72 Ad 7/2026

Rubrum

č. j. 72 Ad 7/2026-56 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní Martinou Rýznarovou ve věci žalobce: R. V. bytem X zastoupený opatrovníkem P. V. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Marošem Matiaškem, LL.M. sídlem Mánesova 48, 120 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 10. 2025, č. j. X, ve věci příspěvku na péči takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 10. 2025, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 269,40 Kč k rukám advokáta JUDr. Maroše Matiaška, LL.M., a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Spor byl o to, jestli byl žalobce závislý na pomoci jiné osoby v prvním nebo vyšším stupni. Spornými základními životními potřebami (dále jen „ZŽP“) byly mobilita, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena a výkon fyziologické potřeby, a to za období od podání žádosti 11. 7. 2024 do vydání napadeného rozhodnutí 10. 10. 2025.

2. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky ve Zlíně (dále jen „úřad práce“) z 27. 11. 2024, č. j. X. Úřad práce tímto rozhodnutím přiznal žalobci příspěvek na péči ve výši 880 Kč měsíčně od července 2024. Shodu s prvopisem potvrzuje M. Ch. 2 72 Ad 7/2026 3. Žalobce v žalobě namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a nedostatečně zjištěný skutkový stav. Napadené rozhodnutí je nezákonné. Žalobce nezvládá všech deset ZŽP a posudky o závislosti neodpovídají jeho skutečnému zdravotnímu stavu. Žalobce má od narození celoživotní pervazivní vývojovou poruchu (poruchu autistického spektra) a Aspergerův syndrom. Tyto poruchy byly potvrzeny odbornými psychiatry již v roce 2015. Od roku 2019 byly doplněny další psychiatrické a neurologické diagnózy, a to hyperkinetická porucha, akutní polymorfní psychotická porucha, pokles intelektu do pásma středně těžkého mentálního postižení a schizoafektivní porucha – hebefrenní schizofrenie. Žalobce trpí migrenózními cefaleami s aurou a onkologickým onemocněním štítné žlázy. Žalobce byl od roku 2016 do roku 2024 čtrnáctkrát hospitalizován v psychiatrických nemocnicích na dobu v rozmezí od tří do osmi měsíců. Zdravotní stav žalobce je dlouhodobě stabilizovaný, avšak nepříznivý a bez možnosti úplného vyléčení. Žalobce potřebuje nepřetržitou 24hodinovou asistenci a dohled, který mu je v současné době zajištěn v chráněném bydlení NADĚJE, pobočka Vizovice. Psychiatrická a psychologická dokumentaci jednoznačně potvrzuje pokles intelektu žalobce do pásma středně těžké mentální retardace a dokládá, že jde o závažnou duševní poruchu celoživotního charakteru. Žalobce k důkazu navrhl zprávy psychologa, psychiatra a dalších ošetřujících lékařů. Argumenty žalobce k jednotlivým ZŽP soud uvádí níže.

4. Žalovaný a Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě (dále jen „posudková komise“) pochybily při aplikaci § 9 odst. 4 a 5 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o sociální službách“), protože hodnotily pouze dílčí fyzické úkony, a nikoliv skutečný funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce na zvládání jednotlivých ZŽP. Nelze hodnotit pouze mechanicky schopnosti provést dílčí pohyb (otevřít dveře, dojít do koupelny, nastoupit do auta) a nikoliv schopnost tyto úkony vykonat bezpečně, samostatně, v přijatelném standardu a bez zásadně zvýšeného rizika. Posudková komise ignorovala projevy žalobcova psychického onemocnění – dezorientaci, zkratovité reakce, impulsivitu, agitovanost, záchvaty, neobratnost, deficity v exekutivních funkcích, nepochopení instrukcí a nutnost neustálého dohledu. Žalovaný argumentoval, že u žalobce nebyla potvrzena schizoafektivní porucha, jedná se u něj o lehkou mentální retardaci a vysoce funkční autismus. Tato tvrzení jsou v rozporu se zprávami MUDr. Ch. z 28. 4. 2025 a 23. 6. 2025. Žalobce vyžaduje intenzivní péči a podporu. Napadené rozhodnutí výrazně nadhodnotil samostatnost žalobce a velmi podhodnotil mimořádnou péči a podporu, kterou žalobce denně potřebuje. Napadené rozhodnutí se nevypořádalo dostatečně s doloženými podklady, což je v rozporu s § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu – dále jen „NSS“ - č. j. 4 Ads 57/2009-53). Podkladový posudek o závislosti nebyl úplný a přesvědčivý a bylo namístě, aby ho žalovaný nechal doplnit (rozsudky NSS č. j. 6 Ads 17/2013-25, č. j. 6 Ads 143/2009-60, č. j. 3 Ads 48/2009-104, č. j. 6 Ads 299/2014-25 a č. j. 6 Ads 34/2018-17). Pokud posuzovaný některou z aktivit ZŽP nezvládá a orgány lékařské posudkové služby přesto takovou ZŽP považují za zvládanou, je jejich povinností tento závěr dostatečně přesvědčivě odůvodnit (srov. rozsudek NSS č. j. 3 Ads 50/2013-32).

5. Napadené rozhodnutí pominulo § 2a vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona o sociálních službách (dále jen „vyhláška“). Pokud žalobce nezvládá jednu z aktivit ZŽP, není schopen tuto ZŽP zvládat. Posuzované aktivity jsou vymezeny v příloze č. 1 k této vyhlášce.

6. Správní orgány opomenuly § 1 odst. 4 věta třetí vyhlášky povinnost zohlednit zvládání ZŽP v přijatelném standardu.

7. Napadené rozhodnutí je v rozporu s čl. 19 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. Žalobci byl přiznán příspěvek na péči nižší, než na který má nárok, což mu znesnadňuje začlenit se do společnosti, vést nezávislý způsob života a mít přístup ke službám, které potřebuje. Přiznání příspěvku ve znatelně nižší výši znamená, že žalobce nemá stejný přístup k těmto službám jako jiné osoby bez postižení, což zakládá diskriminaci na základě postižení. Snížení příspěvku má negativní vliv na schopnost žalobce zapojit se do běžných komunitních aktivit. Negativní vliv pociťuje také ve zvýšené míře otec žalobce, který se o žalobce stará jako neformální pečující nebo zajišťuje péči Shodu s prvopisem potvrzuje M. Ch. 3 72 Ad 7/2026 žalobce v chráněném bydlení. Nedostatečná výše příspěvku může vést k postupné izolaci žalobce od jeho otce, což je v přímém rozporu s citovaným čl. 19, kterým je chráněno začlenění osob s postižením do komunity. Na místě je užití zásady v pochybnostech ve prospěch žalobce jako interpretačního pravidla.

8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uzavřel, že posudková komise měla dostatek podkladů pro vypracování posudku o závislosti. Z posudku posudkové komise je zřejmé, z jakého důvodu nebyly žalobci sporné ZŽP uznány jako nezvládané. Pro uznání nezvládání ZŽP musí být v doložené zdravotnické dokumentaci odpovídající medicínský korelát na podkladě těžké funkční poruchy, nikoliv jen konstatování, že žalobce uvedenou ZŽP nezvládá.

9. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění účinném ke dni vydání rozsudku (dále „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.).

10. Úřad práce v rozhodnutí z 27. 11. 2024 uznal žalobci nezvládání ZŽP komunikace, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. Argumentaci ke sporným ZŽP soud uvádí níže.

11. Žalovaný v rozhodnutí o odvolání vysvětlil, že na základě vydaného posudku posudkové komise z 19. 9. 2025 nebylo možné odvoláním napadené rozhodnutí změnit. Nevyžaduje se každodenní zvládání ZŽP ve stoprocentní kvalitě, zcela bezchybně. Postačuje zvládnutí v obvyklé kvalitě a rozsahu, uspokojivě a způsobem, který je společností ještě přijatelný a který umožňuje, aby potřeby byly naplněny bez vazby na celodenní intervenci jiné osoby. Byť žalovaný vnímal nepříznivou zdravotní situaci žalobce a omezení, která mu onemocnění přináší v běžném životě, nemohl pominout zákonem stanovená kritéria přiznání příspěvku na péči. Ve věci bylo provedeno nové sociální šetření na žádost posudkové komise. Posudková komise uznala jako nezvládané rovněž čtyři ZŽP s tím rozdílem, že uznala jako nezvládnou ZŽP orientace a nikoliv komunikace. Argumentaci ke sporným ZŽP soud uvádí níže.

12. Žalobce v odvolání namítal, že se u něj jedná o trvalé a celoživotní zdravotní postižení od narození, a to pervazivní vývojové poruchy, které byly poprvé diagnostikovány odbornými psychiatry už v roce 2015. Od roku 2019 byly odbornými psychiatry a dalšími ošetřujícími lékaři postupně zjištěny další psychiatrické a neurologické diagnózy, a to hyperkinetická porucha, akutní polymorfní psychotická porucha, pokles intelektu do středně těžkého pásma mentální retardace, schizoafektivní porucha – hebefrenní schizofrenie, migrenózní cefalea s frekvenční aurou a onkologické onemocnění štítné žlázy. Od roku 2016 do roku 2024 byl žalobce hospitalizován v psychiatrických nemocnicích dlouhodobě celkem čtrnáctkrát. Hospitalizace trvaly od tří do osmi měsíců. Zdravotní stav žalobce se nezlepšuje a jde o trvalý pervazivní stabilizovaný zdravotní stav bez možnosti úplného vyléčení. Žalobce vyžaduje neustálou 24hodinovou asistenci a dozor, které jsou nyní zajištěny pobytem v uzavřeném pobytovém sociálním zařízení Chráněné bydlení NADĚJE, pobočka Vizovice. Klinický psycholog i soudní znalci v oboru psychologie a psychiatrie konstatovaly pokles intelektu žalobce do pásma středně těžké mentální retardace; uvedli, že duševní porucha žalobce je závažná choroba celoživotního charakteru, což dokládají lékařské zprávy, soudně znalecké posudky z oboru psychiatrie a psychologie a zpráva z klinického psychologického vyšetření. Odvolací argumenty ke sporným ZŽP soud cituje níže.

13. Žalobce doložil k žalobě listiny, které navrhl provést jako důkaz, soud je zaslal žalovanému a oba účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s.

14. Soud zjistil ze zprávy psychiatra z 18. 8. 2025, 28. 4. 2025 a 23. 6. 2025 mimo jiné, že u žalobce byla zjištěna obsedantně kompulzivní porucha a u Aspergerova syndromu je patrné vážné narušení základního chování, které psychiatr popsal. Žalobce má extrémně nízkou frustrační toleranci a je velmi obtížný i běžný rozhovor. Shodu s prvopisem potvrzuje M. Ch. 4 72 Ad 7/2026 15. Soud zjistil ze zprávy psychiatra z 13. 10. 2025, že nynějším největším problémem žalobce jsou migrény s aurou, jak sám při vyšetření uvedl. Intelekt žalobce odpovídá středně těžkému mentálnímu postižení a v minulosti se jednalo o vážnou agresivitu. Žalobce má problém s komunikací, stále opakuje totéž, vynucuje si odpovědí, je třeba žalobci komunikaci velmi uzpůsobit. I běžný pohovor může eskalovat v raptus, což se také děje.

16. Žalobce přiložil k důkazu strany 1, 65-68 znaleckého posudku k omezení svéprávnosti a opatrovnictví z 25. 1. 2024 (pozn. soudu: úplný znalecký posudek je součástí správního spisu). Z části doložené žalobcem soud zjistil, že jde u žalobce o stav po ochranném psychiatrickém léčení ambulantní i ústavní formou a po nařízené ústavní výchově od března 2020, farmakorezistenci a senzitivitu k vedlejšímu účinkům psychofarmak i biologické léčby. Zátěží jsou patrné prvky obsedantně kompulzivní poruchy a motorické tiky. Žalobce má rodovou zátěž pro neuropsychická onemocnění, která jsou v posudku vyjmenována a zahrnují i suicida. Na otázku, zda žalobce trpí duševní poruchou, která není jen přechodná, o jakou se jedná a jestli je léčbou kompenzovatelná, jakým způsobem a s jakým výsledkem, znalkyně odpověděla, že žalobce trpí duševní poruchou trvalého rázu, která ho omezuje na běžném způsobu života. Jejím podkladem jsou vývojové odchylky, k nimž docházelo v kombinaci nepříznivých vlivů na vývoj žalobce před jeho narozením i v raném dětském věku. Jedná se o psychickou poruchu trvalého rázu, která není kauzálně léčitelná. Léčebně lze ovlivnit některé doprovodné příznaky. Jedná se o pervazivní vývojovou poruchu autistického spektra spojenou s mentální retardací. Primární defekt intelektu je sekundárně snížen anomáliemi vysokofunkčního autismu a poruchovými způsoby chování, které znalkyně popsala. Současně jsou dysfunkční brzdící mechanismy sebeřízení. Výsledný klinický obraz je v případě žalobce komplikovaný potenciálem pro rychlou dezintegraci v zátěži. Žalobce pro pochopení obsahu úřední listiny bude potřebovat pomoc pečovatelského typu, která je obeznámena s jeho mentálními deficity a specifiky.

17. Ze zprávy psychiatrické nemocnice v Opavě pro ošetřujícího lékaře z 9. 12. 2021 se podává, že žalobce byl přijat 31. 8. 2021 na základě doporučení praktického lékaře k léčbě pro schizoafektivní poruchy smíšeného typu a hospitalizace byla ukončena 9. 12. 2021.

18. Z výstupní zprávy psychiatrické nemocnice v Opavě z 9. 12. 2021, strany 8, 10 a 11 vyplývá, že u žalobce je nutné trvalé odborné sledování, zjednodušení školní výuky, doporučen spíše jednodušší učební obor E se zaměřením na rozvoj praktických dovedností s tím, že žalobce pro futuro s dosažením zletilosti směřuje k invalidizaci a je vhodné právní zajištění k eliminaci možného zneužití při kombinované závažné psychické problematice. Konstatovány byly mimo jiné velmi obtížná léčba, poruchy chování; velmi těžké nastavení psychofarmak; čeká se na znalecký posudek a soudní rozhodnutí; zaznamenána agrese, někdy vůči věcem, jindy vůči personálu po vytrvalém řevu; masivní medikace v maximálních dávkách absolutně bez efektu, stereotypní projevy, místy neodklonitelný, naléhavý, v popředí manipulační tendence, psychopatická reaktivita, spolupráce stále svízelná. Vyhýbavé tendence s rozvojem dráždivosti, vulgární výpady při nevyhovění jeho požadavkům, nepřiléhavé projevy, útěkové tendence, kurtování, omezené možnosti léčby pro četnou intoleranci, část léčby bez efektu. Rodiče jsou informováni o stavu, oba se pravidelně telefonický informují. S rodiči je velmi dobrá spolupráce, dbají lékařských doporučení a jsou nápomocni v léčbě. Jde o dráždivost a poruchové chování s gradací až vyústěním do agresivního raptu s výhrůžkami a ohrožování okolí. Bylo nutné fyzické omezení.

19. Soud zjistil ze zprávy klinické psycholožky z 24. 4. 2024 ze závěrů zprávy mimo jiné, že žalobce je v myšlení rigidní, ulpívavý s četnými perseverancemi, v kontaktu naléhavý, s pohybovými stereotypiemi v zátěži. Mívá nepřiléhavé odpovědi. Autistické projevy jsou zde zaznamenány v ulpívání, perseverancích (naléhání), hlubší znalostech určitých oborů a chybějící sociální distanci. Autistické projevy se obtížně oddělují od anamnesticky otcem popsaných projevů deprivace, vícečetné traumatizace a odmítání rodičem, těžkou socializační nezralostí a absencí pochopení sociálního světa. Deprivace a vícečetná traumatizace byla v průběhu celého dětství a dospívání. Při vyšetření žalobce s modulovaným afektem, s projevy strachu a úzkosti, jak textově, tak verbálně. Shodu s prvopisem potvrzuje M. Ch. 5 72 Ad 7/2026 Intelekt žalobce je na hranici středně těžké mentální retardace. Potenciál pro růst je ve stabilním, vřelém a strukturovaném prostředí se stabilními dospělými pečovateli. Žalobce se v sociálních situacích řešených testů neorientuje. Chování je infantilní. Nezralé vyžadování odpovědí dotykem odpovídá batolecímu věku. Žalobce je snadno odhalitelný a má sníženou frustrační toleranci vůči zátěži. Agrese je reakcí na masivní tlak nebo ohrožení, což odpovídá posttraumatické stresové poruše a deprivaci. Do budoucna není vyloučena při vícečetné zátěži dekompenzace do psychózy a v nejasné, emočně nabité situaci pod tlakem reálným či domnělým může dojít k dezorganizaci. Jde o atypický autismus, avšak z anamnézy je zřejmá deprivace a disharmonické zázemí. Doporučena byla dlouhodobá psychoterapie, která by mohla mít efekt pro budoucí život a začlenění žalobce nebo i pobyt v některém zařízení.

20. Soud zjistil z rozhodnutí úřadu práce z 22. 4. 2026, že žalobci byl přiznán nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označeny symbolem „ZTP“ ode dne 1. 10. 2024 do 30. 6. 2027. Posudkový lékař v posudku uvedl, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je psychické postižení s často se opakujícími závažnými poruchami komunikace a orientace v exteriéru; u středně těžkého stupně autistické poruchy s nápadnými deficity ve verbální a nonverbální komunikaci, se značně abnormálním nebo rušivým chováním, s výrazně redukovanou nebo výrazně abnormální reakcí na sociální stimulaci okolí. Žalobce je osobou s těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra ve smyslu § 34 odst. 3 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zdravotní stav žalobce není uvedený v příloze č. 4 vyhlášky č. 388/2011 Sb., ale svým funkčním postižením odpovídá nebo svými funkčními důsledky je srovnatelný se zdravotním stavem podle odst. 2 písm. m) citované přílohy. Žalobce je schopen spolehlivé orientace v domácím prostředí a v exteriéru má značné obtíže.

21. Podle zprávy psychiatra z 27. 1. 2026 se stav žalobce od září 2025 zhoršil a byla doporučena hospitalizace na psychiatrickém oddělení k nastavení nebo přenastavení medikace.

22. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

23. Spor byl o to, jestli správní orgány zjistily skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti ve smyslu § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu, a ve smyslu s § 50 a násl. správního řádu.

24. Vadou posudků o závislosti a napadeného rozhodnutí je, že přesvědčivě nevysvětlily, jak může žalobce v přijatelném standardu účelně zvládat při jeho postiženích všechny aktivity sporné ZŽP. Správní orgány se nevypořádaly s námitkami žalobce, neodstranily rozpory mezi podklady rozhodnutí a posudky o závislosti a nezohlednily všechny okolnosti věci v souladu se zákonem.

25. Správní orgány použily jako klíčový důkaz a podklad rozhodnutí posudky o závislosti, které nebyly úplné a přesvědčivé a bylo namístě vyžádat jejich doplnění anebo srovnávací posudek jiného pracoviště IPZS či jiné posudkové komise.

26. Rozhodování o přiznání příspěvku na péči se řídí následujícími pravidly.

27. Prvotním předpokladem pro přiznání příspěvku na péči je dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který má za následek, že příjemce potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb (rozsudek Nejvyššího správního soudu – dále jen „NSS“ č. j. 6 Ads 83/2014-80, bod 19).

28. Správní orgány a soudy nemají odbornou způsobilost ani kompetence hodnotit zdravotní stav žadatele o příspěvek na péči (rozsudek NSS č. j. 5 Ads 135/2018-19). Proto je stěžejním důkazem pro rozhodnutí žalovaného posudek závislosti vypracovaný posudkovou komisí v rámci posudkového řízení, které je specifickou formu správní činnosti. S ohledem na tato specifika klade judikatura NSS důraz na to, aby byl posudek jednoznačný, určitý, úplný a přesvědčivý. To znamená, Shodu s prvopisem potvrzuje M. Ch. 6 72 Ad 7/2026 že posudková komise se má vypořádat se všemi rozhodnými skutečnostmi, přihlédnout k potížím které uvádí žadatel, k výsledku sociálního šetření a k lékařským zprávám. Své závěry musí posudková komise náležitě podložit a odůvodnit. Je nezbytné, aby posudek o závislosti obsahoval vysvětlení, jakým způsobem posudková komise hodnotila veškeré posudkové podklady, které vzala jako relevantní, případně z jakého důvodu se od závěrů uvedených v některých z nich odchýlila. Zdravotní stav žadatele musí být popsán dostatečně jasně a přesně, aby nevyvstaly žádné další pochybnosti. Chybějící či nepřesně formulované náležitosti posudku, které způsobují jeho nepřesvědčivost či neúplnost, nemůže správní orgán ani soud nahradit vlastní úvahou, jelikož pro to nemá potřebnou odbornou erudici (rozsudek NSS č. j. 6 Ads 299/2014-25, bod 13).

29. V odůvodnění posudku posudková komise výslovně zohlední jednotlivé aktivity ZŽP vyjmenované v příloze č. 1 vyhlášky a vypořádá se se skutečnostmi, které žadatel o příspěvek na péči namítá.

30. Podle § 2a vyhlášky pro závěr, že posuzovaná osoba je při zajištění některé ze ZŽP závislá na pomoci jiné fyzické osoby, postačuje, pokud posuzovaná osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat danou ZŽP vymezena v příloze č. 1 vyhlášky.

31. Podle § 1 odst. 2 vyhlášky schopnost osoby zvládat ZŽP pro účely stanovení stupně závislosti se hodnotí v přirozeném sociálním prostředí a s ohledem na věk fyzické osoby.

32. Podle § 1 odst. 4 věty první vyhlášky za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout ZŽP v přijatelném standardu.

33. Pojem „přirozené sociální prostředí“, ve kterém se schopnost zvládat ZŽP posuzuje podle § 1 odst. 2 vyhlášky a § 3 písm. d) zákona o sociálních službách zahrnuje rodinu a sociální vazby k osobám blízkým, domácnost osoby a sociální vazby k dalším osobám, se kterými sdílí domácnost, a místa, kde osoby pracují, vzdělávají se a realizují běžné sociální aktivity.

34. Podle § 9 odst. 4 zákona o sociálních službách „při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.“ 35. Podle § 9 odst. 5 zákona o sociálních službách „pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku.“ 36. Posudková komise, správní orgány i soudy zároveň musejí „mít na zřeteli, že s ohledem na sociálně citlivou situaci osob závislých na pomoci jiné fyzické osoby a důležitost příspěvku jim poskytovaného, je zapotřebí postupovat při posuzování stupně závislosti osoby důkladně“ (rozsudek NSS č. j. 3 Ads 262/2015-34).

37. Zvládání základních životních potřeb zkoumá posudková komise v přijatelném standardu (tedy pouze v určitém základním rozsahu). Posudková komise nezkoumá, jestli je posuzovaná osoba schopna tyto své potřeby obstarávat ve stejné míře, jako v případě absence zdravotního Shodu s prvopisem potvrzuje M. Ch. 7 72 Ad 7/2026 postižení (rozsudek NSS č. j. 1 Ads 86/2014-40, bod 15). Posouzení zvládání základních životních potřeb není ani intuitivní, nýbrž vyplývá z objektivizovaných kritériích (rozsudky NSS č. j. 4 Ads 167/2015-27, bod 31, a č. j. 8 Ads 331/2018-37 bod 13).

38. Subjektivně tvrzené obtíže nemohou být samy o sobě podkladem pro závěr o neschopnosti zvládat určitou ZŽP (srov. rozsudek NSS č. j. 22 Ads 179/2025-46, bod 12). Určující skutečností je zdravotní stav a rozsah schopnosti žalobce, tedy objektivně určena míra, v jaké je žalobce na cizí pomoc odkázaný a nikoliv rozsah, v jakém mu toto pomoc k dispozici (rozsudek NSS č. j. 2 Ads 80/2019- 31, bod 27). Žadatel o příspěvek sice může subjektivně pociťovat, že potřebuje s některými základními životními potřebami pomoc jiné osoby, nicméně při posuzování zvládání ZŽP je podstatné medicínské posouzení (rozsudky NSS č. j. 8 Ads 104/2015-34, bod 18, č. j. 2 Ads 80/2019- 31, bod 27 a č. j. 3 Ads 138/2024-31, bod 23).

39. Přirozené sociální prostředí je prostředí, kde osoba žije a realizuje své běžné sociální aktivity, nejen domov – viz rozsudek NSS č. j. 8 Ads 271/2018-34, podle kterého „svět zdravých mladistvých a jejich běžné sociální aktivity nejsou vymezeny jenom pohybem po místě bydliště a školy, natož aby se omezovaly na schopnost trefit do své třídy a poznat rodiče a vyučující.“ 40. Soud zdůrazňuje, že nemá k dispozici úplnou zdravotnickou dokumentaci žadatelů o příspěvek na péči ani posudkové spisy a lékařské zprávy, ze kterých posudkoví lékaři vycházeli.

41. V posuzovaném případě žalobce v žalobě učinil spornými šest ZŽP, a to mobilita, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena a výkon fyziologické potřeby.

42. Citované listiny, záznam ze sociálního šetření a námitky žalobce ve správním řízení a v žalobě vnesly důvodné pochybnosti do zjištěného skutkového stavu ve smyslu § 3 správního řádu, zejména v tom, zda je žalobce schopen zvládnout všechny aktivity sporné ZŽP.

43. U ZŽP mobilita podle přílohy č. 1 vyhlášky se za schopnost zvládat tuto ZŽP považuje stav, kdy osoba je schopna zvládat 1. vstávání a usedání, 2. stoj, 3. zaujímat a měnit polohy, 4. pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v bytě a běžném terénu v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, 5. otevírat a zavírat dveře, 6. chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, 7. nastupovat a vystupovat z dopravních prostředků včetně bariérových, a používat je.

44. Soud ověřil ze záznamu ze sociálního šetření z 15. 7. 2024 pohyblivost žalobce bez omezení, má jen horší motoriku a omezenou manipulaci se zámky dveří.

45. Žalobce v odvolání namítal, že má mentální retardaci lehkou až středně těžkou a nedokáže samostatně používat hromadné dopravní prostředky, ztratil by se a museli by po něm vyhlásit pátrání policií, což se už stalo. Žalobce přiložil odborné nálezy a znalecký posudek ve věci omezení svéprávnosti v rozsahu 68 stan.

46. Podle vyjádření sociální pracovnice chráněného bydlení, doloženého k odvolání, již z konceptu poskytované služby je zjevné, že péče o žalobce je náročná a jeho stav neodpovídá I. nebo II. stupni závislosti. Sociální pracovníci žalobce doprovázejí na všechna místa mimo chráněné bydlení, a to z důvodu zajištění bezpečí žalobce a prevence posilování předsudků a vyloučení intaktní společnosti. Podpora žalobce vyžaduje většinou asistenta „jeden na jednoho“, tj. jednoho zaměstnance jen pro péči o žalobce. U žalobce nelze v nejbližších měsících a letech předpokládat snížení péče a jeho větší samostatnost.

47. Dle sociálního šetření z 26. 8. 2025 došlo ke zhoršení zdravotního stavu žalobce, přibyly mimo jiné migrény a záchvaty. Záchvat žalobce trvá i celou noc anebo se žalobce nehne a jen „dupe“ na místě.

48. Posudková komise dospěla k závěru, že nebyla potvrzena schizoafektivní porucha a jde jen o lehkou mentální retardaci. Způsob jednání a komunikace doložené ve znaleckém posudku neodpovídají Shodu s prvopisem potvrzuje M. Ch. 8 72 Ad 7/2026 středně těžké mentální retardaci. Žalobce vidí a slyší, a proto není důvod, aby se nepohyboval samostatně. Žalobce v zimě lyžoval a bylo prokázáno, že s otcem jezdil na kole.

49. Žalovaný v napadeném rozhodnutí odkázal na to, že dle posudkové komise není zdravotní důvod, aby se žalobce samostatně nepohyboval.

50. Žalobce v žalobě namítal, že není schopen bezpečného samostatného pohybu a potřebuje trvalý dohled jiné osoby. S ohledem na intelektem na hranici lehkého až středně těžkého mentálního znevýhodnění žalobce ztrácí při pohybu orientaci, není schopen bezpečně reagovat na dopravní situace, opakovaně se ztratil a museli po něm vyhlásit pátrací akci Policie ČR. Snížený intelekt zásadně omezuje schopnost žalobce chápat dopravní a prostorové situace a vyhodnocovat rizika. Žalobce může bez dohledu vběhnout do vozovky, jeho chování je nevyzpytatelné a při záchvatech se není schopen pohnout z místa i po dobu několika hodin. Žalobce není schopen samostatně používat hromadné dopravní prostředky, i když do nich mechanicky nastoupí, není však zaručeno jeho bezpečné chování během přepravy ani schopnost následně cestu zvládnout. Pro diagnózy žalobce jsou typické impulsivní a nepředvídatelné jednání, dezorganizace chování, zkratovité reakce a ztráty kontaktu s realitou, což činí jeho pohyb v exteriéru vysoce nebezpečným.

51. V napadeném rozhodnutí chybí posouzení zprávy psychiatra z 13. 10. 2025 a dalších nálezů a listin, založených v správním spise, podle kterých jde u žalobce o lehkou až středně těžkou mentální retardaci. Zprávy opakovaně popisují kombinaci všech postižení žalobce, včetně toho, že v minulosti u něj byla zaznamenávána opakovaně vážná agresivita, byla zjištěna obsedantně kompulzivní porucha (ta v souhrnu diagnóz v posudku posudkové komise zcela chybí), u žalobce je narušeno i základní chování, obtížný je i běžný rozhovor a nelze předpokládat zlepšení stavu.

52. Soud ze správního spisu zjistil, že ve znaleckém posudku k omezení svéprávnosti jsou podrobně popsány testové metody, jejich průběh a výsledky. Je popisováno chování žalobce včetně zranění jeho samého a jiných osob, zahrnující různé závažné vyhrůžky, napadení a útoky. Žalobce je dlouhodobě v psychiatrické péči, byl mnohokrát psychiatricky hospitalizován (poprvé v 11 letech), byla nařízena ústavní péče a byl zahrnutý do kategorie ohrožených dětí. Žalobce měl po fyzickém útoku v rodině dle provedených vyšetření 17. 1. 2020 sníženy rozpoznávací schopnosti o dvě třetiny, tedy z forenzního hlediska podstatně, ovládací schopnosti žalobce byly vymizelé – závěry byly vysloveny pro zahájené trestní řízení. Insuficientní výchova měla dalekosáhlé důsledky. Žalobce nebyl v roce 2020 schopen chápat význam soudního řízení o omezení svéprávnosti. Žalobce pobýval od roku 2020 v dětském domově se základní školou, aby mohl dokončit základní vzdělání. Žalobce opakoval 9. ročník ze zdravotních důvodů, studoval 11. rokem, prakticky výuku nerespektoval a neúčastnil se jí. Žalobce dvakrát z dětského domova utekl (str. 34 posudku) a jednou si při útěku zlomil nohu, následoval pobyt v nemocnici. Do dětského domova museli volat rychlou záchrannou službu kvůli fyzickému napadení asistenta pedagoga, jindy útočil na nočního asistenta. Dle závěru etopeda (pozn. soudu: speciální pedagog, který se specializuje na diagnostiku, výchovu a terapii dětí a dospívajících s poruchami chování a emocí) je zjevné, že žalobce ani po dosažení zletilosti nedosáhne plné sociální integrace. Na straně 33 posudku je citovaná zpráva psycholožky ze září 2020 a závěr o poklesu intelektu do pásma středně těžké retardace a úroveň předškolního dítěte. Na straně 36 posudku jsou uvedeny při druhé opavské hospitalizaci OCD projevy, klinicky obraz schizoafektivní poruchy, migrény, rapty, performační schopnosti v pásmu defektu, směřuje k invalidizaci a omezení svéprávnosti. Dle závěru se v roce 2021 o středně těžkou mentální retardaci nejednalo, psychické ataky nebyly do budoucna vyloučeny.

53. V samotném znaleckém posouzení (od strany 60) jsou shrnuta podstatná zjištění a popsány psychiatrické hospitalizace a vyšetření pro účely znaleckého posudku. Žalobce se potýkal s vedlejšími účinky psychofarmak, má poruchy chování.

54. Podle závěru znaleckého posudku po podrobném posouzení stavu žalobce znalkyně dospěla k závěru, který podrobně odůvodnila, a mj. uvedla, že u něho jde o pervazivní vývojovou poruchu s mentální retardací s praktickou využitelností intelektu v pásmu středního defektu, kognitivní Shodu s prvopisem potvrzuje M. Ch. 9 72 Ad 7/2026 výkonnost je komplikovaná prvky vysokofunkčního autismu, emoční „dysregulací“ s afektivními rapty stupňovanými do agrese s manifestací agrese i vůči pečujícím osobám. Poruchové způsoby chování nastávají i bez podnětu. Intelekt je pod normou a jde o mentální úroveň dítěte ve věku šest až devět let. Žalobce je snadno ovlivnitelný, má sníženou psychickou výkonnost, narušenou schopnost cílené činnosti a je zde prostor pro existenční rizika. Stav je nevyléčitelný. Mentální zatížitelnost je nízká. Chybí kapacita pro racionální sebeřízení. Jednání žalobce působí psychoinfantilním až defektním dojem a jeho deficity jsou pro většinu populace snadno rozeznatelné a zneužitelné. Žalobce nechápe běžná rizika, zjevná běžné populaci. Odolnost žalobce vůči stresu je mizivá a existence v nechráněném prostředí je podmíněná trvalou přítomností a aktivitou akceptujících a pečujících osob. Žalobce má omezenou schopnost porozumět sobě i druhým, není schopen právně jednat, projevit přání a je ohrožen újmou, a to existenčního charakteru. Žalobce nemá náhled na svůj zdravotní stav a není schopen rozhodovat o své léčbě, není schopen jednat s úřady, volit, mít partnerský vztah, uzavřít manželství a nést rodičovskou odpovědnost; má omezenou schopnost účastnit se soudního jednání, výslech by měl řadu specifik. Žalobce potřebuje pomoc pečující osoby s pochopením úřední listiny.

55. Soud poukazuje na to, že hraniční středně těžkou mentální retardaci prokazuje zpráva psychiatra z 5. 12. 2024 a zpráva klinické psycholožky z 24. 4. 2024. Obě zprávy jsou součástí správního spisu. Zpráva klinické psycholožky prokazuje rozhraní lehké a středně těžké mentální retardace.

56. Soud při přezkoumání posouzení zvládání ZŽP mobilita vycházel z judikatury a popisovaných okolností posuzované věci.

57. Správní soudy se opakovaně vyjadřovaly k potřebě posoudit ZŽP mobilita u specifických zdravotních postižení nejen z hlediska fyzického výkonu jednotlivých aktivit této ZŽP. Zdraví zahrnuje nejen mechanickou, fyzickou část, ale i část duševní, mentální (srov. např. rozsudek NSS č. j. 5 Ads 8/2023-25, bod 32, rozsudky Městského soudu v Praze č. j. 19 Ad 28/2024-34, body č. j. 2 Ad 15/2024-48, zejména body 32-45 a Krajského soudu v Brně č. j. 34 Ad 2/2025-44, bod 32, nebo rozsudek zdejšího soudu č. j. 72 Ad 48/2024-70, body 50-51).

58. V posuzované věci v napadeném rozhodnutí u ZŽP mobilita zcela chybí posouzení jiných než pohybových schopností žalobce. Posudek posudkové komise ani napadené rozhodnutí vůbec neodpověděly na námitky žalobce, že není schopen cestovat hromadnými dopravními prostředky z důvodů psychických poruch. Posudky o závislosti v obou stupních správního řízení a ani napadené rozhodnutí jako celek se nevypořádaly s nálezy psychiatrů, psychologů, s vyjádřením sociální pracovnice, přiloženému k odvolání, ani se zjištěními při sociálním šetření a dalšími listinami popsanými v tomto rozsudku. Pokud je zjištěna mentální retardace na hranici lehké a středně těžké, podle právní zásady „v pochybnostech ve prospěch žalobce“ se při posuzování vychází ze středně těžkého stupně.

59. Mezi podklady rozhodnutí a rozhodnutím samotným jsou zjevné rozpory, které nebyly odstraněny a část posouzení a odůvodnění zcela v napadeném rozhodnutí zcela chybí.

60. Dle přílohy č. 1 vyhlášky se za schopnost zvládat ZŽP komunikace považuje stav, kdy osoba je schopna 1. vyjadřovat se srozumitelně mluvenou řečí a dorozumět se jejím prostřednictvím s jinými osobami v rozsahu běžné slovní zásoby odpovídající věku a sociálnímu postavení, 2. chápat obsah přijímaných a sdělovaných zpráv, 3. vytvářet rukou psanou krátkou zprávu, 4. porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům a zvukovým signálům, 5. používat běžné komunikační prostředky.

61. Dle záznamu ze sociálního šetření 15. 7. 2024 je řeč žalobce hůře srozumitelná, žalobce hůře komunikuje; chápání obsahu přijímaných a sdělovaných zpráv je omezené, žalobce má svůj svět; vytváření rukou psaných krátkých zpráv je omezené, běžné komunikační prostředky žalobce využívá, používá počítač, pouští si pohádky; mobilní telefon používá omezeně, pouze zavolá. Shodu s prvopisem potvrzuje M. Ch. 10 72 Ad 7/2026 62. Podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) o závislosti z 31. 10. 2024 byla komunikace uznána jako nezvládaná, neboť Aspergerův syndrom s poruchami chování v terénu hraničního intelektu omezuje podle posudkových kritérií schopnost komunikace na úrovni těžkého funkčního postižení. Poruchy chování lze ovlivnit důsledným dodržováním psychofarmakoterapie. Dle zprávy Psychiatrické nemocnice v Kroměříži byla vstupní hladina klozapinu nízká a šlo o podezření, že žalobce neužíval medikaci.

63. Podle sociálního šetření 26. 8. 2025 žalobce často skákal do řeči a mluvil o jiných tématech, než o kterých probíhala diskuze. Se žalobcem se musí komunikovat jako s dítětem a několikrát se ho doptávat. Chápání obsahu přijímaných a sdělovaných zpráv je omezené. Žalobce má svůj svět. Žalobce píše na počítači a podrobně sepisuje své sny a touhy. Žalobce používá mobilní telefon omezeně, protože když se mu nedaří to, co chce provést, rozzlobí se a telefon rozbije, což se stalo vícekrát. Žalobce nemá styk se společenským prostředím, v zařízení má jednoho kamaráda a navazování nových vztahů je pro něho velmi obtížné. Problémová komunikace při sociálním šetření je podrobněji rozepsána v záznamu.

64. Posudková komise v posudku uvedla, že žalobce je schopen komunikace, používá mobil a nemá duševní ani fyzické postižení, pro které by nemohl zvládat neuznané ZŽP, neboť se jedná o lehkou mentální retardaci, vysoce funkční autismus a schizoafektivní porucha nebyla potvrzena. Způsob jednání a komunikace doložená ve znaleckém posudku z ledna 2024 neodpovídá středně těžké mentální retardaci.

65. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dále uvedl, že ZŽP komunikace byla uznána jako zvládaná, protože žalobce je schopen číst, psát na počítači a komunikovat.

66. Soud toto odůvodnění shledal jako nedostatečné vzhledem k námitkám žalobce ve správním řízení, vzhledem ke skutkovým zjištěním ve správním řízení, vzhledem k důkazům v soudním řízení správním a vzhledem k rozporu mezi posouzením ZŽP komunikace v prvním a ve druhém stupni správního řízení.

67. Žalobce v žalobě namítal, že jeho komunikace je narušená, infantilní a odpovídá batolecímu věku. Žalobce opakuje stále stejná slova a vyžaduje neustálé opakování odpovědi na položenou otázku. Sociální šetření potvrdilo, že žalobce skáče do řeči, mluví o tématech zcela mimo probíhající rozhovor a je nutné s ním komunikovat jako s malým dítětem a opakovaně se ho doptávat, aby porozuměl sdělení. Žalobcovo chápání obsahu přijímaných a sdělovaných zpráv je omezené, protože žije „ve svém světě“. Psychologické vyšetření popisuje výrazně nezralé myšlení, rigiditu, ulpívání, poruchy pozornosti, dezorganizované myšlení, omezené exekutivní funkce a celkový intelekt odpovídající předškolnímu až mladšímu školnímu věku. To vede k nedostatečné schopnosti adekvátně porozumět informacím, formulovat sdělení a reagovat přiměřeně kontextu. Žalobce nezvládá používání mobilního telefonu běžným způsobem. Pokud se mu činnost nedaří, reaguje afektivně, telefon ničí a přestává komunikovat. Uvedené skutečnosti jednoznačně prokazují, že žalobce není schopen komunikace v přijatelném standardu, nerozumí běžným sdělením, není schopen adekvátní interakce a bez vedení druhé osoby nedokáže komunikovat srozumitelně ani funkčně. IPZS ve Vsetíně navíc v posudku o závislosti z 31. 10. 2024 uznal ZŽP komunikace jako nezvládanou. Žalobce navrhl k důkazu správní spis a psychiatrickou a psychologickou dokumentaci.

68. Dle instrukce „k neschopnosti komunikace dále mohou vést závažné duševní a mentální poruchy, jako např. středně těžká, těžká a hluboká mentální retardace nebo demence, případně jiná těžká psychická postižení“ (str. 18, 1. odstavec).

69. Nelze vytrhávat z kontextu jen jedno nebo několik postižení nebo aktivit, které zdánlivě posuzovaný zvládá, aniž by plnil účel ZŽP. Aby byl posudek o závislosti přesvědčivý, je třeba hodnotit zdravotní stav žalobce komplexně. U osob, které mají kombinaci celou řadu neurologických a psychických poruch, je na místě posuzovat dopad na schopnost zvládat posuzované ZŽP v jejich souhrnu (srov. Shodu s prvopisem potvrzuje M. Ch. 11 72 Ad 7/2026 např. rozsudky NSS č. j. 8 Ads 271/2018-34 včetně citovaného nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2637/17, č. j. 10 Ads 160/2014-48, zejména bod 17).

70. U ZŽP stravování podle přílohy č. 1 vyhlášky se za schopnost zvládat tuto ZŽP považuje stav, kdy osoba je schopna 1. vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, 2. nalít nápoj, 3. rozdělit stravu na menší kousky a naservírovat ji, 4. najíst se a napít, 5. dodržovat stanovený dietní režim, 6. konzumovat stravu v obvyklém denním režimu, 7. přemístit nápoj a stravu na místo konzumace.

71. Dle sociálního šetření 15. 7. 2024 žalobci stravu připravuje po celý den pečující osoba. Žalobce si jídlo a nápoje vybírá a stravuje se normálně, nápoj si sám nalije a sám se napije. Přenesení stravy a nápoje zvládá s omezením. Strava je mu servírovaná, občas dělena na kousky, dle pokrmu. Žalobce se sám nají a konzumuje stravu v obvyklém denním režimu; nemá žádnou dietu.

72. Podle posudku IPZS o závislosti z 31. 10. 2024 žalobce zvládá ZŽP stravování, protože u něho nejde o těžké duševní postižení se ztrátou stravovacích stereotypů, nejde o nevidomost obou očí a úchop rukou je zachován. Příprava teplého jídla je zohledněna u ZŽP péče o domácnost.

73. Žalobce ve vyjádření z 12. 12. 2024 namítal, že se mu nůž nesmí dostat do rukou jakožto ostrý předmět, protože je neobratný a může při porcování stravy ublížit sobě nebo okolí. Žalobce při hraniční středně těžké mentální retardaci není schopen pochopit význam lékařem stanoveného dietního režimu při léčbě karcinomu („dieta na jód“).

74. Podle vyjádření sociální pracovnice doručeného úřadu práce 19. 12. 2024 je třeba žalobci poskytovat vyšší míru podpory při přípravě a zajištění stravy a žalobce potřebuje vlastního asistenta.

75. Podle sociálního šetření 26. 8. 2025 žalobce nepozná potřebu jídla a je třeba ho hlídat, aby se nepřejídal i v návaznosti na medikaci. Jídlo se mu špatně kouše z důvodu vady čelisti, ale vzhledem k jeho špatnému psychickému stavu nelze provést operaci, nebyl by schopen zvládnout pooperační péči. Dalším důvodem obtížného stravování je karcinom štítné žlázy. Pitný režim je třeba mu připomínat, žalobce si láhev sám otevře a napije se. Strava je do zařízení dovážena z vývařovny a je nutné pomoci žalobci připravit místo k jídlu a přichystat na talíř.

76. Posudková komise žalobci neuznala jako nezvládanou ZŽP stravování, protože u žalobce jde o lehkou mentální retardaci a vysoce funkční autismus, nemá speciální dietu a schizoafektivní porucha potvrzena nebyla. Žalobce je schopen si jídlo nachystat a přenést.

77. Žalovaný v napadeném rozhodnutí poukázal na posudek posudkové komise.

78. Žalobce v žalobě namítal, že nedokáže naporcovat stravu, manipulovat s ostrými předměty, protože je při krájení nebezpečný sobě i okolí vzhledem ke své neobratnosti a intelektu až v pásmu středně těžké mentální retardace. Záznam ze sociálního šetření potvrdil, že žalobce musí mít jídlo připravené, naservírované a zkontrolované, aby se nepřejídal. Žalobce špatně kouše a kvůli psychickému stavu není schopen podstoupit potřebnou operaci čelisti. Žalobci se musí připomínat pitný režim. Dle lékařské dokumentace má žalobce výrazné kognitivní oslabení, poruchy pozornosti, dezorganizované chování a nízkou schopnost porozumět instrukcím. To vše přímo ovlivňuje schopnost žalobce samostatně připravit jídlo, porcovat ho nebo dodržovat dietní opatření. Závažná psychiatrická diagnóza – pervazivní vývojová porucha, hebefrenní schizofrenie a schizoafektivní porucha se projevují zkratovitým jednáním, dezorientací, impulsivitou a poruchu úsudku, což dále brání bezpečnému a samostatnému zvládání stravování.

79. Podle instrukce k neschopnosti zvládat stravování může dojít například při těžkých duševních poruchách, spojených se sociální dezintegrací, kdy jsou narušeny stravovací stereotypy (str. 18).

80. V posudku posudkové komise a v napadeném rozhodnutí chybí vypořádání námitek žalobce, podkladů rozhodnutí a vysvětlení, jestli se u žalobce jedná o těžkou duševní poruchu, která vylučuje zvládání ZŽP stravování v přijatelném standardu při naplnění jejího účelu. Shodu s prvopisem potvrzuje M. Ch. 12 72 Ad 7/2026 81. K ZŽP oblékání a obouvání: podle přílohy č. 1 vyhlášky za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna 1. vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, 2. rozeznat rub a líc oblečení a správně je vrstvit, 3. oblékat se a obouvat se, 4. svlékat se a zouvat se, 5. manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem.

82. Podle sociálního šetření 15. 7. 2024 žalobce nerozezná rub a líc a správné vrstvení; oblečení mu vybírá a připravuje pečující osoba.

83. Podle posudku IPZS o závislosti z 31. 10. 2024 žalobce tuto ZŽP zvládal, protože je schopen samostatné chůze, má zachovanou motoriku horních končetin a intelektové schopnosti jsou na hranici lehké mentální retardace.

84. Žalobce v odvolání namítal, že vzhledem ke svému intelektu na hranici až středně těžké mentální retardace nedokáže posoudit, jaké oblečení si má vybrat přiměřeně okolnostem a dennímu režimu. Žalobce si v horkých letních dnech obléká několik vrstev teplého oblečení, a naopak v chladných zimních dnech si obléká pouze krátké kalhoty a triko s krátkým rukávem. Žalobce se na spaní nepřevlékne do příslušného oblečení a ulehá v tom, co měl na sobě celý den. Při obouvání si díky neobratnosti žalobce nedokáže zavázat tkaničky.

85. Dle sociálního šetření z 26. 8. 2025 si často žalobce tričko obleče obráceně a je nutné ho navigovat, kdy a co si má obléct, protože by byl schopný jít v zimě ven v kraťasech a tričku s krátkým rukávem. Oblečení musí být z určitého materiálu, jinak ho žalobce neobleče. Žalobce není schopen si sám zapnout knoflíky, například na kalhotách nebo košili, anebo pásek. Žalobce při chůzi šoupá nohama, ničí tak boty a je proto třeba mu je kupovat častěji.

86. Podle posudku posudkové komise žalobce nemá duševní ani fyzické postižení, pro které by nebyl schopen zvládat neuznané ZŽP, neboť má jen lehkou mentální retardaci a vysoce funkční autismus, schizoafektivní porucha potvrzena nebyla a způsob jednání a komunikace doložené ve znaleckém posudku z ledna 2024 neodpovídají středně těžké mentální retardaci.

87. Žalovaný v napadeném rozhodnutí neshledal medicínský důvod k uznání ZŽP oblékání a obouvání jako nezvládané.

88. Soud vyzdvihuje, že podle instrukce má na schopnost zvládat ZŽP oblékání a obouvání vliv, jestli posuzovaný má těžkou duševní poruchu se sociální dezintegrací a narušením stereotypů, respektive mentálním postižením, které má vliv na správnost vrstvení a rozlišení rubu a líce (str. 19). K neschopnosti zvládat oblékání a obouvání může dojít např. při těžkých duševních poruchách spojených se sociální dezintegrací, kdy jsou narušeny tyto stereotypy. K neschopnosti zvládat oblékání a obouvání může dojít u některých osob s mentálním postižením, které sice zvládnou oblékání, ale správnost vrstvení a rozlišení rubu a líce oblečení nerozeznají. Podle instrukce při hodnocení zvládání ZŽP oblékání a obouvání se berou v úvahu facilitační pomůcky (např. suché zipy).

89. Napadené rozhodnutí a posudky o závislosti přesvědčivě nevysvětlily, jak byla skutková zjištění v jejich souhrnu podřazena pod vybraná ustanovení zákona a vyhlášky. Napadené rozhodnutí přezkoumatelným způsobem nevysvětluje, jak odstranilo rozdíly mezi důkazy a podklady rozhodnutí na straně jedné a posudky o závislosti na straně druhé. Není tedy zjevné, jestli správní orgány včetně posudkových nepřehlédly část zjištění a jaké úvahy je vedly ve skutečnosti k výslednému posouzení.

90. Podle přílohy č. 1 vyhlášky za schopnost zvládat ZŽP tělesná hygiena se považuje stav, kdy osoba je schopna 1. použít hygienické zařízení, 2. dodržovat tělesnou hygienu, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, 3. provádět celkovou hygienu, 4. česat se, provádět ústní hygienu, holit se.

91. Sociální pracovník do záznamu z 15. 7. 2024 zaznamenal, že žalobce provádí hygienu s asistencí, češe se a holí sám. Shodu s prvopisem potvrzuje M. Ch. 13 72 Ad 7/2026 92. Podle posudku IPZS o závislosti z 31. 10. 2024 jsou mentální, tělesné a smyslové schopnosti žalobce dostatečné k tomu, aby samostatně zvládal tělesnou hygienu s použitím předmětů denní potřeby nebo s využitím zdravotních prostředků jako sedák ve vaně, madla, kartáček na zuby, k mytí těla nebo elektrický holicí strojek.

93. Žalobce v odvolání namítal, že vzhledem k intelektu na hranici lehké až středně těžké mentální retardace samostatně bez asistence nedokáže provést celkovou hygienu správným způsobem, po použití mýdla a šamponu se řádně neopláchne čistou vodou ani se řádně neosuší a chodí mokrý. Díky neobratnosti se žalobce nedokáže učesat ani oholit.

94. Podle záznamu ze sociálního šetření 26. 8. 2025 musí mít žalobce do koupelny doprovod, který ho navádí, protože jinak by si například neopláchl mýdlo nebo šampon. Při čištění zubů u žalobce musí stát další osoba, protože by si žalobce nevydržel čistit zuby ani dvě minuty. Žalobce používal elektrický kartáček, ale někdy se rozzlobil a kartáček rozbil. Žalobce je schopen kohoutky sám použít, ale druhá osoba ho musí korigovat, aby je nepouštěl naplno, jelikož není schopen odhadnout množství spotřebované vody. Pečující osoba musí žalobci pomoci se stříháním nehtů, česáním a holením.

95. Posudková komise konstatovala pouhý závěr, že žalobce nemá duševní ani fyzické postižení, pro které by nebyl schopen zvládnout neuznané ZŽP a vykonávat hygienické úkony. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uzavřel, že k uznání nezvládání této ZŽP není ve zdravotnické dokumentaci medicínský důvod.

96. Žalobce v žalobě namítal, že se bez pomoci nedokáže správně umýt, řádně opláchnout mýdlo a šampon, po koupeli se neosuší, chodí mokrý a nedokáže se učesat ani oholit. Sociální šetření uvádí, že žalobce sice do koupelny dojde, ale musí ho někdo doprovázet a navigovat, protože by se neumyl správně, nedokázal by si umýt vlasy ani zuby bez druhé osoby a často ničí hygienické pomůcky (například rozbije elektrický kartáček), navíc není schopen regulovat teplotu a množství vody. Psychologické vyšetření upozorňuje na nízkou praktickou soběstačnost, významné deficity v plánování činností, motorické koordinaci, neporozumění instrukcím a na dezorganizované chování. Z psychiatrické dokumentace vyplývá, že žalobce má výraznou neobratnost, poruchy pozornosti, dezorientaci, záchvaty a zkratovité jednání, které ho činí neschopným provádět tělesnou hygienu bezpečně a v přiměřené kvalitě.

97. Podle instrukce by měl žalobce zvládat tělesnou hygienu samostatně již při nástupu povinné školní docházky. K neschopnosti zvládat ZŽP tělesná hygiena mohou vést různá těžká psychická postižení s těžce narušenými stereotypy v oblasti tělesné hygieny. U osob s duševním nebo mentálním postižením nebo demencí, je potřeba posoudit, zda, i přes to, že sice hygienu fyzicky zvládnou, mají problém s jejím dodržováním ve společensky přiměřeném, obvyklém standardu (str. 20).

98. V napadeném rozhodnutí chybí hodnocení dopadu prokázaného zdravotního stavu žalobce na schopnost zvládat ZŽP tělesná hygiena podle kritérií stanovených zákonem o sociálních službách, vyhláškou a instrukcí, proto toto hodnocení nelze přezkoumat pro nedostatek důvodů.

99. U ZŽP výkon fyziologické potřeby podle přílohy č. 1 vyhlášky se za schopnost zvládat tuto ZŽP považuje stav, kdy osoba je schopna 1. včas používat WC, 2. zaujmout vhodnou polohu, 3. vyprázdnit se, 4. provést očistu, 5. používat hygienické pomůcky.

100. Dle sociálního šetření z 15. 7. 2024 pečující osoba pomáhá žalobci s následnou očistou po jejím výkonu. Dle posudku IPZS o závislosti z 31. 10. 2024 mentální, tělesné a smyslové schopnosti žalobce umožňují žalobci, aby samostatně došel na toaletu a následně provedl očistu.

101. Žalobce v odvolání namítal, že vzhledem ke svému intelektu na hranici lehké až středně těžké mentální retardace nedokáže včas použít toaletu, občas se pomočí, anebo naopak močí v místnosti mimo toaletní mísu. Shodu s prvopisem potvrzuje M. Ch. 14 72 Ad 7/2026 102. Podle sociálního šetření z 26. 8. 2025 je potřeba žalobce na toaletu doprovodit, aby řádně provedl očistu. Při výkonu velké potřeby má žalobce velké obtíže, neboť má krvácivé hemoroidy, a to asi rok.

103. Posudková komise neshledala u žalobce duševní nebo fyzické postižení, pro které by nebyl schopen zvládat tuto ZŽP. Není doložena močová inkontinence nebo močení mimo toaletní mísu, pouze v roce 2024 bylo uvedeno občasné noční pomočení. Žalovaný v napadeném rozhodnutí tyto důvody zopakoval.

104. Žalobce v žalobě namítal, že nedokáže vzhledem ke svému intelektu vždy včas použít toaletu, občas se pomočí a jindy močí mimo mísu, protože nedokáže správně vyhodnotit situaci ani koordinovat úkony potřebné k použití toalety. Sociální šetření potvrdilo, že žalobce musí doprovázet jiná osoba kvůli řádné očistě. Žalobce má velké obtíže kvůli krvácejícímu hemoroidům. Psychologické vyšetření popisuje výrazné deficity v praktických dovednostech. Žalobce má výrazně oslabenou motorickou koordinaci, snížené porozumění postupům a neschopnost adekvátně vykonávat sebeobslužné úkony bez doprovodu a vedení. Psychiatrické zprávy potvrzují neobratnost, dezorganizované chování, zkratové reakce, poruchy pozornosti a epizody dezorientace, což žalobci znemožňuje samostatně a bezpečně zvládnout celý proces výkonu fyziologické potřeby.

105. Podle instrukce je třeba při schopnosti zvládat výkon fyziologické potřeby hodnotit tíži duševního postižení spojeného se sociálně dezorientací (druhý odstavec na straně 21).

106. Napadené rozhodnutí a posudek posudkové komise těmto kritériím nevyhověly a srozumitelně nevysvětlily s ohledem na kombinované postižení žalobce, jaké úvahy je vedly k závěry o zvládání všech aktivit ZŽP výkon fyziologické potřeby a pominuly námitky žalobce a důkazy shromážděné ve správním řízení.

107. Souhrnně ke všem neuznaným ZŽP soud poukazuje na to, že podle instrukce „u poruch autistického spektra a dalších duševních poruch je třeba přihlížet nejen k stanovenému IQ, které nemusí být vzhledem k schopnosti zvládat ZŽP rozhodující, ale též k přidruženým poruchám, např. chování, osobnosti atd. Klasifikace nízkofunkční, středně funkční a vysoce funkční autismus vyjadřuje určitou míru schopnosti socializace a sociálního začleňování, což může ovlivnit zvládání ZŽP v různé míře. Kombinace autismu s defektem mentálních schopností vždy zvládání ZŽP významně zhoršuje“ (str. 13).

108. Žalobce oprávněně v žalobě namítal, že napadené rozhodnutí a posudek posudkové komise jsou v rozporu s doloženými psychiatrickými a psychologickými zprávami, například konkrétně se zprávou psychiatra z 28. 4. 2025 nebo 23. 6. 2025. Z citovaných podkladů rozsudku se podává, že v podkladech napadeného rozhodnutí je konstatována lehká až středně těžká mentální retardace a řada přidružených poruch zdravotních postižení, ale napadené rozhodnutí posudek posudkové komise se s nimi nevypořádaly a na konkrétní námitky žalobce neodpověděly.

109. Napadené rozhodnutí a posudek posudkové komise zcela opomenuly výsledky sociálního šetření, vyjádření pracovnice chráněného bydlení, rozsudku o omezení svéprávnosti a zjištění z odborných nálezů a znaleckého posudku, který je součástí správního spisu a podrobně popisuje zprávy z psychiatrických hospitalizací a vyjádření dětského domova. Napadené rozhodnutí a posudek posudkové komise opomenuly výrazné prvky agrese, popsanou úroveň žalobce přirovnanou k mentální úrovni školního věku, pobyt žalobce v chráněném k bydlení, v nemocnicích a v dětském domově, pobyty v psychiatrických léčebnách, popis jeho chování a stanovené diagnózy, nemožnost vyléčení, podrobný popis testovacích a vyšetřovacích metod a jejich výsledků. Posudkové orgány neuvedly konkrétní důvod, proč závěry přijaté odbornými lékaři nejsou lege artis, z jakého důvodu jim nepřiznávají váhu nebo je shledávají jako nedůvěryhodné, účelové apod., když se na jejich přijetí shodla řada lékařů včetně psychiatrů. Shodu s prvopisem potvrzuje M. Ch. 15 72 Ad 7/2026 110. Přitom podle instrukce „základem pro hodnocení zvládání ZŽP osobami s pervazivními vývojovými poruchami je vždy klinické posouzení zdravotního stavu jedince psychiatrem (ve věku do 18 let psychiatrem pro děti a dorost), neboť hodnocení psychopatologie a provedení kvalitní diferenciální diagnostiky přísluší především jemu. Psychiatrické vyšetření by mělo být doplněno kvalitním psychologickým vyšetřením provedeným na pracovišti klinické psychologie (klinickým psychologem), nestačí vyšetření psychologem bez této požadované kvalifikace. Ostatní vyšetření, např. školním psychologem, různými poradnami apod., mohou mít pro posudkové zhodnocení pouze podpůrný (informativní) charakter a je nutno dát je do kontextu s ostatními zjištěnými skutečnostmi“ (třetí odstavec na straně 13). Právě v posuzovaném případě byla podkladem napadeného rozhodnutí podrobně popsaná vyšetření klinické psycholožky a psychiatra, posudková komise tedy měla z čeho vycházet.

111. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že žalobce nemá úplná nebo těžká fyzická omezení pro zvládnutí všech aktivit sporných ZŽP. Spor byl o to, jestli žalobce zvládne v důsledku všech svých duševních a mentálních nemocí vykonat v přijatelném standardu všechny citované aktivity sporných ZŽP.

112. Pojem „přijatelný standard“ zahrnuje způsob zvládnutí ZŽP běžným, obvyklým a akceptovatelným způsobem a současně bez pomoci jiné osoby (§ 1 odst. 4 poslední věta vyhlášky).

113. Je na místě srovnat náročnost aktivit sporných ZŽP a přihlédnout k tomu, kdy jde o každodenní činnost (§ 1 odst. 4 vyhlášky, instrukce čl. 5, bod 2 a při srovnání náročnosti aktivit str. 12 instrukce).

114. Je třeba vzít v úvahu, že každodenní pomocí se rozumí aktivní spoluúčast pečující osoby při dosahování nějakého cíle nebo odvracení či odstraňovaní nežádoucích následků (viz instrukce, str. 6, body 10 a 11).

115. Dle judikatury NSS „obvyklost“ prostředí a situace je tedy třeba posuzovat ve srovnání se zdravými jedinci stejného věku. Pro závěr, že jedinec aktivitu nezvládá, je třeba, aby ji nezvládal ani v určitém přijatelném standardu, při zohlednění limitů daných jeho zdravotním stavem. Při hodnocení schopností žalobce zvládat jednotlivé ZŽP v obvyklém prostředí a situacích, jakož jeho schopnosti v nich přiměřeně reagovat, je bezpochyby nutné zohlednit i úzkostné stavy, kterými má žalobce trpět (srov. rozsudek NSS č. j. 5 Ads 80/2016-22 ve věci žalobce s poruchou autistického spektra).

116. Soud dospěl k závěru, že žalovaný z podkladů rozhodnutí nevyvodil skutkové a právní závěry v souladu se zákonem o sociálních službách, vyhláškou a se správním řádem, a řádně se s podklady rozhodnutí a rozpory mezi nimi nevypořádal. Nebyly odstraněny rozpory mezi sociálním šetřením a posudky o závislosti a mezi posudky o závislosti a lékařskými zprávami, které byly podklady rozhodnutí a dále těmi, které soud provedl jako důkaz. Je třeba uvážit, jestli žalobce vůbec může naplnit účel sporné ZŽP.

117. Žalovaný a úřad práce mají povinnost poskytnout účastníkům řízení poučení o procesních právech a povinnostech, tj. zejména o povinnosti prokázat svá tvrzení zejména lékařskými zprávami a funkčními vyšetřeními a o tom, že úkolem posudkových lékařů není provádět primární klinická vyšetření, ta provádějí odborní lékaři, kteří k tomu mají přístroje a vybavení. Obdobně platí závěry rozsudků NSS č. j. 6 Ads 23/2011-60 nebo č. j. 6 Ads 57/2007-42, podle kterých „poučovací povinnost (…) je projevem ústavně zakotveného práva na právní pomoc, podle kterého má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. Poučovací povinnost správního orgánu znamená především povinnost poskytnout dotčeným osobám poučení o právech a povinnostech vyplývajících z právních předpisů upravujících řízení před správními orgány. Poučovací povinnost týkající se otázek hmotného práva má své místo právě v řízeních, jejichž předmětem jsou sociální dávky (…), a to za předpokladu dodržení zásady rovnosti účastníků řízení a nestranného přístupu k nim.“ Shodu s prvopisem potvrzuje M. Ch. 16 72 Ad 7/2026 118. Správní orgán rozhoduje podle stavu ke dni vydání rozhodnutí, resp. ke dni, ke kterému posudková komise shromáždila podklady posudku o závislosti (§ 16a odst. 6 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení).

119. Přesvědčivost posudku o závislosti na pomoci jiné fyzické osoby záleží i v tom, aby byl dostatečně srozumitelný pro jeho adresáty a následný přezkum. Ten, kdo zdravotní stav posuzuje, si musí být vědom, že jeho role je především zprostředkující – má odborné informace srozumitelně a pokud možno komplexně vysvětlit „inteligentnímu laikovi“ tak, aby tento na jejich základě mohl o věci posuzované správně rozhodnout. Musí si přitom být vědom, že „inteligentní laik“ sice má duševní schopnosti porozumět těmto odborným informacím, ovšem pro jejich rychlé a patřičně důkladné pochopení mu chybí znalost širších souvislostí a celé řady základních principů, které odborníkovi připadají samozřejmé (srov. rozsudek NSS č. j. 2 Ads 17/2017-15).

120. I když jde o řízení na žádost a důkazní břemeno leží na žadateli, nezbavuje to žalovaného a úřad práce povinnosti zjistit skutkový stav bez důvodných pochybností v souladu s § 3 a § 50 a násl. správního řádu a provést dokazování a rozhodnout v souladu se zákony, tím spíše, pokud žalobce vznesl konkrétní námitky (srov. rozsudky NSS č. j. 2 A 1105/2002-OL-22, č. 153/2004 Sb. NSS, č. j. 1 Azs 181/2018-29, č. j. 1 As 38/2023-57, č. j. 8 Ads 136/2019-38, č. j. 2 Ads 106/2015-31 a mnohé další).

121. Je třeba vzít v úvahu, jestli v posuzované věci po provedení dokazování v souladu se zákony půjde o případ hraničního posuzování věci, tedy případ možné aplikace zásady v pochybnostech ve prospěch žadatele – in dubio pro mitius (rozsudek NSS č. j. 6 Ads 45/2013-25).

122. Z výše uvedených důvodů soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil pro vady řízení a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení ve smyslu § 78 odst. 1 a 4 s. ř. s. V dalším řízení je žalovaný shora podaným právním výkladem podle § 78 odst. 5 s. ř. s. vázán. Protože soud zrušil rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám prováděl dokazování, zahrne správní orgán v dalším řízení tyto důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí (§ 78 odst. 6 s. ř. s.).

123. Soud přiznal úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. Advokát učinil ve věci dva účelné úkony právní služby, kterými byly převzetí a příprava zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb a podání žaloby [§ 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „AT“)]. Za tyto úkony náleží advokátovi odměna ve výši dvakrát 4 620 Kč (§ 9 odst. 5 a § 7 odst. 5 AT), která se zvyšuje o paušální náhradu hotových výdajů ve výši dvakrát 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT). Odměna advokáta a náhrada jeho hotových výdajů se zvyšuje o daň z přidané hodnoty (21 %) z částky 10 140 Kč, tj. 2 129,40 Kč, protože advokát je společníkem advokátní kanceláře, která je plátcem DPH, což advokát doložil (§ 57 odst. s. ř. s.). Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám advokáta náklady řízení ve výši celkem 12 269,40 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku.

Poučení

Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Olomouc 26. června 2026 Martina Rýznarová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje M. Ch.