72 A 13/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní Martinou Rýznarovou ve věci žalobkyně: E. N., st. příslušnost Ruská federace t. č. Zařízení pro zajištění cizinců Bělá – Jezová sídlem Jezová 1501, 294 21 Bělá pod Bezdězem proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje, Odbor cizinecké policie sídlem U Výstaviště 18, 751 52 Přerov o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 6. 2026, č. j. X, ve věci prodloužení zajištění, takto:

Výrok

I . Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Ve věci jde o posouzení, zda byly dány důvody pro prodloužení zajištění žalobkyně o dalších 60 dnů, zda žalovaná důvody prodloužení dostatečně vysvětlila a zda je možné vyhoštění žalobkyně do Ruské federace prostřednictvím Estonska.

2. Žalovaná napadeným rozhodnutím prodloužila dobu zajištění žalobkyně podle § 125 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí (dále jen „zákon o pobytu cizinců“ nebo „ZPC“), stanovenou v rozhodnutí o zajištění ze dne 27. 3. 2026, č. j. X za účelem vycestování, o dalších 60 dnů.

3. Posledně citovaným rozhodnutím žalovaná stanovila podle § 124b odst. 4 a § 125 odst. 1 zákona o pobytu cizinců dobu zajištění žalobkyně na 90 dnů ode dne ukončení zajištění žalobkyně Odborem azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra podle rozhodnutí č. j. X, jímž byla žalobkyni uložena povinnost setrvat v zařízení pro zajištění cizinců podle § 46a odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.

4. Soud pro úplnost dodává, že žalovaná již vydala rozhodnutí o vyhoštění žalobkyně 16. 6. 2023 pod č. j. X. Ředitelství služby cizinecké policie zamítlo odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí dne 29. 2. 2024 a dne 5. 3. 2024 rozhodnutí nabylo právní moci doručením advokátovi žalobkyně.

5. Žalovaná v napadeném rozhodnutí velmi podrobně popsala průběh dosavadního správního řízení a poukázala na to, že žalobkyně nejdříve vystupovala pod falešnou identitou a neměla cestovní doklad.

6. Pro vycestování žalobkyně je třeba ověřit její totožnost na zastupitelském úřadu státu, kterého je žalobkyně státním příslušníkem, a poté může příslušný správní orgán požádat o vydání náhradního cestovního dokladu. Je třeba vyčkat reakce dožádaného státu. Průměrná doba vydání náhradního cestovního dokladu je minimálně 30 dnů. Poté je třeba zajistit letenku nebo objednat průvoz žalobkyně přes jiné státy Evropské unie (dále jen „EU“), zajistit policejní eskortu přes dotčený stát a komunikovat se státem, jehož je žalobkyně státní občankou, o vzetí zpět. Žalovaná přezkoumávala, jestli důvody zajištění trvají a zjistila, že Ředitelství služby cizinecké policie odeslalo Ministerstvu zahraničních věcí ČR žádost o vystavení náhradního cestovního dokladu 18. 5. 2026 a čeká na odpověď. Ředitelství služby cizinecké policie podalo žádost o readmisi žalobkyně jakožto státní příslušnice Ruské federace podle čl. 2 Dohody mezi Evropským společenstvím a Ruskou federací o předávání a zpětném přebírání osob (dále jen „Dohoda“) cestou Velvyslanectví České republiky v Moskvě na Hlavní správu pro otázky migrace Ministerstva vnitra Ruské federace (dále jen „příslušný orgán Ruské federace“). Posledně jmenovanému orgánu byla zaslána žádost o readmisi, příslušný formulář v jazykové mutaci a žádost k vykonání konzulárního pohovoru. Dle sdělení Velvyslanectví České republiky v Moskvě byl originál této žádosti příslušnému orgánu Ruské federace doručen 22. 4. 2026. Dle čl. 11 odst. 2 Dohody je třeba odpovědět do 25 kalendářních dnů ode dne potvrzení doručení žádosti o readmisi. V případech, kdy existují právní nebo faktické překážky pro zaslání včasné odpovědi, může dožádaný stát lhůtu prodloužit až na 60 kalendářních dnů. Po uplynutí této lhůty bude ze strany Ředitelství služby cizinecké policie učiněný prostřednictvím Velvyslanectví České republiky v Moskvě dotaz ke stavu readmisního řízení příslušnému orgánu Ruské federace. Písemnou odpověď na žádost o readmisi příslušný orgán Ruské federace zasílá Ministerstvu zahraničních věcí Ruské federace, které ji prostřednictvím diplomatické pošty zasílá na Velvyslanectví Ruské federace v České republice, a to pak následně Ředitelství služby cizinecké policie. Ředitelství služby cizinecké policie na tuto odpověď čekalo podle předchozí zkušenosti asi 118 dní od odeslání žádosti ke zjištění totožnosti.

7. Vzhledem k dosavadním zkušenostem, kdy Ruská federace nevyvíjí snahu o spolupráci s Ředitelstvím služby cizinecké policie při navracení či převzetí vlastních občanů, Ředitelství služby cizinecké policie hledá alternativní cestu k realizaci návratu žalobkyně. Jednou z možností je spolupráce s Estonskem, při které bude učiněn pokus o realizaci správního vyhoštění tranzitem přes Estonsko do Ruské federace. Tato trasa byla v minulosti již úspěšně využita. Realizace vyhoštění proběhne na základě cestovního průkazu totožnosti k vycestování. Vzhledem k mimořádné administrativní a logistické komplikovanosti celého procesu je tento postup spojený s výrazně vyšší časovou náročností a odhadovaná doba pro tuto realizaci přesahuje 30 dní; je závislá na termínech estonské strany a musí být navíc dostupné letecké spojení.

8. Žalobkyně nevyužila dobrovolný návrat, a proto je třeba její správní vyhoštění uskutečnit za doprovodu eskortujících policistů Ředitelství služby cizinecké policie. Ve stávající lhůtě pro zajištění, tj. do 23. 6. 2026, nelze provést realizaci předání žalobkyně dle Dohody do země původu, a proto je reálný předpoklad realizace v prodloužené době zajištění.

9. Žalobkyně je na území EU od 2. 5. 2019 bez platného oprávnění k pobytu a od 20. 6. 2019 bez platného cestovního dokladu. Žalobkyně si neopatřila cestovní doklad, přestože věděla, že má opustit území EU. I přes poskytovanou právní pomoc v zařízení pro zajištění cizinců žalobkyně nevyužila možnost dobrovolného návratu, čímž deklarovala úsilí pokračovat v nelegálním pobytu na území České republiky (dále jen „ČR“). Z jednání žalobkyně je proto zřejmé, že stále existuje nebezpečí, že zmaří výkon rozhodnutí o správním vyhoštění. Její předešlé jednání demonstruje to, co si myslí o právním pořádku ČR. V posuzovaném případě existuje nebezpečí, že žalobkyně bude opět porušovat právní předpisy, protože nerespektuje uložené správním vyhoštění. Nebezpečí je dáno i tím, že žalobkyně vystupovala při pobytové kontrole pod nepravou identitou. Toto jednání žalobkyně je jasným signálem, že závažně porušuje pravidla ČR regulující pobyt cizinců. Jiná, mírnější opatření by byla z hlediska jednání žalobkyně zjevně nedostatečná. Neexistuje překážka trvalejší povahy, která by bránila žalobkyni vycestovat z území členských států EU, jak vyplývá ze shromážděných podkladů rozhodnutí. Žalobkyně má na území ČR dceru, která je však již plnoletá a má ukončené vysokoškolské studium. Žalobkyně pouze uvedla, že občas musí dceři přispět na léky, které nejsou levné. Žalobkyně tak může činit i ze své vlasti. Žalobkyně nesdělila před vydáním rozhodnutí žalované žádné nové skutečnosti.

10. Žalobkyně v žalobě namítala, že již ze samotného napadeného rozhodnutí vyplývá, že realizace vyhoštění do Ruské federace je spíše nepravděpodobná. Proto by měl soud napadené rozhodnutí zrušit a zajištění žalobkyně ukončit. Žalovaná v napadeném rozhodnutí přiznává, že vrácení žalobkyně do Ruské federace přes Estonsko je ojedinělá varianta a v minulosti došlo pouze k jednomu takto provedenému vyhoštění. Z toho vyplývá, že žalovaná neočekává, že by ruské orgány při vyhoštění žalobkyně spolupracovaly. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí není zřejmé, proč by zrovna v případě žalobkyně měla být realizace vyhoštění úspěšná, když se jedná o mimořádný, alternativní a logisticky komplikovaný proces. Žalovaná pro tento postup neuvádí žádné konkrétní důvody; sice v napadeném rozhodnutí píše, že je reálný předpoklad realizace předání, nicméně z odůvodnění, které tomu předchází, se podává, že naopak velké šance na uskutečnění předání nejsou.

11. Žalovaná ve vyjádření k žalobě doplnila nad rámec napadeného rozhodnutí nové informace. Ředitelství služby cizinecké policie 14. 7. 2026 telefonicky potvrdilo reálnost realizace správního vyhoštění tranzitem přes Estonsko do Ruské federace na základě cestovního průkazu totožnosti k vycestování. Vzhledem k mimořádně náročné administrativní a logistické přípravě – rovněž z časového hlediska – je odhadovaná doba pro realizaci vyhoštění do poloviny měsíce srpna 2026. Pokud by žalobkyně dodržovala povinnosti cizince, zejména pobývat na území ČR s platným cestovním dokladem, mohla realizace správního vyhoštění již dávno proběhnout. Žalobkyně však měla platný cestovní doklad Ruské federace platný do 19. 6. 2019 a od té doby pobývala na území ČR bez platného dokladu. Usnesením z 29. 6. 2026 č. j. 8 Azs 63/2026-63 Nejvyšší správní soud odmítl pro nepřijatelnost kasační stížnost žalobkyně proti rozsudku zdejšího soudu ve věci zajištění.

12. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů, a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

13. Soud rozhodl o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí o zajištění rozsudkem ze dne 28. 4. 2026 č. j. 72 A 4/2026-31. Žalobkyně proti němu podala kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) odmítl pro nepřijatelnost usnesením ze dne 29. 6. 2026 č. j. 8 Azs 63/2026-63. Soud na tato rozhodnutí pro stručnost odkazuje.

14. V rozsudku z 28. 4. 2026 zdejší soud v bodě 34 citoval rozhodnutí Ředitelství služby cizinecké policie z 29. 2. 2024 ve věci zamítnutí odvolání proti rozhodnutí žalované z 16. 6. 2023, kterým byla žalobkyně vyhoštěna z území členských států EU podle § 119 odst. 1 písm. b) body 3 a 4 zákona o pobytu cizinců a byla stanovena doba, po kterou jí nebyl umožněn vstup na území členských států EU, na dva roky, že žalobkyně byla přistižena při krádeži a bylo zjištěno, že sice 17. 4. 2018 vycestovala z území členských států EU na základě výjezdního příkazu, ale zpět na území EU opět vstoupila 13. 5. 2018 na letišti Praha-Ruzyně. Výjezdní příkaz byl vydán na základě rozhodnutí o správním vyhoštění ze 17. 4. 2018, kterým byla žalobkyni stanovena doba, po kterou nemůže vstoupit na území členských států EU, v délce jednoho roku. Žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany byla zamítnuta, stejně jako žaloba proti tomuto rozhodnutí. Rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 53 Az 13/2018-25 nabyl právní moci 1. 4. 2019.

15. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

16. V posuzované věci žalobkyně namítala nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a dále nemožnost realizace vyhoštění. Soud předesílá, že žalobní námitky byly velmi stručné a obecné a svou kvalitou předurčily rozsah přezkumné činnosti soudu (viz např. rozsudek NSS č. j. 7 Afs 104/2004-54).

17. Soud nepřisvědčil námitce nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Žalovaná napadené rozhodnutí velmi podrobně odůvodnila a srozumitelně vysvětlila důvody jeho vydání, jak je soud detailně citoval. Z žaloby je zjevné, že žalobkyně odůvodnění napadeného rozhodnutí porozuměla, protože s ním polemizuje a staví na svou obranu důvody a argumenty oproti argumentům a skutečnostem uvedeným v napadeném rozhodnutí.

18. Soud neshledal důvodnou ani námitku, že vyhoštění a vycestování žalobkyně nebude možné. Žalobkyně k tomu neuvádí žádné konkrétní věcné důvody, pouze interpretuje napadené rozhodnutí se závěrem, že vyhoštění není možné.

19. Žalovaná postupovala v souladu s § 126 odst. 1 ZPC a po celou dobu zajištění pečlivě, aktivně a svědomitě zkoumala, jestli trvají důvody zajištění a jestli je možný výkon správního vyhoštění, zjistila skutkový stav v souladu se zákony a nezneužila správní uvážení ani nepřekročila jeho meze (rozsudky NSS č. j. 7 As 79/2010-150, č. j. 1 As 119/2011-39, č. j. 2 Azs 330/2018-30, č. j. 7 As 139/2012-59, č. j. 1 Azs 257/2019-29, č. j. 10 Azs 216/2019- 43 nebo č. j. 2 Azs 330/2018-30). Postup žalované nebyl svévolný. Nic nezaložilo důvodnou obavu, že by nebylo možné dosáhnout účelu zajištění, tj. vyhoštění. V případě zajištění či jeho prodloužení se jedná o předběžné vyhodnocení otázek, nikoli o finální a důkazně vyčerpávající úvahy o správním vyhoštění. Je třeba zohlednit otázku, jestli cizinec nebude mařit vyhoštění nebo se mu vyhýbat. Těmto požadavkům žalovaná vyhověla a její postup i rozhodnutí byly v souladu se zákony a mezinárodními smlouvami a žalovaná rovněž rozhodla ve věci bez průtahů v zákonných lhůtách. V dané skutkové a právní situaci žalovaná nebyla povinna a neměla prostor činit další kroky a odůvodnění napadeného rozhodnutí bylo vyčerpávající. Doba zajištění žalobkyně podle rozhodnutí z 27. 3. 2026 končila uplynutím 90 dnů dne 26. 6. 2026, proto žalovaná vydala rozhodnutí o prodloužení zajištění včas a nemohla v napadeném rozhodnutí popsat pozdější úkony jiných správních orgánů.

20. Soud ze správního spisu ověřil, že žalovaná ověřovala průběžně možnost realizace vyhoštění. Žalovaná požádala Ředitelství služby cizinecké policie o zajištění cestovního dokladu pro žalobkyni 12. 12. 2025. Podle této žádosti byla žalobkyně v minulosti držitelkou ruského cestovního dokladu č. 65N0979265, který však podle své výpovědi nebyla schopna předložit, protože jí byl odcizen. Fotokopii tohoto cestovního dokladu žalovaná pořídila ve správním řízení o vyhoštění vedeném pod č. j. X.

21. Podle úředního záznamu žalované z 19. 5. 2026 žalovaná ověřila u Ředitelství služby cizinecké policie stav řízení ve věci vyhotovení náhradního cestovního dokladu k vycestování žalobkyně a zjistila, že žádost o vystavení náhradního cestovního dokladu byla odeslána Ministerstvu zahraničních věcí ČR a v době sdělení čekalo na odpověď.

22. Soud dále ze správního spisu ověřil, že skutečnosti uvedené v napadeném rozhodnutí plně odpovídají sdělení Ředitelství služby cizinecké policie z 23. 6. 2026.

23. Z postupu žalované a popisu skutkových zjištění v napadeném rozhodnutí vyplývá, že ruské správní orgány neposkytovaly dostatečnou a rychlou součinnost při ověření totožnosti žalobkyně a při vystavení cestovního dokladu. Proto bylo zcela na místě využití dalších správních postupů. Z popsaného jednání žalované a Ředitelství služby cizinecké policie je zjevné, že prodloužení zajištění nebylo pouze formální, ale byly učiněny konkrétní, účelné a smysluplné kroky k realizaci vyhoštění a cíl zajištění byl na dosah.

24. Podle úředního záznamu žalované z 28. 6. 2026 žalovaná opět ověřila skutečnosti z citovaného sdělení z 23. 6. 2026 a zjistila, že Ředitelství služby cizinecké policie provedlo všechny úkony, které je třeba realizovat ke zjištění totožnosti žalobkyně.

25. Soud dále zjistil z úředního záznamu žalované ze 14. 7. 2026, že žalovaná téhož dne zjišťovala stav řízení ve věci realizace správního vyhoštění a Ředitelství služby cizinecké policie potvrdilo reálnost realizace správního vyhoštění tranzitem přes Estonsko do Ruské federace na základě cestovního průkazu totožnosti k vycestování. Odhadovaná doba realizace byla do poloviny měsíce srpna 2026.

26. Součástí správního spisu dále bylo elektronické potvrzení příslušného estonského správního orgánu (policie, oddělení realizace vyhoštění), že Estonsko je schopno poskytnout asistenci při vyhoštění žalobkyně. Toto potvrzení obsahuje konkrétní data a náhradní data pro převzetí žalobkyně. Citované potvrzení bylo reakcí na žádost Ředitelství služby cizinecké policie, které bylo součástí žádosti a bylo v něm uvedeno, že jde o stejný případ spolupráce, který proběhl 16. 6. 2026 a že Ředitelství služby cizinecké policie žádá o stejnou spolupráci s tím, že zajištění žalobkyně trvá do 20. 8. 2026 a je třeba navrhnout data pro vycestování.

27. Žalovaná v napadeném rozhodnutí podrobně a náležitě popsala, jaké úkony bude třeba učinit k tomu, aby mohlo dojít k provedení správního vyhoštění. Žalovaná usoudila na základě předchozích zkušeností, které konkrétně popsala (všechny úkony při ověření totožnosti, při získání cestovního dokladu a náhradního cestovního dokladu, při zajištění letenek a eskort) a časově je odhadla (zejména údaje jako 118 dní čekání na ověření totožnosti ruskými správními orgány a další čas pro navrácení do domovské země přes třetí stát), jaký je kvalifikovaný odhad všech úkonů až po závěrečný úkon v řízení, a to převoz žalobkyně do třetího státu za účelem předání do země původu. Tento postup a popis žalované je zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (rozsudky č. j. 5 Azs 124/2024-41, č. j. 1 As 93/2011-79, č. j. 1 Azs 143/2020-48 nebo č. j. 9 Azs 107/2022-41).

28. Žalobkyně mařila výkon již dvou rozhodnutí o správním vyhoštění. Protože žalobkyně dala svým chováním jasně najevo, že se nehodlá vrátit do země původu dobrovolně, trval i tento důvod zajištění ve smyslu rozsudku NSS č. j. 2 Azs 144/2019-59, bod 13 a tam citované judikatury.

29. Doba zajištění podle § 125 odst. 1 ZPC nesmí přesáhnout 180 dnů. K zajištění žalobkyně podle § 124b odst. 1 písm. c) ZPC došlo 27. 3. 2026. Maximální doba zajištění 180 dnů by uplynula 26. 8. 2026; ke dni vydání napadeného rozhodnutí 23. 6. 2026 k jejímu uplynutí ještě nedošlo.

30. Pro úplnost je namístě doplnit, že žalobkyně byla zajištěna i v řízení o udělení mezinárodní ochrany (žádost podala 15. 12. 2025). Doby zajištění v popsaných správních řízeních se však nesčítají. Podle § 125 odst. 5 ZPC platí, že „je-li rozhodnuto o zajištění cizince poté, co bylo ukončeno zajištění podle § 46a zákona o azylu, k uplynulé době zajištění podle § 46a zákona o azylu se nepřihlíží.“ Do podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany byla žalobkyně zajištěna od 11. 12. 2025 do 15. 12. 2025 pouhé čtyři dny. Ani s jejich započítáním do délky zajištění podle ZPC nepřekročila doba zajištění žalobkyně 180 dnů.

31. Jak uvedla žalovaná v rozhodnutí o správním vyhoštění z 16. 6. 2023, žalobkyně během více než tří let neučinila žádné kroky k legalizaci svého pobytu. Soud doplňuje, že žalobkyně tyto kroky neučinila podle správního a soudního spisu doposud. Z citovaného rozhodnutí o vyhoštění vyplývá, že dceři žalobkyně byla diagnostikována schizofrenie, ale že žalobkyně za ní jezdí jen v případě potřeby. Žalovaná dle rozhodnutí o správním vyhoštění zjistila z doložených lékařských zpráv z let 2019-2022, že dcera žalobkyně nedodržovala léčbu, nebrala v některých dobách předepsané léky, šlo o stres a únavu při studiu, z jedné hospitalizace byla propuštěna na svou žádost a jednu hospitalizaci odmítla; po posledním doloženém vyšetření byla propuštěna, protože nesplnila kritéria detence a nebyla nebezpečná sobě ani svému okolí. Dcera žalobkyně žije v ČR od svých 17 let, bez matky, studovala tu a pracovala. Žalobkyně za dcerou přijela dvakrát na návštěvu a v době správního vyhoštění za ní přijela na koleje bydlet. Žalobkyně bydlela před odjezdem v Rusku s matkou a bratrem, měla rodinné problémy a její rodina v bytě pak vyměnila zámek. Z citovaných skutečností nevyplývají překážky vycestování žalobkyně. V přezkoumávaném řízení o prodloužení zajištění o pozdějším zdravotním stavu dcery žalobkyně nesdělila nic nového a aktuálního. Žalobkyně rovněž neuvedla a neprokázala žádné skutečnosti o svém zdravotním stavu.

32. Žalobkyně v žalobě neuvedla žádné překážky vycestování. Vycestování žalobkyně do domovské země přes zprostředkující Estonsko, člena EU, nic nebrání. Estonsko je bezpečná země. Vycestování nemuselo být realizovatelné bezprostředně, ale musel existovat realistický, rozumný předpoklad realizace vycestování. Zajištění žalobkyně trvá po dobu přípravy návratu a správní orgány nejsou nečinné (srov. rozsudek velkého senátu Soudního dvora EU ze dne 30. 11. 2009 ve věci C-357/09, Kadzoev). Nejednalo se o automatické prodloužení zajištění a žalovaná vycházela z aktuálních skutečností, její úvahy nebyly pouze obecné.

33. Nad rámec uvedeného odůvodnění soud doplňuje, že ačkoli žalovaná vyhotovila poslední tři úřední záznamy ve správním spise a i potvrzení estonské policie bylo vyhotoveno po vydání napadeného rozhodnutí, všechny tyto listiny dokreslují reálnost brzkého dosažení cíle zajištění a to, že vyhlídka (předpoklad) zajištění a jeho prodloužení byly reálné. Jinými slovy, po vydání napadeného rozhodnutí se nevyskytly žádné takové okolnosti, které by měly vést k prolomení pravidla podle § 75 odst. 1 s. ř. s. a zrušení napadeného rozhodnutí.

34. Závěrem soud shrnuje, že žalovaná v souladu se zákony a mezinárodními smlouvami zjistila skutkový stav, vybrala právní předpisy, pod které ho podřadila a z toho vyvodila skutkové i právní závěry, se kterými se soud ztotožnil. Proto soud žalobu zamítl jako nedůvodnou v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s.

35. Soud rozhodl o nákladech řízení v souladu s § 60 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Neúspěšná žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III) a žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec její běžné úřední činnosti nevznikly, respektive ani úhradu nákladů řízení nepožadovala, proto se jí náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok II).

Poučení

Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Olomouc 30. července 2026 Martina Rýznarová samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. A. V.