73 A 1/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Jantoše a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Markéty Fialové ve věci navrhovatelka: D., a.s., IČO X sídlem M. 753, X V. M. zastoupená advokátem Mgr. Luďkem Vránou sídlem Jungmannova 745/24, 110 00 Praha 1 proti odpůrkyni: obec L. sídlem L. 36, X L. zastoupená advokátem Mgr. Jiřím Nezhybou sídlem Údolní 567/33, 602 00 Brno o návrhu na zrušení opatření obecné povahy Zastupitelstva obce L. ze dne 23. 6. 2025, kterým byl stanoven místní koeficient daně z nemovitých věcí pro vymezené nemovité věci, takto:

Výrok

I. Návrh se zamítá.

II. Navrhovatelka je povinna zaplatit odpůrkyni na náhradě nákladů řízení částku 18 679,98 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

A) Vymezení věci 1. Navrhovatelka je jedním z předních zpracovatelů černouhelného dehtu a surového benzolu, z nichž vyrábí široké spektrum chemických látek. Hlavní část rozsáhlého výrobního areálu společnosti se nachází ve V. M., v k. ú. K. n. B., nicméně některé provozy a technologické části zasahují na území odpůrkyně, konkrétně do k. ú. M. a P.

2. Zastupitelstvo obce L. schválilo dne 23. 6. 2025 usnesení č. Z 14/03, jímž vydalo podle § 12 odst. 1 písm. b) zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, opatření obecné povahy (dále „OOP“) o stanovení místního koeficientu daně z nemovitých věcí ve výši 5, jímž se na území odpůrkyně násobí daň poplatníka za nemovité věci, vyjmenované v příloze č. 1 tohoto OOP.

3. V této příloze je uvedena i řada nemovitostí navrhovatelky nacházejících se právě v k. ú. Příluky a Mštěnovice. Navrhovatelka podala proti návrhu OOP námitky, které odpůrkyně zamítla. B) Shrnutí obsahu podání účastníků 4. Účastníci řízení vyjádřili svá stanoviska v obsáhlých podáních. V podrobnostech soud zmíní jejich argumentaci až spolu s jejím vypořádáním, v této kapitole shrnuje jen podstatu jejich podání. Návrh 5. Navrhovatelka se návrhem domáhala zrušení celého OOP. Návrhové body lze shrnout takto: a) V odůvodnění návrhu OOP odpůrkyně neprovedla test proporcionality, pokusila se to napravit až v odůvodnění samotného OOP, avšak učinila tak nedostatečně a nepřesvědčivě. b) V odůvodnění OOP absentuje odůvodnění stanovení koeficientu v maximální výši (5,0). c) Způsob vymezení dotčených nemovitostí nenaplňuje deklarovaný účel OOP, má diskriminační charakter a je problematický i z hlediska zákazu veřejné podpory. d) OOP je nepřezkoumatelné, neboť není zřejmé, zda bylo cílem OOP zatížit vyšší daní vlastníky pozemků, nebo vlastníky budov a nejasný je i způsob stanovení kritérií výběru nemovitostí zatížených vyšším koeficientem. Vyjádření odpůrkyně 6. Odpůrkyně požadovala zamítnutí návrhu a uplatněné návrhové body označila za nedůvodné. Ve vyjádření k návrhu poukázala na limity soudního přezkumu OOP, rozdíl mezi zákonnými požadavky na odůvodnění OOP samotného a odůvodnění rozhodnutí o námitkách, napadené OOP označila za řádně a přezkoumatelně zdůvodněné, a to jak ve vztahu k cílům, které sleduje, tak ve vztahu k vymezení dotčených nemovitostí, dále poukázala na judikaturou potvrzenou absenci povinnosti zdůvodňovat výši koeficientu a odmítla nařčení z diskriminačního postupu při výběru dotčených nemovitostí, jakož i z nezákonného zasahování do hospodářské soutěže. Replika navrhovatelky 7. V replice navrhovatelka poukázala na recentní judikaturu k OOP vydávaná v daňové oblasti a akcentovala nutnost založit OOP zakládající rozdílnou daňovou zátěž na objektivních a racionálních kritériích vylučujících svévoli, což se pode ní v posuzované věci nestalo, a dále znovu zdůraznila absenci testu proporcionality, resp. neseznatelnost jeho provedení, byť jen v implicitní podobě, a nepřezkoumatelnost zařazení nemovitostí do přílohy č. 1 napadeného OOP. Jednání soudu 8. Při jednání soudu setrvali účastníci n svých stanoviscích. C) Posouzení věci krajským soudem 9. Krajský soud v souladu s § 101b odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“) přezkoumal napadené OOP v rozsahu a v mezích návrhových bodů, přičemž podle § 101b odst. 4 s. ř. s. vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době jeho vydání. Návrh výroku rozsudku 10. Jak soud uvedl výše, domáhala se navrhovatelka zrušení celého napadeného OOP.

11. Podle § 101a odst. 1 věty první s. ř. s. je návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen. Aktivní procesní legitimace navrhovatele je tedy u předmětného žalobního typu založena na tvrzení o zkrácení navrhovatele na právech napadeným opatřením obecné povahy, věcně je pak takový navrhovatel legitimován tehdy, pokud soud shledá, že napadená část opatření obecné povahy skutečně navrhovatelem tvrzeným způsobem nezákonně do jeho práv zasahuje. V takovém případě pak podle § 101d odst. 2 s. ř. s. soud, dojde-li k závěru, že opatření obecné povahy nebo jeho části jsou v rozporu se zákonem, zruší opatření obecné povahy nebo jeho části v nezbytně nutném rozsahu.

12. Vzhledem k tomu, že navrhovatelka není vlastníkem všech nemovitostí uvedených v příloze č. 1 napadeného OOP, bylo již od počátku zřejmé, že soud nemohl vyhovět návrhu na zrušení celého OOP, neboť by překročil výše uvedené meze aktivní legitimace navrhovatelky, do jejíchž práv bezpochyby nijak nezasahuje skutečnost, že působnosti napadeného OOP byly podrobeny nemovitosti dalších vlastníků. Toto rozlišení nicméně pozbylo smysl, neboť soud vyhodnotil jako nedůvodný celý návrh. Obecná východiska 13. Podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní) je výnos daně z nemovitých věcí ze 100 % příjmem obce, na jejímž území se nemovitost nachází. Výše daně z nemovitých věcí se podle zákona o dani z nemovitých věcí stanoví jako součin základu daně (výměry nebo plochy), zákonné sazby daně a celé řady koeficientů. Jedním z nich je koeficient místní. Jelikož spadá stanovení místního koeficientu do samostatné působnosti obce a výsledná daňová povinnost u nemovitostí, na které dopadá, se jím násobí, je místní koeficient významným nástrojem obecní fiskální autonomie. Od zdaňovacího období 2009, kdy byl místní koeficient v § 12 zákona o dani z nemovitostí zaveden, mohla obec stanovit obecně závaznou vyhláškou jeden koeficient pro všechny nemovitosti na celém území obce, a to ve výši 2, 3, 4 nebo 5. Následný legislativní vývoj šel od plošného koeficientu pro celou obec, přes možnost diferencovat územní části obce, až k současné úpravě, která umožňuje obcím přizpůsobit výši daně z nemovitých věcí nejen svým fiskálním potřebám, ale i místním podmínkám a míře zátěže, kterou určité nemovitosti pro obec představují. Novela § 12 zákona o dani z nemovitých věcí, provedená zákonem č. 349/2023 Sb., totiž přinesla zastupitelstvům obcím s účinností od 1. 1. 2025, tj. počínaje pro zdaňovací období 2025, pravomoc stanovit místní koeficient opatřením obecné povahy jen pro vymezené nemovité věci.

14. Přestože se jedná o velmi mladý institut, krajské soudy již v nejméně desítce případů zveřejněných na www.nssud.cz k návrhům dotčených vlastníků nemovitostí přezkoumávaly OOP vydaná obcemi podle § 12 odst. 1 písm. b) zákona o dani z nemovitých věcí, přičemž 5 rozsudků krajských soudů již prošlo i kasačním přezkumem – konkrétně Nejvyšší správní soud (dále „NSS“) rozhodl rozsudkem ze dne 13. 2. 2025, č. j. 1 Afs 311/2024-41 (věc OOP Lovosice I), rozsudkem ze dne 24. 7. 2025, č. j. 1 Afs 82/2025-33 (věc OOP Lovosice II), rozsudkem ze dne 13. 11. 2025, č. j. 10 Afs 203/2025-55 (věc OOP Rokycany), rozsudkem ze dne 26. 2. 2026, č. j. 21 Afs 203/2025-38 (věc OOP Zápy) a rozsudkem ze dne 17. 4. 2026, č. j. 22 Afs 257/2025-71 (věc OOP Řepov). V uvedených rozsudcích přitom NSS již formuloval několik obecných závěrů týkajících se limitů soudního přezkumu těchto typů OOP.

15. Předně dospěl NSS k závěru, že při přezkumu OOP vydaných podle § 12 odst. 1 písm. b) zákona o dani z nemovitých věcí mají být soudy zdrženlivé. Důvodem je jednak skutečnost, že stanovení místního koeficientu je výkonem samostatné působnosti obce, a jednak to, že jde o oblast daňovou, přičemž soudům nepřísluší hledat optimální míru daňového zatížení. NSS v této souvislosti přiměřeně vychází z judikatury k územním plánům, a to i ve vtahu k důsledkům procesní pasivity navrhovatele. Vyšší daňové zatížení jen určitých nemovitostí odůvodněné kompenzací negativních externalit považuje NSS za zákonem aprobovaný cíl. OOP však musí obsahovat jasné, logické a vnitřně nerozporné vymezení kritérií, podle nichž obec vybrala nemovitosti podrobené vyšší daňové zátěži, a tato kritéria musí být aplikována konzistentně. Z odůvodnění OOP musí být seznatelné, že výběr nemovitostí není výsledkem libovůle ani diskriminace, přičemž nedostatky odůvodnění nelze zhojit až dodatečným vysvětlováním v soudním řízení. Vznik negativních externalit u velkých průmyslových areálů (zvýšená automobilová a nákladní doprava, hluk, prach, opotřebení či znečištění komunikací) je podle NSS obecně známou skutečností, tudíž obec nemusí pořizovat odborné studie k prokázání negativních vlivů takových nemovitostí. Dále NSS dovodil, že obec nemusí v OOP samostatně odůvodňovat, proč v zákonném rozmezí zvolila právě konkrétní výši koeficientu, neboť tato volba je primárně politickou úvahou zastupitelstva. Pokud ale obec stanoví různou výši koeficientu pro různé skupiny nemovitostí, musí být z odůvodnění patrné, proč s nimi zachází rozdílně, zejména jsou-li negativní dopady jednotlivých skupin popsány obdobně.

16. Celkově lze tedy shrnout, že NSS ponechal v daňové oblasti obcím širokou politickou úvahu, trvá však na tom, aby stanovení místního koeficientu pro vybrané nemovitosti formou OOP podle § 12 odst. 1 písm. b) zákona o dani z nemovitých věcí nebylo neprůhledné, rozporné nebo svévolné. Zjištění soudu z obsahu pořizovací dokumentace 17. Z obsahu pořizovací dokumentace krajský soud zjistil, že návrh napadeného OPP obsahoval odůvodnění, které se shoduje s výsledným textem odůvodnění přijatého OOP, s výjimkou rozhodnutí o námitkách, u nichž bylo v návrhu (logicky) uvedeno, že teprve bude doplněno. Odůvodnění napadeného OOP je rozčleněno do 4 kapitol, nazvaných:

1. Právní rámec a důvody pro přijetí opatření obecné povahy, 2. Vymezení nemovitých věcí, na které dopadá opatření obecné povahy stanovující místní koeficient, 3. Důvody pro stanovení místního koeficientu a 4. Rozhodnutí o podaných námitkách a jejich odůvodnění.

18. V první části odpůrkyně shrnula právní úpravu a s odkazem na důvodovou zprávu k zákonu č. 349/2023 Sb. uvedla, že smyslem nástroje v podobě stanovení místního koeficientu daně z nemovitých věcí prostřednictvím OOP bylo umožnění obcím (oproti nástroji v podobě obecně závazné vyhlášky) cíleněji reagovat na specifika svého území, např. na situace, kdy kvalitu životního prostředí či kvalitu života v obci výrazně ovlivňuje relativně malá část území obce (zejména ve srovnání s katastrálními územími dané obce), kde je provozována průmyslová činnost. Za situaci odpovídající uvedenému příkladu pak ve svých poměrech označila specifika provozů v jižní části obce L. na území mezi železniční tratí a silnicí E 442.

19. Ve druhé části odůvodnění vymezila odpůrkyně nemovitosti, na které OOP dopadá. Uvedla, že vymezenými nemovitými věcmi se rozumí pozemky, zdanitelné stavby a jednotky, nacházející se v katastrálních územích P., M. a L. n. B., které jsou vymezeny v příloze č. 1 OOP, přičemž se jedná o pozemky a zdanitelné stavby, které se nacházejí uvnitř výrobních a skladovacích areálů a zahrnuty jsou plochy areálů včetně souvisejících manipulačních ploch, ploch parkovišť pro zaměstnance a techniku, obslužné a související komunikace, naopak vyňaty jsou např. plochy trvalých travních porostů, na které se místní koeficient nevztahuje. Dále odpůrkyně uvedla, že nemovitosti, kterých se navržené OOP týká, se podle Územního plánu obce L. nacházejí v plochách se stanoveným funkčním využitím VP (plochy pro průmyslovou výrobu a sklady), případně v plochách VD (plochy pro drobnou výrobu a výrobní služby), s tím, že do OOP jsou zahrnuty veškeré plochy VP na území obce, zatímco v případě ploch VD se sice nejedná o veškeré plochy s tímto funkčním využitím na území obce, avšak drobná řemeslná výroba (např. klempířství, zámečnictví) v dalších částech obce nedosahuje takové míry ekologického zatížení jako provozy v ploše VD, které jsou součástí průmyslové zóny v jižní části obce.

20. Následně odpůrkyně vysvětlila s odkazem na konkrétní ustanovení zákona o dani z nemovitých věcí, jakým způsobem provedla v příloze č. 1 specifikaci dotčených pozemků, staveb a jednotek.

21. Ve třetí části odůvodnění pak odpůrkyně uvedla: „Důvodem pro stanovení místního koeficientu je snaha obce L. získat stanovením místního koeficientu kompenzace za zvýšenou ekologickou zátěž obce způsobenou zatížením území obce provozem v areálech, pro něž byl stanoven místní koeficient v maximální možné výši dle § 12 zákona o dani z nemovitých věcí. Provoz v jednotlivých areálech představuje pro obec značné zatížení. Konkrétně se jedná o provozy v následujících výrobních a skladovacích areálech: - D., a. s. – společnost podnikající v chemickém průmyslu, zpracovávající černouhelný dehet a surový benzol, výroba je umístěna na rozsáhlém území v obci L. Provoz představuje i přes bezpečnostní opatření riziko úniku chemických látek z provozu a havárií (např. nedávná havárie hoření vagónů benzolu v únoru 2025), znečištění složek životního prostředí (ovzduší, voda, půda); - C. P. C. s.r.o. – výrobce plastových dílů pro automobilový průmysl včetně jejich kompletace. V areálu se nachází rovněž barvící linka a svařovna; - S. C. s.r.o. – výrobce audio produktů a systémů pro automobilový průmysl, vstřikování plastů a montáž reproduktorů; - F. I. s.r.o. – výrobce ocelových konstrukcí a víceúčelových hal; - A. p. – v areálu jsou umístěné skladové prostory, společnost rovněž nabízí kamionovou přepravu a logistické služby; - C. C., spol. s. r. o. – výrobce a prodejce gumárenských sazí zejména pro automobilový průmysl. Území obce L. je do značné míry negativně zatíženo emisemi z výše uvedených provozů, zápachem, zvýšenou prašností, hlukem, vibracemi, ale také zvýšeným nárůstem dopravy, a to zejména nákladních automobilů. Všechny výše uvedené výrobní a skladovací areály jsou součástí funkčního celku – průmyslové zóny – tedy podniků či staveb, které kladou značné nároky na svou dopravní obslužnost primárně nákladními automobily (nákladní dopravou), konkrétně kamionovou dopravou a nákladními automobily s velkým přívěsem (vozidla s celkovou hmotností okolo 40 t), střední a těžkou nákladní automobilovou dopravou (vozidla s hmotností 3,5 t až 18 t, jeřáby, bagry apod.) a dodávkami a lehkou nákladní dopravou (do 3,5 t celkové hmotnosti). Hrozí rovněž riziko havárií se závažnými negativními dopady na životní prostředí a životní podmínky obyvatel obce, přičemž k úniku chemických látek z provozu v minulosti již došlo. Stanovení místního koeficientu pro vymezené nemovité věci – pozemky, zdanitelné stavby a jednotky – nacházející se v areálu má tedy kompenzovat dopady provozů v obci L. a takto vzniklé ekologické zatížení (způsobené zejména znečištěním vod, ovzduší, zvýšenou dopravou, hlukem, prašností), jakož i poškozování pozemních místních či účelových komunikací vlastněných obcí L., jejichž údržbu je obec povinna zajistit (viz § 9 odst. 1 a 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů). Obec L. k tomuto řešení přistoupila i s ohledem na vedoucí právní princip v oblasti odpovědnosti za znečištění životního prostředí, tj. zásadu „znečišťovatel platí“, s nímž se lze setkat již v právu životního prostředí a který slouží ke kompenzacím negativních externalit (znečištění), k němuž dochází v důsledku určité (obvykle podnikatelské) činnosti, neboť znečišťovatel nemůže očekávat, že jím způsobené znečištění bude kompenzováno výhradně z veřejných rozpočtů.“ 22. Z námitek navrhovatelky proti návrhu OOP ze dne 16. 5. 2025 krajský soud zjistil, že navrhovatelka vytýkala odpůrkyni použití definice kruhem v odůvodnění návrhu, nekonkrétnost vymezení zátěže na životní prostředí, kterou má chtít odpůrkyně kompenzovat, chybějící podklady o analýzách životního prostředí, chybějící konkretizaci údajných emisí, prašnosti nebo zvýšené dopravy a nepodloženost a obecnost tvrzení o riziku havárií. Navrhovatelka uvedla, že navrhované OOP zasahuje do ústavně zaručených práv na ochranu vlastnictví a svobodného podnikání, přičemž obec podle ní neprovedla test proporcionality, který by posoudil vhodnost, potřebnost a přiměřenost tohoto zásahu. Navrhovatelka sice připustila, že navrhované OOP sleduje legitimní cíl (nespecifikovanou kompenzaci negativních dopadů na životní prostředí v obci), avšak vzhledem k absenci konkrétnějšího určení tohoto cíle nelze říct, zda je skutečně způsobilé jej dosáhnout. Z hlediska druhého kroku testu (test potřebnosti) podle navrhovatelky chybí v odůvodnění návrhu porovnání zavedení místního koeficientu u vybraných pozemků v maximální výši s jakýmkoli jiným opatřením vedoucím ke sejnému cíli, avšak s mírnějšími dopady do základních práv navrhovatelky a dalších dotčených subjektů, tj. zda nelze ochranu a zlepšení životního prostředí v obci zajistit jinak. Dále navrhovatelka vytknula odpůrkyni, že v důsledku neprovedení testu proporcionality chybí v odůvodnění návrhu zohlednění pozitivních vlivů činnosti dotčených subjektů na kvalitu obce, kdy navrhovatelka je jedním z největších zaměstnavatelů na území obce. Závěrem pak navrhovatelka označila za problematický a potenciálně diskriminační způsob vymezení nemovitostí, na které má koeficient dopadat, neboť není zřejmé, na základě jakých konkrétních kritérií byly z pozemků nacházejících se podle územního plánu v plochách VD (drobná výroba a služby) vybrány pouze některé.

23. Odpůrkyně námitky navrhovatelky zamítla. V odůvodnění rozhodnutí o těchto námitkách uvedla, že zákon o dani z nemovitých věcí ponechává na uvážení obce, zda k vydání OOP přistoupí a jaká kritéria pro zařazení jednotlivých nemovitostí zvolí, načež odkázala na důvodovou zprávu k zákonu č. 349/2023 Sb., podle níž má daný nástroj umožnit obcím “cíleněji reagovat na specifika svého území”, přičemž příkladem je uvedena právě situace, kdy je “provozována průmyslová činnost, která výrazně ovlivňuje kvalitu životního prostředí či kvalitu života v obci.” Následně odpůrkyně uvedla, že při stanovení místního koeficientu vycházela z objektivních skutečností známých z úřední činnosti a dlouhodobé znalosti místních poměrů, za něž označila:

1. Charakter průmyslové činnosti, 2. Objektivní zatížení území a 3. Legitimní zájem obce.

24. Konkrétně pak své úvahy k bodu 1 rozvedla tak, že provoz navrhovatelky označila za významný chemický podnik zpracovávajícím černouhelný dehet a surový benzol, tj. provádějící činnost, která ze své podstaty představuje zvýšené riziko pro životní prostředí, což ostatně dokládá i zařazení mezi provozovatele zařízení s integrovaným povolením dle zákona o integrované prevenci, a dále za soubor objektů, v nichž je umístěna jedna nebo více nebezpečných látek v jednom nebo více zařízeních užívaných právnickou osobou ve smyslu § 2 písm. a) zákona č. 224/2015 Sb., o prevenci závažných havárií, který má zpracován vlastní havarijní plán a vymezenou zónu havarijního plánování ve smyslu § 2 písm. m) uvedeného zákona, přičemž za zřejmá označila rizika spojená s výrobou a používáním a skladováním hořlavých, výbušných a toxických látek.

25. K bodu 2 odpůrkyně uvedla, že průmyslová zóna v jižní části představuje koncentraci výrobních a skladovacích aktivit, které svým charakterem a rozsahem jednoznačně převyšují běžnou zátěž území, což se projevuje předně v rovině dopravního zatížení, neboť provoz vyžaduje pravidelnou nákladní dopravu, včetně přepravy nebezpečných látek, což s sebou nese potenciální rizika a také negativní externality spojené s nákladní automobilovou dopravou, které se neomezují jen na samotnou průmyslovou zónu, ve které je provoz navrhovatelky umístěn, ale přesahují ji, a to včetně poškozování pozemních komunikací na území obce, k čemuž dodala, že obchvat obce L. není dosud dokončen (plánovaný termín dokončení je polovina roku 2026), takže část nákladní automobilové dopravy (řádově stovky kamionů) projíždí přímo obcí. Běžnou zátěž území dále podle odpůrkyně převyšuje průmyslová zóna potenciálními riziky, neboť sama existence provozu s nebezpečnými chemickými látkami představuje trvalé riziko, které musí obec zohledňovat v krizovém plánování, a dále průmyslová zóna vytváří faktické limity pro rozvoj obce v daném směru.

26. K bodu 3. odpůrkyně poukázala na právo obce reflektovat ve svých rozhodnutích faktickou situaci na svém území a absenci povinnosti dokládat konkrétní měření emisí či jiné technické parametry, neboť samotná existence rozsáhlého chemického provozu navrhovatelky a s ní spojené negativní externality představují objektivní skutečnost odůvodňující diferenciovaný přístup.

27. K námitce porušení ústavních práv a absence testu proporcionality odkázala odpůrkyně na nález Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 24/23, v němž podle ní Ústavní soud výslovně potvrdil, že možnost obce zatížit vyšším zdaněním jen určité nemovitosti je naplněním ústavního principu samosprávy a subsidiarity politické moci dle čl. 8 Ústavy.

28. Stanovení místního koeficientu označila odpůrkyně za vhodný nástroj k dosažení sledovaného cíle, jímž je získání dodatečných příjmů do rozpočtu obce jako kompenzace za specifickou zátěž území průmyslovými aktivitami, za zákonný nástroj přímo určený k diferenciaci daňového zatížení na území obce a jediný efektivní nástroj vedoucí ke sledovanému cíli. Jiné nástroje podle ní neumožňují obci dosáhnout kompenzace za faktickou zátěž území způsobenou koncentrací průmyslových aktivit, včetně dopravní zátěže pozemních komunikací na území obce, neboť případné poplatky za znečištění životního prostředí jsou příjmem státního rozpočtu nebo státních fondů, nikoliv obce, a příjem z poplatku za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst obce podle § 10 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, neřeší negativní externality provozů průmyslových a skladových areálů, a může kompenzovat pouze negativní externality z nákladní automobilové dopravy.

29. Dále odpůrkyně uvedla, že se OOP týká pouze vymezených průmyslových a skladových areálů, nikoliv celého území obce, takže nedochází k plošnému zvýšení daňové zátěže, ale k cílenému zohlednění specifik konkrétních lokalit. Stanovení koeficientu na horní hranici zákonného rozmezí označila za odpovídající významu a rozsahu průmyslových aktivit v dotčených areálech.

30. Poskytování pracovních míst označila odpůrkyně za soukromý ekonomický zájem navrhovatelky na zajištění pracovní síly pro její podnikatelskou činnost, nikoli primárně veřejně prospěšnou aktivitu. Zaměstnávání obyvatel obce nepředstavuje podle odpůrkyně kompenzaci za objektivní zátěž území způsobenou průmyslovým provozem.

31. Zahrnutí nemovitostí do působnosti OOP bylo podle odpůrkyně provedeno na základě objektivních a přezkoumatelných kritérií. Z ploch VD byly zahrnuty pouze ty pozemky, které jsou součástí ucelené průmyslové zóny v jižní části obce, tvoří funkční celek s plochami VP, přičemž svým charakterem a rozsahem se podle odpůrkyně zařazené plochy VD významně odlišují od drobných řemeslných provozoven rozptýlených po území obce (klempířství, zámečnictví atd.), které jsou rovněž součástí ploch VD. K diskriminaci by podle ní naopak došlo v případě, že by obec nerozlišovala provozovny z hlediska velikosti jejich dopadů (přesněji řečeno – negativních externalit) na život v obci. Test proporcionality 32. První okruh návrhových bodů se týkal testu proporcionality. Konkrétně navrhovatelka uplatnila tyto dílčí námitky: - Test proporcionality nebyl součástí odůvodnění návrhu napadeného OOP. - Test proporcionality v odůvodnění napadeného OOP je nedostatečný a nepřesvědčivý. Chybí úvaha, jaké konkrétní cíle má OOP sledovat, jaké dopady se od něj očekávají a jaké byly zvažovány alternativy, proto je napadené OOP nepřezkoumatelné a nezákonné. -- Nebyl splněn 1. krok testu, tj. test vhodnosti, neboť odpůrkyně uvedla, že stanovení místního koeficientu je vhodným prostředkem ke splnění stanoveného cíle (kompenzovat dopady provozů v obci a takto vzniklé ekologické zatížení, jakož i poškozování pozemních místních či účelových komunikací vlastněných obcí), avšak příjem z daně z nemovitých věcí není účelově určený, takže nelze ověřit ani zaručit, že odpůrkyně vybrané peněžní prostředky skutečně užije v souladu s deklarovaným účelem na kompenzaci negativních externalit provozů na svém území. -- Nebyl splněn 2. krok testu, tj. test potřebnosti, resp. nutnosti, protože má-li být jednou z kompenzovaných negativních externalit poškozování pozemních komunikací, jedná se o jev, který není možné přičítat navrhovatelce, která využívá především železniční dopravu, jež pozemní komunikace nijak nepoškozuje, a případně užívaná nákladní vozidla jsou zpravidla třetích osob, a proto by měla případná daňová zátěž cílit na tyto subjekty. Vhodnějším prostředkem k dosažení deklarovaných cílů se tak jeví např. výběr poplatků za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst obce podle § 10 zákona č. 565/1990 Sb., který odpůrkyně v OOP označuje za nevhodný jen proto, že může kompenzovat pouze část negativních externalit. Odpůrkyně ale není povinna vyřešit všechny negativní externality na svém území jedním nástrojem, v daném případě vydáním OOP. Existují-li v případě jednotlivých externalit jiná možná, a navíc mnohem adresnější řešení, je odpůrkyně povinna takové řešení zvážit a náležitě posoudit. Dále odpůrkyně nevysvětlila, proč je k dosažení cíle nezbytné zavést na nemovitostech navrhovatelky místní koeficient v maximální výši 5,0 a nestačí koeficient nižší. -- Krok č. 3 testu, tj. test přiměřenosti, odpůrkyně neprovedla vůbec, ač se toho navrhovatelka domáhala v námitkách. Odpůrkyně se v této souvislosti nevypořádala s tím, zda zájem na kompenzaci ekologické zátěže a dopadů provozu na pozemních komunikacích převáží nad základními právy vlastníků pozemků, dále nezohlednila, resp. bagatelizovala pozitivní vlivy činnosti dotčených subjektů (včetně navrhovatelky) na kvalitu života v obci, zejména na zaměstnanost, a dále nepřihlédla ke skutečnosti, že již v říjnu 2026 má dojít ke zprovoznění tzv. Palačovské spojky, nové čtyřproudové komunikace, která umožní odklon dopravy zatěžující obec, přičemž díky výstavbě Palačovské spojky poklesla tranzitní doprava v obci už v loňském roce o 50 až 60 procent, takže argumentace zvýšenou dopravou nemůže obstát.

33. Krajský soud předně uvádí, že z právní úpravy nelze dovodit, že by mělo být provedení testu proporcionality obsahovou náležitostí odůvodnění OOP, či snad dokonce jeho návrhu.

34. O obsahových náležitostech odůvodnění OOP platí, že podle § 173 odst. 1 správního řádu musí OOP obsahovat odůvodnění, v němž s ohledem na přiměřené užití § 68 odst. 3 správního řádu na OOP (§ 174 odst. 1 správního řádu) nesmí chybět esenciální obsahové náležitosti odůvodnění běžného správního rozhodnutí, tj. důvody výroku, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů (viz rozsudek ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008-136, č. 1795/2009 Sb. NSS).

35. Současně je však podle ustálené judikatury nutné rozlišovat mezi odůvodněním OOP jako takového, jež může být do určité míry obecné, a odůvodněním rozhodnutí o námitkách, na něž jsou kladeny nároky vyšší, z čehož plyne i rozdílný přístup k soudnímu přezkumu těchto dvou odůvodnění (viz odst. 30 rozsudku NSS ze dne 30. 8. 2024, č. j. 6 As 367/2023- 49, odkazující na nález Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 178/15). Požadavky na odůvodnění rozhodnutí o námitkách jsou pak v zásadě stejné jako v případě správního rozhodnutí podle § 68 odst. 3 správního řádu. Z odůvodnění rozhodnutí o námitkách tudíž musí být seznatelné, z jakého důvodu považuje odpůrce námitky uplatněné oprávněnou osobou za liché, mylné nebo vyvrácené, nebo proč považuje skutečnosti předestírané oprávněnou osobou za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy za vyvrácené (viz např. rozsudek NSS ze dne 16. 5. 2023, č. j. 8 As 145/2021-51, bod 36 a tam citovaná judikatura). Požadavky na podrobnost odůvodnění rozhodnutí o námitkách jsou vždy přímo odvislé od podrobnosti a kvality uplatněných námitek – čím obecněji je námitka formulována, tím obecnější může být i odůvodnění jejího zamítnutí.

36. Přestože obec nemá automatickou povinnost do každého OOP vložit formálně označený třístupňový test proporcionality, bylo v nyní posuzované věci povinností odpůrkyně vypořádat se s námitkami navrhovatelky, že návrh OOP testu proporcionality nevyhovuje a z jakých důvodů. Z výše shrnutého obsahu odůvodnění rozhodnutí o námitkách navrhovatelky přitom podle krajského soudu vyplývá, že se odpůrkyně k naplnění jednotlivých kroků tohoto testu vyjádřila, a to způsobem dostatečně odpovídajícím obecnosti uplatněných námitek.

37. Krajský soud souhlasí s odpůrkyní, že stanovení místního koeficientu je vhodným nástrojem k dosažení sledovaného cíle, kterým je získání dodatečných příjmů do rozpočtu obce jako kompenzace za specifickou zátěž území průmyslovými aktivitami, tj. vhodným nástrojem k diferenciaci daňového zatížení na území obce. Kritérium vhodnosti je, jak správně uvedla odpůrkyně ve vyjádření k návrhu, splněno vždy, prokáže-li se, že navržené OOP může reálně vést k dosažení deklarovaného cíle. Tato možnost tu přitom jednoznačně je, proto je kritérium vhodnosti splněno, a to bez ohledu na fakt, že příjem z daně z nemovitých věcí není účelově určený, jak navrhovatelka namítá. Zákon o dani z nemovitých věcí nepožaduje, aby výše místního koeficientu přímo odpovídala aktuálním potřebám rozpočtu či konkrétním výdajům obce. Zdůvodnění způsobu, jakým obec naloží se zvýšeným daňovým výnosem, není obsahovou náležitostí odůvodnění takového OOP. To však neznamená, že stanovení místního koeficientu daně z nemovitých věcí formou OOP je nevhodným nástrojem právní regulace. Stejně tak se krajský soud ztotožňuje s argumentací odpůrkyně, zdůvodňující, proč jiné daňové nástroje k dosažení sledovaného cíle obce reálně k dispozici nemají (ostatně proto byla tato úprava do zákona o dani z nemovitých věcí novelou z roku 2023 vložena).

38. Napadené OOP dále podle krajského soudu vyhovuje i kritériu potřebnosti. Navrhovatelka v této souvislosti nepřípadně zredukovala účel OOP jen na otázku poškozování pozemních komunikací, čímž pominula, že odpůrkyně vymezila v odůvodnění napadeného OOP jeho cíl šířeji jako dosažení kompenzace i za řadu dalších negativních externalit provozu areálů v jižní části obce (zápach, zvýšená prašnost, hluk, vibrace, rizika související s provozem s nebezpečnými chemickými látkami a jejich nutnost zohledňovat je v krizovém plánování). Nadto navrhovatelka nepopřela, že i její provoz je s nákladní automobilovou dopravou spojen. Za zcela nepřípadný pak považuje soud argument navrhovatelky, že případně užívaná vozidla jsou třetích osob, neboť důvod, proč tato vozidla projíždí přes území obce, je právě provoz navrhovatelky.

39. Dále podle krajského soudu obstojí přijaté řešení i v testu proporcionality v užším smyslu. Předně je třeba uvést, že se navrhovatelka ve svých námitkách provedení tohoto testu nedomáhala. Navrhovatelka odpůrkyni pouze obecně vytkla neposouzení, zda zájem na realizaci navrhovaných opatření převažuje nad ochranou kolidujících základních práv vlastníků pozemků, vytkla jí nezohlednění pozitivního vlivu její činnosti na zaměstnanost a označila za nedostatečně jasné a potenciálně diskriminační zahrnutí pouze některých nemovitostí z ploch VD do přílohy č. 1.

40. Krajský soud proto aprobuje argumenty, kterými odpůrkyně implicitně test proporcionality v užším smyslu provedla, a to zejména zdůrazněním ústavního práva obce na samosprávu a práva obce na přiměřeně vysokou kompenzaci za znečištění vycházející ze zásady „znečišťovatel platí“ ovládající odpovědnost za znečištění životního prostředí. K dostatečnosti vymezení OOP dotčených nemovitostí viz níže. Stejně tak soud souhlasí s odpůrkyní, že požadavek navrhovatelky na zohlednění jí generovaných pozitivních externalit nelze za součást testu proporcionality prováděného v souvislosti se zavedením místního koeficientu považovat. Z odůvodnění daného typu OOP musí být zřejmé, na základě jakých kritérií vybrala obec nemovitosti podrobené vyšší daňové zátěži, povinností obce však není hodnotit u každé takové nemovitosti případné přínosy pro obec v jiné oblasti, než které se napadené OOP týká.

41. K namítanému nezohlednění tzv. P. s., krajský soud uvádí, že zohlednění dopravního řešení, které má být i podle tvrzení samotné navrhovatelky dokončeno a zprovozněno teprve v budoucnu, tj. po vydání napadeného OOP, dokonce až v poslední třetině doby jeho účinnosti, nelze odpůrkyni požadovat. Současně i v této souvislosti lze připomenout, že negativní externality, které má stanovení místního koeficientu kompenzovat, nespočívají jen v nákladní dopravě. Krajský soud proto neprovedl navrhovatelkou navržený důkaz článkem „Palačovská spojka nabírá zpoždění. Stavbu komplikuje nestabilní podloží.“ k prokázání jejího tvrzení, že podle starosty obce L. poklesla tranzitní doprava v obci o 50 až 60 procent již v loňském roce. Nadto se krajský soud ztotožňuje i s odpůrkyní, že důkazem o poklesu tranzitní dopravy obcí nemůže být subjektivní a nepodložené tvrzení jejího starosty. Odůvodnění výše koeficientu 42. Dalším návrhovým bodem vytýkala navrhovatelka absenci zdůvodnění výše odpůrkyní zvoleného koeficientu 5,0.

43. K tomu, zda je obec povinna v OOP zdůvodnit jí zvolenou výši koeficientu v rámci zákonného rozpětí 0,5 až 5, se již vyjádřil NSS v rozsudku ve věci OOP Lovosice, v jehož odst. [45] uvedl: „Odůvodnění toho, proč odpůrce zvolil v zákonem umožněném rozptylu od 0,5 do 5 (§ 12 odst. 1 zákona o dani z nemovitých věcí) právě onu určitou výši koeficientu, nemusí opatření obsahovat. Jde totiž o výsledek politické úvahy, za kterou nesou zastupitelé odpůrce politickou odpovědnost. Ústavní soud v tomto ohledu odmítl „v daňových otázkách hledat věcně správné, žádoucí či optimální řešení“ a to i „z pohledu samotné výše daně (sazby daně), tj. obecně daňové zátěže“ (nález pléna ÚS ze dne 18. 5. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 87/20, bod 110). Obdobně to platí i pro nastavování sporného koeficientu. Není úkolem správních soudů kontrolovat, zda zvolená výše koeficientu je správná, dostatečná či optimální.“ Za limit v tomto ohledu pak NSS v odst. [46] označil případné zavedení rdousící výše koeficientu, což však následně prakticky vyloučil s ohledem na skutečnost, že výš koeficientu je zákonem omezena. Následně se k tomuto závěru přihlásily i další senáty NSS a ztotožňuje se s ním i krajský soud.

44. V nyní posuzované věci sice došlo ke zvýšení daňového zatížení navrhovatelky, ta však v průběhu řízení ani netvrdila, že by měl pro ni stanovený místní koeficient ve výši 5,0 rdousící efekt, tj. vyvolával následek v podobě zmaření samé podstaty jejího majetku. Vymezení dotčených pozemků 45. Další námitky navrhovatelky se týkaly vymezení nemovitostí zatížených místním koeficientem, které je podle ní v rozporu s principem rovného zacházení. Odpůrkyně podle navrhovatelky neprokázala, že by při stanovení koeficientu vycházela z jednotných, transparentních a objektivně měřitelných kritérií, OOP rezignuje na jednotný postup vůči vlastníkům shodných či obdobných nemovitostí na území obce a aplikuje místní koeficient na vlastníky nemovitostí selektivně a diskriminačně. Za nepravdivé a zčásti diskriminační označila navrhovatelka vysvětlení odpůrkyně, že se do přílohy č. 1 nezařazené nemovitosti v plochách VD se významně odlišují od drobných řemeslných provozoven rozptýlených po území obce.

46. Navrhovatelka uvedla, že místní koeficient tak nebyl uvalen na některé pozemky v průmyslové zóně v jižní části obce, jež jsou také součástí průmyslových a skladových areálů, konkrétně pozemky parc. č. X, XA a další v k. ú. P. sloužící jako skladovací areál v jižní části obce, parc. č. XB, XC, XD a další v k. ú. P. zahrnující pneucentrum a autoservis parc. č. XE, XF a další v k. ú. L. n. B. zahrnující logistiku a všeobecnou výrobu a parc. č. XG, XH a další v k. ú. L. n. B. zahrnující průmyslovou výrobu. A dále podle ní odpůrkyně pominula průmyslové areály v centru obce (pozemky parc. č. XI a XJ v k. ú. L. sloužící jako areál pekáren, resp. stavebnin), které z logiky věci musejí způsobovat minimálně stejně významné ekologické zatížení, a to v bezprostřední blízkosti obytných částí obce, a také se zásadním způsobem podílet na opotřebení pozemních komunikací v centru obce.

47. Dále pak ještě navrhovatelka namítla, že odpůrkyně uvalením místního koeficientu pouze na některé průmyslové a skladové areály nepřímo také poskytuje podnikům, jejichž nemovitosti takto daňově zatíženy nebyly, výhodu financovanou z veřejných prostředků, jež může ovlivnit konkurenční postavení jednotlivých podnikatelů na relevantním trhu, čímž se dopouští porušení § 19a odst. 1 písm. a) zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže (bez ospravedlnitelných důvodů narušuje hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňuje určité soutěžitele nezatížením jejich nemovitosti místním koeficientem) a zároveň nepřípustně zasahuje do základního práva navrhovatelky na nerušené podnikání ve smyslu čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tímto dopadem OOP se odpůrkyně přitom vůbec nezabývá, natož aby jej posoudila v rámci testu proporcionality. Podle rozhodovací praxe ÚOHS naplňuje jednání obce spočívající v zavedení regulace na svém území, která není postavena na objektivních, racionálních a nediskriminačních důvodech, znaky skutkové podstaty porušení § 19a odst. 1 písm. a) zákona o ochraně hospodářské soutěže a obec se tak dopouští přestupku dle § 22aa odst. 1 písm. b) téhož zákona, neboť zvýhodňuje určité soutěžitele.

48. Krajský soud nepovažuje ani tyto námitky za důvodné. Odpůrkyně podle krajského soudu při vymezení nemovitostí dotčených napadeným OOP nastavila ve výše shrnuté části 2 jeho odůvodnění srozumitelná a jednoznačná kritéria. Vymezení okruhu OOP dotčených nemovitostí bylo provedeno pomocí kumulace více kritérií, z nichž je zřejmé, že místní koeficient se má vztahovat na nemovitosti, které se a) nacházejí v plochách VP a VD dle územního plánu odpůrkyně, b) nacházejí v průmyslové zóně (s odkazem na Územní studii ÚS11). Dále z odůvodnění napadeného OOP vyplývá, že zatímco v případě ploch VP byly do OOP zahrnuty veškeré pozemky na území obce L. s takto stanoveným funkčním využitím, u ploch VD byly zahrnuty pouze ty pozemky, které jsou součástí ucelené průmyslové zóny v jižní části obce, tvořící funkční celek s plochami VP, neboť drobná řemeslná výroba (např. klempířství, zámečnictví) v dalších částech obce nedosahuje takové míry ekologického zatížení jako provozy v ploše VD, které jsou součástí průmyslové zóny v jižní části obce. Z posledně uvedeného je tak zřejmé, že v případě ploch VD byl rozlišujícím kritériem charakter konkrétní plochy VD, tj. srovnatelnost činnosti provozované na pozemcích v konkrétní ploše VD vně průmyslové zóny s činností provozovanou na pozemcích v plochách VD uvnitř této zóny co do generování negativních externalit (ekologické zátěže), k jejichž kompenzaci bylo OOP vydáno. Napadené OOP tak podle krajského soudu obsahuje logickou a vnitřně nerozpornou úvahu, proč se odpůrkyně zaměřila na (zjednodušeně řečeno) rozsáhlé „průmyslové nemovitosti“ sdružené v tzv. průmyslové zóně, a nikoli na veškeré nemovitosti, v nichž se realizuje jakákoli výrobní či skladovací činnost, neboť právě u „průmyslových nemovitostí“ dovodila, že právě jejich provoz je spojený se vznikem zásadních negativních externalit majících vliv na životní prostředí. Vymezení kritérií výběru nemovitostí dotčených zvýšeným koeficientem daně z nemovitých věcí pomocí úvah, které vedly obec již k vymezování průmyslových zón v územním plánu, považuje krajský soud za legitimní.

49. Odpůrkyně přitom v námitkách proti návrhu pouze označila uvedené kritérium pro rozlišení VD ploch zatížených a nezatížených koeficientem za nejednoznačné a potenciálně diskriminační, neuvedla však žádný z příkladů diskriminačního zacházení, jichž se dovolala až v návrhu soudu. Odpůrkyni tak nelze vytýkat, že se s těmito příklady nerovného zacházení v odůvodnění napadeného OOP nezabývala.

50. Krajský soud pak z odpůrkyní doložené pořizovací dokumentace, jejíž součástí byla i územní studie ÚS 11, a dále z veřejně dostupného Územního plánu obce L. zjistil, že navrhovatelkou v návrhu zmíněné pozemky nejsou součástí předmětné průmyslové zóny, a tudíž nesplňují minimálně jedno z uvedených kritérií pro zařazení do přílohy č.

1. Stručně vyjádřeno, navrhovatelka nesrovnává srovnatelné, a tudíž k jí tvrzené diskriminaci nemohlo dojít.

51. Navrhovatelka nebyla podle závěru soudu obětí libovůle ani diskriminačního postupu odpůrkyně, místní koeficient nebyl stanoven jen ve vztahu k jejím nemovitostem, přičemž nezahrnutí dalších nemovitostí do přílohy č. 1 napadeného OOP, u nichž navrhovatelka v návrhu označila postup odpůrkyně za diskriminační, odpovídá v OOP nastaveným kritériím.

52. Vzhledem k tomu, že odpůrkyně podle závěru soudu přezkoumatelně zdůvodnila, proč zatížila místním koeficientem pouze areály nacházející se v průmyslové zóně, tj. uvedla ospravedlnitelný důvod rozdílného daňového zatížení hospodářských subjektů na svém území, nemohla se pojmově dopustit ani navrhovatelkou namítaného zásahu do hospodářské soutěže. Další důvody nepřezkoumatelnosti OOP 53. Závěrem navrhovatelka označila napadené OOP za nepřezkoumatelné i z těchto dalších důvodů: - Z odůvodnění OOP není zřejmé, zda cílem OOP bylo zatížit vyšší daní vlastníky pozemků, nebo vlastníky budov nacházejících se v označených plochách. - Při stanovení kritérií pro výběr dotčených nemovitostí odpůrkyně uvedla, že se má jednat „o pozemky a zdanitelné stavby, které se nachází uvnitř výrobních a skladovacích areálů“, ale všechny pozemky a stavby ve výrobních a skladovacích areálech postiženy nebyly, odpůrkyně selektivně vybrala pouze některé – viz formulace „některé plochy [...] jako např. plochy trvalých travních porostů [...] jsou z výčtu vymezených nemovitých věcí vyňaty“. Skutečná kritéria vymezení dotčených nemovitostí tudíž nejsou z OOP vůbec seznatelná. - V OOP nebyly jednoznačně vymezeny negativní externality odůvodňující zvýšení koeficientu, odůvodnění OOP je v tomto ohledu natolik obecné a vágní, že hraničí s libovůlí (viz rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 9. 2025, č. j. 57 A 29/2025-48, OOP Rokycany). - Rozdělení nemovitostí do skupin bez koeficientu a s koeficientem 5,0 je vnitřně rozporné a není zřejmé, proč je jedné skupině nemovitostí přisuzován větší negativní vliv na okolí než jiné (viz rozsudek NSS ze dne 13. 11. 2025, č. j. 10 Afs 203/2025-55). - Požadavek na přesvědčivé odůvodnění vyplývá i z důvodové zprávy k zákonu č. 349/2023 Sb. - Bylo-li cílem odpůrkyně získat finanční prostředky na kompenzaci negativních vlivů od jejich původců, není z odůvodnění OOP zřejmé, proč tak odpůrkyně učinila pouze u několika vybraných subjektů. - OOP (obecně), které sice obsahuje obecný výčet negativních vlivů, avšak neumožňuje zjistit, na základě jakých konkrétních kritérií byly jednotlivé nemovitosti zařazeny do režimu vyššího daňového koeficientu, je nepřezkoumatelné. U napadeného OOP není možné ověřit, zda výběr nemovitostí proběhl na základě jednotných objektivních kritérií a nediskriminačního postupu.

54. Podle krajského soudu se však jedná o recyklaci námitek, které navrhovatelka uvedla již v rámci předchozích bodů a s nimiž se soud vypořádal. Skutečnost, že OOP zatěžuje nejen pozemky, ale i stavby na nich umístěné, byla v odůvodnění OOP uvedena dokonce opakovaně (viz shrnutí výše), takže v tomto ohledu napadené OOP nepřezkoumatelností netrpí. Odpůrkyně také pomocí odkazu na § 12e zákona o dani z nemovitých věcí přímo v odůvodnění napadeného OOP vysvětlila, že jí zvolený způsob označení zdanitelných pozemků, staveb a jednotek odpovídá zákonným požadavkům. Taktéž odpůrkyně v odůvodnění napadeného OOP s odkazem na relevantní ustanovení zákona o nemovitých věcí vysvětlila, proč z působnosti místního koeficientu vyňala pozemky trvalých travních porostů, a to proto, že toto vynětí vyplývá přímo ex lege. D) Závěr a náklady řízení 55. Jelikož soud neshledal návrhové body důvodnými, návrh podle § 101d odst. 2 věty druhé s. ř. s. zamítl.

56. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 větu první, podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Při rozhodování o nákladech řízení vycházel krajský soud z usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014-47, č. 3228/2015 Sb. NSS, podle něhož žalované správní orgány mají, v případě že se nechají právně zastupovat, právo pouze na náhradu účelně vynaložených nákladů přesahujících jejich běžnou úřední činnost, přičemž příkladem může být řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy vydaného malou obcí, která nedisponuje odborným personálem ani potřebnými finančními zdroji nezbytnými pro vedení složitého soudního řízení. Nyní posuzovaný případ splňuje nastíněná kritéria pro přiznání nákladů na zastoupení v řízení úspěšného správního orgánu advokátem. Podle veřejně dostupných údajů (www.obec-lesna.cz/nase-obec/statisticke-udaje) je odpůrkyně malou obcí, v níž žije jen 2 161 obyvatel, nemá ani vnitřně členěný obecní úřad a zjevně nedisponuje příslušným odborným personálem pro činění úkonů v soudním řízení, jehož předmětem je přezkum opatření obecné povahy o stanovení místního koeficientu daně z nemovitých věcí. Samotná skutečnost, že zákon zmocňuje obec k vydání opatření obecné povahy k úpravě práv a povinností v určité oblasti, nečiní podle krajského soudu z dané oblasti úpravy obor působnosti obce v tom smyslu, že by musela být taková obec s to pomocí vlastních úředních osob text daného opatření vytvořit, a následně obhájit před soudem.

57. Z uvedených důvodů soud přiznal odpůrkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů na právní zastoupení. Zástupce odpůrkyně učinil v řízení tři úkony právní služby, spočívající v převzetí zastoupení, vyjádření k návrhu ze dne 9. 4. 2026 a v účasti na jednání soudu dne 10. 6. 2026 [§ 11 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], za něž mu náleží mimosmluvní odměna podle § 7 bodu 5 a § 9 odst. 5 advokátního tarifu ve výši 4 620 Kč za každý úkon právní služby, tj. za 3 úkony celkem 13 860 Kč, dále paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 450 Kč za každý úkon právní služby, tj. za 3 úkony celkem 1 350 Kč, a dále náhrada cestovních výdajů podle § 13 odst. 1 advokátního tarifu ve výši 228 Kč dle předložených jízdenek za autobusovou přepravu. Jelikož je zástupce odpůrkyně plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba podle § 57 odst. 2 s. ř. s. zvýšit přiznanou odměnu a náhradu hotových výdajů o částku 3 241,98 Kč, která odpovídá 21 % sazbě této daně z odměny a náhrad, tj. z částky 15 438 Kč (13 860 + 1 350 + 228). Celkem tak činí náklady řízení odpůrkyně 18 679,98 Kč (15 438 + 3 241,98). Soud uložil navrhovatelce povinnost zaplatit odpůrkyni uvedenou částku v přiměřené lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, jež nastane jeho doručením. Místo plnění určil soud k rukám zástupce odpůrkyně podle § 149 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Olomouc 10. června 2026 JUDr. Michal Jantoš předseda senátu v zast. Mgr. Barbora Berková v. r. pověřená členka senátu Shodu s prvopisem potvrzuje M. Ch.