72 A 5/2014

Rubrum

72A 5/2014-26 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou v právní věci žalobce O. S., bytem Z. n. 736, V. B., zast. Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Praha, Na Zlatnici 301/2, proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje, se sídlem v Olomouci, Jeremenkova 40a, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2013, č. j. KUOK 99516/2013, ve věci přestupku, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2013, č. j. KUOK 99516/2013, s e r u š í a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 8.228 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí citovaného v záhlaví. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto jako opožděné odvolání pokračování -2- 72A 5/2014 žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Olomouce ze dne 15. 10. 2013, č. j. SMOL/191093/2013/OARMV/PNL/Dub.

2. Žalobce v žalobě namítal, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo doručeno 24. 10. 2013, lhůta k odvolání tedy byla do 8. 11. 2013, kdy žalobce učinil podání e-mailem a doplnil ho 10. 11. 2013 (v neděli). Podání bylo podepsáno zmocněncem Ing. M. J.. V dané chvíli je irelevantní, zda obálka byla rubrikována jinou osobou, jelikož se odeslání řídí v daných státech dle místních podmínek, kdy mnohé země vyžadují u doporučených zásilek předložení totožnosti jiné země (včetně České republiky požadují u doporučených zásilek uvedení adresy odesílatele) a jiné země nevyžadují nic. Libanonská pošta (Libanpost) je shodně jako Česká pošta členem mezinárodní poštovní unie, což dosvědčuje fakt, že zásilku na české straně doručovala právě Česká pošta a doručování zásilek ze zahraničí se řídí mezinárodními úmluvami, kterými je ČR dle čl. 10 a čl. 10a Ústavy vázána. Nadto je podpis osoby zcela vázán na listinu a nikoliv na dopisní obálku. Dopisní obálka slouží k zabalení dopisu či jiné listiny. Obálka určená k poštovním účelům nese informace o adrese příjemce a poštovní známku a technické údaje poštovní přepravy. Například čl. RL123 Řádu listovních zásilek; Závěrečný protokol řádu listovních zásilek upravující podmínky pro podávání zásilek, úpravu a obal, hovoří v odst. 1 (v českém jazyce dostupné například na webu cpost.cz), že „zásilky musejí být řádně upraveny tak, aby se jiné zásilky do nich nemohly zasunout. Obálka nebo obal musejí být přizpůsobeny formě a povaze obsahu a přepravním podmínkám“. V odst. 2 se dále hovoří o možnosti dopravy hromadných zásilek, které nejsou ani zabaleny ani upraveny. Tady poštovní přeprava hovoří o listovní zásilce, kterou se rozumí samotná zásilka a nikoliv její obálka či obal. Byla-li v daném případě prokazatelně odeslána zásilka podepsaná zmocněncem žalobce ve správním řízení, tak je irelevantní, zda na obálce je uvedeno jméno odlišné (s ohledem na podmínky v dané zemi odeslání či pouhého omylu v uvedení jména odesílatele na obálce). Podstatná je skutečnost, že jde o písemné podání, jehož listina obsahuje náležitosti dle § 37 správního řádu. Podle žalovaného žalobcovo podání nebylo možno vyhodnotit jako doplnění podání učiněného 8. 11. 2013 ve smyslu § 37 odst. 4 věta první správního řádu, neboť nebylo řádně doplněno do pěti dnů k rukám správního orgánu I. stupně, jak vyžaduje správní řád a nelze vzít v potaz datum podání písemnosti k přepravě s odkazem na komentář J. Vedrala ke správnímu řádu z roku 2012, strana 415. Odkaz na Vedralův komentář je v daném případě nepřípadný, lichý a zcela matoucí, jelikož s odesláním potvrzení dopisu naprosto nijak nesouvisí. Naopak, co se týče doplnění, tak komentář v posledním odstavci na straně 415 hovoří zcela ve prospěch žalobce. Nadto správní orgán I. stupně či žalovaný, pokud považoval danou odlišnou adresu na obálce za vadu podání, tak je jeho povinností postupovat podle § 37 odst. 3 správního řádu a měl pomoci podateli nedostatky odstranit, nebo ho vyzvat k jejich odstranění a poskytnout mu k tomu přiměřenou lhůtu. V daném případě by šlo pravděpodobně o prohlášení zmocněnce či účastníka řízení samotného, že faktickým odesílatelem je zmocněnec; případně může jít též o stav, kdy je jiná další osoba substituována k podání. K tomu žalobce z důvodu právní opatrnosti při prvním úkonu, který následuje po zjištění skutečnosti, uvádí, že prohlašuje, že faktickým skutečným odesílatelem byl zmocněnec žalobce ve správním řízení. Zmocněnec ve správním řízení požádal svého osobního tajemníka pokračování -3- 72A 5/2014 o odnesení zásilky na poštu, jelikož byly problémy s elektronickým podpisem a jelikož byl poslední den lhůty, nadto pátek. Ten odešel později a zapomněl odnést dopisy, které měl u sebe na poštu a odlétal do Libanonu za svým kamarádem k jeho rodině, která utekla do Libanonu ze Sýrie před válkou. V letadle si uvědomil, že zásilku neposlal, proto vyhledal další den poštu (ihned v neděli), odkud zásilku odeslal. Tamní poštovní úřednice požadovala napsání jeho jména a místní adresu, kde bydlí, jelikož šlo o doporučenou zásilku. Pan K. (žalovaný nesprávně uvádí magistr na místo mezinárodně uváděného oslovení Mr. uvedeného na zásilce) zásilku podal jménem zmocněnce neprodleně poté, co vyhledal první otevřenou poštu (k tomu uvádíme, že šlo dokonce o neděli, což potvrzuje skutečnost, že byla pošta aktivně vyhledávána). Současně z právní opatrnosti žalobce uvedl, že nebyla provedena výzva správního orgánu k prokázání případné substituční plné moci k provedení podání. Žalovaný provedl rigidní výklad zákona, kdy za podatele považoval osobu, která fyzicky přinesla dopis do podatelny (na poštu, k úředníkovi apod.) a nikoliv osobu, jež je podatelem předjímaným zákonem. V § 37 odst. 1 správního řádu jsou uvedeny explicitní náležitosti podání, včetně skutečnosti, že z něj musí být patrno, kdo podání činí a nikoliv, kdo fyzicky odnesl zásilku s podáním na poštu či do podatelny (sekretářka apod.). Nadto v daném případě fakticky jednal pan Kocourek v rámci své pracovní činnosti osobního asistenta zmocněnce ve správním řízení, tedy šlo o výkon závislé práce. Tedy jak formálně, tak materiálně vykonával pouze svoji pracovní činnost (viz zákoník práce), kdy odnesl zásilku na poštu, byť byla zásilka z objektivních příčin zaslána ze zahraničí (viz příloha – dohoda o provedení práce). Žalobce byl krácen na svých právech svévolným jednáním ultra vires žalovaného, a to způsobem, který je důvodem pro zrušení rozhodnutí pro jeho nezákonnost a současně nedostatek důvodů, jelikož žalovaný se nijak nezabýval námitkami podanými v odvolání samotném. Co se týče výroku zmocněnce ve správním řízení, tak rozhodně nelze souhlasit, že byly učiněny urážky proti správnímu orgánu I. stupně, ale pouze toliko konstatování, které je mezi veřejností bohužel považovat za notorietu, jelikož správní orgán I. stupně materiálně nijak neprovedl řízení a správní uvážení v souladu se zákonem a v daném případě bylo oznámení policie zcela transkribováno do odůvodnění rozhodnutí o vině. Jde o závažné pochybení správního orgánu, které se tak děje bohužel opakovaně v celé řadě případů, tedy shodně jako osoby veřejného života, tak i úředníci musí snést vyšší míru kritiky, ironie či negativního hodnocení, zejména souvisí-li toto hodnocení s okolnostmi, které jsou oprávněně předmětem veřejné kontroly [srov. např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, čj. 52 Ca 53/2008 – 38, publ. ve Sb. NSS pod č. 1843/2009]. Daným předmětem veřejné kontroly je zejména skutečnost, že provedené důkazy nebyly provedeny v souladu se zákonem, správní orgán postupoval svévolným jednáním, které je zcela mimo rámec správního uvážení a namísto uplatnění zásady in dubio pro libertate byla uplatňován nepřípustný postup in malam partem. Pravidlo in dubio pro libertate je vyjadřováno uplatňováním různých maxim ve všech oblastech veřejného práva. Má například podobu pravidla in dubio mitius [např. nález sp. zn. IV. ÚS 666/02 ze dne 15. 12. 2003 (N 145/31SbNU 291)] nebo výše citovaného pravidla in dubio pro reo [např. nález sp. zn. IV. ÚS 57/94 ze dne 15. 12. 1994 (N 62/2 SbNU 179)]. Žalovaný tak vydal zcela nezákonné rozhodnutí, když odvolání žalobce zamítl, víc se tomuto měl věnovat, posoudit argumenty žalobce a vydat rozhodnutí v meritu věci. Z právní opatrnosti žalobce pokračování -4- 72A 5/2014 zopakoval námitky uvedené v odvolání pro případ, kdyby se soud věcí zabýval meritorně, a nikoliv jen opožděností odvolání. Žalobce z odvolání citoval, že na fotografii absentoval zaměřovací kříž, a proto měl správní úředník provést další dokazování. Dále na pořízené fotografii je několik vozidel, avšak svědek vypověděl, že na fotografii je pouze jediné vozidlo, které předjíždí, což z fotografie nelze seznat, fotografie neprokazuje rychlost jízdy vozidla, navíc je to v rozporu s návodem k obsluze měřicího zařízení. Z fotografie mohl svědek nstržm. D. O. jen stěží tvrdit, že bylo změřeno vozidlo žalobce, neboť na fotografii je sedm dalších vozidel. Neprovedením ohledání fotografie výstupu z měřicího zařízení a jejím srovnáním s objektivními podmínkami podle návodu k použití byla porušena povinnost správního orgánu i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti podle § 50 odst. 3 správního řádu. K soupisu pramenů důkazu žalobce namítal, že jejich pouhý soupis bez jejich objektivního zkoumání a hodnocení, včetně provedení objektivního nálezu vyplývajícího z provedeného důkazu a jeho zaznamenání dle zásady ústnosti nelze v žádném případě považovat za právo na spravedlivý proces. Námitky či připomínky či návrhy se podávají toliko k danému důkazu a výsledku jeho dokazování a nikoliv k vlastnímu důkaznímu prostředku (mimo zákonný způsob jeho získání), který sám o sobě bez provedení důkazu nemá jakoukoliv vypovídací hodnotu. Žalobce odkázal na rozsudek NSS čj. 2 As 59/2008 – 80 o ohledání a poukázal na zásadu ústnosti a § 22 správního řádu. V záznamu o přestupku absentuje GPS souřadnice a nelze tak objektivně zjistit, kde bylo přesně měření provedeno, aby bylo možné provedení rekonstrukce měření a jeho správnosti, včetně nastavených úhlů měření apod. Tyto údaje se nachází v návodu k použití daného přístroje, který není běžně k získání, protože se upravuje postupně podle jednotlivých úprav a doplnění měřicího zařízení. Problém správního řádu je jeho nedůslednost v používání pojmů. Nerozlišuje na rozdíl od důkazní nauky mezi pojmy důkazní prostředek, důkaz a pramen důkazu. Shodný problém je v trestním právu a i v občanském. Proto existuje mnohaletá důkazní nauka, která danou terminologii vysvětluje. V rámci dokazování je nutné provést zákonem stanoveným způsobem opatření důkazu právě o skutečnostech významných pro věc (skutkový stav věci). Nelze se spolehnout toliko na obsah spisu, ale je nutné k daným skutkovým závěrům v rámci rozhodnutí přiřadit závěry právní o dané události. Obligatorní je prověrka důkazů, kterou se zjišťuje kvalita pramene zpráv, spolehlivost a bezpečnost těchto zpráv, vzájemný vztah mezi jednotlivými důkazy a význam každého důkazu i jejich souhrnu pro věc a zajišťuje se odstranění rozporů mezi nimi; prověrka se provádí z úřední povinnosti v rámci povinností správních orgánů k základním zásadám správního řízení podle § 2 odst. 1, § 3 a § 7 odst. 1 správního řádu. Důkazy lze hodnotit s důkazními prostředky z provedených pramenů důkazu v rámci hodnocení důkazů a z empiricky zjištěných skutkových závěrů vyvodit závěry právní. V opačném případě je jakékoliv ustanovení o dokazování ve smyslu § 51 a násl. správního řádu zcela nadbytečné, jelikož by se vycházelo z podkladů, které nemusí být správním orgánem nijak zkoumány a výsledky dokazovány. Žalovaný uvedl, že neshledal pochybení v jednání správního orgánu I. stupně, který neprovedl dokazování zákonem předjímaným způsobem podle § 54 správního řádu a nadto obligatorně v rámci ústního jednání podle § 74 zákona o přestupcích a tedy nebude uplatněn institut dozorčího práva. Správní orgán I. stupně byl povinen zjistit všechny důkazy ve prospěch i neprospěch obviněného podle § 50 odst. 3 správního řádu. Když správní orgán I. stupně neprovedl rekognici pokračování -5- 72A 5/2014 svědky z řad policistů a současně neprovedl ohledání videozáznamu zákonem předjímaným způsobem, zatížil řízení vadou. Žalovaný tím stvrdil nezákonný postup správního orgánu I. stupně, čímž zatížil řízení vadou nezákonnosti pro nedostatek důvodů, kdy rozhodnutí nemá oporu v provedených důkazech. Svědek uvedl, že byl provoz v daném okamžiku střední. Ovšem, z dané fotografie je zřejmé, že provoz byl o vysoké intenzitě a hustotě, a to v obou směrech. K soupisu pramenů důkazů žalobce namítl, že jejich pouhý soupis bez objektivního zkoumání podle § 51 a násl. správního řádu a hodnocení, která vyplývají z provedeného důkazu a jeho zaznamenání dle zásady ústnosti nelze v žádném případě považovat za spravedlivý proces. Žalobce se neměl jak vyjádřit ke skutkovým zjištěním správního orgánu, jelikož žádné závěry ze skutkových zjištění správním orgánem žalobci nebyly předestřeny. Tím se měl žalovaný v rozhodnutí o odvolání zabývat.

3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl k námitce, že se žalovaný nezabýval námitkami podanými v odvolání samotném, že se nejprve zkoumá, zda odvolání proti konkrétnímu rozhodnutí bylo podáno včas a oprávněnou osobou. Pokud žalovaný dojde k závěru, že podání bylo podáno opožděně, případně neoprávněnou osobou, odvolání se v souladu s § 92 odst. 1 správního řádu zamítne. V tomto případě se již odvolací správní orgán námitkami uvedenými v opožděném nebo nepřípustném odvolání blíže nezabývá a zkoumá pouze to, zda nejsou dány předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí. Své povinnosti žalovaný v uvedeném případě dostál. Co se týká „zkazky“ o osobním tajemníkovi pana K., k tomu žalovaný uvedl jen to, že uvedený obecný zmocněnec stejným způsobem postupuje i v dalších případech, které jsou žalovaným posuzovány, kde pan K. vystupuje v pozici obecného zmocněnce a „využívá“ stejné „zákonné postupy“ se zjevným cílem zpochybnit doručování písemností a tím i nařízených jednání apod. V daném případě lze hovořit ze strany obecného zmocněnce o zneužití práva. Vymezení tohoto pojmu učinil Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 26. 1. 2011, čj. 2 Afs 83/2010, kdy definoval zneužití práva jako situaci, kdy někdo vykoná své subjektivní právo k neodůvodněné újmě někoho jiného nebo společnosti; takovéto chování, jímž se dosahuje výsledku nedovoleného, je jenom zdánlivě dovolené. O chování toliko zdánlivě dovolené jde z toho důvodu, že objektivní právo nezná chování zároveň dovolené a zároveň nedovolené; vzhledem k tomu, že ze zásady lex specialis derogat legi generali vyplývá, že zákaz zneužití práva je silnější než dovolení dané právem, není takové chování výkonem práva, ale protiprávním jednáním. Výkonu práva, které je vlastně zneužitím, proto soud neposkytuje ochranu. „Zkazka“ o zapomnětlivém osobním tajemníkovi, cestě do Libanonu, kam s sebou vezl dopis, který opomněl odeslat v České republice, úkony činěné tzv. z procesní opatrnosti, pouze výše uvedenou domněnku o zneužití práva pouze potvrzují. Žalovaný byl přesvědčen, že postupoval v případě posouzení včasnosti odvolání zcela v souladu se správním řádem. Na této skutečnosti nic nemění ani subjektivní názor žalobce na průběh řízení před správními orgány. Pokud by obecný zmocněnec postupoval v souladu se správním řádem, nebyl by žalobce krácen na svých právech. K posouzení, zda bylo jednání mezi zmocněncem a žalobcem seriózní či nikoliv, není žalovaný oprávněn toto komentovat, je však přesvědčen, že spisový materiál dostatečně prokazuje, že závěry učiněné žalovaným byly učiněny zcela v souladu se správním řádem. pokračování -6- 72A 5/2014

4. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), tedy ke dni 17. 12. 2013 – s přihlédnutím ke specifikům daného řízení, popsaným v další části rozsudku.

5. Krajský soud ve vztahu k souzené věci ze správního spisu zjistil, že rozhodnutím ze dne 15. 10. 2013 byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 a podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb. a za to mu byla uložena pokuta 2.000 Kč. Rozhodnutí bylo doručeno do vlastních rukou 24. 10. 2013 zmocněnci žalobce. Proti tomuto rozhodnutí podal zmocněnec žalobce odvolání dne 8. 11. 2013. Datová zpráva nebyla podepsána platným uznávaným elektronickým podpisem. Odvolání bylo doplněno 14. 11. 2013, přičemž toto podání bylo podepsáno platným uznávaným elektronickým podpisem. Odvolání bylo doplněno rovněž písemně podáním odeslaným z Libanonu 10. 11. 2013, doručeného správnímu orgánu I. stupně 29. 11. 2013.

6. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání zamítnuto jako opožděné s tím, že napadené rozhodnutí Magistrátu města Olomouce nabylo právní moci dne 9. 11. 2013. Toto rozhodnutí bylo zasláno zmocněnci žalobce prostřednictvím provozovatele poštovních služeb a zmocněnec si ho převzal 24. 10. 2013. Patnáctidenní lhůta pro odvolání počala běžet 25. 10. 2013. Proti rozhodnutí Magistrátu města Olomouce podal zmocněnec žalobce 8. 11. 2013 odvolání, a to formou e-mailu bez zaručeného elektronického podpisu. Toto podání nebylo však v souladu s § 37 odst. 4 správního řádu ve lhůtě pěti dnů potvrzeno. Podání opatřené elektronickým podpisem bylo učiněno až 14. 11. 2013, kdy pátým dnem pro doplnění byl den 13. 11. 2013, tedy opožděně. Dne 29. 11. 2013 byla správnímu orgánu I. stupně doručena písemnost označená jako odvolání proti rozhodnutí ve věci žalobce. Podání bylo učiněno osobou Mgr. P. K. ze státu Libanon dne 10. 11. 2013, kdy písemnost je podepsána zmocněncem, tedy den po nabytí právní moci rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Toto podání nelze vyhodnotit jako doplnění podání učiněného 8. 11. 2013 ve smyslu § 37 odst. 4 věta první správního řádu, neboť nebylo řádně doplněno do pěti dnů k rukám správního orgánu I. stupně, jak vyžaduje správní řád. V daném případě nelze vzít v potaz datum podání písemnosti k přepravě (viz Vedral, správní řád, II. vydání, rok 2012, strana 415). Žalovaný přezkoumal opožděné odvolání žalobce z toho hlediska, zda nejsou dány předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí. Přezkumem dospěl žalovaný k závěru, že nebyly zjištěny skutečnosti, které by je zavedení shora uvedených mimořádných opravných prostředků odůvodňovaly.

7. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. pokračování -7- 72A 5/2014

8. K zániku odpovědnosti za přestupek podle § 20 odst. 1 zákona o přestupcích nedošlo, neboť přestupek byl spáchán 28. 5. 2013 a napadené rozhodnutí žalovaného nabylo právní moci dne 30. 12. 2013.

9. Dále soud konstatuje, že skutkové podstaty obou přestupků podle účinné právní úpravy existují i ke dni vydání rozsudku [§ 125c odst. 1 písm. f) bod 4 a § 125c odst. 1 písm. k) ve spojení s § 18 odst. 4 a 5 zákona č. 361/2000 Sb.], a to včetně shodné právní úpravy sankcí, proto posuzoval souzenou věc podle hmotněprávní úpravy účinné v době spáchání přestupku v souladu s § 7 odst. 1 zákona o přestupcích.

10. Podle § 37 odst. 4 správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb. ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí) podání je možno učinit písemně nebo ústně do protokolu anebo v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem. Za podmínky, že podání je do 5 dnů potvrzeno, popřípadě doplněno způsobem uvedeným ve větě první, je možno je učinit pomocí jiných technických prostředků, zejména prostřednictvím dálnopisu, telefaxu nebo veřejné datové sítě bez použití uznávaného elektronického podpisu.

11. Podle § 37 odst. 6 správního řádu podání se činí u správního orgánu, který je věcně a místně příslušný. Podání je učiněno dnem, kdy tomuto orgánu došlo.

12. Podle § 40 odst. 1 písm. d) správního řádu pokud je provedení určitého úkonu v řízení vázáno na lhůtu, je lhůta zachována, je-li posledního dne lhůty učiněno podání u věcně a místně příslušného správního orgánu anebo je-li v tento den podána poštovní zásilka adresovaná tomuto správnímu orgánu, která obsahuje podání, držiteli poštovní licence nebo zvláštní poštovní licence anebo osobě, která má obdobné postavení v jiném státě; nemůže-li účastník z vážných důvodů učinit podání u věcně a místně příslušného správního orgánu, je lhůta zachována, jestliže je posledního dne lhůty učiněno podání u správního orgánu vyššího stupně; tento správní orgán podání bezodkladně postoupí věcně a místně příslušnému správnímu orgánu.

13. Nejdříve se soud zabýval otázkou opožděnosti podaného odvolání a výkladem § 40 odst. 1 písm. d) správního řádu.

14. V souzené věci není mezi účastníky sporu o skutkovém stavu. V dané věci počala plynout odvolací lhůta v pátek dne 25. 10. 2013 [tj. v souladu s § 40 odst. 1 písm. a) den poté, co bylo žalobci doručeno rozhodnutí o přestupku, tj. 24. 10. 2013]. Patnáctý den lhůty připadl na pátek 8. 11. 2013. Odvolání žalobce podal prostřednictvím datové zprávy bez platného uznávaného elektronického podpisu dne 8. 11. 2013. Dne 10. 11. 2013 bylo podáno na poštu v Libanonu písemné doplnění odvolání s podpisem zmocněnce. Doplnění bylo tak podáno do pěti dnů v souladu s § 37 odst. 4 věty druhé správního řádu. Doplnění odvolání (s platným uznávaným elektronickým podpisem) podané a doručené 14. 11. 2013 bylo podáno po této pětidenní lhůtě a nemělo na včasnost odvolání vliv. pokračování -8- 72A 5/2014

15. Ustanovení § 40 odst. 1 písm. d) správního řádu je ve vztahu zvláštního k obecnému § 37 odst. 6 správního řádu, proto se podle obecné právní zásady lex specialis derogat legi generali § 40 odst. 1 písm. d) správního řádu uplatní přednostně.

16. Lhůta pro podání odvolání podle § 83 odst. 1 (15 dnů) a podle § 40 odst. 1 písm. d) správního řádu je lhůta procesní, ani v jednom uvedených ustanovení, ani v žádném jiném, není uvedeno, že v této lhůtě musí být odvolání již doručeno správnímu orgánu. Pokud by tak zákonodárce učinit chtěl a chtěl by určit, že odvolací lhůta je hmotněprávní, tak by tak učinil.

17. Systematickým a teleologickým výkladem § 37 odst. 4 a § 40 odst. 1 písm. d) správního řádu soud dospěl k právnímu závěru, že na základě aplikace uvedených ustanovení v jejich spojení na zjištěný skutkový stav šlo v souzené věci o odvolání podané včas a žalovaný o něm měl meritorně rozhodnout.

18. Pokud bychom vyloučili v dané věci (ve vztahu k § 37 odst. 4 věta druhá správního řádu) aplikaci § 40 odst. 1 písm. d) správního řádu, mohlo by tak být pravidlo stanovené v § 40 odst. 1 písm. d) správního řádu obsoletní, nejméně pro některé případy. Rozlišovat, že v některých případech se toto pravidlo použije a v některých nikoli, bez toho, aby pro tento postup stanovil zákonodárce výjimku, nebo existoval jiný ospravedlnitelný důvod vyplývající z jiného pramene práva, je podle zdejšího soudu právně nepřípustné. Orgány veřejné moci jsou vázány zákony a bylo by v rozporu s principy demokratického právního státu svévolně porušovat ústavněprávní principy a ustanovení.

19. Aplikace § 40 odst. 1 (návětí) správního řádu je na místě, neboť podání odvolání je provedením úkonu, který je vázán na lhůtu.

20. Ke spornému pojetí právního názoru podle komentáře na str. 415 a násl. (Vedral, Josef. Správní řád: komentář. 2. aktualizované a rozšířené vydání. Praha : BOVA POLYGON, 2012, 1446 stran) soud dává zapravdu žalobci, jelikož J. Vedral završuje svou úvahu tím, že kdyby účinky doplněného odvolání nastaly až jeho podáním jeho doplnění, ztrácela by úprava v § 37 odst. 4 správního řádu smysl, protože by nebyl žádný rozdíl mezi podáním učiněným rovnou tímto způsobem.

21. Autor taktéž (poslední odstavec na straně 418) upozorňuje, že zákon nevylučuje ani kombinovanou formu podání, tzn. dílem v elektronické a dílem v listinné podobě), což podporuje právní názor vyslovený výše.

22. V komentáři k § 37 odst. 6 správního řádu J. Vedral poukazuje na str. 421 (druhý odstavec) na souvislost tohoto ustanovení s § 40 odst. 1 písm. d) správního řádu z hlediska zachování lhůty, což opět potvrzuje právní názor vyslovený soudem v souzené věci.

23. V komentáři k § 40 odst. 1 písm. d) správního řádu J. Vedral upozorňuje na to, že toto ustanovení se vztahuje na účastníky řízení, nikoli na správní orgány (str. 447 - 448). I tato teze byla v souzené věci splněna. pokračování -9- 72A 5/2014

24. Autor rovněž (na str. 449) poukazuje na obecně vytvořený právní princip a právní tradici, podle které připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli, či svátek, je zásadně - nestanoví-li zvláštní zákon jinak - posledním dnem lhůty nejbližší pracovní den a cituje z obsáhlé judikatury Ústavního soudu.

25. Soud dodává, že se za dané právní situace nemohl zabývat ostatními žalobními námitkami, neboť by tím nepřípustně zasahoval do činnosti správních orgánů, nahrazoval by ji, což je v rozporu s principem subsidiarity soudního řízení správního a jeho kasačním principem.

26. V rozhodnutí napadeném žalobou posoudil žalovaný spornou právní otázku nesprávně a soud žalobou napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V dalším řízení je žalovaný shora podaným právním výkladem podle § 78 odst. 5 s. ř. s. vázán.

27. Úspěšnému žalobci v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. soud přiznal odměnu za zastupování, spočívající v odměně za dva úkony právní služby podle § 7, § 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za převzetí věci a podání žaloby 2 x 3.100 Kč. Ke každému úkonu přiznal soud paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč, tj. celkem 600 Kč. K celkové částce 6.800 Kč náleží podle § 57 odst. 2 s. ř. s. daň z přidané hodnoty ve výši 1.428 Kč. Celková odměna za zastupování činí 8.228 Kč.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. pokračování - 10 - 72A 5/2014 Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Olomouci dne 27. 4. 2015 Za správnost vyhotovení: JUDr. Martina Radkova v. r. Markéta Chrudinová samosoudkyně