73 A 4/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Jantoše a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Markéty Fialové ve věci navrhovatele: J. P. bytem X zastoupený advokátkou JUDr. Lucií Madleňákovou, Ph.D. sídlem Nádražní 381/9, 789 85 Mohelnice proti odpůrci: město Loštice sídlem nám. Míru 66/1, 789 83 Loštice zastoupený advokátem JUDr. Václavem Chmelíkem sídlem Teplého 2786, 530 02 Pardubice o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy č. 1/2025 schváleného usnesením Zastupitelstva města Loštice ze dne 21. 5. 2026, č. 18/11/2025, jímž se stanoví místní koeficient pro vymezené nemovité věci na území obce v rozsahu, ve kterém stanovilo koeficient ve výši 3,0 pro pozemek parc. č. X a na něm stojící stavbu, takto:

Výrok

I. Návrh se zamítá.

II. Navrhovatel je povinen zaplatit odpůrci na náhradě nákladů řízení částku 12 269,40 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Václava Chmelíka, sídlem Teplého 2786, 530 02 Pardubice.

Odůvodnění

1. Odpůrce vydal shora uvedené opatření obecné povahy (OOP), kterým dle § 12 odst. 1 písm. b) zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění účinném od 1. 1. 2025 stanovil místní koeficient ve výši 3,0, jímž se násobí daň z nemovitých věcí, a to u nemovitých věcí, které jsou v něm uvedeny. Navrhovatel je vlastníkem pozemku parc. č. X a na něm stojící stavby a tento koeficient se jej týká.

2. Navrhovatel při procesu přijímání napadeného OOP nebyl úspěšný se svou námitkou, proto se nyní domáhá zrušení napadeného OOP v rozsahu, který se týká jeho pozemku. V návrhu uvedl, že dle odůvodnění napadeného OOP musí být u jednotlivých pozemků, u nichž byl zvýšen koeficient, splněny všechny podmínky, které odpůrce vymezil. Pozemek navrhovatele ale všechny nesplňuje, resp. není zřejmé, jaké konkrétně pozemek navrhovatele splňuje. Dům navrhovatele nehrozí zřícením, neobývají jej osoby bez domova či osoby nepřizpůsobivé, resp. vandalové, dům má funkční okna, střechu i omítky. Dům ani pozemek neprodukují nevhodná semena. Odůvodnění námitky je vnitřně rozporné, protože odpůrce tvrdí, že pozemek je spíše využíván jako skladiště, ale současně má zarůstat travinami. Není zřejmé, co z toho je důvodem pro zařazení pozemku navrhovatele mezi ty s vyšším koeficientem. Dle navrhovatele by mělo být z odůvodnění OOP jasné, proč zvýšil koeficient jen u některých nemovitostí a u jiných ne. Odůvodnění je svévolné a diskriminační.

3. Dále namítal, že jedním z důvodů pro zvýšení koeficientu byl dle odpůrce stav, který je možné připsat toliko k tíži vlastníka. To není případ navrhovatele, protože odpůrce povolenou stavební činností spočívající v rekonstrukci vozovky před domem navrhovatele a výstavbou autobusové zastávky znemožnil navrhovateli vjezd na jeho pozemek. To vyplývá z fotografií doložených navrhovatelem, na kterých je vjezdová branka vyznačena. Navrhovatel se aktivně snaží odvézt stavební materiál z pozemku nebo jej použít k rekonstrukci domu, ale je mu to znemožněno absencí vjezdu. Argumentace odpůrce tím, že si absenci přístupu znemožnil navrhovatel rozdělením nemovitosti, je nepřípadná. K rozdělení domu došlo v roce 1997, kdy obě části dvojdomku mají samostatná orientační a popisná čísla. Je podivné, že si to odpůrce nezjistil. K tomu doložil navrhovatel smlouvu o užívání nemovitosti ze dne 1. 9. 1997.

4. Odpůrce navrhl návrh zamítnout. Odkázal na odůvodnění napadeného OOP, kde jsou dle odpůrce důvody pro zvýšení koeficientu řádně popsány. Uvedl, že dle judikatury správních soudů může tímto důvodem být i stáří stavby, její umístění či ekologická zátěž. Jedním z důvodů byla možnost zřícení domu. K tomu po vydání napadeného OOP u jedné ze staveb skutečnost došlo, což navrhl odpůrce prokázat oznámením Městského úřadu Mohelnice ze dne 8. 4. 2026 a fotografiemi. K námitkám navrhovatele uvedl, že ten zaměňuje důvody výběru pozemků za negativní dopady, které zvolení konkrétního kritéria výběru odůvodňují. Vyjmenované externality rozhodně nemusely být splněny současně. To již navrhovateli vysvětlil v rozhodnutí o námitce. Odpůrce znovu odkázal na totožné mapové podklady (street view), na které odkázal již v odůvodnění napadeného OOP. Z nich vyplývá, že se stav pozemku navrhovatele postupně zhoršoval a že tento začal být užíván spíše jako skladiště materiálu (betonové pražce, dřevo aj.). Pozemek navrhovatele je navíc přímo na očích u autobusové zastávky, což zvyšuje negativní dopady, a to i z pohledu psychologického.

5. Stavba autobusové zastávky byla řádně povolena, to dokazuje protokol o kontrole stavby ze dne 20. 8. 2025. Účelovost námitky dokresluje skutečnost, že odpůrce vyhověl žádosti navrhovatele a udělil mu souhlas k rozšíření sjezdu za nově vybudovaným chodníkem. K tomu odpůrce navrhl k důkazu žádost navrhovatele ze dne 26. 10. 2026 a zápis ze zasedání Rady města Loštice ze dne 6. 11. 2023. Byl to naopak navrhovatel, kdo se rozhodl k rozšíření vjezdu nepřistoupit. Smlouva předložená navrhovatelem dokazuje, že navrhovatel má právo využívat pro přístup na svůj pozemek sousední pozemek parc. č. XA, který sjezdem disponuje.

6. Krajský soud přezkoumal napadené OOP v rozsahu a v mezích návrhových bodů podle § 101d odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přičemž podle § 101b odst. 3 s. ř. s. vycházel při jeho přezkumu ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době jeho vydání. Soud dospěl k závěru, že návrh není důvodný a rozhodl bez jednání dle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť rozhodl pouze na základě listinných důkazů, ke kterým měli účastnici možnost se vyjádřit a účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas.

7. Podle § 12 odst. 1 písm. b) zákona o dani z nemovitých věcí místní koeficient ve výši od 0,5 do 5,0, a to s přesností nejvýše na jedno desetinné místo, může obec stanovit opatřením obecné povahy vydaným zastupitelstvem obce v případě místního koeficientu pro vymezené nemovité věci.

8. Podle § 68 odst. 3 ve spojení s § 174 odst. 1 zákona č. 500/2004Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) musí odůvodnění OOP obsahovat důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Při stanovení místního koeficientu pro konkrétní nemovitosti tedy musí příslušné OOP obsahovat všechny rozhodné důvody výroku, pro které se právě jen ve vztahu k těmto nemovitým věcem stanoví jiný než obecný místní koeficient stanovený obecně závaznou vyhláškou podle § 12 odst. 1 písm. a) zákona o dani z nemovitých věcí nebo zákonem podle § 12 odst. 3 téhož zákona. Mezi takové důvody náleží také odlišení dotčených nemovitostí od obdobných nemovitostí ve vlastnictví jiných subjektů, na které se místní koeficient nevztahuje. V důvodové zprávě k zákonu č. 349/2023 Sb., kterým byla zavedena možnost stanovit místní koeficient OOP, se totiž mimo jiné uvádí, že [n]ad rámec výše uvedených možností stanovit místní koeficient obecně závaznou vyhláškou se nově zavádí možnost zavést místní koeficient pro libovolný, nediskriminačním a odůvodněným způsobem stanovený výčet nemovitých věcí opatřením obecné povahy. […] Uvedený proces je nadto zastřešen principy činnosti správních orgánů, které je tudíž nutné při vydání jakéhokoli opatření obecné povahy, včetně tohoto navrhovaného, respektovat a které představují další ze souboru záruk, které vylučují libovolné jednání obce při stanovení místního koeficientu. Mezi těmito principy je pak třeba zdůraznit především požadavek na proporcionalitu, soulad přijatého řešení s veřejným zájmem a zákaz diskriminace v rámci zákazu zneužití správního uvážení.

9. Také NSS ve své judikatuře k obdobným OOP uvedl, že v odůvodnění OOP je třeba srozumitelně vyjevit kritéria, na jejichž základě obec vymezila nemovité věci s koeficientem (srov. rozsudek NSS ze dne 24. 7. 2025, č. j. 1 Afs 82/2025-33, č. 4701/2025 Sb. NSS). Tato kritéria musí být popsána natolik jednoznačně, aby bylo možné přezkoumat, zda byl dodržen požadavek rovnosti a absenci svévole (rozsudek NSS ze dne 13. 11. 2025, č. j. 10 Afs 203/2025-55).

10. Odpůrce v odůvodnění OOP uvedl, že na území města se nacházejí chátrající objekty i pozemky, které naplňující definici brownfieldu, tj. nemovitosti nevyužívané, zanedbané či snad dokonce kontaminované. Nemovité věci, na které OOP dopadá, kladou zvýšené nároky na životní prostředí a ochranu veřejného zdraví, které je ohrožováno nevhodným stavem chátrajících nemovitostí. Tím vznikají stavy, které musí řešit město za své náklady. Vymezené nemovité věci jsou dlouhodobě nevyužívané ke svému účelu (zejména bydlení), nepřináší tak ani užitek jejich vlastníkům a znamenají pouze zátěž pro město. Nevhodný stav nemovitostí působí nevzhledně, kdy tyto snižují celkový pozitivní dojem města. To má vliv na sociální soudržnost a psychologické vnímání bezpečnosti obyvatel města. Přitom pokud by sloužily svému účelu (bydlení), došlo by k rozšíření kapacit bydlení bez nutnosti vymezování nových zastavitelných ploch. Potenciálně také mohou snižovat hodnotu okolních nemovitostí. Je přitom úkolem obce pečovat o všestranný a udržitelný rozvoj území. Opuštěné nemovité věci často vyhledávají lidé bez domova, nepřizpůsobiví či vandalové. Což opět snižuje dojem z lokality. Výjimečné nejsou obecně ani případy požárů. Navíc to nese zvýšené výdaje pro obec (úklid, obecní policie). Nemovitosti se často nachází ve stavu možného zřícení, čímž ohrožují bezpečnost osob. Opuštěné pozemky zarůstají plevely, které ohrožují veřejnou zeleň i soukromé zahrady. Způsobují ohrožení dle zákona č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči. Z těchto důvody považoval odpůrce vhodné postihnout vyšší daňovou zátěží nemovitosti, které představují zvýšenou zátěž pro město a životní prostředí, aniž by poskytovaly jejich vlastníkům nějaký užitek. Jedná se o zchátralé objekty, brownfieldy a místa soustředěného odpadu, které svými dopady (emise, bezpečnost lidí a zvířat, pohoda bydlení, rozvoj města aj.) dopadají na území a občany města, přičemž zvýšený koeficient to má kompenzovat (str. 2 až 4 napadeného OOP).

11. K námitce navrhovatele odpůrce v odůvodnění OOP uvedl, že stavba č. p. XB na pozemku parc. č. X je neobydlena přinejmenším od roku 2013, což dokládá evidence k místnímu poplatku za odpad. Od roku 2014 je dle fotografií zachycených z webových mapových portálů znatelné zhoršování stavu nemovité věci, kdy tato začíná sloužit spíše jako skladiště nežli stavba rodinného domu. Předmětný pozemek postupně zarůstá travinami. Nemovitá věc tedy postupně chátrá a není seznatelný jakýkoliv náznak údržby ze strany navrhovatele. Hrozba zřícením byla jen jedním z důvodů, pro které byl vyšší koeficient stanoven. Tento důvod se nevztahuje ke všem nemovitým věcem se zvýšeným koeficientem. Argumentace znemožněním přístupu z důvodu výstavby autobusové zastávky je účelová. Rodinný dům nemá z této strany žádný přístup a jeho stav je výsledkem rozdělení původní nemovitosti mezi dva vlastníky (str. 9 a 10 napadeného OOP).

12. Krajský soud předně uvádí, že odpůrce ve smyslu shora uvedené judikatury NSS srozumitelným způsobem vymezil důvody, které jej u konkrétních nemovitých vedly věcí ke stanovení zvýšeného koeficientu. Stručně řečeno se jedná o nemovitosti, které vytvářejí nežádoucí negativní externality, přičemž tyto blíže odpůrce popsal. V podstatě se jedná o nemovitosti opuštěné, zanedbané, ve špatném technickém stavu, zanesené odpadem apod. Tyto důvody přitom dle názoru soudu jako důvod pro zvýšení koeficientu v obecné rovině obstojí (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 4. 2026, č. j. 64 A 10/2026- 154). Koneckonců navrhovatel ani konkrétní argumentací netvrdí opak. Z odůvodnění OOP rozhodně nevyplývá, že by jednotlivé nemovitosti musely splňovat všechny popsaně negativní externality (špatná vizuální stránka, špatný technický stav, produkce travních semen, negativní vliv na lokalitu). To odpůrce v odůvodnění rozhodnutí o námitce již navrhovateli výslovně sdělil.

13. Odpůrce také navrhovateli zcela jasně sdělil, že jeho nemovitosti jsou neobydlené, velmi zanedbané, slouží jako skladiště a zarůstají travinami. To nepochybně spadá pod negativní externality vymezené v obecné části odůvodnění a shrnuté výše. V případě nemovité věci navrhovatele se jedná zejména chátrající, opuštěný objekt působící nevzhledně a sloužící jako skladiště, který postupně zarůstá travinami. I kdyby traviny rostoucí volně na pozemku navrhovatele neprodukovaly takové množství semen, které by bylo nutné uklízet z veřejného prostranství (což odpůrce ani netvrdil), nelze odhlédnout od toho, že přinejmenším vzhled nemovitosti navrhovatele, na němž se podílí také volně rostoucí traviny, negativně působí na celkový dojem obce, jak jej odpůrce popsal v obecné části odůvodnění. Skutečnost, že má dům zasklená okna, funkční střechu a omítku, neznamená, že nechátrá. Fotografie založené ve spise zjevně svědčí o opaku a prokazují tvrzení odpůrce.

14. Odůvodnění rozhodnutí o námitce nepovažuje soud za vnitřně rozporné. Tvrzení o tom, že pozemek slouží jako skladiště, není rozporné s tvrzením, že pozemek postupně zarůstá travinami. Navíc navrhovatel opomíjí, že obě skutečnosti způsobují, že jeho nemovité věci působí opuštěně, zanedbaně a tím vytvářejí negativní dojem na okolí, kterému má napadené OOP prostřednictvím zvýšeného koeficientu zabránit. Obě tvrzení přitom toto podporují ve vzájemném souladu a nikoliv rozporně. Namítá-li navrhovatel, že výčet nemovitostí pojatých do napadeného OOP byl stanoven diskriminačně, pak musí soud k takové námitce uvést, že podstatou diskriminace je rozdílný způsob zacházení se srovnatelnými subjekty ve srovnatelném postavení bez patřičného odůvodnění. Navrhovatel ale ustal na tvrzení, že důvody napadeného OOP jsou diskriminační, ale už neuvedl konkrétně z jakých důvodů (např. že vlastníci obdobných nemovitostí nebyli zvýšením koeficientu postižení). Soud za navrhovatele jeho argumentaci domýšlet nebude a ani nemůže, protože by přestal být nestranným rozhodcem ve sporu.

15. Námitka navrhovatele, v níž argumentoval tím, že mu obec znemožnila přístup na pozemek a tím se podílela na jeho stavu, je dle názoru soudu absurdní. Předně z fotografií doložených navrhovatelem nevyplývá, že by před stavbou chodníku a zastávky měl navrhovatel v jím označeném místě zřízenou vjezdovou branku. Plot se skládá ze sloupku, následují dvě vzájemně spojné kovové výplně a poté následuje další sloupek. Navrhovatelem označené místo, kde by se branka měla nacházet, není odlišné od jiných částí plotu. Jedná se o dvě vzájemně spojené výplně, nikoliv vjezdovou branku. To potvrzují také historické i současné fotografie obsažené ve spise. Nadto v místech, kde se měla vjezdová branka nacházet, je zřetelná vyvýšená betonová konstrukce (nejlépe patrné z fotografií zachycujících stav v letech 2012 a 2019 a také na snímku předloženém navrhovatelem s datem 12. 8. 2015), která zjevně vypovídá o tom, že se nejednalo o vjezdovou branku. Základní stavební kámen argumentace (existence vjezdové branky) tedy nebyl prokázán. Proto ani stavba chodníku a zastávky nemohla způsobit nedostatek přístupu, jak namítá navrhovatel. Nadto lze souhlasit s odpůrcem, že smlouva, kterou navrhovatel předložil, zajišťuje navrhovateli přístup k jeho nemovitostem skrze branku u sousední nemovitosti. Zjevně tedy navrhovatel přístup ke své nemovitosti vozidlem má zajištěn a jeho argumentace působí velmi výmluvně. Napadené OOP tedy může i v případě nemovitosti navrhovatele plnit svůj účel a motivovat navrhovatele k tomu, aby stav svých nemovitých věcí napravil.

16. Krajský soud neprovedl odpůrcem navržené důkazy, které měly prokázat zřícení budovy. Jednak se možnost zřícení netýkala nemovitých věcí navrhovatele a také k tomu došlo až po vydání napadeného OOP, přičemž pro soud je rozhodující skutkový a právní stav v době vydání napadaného OOP (§ 101d odst. 3 s. ř. s.). Důkazy jimiž mělo být prokázáno, že odpůrce navrhovateli udělil souhlas se zřízením sjezdu na jeho pozemek, soud neprovedl, protože bylo v řízení prokázáno, že navrhovatel má přístup ke svému pozemku skrze pozemek parc. č. XA a taky že stavba chodníku a zastávky mu přístup neznemožnila. Prokazovat, zda se navrhovatel snažil o zřízení nového sjezdu či jeho rozšíření, nemá pro věc význam. Soud konečně neprovedl k důkazu ani protokol o kontrole, kterým mělo být prokázáno, že stavba zastávky a chodníku byla řádně povolena. To totiž vyplývá ze shodných tvrzení účastníků.

17. Jelikož krajský soud neshledal žádnou námitku důvodnou, tak podle § 101d odst. 2 s. ř. s. návrh zamítl.

18. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s., kdy právo na náhradu nákladů řízení vzniklo procesně úspěšnému odpůrci. Při rozhodování o nákladech řízení vycházel krajský soud z usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014-47, č. 3228/2015 Sb. NSS, podle něhož žalované správní orgány mají, v případě že se nechají právně zastupovat, právo pouze na náhradu účelně vynaložených nákladů přesahujících jejich běžnou úřední činnost. Příkladem může být řízení o návrhu na zrušení OOP (např. územního plánu) vydaného malou obcí, která nedisponuje odborným personálem ani potřebnými finančními zdroji nezbytnými pro vedení složitého soudního řízení.

19. Krajský soud z webových stránek odpůrce ověřil, že se jedná o malé město, ve kterém žije přibližně 3 000 obyvatel. Z webových stránek dále vyplývá, že město disponuje jednou zaměstnankyní zabývající se personalistikou a vedením spisové služby. Dále zaměstnankyní zabývající se agendou matriky a evidencí obyvatel. Úsek investic, stavebního řízení a územního plánování obstarává jedna zaměstnankyně. Úsek ekonomický zahrnuje dvě zaměstnankyně (jedna jako hlavní účetní a druhá jako správkyně podklady a poplatků). Dále je do obecního úřadu odpůrce zařazena jedna úřední osoba zabývající se správou majetku města a ochranou životního prostředí. Z toho krajský soud usuzuje, že odpůrce nedisponuje dostatečným odborným personálem k tomu, aby v soudním řízení hájil zákonnost napadeného OOP. Samotná skutečnost, že zákon zmocňuje obec k vydání OOP k úpravě práv a povinností v určité oblasti, nečiní podle krajského soudu z dané oblasti úpravy obor působnosti obce v tom smyslu, že by musela být taková obec s to pomocí vlastních úředních osob text daného opatření vytvořit, a následně obhájit před soudem. Z textu napadeného OOP je dle soudu zjevné (např. množství citací judikatury), že odpůrce spolupracoval s advokátem již při vypracování návrhu OOP. Proto soud přiznal odpůrci náhradu nákladů řízení v plném rozsahu.

20. Náklady odpůrce spočívají v nákladech na právní zastoupení. Ty spočívají v odměně advokáta za dva úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k návrhu) podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Odměna za jeden úkon činí dle § 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 5 advokátního tarifu 4 620 Kč, tj. celkem 9 240 Kč. K tomu náleží advokátovi odpůrce náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč za úkon právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. celkem 900 Kč. Jelikož je zástupce odpůrce plátcem DPH, náleží mu také náhrada za DPH ve výši 21 % počítaná z částky 10 140 Kč. Celkové náklady odpůrce činí 12 269,40 Kč.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Olomouc 21. července 2026 JUDr. Michal Jantoš v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. A. V.