72 Ad 52/2025

Rubrum

č. j. 72 Ad 52/2025-60 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní Martinou Rýznarovou ve věci žalobkyně: T. Z. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 10. 2025, č. j. X, ve věci invalidního důchodu takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalovaná zamítla námitky a potvrdila své rozhodnutí č. j. X, kterým žalobkyni přiznala invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, protože pokles její pracovní schopnosti činil 40 %.

2. Žalobkyně v žalobě namítala, že její zdravotní stav odpovídá minimálně druhému, případně třetímu stupni invalidity. Byly doloženy urgentní ošetření, chirurgický zákrok, psychiatrické nálezy, dlouhodobá pracovní neschopnost, disociace a opakované sebepoškozování. Žalovaná při posouzení zdravotního stavu vycházela z nepravdivé propouštěcí zprávy Fakultní nemocnice Olomouc ze 4. 4. 2025, která byla podle výsledku šetření Krajského úřadu Olomouckého kraje vypracována bez vyšetření lékařem, neobsahuje skutečný stav a je v rozporu se zdravotnickou dokumentací. Fakultní nemocnice Olomouc zprávu dvakrát opravovala, ale ve skutečnosti neprovedla nápravu uloženou krajským úřadem. Posudkové orgány ignorovaly zásadní nové skutečnosti, a to opakované Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. A. V. 2 72 Ad 52/2025 sebepoškozující popáleniny druhého až třetího stupně a urgentní ošetření od května do listopadu 2025, závažné psychiatrické propady, dlouhodobou pracovní neschopnost a detailní psychologickou zprávu z 11. 3. 2025, která výslovně uvádí, že žalobkyně není schopna stabilního pracovního zapojení. Žalobkyně v žalobě popsala nepravdivé části citované propouštěcí zprávy a naproti tomu popsala, jaký byl skutečný stav. Posudky o invaliditě z 29. 4. 2025 a 29. 9. 2025 uvádějí, že nově doložené nálezy neobsahují posudkově významné skutečnosti. Toto tvrzení je v příkrém rozporu s dokumentací, kterou žalobkyně podrobněji citovala. Psychiatři ve zprávách ze 4. 11. a 24. 11. 2025 popisují dekompenzaci právě kvůli sporu s Fakultní nemocnicí v Olomouci.

3. Podle žalobkyně její postižení odpovídá kapitole V položce 7c nebo 7d přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“ nebo „vyhláška č. 359/2009 Sb.“).

4. Posudky o invaliditě bagatelizují onemocnění žalobkyně a napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Žalobkyně doložila lékařské zprávy a psychologická vyšetření a navrhla k důkazu posudek znalce z oboru psychiatrie.

5. Žalovaná ve vyjádření k žalobě popsala správní řízení, relevantní právní úpravu, posudky o invaliditě shledala jako úplné a přesvědčivé a navrhla důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“ nebo „PK MPSV“).

6. Soud přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění účinném ke dni vydání rozsudku (dále „s. ř. s.“), a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), tj. ke dni 3. 10. 2025.

7. Žalovaná v napadeném rozhodnutí uvedla, že podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) o invaliditě z 29. 9. 2025 poklesla pracovní schopnost žalobkyně o 40 %.

8. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole V položce 7b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, tj. emočně nestabilní porucha osobnosti. Jde o středně těžké postižení.

9. V napadeném rozhodnutí je podrobně popsán vývoj zdravotního stavu žalobkyně od 13 let a jeho léčba. Jde o stav s podstatným narušením pracovního a společenského fungování. Míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena i s ohledem na omezený výběr profese středem uvedeného rozmezí 30-45 %. Zohledněna byla další onemocnění žalobkyně. Vyšší pokles pracovní schopnosti nelze stanovit, neboť nejsou zcela naplněna posudková kritéria položek s vyšším ohodnocením, jak vyplývá ze zdravotnické dokumentace. Invalidita prvního stupně předpokládá uplatnění na trhu práce s podstatným omezením a v omezeném rozsahu pracovní doby. Nabídka práce je plně v kompetenci úřadu práce, agentur práce a zaleží i na osobní iniciativě žalobkyně. Žalobkyně má zachovanou pracovní schopnost k jednoduchým psychicky nenáročným především manuálním činnostem bez zvýšené osobní zodpovědnosti a s vyloučením práce v riziku úrazu. Doporučen jí byl pravidelný denní režim. Pro žalobkyni není vhodná práce v noci. Schopnost rekvalifikace je u žalobkyně zachována. Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. A. V. 3 72 Ad 52/2025 10. Soud vyžádal k důkazu posudek posudkové komise v Ostravě v souladu s § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“).

11. Posudková komise v Ostravě dne 25. 2. 2026 ve svém posudku dospěla k posudkovému závěru, že u žalobkyně se jednalo ke dni vydání napadeného rozhodnutí o invaliditu prvního stupně. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na míru poklesu pracovní schopnosti je postižení podle kapitoly V položky 7b přílohy vyhlášky o posuzování invalidity s poklesem pracovní schopnosti o 40 %.

12. Posudková komise v diagnostickém souhrnu uvedla pouze emočně nestabilní poruchu osobnosti s úzkostí a depresí a stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti odůvodnila úpravou medikace a opakovanými hospitalizacemi a také s ohledem na omezený výběr profese. Posudková komise zvolila datum vzniku invalidity propuštěním z hospitalizace 4. 4. 2025, po které došlo k prohloubení emoční nestability. Zdravotní postižení není takového stupně a rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti.

13. Žalobkyně doložila posudkové komisi informaci Krajského úřadu Olomouckého kraje z 5. 3. 2026 o výsledku mimořádné kontroly, zjištění pochybení a nápravě, kterou Fakultní nemocnice v Olomouci provedla ve zdravotnické dokumentaci žalobkyně tak, aby byla průkazná, pravdivá a srozumitelná a aby bylo jednoznačně zřejmé, co bylo opraveno se zachováním původního obsahu.

14. Žalobkyně v písemném vyjádření z 18. 3. 2026 namítala, že posudek posudkové komise v Ostravě neodpovídá jejímu zdravotnímu stavu. Jakýkoliv pokus o zátěž vede ke zhoršení zdravotního stavu a destabilizaci. Posudek nepřihlíží k opakovanému sebepoškozování, které vedlo k chirurgické léčbě. Žalobkyně není dlouhodobě schopna fungovat v pracovním režimu, zvládat stresovou zátěž a udržet stabilní výkon. Onemocnění žalobkyně má dlouhodobý, chronický a progresivní charakter s projevy již od dětství, včetně závažných epizod. Hodnocení funkčního dopadu onemocnění na pracovní schopnost žalobkyně je nedostatečné a v rozporu s vyhláškou o posuzování invalidity. Žalobkyně proto navrhla k důkazu vypracování posudku jinou posudkovou komisí a doložila řadu lékařských zpráv.

15. Soud vyžádal srovnávací posudek jiné posudkové komise z důvodu citovaných námitek a s ohledem na stručné odůvodnění posudku posudkové komise v Ostravě, který neodpovídal na námitky žalobkyně zcela přesvědčivě.

16. Posudková komise v Brně z 26. 5. 2026 dospěla ve srovnávacím posudku k posudkovému závěru, že u žalobkyně se k datu vydání napadeného rozhodnutí jednalo o invaliditu prvního stupně. Invalidita vznikla 4. 4. 2025. Pokles pracovní schopnosti činil 45 % (horní hranice vyhláškou stanoveného rozmezí).

17. Posudková komise v Brně po podrobném diagnostickém souhrnu v detailním posudkovém hodnocení vysvětlila, že v popředí obtíží je zejména emočně nestabilní porucha osobnosti, stav po intoxikaci medikamenty v prosinci 2023 a stav po pěti psychiatrických hospitalizacích. Vzhledem k závažnosti obtíží, přítomnosti disociativních stavů, suicidálních tendencí a opakovaného selhávání v mezilidských vztazích je žalobkyně výrazně omezena v celkovém sociálním fungování. Současný psychický stav žalobkyně znemožňuje stabilní pracovní zapojení a vyžaduje pokračující intenzivní psychoterapeutickou a psychiatrickou péči. Žalobkyně má vtíravé vzpomínky na traumatické události z dětství. Náhled je Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. A. V. 4 72 Ad 52/2025 zachován. Psychický stav je dlouhodobě nestabilní a schopnost adaptace na běžné životní výzvy je výrazně omezena. Žalobkyně má depresivní epizody, poruchy příjmu potravy, silné sebeobviňování a selhávání v mezilidských vztazích. Žalobkyně v minulosti užívala návykové látky jako způsob regulace psychického utrpení.

18. Dle nálezu psychiatra z února 2025 je žalobkyně orientovaná všemi směry, suicidální úvahy aktuálně neguje, psychomotorického tempo je v normě, nálada depresivní, jde o disociativní stavy, derealizaci a depersonalizaci s amnézií, vnitřní tenzi a vyhýbavé chování. Stav se během posledního roku v rámci terapie lehce zlepšil, je zaznamenána abstinence, pravidelná strava a stavy derealizace méně často. Trvá výrazná citlivost na stres, sociální izolace a emoční propady. Jedná se o významné snížení sociálního a pracovního fungování, vyčerpání obranných mechanismů a dekompenzaci vývojové traumatizace. Nelze očekávat zlepšení dříve než za 2-3 roky úspěšné terapie. Dle nálezu psychiatra z března 2025 „prominují“ (pozn. soudu: vyčnívají) málo adaptivní hraniční schémata, která vedou k vleklému oslabení copingových ovládacích mechanismů, pracovního uplatnění a naplnění očekávaných rolí. Žalobkyně v léčbě rámcově spolupracuje, je v kontaktu se sociálními pracovníky a zdravotnickým personálem. Nedaří se dosáhnout přijatelné stabilizace stavu. Dle nálezu psychiatra z února 2024 se jednalo o druhou hospitalizaci na psychiatrii. První hospitalizace následovala po intoxikaci v prosinci 2023. Dominoval obraz hraniční poruchy osobnosti. Žalobkyně z terapie profitovala a byla indikována rehospitalizace dle objednání. Při páté hospitalizaci žalobkyně čtvrtý den opustila nemocnici.

19. Není popisována zjevně narušená orientace zrakem či sluchem. Žalobkyně je kardiopulmonálně kompenzována. Nejsou uváděny zjevnější zažívací obtíže ani inkontinence, porucha statiky či dynamiky páteře a na horních končetinách není popisovaná paretická symptomatologie ani zjevnější kloubní postižení. Na dolních končetinách není přítomné trofické ani paretické postižení ani významnější omezení kloubní pohyblivosti. Žalobkyně je schopna samostatné chůze a při chůzi nepoužívá kompenzační pomůcky.

20. U žalobkyně lze prokázat podstatné narušení pracovního a společenského fungování, závažné maladaptivní chování a opakované situační dekompenzace. Stav žalobkyně odpovídá postižení podle kapitoly V položky 7b přílohy vyhlášky o posuzování invalidity. Nelze prokázat těžké postižení, kdy je těžce narušen výkon většiny denních aktivit, nelze prokázat poruchy osobnosti provázené jiným závažným duševním postižením, ani nelze prokázat psychopatologické projevy blížící se jiným závažným duševním poruchám, například typu schizofrenie, ani nezvladatelná primitivní pudová jednání, ani vynucený pobyt ústavní péče, kdy léčba by měla trvat jeden rok či déle. Proto nelze žalobkyni hodnotit podle položky 7c citovaného ustanovení, nejde tedy o těžké postižení. Posudková komise stanovila pokles pracovní schopnosti horní hranicí příslušné položky, což zahrnuje veškeré duševní obtíže a jiná zdravotní postižení, například stavy po poleptání. Z uvedeného důvodu posudková komise nenalezla důvod k navýšení míry poklesu pracovní schopnosti podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity. Žalobkyně je schopna rekvalifikace na vhodnou pracovní činnost. Při přiznání invalidity druhého stupně (pozn. soudu: v cele zbylé části posudku se hovoří o invaliditě prvního stupně a poklesu pracovní schopnosti 45 %, proto jde o zjevný překlep) lze konstatovat, že žalobkyně je na svůj stav adaptována a že zdravotní stav je stabilizovaný.

21. Žalobkyně ve vyjádření ke srovnávacímu posudku sdělila, že na žalobě trvá. Po vydání napadaného rozhodnutí a po posudkovém hodnocení došlo k dalšímu vývoji zdravotního stavu. Nadále probíhá psychiatrická léčba, pracovní neschopnost a byla zahájena další řízení Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. A. V. 5 72 Ad 52/2025 související s posouzením invalidity. Žalobkyně v současné době připravuje a doplňuje aktuální zdravotnickou dokumentaci, která zachycuje další vývoj zdravotního stavu po vydání posudku a současně podává novou žádost o změnu stupně invalidity z důvodu dalšího zhoršení zdravotního stavu. Žalobkyně žádala soud, aby při rozhodování přihlédl k tomu, že „zdravotní stav je nadále předmětem odborného posuzování a dochází k jeho dalšímu vývoji“.

22. Žalobkyně na svém návrhu na rozhodnutí soudu při jednání a na návrhu na vyhotovení znaleckého posudku, jak je uvedla v žalobě, v písemném vyjádření z 5. 6. 2026 již netrvala, proto a dále s ohledem na obsah citovaného vyjádření žalobkyně soud znalce neustanovil. Soud neshledal k dalšímu dokazování důvod vzhledem k obsahu všech podání žalobkyně a rovněž vzhledem k provedenému dokazování, zejména srovnávacím posudkem o invaliditě.

23. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

24. Podle § 39 odst. 2 podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

25. Podle § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

26. V souzené věci byla sporná otázka skutková, tj. zdravotního stavu žalobkyně a existence její invalidity. V přezkoumávaném správním řízení byl posouzen zdravotní stav žalobkyně a jeho dopad na pracovní schopnost dvakrát. V soudním řízení správním byl stav žalobkyně posouzen dvakrát posudkem PK MPSV se shodným výsledkem. Posudkové komise se shodly na určení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost žalobkyně, včetně shodného závěru o stupni invalidity a shodného určení míry poklesu pracovní schopnosti, stejně jako posudkoví lékaři v přezkoumávaném správním řízení, s jedinou výjimkou. Tou bylo určení míry poklesu pracovní schopnosti posudkovou komisí v Brně o 45 %. Tato hodnota však nic nemění na závěru o prvním stupni invalidity.

27. Na soudu bylo, aby vyhodnotil z provedených důkazů, o který má své rozhodnutí opřít. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení existence a stupně invalidity je otázkou odbornou, medicínskou (důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem), a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud si proto nemůže učinit úsudek o této otázce sám.

28. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudkové komise jsou oprávněny posoudit pokles pracovní schopnosti a zaujmout posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku. Posudkové řízení Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. A. V. 6 72 Ad 52/2025 je specifickou formou správní činnosti (srov. § 16a č. 582/1991 Sb.) spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Jde o postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství.

29. I tyto posudky nicméně hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s. a v případě potřeby může zejména uložit též zpracování posudku soudem ustanoveným znalcem z oboru posudkového lékařství. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr by měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí především.

30. Správní soud tedy sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod nepřezkoumává. Nejsou- li namítány jiné vady řízení, správní soud v řízení o správní žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity a změny jejího stupně, resp. v řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové komise, o nějž se opírá správní rozhodnutí, je úplný a přesvědčivý (test úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku – srov. konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. rozsudek č. j. 4 Ads 13/2003-54, č. j. 6 Ads 158/2012-24), případně – namítala- li to žalobkyně – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (test řádného složení posudkové komise).

31. V závěru soudem provedeného dokazování nebyl spor o úplnosti podkladů pro posouzení zdravotního stavu žalobkyně. O nesprávném složení posudkových komisí spor rovněž nebyl (členy posudkových komisí byli psychiatři), soud se tedy zabýval pouze otázkou, zda posudky PK MPSV obstojí v testu úplnosti, přesvědčivosti a správnosti.

32. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaná osoba namítá, a musí své posudkové závěry náležitě odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzované osoby byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jí tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.

33. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních potíží (§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb.), přičemž jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se tu nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

34. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky č. 359/2009 Sb., přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. A. V. 7 72 Ad 52/2025 přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí, včetně případného navýšení podle § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb.

35. Soud konstatuje, že posudek PK MPSV v Ostravě i posudek PK MPSV v Brně nárokům testu úplnosti, přesvědčivosti a správnosti dostály. Posudkové komise shromáždily zdravotní dokumentaci žalobkyně v úplnosti a posoudily její zdravotní stav komplexně, soud ani nemá důvod pochybovat o úplnosti a správnosti stanovených diagnóz.

36. Podle kapitoly V položky 7b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity jsou zdravotním postižením poruchy osobnosti – středně těžké postižení, stavy s podstatným narušením pracovního a společenského fungování, závažné maladaptivní chování, opakované situační dekompenzace. Pokles pracovní schopnosti u tohoto postižení je stanoven na 30–45 %.

37. Podle kapitoly V položky 7c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity jsou zdravotním postižením poruchy osobnosti – těžké postižení, těžce narušen výkon většiny denních aktivit, funkčně významné poruchy osobnosti provázené jiným závažným duševním postižením, těžké narušení adaptability nebo stavy, kdy se psychopatologické projevy blíží jiným závažným duševním poruchám (simplexní schizofrenii, schizotypní poruše) nebo nezvládnutelná primitivní pudová jednání nebo stavy během poskytování ústavní péče v nemocnici nebo odborném léčebném ústavu za účelem léčení poruchy (např. nebezpečné sexuální deviace), pokud uvedená léčba má trvat nebo trvá déle než jeden rok. Pokles pracovní schopnosti u tohoto postižení je stanoven na 70 %.

38. Podle posudkového hlediska při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti je třeba prokázat podstatné narušení pracovního a společenského fungování z důvodu poruchy osobnosti ve více než dvou z následujících oblastí – v poznávání, emotivitě, afektivitě, ovládání, kontrole impulzů, ve způsobu chování, zvládání interpersonálních situací a v oblasti vztahů.

39. Těmto kritériím posudek PK MPSV v Ostravě i posudek PK MPSV v Brně dostály, stejně jako napadené rozhodnutí žalované. Posudkové komise i žalovaná se vyjádřily k hodnoceným kritériím.

40. Nebylo prokázáno, že žalobkyně splňuje kritéria postižení podle jiné položky přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity anebo posouzení odpovídající invaliditě, jak se toho domáhala. U žalobkyně nebyly žádnou lékařskou zprávou prokázány příznaky pro jiné vyhodnocení zdravotního stavu a invalidity. Žalobkyně nepředložila žádnou zprávu lékaře, která by prokázala těžší funkční postižení.

41. Soud nezjistil žádný rozpor se shora citovanými posudkovými kritérii podle vyhlášky o posuzování invalidity, a proto se ztotožnil se závěry přijatými posudkovými komisemi.

42. Podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. A. V. 8 72 Ad 52/2025 43. Žalovaná postupovala v souladu s citovaným ustanovením a dále v souladu s § 2 odst. 1 až 3 vyhlášky o posuzování invalidity. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti žalovaná stanovila podle nejzávažnějšího zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti.

44. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity se jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení nesčítají. Postup žalované aprobovala i PK MPSV v Ostravě a PK MPSV v Brně. Jak žalovaná, tak PK MPSV v Ostravě a PK MPSV v Brně posoudily zdravotní stav žalobkyně a pokles její pracovní schopnosti zcela v souladu s pravidly stanovenými citovanými zákony a vyhláškou.

45. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů.

46. Podle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity v případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce má takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles pracovní schopnosti pojištěnce je větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů.

47. Obě posudkové komise se shodly na tom, že v posuzované věci není důvod pro navýšení poklesu pracovní schopnosti. Posudková komise v Brně ve srovnávacím posudku o invaliditě zohlednila všechny posudkově rozhodné skutečnosti volbou horní hranice stanoveného rozmezí.

48. Žalobkyně nenamítala právně relevantní rozpor posudku s konkrétním vyjádřením či částí lékařské zprávy podle stanovených posudkových kritérií, ani nepředložila odborné posouzení či jiné vyšetření, které by prokázalo existenci její invalidity. Žalobkyně neuvedla žádný další významný důvod, pro který by soud shledal za potřebné pokračovat v dokazování.

49. Žalobkyně nedoložila k prokázání svých tvrzení například pracovnělékařský posudek ani ergodiagnostický posudek.

50. Z výše uvedeného odůvodnění vyplývá, že zákon soudu nedává možnost posoudit zdravotní stav a invaliditu žalobců sám, protože k tomu nemá potřebné odborné znalosti a odborné a zákonné kompetence. Proto také nemůže mírnit tvrdost zákona. Ostatně, žalobkyně konkrétní porušení posudkového posouzení nebo konkrétní rozpor s vyhláškou o posuzování invalidity nenamítala a nepředložila žádný důkaz, který by vnesl do posudkových závěru důvodné chybnosti ve smyslu § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že má příznaky těžkého funkčního postižení popsané v bodě 31 rozsudku.

51. Pracovní potenciál žalobkyně není zcela vymizelý. Naopak, ve správním a soudním řízení správním bylo prokázáno, že pracovní schopnost i s ohledem na onemocnění a pracovní omezení žalobkyně je zachována z 55 %. Zdravotnická dokumentace, ze které posudkoví lékaři vycházeli, neprokázala jiný skutkový a právní stav. Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. A. V. 9 72 Ad 52/2025 52. V případě zhoršení zdravotního stavu žalobkyně může nezávisle na soudním řízení podat novou žádost o invalidní důchod, s případným požadovaným datem vzniku invalidity v minulosti. Je namístě, aby si žalobkyně zajistila všechna potřebná vyšetření a lékaři své objektivní nálezy podrobně popsali. To platí u všech diagnóz a výsledků léčby.

53. Soud neprováděl důkaz lékařskými nálezy z 24. 4. 2026 a 17. 6. 2026, které navrhla žalobkyně k důkazu v podáních z 5. 6. 2026 a 18. 6. 2026. Soud provádí přezkum rozhodnutí vydaného o zdravotním stavu žalobkyně, který tu byl do vydání rozhodnutí o námitkách 3. 10. 2025. Soud tudíž není oprávněn posuzovat aktuální zdravotní stav. Bylo by to v rozporu s § 75 odst. 1 s. ř. s., podle kterého „při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.“ Ostatně, v podání z 5. 6. 2026 žalobkyně sama uvádí, že byla zahájena další řízení, která souvisejí s posouzením invalidity.

54. Soud shrnuje, že žalovaná v souladu se zákony, mezinárodními smlouvami a právními zásadami zjistila skutkový stav, vybrala právní předpisy, pod které ho subsumovala a z toho vyvodila skutkové i právní závěry, se kterými se soud ztotožnil.

55. Úspěšná žalovaná a neúspěšná žalobkyně nemají právo na náhradu nákladů řízení podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s.

Poučení

Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Olomouc 29. června 2026 Martina Rýznarová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. A. V.