72 Ad 4/2026

Rubrum

č. j. 72 Ad 4/2026-41 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní Martinou Rýznarovou ve věci žalobkyně: Š. J. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha o žalobě na přezkum rozhodnutí ze dne 31. 10. 2025, č. j. X, ve věci invalidního důchodu takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 31. 10. 2025, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalovaná napadeným rozhodnutím zamítla námitky žalobkyně a potvrdila své rozhodnutí ze dne 16. 7. 2025, č. j. X, kterým zamítla žádost žalobkyně o invalidní důchod, protože pokles její pracovní schopnosti činil 20 %.

2. Žalobkyně v žalobě namítala, že přiznání invalidního důchodu prvního stupně jí umožní získat práci. Do uznání invalidity žalobkyně chybí pouze 5 % poklesu pracovní schopnosti. Vadou posouzení invalidity bylo, že správní orgány nezohlednily dlouhodobé zhoršování zdravotního stavu a nepřihlédly k přidruženým obtížím a biologické léčbě nařízené revmatologem. Další vadou bylo nenavýšení míry poklesu pracovní schopnosti o 5-10 % ve smyslu vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Posudkový lékař v námitkovém řízení dostatečně nezohlednil možnost pracovního uplatnění žalobkyně, její dosavadní pracovní zkušenosti a možnost výkonu dosavadního povolání či pracovní pozice. Shodu s prvopisem potvrzuje M. Ch. 2 72 Ad 4/2026 V případě žalobkyně se nejedná pouze o vyhřezlou ploténku, ale také o bolestivé stavy rukou a artritické poškození levé horní končetiny s poškozením nervů na straně vřetenní kosti. Napadené rozhodnutí je nepřesvědčivé a nedostatečně odůvodněné. Posudek o invaliditě byl neúplný. Postižení žalobkyně bylo ve správním řízení podřazeno pod rozdílné položky přílohy vyhlášky o posuzování invalidity bez bližšího vysvětlení. Pro laika bylo napadené rozhodnutí nesrozumitelné. Diagnóza je v rozhodnutí o námitkách popsána pouze latinskými výrazy bez bližšího vysvětlení. Posudkové hodnocení provedl lékař s odlišnou atestací, než bylo namístě.

3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě podrobně popsala pravidla posuzování invalidity správní řízení včetně jeho výsledku a navrhla k důkazu vypracování posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí.

4. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.).

5. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

6. Přezkoumává-li krajský soud správní rozhodnutí žalované o nároku na důchodovou dávku podmíněnou zdravotním stavem, je rozhodnutí soudu především závislé na odborném lékařském posudku. V soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav Ministerstvo práce a sociálních věcí svými posudkovými komisemi (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení).

7. Soud nezpochybnil závěr posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě z 15. 5. 2026 pro jeho přesvědčivé, vyčerpávající a jednoznačné odůvodnění a pro své rozhodnutí tento závěr posudku převzal. Žalobkyně ani žalovaná nevznesly proti posudku žádné námitky. Posudková komise dospěla k závěru, že u žalobkyně se jedná o pomalu progredující formu onemocnění se středně těžkou poruchou funkce několika kloubů s počínajícími mimokloubními projevy. Jedná se o postižení podle kapitoly XIII oddílu A položky 6b přílohy vyhlášky o posuzování invalidity s poklesem pracovní schopnosti o 35 % (horní hranice rozmezí), a to vzhledem k manuálnímu profesi žalobkyně. Invalidita vznikla 3. 4. 2025, jak prokázalo revmatologické vyšetření. Posudková komise odlišné hodnocení odůvodnila vyšetřením žalobkyně při svém jednání. Předchozí posuzující lékaři žalobkyni neviděli a nevyšetřili.

8. Podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně.

9. Soud se ztotožnil s námitkou žalobkyně a citovaným závěrem posudku o invaliditě z 15. 5. 2026, že u žalobkyně byla prokázána invalidita prvního stupně, a proto napadené rozhodnutí zrušil. Současně soud vrátil věc žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaná znovu ve věci rozhodne, přičemž podle § 78 odst. 5 s. ř. s. bude vycházet z právního názoru soudu, že žalobkyně je invalidní v I. stupni od 3. 4. 2025.

10. Žalobkyně žádné náklady řízení soudu nevyčíslila a žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 s. ř. s.).

Poučení

Shodu s prvopisem potvrzuje M. Ch. 3 72 Ad 4/2026 Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Olomouc 11. června 2026 Martina Rýznarová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje M. Ch.