75 Co 100/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 . Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o určení vlastnického práva, k odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 4. 12. 2023, č. j. 12 C 235/2022-256,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 3.400 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu žalobkyně, aby bylo určeno, že žalovaná není vlastníkem nemovitostí zapsaných na LV číslo , hodnota, pro katastrální území , jméno FO, a obec , adresa, (výrok I.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 10.200 Kč (výrok II.), rozhodl, že Česká republika nemá právo na zaplacení soudního poplatku od žádného z účastníků (výrok III.), a rozhodl, že o odměně ustanovené zástupkyně žalobkyně bude rozhodnuto samostatným usnesením (výrok IV.). Okresní soud uzavřel, že žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalované rozhodnutí soudu o určení, že žalovaná není vlastníkem nemovitostí zapsaných na LV číslo , hodnota, pro katastrální území , jméno FO, a obec , adresa, . Okresní soud po provedení listinných důkazů dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně důvodná není, když se především zabýval otázkou, zda žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, že žalovaná není vlastníkem předmětných nemovitostí dle ustanovení dle § 80 o. s. ř. Žalobkyně tvrdila naléhavý právní zájem v tom, že vede mnoho sporů s žalovanou a v případě projednání věci o určení vlastnického práva by tyto spory mohly zaniknout, neboť by bylo konečně prokázáno, že spory vede nevlastník věci. Dále tvrdila, že v katastru nemovitostí je zapsán jako vlastník osoba odlišná od skutečného vlastníka a existuje tedy nesoulad mezi zápisem v katastru nemovitostí a právním stavem. Okresní soud dovodil, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení žalobkyně neprokázala. Podle okresního soudu je nepochybné, že i kdyby došlo k výmazu vlastnického práva v neprospěch žalované, nic by to objektivně nezměnilo na stávajícím právním postavení žalobkyně. V daném případě podle okresního soudu určovací negativní žaloba zjevně nemůže splnit zákonem požadovanou preventivní funkci a rozhodnutí o ní není způsobilé změnit postavení žalobkyně. Z negativního určení vlastníka nemovitosti totiž neplyne, kdo jím ve skutečnosti je či má být. Nadto okresní soud uvedl, že i kdyby byla žalobkyně nájemkyní bytu, nemůže mít naléhavý právní zájem na určení, že žalovaná není jeho vlastníkem a v tomto směru odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 22 Cdo 767/2002. Z důvodu neexistence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení se okresní soud pak nezabýval meritem věci a žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

2. Proti tomuto rozsudku okresního soudu podala žalobkyně včasné odvolání a domáhala se jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení, pokud jde o výroky I. a II. Odvolatelka namítala, že okresní soud nesprávně posoudil otázku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, když s odůvodněním rozhodnutí žalobkyně absolutně nesouhlasí. Pro prokázání naléhavého právního zájmu žalobkyně je dostatečné, že předmětem žaloby je vymezena existence spornosti vlastnického práva, tj. rozpor mezi aktuálním vlastníkem zapsaným v katastru nemovitostí a tím, kdo je skutečným vlastníkem, která sama o sobě na určení naléhavého právního zájmu stačí. Žalobkyně k ochraně svých práv nemá přiléhavějšího prostředku než určovací žaloby podle § 80 o. s. ř., když tato je schopna odvrátit, jak následky minulých sporů, tak následky budoucích sporů, minimálně v živém spise sp. zn. 27 C 33/2018 u Okresního soudu v Olomouci. Naléhavý právní zájem je dán i u negativních určovacích žalob, kde je nutné zdůraznit, že naléhavý právní zájem nelze vykládat toliko striktně bez náležité reflexe hmotněprávního vztahu, kterého se naléhavý právní zájem projednávané věci týká, tedy otázka vlastnického práva, splnění potřeby praktického života žalující a odvrácení následků minulých sporů spolu s absencí zbytečného rozmnožení sporů. Dále v odvolání žalobkyně konkrétně zopakovala své argumenty a tvrzení prokazující podle jejího názoru, že žalovaná není vlastníkem předmětných nemovitostí, přičemž popsala podrobně genezi vlastnického práva k předmětným nemovitostem.

3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila až v souvislosti s omluvou z odvolacího jednání podáním ze dne 28. 8. 2024. Uvedla, že považuje rozsudek okresního soudu za zcela věcně správný, neboť žaloba byla zcela svévolná, když žalovaná od počátku řízení poukazovala na skutečnost, že ve srovnatelné věci sestry žalobkyně paní Mackové rozhodovaly soudy již asi před 10 lety a určil i judikaturu, dle které nájemce není oprávněn domáhat se určení vlastnického práva k budově pronajímatele. Tím spíše není možno právní zájem na určení vlastnictví dovodit u bývalé nájemkyně, která již byla z bytu v nemovitosti vyklizena. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu.

4. Proti rozsudku okresního soudu podala včasné odvolání i žalovaná, které zaměřila do výroku II. o náhradě nákladů řízení s tím, že okresní soud pochybil, pokud náhradu nákladů právního zastoupení stanovil dle § 9/3a advokátního tarifu, když podle jeho názoru šlo o určení práva k věci penězi neocenitelné. Je však zřejmé, že žalovaná koupila nemovitosti na LV , Anonymizováno, za úhrnnou částku 10.200.000 Kč, byť při koupi nemovitosti byly tyto zapsané v katastru na jiném LV. Protože nemovitosti i dnes mají minimální hodnotu 10.200.000 Kč (ve skutečnosti však daleko vyšší), soud měl při určení hodnoty věci vycházet minimálně z této částky a hodnota jednoho úkonu právní služby tak měla být stanovena částkou 48.380 Kč.

5. Žalobkyně se k odvolání žalované nevyjádřila.

6. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo s důrazem na revizi uplatněných dovolacích důvodů a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně ani žalované důvodné není.

7. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobou ze dne 4. 8. 2022 se žalobkyně domáhala vůči žalované určení, že žalovaná není vlastníkem nemovitostí zapsaných na LV číslo , hodnota, pro katastrální území , jméno FO, a obec , adresa, . Usnesením ze dne 26. 10. 2022 bylo žalobkyni přiznáno osvobození od soudních poplatků a byla jí ustanovena zástupkyně z řad advokátů. K žalobě se vyjádřila žalovaná podáním ze dne 23. 12. 2002 tak, že s žalobou nesouhlasí, když otázka vlastnického práva byla již v předchozích sporech pravomocně vyřešena. Dne 26. 10. 2023 byl podán žalobkyní návrh na přistoupení České republiky jako vedlejšího účastníka do řízení na straně žalobkyně. Česka republika vyjádřila 11. 11. 2023 svůj nesouhlas se vstupem do řízení. Při jednání dne 28. 11. 2023 okresní soud provedl listinné důkazy, zamítl důkazní návrhy žalobkyně a 4. 12. 2023 vyhlásil napadený rozsudek.

8. Pokud jde o odvolání žalobkyně je odvolací soud vázán odvolacími důvody, kterými je dle obsahu odvolání tvrzení, že právní posouzení věci soudem prvého stupně je nesprávné dále, že soud nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům ze strany žalující dále, že soud neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy k prokázání rozhodných skutečností dále, že na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 205 odst. 2 písm. b/, c/, d/, e/ a g/ o. s. ř.). K jiným vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci odvolací soud přihlédne, i když nebyly v odvolání uplatněny (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.). Tyto obligatorně posuzované vady odvolatelka nenamítala a ani jejich existence z obsahu spisu nevyplývá.

9. Pokud žalobkyně jako odvolací důvod tvrdila, že soud prvého stupně nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem a navrženým důkazům a že nedostatečným způsobem zjistil skutkový stav, nelze tuto námitku akceptovat. Okresní soud při jednání dne 28. 11. 2023 zamítl pro nadbytečnost důkazní návrhy žalobkyně, přičemž tento svůj závěr také řádně a náležitě zdůvodnil. Postup okresního soudu byl zcela věcně správný, neboť okresní soud v souladu s ustanovením § 80 o. s. ř. zkoumal prvořadě existenci naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení a vzhledem ke svému právnímu posouzení o jeho neexistenci bylo nadbytečné provádět žalobkyní navržené důkazy vztahující se k věci samé, tedy k prokázání neexistence vlastnického práva žalované. Z obsahu spisu ani nevyplývá žádná jiná vada řízení, která by měla za následek nesprávné právní posouzení věci, z obsahu spisu nevyplývá, že by žalobkyně byla, jakkoliv krácena na svých procesních právech a procesní postup okresního soudu v průběhu řízení byl zcela adekvátní, respektující rovné postavení účastníků řízení.

10. Základní odvolací námitkou žalobkyně bylo její tvrzení, že okresní soud nárok žalobkyně na určení, že žalovaná není vlastnicí předmětných nemovitostí nesprávně právně posoudil, když dovodil, že žalobkyně nemá na takovémto určení naléhavý právní zájem.

11. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže okresní soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

12. Okresní soud v prvé řadě správně aplikoval ustanovení § 80 o. s. ř. a prioritně se zabýval otázkou existence naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení. Okresní soud v tomto směru dovodil, že žalobkyně nemůže mít naléhavý právní zájem na negativním určení, že žalovaná není vlastnicí předmětných nemovitostí za situace, kdy určovací žaloba má preventivní povahu a jejím účelem je poskytnout ochranu právnímu postavení žalobkyně dřív, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva, přičemž určovací žaloba nemůže mít zásadní úspěch tam, kde právní vztah nebo právo byly porušeny. Okresní soud své závěry o neexistenci naléhavého právního zájmu přesvědčivě odůvodnil, přičemž v tomto směru lze zcela odkázat na body 10 a 11 odůvodnění rozsudku okresního soudu. S právním posouzením věci okresním soudem se odvolací soud v celém rozsahu ztotožňuje a na důvody uvedené v odůvodnění napadeného rozsudku pro jejich přiléhavost odkazuje.

13. Nad rámec odůvodnění rozsudku okresního soudu je třeba uvést, že předpokladem úspěšnosti žaloby na určení jsou po procesní stránce skutečnosti, že účastníci mají věcnou legitimaci a že na požadovaném určení je dán naléhavý právní zájem. O naléhavý právní zájem může jít v zásadě tehdy, jestliže by bez soudem vysloveného určení bylo buď ohroženo právo žalobkyně, nebo by se její právní postavení stalo nejistým, což znamená, že musí jít u žalobkyně buďto o právní vztah (právo) již existující alespoň v době vydání rozhodnutí, nebo o takovou její procesní, případně hmotněprávní situaci, v níž by objektivně již existujícím právním vztahu mohla být ohrožena, případně pro nejisté své postavení by mohla být vystavena konkrétní újmě. Určovací žaloba podle § 80 o. s. ř. je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a odpovídající nápravě nelze dospět jinak, a dále v případech, v nichž určovací žaloba účinněji, než jiné právní prostředky vystihuje obsah příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení dán. Přitom příslušné závěry se váží nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobkyně domáhá. Okresní soud také správně aplikoval rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1875/2002, z něhož vyplývá, že pozitivní určení vlastnického práva má přednost před negativním určením (to je, že žalovaná není vlastníkem sporné nemovitosti), protože z negativního určení nevyplývá, kdo je skutečným vlastníkem nemovitosti. V rozsudku ze dne 6. 6. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2589/1998 Nejvyšší soud uvedl, že podkladem pro provedení zápisu změn v katastru nemovitostí nemůže být rozhodnutí, jímž by právo nebo právní vztah byl určen negativně, neboť takovéto rozhodnutí by nemohlo vytvořit podklad pro vyjasnění právních vztahů mezi účastníky.

14. Vzhledem k výše uvedeným důvodům okresní soud zcela správně dovodil, že žalobkyně v průběhu řízení neprokázala a nedoložila existenci naléhavého právního zájmu na určení, že žalovaná není vlastnicí předmětných nemovitostí dle ustanovení § 80 o. s. ř.

15. Vzhledem ke správnému právnímu posouzení byl potom napadený rozsudek okresního soudu podle ustanovení § 219 o. s. ř. v celém rozsahu potvrzen, byť výroky III. a IV. rozsudku okresního soudu jsou již obsolentní, když o odměně ustanovené zástupkyně žalobkyně bylo již pravomocně rozhodnuto a výrok, že Česká republika nemá právo na zaplacení soudního poplatku od žádného z účastníků je výrokem nadbytečným.

16. Rozsudek okresního soudu byl potvrzen i ve výroku II. o náhradě nákladů účastníků, když odvolací soud dospěl k závěru o nedůvodnosti odvolání žalované do tohoto výroku rozsudku okresního soudu.

17. V první řadě krajský soud konstatuje, že okresní soud správně rozhodl o nákladech řízení tak, že přiznal žalované právo na jejich náhradu dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žaloba žalobkyně byla zamítnuta a žalovaná byla v řízení zcela úspěšným účastníkem.

18. Krajský soud se neztotožňuje s odvolacím argumentem žalované, že výše nákladů řízení by měla být vypočtena minimálně z částky 10.200.000 Kč, která podle žalované představuje kupní cenu, za kterou žalovaná předmětné nemovitosti koupila. V projednávané věci totiž z důvodu neurčitosti nelze vycházet z této kupní ceny zejména z toho důvodu, že nemovitosti nabyla žalovaná v roce , Anonymizováno, a pro určení hodnoty předmětu sporu je podstatné datum rozhodování soudu a v obsahu spisu nejsou žádné konkrétní údaje (například znalecké ocenění), z nichž by bylo možno jednoznačně ocenit hodnotu předmětu sporu. Odvolací soud v tomto směru poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2404/2012, na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 26 Cdo 4611/2017 a poukazuje také na to, že i Ústavní soud se k problematice aplikace ustanovení § 9 advokátního tarifu vyjádřil ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 269/16 ze dne 17. 10. 2017. V dané věci je zřejmé, že vzhledem k nepoměrným obtížím, pokud jde o oceňování předmětu sporu je nutno aplikovat právě ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu a nelze vycházet z částky 10.200.000 Kč, jak argumentuje žalovaná. Odvolací soud bere v úvahu i závěry vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. IV. ÚS 2688/15, nicméně má za to, že tyto závěry nelze v této konkrétní projednávané věci aplikovat. Je třeba poukázat na to, že o žalobě žalobkyně na určení, že žalovaná není vlastnicí předmětných nemovitostí nebylo rozhodováno meritorně, ale byla toliko v řízení řešena otázka existence či neexistence naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení a přiznání nákladů řízení z žalovanou požadované tarifní hodnoty, by v projednávané věci nebylo adekvátní. Tarifní hodnotu správně okresní soud určil podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, podle něhož tarifní hodnota činí 50.000 Kč za situace, kdy předmětem sporu je právní vztah k nemovité věci – určení neexistence vlastnického práva.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně nebyla se svým odvoláním úspěšná a žalovaná má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které spočívají v nákladech právního zastoupení za 1 úkon právní služby – vyjádření k odvolání žalobkyně. Náklady odvolacího řízení tak spočívají v částce 3.100 Kč za tento úkon právní služby, k čemuž přísluší 1x režijní paušál 300 Kč. Výše nákladů odvolacího řízení tak představuje částku 3.400 Kč, kterou je žalobkyně povinna zaplatit v zákonné lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalované dle § 149 odst. 1 o. s. ř.