72 Ad 2/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou, Ph.D., v právní věci žalobce J. H., bytem U. 2439/51A, Š., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha, ve věci žaloby o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 29. 12. 2015, č. j. X, ve věci invalidního důchodu, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Včas podanou žalobou žalobce brojil proti rozhodnutí žalované, citovanému v záhlaví. Tímto rozhodnutím byly zamítnuty námitky a potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 29. 7. 2015, kterým byla žalobci snížena výše invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně.

2. Žalobce v žalobě namítal, že posudkový závěr ohledně stanovení hlavní diagnózy je sice správný, ale celkově podhodnocený, protože vzhledem k dále pospaným skutečnostem nezohledňuje u žalobce přítomnost více postižení, které jsou prokazatelné z doložené zdravotnické dokumentace, a dále nezohledňuje sníženou schopnost rekvalifikace žalobce. Skutkový závěr posudkového lékaře žalované osvědčuje více zdravotních postižení i sníženou možnost rekvalifikace a odůvodňuje zvýšení míry poklesu pracovní schopnosti až o 10 %. To je patrné i z psychiatrických lékařských zpráv, které měl posudkový lékař žalované k dispozici.

3. S obsáhlými námitkami se žalovaná vypořádala jen slabě. Přitom námitky byly sepsány za podpory psychologa. Nepřezkoumatelná je úvaha žalované, že „souhlasí, že uplatnění bude velice složité, ale ne nemožné, podobně jako u jiných nemocných lidí“. Pokles stupně invalidity staví žalovaná na „přednáškové činnosti“ žalobce s tím, že její provádění není u třetího stupně invalidity možné, aniž by zhodnotila, co je obsahem přednáškové činnosti, jaká je její frekvence a účel, za kterým ji provádí. Závěr o snížení stupně invalidity žalovaná zdůvodňuje i zlepšením spasticity v rámci Ashworthovy škály ze třetího na druhý stupeň. Jedná se však o jediný údaj pouze z jediného vyšetření, které však neodůvodňuje závěr o zlepšení stavu žalobce. Naopak z odborných lékařských nálezů z dubna 2015 vyplývá, že došlo ke zhoršení projevů spasticity. Posudkové hledisko kapitoly XV oddílu A vyhlášky o posuzování invalidity tak nebylo dodrženo, posoudit stav na základě jediného hlediska nelze. Zlepšení stupně spasticity není možné stanovit jako trvalé. Další odborné vyšetření může prokázat opět zhoršení projevů spasticity dle Ashworthovy škály. Neurčitost prognózy nelze přičítat k tíži žalobce. Posudkový lékař žalované si byl zřejmě vědom nemožnosti prokázat trvalé zlepšení zdravotního stavu žalobce, a proto uvedl, že „zhoršení zdravotního stavu z odborných lékařských nálezů jednoznačným způsobem nevyplývá, v některých oblastech je snad patrné i zlepšení (dle Ashworthovy škály z 3. na 2. stupeň), ale může jít i jen o alteraci v určitém rozsahu“. Tento neurčitý závěr lze snad přisvědčit jen projevům spasticity, avšak nikoliv dalším fyzickým a psychickým potížím žalobce. Žalobcem předložené lékařské zprávy jednoznačně prokazují zhoršování jeho zdravotního stavu. Podle žalobce je jeho zdravotní stav podřaditelný v současné době pod kapitolu XV oddíl A položku 7 písm. d) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Funkční poruchy po polytraumatu s mnohočetnými poúrazovými následky (zejména kombinované postižení hlavy, hrudníku a končetin, těžké poruchy) s navýšením 10 % by znamenalo ponechání třetího stupně invalidity.

4. Žalobce dále v žalobě zpochybnil závěr posudkového lékaře, že jeho pracovní schopnost poklesla o 55 %. Posudkový lékař se blíže nevyjádřil k pracovním omezením žalobce. Žalobce není výdělečně činný z důvodu těžkých kombinovaných zdravotních obtíží. Trpí fatickou poruchou, organickým psychosyndromem, poruchou jemné motoriky, snížením mentálních a dorozumívacích schopností, spastickými problémy, problémy v oblasti motoriky, chůze a rovnováhy, které jsou podstatné pro výkon pracovní činnosti i každodenní sebeobsluhy, snížením paměťových kompetencí, horší orientací v sociálních situacích i problematickou sociální percepcí. Kombinace těchto postižení má zásadní vliv na pracovní schopnost žalobce, jejíž pokles je vyšší, než jak stanovil posudkový lékař žalované. Na místě bylo aplikovat § 3 odst. 1 a 2 vyhlášky o posuzování invalidity a zvýšit pokles míry pracovní schopnosti o 10 % z důvodu kombinace neurologického a psychického postižení, tzn. stavu po polytraumatu, s těžkým postižením akrální motoriky na pravé horní končetině s reziduálním těžkým komunikačně-kognitivním deficitem s IQ 88. Žalobcem předložená zdravotnická dokumentace prokazuje tento stav.

5. Žalovaná ve vyjádření k žalobě s ohledem na skutečnost, že se v předmětné věci jedná o dávkou podmíněnou dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí je závislé především na odborném lékařském posouzení, navrhla důkaz posudkem příslušné Posudkové komise MPSV ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. Rozhodnutí samotné ponechala žalovaná na úvaze soudu podle závěrů posudkové komise.

6. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), tedy ke dni 29. 12. 2015.

7. Ze správního spisu soud zjistil, že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Olomouc ze dne 17. 6. 2015 byl žalobce shledán invalidní ve druhém stupni, jeho pokles míry pracovní schopnosti činil 55 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byl stav po polytraumatu dne 25. 11. 1995 s vypsanými postiženími a vyhodnocením míry poklesu pracovní schopnosti středem rozmezí, tj. o 55 %, a to s ohledem na ostatní choroby a profesi žalobce. Zdravotní stav je stabilizovaný, jak vyplynulo ze zdravotnické dokumentace, zprávy psychologa, zejména podle zpráv oproti minulé kontrole. Šlo o stav podle kapitoly XV oddílu B položky 7c přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb.

8. Podle napadeného rozhodnutí se posudkový lékař žalované v námitkovém řízení ztotožnil se závěrem lékaře posudkové služby Okresní správy sociálního zabezpečení Olomouc. Žalovaná popsala diagnózy žalobce, a doplnila, že u žalobce nejde o zvláště těžkou poruchu, čemuž odpovídá i nález z hospitalizace v říjnu 2015. Ostatní onemocnění žalobce jsou méně významná. K námitce zhoršení zdravotního stavu žalovaná uvedla, že z lékařských zpráv tato skutečnost nevyplývá, je patrné i zlepšení (snížení stupně 3 na 2 Ashworthovy škály). Účast na veřejných přednáškách považoval posudkový lékař žalované za nemožnou při invaliditě třetího stupně. Žalovaná poukázala na § 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity, tj. že se jednotlivé míry poklesu pracovní schopnosti při existenci více onemocnění nesčítají. Žalovaná na závěr uvedla, že nová výše invalidního důchodu činí 5.581 Kč měsíčně.

9. Podle posudku Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále „PK MPSV“) v Ostravě ze dne 11. 8. 2016 byl žalobce shledán k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní ve druhém stupni. V posudkovém zhodnocení se posudková komise ztotožnila se závěry posudkových orgánů ve správním řízení a objasnila, že vzhledem k déle trvající stabilizaci zdravotního stavu v dané funkční podobě, tj. tíži funkčního postižení, stanovila rovněž míru poklesu pracovní schopnosti ve středním rozmezí s ohledem na další chorobné stavy v anamnéze, které však jsou kapacitně – posudkově méně významné. Stav žalobce neodpovídá vyšší položce 7d), nejde o zvláště těžkou funkční poruchu, neboť nebyla doložena zdravotnickou dokumentací. PK MPSV v Ostravě k námitkám žalobce uvedla, že ze zdravotnické dokumentace nevyplynulo zhoršení zdravotního stavu žalobce. Naopak, v rámci dlouhodobosti se stav funkčně upravil a je stabilní v dané funkční podobě a trvalá či stálá intenzivní léčba je ukončena. Žalobce je jistě fyzicky limitován, což zohledňuje pracovní doporučení. Přiměřené průběžné dispenzární sledování zdravotního stavu je samozřejmě žádoucí. Fakt, že žalobce občas přednáší o svých cestách veřejnosti, může udělat samozřejmě i klamný dojem, nemá však zásadní vliv na posudkový závěr, a to ani případně v negativní rovině. Problematika pracovního zařazení je jistě zřejmá, ale zařazení není nemožné, jak je tomu i v jiných případech posuzovaných. Žalobce je schopen pracovního zařazení mimo riziko úrazu, mimo stresové prostředí, mimo těžkou fyzickou práci se zvedáním a přenášením nadlimitních břemen a práce ve vynucených polohách, neschopen práce trvale v chladu, vlhku, např. práce venku.

10. Při jednání soudu žalobce k posudku PK MPSV v Ostravě upřesnil, že k úrazu došlo 25. 11. 1995, a nikoli 1996. Dále žalobce doplnil, že má problémy s komunikací, u PK MPSV v Ostravě byl vyšetřen tak, že ho lékař chytl za ruku a řekl, že je to spasticita druhého stupně. Žalobce však z pravidelných návštěv u neurologů ví, že úchyt se provádí víckrát, podle žalobce jde o třetí stupeň. Žalobce mívá lepší zdravotní stav po rehabilitaci v Kladrubech, ale asi po dvou měsících se vždy zhorší. Z důvodu špatné komunikace nemůže sehnat práci. Byl zdravotní bratr, ale ztratil vědomosti, nemůže tu práci dělat. Dělal i masáže, i v hospici, platil ho úřad práce, ale místo dotovat nemohou stále a sdružení nemají peníze, takže je bez práce. Maminka je lékařka, žalobce chce pomáhat, ale nemůže dělat manuálně, na pravou ruku nemůže, i hlava je problém. V PL Šternberk byl na psychosomatickém oddělení, chtěl hned cvičit, ale nemohl. K dotazům soudu žalobce uvedl, že posudek PK MPSV v Ostravě je úplný, jsou tam všechny lékařské zprávy. Na dotaz, co je jeho největší zdravotní problém, žalobce sdělil, že paměť a ruka. Když zkouší na počítači hry, je stále níž a níž, nemůže dělat s počítačem jako lidé, kteří mají větší fyzické postižení, ale hlavu mají v pořádku. Žalobce je teď tak na polovině. Poslední práci měl před pěti lety. Rád by pracoval, ale nemá co nabídnout. I lehčí fyzická práce mu způsobuje únavu.

11. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

12. Podle § 39 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

13. Podle § 39 odst. 4 písm. b) zákona o důchodovém pojištění při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav.

14. Podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

15. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

16. V souzené věci byla sporná otázka skutková, tj. zdravotního stavu žalobce a stupně jeho invalidity. Ve správním řízení byl posouzen zdravotní stav žalobce a jeho dopad na pracovní schopnost dvakrát, v obou případech s výsledkem, že žalobce je invalidní ve druhém stupni, s poklesem pracovní schopnosti o 55 %. V soudním řízení správním byl stav žalobce posouzen PK MPSV v Ostravě se stejným výsledkem.

17. Na soudu bylo, aby vyhodnotil z provedených důkazů, o který má své rozhodnutí opřít. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, medicínskou (důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem), a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud si proto nemůže učinit úsudek o této otázce sám. Podle ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudkové komise jsou oprávněny posoudit pokles pracovní schopnosti a zaujmout posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku. Posudkové řízení je specifickou formou správní činnosti (srov. § 16a č. 582/1991 Sb.) spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Jde o postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství. I tyto posudky nicméně hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v ustanovení § 77 odst. 2 s. ř. s. a v případě potřeby může zejména uložit též zpracování posudku soudem ustanoveným znalcem z oboru posudkového lékařství. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr by měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí především.

18. Správní soud tedy sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod nepřezkoumává. Nejsou-li namítány jiné vady řízení, správní soud v řízení o správní žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity a změny jejího stupně, resp. v řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové komise, o nějž se opírá správní rozhodnutí, je úplný a přesvědčivý (test úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku – srov. konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. rozsudek ze dne 25. 9. 2003 č. j. 4 Ads 13/2003 - 54, rozsudek ze dne 3. 4. 2013 č. j. 6 Ads 158/2012 - 24 a mnohé další), případně – namítal-li to žalobce – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (test řádného složení posudkové komise).

19. V závěru soudem provedeného dokazování nebyl spor o úplnosti podkladů pro posouzení zdravotního stavu žalobce. O nesprávném složení PK MPSV spor nebyl, soud se tedy zabýval toliko otázkou, zda posudek PK MPSV obstojí v testu úplnosti, přesvědčivosti a správnosti.

20. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaná osoba namítá, a musí své posudkové závěry náležitě odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzované osoby byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jí tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních potíží (§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb.), přičemž jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se tu nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky č. 359/2009 Sb., přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí, včetně případného navýšení podle § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb.

21. Soud konstatuje, že posudek PK MPSV v Ostravě nárokům testu úplnosti, přesvědčivosti a správnosti dostál. PK MPSV shromáždila zdravotnická dokumentaci žalobce v úplnosti a posoudila jeho zdravotní stav komplexně, soud ani nemá důvod pochybovat o úplnosti a správnosti stanovených diagnóz. Ani žalobce v tomto směru nic konkrétního nenamítá. Přitom nebyla přítomna ani prokázána kritéria postižení podle kapitoly XV oddílu A položky 7d přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb.

22. Podle kapitoly XV oddílu A položky 7c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (o posuzování invalidity), pro kterou se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 50 - 60 %, jde o funkční poruchy po polytraumatu s mnohočetnými poúrazovými následky (zejména kombinované postižení hlavy, hrudníku a končetin) – těžké postižení.

23. Podle kapitoly XV oddílu A položky 7d vyhlášky o posuzování invalidity se jedná o tutéž diagnózu, avšak zvlášť těžké poruchy.

24. Podle posudkového hlediska pro stanovení míry poklesu pracovní schopnosti se hodnotí rozsah a tíže postižení jednotlivých orgánů a systémů, zejména ve vztahu k celkové výkonnosti, pohyblivosti a schopnosti vykonávat denní aktivity.

25. Soud uzavírá, že posouzení zdravotního stavu žalobce podle posudku PK MPSV v Ostravě nevedlo ke změně výsledných posudkových závěrů o existenci invalidity druhého stupně a všechny tři posudkové orgány se na tom shodly, včetně určení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti i na jejím procentním určení.

26. Posudek PK MPSV v testu úplnosti, přesvědčivosti, bezrozpornosti a správnosti obstál, odpovídal dostupným lékařským zprávám. Sporné bylo pouze posouzení stupně závažnosti jeho hlavního onemocnění a navazujícího stupně invalidity, tj. správnost posudku. Podle shora citovaných kritérií bylo provedeným dokazováním osvědčeno, že postižení podle kapitoly XV oddílu A položky 7c přílohy vyhlášky o invaliditě (č. 359/2009 Sb.) odpovídá prokázanému zdravotnímu stavu. Opak nebyl prokázán.

27. Námitka, že stav žalobce byl podhodnocen, není důvodná. PK MPSV v Ostravě ve svém posudku jednoznačně vysvětlila, že střední rovinu stanoveného procentního rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti zvolila z důvodu dlouhodobé stabilizace zdravotního stavu a přihlédla k ostatním chorobným stavům žalobce a jeho profesi. Pro vyšší ohodnocení, tj. hodnocení podle vyšší položky 7d kapitoly XV oddílu A vyhlášky o posuzování invalidity neshledala důvody a odpovídající korelát ve zdravotnické dokumentaci. Jinými slovy, horší zdravotní stav u žalobce nebyl prokázán. Od úrazu žalobce uplynulo již více jak 20 let a již ve správním řízení posudková lékařka OSSZ Olomouc vysvětlila, že oproti lékařským zprávám z minulé kontrolní lékařské prohlídky z lékařských zpráv nynějších vyplynulo, že stav žalobce se stabilizoval a vylepšil. Přitom odkázala na zprávu psychologa.

28. V daném sporu soud zdůrazňuje, stejně jak již učinila žalovaná v napadeném rozhodnutí, že podle § 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity, je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Již v žalobě žalobce uvedl, že stanovení hlavního postižení bylo správné. Právní úprava posuzování invalidity však vychází z principu, že míry poklesu jednotlivých zdravotních postižení se nesčítají. V tomto směru žalovaná nijak nepochybila.

29. Neopodstatněný je požadavek žalobce na zvýšení procentního ohodnocení podle § 3 odst. 1 nebo 2 vyhlášky o posuzování invalidity.

30. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů.

31. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity v případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce má takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles pracovní schopnosti pojištěnce je větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů.

32. Pro aplikaci § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity nebyl v daném případě důvod, neboť existenci více zdravotních postižení zohlednily všechny tři posudkové orgány (LPS OSSZ a posudkový lékař žalované a v soudním řízení PK MPSV) ve stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti, a to tím, že jej zvolily ve středním rozmezí a nikoli na spodní hranici nebo v dolní polovině. To všichni posudkoví lékaři také v posudcích výslovně uvedli. Za daného stavu pro další zvyšování ze stejného důvodu nebylo místo.

33. V posuzovaném případě podle posudku PK MPSV v Ostravě, a stejně tak podle posudků vypracovaných ve správním řízení, nepřipadalo do úvahy na základě posouzených lékařských zpráv dospět k závěru, že je třeba použít § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity. Vliv popsaný v citovaném ustanovení nebyl zjištěn a ani sám žalobce neuvedl a zejména neprokázal, že by zde tento vliv existoval. Naopak, PK MPSV a ve správním řízení posudkoví lékaři popsali, že zdravotní stav žalobce byl za 20 let stabilizován, a to dlouhodobě, a nová postižení, závažnější než stav po polytraumatu nebyla žalobcem ani tvrzena ani prokázána. Přitom neúplnost posudků žalobce nenamítal.

34. PK MPSV v Ostravě se jednoznačně vyjádřila i k námitce týkající se přednáškové činnosti a uvedla, že ta nemá na posudkový závěr žádný vliv.

35. Námitka žalobce, že spasticita ruky byla posouzena nesprávně a pouze na základě jediného vyšetření, je lichá. Při jednání PK MPSV v Ostravě toto vyšetření prováděl neurolog, což je odpovídající odbornost. Snížení stupně na Ashworthově stupnici však konstatoval již posudkový lékař OSSZ na základě jiného vyšetření. Není tak pravdou, že šlo o vyšetření jediné, z celkového pohledu šlo nejméně o dvě vyšetření. Pokud by s daným závěrem o snížení stupně spasticity žalobce nesouhlasil a současně by předložil jiné lékařské zprávy, které by vyvrátily obsah odkazované lékařské zprávy a výsledek vyšetření lékařem PK MPSV, bylo by třeba se dále zjištěním skutkového stavu zabývat. Protože však námitka žalobce zůstala pouze v rovině obecného tvrzení bez další argumentace, nemohl k němu soud přihlédnout jakožto k návrhu na další dokazování.

36. Z posudku PK MPSV nevyplývá, že by komise posoudila stav žalobce pouze na základě zjištění o spasticitě. Je pravda, že posudkové hledisko u předmětného postižení je značně obecné a nezahrnuje konkrétní např. číselné hodnoty, jako u některých jiných postižení, úvaha PK MPSV však nevykazuje prvky libovůle či odchýlení se od posudkového hlediska, byť obecně stanoveného. PK MPSV v Ostravě poukázala na skutečnost, že trvalá či intenzivní léčba byla ukončena a zdravotní stav žalobce se ustálil v dané funkční podobě. Posudková komise tento závěr vyvodila z citovaných lékařských zpráv, z nichž vypsala podstatné skutečnosti. Konkrétní rozpory či nejasnosti v posudku žalobce nenamítal.

37. Vyhodnocení zdravotního stavu a posudkový závěr našly odraz i v konkrétní pracovní rekomandaci.

38. Žalobce nenavrhl soudu provedení žádných dalších důkazů (lékařských zpráv, odborných stanovisek, posudků apod.) a k žalobě ani při jednání soudu žádné lékařské zprávy či jiné důkazy nedoložil. Soud proto nepochyboval o správnosti posudku PK MPSV a žádné další dokazování neprováděl.

39. Závěrem soud shrnuje, že žalovaná zjistila správně skutkový stav, vybrala správně právní předpisy, pod které jej subsumovala a z toho vyvodila v souladu se zákonem správné skutkové i právní závěry, se kterými se soud ztotožnil.

40. Úspěšná žalovaná a neúspěšný žalobce nemají právo na náhradu nákladů řízení podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost k Nevyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě do dvou týdnů po jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské nám. 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaje o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Olomouc 20. 9. 2016 Za správnost vyhotovení: JUDr. Martina Radkova, Ph.D., v. r. Ing. Petra Rýparová samosoudkyně