72 Ad 29/2017

Rubrum

72 Ad 29/2017 - 31 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou, Ph.D., v právní věci žalobce F. J., bytem V. 273/13, Z., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha, Křížová 25, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 22. 5. 2017, č. j. X, ve věci invalidního důchodu, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 22. 5. 2017, č. j. X, s e r u š í a věc s e v r a c í žalované k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Včas podanou žalobou žalobce brojil proti rozhodnutí žalované, citovanému v záhlaví, kterým byly zamítnuty námitky a potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 22. 3. 2017. Tímto rozhodnutím žalovaná rozhodla, že žalobci náleží namísto invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně.

2. V žalobě žalobce namítal, že je vyučený zedník, celý život pracoval jako pokračování -2- 72 Ad 29/2017 dělník, a proto mu mělo být zvýšeno procentní ohodnocení míry poklesu pracovní schopnosti. Žalobce má plicní nedostatečnost a dále problémy s krční páteří a vředovou chorobu žaludku. O tom se nikdo nezmiňuje. S ohledem na zdravotní stav žalobce není schopen výkonu žádného zaměstnání. Žalobce nemůže pracovat v prašném prostředí, nemůže vykonávat téměř žádnou fyzickou práci, není schopen dostatečné komunikace, nemůže ani telefonovat. Každých šest týdnů musí žalobce absolvovat hospitalizaci s čištěním protézky. Hospitalizace bývá 7 – 10 dnů. Za těchto okolností je nezaměstnatelný.

3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě odkázala na napadené rozhodnutí, provedené správní řízení, § 26 a § 39 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále „zdp“), § 5 písm. j), § 8 odst. 1 písm. a) a odst. 9, § 88 odst. 9 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení a § 7 vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity. Žalovaná navrhla jako důkaz posudek PK MPSV ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. Rozhodnutí samotné ponechala žalovaná na úvaze soudu podle závěrů posudkové komise.

4. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), tedy ke dni 22. 5. 2017.

5. Ze správního spisu soud zjistil, že podle posudku OSSZ Šumperk ze dne 21. 2. 2017 žalobce nebyl nadále invalidní ve třetím stupni, protože pokles pracovní schopnosti žalobce činil jen 65 % a je invalidní ve druhém stupni.

6. Z napadeného rozhodnutí soud zjistil, že posudkový lékař žalované v námitkovém řízení potvrdil posudkový závěr lékaře OSSZ a stanovil, že žalobce není invalidní ve třetím stupni, ale ve druhém a jeho postižení odpovídá kapitole II oddílu A položce 1d vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), a poklesu pracovní schopnosti o 65 %. Posudkový lékař žalované uvážil, že zdravotní stav žalobce je stabilizován.

7. V souzené věci si krajský soud vyžádal od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále „PK MPSV“) v Ostravě posudek ve věci invalidity žalobce a ten byl vypracován dne 11. 10. 2017. Podle tohoto posudku šlo u žalobce od oduznání bez přerušení o invaliditu třetího stupně. Posudkově odpovídá hodnocení žalobce kapitole II oddílu A položce 1d vyhlášky o posuzování invalidity s 50 - 65 % poklesu míry pracovní schopnosti. Posudková komise stanovila po zjištění skutkového stavu míru poklesu pracovní schopnosti žalobce o 65 %, protože jde o těžké postižení. S ohledem na to, že žalobce nemůže vykonávat svou profesi zedníka, zvýšila tuto procentní hranici podle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity o dalších 10 % na celkových 75 %. Zdravotní stav žalobce není dosud pokračování -3- 72 Ad 29/2017 stabilizován a žalobce není schopen výkonu dělnických profesí. Kontrolní prohlídka byla stanovena na říjen 2018.

8. Po provedeném řízení krajský soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

9. Posudkové komise jsou oprávněny posuzovat pokles pracovní schopnosti a vyslovovat posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku. Posudkové řízení je tedy specifickou formou správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Hlavním obsahem činnosti posudkového orgánu je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí také znalosti z oboru posudkového lékařství. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr by měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné znalosti z oboru posudkového lékařství, na nichž především posouzení invalidity závisí.

10. Soud učinil skutková zjištění z výše citovaných důkazů, zejména posudku PK MPSV v Ostravě ze dne 11. 10. 2017, který byl rozhodujícím důkazem pro rozhodnutí soudu.

11. Přezkoumává-li krajský soud správní rozhodnutí žalované o nároku na důchodovou dávku podmíněnou zdravotním stavem, je rozhodnutí soudu především závislé na odborném lékařském posudku. V soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav Ministerstvo práce a sociálních věcí svými posudkovými komisemi (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.). V tomto řízení byl vypracován posudek Posudkovou komisí MPSV v Ostravě ze dne 11. 10. 2017. Krajský soud nezpochybnil závěr posudku Posudkové komise MPSV v Ostravě pro jeho přesvědčivé, vyčerpávající a jednoznačné odůvodnění a pro své rozhodnutí tento závěr posudku převzal. Proti posudku žádný z účastníků řízení nevznesl žádné námitky.

12. Podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí, pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

13. Podle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, pokračování -4- 72 Ad 29/2017 c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

14. Podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb. pro stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti je nutné určit zdravotní postižení, která jsou příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce, a jejich vliv na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

15. Podle § 2 odst. 3 poslední věta téže vyhlášky za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

16. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“), při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

20. Jestliže u žalobce bylo prokázáno, že k datu napadeného rozhodnutí docházelo k poklesu jeho pracovní schopnosti o 75 %, je nutno žalobce k datu napadeného rozhodnutí považovat za invalidního ve třetím stupni, a to od oduznání bez přerušení, jak je uvedeno v citovaném posudku PK MPSV v Ostravě.

21. Krajský soud proto zrušil rozhodnutí žalované pro vady řízení, neboť žalovaná si ve správním řízení neopatřila důkazy v takovém rozsahu, aby byl prokázán skutečný stav věci. Současně krajský soud vrátil věc žalované k dalšímu řízení. Žalovaná znovu ve věci rozhodne, přičemž bude vycházet z právního názoru krajského soudu, že žalobce byl invalidní ve třetím stupni, a to od oduznání bez přerušení.

22. Úspěšný žalobce náhradu nákladů řízení nepožadoval a soud ze spisu žádné nezjistil, proto mu ji nepřiznal. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení podle § 60 odst. 1 s. ř. s.

Poučení

Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. V Olomouci dne 7. 11. 2017 JUDr. Martina Radkova, Ph.D., v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Š. H.