi byl považován za významnou osobnost, která má co sdělit ostatním členům. Mluvilo se zejména o náboru nových členů, sociálním postavení dělníků, které v té době nebylo zdaleka na [funkce] úrovni jako v [země]. Ve zprávě pro presidium Ministerstva vnitra a Zemský úřad v [obec] o průběhu členského srazu ze dne [datum] je uvedeno, že [iniciály] (myšleno zcela jistě [iniciály] - [funkce] firmy [firma], byť byl uveden jako [jméno] [příjmení]) měl dokonce dle nepotvrzené zprávy převzít v dohledné době vedení skupiny [hnutí] po [jméno] [příjmení]. Z této zprávy vyplývá, že činnost [hnutí] byla i za Protektorátu přísně úřady sledována. V odpovědi velitele stanice Okresnímu úřadu ve [obec], k osobě [iniciály] uvedl, že je [funkce] firmy [firma] a je majetný.„ Proti jeho osobě nebylo nic závadného zjištěno, je o něm známo, že je dlouholetý stoupenec fašismu“. [iniciály] platil členské příspěvky Okresní skupině českého svazu pro spolupráci s Němci. Dále okresní soud z deníků [iniciály] a kroniky zjistil, že k členství v Národní demokracii uvedl, že Přestože prošel mnoha funkcemi, k žádné„ nepřilnul“, jelikož„ vždy a všude rozhodovala tupá většina a bylo dle jeho názoru zbytečné něco navrhovat a bít se pro něco. Jako individualista byl vždy pro vůdcovský systém a osobní odpovědnost, mnoho nemluvit a raději tím více udělat.“ Doplnil, že takové názory byly dříve v klatbě. Proti [iniciály] bylo vedeno trestní řízení podle dekretu č. 138/1945 u Okresního národního výboru ve [obec] pod číslem jednacím [číslo], a to z toho důvodu, že do Kroniky rodu [příjmení] (která byla vydána jako soukromý neprodejný tisk) napsal, že souhlasí s vůdcovským systémem. Po vysvětlení svého názoru a této myšlenky bylo trestní řízení pro neprokazatelnost skutkové podstaty tohoto činu zastaveno. Dále okresní soud vyšel ze zjištění, že [iniciály] nejméně od roku 1913 cvičil v Sokole a cvičil i v roce 1940. Dne [datum] byla četníky provedena domovní prohlídka u [iniciály], kdy se zajímali o spiritistické knihy, [iniciály] uvedl, že se o tyto záležitosti zajímal před dvaceti léty a zjistil, že se jedná o podvod, víc už se tím nezabýval. Dne [datum] si [iniciály] poznačil zatčení další osoby (patrně [příjmení]) a rovněž uvedl, že v důsledku stížnosti nájemníka na výši nájemného musel uhradit pokutu a byl nucen odevzdat ošacení na zimní pomoc a taky jeho výborný kožíšek padl na„ oltář vlasti“. Pracovní úřad odčerpával mladší a zdravé dělníky na práci pro Říši. Po jedné takové akci si k němu přišel stěžovat dělník [jméno] [příjmení], kterému ovšem [iniciály] nemohl vyhovět. Tím si vytvářel nesmiřitelné nepřátele. V roce 1952 si [iniciály] poznamenal, že se mu [příjmení] po válce mstil. Po válce pak došlo na udání [iniciály], kdy dle dostupného zlomku spisu měl [iniciály] odpírat během války českým obchodníkům větší množství dřeva, čímž měl docílit značného zisku pro německé vlastníky firmy [obec] a spol. Kromě toho dle obvinění nechtěl zlepšit mzdové poměry zaměstnanců, odmítl jim poskytnout výhody penzijního pojištění, posílal své děti do německých škol, vyhodil z kanceláře těžítko s nápisem TGM, v roce 1941 daroval jako zimní pomoc pro německé vojáky svůj kožich, přestože mohl poskytnout něco podřadnějšího, udal české dělníky pracovnímu úřadu (zřejmě pro absenci apod.) a tito dostali pokuty a že za tyto zásluhy byl [iniciály] odměněn [anonymizována čtyři slova] [rok]. K těmto obviněním se pak [iniciály] podrobně vyjádřil a uvedl, že nejsou pravdivá. Potvrdil pouze skutečnost, že za příkladnou a vynikající práci pro [právnická osoba] obdržel výše uvedené vyznamenání. Popsal podrobně fungování tehdejší pily a prodej řeziva v rámci státem řízené ekonomiky, kdy byly stanoveny přesné ceny a přirážky, za které se mohlo prodávat. Tvrdil, že pokud šlo o deputáty odřezků, které dostávali zaměstnanci, tak tyto odmítl snížit na polovinu v době války a vzal si to tzv. na vlastní odpovědnost. Uvedl, že rozhodující slovo v otázkách penzijních a mzdových měl penzijní šéf a společník firmy [titul] [jméno] [příjmení]. Dále okresní soud vycházel z částí deníkových záznamů [iniciály] před i po válce, které žalobce předložil.

3. Po právní stránce okresní soud věc posoudil dle § 81 a § 82 odst. 2 o. z. a vyšel z toho, že prokazování politických názorů a zejména u zesnulých osob je velmi obtížné a tudíž je třeba připustit obecnou diskusi a přiměřenou míru historické kritiky. V tomto konkrétním případě však žalovaný 2) nepostupoval důsledně a nesnažil se komplexně posoudit životní osudy [iniciály]. Ve svém článku se tak vůči [iniciály] dopustil velmi povrchního až zkratkovitého hodnocení na základě jedné policejní zprávy (problematické, kdy charakteristika za fašistu mohla být vedena snahou [iniciály] neublížit, ale naopak mu před úřady pomoci; charakteristiku navíc vypracovával policejní orgán) a několika dalších historických dokumentů. Žalovaný 2. své závěry opíral i o hrazení poplatku Českému svazu pro spolupráci s [příjmení]; členství v Československé národní demokracii, která měla být fašizující. Žalovaný 2. neměl při psaní článku k dispozici deníky [iniciály] a Památné knihy a další dokumenty, které žalobce soudu předložil a ze kterých vyplývá jiný obraz [iniciály] (byl členem Sokola, přísedícím u soudu v [obec] a v několika dalších komisích, byl hluboce věřícím člověkem, který i v době, kdy už nebyl v žádné funkci (v 50. letech) chodil pravidelně do kostela a psal dál podrobně své Deníky a neměl důvod své jednání zpětně vylepšovat; po válce znovu zvolen zaměstnanci [obec] [obec] (resp. zaměstnaneckou radou) za ředitele této společnosti a v této funkci zůstal až do roku 1950; za války pomáhal rodině vězně v koncentračním táboře). Na základě listin, jež žalovaný 2. užil při zpracování článku, nelze jednoznačně tvrdit, že by [iniciály] byl stoupenec fašismu (vůdcovský princip mohl chápat jinak, než byl chápán v té době, sám [iniciály] poukazoval na princip v hospodářství, za spolupráci s [příjmení] nebyl po válce odsouzen). V tomto konkrétním případě tvrzení, že se [iniciály] postupně zapojil do hnutí [hnutí], že byl vyznavačem obskurní fašistické mystiky, zastáncem vůdcovského principu, a že byl dlouholetý stoupenec fašismu, lze posoudit jako skutková tvrzení. Žalovaní v tomto řízení neprokázali jejich pravdivost. S odstupem tolika let je těžké zdokumentovat přesně politické názory [iniciály], žalovaný 2. si jako historik měl být vědom toho, že publikací tohoto článku může zásadním způsobem zasáhnout do dobré pověsti [iniciály], který se navíc již nemůže proti těmto tvrzením bránit. Žalovaný 2. nakonec připustil, že neexistuje dostatek důkazů, které by vedly k nezpochybnitelným závěrům o politickém smýšlení [iniciály]. Žalovaný 2. si musí být vědom toho, že laická veřejnost v jeho případě má tendenci důvěřovat jeho závěrům, jelikož má přístup do archivů. U každého odborníka - historika se navíc předpokládá, že s těmito archivními dokumenty nakládá seriózně a jednotlivé skutečnosti je schopen si ověřit z více zdrojů a pracuje s nimi objektivně a nezaujatě. Pokud žalovaný 2. velmi stroze vyhodnotil [iniciály] jako vyznavače obskurní fašistické mystiky, zastánce vůdcovského principu a dlouholetého stoupence fašismu (a neoprávněným zařazením jeho fotografie z Kroniky rodu [příjmení] mezi největší extremisty na [anonymizováno]), pak tímto již dle názoru soudu nepřiměřeně zasáhl do cti a důstojnosti [iniciály], kterého tak vlastně vyhodnotil jako člověka zavrženíhodného.

4. Proti rozsudku podal žalovaný 1. odvolání, které odůvodnil tím, že okresní soud se nezabýval hodnocením předválečné a válečné politické angažovanosti [iniciály] na základě předložených historických dokumentů, ale zabýval se celkovým hodnocením osobnosti [iniciály], kdy dospěl k závěru, že [iniciály] nemohl být špatným člověkem a proto nemůže být označen za fašistu. Okolnosti, které okresní soud po doplnění dokazování zdůrazňuje (členství v Sokole, praktikující evangelík, přísedící soudu, otec rodiny, vážený [funkce] firmy [obec], který pomáhá svému švagrovi [příjmení] vězněnému v [koncentrační tábor]; příspěvek na winterhilfe, vyznamenání [anonymizována dvě slova], zřízení střelnice pro svaz německých bojovníků na pile, členství [iniciály] v roce 1941 a 1942 v Českém svazu pro spolupráci s [národ]) sice mohou dokreslovat obraz chování [iniciály] za protektorátu, z nichž některé mohou být považovány za kolaboraci (ale jako kolaborant nebyl [iniciály] v článku označen) a mohou dokreslovat morálně volní vlastnosti [iniciály], avšak s předmětem sporu nemají souvislost. Pokud soud vycházel z deníků poválečných, těžko by se v nich [iniciály] vyjadřoval ke své prvorepublikové [iniciály] angažovanosti. Ve svých denících se jistě nezmiňoval ani o své činnosti ve [hnutí], neboť to byla sázka na špatného koně, po nepovedeném puči se německá vládní místa postavila za Háchu. [iniciály] nezmiňuje v denících ani své členství ve Svazu pro spolupráci s [příjmení], kdy prokazatelně členské příspěvky hradil. Prvorepubliková politická angažovanost [iniciály] dokládá, že inklinoval ke konzervativně nacionálním až fašistickým stranám (Národní sjednocení, užívalo pozdrav zdviženou pravicí a slogan [slogan] [anonymizována dvě slova], polovojenskou organizaci a prezentaci), proto jeho příklon k [hnutí] nemůže být překvapením. Tvrzení o zapojení [iniciály] do hnutí [hnutí] je doloženo zprávami četnické stanice o schůzi ze dne [datum], kterého se dle četníků zúčastnili členové strany včetně [příjmení]. Dále ze zprávy o schůzi ze dne [datum], na které [iniciály] jako jedna ze tří osob k přítomným hovořila. Schůze [hnutí] byly členské a nečlen se jich nemohl zúčastnit (dobové zprávy uvádí např. vyvedení nečlena ze sálu). Dokonce podle policejní zprávy měl [iniciály] převzít vedení skupiny [hnutí] ve [obec]. Ještě 30. 10. 1944 byl [iniciály] navštíven partyzány v rámci zastrašovací akce a byla mu vyčítáno, že je [hnutí]. Charakteristika [iniciály] za dlouholetého stoupence fašismu je citací četnické zprávy o pověsti, kterou na žádost nadřízených zpracovali 30. 8. 1940. Lze předpokládat dobrou znalost četníků o místních poměrech a osobách. Dlouholeté stoupenectví fašismu by tedy obstálo i jako hodnotící soud, kdy tyto politické preference [iniciály] trvaly od roku 1932 až 1940. Sám [iniciály] uvedl v denících, že je zastáncem vůdcovského principu, který byl dříve v klatbě, těžko tím mohl mínit pouze hospodářství, kdy současně na více místech není spokojen s demokratickým systémem žvanění a nic nedělání, který dosud vládne. Vjednom ze zápisků uvádí, že [anonymizováno] měl velikou řeč a nabízel Anglii mír a Anglii charakterizuje jako nepříčetného válečného štváče. Politické názory [iniciály] jsou tedy zřejmé a žalovaný 2. mohl užít i hodnocení jako vyznavače obskurní fašistické mystiky, místo aby napsal přímo fašista nebo dlouholetý stoupenec fašismu, jak byl dobově [iniciály] hodnocen. Žalovaný 2. tedy byl plně oprávněn pronést uvedený hodnotící soud.

5. Žalovaný 2. rovněž podal odvolání, kde uvedl, že [iniciály] ve svých denících či jiných zápiscích rovněž neuvádí, že byl v letech 1935 - 1938 členem Národního sjednocení. Nelze tedy z absence zápisů o [hnutí] vyloučit jeho účast na schůzi [hnutí]. Vězněm, jehož rodině pomáhal, byl jeho švagr [jméno] [příjmení] Okresní soud cituje záznam z Památné knihy rodiny [příjmení] údajně z roku 1939, kde však [iniciály] uvádí, že následovalo 6 předlouhých let okupace, záznam evidentně nemůže být z roku 1939, ale poválečný, kdy teprve [iniciály] znal délku okupace. Domovní prohlídku 12. 6. 1941 popisuje [iniciály] dvakrát jinak - v deníku jednou jako prohlídku četníka a osoby v civilu, podruhé v knize již jako návštěvu dvou příslušníků gestapa, kdy vyslýchající komisař měl být po válce popraven. Poválečné líčení je tedy košatější a je sporné, zda šlo skutečně o příslušníky gestapa nebo četníka a protektorátního úředníka. V reakci na Hessovu aféru následoval hromadný zásah vůči všem okultistům a spiritistům, výslech [iniciály] tak mohlo provádět i místní četnictvo, kdy gestapo nemělo ve [obec] kanceláře, nicméně účast gestapa nelze vyloučit. Na zpracování zprávy četnictva o osobě [iniciály] se podílelo více lidí, nešlo o rutinní zprávu, zpracovávala se déle, velitel ji jen podepsal. Odpovědní činitelé nebyli vedeni snahou [iniciály] nějak uškodit, či ji nějak přilepšit, patrně jej osobně vůbec neznali. Velitel stanice [příjmení] se totiž přistěhoval až za okupace, okresní hejtman se přistěhoval krátce před okupací. Kromě členství ve [hnutí] nebyl [iniciály] organizovaným fašistou, ale k tomuto politickému systému zajisté inklinoval. Při zpracování článku se žalovaný nedotýkal informací citlivých o [iniciály] (zdraví, sexuální orientace a podobně), kdy ustanovení § 81 o. z. platí v historické vědě pouze přiměřeně. Záleží rovněž, kdy osoba zemřela ([iniciály] zemřel již před 75 lety) a rovněž záleží, čeho se výzkum týká. Článek nebyl zaměřen na hodnocení osoby [iniciály], ale k podchycení nejdůležitějších aktérů, organizační struktury a základní přehled vývoje fašismu na Valašsku. K této problematice neexistuje speciální literatura, vše muselo být čerpáno z archívů. Navrhl proto změnu napadeného rozsudku a zamítnutí žaloby.

6. Z podnětu včasného odvolání žalovaných přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, podle ustanovení § 206 odst. 1 a § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu se závěrem, že odvolání je částečně důvodné.

7. Okresní soud z provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. vyvodil řádná a dostatečná skutková zjištění, odvolací soud takto zjištěný skutkový stav přejímá a v podrobnostech na něj odkazuje.

8. Pokud jde o právní posouzení, pak v případě historických prací a poměřování svobody dle čl. 15 odst. 2 Listiny "vědeckého bádání a umělecké tvorby" a posmrtné ochrany cti a dobré pověsti dle článku 10 odst. 1 Listiny a § 82 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku vyšel odvolací soud ze závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 13. září 2017, sp. zn. III. ÚS 3393/15 (Ústavnímu soudu přitom nepřísluší posouzení vědecké hodnoty pojednání, v němž byly užity výroky, pro které byla na stěžovatelku podána žaloba, nehodlá posuzovat věrohodnost archivních a jiných materiálů, z nichž stěžovatelka vycházela, ani závěry, ke kterým dospěla. Není totiž úkolem soudní moci provádět historická bádání a posuzovat jejich výsledky. Úkolem soudního přezkumu je pouze, a to výhradně k předloženému návrhu, zhodnotit způsob, jakým byla se zjištěnými poznatky seznámena široká veřejnost), tedy že není úkolem soudní moci přezkoumávat dopodrobna věrohodnost archivních materiálů (četnických zpráv apod.) a posuzovat závěry, ke kterým žalovaný 2. ve svém článku dospěl, ale je nutno zkoumat, zda způsob, jakým byla s poznatky a závěry autora seznámena široká veřejnost, může či nemůže neoprávněně zasáhnout do cti a popř. důstojnosti osob již zesnulých.

9. V tomto ohledu tedy skutková zjištění okresního soudu stran osoby [jméno] [příjmení] jsou pouze podpůrnými kritérii, kdy navíc určité skutečnosti plynoucí z historických listin mohou být různými osobami hodnoceny zcela odlišně, (např.: vyznamenání [anonymizována dvě slova] - zda byla [iniciály] udělena pouze za činnost na pile, zda činnost na pile lze hodnotit jako nápomoc okupantům, nebo zda ji obdržel za kolaboraci, zda mohl [iniciály] vyznamenání svobodně odmítnout, nebo jej přijal pod určitým nátlakem; členství v Českém svazu pro spolupráci s [příjmení], zda byla angažovaná, nebo jen pasivní formou platby příspěvků; sbírka na winterhilfe, zda dal svršky a kabát dobrovolně nebo z příkazu úřadů, jak [iniciály] uváděl ve svých denících; politická angažovanost [iniciály] ve stranách Československé národní demokracii a Národním souručenství, kdy aktivně v roce 1935 za souručenství kandidoval; pomoc vězni v koncentračním táboře, zda snižuje význam ta skutečnost, že vězněn byl jeho švagr; zda věřící člověk a člen Sokola může současně zastávat fašistické politické postoje; německé školy pro syny, zda jde o sympatii s [národ] nebo jen běžnou touhu rodičů po kvalitním vzdělání apod.; zastrašovací návštěva partyzánů u [iniciály] v roce 1944 - zda jen chtěli vykazovat partyzáni činnost nebo považovali oprávněně [iniciály] za člena [hnutí], zda lze hodnotit morální profil partyzánů, jak žádá žalobce apod.). Hodnotit politické názory a morální profil mrtvé osoby je obtížné. Podstatné tedy je, že jde vždy o subjektivní hodnotící soud vycházející z výše uvedených historických záznamů, které obě strany navrhovaly k důkazům.

10. Odvolací soud tedy posuzoval výroky žalovaného 2. uvedené v článku jako hodnotící soudy, kde nelze prokazovat jejich pravdivost, ale hodnotit jejich odůvodněnost (skutkový základ) a přiměřenost (forma a způsob prezentace). Pokud jde o výroky, že do hnutí se postupně zapojili [funkce] firmy [příjmení] [jméno] [příjmení] („ dlouholetý stoupenec fašismu“) … pak zapojení může být dle odvolacího soudu různě intenzivní (sympatizant, pomocník, pasivní člen, aktivní člen, člen vedení apod.). Žalovaný 2. měl pro svůj hodnotící soud podklad ve zprávě o schůzi Vlajky ze dne 25. 7. 1940, která udává účast [iniciály], a zprávě Četnické stanice [obec] z 30. 8. 1940, že [iniciály] na druhé schůzi dne 29. 8. 1940 i řečnil. Nepotvrzený dohad v další četnické zprávě o možném převzetí vedení [hnutí] ze strany [iniciály] po [jméno] [příjmení] je spekulativní, nicméně nelze jej pomíjet. Hodnocení těchto záznamů a činnosti [iniciály] jako zapojení do hnutí Vlajka s ohledem na zjištění z těchto tří pramenů má skutkový základ. Nepřímo zapojení rovněž dokládá obvinění [příjmení] z členství ve Vlajce ze strany partyzánů v roce 1944. Pokud jde o výrok dlouholetý stoupenec fašismu, je nutno uvést, že je uvozen uvozovkami a závorkou, v závěru věty je odkaz na zdroj, z něhož je citace uvedena (odpověď četnické stanice ze dne 17. 9. 1940, která na žádost okresního úřadu podávala charakteristiku osob, jež se schůze [hnutí] dne 29. 8. 1940 zúčastnily a u osoby [iniciály] uvedla, že Proti jeho osobě nebylo nic závadného zjištěno, je o něm známo, že je dlouholetý stoupenec fašismu). Hodnotící soud (byť se s ním autor ztotožňuje s ohledem na svá dosavadní zjištění ohledně osoby [iniciály]) je tedy převzat ze zprávy četnictva, stále ještě autor pracuje se zjištěními z historických pramenů a citaci výroku řádně uvádí. Dále se zabýval odvolací soud větou v kontextu celého článku. Věta je pouze nepatrnou částí článku, který na pěti poměrně hustě popsaných stranách popisuje projevy fašismu a fašistické organizace na Valašsku, kdy uvádí celou řadu jmen, jejichž zapojení vyplývalo z historických pramenů. Osoba [iniciály] je tedy zmíněna jako jedna z mnoha, navíc ve větě uvádějící další osoby, které se do hnutí postupně zapojily. Rovněž předchozí věta článku uvádí, že četnictvo schůze [hnutí] monitorovalo i prostřednictvím konfidentů a seznam [hnutí] se zaplňoval dalšími jmény. Je tedy zřejmé, že četníci [iniciály] za stoupence fašismu považovali. Osoba [iniciály] v samotném článku není uvedena jako významná či vůdčí osobnost [hnutí], fanatický fašista, či osoba, která by se dopustila konkrétního odsouzeníhodného jednání. Rovněž s ohledem na předmět článku nebylo možno komplexně hodnotit osobu [iniciály], který nebyl hlavním předmětem článku. Nelze tedy požadovat, aby žalovaný 2. podrobně a komplexně v článku hodnotil osobu [iniciály]. Nutno dále poukázat, že část listin (deníky [iniciály]), které k důkazu prováděl okresní soud, neměl žalovaný při přípravě článku ani k dispozici. Odvolací soud tedy dospívá k závěru, že hodnotící soud žalovaného 2. o zapojení do hnutí [hnutí] a prezentace zjištění z historických pramenů obstojí, kdy pro hodnotící soud měl žalovaný 2. dostatek podkladů, prezentoval jej přiměřeným způsobem, hodnotící soud se dotýká politické (veřejné) činnosti [iniciály] (kde je přípustná zvýšená míra kritiky), práce autora s historickými prameny, jejich citace a jejich přiměřená prezentace požívá ochrany svobody bádání dle článku 15 Listiny základních práv a svobod, což vylučuje jeho protiprávnost. V této části tedy žalovaní dle odvolacího soudu nezasáhli neoprávněně do cti zesnulého [jméno] [příjmení].

11. Pokud jde o výroky u fotografie [iniciály] - Věta uvádí vynikající vlastivědnou činnost [iniciály] a dále pokračuje - pokud však šlo o jeho politické názory, byl vyznavačem obskurní fašistické mystiky a zastáncem vůdcovského principu. Zde žalovaný 2. podává subjektivní hodnocení politického přesvědčení [iniciály]. Spojení obskurní fašistická mystika je pojem poměrně abstraktní, vyvolávající v běžném čtenáři spíše asociace ke spiritualismu, esoterismu a okultismu např. v podobě u [jméno] [příjmení], expedice SS do Tibetu apod. Nelze jej tedy vykládat pouze jako jiný, synonymní či jemnější výraz pro fašistu, či kolaboranta, jak bylo žalovanými prezentováno. K tomuto způsobu hodnocení však neměl žalovaný 2. žádné podklady s výjimkou zápisu o jednom snu [iniciály] a toho, že [iniciály] byl za války vyslýchán ohledně své spiritualistické činnosti, kterou však [iniciály] uváděl jako dávnou před 20 lety a považoval ji za podvod. Jde tedy o hodnotící soud, pro který neměl žalovaný 2. dostatek podkladů a který už zavádějícím způsobem z osoby [iniciály] činí osobu zabývající se mystikou, nadto fašistickou. Pokud jde o zastánce vůdcovského principu, vycházel autor ze zápisků [iniciály], kde toto [iniciály] sám uváděl. Vůdcovský princip může být jak v politické sféře, tak v hospodářské sféře, kdy jde o způsob řízení podniku i celého hospodářství. Po válce vykládal [iniciály] tento princip jako hospodářský tj. řízené hospodářství, nikoli jako zastávání vůdcovského principu v osobě [jméno] [příjmení]. Otázkou je, jak jej myslel [iniciály] v době sepsání, po válce jej jinak prezentovat ani nemohl. [iniciály] byl pro výrok vyslýchán, ale nebyl pro tento výrok po válce nijak trestán. [iniciály] podle svých zápisků zřejmě preferoval rozhodné, direktivní a aktivní vedení, oproti zdlouhavějším diskuzím a kompromisnímu hledání řešení. Nelze však říci, že by podporoval [jméno] [příjmení], kdy v kontextu válečné a poválečné doby byl vůdcovský princip ztotožňován s [jméno] [příjmení] Odvolací soud přihlédl i ke kontextu výše uvedené věty v článku, která je umístěna vedle fotografie [iniciály]. Dále jsou v článku další 4 fotografie osob, které byly význačnějšími a aktivními stoupenci fašismu ([jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [příjmení] [příjmení]). Zařazení fotografie [iniciály] mezi tyto ostatní fotografie osobu [iniciály] zvýrazňuje a opticky staví [iniciály] po boku těchto osob fašistického hnutí. V běžném čtenáři tedy fotografie vyvolává dojem, že jde o významnější osobu, protože řada jiných (nevýznamných) osob uvedených v textu fotografii zveřejněnu nemá. V kontextu s celým článkem pak text vedle fotografie o vůdcovském principu, lze chápat tak, že [iniciály] byl zastáncem vůdcovského principu, tedy [jméno] [příjmení]. K těmto hodnotícím soudům však již neměl žalovaný 2. dostatek historických podkladů a jeho hodnotící soud doprovázející fotografii [iniciály], pak již nepřiměřeně zasáhl do práva na ochranu cti a dobré pověsti [jméno] [příjmení], který byl označen za vyznavače fašistické mystiky a stoupence vůdcovského principu, tj. [jméno] [příjmení].

12. Proto odvolací soud podle § 219 o. s. ř. částečně potvrdil rozsudek jako věcně správný, pokud jde o omluvu za výroky o vyznavači obskurní fašistické mystiky a zastánci vůdcovského principu. Pokud jde zbývající část omluvy, pak napadený rozsudek podle § 220 odst. 1 písmeno a) o. s. ř. rozsudek změnil tak, že v této části žalobu na zveřejnění omluvy zamítl.

13. V důsledku změny napadeného rozsudku odvolací soud znovu rozhodl o nákladech řízení před okresním soudem dle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl co do základu sporu úspěšný, kdy byl shledán zásah do cti jeho předka. Odvolacím soudem byla shledána omluva co do rozsahu nedůvodnou pouze částečně. Proto má žalobce nárok na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 55 472 Kč, sestávající z odměny zástupkyně žalobce podle § 9 odst. 3 a § 7 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 2 500 Kč za úkon právní služby. Za 17 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, 2x písemné podání 20. 6. 2018 a 10. 6. 2019, 5x úkon za účast na jednání ve dnech 10. 5., 8. 11. 2019 a 2. 10. a 27. 11. 2020; odvolání, účast u odvolacího jednání 15. 6. 2021, doplnění tvrzení a důkazů ze 7. 2. 2022, účast u dvou jednání 15. 3. a 3. 5. 2022 celkem 5 úkonů) pak náleží odměna 42 500 Kč. Dále náhrada hotových výdajů dle § 13 advokátního tarifu po 300 Kč za 17 úkonů tedy 5 100 Kč. Dále cestovné k jednáním 10. 5. a 8. 11. 2019 v částce 462 Kč (ujeto 80 km vozem se spotřebou 5 litrů na 100 km, náhradě 4,10 Kč za km a ceně za naftu 33,60 Kč za litr), cestovné k jednáním 2. 10. a 27. 11. 2020 v částce 470 Kč (ujeto 80 km vozem se spotřebou 5,3 litrů na 100 km, náhradě 4,20 Kč za km a ceně za naftu 31,80 Kč za litr), cestovné k jednáním 15. 3. a 3. 5. 2022 v částce 526 Kč (ujeto 80 km vozem se spotřebou 5,3 litrů na 100 km, náhradě 4,70 Kč za km a ceně za naftu 36,10 Kč za litr), cestovné k jednání odvolacího soudu dne 15. 6. 2021 v částce 814 Kč (ujeto 140 km vozem se spotřebou 5,3 litrů na 100 km, náhradě 4,40 Kč za km a ceně za naftu27, 0 Kč za litr). Dále náhrada za ztrátu času k jednáním za 16 půlhodin dle § 14 tarifu 1 600 Kč. Dále zaplacený soudní poplatek za žalobu a prvé odvolání celkem 4 000 Kč.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení co do základu sporu úspěšný, kdy byl shledán zásah do cti jeho předka. Má tedy právo na náhradu nákladů odvolacího řízení: odměnu 5 000 Kč za dva úkony právní služby po 2 500 Kč (vyjádření k odvolání, účast u jednání) dle § 9 odst. 3 písmeno c) a § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Advokátního tarifu, dle § 13 náhradu hotových výdajů za dva úkony 600 Kč, cestovné v požadované výši 988 Kč (ujeto 140 km vozem se spotřebou 5,3 l /100 km, náhradě 4,70 Kč za km a ceně nafty 47,10 Kč dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.), 400 Kč za zmeškaný čas cestou k jednáním celkem 4 půlhodiny, tj. 4x10 0 Kč dle § 14 advokátního tarifu Celkem jsou tedy žalovaní povinni nahradit žalobci náklady odvolacího řízení 6 988 Kč.