72 Ad 1/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní Martinou Rýznarovou ve věci žalobkyně: V. M. bytem JX zastoupená opatrovníkem Ing. A. M. bytem X právně zastoupená advokátem Mgr. Zdeňkem Machem sídlem Dr. Skaláka 10, 750 02 Přerov proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2025, č. j. X, ve věci příspěvku na péči takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Spor byl o to, kolik základních životních potřeb (dále jen „ZŽP“) žalobkyně zvládá. Sporné bylo zvládání ZŽP tělesná hygiena, stravování, oblékání a obouvání, orientace a komunikace.

2. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Olomouci (dále jen „úřad práce“) z 23. 4. 2025, č. j. X, kterým úřad práce zamítl žádost žalobkyně o příspěvek na péči do srpna 2024 a od září 2024 jí přiznal příspěvek na péči 880 Kč.

3. Žalobkyně v žalobě namítala, že napadené rozhodnutí je v rozporu se záznamem ze sociálního šetření a žalovaný tento rozpor nijak neodstraňuje a porušuje pravidla pro hodnocení důkazů. Přitom záznam ze sociálního šetření je jedním z podkladů rozhodnutí. Posudková komise si žalobkyni nepozvala ke zhlédnutí a pominula výsledky sociálního šetření, které jediné reálně zkoumaly schopnost žalobkyně samostatně zvládat posuzované ZŽP. Argumentaci ke sporným ZŽP soud uvádí níže.

4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na napadené rozhodnutí. Sociální šetření proběhlo za hospitalizace žalobkyně. Podle zákona o sociálních službách se hodnotí tíže funkčního postižení a schopnost zvládat ZŽP v prostředí, ve kterém se osoba běžně pohybuje a které by mělo být přizpůsobeno zdravotnímu stavu a potřebám této osoby, aby zvládání jednotlivých aktivit bylo umožněno či usnadněno. Musí se jednat o těžkou nebo úplnou poruchu funkčních schopností s využitím pomůcek. Přihlíží se nejen k diagnózám, ale také ke kompetencím a potenciálu ke zvládání ZŽP. Není třeba zvládat ZŽP ve stoprocentní kvalitě. Postačuje přiměřený standard.

5. Členem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě (dále jen „PK MPSV“ nebo „posudková komise“) byl neurolog. Z propouštěcí zprávy Odborného léčebného ústavu Paseka, p. o. (dále jen „léčebný ústav“), je zřejmé, že u žalobkyně nebyl zjištěn kognitivní deficit v paměti, pozornosti, orientaci a exekutivních funkcích. Kognitivní, mnestické a exekutivní funkce jsou dotčeny, nedosahují však hloubky demence. Žalobkyně byla při propuštění schopna samostatné chůze s oporou, horní končetiny byly v normě, bez omezení a stisk rukou pevný a symetrický, což nesvědčí o těžké nebo úplné poruše funkčních schopností, které by způsobovaly nezvládání dalších ZŽP.

6. Sociálním šetřením se nezjišťuje, jestli žadatel zvládá ZŽP. Sociálním šetřením se zjišťuje schopnost samostatného života osoby v přirozeném sociálním prostředí. Sociální šetření je přitom jedním z podkladů pro posouzení stupně závislosti.

7. Žádný právní předpis nestanoví posudkovým orgánům provádět primární vyšetření osob ani jejich klinická vyšetření. K tomu jsou určeni odborní lékaři různých specializací, kteří k tomu mají odpovídající podmínky a vybavení. Posudkoví lékaři hodnotí zjištěný zdravotní stav v kontextu právních předpisů v oblasti sociálního zabezpečení. Pokud je zdravotnická dokumentace úplná a nejsou v ní rozpory apod., je na rozhodnutí posudkové komise, zda si žadatele k jednání přizve. V daném případě takové rozpory zjištěny nebyly, a to ani oproti skutečnostem uváděným při sociálním šetření. Podle lékařských nálezů nebyla zjištěna postižení takového stupně, která by způsobovala těžkou nebo úplnou poruchu funkčních schopností potřebných pro přiměřené zvládání aktivit sporných ZŽP.

8. Žalobkyni nic nebránilo požádat o přizvání k jednání posudkové komise a nechat se tam vyšetřit, případně sdělit své připomínky a předvést některé úkony ap. Posouzení zdravotního stavu žalobkyně provedl Institut posuzování zdravotního stavu celkem dvakrát, a to se stejným závěrem.

9. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění účinném ke dni vydání rozsudku (dále „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.).

10. Úřad práce v rozhodnutí z 23. 4. 2025 shledal posudek Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) jako úplný, objektivní a přesvědčivý. Argumentaci ke sporným ZŽP soud uvádí níže.

11. Žalovaný v rozhodnutí o odvolání podrobně vysvětlil podmínky nároku na příspěvek na péči, popsal zdravotní stav žalobkyně, správní řízení a posudek posudkové komise shledal jako úplný a přesvědčivý. Argumentaci ke sporným ZŽP soud uvádí v další části odůvodnění rozsudku.

12. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

13. Řízení o žalobě je ovládáno dispoziční zásadou, a je tedy na žalobci, aby vymezil rozsah soudního přezkumu a uvedl žalobní body. Jak konstatoval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS, smyslem uvedení žalobních bodů [§ 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.] je jednoznačné ustavení rámce požadovaného soudního přezkumu ve lhůtě zákonem stanovené k podání žaloby. Zákonný požadavek je proto naplněn i jen zcela obecným a stručným – nicméně srozumitelným – vymezením skutkových a právních důvodů tvrzené nezákonnosti nebo procesních vad správního aktu tak, aby bylo zřejmé, v jaké části a z jakých hledisek se má soud věcí zabývat.

14. V posuzované věci byly žalobní body sice stručné, umožnily však soudu přezkoumat napadené rozhodnutí v mezích žalobních námitek. Kvalita a rozsah žalobních námitek předurčuje rozsah přezkumné činnosti soudu. Soud není povinen, ale ani oprávněn, důvody nezákonnosti rozhodnutí za žalobkyni domýšlet či doplňovat (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2020, č. j. 4 Azs 206/2020-38).

15. Spor byl o to, jestli správní orgány zjistily skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti ve smyslu § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu, a ve smyslu § 50 a násl. správního řádu.

16. Příspěvek na péči se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby [§ 7 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o sociálních službách“)], přičemž stupně závislosti jsou rozděleny podle počtu ZŽP, které žadatel není schopen zvládat (§ 8 odst. 2 zákona o sociálních službách). Základních životních potřeb, které jsou pro účely zjištění stupně závislosti osoby na pomoci jiné fyzické osoby posuzovány, je celkem deset: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost – ta se neposuzuje u dětí [§ 9 odst. 1 písm. a) až j) zákona o sociálních službách].

17. Obsah těchto ZŽP je konkretizován výčtem aktivit v příloze č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „vyhláška“).

18. Podle § 2a vyhlášky pro závěr, že posuzovaná osoba je při zajištění některé ze ZŽP závislá na pomoci jiné fyzické osoby, postačuje, pokud posuzovaná osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat danou ZŽP vymezena v příloze č. 1 vyhlášky.

19. Správní orgány ani soud nemají medicínské znalosti a kompetence k tomu, aby hodnotily zdravotní stav a stupeň závislosti žadatele o příspěvek na péči jiné osoby. Proto je ve věcech příspěvku na péči klíčový důkaz posudek Institutu posuzování zdravotního stavu a v odvolacím řízení posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tyto posudky mají splňovat podmínky úplnosti a přesvědčivosti, vnitřní bezrozpornosti a jednoznačnosti; mají reagovat na námitky žalobce, zohlednit sociální šetření a mají se vyjádřit ke zvládání jednotlivých aktivit sporných ZŽP stanovených vyhláškou.

20. Zvládání ZŽP zkoumá posudková komise v přijatelném standardu (tedy pouze v určitém základním rozsahu). Posudková komise nezkoumá, jestli je posuzovaná osoba schopna tyto své potřeby obstarávat ve stejné míře, jako v případě absence zdravotního postižení [rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Ads 86/2014-40, bod 15]. Posouzení zvládání základních životních potřeb není ani intuitivní, nýbrž vyplývá z objektivizovaných kritériích (rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Ads 167/2015-27, bod 31, a č. j. 8 Ads 331/2018-37, bod 13).

21. Subjektivně tvrzené obtíže nemohou být samy o sobě podkladem pro závěr o neschopnosti zvládat určitou ZŽP (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 22 Ads 179/2025-46, bod 12). Určující skutečností je zdravotní stav a rozsah schopností žalobce, tedy objektivně určená míra, v jaké je žalobce na cizí pomoc odkázaný a nikoliv rozsah, v jakém má tuto pomoc k dispozici (rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Ads 80/2019-31, bod 27). Žadatel o příspěvek sice může subjektivně pociťovat či potřebovat s některými ZŽP pomoc jiné osoby, nicméně při posuzování zvládání ZŽP je podstatné medicínské posouzení (rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 8 Ads 104/2015-34, bod 18, č. j. 2 Ads 80/2019- 31, bod 27 a č. j. 3 Ads 138/2024-31, bod 23).

22. Soud zdůrazňuje, že nemá k dispozici úplnou zdravotnickou dokumentaci žadatelů o příspěvek na péči ani posudkové spisy a lékařské zprávy, ze kterých posudkoví lékaři vycházeli.

23. Podle § 1 odst. 2 vyhlášky schopnost osoby zvládat ZŽP pro účely stanovení stupně závislosti se hodnotí v přirozeném sociálním prostředí a s ohledem na věk fyzické osoby.

24. Podle § 1 odst. 4 věty první vyhlášky za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout ZŽP v přijatelném standardu.

25. Pojem „přirozené sociální prostředí“, ve kterém se schopnost zvládat ZŽP posuzuje podle § 1 odst. 2 vyhlášky a § 3 písm. d) zákona o sociálních službách zahrnuje rodinu a sociální vazby k osobám blízkým, domácnost osoby a sociální vazby k dalším osobám, se kterými sdílí domácnost, a místa, kde osoby pracují, vzdělávají se a realizují běžné sociální aktivity.

26. V posuzovaném případě žalovaný neuznal žalobkyni nezvládání ZŽP tělesná hygiena, stravování, oblékání a obouvání, orientace a komunikace. Výkon fyziologické potřeby a ZŽP uznané jako nezvládané (mobilita, péče o domácnost, péče o zdraví a osobní aktivity) nebyly sporné.

27. Rozhodným obdobím pro posouzení věci bylo období od podání žádosti o příspěvek na péči dne 21. 8. 2024 do vydání napadeného rozhodnutí 4. 11. 2025, resp. do data, které stanovila posudková komise žalobkyni k předložení podkladů, tj. 15 dnů od obdržení výzvy 2. 7. 2025 (k té se zmocněnec žalobkyně nevyjádřil).

28. K ZŽP orientace žalobkyně v žalobě namítala, že má problémy s orientací v čase, plete se, hodně zapomíná a není schopna se orientovat v obvyklých situacích a přiměřeně na ně reagovat. To je zohledněno i ve výstupu ze sociálního šetření. Posudková komise však uvedla, že časová dezorientace je vzhledem k věku žalobkyně posudkově přípustná a že dle psychologického vyšetření v léčebném ústavu jsou kognitivní, mnestické a exekutivní funkce žalobkyně dotčeny, ale nedosahují hloubky demence. Ačkoliv se zvládání ZŽP hodnotí i ve vztahu k věku posuzované osoby, v případě žalobkyně je závěr posudkové komise nepřijatelný. Žalobkyni bylo v době posuzování 65 let a není pravda, že by bylo normální či obvyklé, aby lidé jejího věku měli problémy s orientací a trpěli dalšími problémy jako žalobkyně, tím spíše když nedosáhli důchodového věku. Žalobkyně toto namítala již v odvolání, ale žalovaný se s touto námitkou nevypořádal. Posudková komise se nevypořádala s citovanými zjištěními z psychologického vyšetření.

29. Soud ověřil ze záznamu o sociálním šetření z 24. 9. 2024, že žalobkyně má brýle na čtení a sluch přiměřený věku; orientuje se osobou a místem ve svém přirozeném sociálním prostředí, časem se orientuje s problémy – zapomíná, plete se a hodně zapomíná. Žalobkyně není schopna se orientovat v obvyklých situacích a přiměřeně v nich reagovat. Žalobkyně má soudem ustanoveného opatrovníka, kterým je její bratr.

30. Posudek IPZS o závislosti z 3. 1. 2025 doplnil, že opatrovník byl žalobkyni stanoven v době akutního stavu po centrální mozkové příhodě, když žalobkyně nebyla schopna podpisu a komunikace.

31. Žalobkyně v odvolání namítala, že správní orgány nezohlednily zjištění ze sociálního šetření.

32. Po zrušení prvního rozhodnutí úřadu práce nový posudek IPZS z 8. 4. 2025 setrval na předchozím odůvodnění. Námitky v druhém odvolání byly totožné jako v prvním. Posudková komise v posudku a žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedly totožné odůvodnění jako předchozí posudky IPZS.

33. Podle přílohy č. 1 vyhlášky se za schopnost zvládat ZŽP orientace považuje stav, kdy osoba je schopna 1. poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, 2. mít přiměřené duševní kompetence, 3. orientovat se osobou, časem a místem, 4. orientovat se v přirozeném sociálním prostředí, 5. orientovat se v obvyklých situacích a přiměřeně v nich reagovat.

34. Soud se zabýval otázkou, zda na základě žalobních námitek existují pochybnosti o prokázaném skutkovém stavu ve smyslu § 3 správního řádu.

35. Pochybnosti v posuzované věci mohla vzbudit skutečnost, že žalobkyni byl ustanoven opatrovník. Z žádného podkladu rozhodnutí však nevyplynula existence takových postižení, která by mohla vést k těžké či úplné poruše a v návaznosti na to k nezvládání ZŽP orientace.

36. Žalobkyně doložila soudu 8. 6. 2026 propouštěcí zprávu léčebného ústavu z 15. 11. 2024, podle které psychologické vyšetření přineslo následující zjištění: „U pacientky nebyl zjištěn žádný výrazný kognitivní deficit v paměti, pozornosti, orientaci a exekutivních funkcích. S ohledem na závažnost somatického stavu je pacientka v relativně dobré kondici oproti anticipaci. Kognitivní, mnestické a exekutivní funkce jsou dotčeny, nicméně nedosahují hloubky demence. Soběstačnost pacientky je snížená, potřebuje dopomoc druhých osob. V popředí akcentované osobnostní rysy.“ Podle popsaného stavu ve zprávě při přijetí byla tedy žalobkyně celkem soběstačná, spolupracovala dobře, byla lucidní a orientovaná správně všemi směry.

37. Soud dále ověřil z lékařského nálezu pro posouzení zdravotního stavu ve věcech sociálního zabezpečení, který vypracovala praktická lékařka 3. 12. 2024, že žalobkyně má problém s krátkodobou pamětí, spí dobře, pracuje jako vrátná v úvazku 1,0 (v plném úvazku), má zabíhavé myšlenky, neudrží myšlenku, chování je narušené, orientuje se místem, časem i osobou. Soud konstatuje, že ani tato lékařská zpráva neprokázala nezvládání ZŽP orientace.

38. Součástí správního spisu je usnesení Okresního soudu v Přerově č. j. 27 Nc 9011/2024-13 o jmenování opatrovníka, podle kterého opatrovník navrhl jmenovanému soudu 30. 4. 2024 své jmenování jako opatrovníka žalobkyni. Důvodem podání návrhu byla ochrana zájmů žalobkyně, které chyběla plně schopnost vnímat realitu a adekvátně na ni reagovat a činit právní jednání, protože nebyla orientována časem, místem ani osobou, nebyla schopna vyřizovat své běžné záležitosti ani činit žádná právní jednání. Žalobkyně byla plně odkázána na péči jiné osoby, nikam nechodila sama, a proto jí nehrozila žádná újma, pro kterou by bylo nutné upravit její svéprávnost. Přerovský soud dle citovaného usnesení zjistil ze zprávy Vojenské nemocnice Olomouc z 23. 4. 2024, že žalobkyně vzhledem ke svému závažnému zdravotnímu stavu (ischemické cévní mozkové příhodě v pravém laloku mozečku s následnou operací s následnou poruchou vědomí, komunikace, vnímání a pohybu levostranných končetin) není schopna komunikace, podpisu, hájit svá práva a zájmy při jednání s institucemi soukromého a veřejného práva. Okresní soud shlédl žalobkyni ve Vojenské nemocnici Olomouc. V době zhlédnutí žalobkyně došla s dopomocí vysokého chodítka a usedla do invalidního vozíku, vnímala přítomnost soudní osoby, pozdravila a reagovala na dotazy. Žalobkyně správně uvedla své jméno, datum místo narození, rodinný stav, adresu bydliště a svého zaměstnavatele; byla si vědoma toho, že se nachází ve Vojenské nemocnici v Olomouci; k dotazu soudu na příbuzné osoby žalobkyně uvedla, že má maminku, které je 82 let, špatně chodí a nevidí, dále má bratra A. a vyslovila přání, aby jí pomáhal a vykonával opatrovníka. Přerovský soud shledal, že zdravotní stav žalobkyni působí obtíže při správě jmění nebo hájení práv a ustanovil jí jako opatrovníka jejího bratra podle § 465 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.1 39. Krajský soud vycházel při přezkumu napadeného rozhodnutí z toho, že přiměřenost duševních schopností se hodnotí ve vztahu k uvědomění si vlastní identity v prostředí a čase, ke schopnosti poznávat a řešit či rozhodovat obvyklé, každodenní situace, úkoly a problémy a ke schopnosti regulovat chování v přirozeném sociálním prostředí. Za neschopnost orientace se považuje například stav, kdy osoba není schopna se smysly orientovat po bytě, v místě bydliště (dům, obydlí), na ulici a okolí (tedy v prostředí sociálně známém), rozpoznávat jiné osoby nebo nedisponuje přiměřenými duševními kompetencemi, které by umožnily orientovat se v obvyklém prostředí a v obvyklých situacích a přiměřeně v nich reagovat. Samotná „občasná“ ztráta orientace v čase, pokud není každodenní, neznamená neschopnost zvládat tuto ZŽP – viz Instrukce náměstkyně pro řízení sekce sociálně pojistných systémů č. 15/2016 (dále jen „instrukce“, dostupná na www.mpsv.cz).

40. Žalobkyně ke svému tvrzení o neschopnosti zvládnout všechny aktivity ZŽP orientace nedoložila žádné lékařské zprávy, žádné psychologické vyšetření ani vyšetření psychiatra, zprávu praktického lékaře, geriatra, výsledek testů MMSE nebo jiný důkaz o nezvládání ZŽP orientace ani například znalecký posudek ve věci omezení svéprávnosti. Žalobní námitky ani doložené lékařské zprávy a listiny ve správním spise nevnesly pochybnosti do zjištěného skutkového a právního stavu. Žalobní námitky byly stručné a obecné a žalobkyně nepoukázala na konkrétní rozpor posudků o závislosti s konkrétní lékařskou zprávou. Soud tento rozpor nebo jiné vady posouzení závislosti rovněž neshledal.

41. Záznam ze sociálního šetření zachycuje převážně subjektivní sdělení žalobkyně a jí blízkých osob. Neobsahuje však konkrétní skutkové poznatky svědčící o tom, že by žalobkyně v 1 Soud jmenuje opatrovníka člověku, je-li to potřeba k ochraně jeho zájmů, nebo vyžaduje-li to veřejný zájem. Soud jmenuje opatrovníka zejména tomu, koho ve svéprávnosti omezil, tomu, o kom není známo, kde pobývá, neznámému člověku zúčastněnému při určitém právním jednání nebo tomu, jehož zdravotní stav mu působí obtíže při správě jmění nebo hájení práv. rozhodném období nebyla schopna orientovat se osobou, místem, časem nebo v běžných situacích v intenzitě odpovídající těžké nebo úplné poruše funkčních schopností podle § 1 odst. 4 vyhlášky. Záznam ze sociálního šetření je tak v rozporu s lékařskými zprávami a dalšími listinami, které sloužily jako podklad rozhodnutí.

42. Samotná existence opatrovnictví automaticky neprokazuje nezvládání ZŽP orientace ani komunikace, neboť účel posouzení pro pouhé zastupování podle § 465 odst. 1 občanského zákoníku a účel pro posouzení podle zákona o sociálních službách jsou odlišné.

43. Sporné bylo zvládání ZŽP komunikace. Dle sociálního šetření je žalobkyně schopna ústní komunikace, dorozumí se, hodně zapomíná, má výpadky, hledá slova; písemného projevu je schopna, písmo je kostrbaté. Žalobkyně není schopna porozumět základním obrazovým symbolům a zvukovým signálům a není schopna používat mobilní telefon. V závěru záznamu o sociálním šetření je uvedeno, že žalobkyně v léčebném ústavu seděla na posteli, snažila se odpovídat na otázky a zbylé informace poskytl bratr telefonicky.

44. Podle posudků IPZS o závislosti z 3. 1. 2025 a 8. 4. 2025 nebylo shledáno žádné postižení, které by zapříčinilo nezvládání ZŽP komunikace. Dle rozhodnutí úřadu práce z 23. 1. 2025 žalobkyně zvládá komunikaci přiměřeně svému věku. V obou odvoláních žalobkyně namítala, že již ze sociálního šetření vyplývá, že není schopna komunikaci zvládat.

45. Žalovaný v napadeném rozhodnutí vysvětlil, že nebylo prokázáno těžké postižení funkce rukou, které by bránilo žalobkyni v používání mobilního telefonu nebo rukou napsat krátkou zprávu. Dle psychologického vyšetření v léčebném ústavu byl u žalobkyně zjištěn kognitivní deficit v paměti, pozornosti, orientaci a exekutivních funkcích. Míra narušení kognitivních funkcí však nedosahovala hloubky demence. Opatrovník byl žalobkyni ustanoven v době akutního stavu po ischemické cévní mozkové příhodě. Z veškeré podkladové dokumentace vyplývá, že žalobkyně byla schopna vyjadřovat se srozumitelně mluvenou řečí a dorozumět se, byla schopna chápat obsah sdělovaných zpráv, napsat krátkou zprávu, porozumět všeobecně používaným základním a obrazovým symbolům a zvukovým signálům, používat běžné komunikační prostředky, a to bylo odpovídající jejímu věku.

46. Žalobkyně v žalobě namítala, že není schopna porozumět základním obrazovým a zvukovým signálům a není schopna používat mobilní telefon; hodně zapomíná, hledá slova. Už proto nelze dovodit zvládání ZŽP komunikace. Posudková komise se k těmto zjištěním nevyjadřuje a pouze uvádí, že dle psychologického vyšetření nedosahují kognitivní, mnestické a exekutivní funkce hloubky demence. Nikde však není uvedeno, že dostatečným zdravotním důvodem pro nezvládání ZŽP komunikace je v psychické rovině demence, toto nebylo úmyslem zákonodárce, uzavřela žalobkyně.

47. Podle přílohy č. 1 vyhlášky se za schopnost zvládat ZŽP komunikace se považuje stav, kdy osoba je schopna 1. vyjadřovat se srozumitelně mluvenou řečí a dorozumět se jejím prostřednictvím s jinými osobami v rozsahu běžné slovní zásoby odpovídající věku a sociálnímu postavení, 2. chápat obsah přijímaných a sdělovaných zpráv, 3. vytvářet rukou psanou krátkou zprávu, 4. porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům a zvukovým signálům, 5. používat běžné komunikační prostředky.

48. Instrukce nepovažuje za komunikaci v přijatelném standardu obtížné a špatně čitelné napsání krátké zprávy rukou, například z důvodu třesu nebo parézy horní končetiny či obtížné „vyťukávání“ textu na počítači jedním prstem při postižení rukou. To se může týkat vozíčkářů s postižením funkce horních končetin, nemocných s Parkinsonovou chorobou, křehkých seniorů ap. Telefon se považuje za běžný komunikační prostředek, a proto jeho nezvládání podmiňuje nezvládání ZŽP komunikace.

49. Správní orgány včetně posudkových uvážily, zda všechny nemoci v souhrnu žalobkyni umožňují zvládání všech aktivit ZŽP komunikace a nejsou zde poruchy porozumění a dorozumění. K neschopnosti komunikace mohou vést závažné duševní a mentální poruchy jako například středně těžká, těžká a hluboká mentální retardace nebo demence případně jiná těžká psychická postižení.

50. Žalobkyně svá žalobní tvrzení neprokázala lékařskými zprávami nebo jakýmikoli důkazy, které by věrohodně prokázaly neschopnost žalobkyně zvládnout spornou ZŽP z medicínského důvodu. Ostatně žalobkyně konkrétně neuváděla, které onemocnění jí brání ve zvládání ZŽP komunikace.

51. Ve zprávě Vojenské nemocnici Olomouc z 10. 7. 2024 je na straně 3 v posledním odstavci uvedeno, že žalobkyně je kontaktní, rozumí, komunikuje verbálně, fonace bez alterace. Proto soud uzavřel, že žalobkyně zvládala ZŽP komunikace ve smyslu zákona o sociálních službách.

52. U ZŽP stravování podle přílohy č. 1 vyhlášky se za schopnost zvládat tuto ZŽP považuje stav, kdy osoba je schopna 1. vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, 2. nalít nápoj, 3. rozdělit stravu na menší kousky a naservírovat ji, 4. najíst se a napít, 5. dodržovat stanovený dietní režim, 6. konzumovat stravu v obvyklém denním režimu, 7. přemístit nápoj a stravu na místo konzumace.

53. Při sociálním šetření bylo zjištěno, že žalobkyně v léčebném ústavu dostává veškerou speciální stravu a pitný režim v pravidelném režimu. Žalobkyně si není schopna stravu naservírovat, rozdělit na menší kousky, přenášet, je schopna se sama najíst a napít; někdy chodí jíst do jídelny, někdy má stravu na pokoji. Žalobkyně zhubla 25 kg, je zesláblá, unavená a hodně spí; má racionální stravu.

54. Podle posudků IPZS o závislosti z 3. 1. 2025 a z 8. 4. 2025 byla omezena elevace (zdvihání) levé horní končetiny v rameni a horní končetiny jsou bez patologického nálezu. Nebyly prokázány nemoci a postižení, které by bránily žalobkyni ve zvládání ZŽP stravování. Přemístění stravy a nápoj na místo konzumace lze realizovat přenášením, ale také posouváním nebo převezením na servírovacím stolku nebo přizpůsobením místa konzumace místu servírování. Příprava stravy se hodnotí u ZŽP péče o domácnost. Dle rozhodnutí úřadu práce je žalobkyně schopna zvládnout stravování přiměřeně věku. Žalobkyně v odvolání namítala, že si není schopna připravit jídlo odpovídající předepsané dietě, naporcovat a naservírovat ho, vše musí mít přichystané, jak vyplývá ze sociálního šetření.

55. Posudková komise uvedla v posudku z 3. 10. 2025, že pro neschopnost naporcování a naservírování stravy není medicínský korelát (pozn. soudu: souvztažnost, souvislost). Podle napadeného rozhodnutí nebyly prokázány stavy uvedené v příloze vyhlášky, které by žalobkyni bránily zvládat ZŽP stravování. Tato ZŽP je zaměřena na schopnost vlastní konzumace již připravených nápojů a stravy, a to v prostředí, ve kterém se účastník řízení obvykle pohybuje a které by mělo být přizpůsobeno jeho zdravotnímu stavu za účelem umožnění či usnadnění výkonu jednotlivých aktivit; zejména mají být použity veškeré dostupné pomůcky, potraviny a tekutiny v obalech, které je schopna posuzovaná osoba otevřít, chleba lze koupit již nakrájený atd. V hodnocení jsou aplikována kritéria zvládání s použitím vhodných usnadňujících pomůcek. Je třeba přizpůsobit místo stravování místu servírování, aby strava nemusela být přemisťována.

56. Soud dospěl k závěru, že zde není důvodná pochybnost, která by mohla vést k závěru o nezákonnosti napadeného rozhodnutí. Žalobní námitky ani obsah správního spisu nevyvolávají důvodné pochybnosti o správnosti a zákonnosti posudkových závěrů. Z lékařských zpráv se nepodává, že žalobkyně má lékařem nařízenou dietu, ať už by se týkala kterékoli z nemocí (interních, neurologických, ortopedických, onkologických, obezity aj.). Zdravotní stav je třeba posoudit komplexně, což se stalo.

57. Je namístě zdůraznit, že dieta nebo jakékoli jiné léčebné opatření, musí být z hlediska posouzení závislosti na pomoci jiné osoby lékařem nařízeno, nikoli jen doporučeno (§ 1 odst. 4 vyhlášky a instrukce str. 11).

58. Předpokladem používání dvou francouzských holí nebo invalidního vozíku při přemisťování stravy jsou zachované funkce obou horních končetin a přiměřené duševní kompetence. Praktická lékařka v nálezu pro posouzení zdravotního stavu z 3. 12. 2024 uvádí omezenou hybnost horních končetin a poruchu akromotoriky. Nebyla však doložena těžká nebo úplná porucha. Příprava stravy se hodnotí u ZŽP péče o domácnost. Lze uzavřít, že žalobkyně zvládala ZŽP stravování ve smyslu zákona o sociálních službách a vyhlášky.

59. Podle přílohy č. 1 vyhlášky se za schopnost zvládat ZŽP oblékání a obouvání považuje stav, kdy osoba je schopna 1. vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, 2. rozeznat rub a líc oblečení a správně je vrstvit, 3. oblékat se a obouvat se, 4. svlékat se a zouvat se, 5. manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem.

60. Dle sociálního šetření 24. 9. 2024 je žalobkyně schopna vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem za pomoci personálu, rub a líc oblečení rozezná, obléká se a svléká pomalu sama, boty na nazutí je schopna obout sama, jinak se nesmí předklánět. Boty na zavazování musí obout personál.

61. Dle posudku IPZS o závislosti z 3. 1. 2025 netrpí žalobkyně postiženími, které by jí bránily zvládat ZŽP oblékání a obouvání ve smyslu zákona o sociálních službách a vyhlášky. Zavazování tkaniček, zapínání knoflíků a zipů není posudkově rozhodné, neboť lze použít například suché zipy. Žalobkyně v odvolání namítala, že již podle závěrů sociálního šetření není schopna tuto ZŽP zvládat.

62. Žalovaný v napadeném rozhodnutí doplnil, že dle zprávy praktického lékaře je omezena elevace (zdvihání) levé horní končetiny v rameni a podle lékařské zprávy z léčebného ústavu jsou horní končetiny bez patologického nálezu. Podle posudkové komise nebyly u žalobkyně prokázány stavy, které dle vyhlášky brání zvládnutí této ZŽP. Oblékat se je možné v sedě, pomalým tempem. K oblečení ponožek je možné použít navlékač a tkaničky je možné nahradit suchými zipy. K obutí lze použít dlouhou nazouvací lžíci. Je možné zvolit vhodný druh oděvu (volný oděv) a obuvi (nazouváky).

63. Soud konstatuje, že žalobkyně neoznačila lékařské zprávy, které prokazují její tvrzení, že nezvládá samostatně ZŽP oblékání a obouvání, ani neuvedla psychické či fyzické postižení, natož jeho tíži, které by jí bránily v přijatelném standardu zvládat všechny aktivity ZŽP oblékání a obouvání. Žalobkyně v žalobě pouze uvedla, že to, že zvládala oblékání a obouvání za pomoci personálu a již to samo o sobě znamenalo, že ho nezvládla sama a správní orgány nemohou dovozovat, že žalobkyně tuto ZŽP zvládá.

64. Jak již bylo uvedeno, neschopnost zvládat ZŽP musí vyplývat z prokázaných zdravotních postižení a funkčních poruch a za použití usnadňujících pomůcek ve smyslu zákona o sociálních službách (§ 9 odst. 4 a 5) a vyhlášky. Rozhodující jsou funkční vyšetření odborných lékařů a jejich popis v lékařských nálezech. Poskytovaná pomoc není právně významná a nepřihlíží se k ní, pokud nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (§ 9 odst. 4 zákona o sociálních službách).

65. Podle přílohy č. 1 k vyhlášce se za schopnost zvládat ZŽP tělesná hygiena považuje stav, kdy osoba je schopna 1. použít hygienické zařízení, 2. dodržovat tělesnou hygienu, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, 3. provádět celkovou hygienu, 4. česat se, provádět ústní hygienu, holit se.

66. Podle sociálního šetření v léčebném ústavu dne 24. 9. 2024 personál donese žalobkyni ráno k posteli lavor s vodou a žalobkyně si umyje obličej, vyčistí si zuby a učeše se. Žalobkyně si nehty na rukou stříhá sama a na nohou jí je stříhá pedikérka, kterou si platí. Celková hygiena probíhá jedenkrát týdně v centrální koupelně, kde personál žalobkyni omyje a osuší.

67. IPZS v posudku z 8. 4. 2025 mimo jiné vysvětlil, že to, že hygienu provádí personál, není medicínský důvod pro uznání nezvládání ZŽP.

68. Další doplnění provedl až žalovaný v napadeném rozhodnutí, který poté, co vypsal zdravotní postižení, které u žalobkyně nenalezl a která by bránila zvládnutí sporné ZŽP, vysvětlil, že pomoc při vstupu či výstupu z vany není považována za neschopnost zvládnout hygienu. Omývání míst, kam žadatel nedosáhne, je stejný problém jako u zdravé osoby. Z posudkového hodnocení vyplynulo, že žalobkyně je schopna zvládat hygienu s použitím předmětů denní potřeby nebo s využitím zdravotnických prostředků jako jsou sedačka ve vaně, madla, protiskluzná podložka nebo prodloužená mycí houba. Žalobkyně je dle komplexní zdravotnické dokumentace schopna použít hygienické zařízení, dodržovat tělesnou hygienu, mýt a osušit si jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu, česat se, provádět ústní hygienu, a to vše při možném použití vhodných pomůcek. Místo provádění ani technický způsob provedení hygieny nejsou posudkově rozhodné.

69. Žalobkyně v žalobě namítala, že nezvládání tělesné hygieny vyplývalo z toho, že ji prováděl personál, jak je uvedeno v záznamu o sociálním šetření.

70. Tomu soud nepřisvědčil. Tvrzení žalobkyně nebo personálu léčebného ústavu nejsou v posuzované věci samy o sobě právně významným důkazem. Neschopnost zvládat ZŽP tělesná hygiena musí vyplývat z konkrétních zdravotních postižení takové tíže, aby naplnila kritéria dle zákona o sociálních službách a vyhlášky. Z doložených lékařských zpráv nevyplývá neschopnost zvládat sporné ZŽP, ostatně žalobkyně na žádnou část konkrétní lékařské zprávy nepoukazuje a netvrdí rozpor zjištěného skutkového stavu s konkrétním nálezem odborného lékaře.

71. Nedůvodná je námitka, že vadou řízení způsobující nezákonnost napadeného rozhodnutí, byla nepřítomnost žalobkyně při jednání posudkové komise. Podle správního spisu, jmenovitě podle protokolu o jednání ze 3. 10. 2025 posudková komise prostudovala podkladovou dokumentaci, která byla dostatečná k projednání v nepřítomnosti a k přijetí posudkového závěru. Opatrovník žalobkyně byl vyrozuměn o přerušení řízení z důvodu vypracování posudku posudkovou komisí 16. 6. 2025. Žalobkyně v celém správním řízení nežádala o to, aby byla přítomna posouzení svého zdravotního stavu nebo vyšetřena posudkovými orgány.

72. Podle konstantní judikatury úkolem posudkových orgánů je pouze hodnotit zdravotní stav žadatelů podle kritérií stanovených právními předpisy, nikoliv provádět primární klinická zjištění. To je úkolem ošetřujícího lékaře a lékařů odborných, u nichž se léčí. Přítomnost žalobkyně na jednání posudkové komise by tak byla nezbytná pouze v případě, pokud by zdravotní dokumentace byla neúplná, některé nálezy nejednoznačné či dokonce rozporné, případně pokud by bylo třeba došetřit některé skutečnosti a posudková komise k tomu od ní potřebovala podrobnější informace (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 10 Ads 290/2019-24, bod 24, a č. j. 2 Ads 209/2015-76, bod 44). Osobní vyšetření má zvláštní význam, existují-li rozpory mezi posudkovým hodnocením a podkladovými materiály (rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 10 Ads 337/2016-33, bod 16).

73. O takový případ se v posuzované věci nejednalo. Žalobkyně nevysvětlila, z jakého medicínského důvodu nezvládá sporné ZŽP, které lékařské zprávy její tvrzení prokazují a jaký byl důvod nutnosti její přítomnosti u jednání posudkové komise.

74. Souhrnně ke všem sporným ZŽP soud poukazuje na to, že z hlediska žalobních námitek a předložených důkazů neshledal pochybení správních orgánů z hlediska přezkoumatelnosti a zákonnosti napadeného rozhodnutí. Žalobkyně dle svého tvrzení podle propouštěcí zprávy Vojenské nemocnice Olomouc z 6. 8. 2024 pracuje jako vrátná v plném úvazku a v únoru 2025 má „jít do starobního důchodu“. Žalobkyně dle sociálního šetření chodila v léčebném ústavu někdy do jídelny a dle propouštěcí zprávy z 15. 11. 2024 zvládne jízdu na rotopedu. Podle zprávy kardiologa ze 7. 10. 2025, kterou žalobkyně doložila soudu 8. 6. 2026, si pro nákup dojde (1. řádek).

75. Lékařské zprávy Vojenské nemocnice Olomouc z 10. 7. 2024, 30. 7. 2024, 21. 8. 2024, zpráva praktické lékařky z 11. 5. 2026, zprávy kardiologa ze 7. 10. 2025, 23. 6. 2025, 25. 2. 2025, 25. 11. 2024, zpráva neurologa z 5. 6. 2026, propouštěcí zpráva Fakultní nemocnice Olomouc, neurochirurgické kliniky z 13. 9. 2023, zpráva onkologa ze 17. 11. 2023, zpráva MUDr. B., lékařský nález praktické lékařky pro posouzení zdravotního stavu z 3. 12. 2024 ani zpráva léčebného ústavu z 15. 11. 2024, neprokazují nezvládání sporných ZŽP, ani do zjištěného skutkového stavu nevznášejí důvodné pochybnosti a týkají se i období, která popisují zdravotní stav žalobkyně mimo pobyt v léčebném ústavu. Proto ani tyto lékařské zprávy nevnesly pochybnosti do zjištěného skutkového stavu.

76. Žalobkyně nenamítala konkrétní rozpor posudku o závislosti s konkrétním lékařským nálezem a nepředložila žádné vyšetření klinického psychologa ani psychiatra, které by prokázaly její tvrzení.

77. Žalobkyně může (zejména v případě posudkově významného zhoršení zdravotního stavu) kdykoli podat žádost o změnu výše příspěvku na péči. Jde o řízení na žádost a je především na žalobkyni, aby žádost doložila lékařskými zprávami a vyšetřeními, ve kterých bude její stav pečlivě popsaný.

78. Soud dospěl k závěru, že správní orgány zjistily skutkový stav podle § 3 a § 50 násl. správního řádu tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. Správní orgány z podkladů rozhodnutí vyvodily skutkové a právní závěry v souladu se zákonem o sociálních službách, vyhláškou a se správním řádem, a řádně se s podklady rozhodnutí a rozpory mezi nimi vypořádaly. Správní orgány přihlédly ke změnám skutkového stavu v průběhu období od podání žádosti 21. 8. 2024 do ukončení shromáždění podkladů posudkovou komisí 17. 7. 2025. Posudkové orgány stručně, avšak přesvědčivě vysvětlily rozpor mezi sociálním šetřením a lékařskými podklady. Sociální šetření bylo vyhodnoceno, avšak jeho závěry nebyly podloženy objektivními medicínskými nálezy svědčícími o těžké nebo úplné poruše funkčních schopností.

79. Soud v souladu s § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně v něm neměla úspěch a správnímu orgánu takové právo ve věcech sociální péče nepřísluší. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě do dvou týdnů po jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské nám. 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaje o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Olomouc 29. července 2026 Martina Rýznarová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. A. V.