72 Ad 10/2026

Rubrum

č. j. 72 Ad 10/2026-36 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Rýznarovou ve věci žalobkyně: I. K. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 12. 2025, č. j. X, ve věci invalidního důchodu takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalovaná zamítla námitky a potvrdila své rozhodnutí č. j. X, kterým odňala žalobkyni invalidní důchod, protože pokles její pracovní schopnosti činil 30 %.

2. Žalobkyně v žalobě namítala nepřezkoumatelnost a nezákonnost napadeného rozhodnutí. Posudkové závěry jsou nepřesvědčivé. V napadeném rozhodnutí chybí jednoznačné a srozumitelné odůvodnění, co se změnilo v porovnání s obdobím, kdy byl žalobkyni přiznán invalidní důchod. U žalobkyně trvá zhoršený zdravotní stav. Žalobkyně pracuje v chráněné dílně v úvazku šest hodin týdně. Žalobkyně žádala, aby byl její zdravotní stav přezkoumaný v její přítomnosti.

3. Podle judikatury jsou tři okruhy příčin, které mohou vést k přesvědčivému odůvodnění zániku nebo snížení stupně dříve uznané invalidity, a to významné zlepšení zdravotního stavu, stabilizace zdravotního stavu spojená s adaptací například na poúrazovou situaci a tím i s obnovením výdělečné schopnosti ve stanoveném rozsahu a dřívější posudkové Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. A. V. 2 72 Ad 10/2026 nadhodnocení zdravotního stavu - tzv. posudkový omyl (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Ads 19/2003-48). Je třeba, aby v posudku o invaliditě byl uvedený důvod zániku nebo změny stupně invalidity zcela konkrétně a jednoznačně vysvětlený (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 97/2012-28, bod 24). U žalobkyně se její zdravotní stav od doby přiznání invalidního důchodu rozhodně nezlepšil natolik, aby žalovaná mohla konstatovat úplný zánik invalidity.

4. Žalovaná nevysvětlila, proč pro pokles pracovní schopnosti žalobkyně zvolila dolní hranici 30 % a nikoliv horní hranici 40 %, případně proč nevyužila korekční mechanismus navýšení podle § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“).

5. V situaci, kdy se jedná o zcela hraniční stav a pouhých 5 % rozhoduje o zachování či zániku statusu invalidní osoby, bylo povinností žalované vyložit své úvahy, nikoliv jen citovat tabulkové rozmezí bez vysvětlení, jaké konkrétní funkční nálezy vedly lékaře k volbě nejnižší možné hranice. Schopnost žalobkyně využívat dosavadní kvalifikaci a zkušenosti je výrazně limitována nepříznivým zdravotním stavem. Žalobkyně není schopna uplatnit se na volném trhu práce a vyžaduje specifické podmínky chráněné dílny, což nebylo do míry poklesu pracovní schopnosti promítnuto. Napadené rozhodnutí je proto v rozporu se zjištěným skutkovým stavem.

6. Žalobkyně nesouhlasila s tím, že subjektivně udávané potíže nejsou posudkovým kritériem. Ačkoliv je základem posouzení invalidity objektivní nález, posudková medicína musí hodnotit funkční dopad těchto nálezů na organismus. Subjektivní potíže (například bolest, únava, omezení hybnosti), které mají korelaci v doložené odborné lékařské dokumentaci, musí být v rámci individuálního posouzení zohledněny, například právě využitím horní hranice procentního rozmezí. Jejich paušální odmítnutí vede k nezákonně zjištěnému skutkovému stavu.

7. Tím, že posouzení invalidity žalobkyně proběhlo v její nepřítomnosti, ačkoliv žádala o osobní vyšetření, správní orgány porušily právo žalobkyně na spravedlivý proces a řádné zjištění skutkového stavu.

8. Žalovaná ve vyjádření k žalobě popsala správní řízení, relevantní právní úpravu, citovala z napadeného rozhodnutí a posudky o invaliditě shledala jako úplné a přesvědčivé. Posudky o invaliditě se vypořádaly se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Žalovaná navrhla důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“ nebo „PK MPSV“).

9. Žalobkyně byla poživatelkou invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně od 1. 7. 2022. Podle doložené zdravotnické dokumentace žalobkyně již nesplňuje posudková kritéria invalidizace. Předmětem posudku o invaliditě není doporučení konkrétní pracovní činnosti, ale vyhodnocení pracovních schopností vzhledem k objektivně zjištěnému zdravotnímu stavu žadatele o invalidní důchod. Otázka vhodného pracovního zařazení a vhodných pracovních podmínek spadá do působnosti úřadu práce.

10. Žádný právní předpis nestanoví posudkovým orgánům při posuzování invalidity povinnost vždy provést vyšetření (rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 10 Ads 337/2016-33 a č. j. 4 Ads 65/2012-21. Podle § 8 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. A. V. 3 72 Ad 10/2026 „zákon č. 582/1991 Sb.“), správní orgán může o zjišťovací lékařskou prohlídku požádat, ale není to jeho povinnost (rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 21/2012-30, bod 14). Nepostačuje-li předložená zdravotnická dokumentace, posudkový lékař si může vyžádat další odborné vyšetření nebo žadatele osobně vyšetřit. Přítomnost žadatele o invalidní důchod na jednání posudkové komise je nezbytná pouze v případě, pokud by zdravotnická dokumentace o zdravotním stavu nebyla úplná, některé nálezy by byly nejednoznačné či dokonce rozporné, případně pokud by bylo třeba došetřit některé skutečnosti a komise by od žadatele potřebovala podrobnější informace (rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Ads 91/2012-19 a č. j. 2 Ads 209/2015-76, bod 44). Osobní vyšetření má zvláštní význam, existují-li rozpory mezi posudkovým hodnocením a podkladovými materiály (rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 10 Ads 337/2016-33, bod 16). Takové situace však u žalobkyně nenastaly, a proto posudkoví lékaři ve správním řízení k osobnímu vyšetření nepřistoupili.

11. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění účinném ke dni vydání rozsudku (dále „s. ř. s.“), a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), tj. ke dni 12. 12. 2025.

12. Žalovaná v napadeném rozhodnutí vysvětlila, že lékař Institutu posuzování zdravotního stavu v prvním stupni správního řízení hodnotil zdravotní postižení žalobkyně podle kapitoly XIII oddílu E položky 3c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity s poklesem pracovní schopnosti o 30 %.

13. Podle posudku o invaliditě Institutu posuzování zdravotního stavu vydaného v námitkovém řízení 9. 12. 2025 rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení podle kapitoly XIII oddílu E položky 3c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, tedy ankylozující spondylitida se středně těžkým funkčním postižením, které žalovaná podrobně popsala. Pokles pracovní schopnosti žalobkyně činil 30 % (dolní hranice stanoveného procentního rozmezí).

14. Subjektivně udávané obtíže (stejně jako vnímání bolesti) nejsou a ani nemohou být posudkovým kritériem, jelikož se vnímání těchto obtíží u každého člověka liší, a to nejen vlivem prodělaného onemocnění, ale i vrozených dispozic (osobnostní charakteristiky), vnějších okolností či vlivem aktuálního psychického stavu. Proto posudkový orgán musí vycházet z právních předpisů účinných v době vydání posudku a z klinických odborných nálezů, které objektivizují tyto potíže a popisují zdravotní stav z hlediska funkčního postižení.

15. Soud vyžádal k důkazu posudek posudkové komise v Ostravě v souladu s § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.

16. V soudním řízení správním posudková komise v Ostravě dne 24. 4. 2026 ve svém posudku dospěla k posudkovému závěru, že žalobkyně nebyla ke dni vydání napadeného rozhodnutí invalidní. Posudková komise shledala u žalobkyně jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na míru poklesu pracovní schopnosti postižení podle kapitoly XIII oddílu E položky 3c přílohy vyhlášky o posuzování invalidity. Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. A. V. 4 72 Ad 10/2026 17. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně k datu 12. 12. 2025 byla non-radiografická forma axiální spondylartritidy. Pokles pracovní schopnosti žalobkyně činil 30 %. Invalidita žalobkyně zanikla 1. 8. 2025.

18. Podle lékařské dokumentace došlo k ustálení stavu z neurologického nálezu. Předchozí přiznání invalidity prvního stupně lze zpětně hodnotit jako nadhodnocení (posudkový omyl), neboť očekávané zhoršení funkcí nenastalo. Jde o středně těžké funkční postižení s občasnými projevy zánětlivé aktivity, avšak při zachování mobility a soběstačnosti. Nálezy magnetické rezonance a indikace k operaci nejsou důkazem invalidity. Přímé klinické vyšetření neurologa během jednání posudkové komise neprokázalo funkční manifestaci strukturálních změn. Nebyly zjištěny parézy, svalové atrofie ani iritační či zánikové pyramidové jevy.

19. Rozhodující je funkční stav, a nikoliv pouhý nález na rentgenovém snímku. Zásadní jsou výsledky elektrofyziologického vyšetření (MEP a SEP) ze dne 4. 2. 2026, které jsou negativní. To je objektivní důkaz, že nervové dráhy jsou plně průchodné a syringomyelie je klinicky němá a nepůsobí poruchu vedení vzruchu. Vyšetření odborným neurologem při jednání posudkové komise potvrdilo chůzi bez opory, schopnost chůze po patách i špičkách a nulový paretický deficit. Subjektivně udávané bolesti nejsou v korelaci s objektivním stavem a laboratorní stabilitou. U žalobkyně opakovaně nebyly zjištěny zánětlivé markery CRP a FW. Nabídka operačního řešení 18. 6. 2026 je preventivním či terapeutickým krokem, a nikoliv potvrzením ztráty pracovní schopnosti. Posudek se tvoří k datu rozhodnutí na základě aktuální funkce, a nikoliv na základě plánovaných zákroků. Operační řešení je indikováno k úlevě od chronické bolesti či jako prevence, a nikoliv jako potvrzení nároku na invaliditu.

20. Žalobkyně je od roku 2022 trvale zaměstnána a vykonává práci v lehkém až středně těžkém provozu na zkrácený úvazek. To potvrzuje, že její zbývající pracovní potenciál je zachovaný. Jako vyučená prodavačka s praxí ve skladu žalobkyně je schopná rekvalifikace na administrativní či lehké manuální činnosti bez nadměrné statické zátěže páteře.

21. Žalobkyni vyšetřil v posudkové komisi přítomný neurolog, což má dle judikatury vyšší důkazní váhu než pouhé studium dokumentace. Byla potvrzena jistá chůze bez opory, schopnost chůze po patách i špičkách. Žalobkyně byla bez paréz a svalových atrofií. Reflexy byly symetricky výbavné, paretické známky stupně 0 a Lassegue 80 stupňů oboustranně. Přímý kontakt specialisty s pacientkou umožnil vyloučit klinickou manifestaci strukturálních změn, které se v objektivním nálezu neprojevují. Negativní výsledky elektrofyziologie jsou nezpochybnitelným technickým důkazem o zachování funkcí míchy a nervů. Hodnocení poklesu pracovní schopnosti o 30 % v sobě zahrnuje vliv vedlejších diagnóz, které samy o sobě pracovní schopnost zásadně nesnižují.

22. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

23. Podle § 39 odst. 2 podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. A. V. 5 72 Ad 10/2026 24. Podle § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

25. V souzené věci byla sporná otázka skutková, tj. zdravotního stavu žalobkyně a existence její invalidity. V přezkoumávaném správním řízení byl posouzen zdravotní stav žalobkyně a jeho dopad na pracovní schopnost dvakrát. V soudním řízení správním byl stav žalobkyně posouzen se shodným celkovým právním závěrem o neexistenci invalidity.

26. Na soudu bylo, aby vyhodnotil z provedených důkazů, o který má své rozhodnutí opřít. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení existence a stupně invalidity je otázkou odbornou, medicínskou (důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem), a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud si proto nemůže učinit úsudek o této otázce sám.

27. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudkové komise jsou oprávněny posoudit pokles pracovní schopnosti a zaujmout posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku. Posudkové řízení je specifickou formou správní činnosti (srov. § 16a č. 582/1991 Sb.) spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Jde o postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství.

28. I tyto posudky nicméně hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s. a v případě potřeby může zejména uložit též zpracování posudku soudem ustanoveným znalcem z oboru posudkového lékařství. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr by měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí především.

29. Správní soud tedy sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod nepřezkoumává. Nejsou- li namítány jiné vady řízení, správní soud v řízení o správní žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity a změny jejího stupně, resp. v řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové komise, o nějž se opírá správní rozhodnutí, je úplný a přesvědčivý (test úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku – srov. konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. rozsudek č. j. 4 Ads 13/2003-54, č. j. 6 Ads 158/2012-24), případně – namítala- li to žalobkyně – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (test řádného složení posudkové komise).

30. V závěru soudem provedeného dokazování nebyl spor o úplnosti podkladů pro posouzení zdravotního stavu žalobkyně. O nesprávném složení posudkové komise spor rovněž nebyl Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. A. V. 6 72 Ad 10/2026 (členem posudkové komise byl i neurolog), soud se tedy zabýval pouze otázkou, zda posudek posudkové komise obstojí v testu úplnosti, přesvědčivosti a správnosti.

31. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaná osoba namítá, a musí své posudkové závěry náležitě odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzované osoby byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jí tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.

32. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních potíží (§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb.), přičemž jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se tu nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

33. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky č. 359/2009 Sb., přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí, včetně případného navýšení podle § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb.

34. Soud konstatuje, že posudek PK MPSV v Ostravě nárokům testu úplnosti, přesvědčivosti a správnosti dostál. Posudková komise shromáždila zdravotnickou dokumentaci žalobkyně v úplnosti a posoudila její zdravotní stav komplexně, soud ani nemá důvod pochybovat o úplnosti a správnosti stanovených diagnóz.

35. Podle kapitoly XIII oddílu E položky 3c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity je zdravotním postižením ankylozující spondylitida - forma axiální, postihující pouze páteřní struktury, forma periferní postihující i periferní klouby, forma rhizomelická postihující kořenové klouby (kyčle, ramena) – se středně těžkým funkčním postižením, postižení více než dvou úseků páteře se středně těžkým omezením pohyblivosti nebo postižení jednoho úseku páteře s těžkým omezením pohyblivosti nebo ztuhlostí nebo postižení jednoho úseku páteře se středně těžkým omezením pohyblivosti a postižením více než dvou kloubů s lehkým až středně těžkým omezením pohyblivosti kloubů nebo postižení více než dvou kloubů se středně těžkým omezením pohyblivosti, středně aktivní proces, HAQ > 1, 0 a > 1,5 , BASDAI > 4,0. Pokles pracovní schopnosti u tohoto postižení je stanoven na 30–40 %.

36. Podle kapitoly XIII oddílu E položky 3d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity jde o totéž onemocnění – s těžkým funkčním postižením, ztuhnutí několika úseků páteře, silně aktivní proces nebo postižení všech úseků páteře s velmi těžkým omezením pohyblivost nebo stavy se ztuhnutím jednoho úseku páteře, omezeným rozvíjením hrudníku, fixovanou hrudní kyfózou a s funkčně významným postižením více než dvou velkých kloubů, stavy se středně těžkým omezením hybnosti, dlouhodobě aktivní proces, HAQ > 1,5, Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. A. V. 7 72 Ad 10/2026 BASDAI >4,0. Pokles pracovní schopnosti u tohoto postižení je stanoven na 45–60 %.

37. Podle posudkového hlediska při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti se hodnotí rozsah a tíže postižení (klinicky i RTG), aktivita procesu, funkční porucha páteře a kloubů, postižení celkové výkonnosti, pohyblivosti, chůze, sezení, stání, schopnost manipulace s předměty, deformity, destruktivní změny. Přitom se přihlíží i k extraskeletálním orgánovým projevům (oční, kožní, slizniční, kardiovaskulární, plicní, neurologické aj.). K hodnocení funkce se používá HAQ, k hodnocení aktivity BASDAI (Bath Ankylosing Disease Activity Index); přitom se přihlíží i k odpovědi na léčbu.

38. Těmto kritériím posudek PK MPSV v Ostravě dostál, stejně jako napadené rozhodnutí žalované. Posudková komise i žalovaná se vyjádřily k hodnoceným kritériím podrobně a přesvědčivě.

39. Nebylo prokázáno, že žalobkyně splňuje kritéria postižení podle jiné položky přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity anebo posouzení odpovídající invaliditě, jak se toho domáhala. U žalobkyně nebyly žádnou lékařskou zprávou prokázány příznaky pro jiné vyhodnocení zdravotního stavu a invalidity. Žalobkyně nepředložila žádnou zprávu lékaře, která by prokázala těžší funkční postižení.

40. Soud nezjistil žádný rozpor se shora citovanými posudkovými kritérii podle vyhlášky o posuzování invalidity, a proto se ztotožnil se závěry přijatými posudkovými komisemi.

41. Podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

42. Žalovaná postupovala v souladu s citovaným ustanovením a dále v souladu s § 2 odst. 1 až 3 vyhlášky o posuzování invalidity. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti žalovaná stanovila podle nejzávažnějšího zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti.

43. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity se jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení nesčítají. Postup žalované aprobovala i PK MPSV v Ostravě. Jak žalovaná, tak PK MPSV v Ostravě posoudily zdravotní stav žalobkyně a pokles její pracovní schopnosti zcela v souladu s pravidly stanovenými citovanými zákony a vyhláškou.

44. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů.

45. Podle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity v případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce má takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles pracovní schopnosti pojištěnce je větší, než odpovídá horní hranici míry Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. A. V. 8 72 Ad 10/2026 poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů.

46. Posudkový lékař Institut posuzování zdravotního stavu a posudková komise dospěly k závěru, že ve stanovených 30 % poklesu pracovní schopnosti je již obsaženo hodnocení ostatních nemocí žalobkyně.

47. Podle ustálené judikatury je posudková komise povinna přesvědčivě odůvodnit, co se při porovnání s obdobím, kdy byla odnímaná dávka přiznána, přesně změnilo ve zdravotním stavu pojištěnce, jinak řečeno, je povinna určit a objasnit důvod nebo příčinu zániku nebo snížení stupně invalidity. Podle zavedené soudní praxe jsou uznávány tři okruhy příčin, které mohou vést k přesvědčivému odůvodnění zániku nebo snížení stupně dříve uznané invalidity. Jde o posudkově významné zlepšení zdravotního stavu, stabilizaci zdravotního stavu spojenou s adaptací, například na poúrazovou situaci a tím i s obnovením výdělečné schopnosti ve stanoveném rozsahu, a dřívější posudkové nadhodnocení zdravotního stavu - tzv. posudkový omyl (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Ads 280/2015-35, č. j. 4 Ads 19/2003-48, č. j. 9 Ads 51/2014-27, bod 20, nebo č. j. 10 Ads 95/2018-32).

48. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 3 Ads 7/2003-42, č. 198/2004 Sb. NSS (s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 42 Ca 111/2002-16), důvodem pro snížení stupně přiznané invalidity „nemusí být vždy jen zlepšení zdravotního stavu ve srovnání se stavem před jejím vznikem, ale i stabilizace zdravotního stavu ve srovnání se stavem před jejím vznikem, protože stabilizace dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu spojená s adaptací člověka na situaci vyvolanou například zdravotním postižením může vést k obnovení pracovní schopnosti ve vymezeném rozsahu“.

49. Citovaným kritériím posudek posudkové komise v Ostravě z 24. 4. 2026 plně dostál, je nadstandardně a podrobně posudkově a medicínsky odůvodněný a přesvědčivý.

50. Žalobkyně nenamítala právně relevantní rozpor posudku s konkrétním vyjádřením či částí lékařské zprávy podle stanovených posudkových kritérií, ani nepředložila odborné posouzení či jiné vyšetření, které by prokázalo existenci její invalidity. Žalobkyně neuvedla žádný další významný důvod, pro který by soud shledal za potřebné pokračovat v dokazování.

51. Žalobkyně nedoložila k prokázání svých tvrzení například pracovnělékařský posudek ani ergodiagnostický posudek.

52. Z výše uvedeného odůvodnění vyplývá, že zákon soudu nedává možnost posoudit zdravotní stav a invaliditu žalobců sám, protože k tomu nemá potřebné odborné znalosti a odborné a zákonné kompetence. Proto také nemůže mírnit tvrdost zákona. Ostatně, žalobkyně konkrétní porušení posudkového posouzení nebo konkrétní rozpor s vyhláškou o posuzování invalidity nenamítala a nepředložila žádný důkaz, který by vnesl do posudkových závěru důvodné chybnosti ve smyslu § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že má příznaky těžšího funkčního postižení popsané v bodě 32 rozsudku.

53. Dle soudu byl za dané situace skutkový stav zjištěn dostatečně a dostatečné bylo i posouzení invalidity žalobkyně. V případě posouzení invalidity se hodnotí funkční postižení žadatele, dopad zdravotního postižení na pracovní schopnost. Na tuto otázku může podat uspokojivou úplnou odpověď pouze lékař z oboru posudkového lékařství, jak se opakovaně stalo. Vyjádření odborného ošetřujícího lékaře ohledně existence a stupně invalidity Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. A. V. 9 72 Ad 10/2026 obsažené v lékařské zprávě není pro posudkové lékaře závazné a tvoří pouze podklad pro jejich vlastní odborné posouzení. Jinými slovy, stanovení tíže postižení ošetřujícím lékařem nemusí odpovídat stanovení tíže funkčního postižení posudkovým lékařem s atestací v oboru posudkového lékařství; jde o odlišné odborné pojmy (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Ads 158/2014-29).

54. Pracovní potenciál žalobkyně není zcela vymizelý. Naopak, ve správním a soudním řízení správním bylo prokázáno, že pracovní schopnost i s ohledem na onemocnění a pracovní omezení žalobkyně je zachována ze 70 %. Zdravotnická dokumentace, ze které posudkoví lékaři vycházeli, neprokázala jiný skutkový a právní stav.

55. V případě zhoršení zdravotního stavu žalobkyně může nezávisle na soudním řízení podat novou žádost o invalidní důchod, s případným požadovaným datem vzniku invalidity v minulosti. Je namístě, aby si žalobkyně zajistila všechna potřebná vyšetření a lékaři své objektivní nálezy podrobně popsali. To platí u všech diagnóz a výsledků léčby.

56. Soud nemá k dispozici zdravotnickou dokumentaci, lékařské zprávy ani spisy posudkových orgánů s výjimkou těch, které doložila žalobkyně, případně které jsou obsahem správních spisů. Proto je namístě, aby žadatelé dokládali lékařské zprávy, kterých se dovolávají a svá tvrzení prokázali.

57. Nedůvodná je námitka nezákonnosti postupů, které předcházely vydání žalobou napadeného rozhodnutí a spočívá v tom, že se žalobkyně neúčastnila posouzení svého zdravotního stavu a nebyla osobně vyšetřena.

58. Podle § 8 odst. 6 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, vychází posuzující orgán při posuzování plné invalidity a částečné invalidity zejména z nálezu ošetřujícího lékaře, popřípadě výsledků funkčních vyšetření a výsledků vlastního vyšetření a z podkladů stanovených jinými právními předpisy. Při posuzování lze vycházet také z podkladů vypracovaných posudkovými orgány. Citované ustanovení však neukládá posuzujícímu orgánu povinnost provést vlastní vyšetření posuzovaného. Žádné ustanovení zákona pak nezakládá právo posuzovaného být u jednání posuzujícího orgánu přítomen (rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Ads 108/2010-78).

59. Úkolem posudkových orgánů je „pouze hodnotit zdravotní stav žadatelů podle kritérií stanovených právními předpisy, nikoliv provádět primární klinická zjištění. To je úkolem ošetřujícího lékaře stěžovatele a lékařů odborných, u nichž se léčí (…) Přítomnost stěžovatele na jednání posudkové komise by tak byla nezbytná pouze v případě, pokud by zdravotní dokumentace o jeho zdravotním stavu byla neúplná, některé nálezy nejednoznačné či dokonce rozporné, případně pokud by bylo třeba došetřit některé skutečnosti a komise k tomu od něj potřebovala podrobnější informace“ (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 10 Ads 290/2019-24, bod 24, a č. j. 2 Ads 209/2015-76, bod 44). Osobní vyšetření má zvláštní význam, existují-li rozpory mezi posudkovým hodnocením a podkladovými materiály (rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 10 Ads 337/2016-33, bod 16). O takový případ se v posuzované věci nejednalo.

60. Žalobkyně konkrétně neuvedla, proč byla její přítomnost při posouzení invalidity ve správním řízení nutná či potřebná a čím byla zkrácena její práva při posouzení v její nepřítomnosti. Žalobkyně se v soudním řízení správním účastnila jednání posudkové komise, byla vyšetřena a mohla se k věci vyjádřit. Přesto posudková komise nedospěla k jinému závěru než posudkové orgány ve správním řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. A. V. 10 72 Ad 10/2026 61. Závěrem soud shrnuje, že žalovaná v souladu se zákony, mezinárodními smlouvami a právními zásadami zjistila skutkový stav, vybrala právní předpisy, pod které ho subsumovala a z toho vyvodila skutkové i právní závěry, se kterými se soud ztotožnil.

62. Úspěšná žalovaná a neúspěšná žalobkyně nemají právo na náhradu nákladů řízení podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s.

Poučení

Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Olomouc 19. června 2026 Martina Rýznarová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. A. V.