72 Ad 9/2026

Rubrum

č. j. 72 Ad 9/2026-31 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní Martinou Rýznarovou ve věci žalobce: P. Z. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Františkem Drlíkem sídlem Starobranská 327/4, 787 01 Šumperk proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 12. 2025, č. j. X, ve věci invalidního důchodu takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalovaná zamítla námitky a potvrdila své rozhodnutí č. j. X, kterým zamítla žádost žalobce o invalidní důchod, protože se u něho nejedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav.

2. Žalobce v žalobě namítal, že napadené rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné. Došlo k porušení § 2 odst. 1, § 2 odst. 4, § 36 odst. 3, § 50 odst. 1, § 51 odst. 1 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „správní řádu“). Žalobce neměl možnost se před vydáním rozhodnutím vyjádřit k jeho podkladům.

3. Podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) z 2. 12. 2025 se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s poklesem pracovní schopnosti o 30 %. Žalobce podrobně popsal svá zdravotní postižení. Žalobce zejména nesouhlasil s tím, Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. A. V. 2 72 Ad 9/2026 že žalovaná v prvním stupni řízení dospěla podle posudku o invaliditě k závěru, že u něj vůbec nejde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Přitom ortoped ve zprávě přiložené k námitkám 26. 8. 2025 vyslovil odborný názor, že zdravotní stav žalobce odpovídá invaliditě druhého stupně. Pokles pracovní schopnosti činil 50 % a stav odpovídá druhému stupni invalidity, jak vyplývá i ze zprávy ortopeda z 5. 12. 2025. Posouzení zdravotního stavu žalobce neobsahuje komplexní hodnocení zdravotních a psychických obtíží a neodpovídá jeho reálné pracovní schopnosti. Proto žalobce navrhl vypracovat k důkazu znalecký posudek.

4. Posudkový lékař nehodnotil celkovou výkonnost, pohyblivost a schopnost vykonávat denní aktivity podle kapitoly VI položky 8 přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“ nebo „vyhláška č. 359/2009 Sb.“ Žalobce je omezen nejen v pracovní schopnosti, ale i v každodenních aktivitách, jeho onemocnění má opakované komplikace a musí dodržovat přísný režim. Žalobce bere léky proti bolesti, které mu nedovolují spát.

5. Žalovaná ve vyjádření k žalobě popsala správní řízení, relevantní právní úpravu a posudek o invaliditě shledala jako úplný a přesvědčivý. Posudek se vypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Žalovaná navrhla důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“ nebo „PK MPSV“). Invalidita se posuzuje k datu vydání napadeného rozhodnutí, a proto nelze přihlédnout ke zdravotnické dokumentaci o stavu po tomto datu.

6. Podle § 85a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“), které je speciálním ustanovením k § 36 odst. 3 správního řádu, neměla žalovaná povinnost umožnit žalobci vyjádřit se k podkladům rozhodnutí před jeho vydáním.

7. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění účinném ke dni vydání rozsudku (dále „s. ř. s.“), a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), tj. ke dni 3. 12. 2025.

8. Soud ověřil z rozhodnutí žalované ze 4. 8. 2025, kterým zamítla žádost žalobce o invalidní důchod, že podle posudku IPZS z 28. 7. 2025 nejde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav.

9. Podle rozhodnutí o námitkách se podle posudku IPZS z 2. 12. 2025 u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“).

10. Jeho rozhodující příčinou je chronický vertebrogenní algický syndrom bederní páteře s LIS s iritací S1 bilaterálně. Jedná se o zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII (Postižení svalové a kosterní soustavy), oddílu E (Dorzopatie a spondylopatie), položce 1b (Bolestivý syndrom páteře, včetně stavů po operaci páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének - s lehkým funkčním postižením, postižení zpravidla více úseků páteře, polytopní blokády s omezením pohyblivosti, svalové dysbalance, porucha statiky a dynamiky páteře s občasnými projevy kořenového dráždění, Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. A. V. 3 72 Ad 9/2026 s recidivujícím lehkým neurologickým nálezem, bez známek poškození nervu, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi) přílohy vyhlášky o posuzování invalidity.

11. Pokles pracovní schopnosti žalobce byl stanoven na horní hranici rozmezí ve výši 20 %. Vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu a vzhledem k profesi byla tato hodnota podle § 3 odst. 1 citované vyhlášky zvýšena o 10 % na celkových 30 %. Posudkový lékař přihlédl dále k výpadku Achillovy šlachy vpravo a impingement syndromu obou ramen s lehkým omezením hybnosti. Ostatní poruchy zdravotního stavu neomezují podstatně pracovní potenciál žalobce a na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu se podílejí jen v malé, funkčně nevýznamné míře. Charakter dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nemá stav po pádu v květnu 2025 s polytraumatem, pro který je žalobce dočasně práce neschopný.

12. Nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti žalobce má postižení páteře s reflexologickou poruchou na pravé dolní končetině a iritacemi do dolních končetin bez senzitivně-motorického deficitu. Z posudkového hlediska jde o lehké funkční postižení. Neurologický nález je bez poškození nervu. Pro hodnocení podle kapitoly XIII oddílu E položky 1c nebylo shledáno medicínské opodstatnění, nesvědčily pro něho lékařské nálezy.

13. Soud vyžádal k důkazu posudek posudkové komise v Ostravě v souladu s § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.

14. Podle posudku posudkové komise v Ostravě dne 14. 5. 2026 žalobce nebyl ke dni vydání napadeného rozhodnutí invalidní.

15. Žalobce trpí dlouhodobě vleklým bolestivým páteřním syndromem s pouhou reflexologickou poruchou na pravé dolní končetině bez senzitivně-motorického deficitu na dolních končetinách. Žalobce utrpěl při pádu 17. 5. 2025 polytrauma a v jeho rámci došlo také k poranění páteře – distorzi krční páteře, u které byla prokázána mírná kompresivní zlomenina těla obratle Th4, která si vyžádala konzervativní léčbu. Žalobce dále utrpěl rupturu rotátorové manžety pravého ramene na artrotickém terénu, jak je uvedeno v nálezu ortopeda z 5. 12. 2025 a jednalo se o řešitelnou patologii s předpokladem snížení bolestivosti a návratu hybnosti. Žalobce podstoupil 24. 2. 2026 operační léčbu. Operace proběhla bez komplikací a byla indikována šetrná rehabilitační léčba, která dle sdělení žalobce při jednání posudkové komise pokračuje. Žalobce je sledován plicní ambulancí, neboť utrpěl oboustranný fluidothorax. Tržná rána hlavy je již zhojena. Po polytraumatu, jehož součástí je poranění páteře a jehož léčba probíhá za dočasné pracovní neschopnosti, nebyl zdravotní stav dosud stabilizován, což je předpokladem trvání dočasné pracovní neschopnosti. Nelze konstatovat dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který je nutné po polytraumatu hodnotit komplexně. Je nutno vyčkat ukončení terapie a následně hodnotit, které ze zdravotních postižení má největší dopad na pokles pracovní schopnosti.

16. Invaliditu nelze z posudkového hlediska uznat. Podle § 59 odst. 2 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, končí dočasná pracovní neschopnost třicátým dnem ode dne následujícího po dni, v němž byl pojištěnec uznán invalidním. U žalobce by tak nemohlo dojít k prodloužení výplaty nemocenského, jak bylo učiněno a bylo potřebné k doléčení ramene. Navíc by vznikl přeplatek na nemocenském s nutností jeho vrácení. Žalobce podal žádost o invalidní důchod předčasně – z hlediska následků úrazu v 17. 5. 2025 - a je namístě ji podat až v roce 2026. Lékař IPZS při prvoinstančním posouzení 28. 7. 2025 správně vyhodnotil ve vztahu k citovanému úrazu, že se nejedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Ten nemůže k datu vydání napadeného rozhodnutí konstatovat ani Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. A. V. 4 72 Ad 9/2026 posudková komise pro pokračující léčbu. V posudku o invaliditě v námitkovém řízení došlo k posudkovému omylu.

17. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

18. Napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné. Rozhodnutí vydaná v prvním a druhém stupni správního řízení tvoří jeden celek (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Afs 16/2003-56 a rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 48/2007-80, č. j. 4 Ads 97/2012-66, č. j. 6 Ads 134/2012-47, č. j. 3 As 167/2014-41, č. j. 22 As 162/2025-38 nebo č. j. 9 Ads 61/2020-23).

19. Žalovaná v rozhodnutí o námitkách žalobci srozumitelně vysvětlila, že do posouzení invalidity nelze zařadit posouzení následků polytraumatu z května 2025, protože podle § 26 zákona o důchodovém pojištění nejde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Žalovaná ohodnotila ostatní předchozí onemocnění žalobce v souhrnu poklesem pracovní schopnosti o 30 % a toto posouzení rovněž vysvětlila, byť stručně, a zohlednila přitom celkovou výkonnost, pohyblivost a výkon denních aktivit. Jde totiž o posudkové kritérium uvedené přímo v kapitole XIII oddílu E položce 1b přílohy vyhlášky o posuzování invalidity. Žalovaná na stranách 2 a 3 rozhodnutí o námitkách nadstandardně podrobně popsala zdravotní stav žalobce, jmenovitě onemocnění páteře bez senzitivně-motorického omezení a dále lehké omezení hybnosti ramen, s tím, že ostatní nemoci mají nevýznamný dopad na pracovní schopnost. Žalovaná vysvětlila, proč se jedná z posudkového hlediska pouze o lehké postižení a mj. zdůraznila, že dle neurologického nálezu nejde o poškození nervu a některé denní aktivity jsou vykonávány s obtížemi. Dále žalovaná objasnila, že u žalobce nebyly prokázány postižení více úseků páteře, často recidivující projevy kořenového dráždění, funkčně významný neurologický nález a poškození nervu.

20. Ostatně, žalobce v námitkách uvedl pouze toto: „Můj zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý, neboť moje pracovní schopnost poklesla v průběhu dvou let více jak o 50 %. Již 3 roky beru silné prášky proti bolesti na záda a moje pohyby jsou již silně omezeny.“ Nic víc žalobce v námitkách neuvedl.

21. Rozsah námitek předurčuje rozsah přezkoumání rozhodnutí, které žalobce napadá. I pro řízení ve věcech důchodového pojištění platí, že žalobce je v námitkách povinen uvést rozsah, v jakém rozhodnutí námitkami napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo; jinak správní orgán přezkoumá napadené rozhodnutí v plném rozsahu. I když nadřízený správní orgán přezkoumá při absenci námitek napadené rozhodnutí v celém rozsahu, má smysl a význam, aby žadatel uvedl to, s čím nesouhlasí (§ 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., § 82 odst. 2 správního řádu). Tento závěr podporuje § 89 odst. 2 správního řádu (jehož použití není vyloučeno pro řízení v důchodových věcech), dle kterého „odvolací správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem.“ 22. Nedůvodná byla námitka, že žalovaná byla povinna umožnit žalobci seznámit se s podklady rozhodnutí před jeho vydáním. Podle § 85a odst. 1 část věty před středníkem zákona č. 582/1991 Sb. „v řízení ve věcech důchodového pojištění se nepoužije ustanovení správního řádu o vyjádření účastníků k podkladům rozhodnutí“. Toto ustanovení je speciální k § 36 odst. 3 správního řádu (srov. rozsudek NSS č. j. 3 Ads 134/2015- 53). Speciální úprava zohledňuje zvláštnosti řízení ve věci invalidního důchodu, které Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. A. V. 5 72 Ad 9/2026 spočívají v možnosti posoudit invaliditu žadatele dvakrát ve správním řízení, dále v soudním řízení správním a k tomu navíc ještě kdykoli podat novou žádost s požadovaným datem uznání invalidity v minulosti. Žalobce měl možnost nahlédnout do správního nebo posudkového spisu v souladu s § 38 správního řádu nebo se informovat na stav řízení. Ostatně žalobce v žalobě konkrétně nenamítal, jaký dopad měla do jeho práv skutečnost, že se neseznámil s podklady rozhodnutí před jeho vydáním. Žalobce dosud využil všech možností nově posoudit jeho invaliditu.

23. Nedůvodná je námitka, že u žalobce se jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav následkem polytraumatu, který utrpěl 17. 5. 2025.

24. Podle § 26 zákona o důchodovém pojištění „za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se pro účely tohoto zákona považuje zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle než 1 rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než 1 rok.“ 25. Posudková komise srozumitelně a přesvědčivě v posudku ze 14. 5. 2026 vysvětlila, že ke dni 3. 12. 2025 se u žalobce nejednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve vztahu k polytraumatu ze 17. 5. 2025 a jeho následkům. Proti tomuto posouzení a závěru žalobce nevznesl žádné argumenty, již se k věci nevyjadřoval. Soud se citovaným posudkovým závěrem ztotožnil, protože byl úplný, přesvědčivý a v souladu s § 26 zákona o důchodovém pojištění.

26. Nedůvodná byla námitka, že žalobce byl (bez přihlédnutí k úrazu 17. 5. 2025) invalidní ke dni 3. 12. 2025. Soud nezpochybňuje nepříznivý zdravotní stav žalobce. Tento dlouhodobě nepříznivý stav však při objektivním posouzení nebyl ke dni 3. 12. 2025 takové povahy a intenzity, aby došlo k naplnění zákonných podmínek invalidity.

27. Podle § 39 odst. 2 podle § 38 zákona o důchodovém pojištění, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

28. Podle § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

29. V souzené věci byla sporná otázka skutková, tj. zdravotního stavu žalobce a existence jeho invalidity. V přezkoumávaném správním řízení byl posouzen zdravotní stav žalobce a jeho dopad na pracovní schopnost dvakrát. V soudním řízení správním byl stav žalobce posouzen posudkem PK MPSV se shodným závěrem o neexistenci invalidity.

30. Na soudu bylo, aby vyhodnotil z provedených důkazů, o který má své rozhodnutí opřít. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení existence a stupně invalidity je otázkou odbornou, medicínskou (důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem), a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud si proto nemůže učinit úsudek o této otázce sám. Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. A. V. 6 72 Ad 9/2026 31. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudkové komise jsou oprávněny posoudit pokles pracovní schopnosti a zaujmout posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku. Posudkové řízení je specifickou formou správní činnosti (srov. § 16a č. 582/1991 Sb.) spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Jde o postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství.

32. I tyto posudky nicméně hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s. a v případě potřeby může zejména uložit též zpracování posudku soudem ustanoveným znalcem z oboru posudkového lékařství. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr by měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí především.

33. Správní soud tedy sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod nepřezkoumává. Nejsou- li namítány jiné vady řízení, správní soud v řízení o správní žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity a změny jejího stupně, resp. v řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové komise, o nějž se opírá správní rozhodnutí, je úplný a přesvědčivý (test úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku – srov. konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. rozsudek č. j. 4 Ads 13/2003-54, č. j. 6 Ads 158/2012-24), případně – namítala- li to žalobkyně – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (test řádného složení posudkové komise).

34. V závěru soudem provedeného dokazování nebyl spor o úplnosti podkladů pro posouzení zdravotního stavu žalobce. O nesprávném složení posudkové komise spor rovněž nebyl (členem posudkové komise byl neurolog), soud se tedy zabýval pouze otázkou, zda posudek PK MPSV obstojí v testu úplnosti, přesvědčivosti a správnosti.

35. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaná osoba namítá, a musí své posudkové závěry náležitě odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzované osoby byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jí tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.

36. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních potíží (§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb.), přičemž jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se tu nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. A. V. 7 72 Ad 9/2026 37. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky č. 359/2009 Sb., přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí, včetně případného navýšení podle § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb.

38. Soud konstatuje, že posudek PK MPSV v Ostravě nárokům testu úplnosti, přesvědčivosti a správnosti dostál. Posudková komise shromáždila zdravotní dokumentaci žalobce v úplnosti a posoudila jeho zdravotní stav komplexně. Soud ani nemá důvod pochybovat o úplnosti a správnosti stanovených diagnóz.

39. Podle kapitoly XIII oddílu E položky 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity je zdravotním postižením bolestivý syndrom páteře včetně stavů po operaci páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének s lehkým funkčním postižením, postižení zpravidla více úseků páteře, polytopní blokády s omezením pohyblivosti, svalové dysbalance, porucha statiky a dynamiky páteře s občasnými projevy kořenového dráždění, s recidivujícím lehkým neurologickým nálezem, bez známek poškození nervu, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi. Pokles pracovní schopností je stanovena na 10-20 % 40. Podle kapitoly XIII oddílu E položky 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity je zdravotním postižením bolestivý syndrom páteře včetně stavů po operaci páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének se středně těžkým funkčním postižením, závažné postižení jednoho nebo více úseků páteře, se závažnou poruchou statiky a dynamiky páteře, insuficiencí svalového korzetu, s často recidivujícími projevy kořenového dráždění, s funkčně významným neurologickým nálezem, s poškozením nervu, popř. symptomatologie neurogenního močového měchýře, se závažným snížením celkové výkonnosti při běžném zatížení, některé denní aktivity omezeny. Pokles pracovní schopnosti u tohoto postižení je stanoven na 30–40 %.

41. Podle posudkového hlediska při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti se hodnotí funkční postižení páteře a z toho vyplývající omezení celkové výkonnosti a pohyblivosti a dopad na schopnost vykonávat denní aktivity. Přitom se vychází z rozsahu a lokalizace postižení (monosegmentální, plurisegmentální poruchy), časového průběhu funkčně významných strukturálních změn (komprese, dislokace a nestabilita, osteoporóza, degenerativní změny), funkčně významné neurologické symptomatologie (zpravidla hypo až areflexie, poruchy čití, iritační projevy, parézy, snížený tonus, poruchy trofiky v segmentu, svalové atrofie, dlouhodobá bolest v příslušném segmentu s reflexními změnami), nálezu EMG, svalové dysbalance apod. Tíži periferní parézy je nutno stanovit svalovým testem. Stejně tak je nutno objektivizovat případné poruchy funkce svěračů.

42. Těmto kritériím posudek PK MPSV v Ostravě vyhověl, stejně jako napadené rozhodnutí žalované. Posudková komise i žalovaná se vyjádřily k hodnoceným kritériím.

43. Nebylo prokázáno, že žalobce splňuje kritéria postižení podle jiné položky přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity anebo posouzení odpovídající invaliditě, jak se toho domáhal. U žalobce nebyly žádnou lékařskou zprávou prokázány příznaky pro jiné vyhodnocení zdravotního stavu a invalidity. Žalobce nepředložil žádnou zprávu lékaře, Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. A. V. 8 72 Ad 9/2026 která by prokázala těžší funkční postižení.

44. Soud nezjistil žádný rozpor se shora citovanými posudkovými kritérii podle vyhlášky o posuzování invalidity, a proto se ztotožnil se závěry přijatými posudkovou komisí.

45. Podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

46. Žalovaná postupovala v souladu s citovaným ustanovením a dále v souladu s § 2 odst. 1 až 3 vyhlášky o posuzování invalidity. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti žalovaná stanovila podle nejzávažnějšího zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti.

47. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity se jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení nesčítají. Postup žalované aprobovala i PK MPSV v Ostravě. Jak žalovaná, tak PK MPSV v Ostravě posoudily zdravotní stav žalobce a pokles jeho pracovní schopnosti zcela v souladu s pravidly stanovenými citovanými zákony a vyhláškou.

48. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů.

49. Podle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity v případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce má takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles pracovní schopnosti pojištěnce je větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů.

50. Posudkoví lékaři zvýšili horní hranici rozmezí 20 % o maximálních 10 % na 30 %.

51. Žalobce nenamítal právně relevantní rozpor posudku s konkrétním vyjádřením či částí lékařské zprávy podle stanovených posudkových kritérií, ani nepředložil odborné posouzení či jiné vyšetření, které by prokázalo existenci jeho invalidity. Žalobce neuvedl žádný další právně významný důvod, pro který by soud shledal za potřebné pokračovat v dokazování, a to v posuzované věci ani navrženým znaleckým posudkem. Zdravotní stav po úrazu 17. 5. 2025 není dosud ustálen a léčba a rehabilitace nebyla ukončena tak, aby bylo možné postavit na jisto, jestli se ve vztahu k polytraumatu jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nebo jak ovlivňuje dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který tu byl před úrazem. Žalobce nevznesl po vydání posudku posudkovou komisí žádné námitky ani ke zdravotnímu stavu před úrazem.

52. Žalobce nedoložil k prokázání svých tvrzení například pracovnělékařský posudek ani ergodiagnostický posudek. Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. A. V. 9 72 Ad 9/2026 53. Lékařská zpráva, kterou žalobce soudu předložil, vypovídala o zdravotním stavu po vydání napadeného rozhodnutí. Soud však podle § 75 odst. 1 s. ř. s. přezkoumával napadené rozhodnutí a zdravotní stav žalobce pouze do data vydání rozhodnutí o námitkách, tj. do 3. 12. 2025. Soud tuto zprávu posudkové komisi zaslal a posudková komise se k ní v posudku vyjádřila.

54. Z výše uvedeného odůvodnění vyplývá, že zákon soudu nedává možnost posoudit zdravotní stav a invaliditu žalobců sám, protože k tomu nemá potřebné odborné znalosti a odborné a zákonné kompetence. Proto také nemůže mírnit tvrdost zákona. Ostatně, žalobce konkrétní porušení posudkového posouzení nebo konkrétní rozpor s vyhláškou o posuzování invalidity nenamítal a nepředložil žádný důkaz, který by vnesl do posudkových závěru důvodné chybnosti ve smyslu § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Žalobce netvrdil ani neprokázal, že má příznaky těžkého funkčního postižení popsané v bodě 41 rozsudku.

55. Dle soudu byl za dané situace skutkový stav zjištěn dostatečně a dostatečné bylo i posouzení invalidity žalobce. V případě posouzení invalidity se hodnotí funkční postižení žadatele, dopad zdravotního postižení na pracovní schopnost. Na tuto otázku může podat uspokojivou úplnou odpověď pouze lékař z oboru posudkového lékařství, jak se opakovaně stalo. Vyjádření odborného ošetřujícího lékaře ohledně existence a stupně invalidity obsažené v lékařské zprávě není pro posudkové lékaře závazné a tvoří pouze podklad pro jejich vlastní odborné posouzení. Jinými slovy, stanovení tíže postižení ošetřujícím lékařem nemusí odpovídat stanovení tíže funkčního postižení posudkovým lékařem s atestací v oboru posudkového lékařství; jde o odlišné odborné pojmy (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Ads 158/2014-29).

56. Důvodem je skutečnost, že praktičtí a odborní lékaři nemají obvykle vzdělání v oboru posudkového lékařství včetně znalostí práva sociálního zabezpečení, aby kvalifikovaně posoudili funkční dopad zdravotního stavu na pracovní schopnost; nemají k tomu ani kompetence. Úkolem praktických a odborných lékařů je řádně a přesvědčivě popsat zdravotní stav tak, aby z řádně zjištěného zdravotního stavu posudkový lékař mohl vyvodit odpovídající závěry. Podobně není závazný ani posudek znalce, který není znalcem v oboru posudkového lékařství (srov. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 50/2012-22). Takový posudek by musela přezkoumat posudková komise (srov. rozsudek NSS č. j. 7 Ads 88/2018–20, bod 24).

57. Pracovní potenciál žalobce není zcela vymizelý. Naopak, ve správním a soudním řízení správním bylo prokázáno, že pracovní schopnost i s ohledem na onemocnění a pracovní omezení žalobce byla k datu vydání rozhodnutí o námitkách zachována ze 70 %. Zdravotnická dokumentace, ze které posudkoví lékaři vycházeli, neprokázala jiný skutkový a právní stav.

58. V případě zhoršení zdravotního stavu žalobce může nezávisle na soudním řízení podat novou žádost o invalidní důchod, s případným požadovaným datem vzniku invalidity v minulosti. Je namístě, aby si žalobce zajistil všechna potřebná vyšetření a lékaři své objektivní nálezy podrobně popsali. To platí u všech diagnóz a výsledků léčby.

59. Soud nezjistil s ohledem na výše uvedenou argumentaci, porušení § 2 odst. 1 správního řádu, dle kterého „správní orgán postupuje v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu (dále jen „právní předpisy“). Kde se v tomto zákoně mluví o zákoně, rozumí se tím též mezinárodní smlouva, která je součástí právního řádu.“ Žalobce nespecifikoval krom výše uvedeného, které ustanovení zákona nebo mezinárodní smlouvy bylo porušeno. Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. A. V. 10 72 Ad 9/2026 60. Soud nezjistil ani porušení § 2 odst. 4 správního řádu, podle kterého „správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.“ Žalobce nevznesl žádnou konkrétní námitku v tomto směru a nepoukázal na žádný obdobný případ s odlišným rozhodnutím nebo veřejný zájem ani nevymezil konkrétně okolnosti věci, které by měly vést k rozdílnému výsledku, s výjimkou shora uvedeného.

61. Nedošlo k porušení § 50 odst. 1 správního řádu, dle kterého „podklady pro vydání rozhodnutí mohou být zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci, jakož i skutečnosti obecně známé.“ Žalovaná neporušila taktéž § 51 odst. 1 správního řádu (k provedení důkazů lze užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. Jde zejména o listiny, ohledání, svědeckou výpověď a znalecký posudek). Žalobce nenamítal konkrétně žádný opomenutý důkaz nebo jinou vadu dokazování apod. ani žádný důkaz ve správním řízení nenavrhoval kromě zprávy ortopeda, kterou přiložil k námitkách a se kterou se žalovaná vypořádala.

62. Důvodná není žalobní námitka, že se žalovaná nevypořádala s výkonností, pohyblivostí a schopností vykonávat denní aktivity podle kapitoly VI položky 8 vyhlášky o posuzování invalidity. Citovaná položka se týká postižení míchy, míšních kořenů a pletení a syndromů ochrnutí a žalobce určení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nerozporoval.

63. Soud shrnuje, že žalovaná v souladu se zákony, mezinárodními smlouvami a právními zásadami zjistila skutkový stav, vybrala právní předpisy, pod které ho subsumovala a z toho vyvodila skutkové i právní závěry, se kterými se soud ztotožnil.

64. Úspěšná žalovaná a neúspěšný žalobce nemají právo na náhradu nákladů řízení podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s.

Poučení

Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Olomouc 29. června 2026 Martina Rýznarová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. A. V.