72 A 8/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní Martinou Rýznarovou ve věci žalobce: H. K., státní příslušnost Turecká republika bytem X zastoupený advokátem Mgr. Alešem Zdráhalou sídlem Přerovská 33, 783 51 Olomouc proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha za účasti: Mgr. M. L., MBA bytem X o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 4. 2026, č. j. X, ve věci neprodloužení platnosti zaměstnanecké karty takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce žádal o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty, i když mu ještě neuplynula zkušební doba stanovená trestním soudem po vydání trestního příkazu za padělání tureckého řidičského průkazu. Žalobce namítal zásah do soukromého a rodinného života, protože s občankou České republiky (dále jen „ČR“) společně žijí jeden a půl roku a hodlají uzavřít manželství.

2. Spor byl o možnost uvážení žalovaného o dopadu rozhodnutí do současného řádného života žalobce a jestli žalovaný v souladu se zákony a mezinárodními smlouvami posoudil přiměřenost zásahu napadeným rozhodnutím do soukromého a rodinného života žalobce.

3. Žalovaný (odbor azylové a migrační politiky) napadeným rozhodnutím zamítl žádost žalobce a neprodloužil dobu platnosti zaměstnanecké karty podle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a dále ve spojení s § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „ZPC“), neboť žalobce byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu.

4. Žalobce 20. 11. 2025 požádal o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu (zaměstnanecké karty), které mu bylo vydáno za účelem zaměstnání.

5. Žalovaný si vyžádal v souladu s § 165a odst. 2 ZPC výpis z evidence Rejstříku trestů a zjistil, že žalobce v něm má záznam o spáchání úmyslného trestného činu. Okresní soud v Olomouci odsoudil žalobce 28. 11. 2024 trestním příkazem č. j. X k peněžitému trestu, k trestu zákazu řízení motorových vozidel na 18 měsíců s podmíněným upuštěním od výkonu 24. 10. 2025, zkušební dobou do 24. 4. 2027 a k propadnutí padělaného řidičského průkazu. Trestní příkaz nabyl právní moci 9. 1. 2025. Žalovaný z vyžádaného trestního příkazu zjistil, že žalobce 19. 11. 2024 předložil k výzvě cizinecké policie padělaný řidičský průkaz Turecké republiky, který užíval od roku 2019 v ČR i jinde v předstírání, že je oprávněn řídit motorové vozidlo. Odsouzení žalobce nebylo dosud zahlazeno.

6. Po seznámení s podklady rozhodnutí zástupce žalobce žalovanému doložil písemné vyjádření, potvrzení o bydlení na adrese trvalého pobytu, informaci o úhradě peněžitého trestu 42 000 Kč z účtu v bance a společné fotografie žadatele s partnerkou. Žalobce se vyjádřil v písemném podání, že u něho šlo o jednorázové pochybení, za které převzal plnou odpovědnost, přijatý trest řádně splnil a nyní vede řádný život v souladu s předpisy ČR. Jeho stabilní partnerský vztah s občankou ČR trvá přes tři roky a společné soužití trvá asi 1,5 roku. Partneři plánují uzavření manželství a založení rodiny. Žalobce se připravuje na složení zkoušek v autoškole a zahájil výuku, ke zkoušce se již zaregistroval.

7. Žalovaný připustil, že u žalobce se jednalo o ojedinělý exces. Existence záznamu v Rejstříku trestů však představuje zákonný důvod pro neprodloužení zaměstnanecké karty. Žalobce jako host v cizím státě nerespektoval zákon, což je neslučitelné se statutem držitele zaměstnanecké karty, u kterého se předpokládá bezúhonnost a přínos pro společnost. Žalovaný neměl jinou možnost než žádost zamítnout, neboť v opačném případě by musel postupovat nezákonně.

8. Žalovaný neshledal, že by napadené rozhodnutí bylo nepřiměřeným zásahem do rodinného a soukromého života žalobce. Jde o vztah nesezdaných partnerů bez vyživovací povinnosti či společných potomků. Deklarované plány na uzavření manželství a založení rodiny jsou skutečnostmi budoucími a nejistými a nelze k nim v rámci posuzování přiměřenosti aktuálního stavu přihlížet a klást jim rozhodující váhu. Partnerka žalobce je dospělá a nebrání jí objektivní překážky v tom, aby s žalobcem udržovala kontakt prostřednictvím návštěv či moderních komunikačních technologií, případně aby ho následovala do země jeho původu. Ze své evidence žalovaný zjistil, že na území ČR nepobývá žádný z rodinných příslušníků žalobce a nemůže tedy dojít k jakémukoliv zásahu do jeho rodinného života. Ztráta pobytového oprávnění žalobce spojená s nutností opustit území ČR nepřevažuje nad veřejným zájmem na ochraně společnosti před osobami, které porušují zákony hostitelského státu. Samotná délka pobytu žalobce na území ČR šest let ani jeho pracovní integrace nemohou zhojit nesplnění zákonné podmínky trestní zachovalosti. Právo na respektování soukromého a rodinného života podle čl. 8 Evropské úmluvy o lidských právech (dále jen „Úmluva“) není právem absolutním a nezaručuje cizinci právo na pobyt na území konkrétního státu. Zájem na ochraně veřejného pořádku narušeného pravomocným odsouzením žalobce za trestný čin je nadřazen jeho individuálnímu zájmu na setrvání v ČR. Žalobce se vědomě dopustil protiprávního jednání a nešlo o nedbalostní jednání, ale o vědomé porušení zákona. Samotná snaha o následný řádný život (výuka v autoškole, registrace ke zkoušce z českého jazyka) jsou pozitivním krokem k integraci, avšak z hlediska testu proporcionality nemůže vyvážit negativní dopad spáchaného trestného činu na veřejný pořádek v takové míře, aby bylo možné upustit od zákonného důvodu pro neprodloužení zaměstnanecké karty.

9. Žalobce v žalobě namítal, že se k trestnému jednání přiznal, protože nebyl schopen doložit, že se v Turecké republice v minulosti podrobil výuce v autoškole a obdržel řidičský průkaz, který byl v ČR posouzený jako padělek. Žalobce peněžitý trest zaplatil, jak se podává z výpisu z Rejstříku trestů 13. 2. 2025. Následně na základě žádosti Okresní soud v Olomouci podmíněně upustil od výkonu trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení všech motorových vozidel dne 24. 10. 2025 a žalobce absolvoval v ČR výuku v autoškole ve formě jízd, školení a absolvování testů a je oprávněn na základě řidičského oprávnění řídit motorová vozidla. Žalobce navrhl k důkazu výslech své přítelkyně, aby potvrdila existenci stabilního partnerského vztahu a snahu uzavřít sňatek v ČR s žalobcem, který se tu zdržuje již šest let. Dále žalobce doložil podklady o společném bydlení a provedení registraci ke zkoušce z českého jazyka k trvalému pobytu. To svědčí o dlouhodobém záměru integrace v ČR. Žalobce namítal, že žalovaný neposoudil skutečnosti v jeho prospěch. Pokud by žalobce byl nucen opustit území ČR, znamenalo by to zásadní zásah do soukromého a rodinného života jeho a jeho partnerky a bylo by to v rozporu s čl. 8 Úmluvy.

10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě doplnil, že je mu známo, že žalobce na území ČR pobýval od konce roku 2019 na základě zaměstnanecké karty. Žalobce neuvádí žádné rodinné příslušníky, kteří by s ním pobývali na území ČR, nicméně zmiňuje svou partnerku, občanku ČR, se kterou sdílí společnou domácnost a plánují uzavřít manželství.

11. Žalovaný připomněl, že žalobce byl v ČR odsouzen za spáchání přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny. Konkrétně žalobce zde od svého příjezdu v roce 2019 používal padělaný turecký řidičský průkaz. Trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci č. j. X byl žalobci za tento přečin uložen peněžitý trest ve výši 42 000 Kč, trest zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 18 měsíců a trest propadnutí věci. Trestní příkaz nabyl právní moci 9. 1. 2025. Trest propadnutí věci a peněžitý trest již byly vykonány. V případě trestu zákazu činnosti bylo 24. 10. 2025 upuštěno od výkonu zbytku trestu, nicméně byla stanovena zkušební doba do 24. 4. 2027 a tento trest ještě vykonán nebyl.

12. Žalovaný uznal, že žalobce byl odsouzen za spáchání jednoho trestného činu. Nejednalo se však o jednorázové pochybení, ale o několikaleté vědomé používání padělaného dokladu. Žalobce uvedl, že je držitelem českého řidičského oprávnění a průkazu a absolvoval autoškolu v souladu s právními předpisy ČR. Žalovaný tuto skutečnost neshledal jako polehčující okolnost, neboť žalobce takto učinil až na základě svého odsouzení, jinak by padělaný řidičský průkaz zjevně používal jej nadále. Žalobce v době kontroly hlídkou Policie ČR, při které byl padělaný řidičský průkaz zjištěn, pobýval na území ČR již téměř pět let a měl tedy dostatek času dát vše do pořádku a nečekat až bude odhalen a odsouzen. Žalobce na území ČR pobývá na základě povolení k dlouhodobému pobytu a musel si tak být vědom, že se jedná o časově omezené pobytové oprávnění a při každém jeho prodloužení se znovu zkoumá splnění všech zákonných podmínek. To, že byl na území ČR odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu, je výsledkem jeho vlastního jednání. Žalobce si musel být vědom toho, že mu hrozí nejen trestní postih, ale že jeho jednání může vyústit i v neprodloužení jeho pobytového oprávnění. Žalobce sice uhradil peněžitý trest a bylo upuštěno od výkonu zbytku trestu zákazu řízení motorových vozidel, nicméně trest dosud nebyl vykonán a stále žalobci běží zkušební doba, a to až do 24. 4. 2027.

13. Žalovaný nedospěl k závěru, že by napadené rozhodnutí nepřiměřeně zasáhlo do soukromého a rodinného života žalobce s přihlédnutím k tomu, že žalobce byl na území ČR odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu. Žalobce nemá na území ČR žádné blízké rodinné příslušníky. Pokud jde o jeho partnerský vztah, mohou v něm s družkou samozřejmě pokračovat na dálku, se vzájemnými návštěvami, případně ho realizovat v zemi původu žalobce. Žalobce netvrdil žádné skutečnosti, ze kterých by vyplývala nějaká konkrétní újma v případě nutnosti jeho vycestování do země původu, a neuvedl, proč by jejich vztah nemohl pokračovat i nadále. V případě, že se žalobce osvědčí a bude-li mít stále zájem o pobyt v ČR, bude moci opětovně požádat o vydání pobytového oprávnění. Žalobce na území ČR pobývá šest let, což je stále ještě výrazně kratší část jeho života, zemi původu dle razítek v cestovním pase navštěvoval. Kontakty tedy neztratil a má se kam vrátit. Dle údajů uvedených v tiskopisu žádosti v Turecku žijí žalobcovi rodiče a sourozenci. Žalobce na území ČR pracoval jako pomocník v kuchyni v rychlém občerstvení, což je činnost, které se může věnovat kdekoliv a pokračovat v tomto oboru i v zemi původu nebo v jakémkoliv státě, kde získá pobytové oprávnění. Ačkoliv se u žalobce nejednalo o odsouzení za násilný trestný čin, drogovou trestnou činnost a podobně, žalobce po dobu několika let užíval padělaný řidičský průkaz a vědomě porušoval právní předpisy státu, ve kterém se hodlá údajně trvale usadit; nápravu zjednal až v momentě, kdy za toto své jednání byl odsouzen. Toto chování není známkou úspěšné integrace do společnosti. Právní nárok cizinců na pobyt na území ČR neexistuje (viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2336/10).

14. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 2 s. ř. s.).

15. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

16. Podle § 37 odst. 1 písm. a) ZPC ministerstvo zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže cizinec byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu.

17. Podle § 46e odst. 1 ZPC ministerstvo zruší platnost zaměstnanecké karty z důvodů uvedených v § 37, z důvodu uvedeného v § 46 odst. 6 písm. b), d) nebo e) a dále, jestliže cizinci nebyla uznána odborná kvalifikace příslušným uznávacím orgánem.

18. Podle § 44a odst. 11 věty první ZPC ministerstvo platnost zaměstnanecké karty neprodlouží, nesplňuje-li cizinec podmínky uvedené v § 42g odst. 2 písm. a), b) a c), § 42g odst. 3 větě první nebo v § 42g odst. 4 anebo je-li důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti zaměstnanecké karty (§ 46e), a dále, jestliže Úřad práce České republiky - krajská pobočka nebo pobočka pro hlavní město Prahu vydal závazné stanovisko, že další zaměstnávání cizince nelze vzhledem k situaci na trhu práce povolit.

19. Mezi účastníky řízení není sporné, že žalobce byl trestním soudem uznán vinným ze spáchání trestného činu, přesněji přečinu. V souladu s § 135 odst. 1 o. s. ř.1 ve spojení s § 64 s. ř. s.2 je soud tímto trestním příkazem vázán. V tomto řízení proto nelze přezkoumávat správnost skutkových závěrů trestního soudu. Trestní příkaz je právně účinný a nebyl zrušen v žádném řízení (odvolacím, o obnově řízení apod.). Žalovaný byl povinen citovaná ustanovení ZPC v případě žalobce použít a neměl při posouzení této skutkové a právní otázky prostor pro správní uvážení, pokud neshledal nepřiměřenost rozhodnutí podle čl. 8 Úmluvy.

20. Námitky, že žalobce vede řádný život, usiluje o začlenění do české společnosti a část uloženého trestu vykonal, nemohou z výše uvedených důvodů zvrátit právní závěr žalovaného o nesplnění podmínek ZPC prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty.

21. Právně významná by byla námitka, že žalobce nemá záznam v Rejstříku trestů. Tak tomu však není. Mezi účastníky není sporné, že žalobce ještě trest nevykonal, že soud upustil od výkonu zbytku zákazu řízení motorových vozidel a stanovil žalobci zkušební dobu do 24. 4. 2027.

22. Zkušební doba v době vydání napadeného rozhodnutí neuplynula a do jejího uplynutí zbývala doba delší než jeden rok. Žalobce ani netvrdil, že soud citované rozhodnutí změnil nebo zrušil. Žalobce rovněž netvrdil, že by se osvědčil nebo že by odsouzení bylo zahlazeno a záznam v Rejstříku trestů byl vymazán.

23. Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) zákon nedává v posuzované věci správnímu orgánu možnost uvážení, jestli vezme v úvahu záznam v Rejstříku trestů či nikoli v návaznosti na to, jestli žadatel o pobytové oprávnění vede řádný život apod. Existence pravomocného a dosud nezahlazeného odsouzení žalobce za úmyslný trestný čin představovala zákonnou překážku prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty. Žalovaný proto nebyl oprávněn zohlednit následné řádné vedení života žalobce způsobem, který by vedl k pominutí této zákonné podmínky.

24. Dokonce ani v případě splnění podmínek zahlazení správní soud ani Ministerstvo vnitra nepřihlížejí k tomu, zda byly splněny podmínky pro zahlazení odsouzení podle § 105 trestního zákoníku, neboť o zahlazení odsouzení rozhoduje trestní soud na základě žádosti odsouzeného podle § 363 trestního řádu: je na žadateli o pobytové oprávnění, aby vyvolal řízení o zahlazení (rozsudek NSS č. j. 8 Azs 325/2019-41, bod 13).

25. Současně v posuzované věci žalobce netvrdil a soud ani žalovaný nezjistily žádné mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly výjimku z aplikace použitých ustanovení ZPC (jako např. hrozba porušení zásady non-refoulement; viz rozsudek NSS č. j. 6 Azs 348/2017- 26, bod 13). 1 Dle § 135 odst. 1 o. s. ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. 2 Dle § 64 s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro řízení ve správním soudnictví přiměřeně ustanovení prvé a třetí části občanského soudního řádu.

26. Soud nepřehlédl, že žalobce označuje své jednání za jednorázové pochybení. Z obsahu trestního příkazu však vyplynulo, že nešlo o jednorázový exces, nýbrž o pokračující trestný čin, a to dlouhodobé užívání padělaného veřejného dokladu po dobu pěti let, což zvyšuje závažnost posuzovaného jednání. Pobytová kontrola a zahájení úkonů trestního řízení proběhly 19. 11. 2024. Žalobce v trestním řízení vypověděl, že autoškolu absolvoval v Turecku v roce 2019 těsně před příjezdem do ČR.

27. Proto soud dospěl k závěru, že právní úvahy žalovaného v této právní otázce jsou zcela v souladu s aplikovanými ustanoveními ZPC.

28. Ke shodným závěrům dospěly také Městský soud v Praze v rozsudku č. j. 14 A 30/2023-89, Krajský soud v Praze v rozsudcích č. j. 42 A 6/2024-70 a č. j. 48 A 15/2024-36 nebo Krajský soud v Ústí nad Labem v rozsudku č. j. 175 A 5/2026-35 (další rozsudky lze nalézt na www.nssoud.cz).

29. Druhou žalobní námitkou žalobce brojil proti posouzení přiměřenosti dopadů napadeného rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života.

30. Podle rozsudku NSS č. j. 9 Azs 95/2025-20 v řízení o zrušení platnosti zaměstnanecké karty z důvodu podle § 37 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 46e odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, tj. z důvodu pravomocného odsouzení za spáchání úmyslného trestného činu, je správní orgán povinen zabývat se námitkou nepřiměřených dopadů do soukromého a rodinného života cizince přímo na základě čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.).

31. Podle čl. 8 bod 1 Úmluvy každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence.

32. Podle čl. 8 bod 1 Úmluvy státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.

33. Soud neshledal v případě žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí takové mimořádné okolnosti, které by bránily v jeho vydání. Žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.) prokázal partnerský vztah s přítelkyní, občankou ČR, ale nikoli manželský vztah a také neprokázal, že mají společně nebo někdo z nich dítě ani to, že přítelkyně nebo jiná osoba v ČR je na něm jakkoli závislá. Pobytové oprávnění vyplývající ze zaměstnanecké karty bylo žalobci vydáno na omezenou dobu a účel pobytu a s tím musel žalobce počítat. Napadené rozhodnutí nestanovilo žalobci zákaz pobytu a vstupu na území ČR ani povinnost vycestovat. Žalobce není občan ČR, není zranitelnou osobou a je v produktivním věku. Žalobce má možnost požádat o jiné pobytové oprávnění (rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 48 A 15/2024-36, bod 19 a následující).

34. Kritéria hodnocení přiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života formulovaná judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (např. věci Boultif proti Švýcarsku či Üner proti Nizozemsku) byla v posuzované věci naplněna, neboť žalobce nemá na území ČR manželku ani děti, partnerka na něm není závislá a zachování jejich vztahu nebrání objektivní překážky.

35. Soud shrnuje, že žalobce byl ke dni vydání napadeného rozhodnutí pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin, odsouzení nebylo zahlazeno a žalobci dosud běžela zkušební doba stanovená trestním soudem. Současně nebyly zjištěny natolik intenzivní rodinné či soukromé vazby na území ČR, které by vedly k závěru, že neprodloužení zaměstnanecké karty představuje nepřiměřený zásah do práv chráněných čl. 8 Úmluvy.

36. Žalovaný zjistil skutkový stav, vybral právní předpisy, pod které ho subsumoval, a z toho vyvodil v souladu se zákony ČR a mezinárodními smlouvami skutkové i právní závěry, se kterými se soud ztotožnil. Proto soud žalobu zamítl jako nedůvodnou v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s.

37. Soud rozhodl o nákladech řízení v souladu s § 60 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III) a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, respektive ani úhradu nákladů řízení nepožadoval, a proto se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok II). Pokud jde o osobu zúčastněnou na řízení, soud jí v řízení neukládal žádné povinnosti, z jejichž plnění by jí mohly vzniknout náklady. Osoba zúčastněná na řízení také nenavrhla, aby jí soud přiznal náhradu jiných nákladů řízení z důvodu hodných zvláštního zřetele (§ 60 odst. 5 s. ř. s.).

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Olomouc 22. července 2026 Martina Rýznarová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. A.V.