75 Co 117/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců Mgr. Bronislava Berana a JUDr. Markéty Pokorné ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 24. 2. 2025, č. j. 7 C 276/2024-28,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před okresním soudem částku 10.042 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalované.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 1.476,20 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalované.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o zrušení podílového spoluvlastnictví žalované o velikosti , Anonymizováno, /, Anonymizováno, podílu na tam uvedených nemovitostech a jeho přikázání do výlučného vlastnictví žalobce (výrok I.). O náhradě nákladů řízení okresní soud rozhodl tak, že žádný z účastníků na tuto nemá právo (výrok II.), což odůvodnil tím, že podle judikatury Ústavního soudu se v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví jedná o tzv. iudicium duplex, kdy poměr úspěchu ve věci nelze určit, neboť každá ze stran je v postavení žalobce i žalovaného. Dále uvedl, že i kdyby nebylo možno v tomto případě (zamítnutí žaloby) zmiňovanou judikaturu aplikovat, má za to, že s ohledem na postup zástupce žalované v řízení lze zaujmout stanovisko, že se nejednalo o účelně vynaložené náklady.

2. Proti uvedenému rozsudku, a to výlučně nákladovému výroku II., brojí odvoláním žalovaná, domáhajíc se fakticky jeho změny odvolacím soudem tak, že žalované bude přiznána náhrada nákladů řízení před okresním soudem a dále i náhrada nákladů tohoto odvolacího řízení. Je podle ní naprosto evidentní, že žalobce podal takovou žalobu, která musela být pro nedostatek legitimace zamítnuta. Dalším evidentním faktem je, že žalobce označil žalovanou účastníkem řízení a ta se tak ve sporu musela žalobě bránit, a to i prostřednictvím zvoleného právního zástupce, jehož náklady uhradila. Důvodně vyčíslila své náklady právního zastoupení na částku 8.613 Kč (2 úkony právní služby, 2x režijní paušál, cestovné a ztráta času) plus náhradu na daň z přidané hodnoty, tedy částku 10.421,73 Kč, a tuto částku požadovala přiznat proti žalobci, který zavinil, že žaloba byla zamítnuta. Žalovaná tak vyjádřila přesvědčení, že jí vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v souladu s ust. § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), když se odkazovala na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23, dle kterého má žalovaný nárok na náhradu nákladů řízení právě v případech, kdy dojde k zamítnutí žaloby a je tak zjevné, který z účastníků byl plně úspěšný v řízení. Poukazuje dále na absenci řádného odůvodnění napadeného usnesení v části, kdy okresní soud dále nepřiznání náhrady nákladů žalované odůvodňuje neúčelností vynaložených nákladů postupem jejího zástupce, aniž by blíže svou úvahu rozvinul. Nad rámec pak argumentovala tím, že pokud má žaloba vady, které mají za následek zamítnutí žaloby, nelze zcela jistě po žalované spravedlivě požadovat, aby v rámci taktiky vedení sporu na tyto nedostatky před koncentrací řízení aktivně upozorňovala. Naopak žalovaná mohla ve věci učinit více úkonů právní služby prostřednictvím svého zástupce (vyjádření k žalobě) a náklady navýšit, a jistě by se rovněž jednalo o účelně vynaložené náklady.

3. Žalobce se k odvolání žalované nevyjádřil.

4. Krajský soud při konstatování přípustnosti odvolání, jeho včasnosti a podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

5. Z obsahu spisu v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí o odvolání žalované vyplývá, že žalobou podanou u okresního soudu dne 15. 10. 2024 se žalobce domáhal zrušení podílového spoluvlastnictví žalované o velikosti , Anonymizováno, /, Anonymizováno, podílu na tam uvedených nemovitostech a jeho přikázání do výlučného vlastnictví žalobce za náhradu ve výši 60.000 Kč, když mimo jiné tvrdil, že podílové spoluvlastnictví účastníků je uspořádáno tak, že žalobce má výlučném vlastnictví podíl na nemovitostech o velikosti id. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , podíl o velikosti id. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, má ve společném jmění s manželkou , jméno FO, a zůstatkový podíl id. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, náleží žalované. Dne 14. 1. 2025 zástupce žalované vykázal do spisu plnou moc pro zastupování žalované a požádal o odročení jednání nařízené na den 22. 1. 2024 z důvodu čerpání dovolené, již zaplaceného zahraničního pobytu. Dne 24. 2. 2025 ve věci bylo uskutečněno jednání, jehož se účastnil zástupce žalovaného a v rámci něhož bylo vyhlášeno napadené rozhodnutí. Součástí spisu je i přílohová obálka, v níž je jako žalobcem navrhovaný a předložený důkaz založen v kopii znalecký posudek č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , který podle stavu k 28. 6. 2024 spoluvlastnický podíl žalované na předmětných nemovitostech ohodnotil částkou 60.000 Kč.

6. Podle § 142 o. s. ř. odst. 1) účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, odst. 2) měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, odst. 3) i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu, odst. 4) v řízení zahájeném na návrh nejvyššího státního zástupce nebo státního zastupitelství podle zvláštních předpisů58) přizná soud žalovanému za podmínek uvedených v odstavcích 1 až 3 náhradu těchto nákladů proti státu. To platí obdobně, bylo-li řízení zahájeno na návrh Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových v případech a za podmínek uvedených v § 35a.

7. Citované ustanovení je normativním vyjádřením základní zásady rozhodování o nákladech řízení ve sporném občanskoprávním řízením, kterou je úspěch ve věci. Tuto zásadu však nelze uplatňovat bezvýjimečně, neboť lze identifikovat řízení, v nichž se projednávají spory mezi účastníky, z jejichž povahy nelze při zohlednění kritéria spravedlnosti uzavřít, u které procesní strany lze nepochybně dovodit jednoznačný procesní úspěch ve věci. Doktrína a dnes již i soudní praxe za takovéto řízení považují řízení s povahou iudicium duplex, tedy řízení, která mohou být zahájena k návrhu kteréhokoliv z budoucích účastníků a všichni účastníci jsou ve vzájemném postavení odpovídajícím procesní pozici žalobce i žalovaného současně, bez ohledu na to, kdo žalobu podal. Za taková řízení se typicky považují řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů či řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, jako je tomu v právě projednávané věci.

8. K problematice rozhodování o nákladech řízení v řízeních majících povahu iudicii duplicis se Ústavní soud vyjádřil v plenárním stanovisku ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/2023, publikovaném pod č. 302/2023, Sbírky nálezů a usnesení ÚS, na nějž odvolatelka správně odkazuje, s touto právní větou: „V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 občanského soudního řádu). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody.“9. V bodu 50. citovaného stanoviska, z něhož je extrahována právní věta, Ústavní soud explicitně uvedl, že pravidlo úspěchu ve věci, ovládající rozhodování o nákladech řízení vedeného podle části třetí občanského soudního řádu, upravené v § 142 o. s. ř., je v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví z pohledu čl. 11 odst. 1 a také čl. 36 odst. 1 Listiny třeba interpretovat tak, že plný úspěch a neúspěch procesních stran lze poměřovat pouze tehdy, zamítá-li soud návrh na zrušení spoluvlastnictví. Jinak platí výše uvedené.

10. Z výše vyloženého lze tedy přijmout závěr o tom, je-li žalobě v řízeních majících povahu iudicii duplicis vyhověno a nejsou-li dány pro to závažné důvody, platí pro rozhodování o nákladech řízení pravidlo, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 in fine o. s. ř.). Je-li však žaloba zamítnuta, je třeba o náhradě nákladů řízení rozhodovat podle plného úspěchu ve věci ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř.

11. Nelze tedy zásadně akceptovat zjednodušující pohled okresního soudu zjevně vycházející pouze z povahy řízení, podle něhož by se bez ohledu na výsledek řízení, mělo vždy aplikovat pravidlo obsažené v ust. § 142 odst. 2 in fine o. s. ř., jak jej okresní soud vyjádřil v napadeném rozhodnutí. Pokud okresní soud pro podporu svého závěru poukazuje na blíže nespecifikovanou judikaturu Ústavního soudu, pak je vhodné zdůraznit, že Ústavní soud ve své rozhodovací praxi následující po vydání označeného stanoviska důsledně vyjadřuje vázanost jeho závěry (srovnej rozhodnutí ze dne 10. 1. 2024, sp. zn. III. ÚS 2148/23, ze dne 15. 5. 2024, sp. zn. II. ÚS 3154/23 či ze dne 9. 10. 2024, sp. zn. IV. ÚS 2528/24).

12. Lze tedy přisvědčit žalované, že v situaci, kdy žaloba o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví byla zamítnuta, má právo na náhradu nákladů řízení. Rovněž lze přisvědčit žalované, že na samé hranici přezkoumatelnosti je úvaha okresního soudu o tom, že pokud by žalovaná měla mít právo na náhradu nákladů řízení, nemohla by být náhrada nákladů řízení přizná z důvodu neúčelnosti spočívajícím v postupu zástupce žalované, když pro takovou úvahu okresní soud nesnáší žádnou věcnou argumentaci. Odvolací soud zdůrazňuje, že z obsahu spisu nevyplývají žádné okolnosti, které by mohly být zvažovány v rámci možné moderace náhrady nákladů řízení ve smyslu § 150 o. s. ř. a rovněž žádné důvody, pro které by procesní úkony zástupce žalované z řad advokátů v řízení učiněné mohly být deklarovaný jako neúčelné, když jiné náklady, než náklady spojené se zastoupením žalované dle obsahu spisu nevznikly.

13. Odvolací soud proto nákladový výrok napadeného rozsudku za podmínek § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované zcela náhradu nákladů řízení před okresním soudem ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. v částce 10.042 Kč. Žalovanou účelně vynaložené náklady řízení představují náklady spojené se zastoupením advokátem, přičemž tarifní hodnotu představuje částka 60.000 Kč (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu /dále jen AT/ – hodnota podílu stanovená znaleckým posudkem). Sazba mimosmluvní odměny dle § 7, bodu 5 AT tak činí 3.500 Kč, přičemž zástupce žalované učinil v řízení před okresním soudem dva úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1, písm. a/ AT) a účast u soudního jednání dne 24. 2. 2025 (§ 11 odst. 1, písm. g/ AT), tj. 7.000 Kč. Dále má žalovaná nárok na náhradu paušalizovaných hotových výdajů svého zástupce z řad advokátu v sazbě 450 Kč/úkon právní služby, tj. 900 Kč (dle § 13 odst. 1, 4 AT), na jeho cestovní výdaje spojené s účastí u jednání soudu dne 24. 2. 2025 za zpáteční jízdu na trase , adresa, a zpět v ceně prostředku hromadné dopravy (jízdné vlakem 2. třídy Českých drah a. s.) ve výši 120 Kč a konečně náhradu za promeškaný čas advokáta v rozsahu tzv. dvou půlhodin ve výši 300 Kč dle § 14 AT. Zástupce žalované osvědčil, že je plátcem DPH, proto z výše uvedených náhrad, vyjma jízdného, náleží dle § 137 o. s. ř. v rámci náhrady nákladů řízení žalované i náhrada na uvedenou daň v sazbě 21% v částce 1.722 Kč. Pro úplnost je třeba dodat, že žalované nebyla na náhradě nákladů řízení přiznána požadovaná náhrada cestovních výdajů vozem advokáta, když v řízení nebyla osvědčena existence tvrzeného vozidla a právní vztah advokáta k označenému vozidlu. Lapidárně řečeno, nebyl předložen technický průkaz k označenému vozidlu, proto byly cestovní náhrady saturovány v ceně prostředku veřejné hromadné dopravy.

14. O nákladech tohoto odvolacího řízení krajský soud rozhodl dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když procesně úspěšným účastníkem řízení je žalovaná. Žalovaná byla v odvolacím řízení zastoupena advokátem, přičemž tarifní hodnotu představuje částka 10.042 Kč, tj. hodnota samostatně nárokovaného příslušenství ve formě náhrady nákladů řízení. Sazba mimosmluvní odměny dle § 7, bodu 5 AT tak činí 1.540 Kč, přičemž zástupce žalované v odvolacím řízení učinil jeden úkon právní služby – odvolání, který je honorovatelný mimosmluvní odměnou ve výši jedné poloviny (§ 11 odst. 2, písm. c/ AT – odvolání nikoliv do věci samé), tj. částkou 770 Kč. Dále má žalovaná nárok na náhradu paušalizovaných hotových výdajů svého zástupce v sazbě 450 Kč (dle § 13 odst. 1, 4 AT). Celkem tak žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení náleží částka 1.220 Kč a náhrada na daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, jejímž plátcem je zástupce žalované. Žalobce je proto povinen na náhradu nákladů odvolacího řízení zaplatit žalované částku 1.476,20 Kč.