75 Co 122/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 92 205 Kč s příslušenstvím a částky 16 981,47 Kč, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 24. 2. 2026, č. j. 216 C 20/2025-59,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. v napadeném rozsahu, a to ohledně částky 9 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 800 Kč od 27. 2. 2025 do zaplacení a) mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 800 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, b) a ve zbytku potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 5 719 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovaného povinností zaplatit žalobkyni částku 40 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 40 700 Kč od 27. 2. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní rozsudku (výrok I.), žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 51 505 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 51 505 Kč od 27. 2. 2025 do zaplacení, dále částky ve výši 16 981,47 Kč a úroku ve výši 68,36 % ročně z částky 77 625 Kč od 27. 2. 2025 do 22. 3. 2025 ve výši 3 396,24 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 77 625,41 Kč od 23. 3. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 27. 2. 2025 dosáhne částky 282 240 Kč, zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Okresní soud v napadeném rozsudku uzavřel, že žalobkyně řádně nedostála své povinnosti prověřit úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), rovněž tak dospěl k závěru, že předmětná smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) pro nepřiměřeně vysokou výši ujednaného smluvního úroku, z tohoto důvodu je pak úvěrová smlouva absolutně neplatná dle § 588 občanského zákoníku. Jelikož je úvěrová smlouva neplatná, žalobkyni vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z., a to v rozsahu vydání toho, co žalovaný získal (§ 2993 o. z.), tedy rozdíl mezi částkou 80 000 Kč, která byla žalovanému zaslána na účet, a částkou ve výši 39 300 Kč, kterou žalovaný žalobkyni uhradil. Žalobkyni vzniklo právo na plnění v rozsahu 40 700 Kč, představující bezdůvodné obohacení na základě neplatného právního úkonu, který je žalovaný povinen vydat. Tím, že žalovaný neplnil řádně a včas, dostal se do prodlení a soud přiznal žalobkyni dle § 1970 o. z. také úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších novel.

3. Proti tomuto rozsudku, a to do výroku II. pouze v rozsahu nepřiznané částky 9 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 800 Kč od 27. 2. 2025 do zaplacení, a do výroku III. podala včasné odvolání žalobkyně, která se domáhala změny rozhodnutí tak, že žalobě bude v tomto rozsahu vyhověno. Namítala, že částka 9 800 Kč měla být přiznána jako dosud nevrácená jistina, kdy okresní soud nesprávně vypočetl výši bezdůvodného obohacení. Závěr o úhradě částky 39 300 Kč nemá oporu v provedených listinných důkazech a je v přímém rozporu se spisem. Z karty klienta naopak vyplývá, že splaceno celkem bylo pouze 29 500 Kč, správný výpočet bezdůvodného obohacení je tedy: 80 000 Kč – 29 500 Kč = 50 500 Kč, tj. mělo být přiznáno o 9 800 Kč více. Žalobkyně dále navrhuje, aby úrok z prodlení ve výši 12 % ročně byl přiznán z celé správné částky 50 500 Kč, a to od 27. 2. 2025 do zaplacení.

4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

5. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu ve výroku II. a dále i ve výroku III. o náhradě nákladů řízení, který je na napadeném výroku II. závislý, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je v převážné části důvodné.

6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobou doručenou okresnímu soudu dne 2. 9. 2025 se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 92 205 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 27. 2. 2025 do zaplacení, částky ve výši 16 981,40 Kč, představující smluvní pokutu a úroku ve výši 68,36 % ročně z částky 77 625,41 Kč od 27. 2. 2025 do 22. 3. 2025 ve výši 3 396,24 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 77 625,41 Kč od 23. 3. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 27. 2. 2025 dosáhne částky ve výši 282 240 Kč, s odůvodněním, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako klientem byla uzavřena smlouva o úvěru číslo hodnota, která byla podepsána dne 11. 5. 2024. Na základě smlouvy byl dne 13. 5. 2024 žalovanému poskytnut úvěr ve výši 80 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet společně s úrokem ve výši nominální úrokové sazby ve výši 68,36 % ročně po dobu 48 měsíců v měsíčních splátkách po 4 900 Kč, splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem červnem 2024. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, když do data zesplatnění celého úvěru uhradil žalobkyni pouze částku ve výši 39 300 Kč celkem, a po zesplatnění žalobkyni neuhradil ničeho. Ještě před zesplatněním celého úvěru žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 998 Kč, což představuje částku ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek 7, 8, u kterých se ocitl v prodlení o délce třiceti dnů, tedy dvakrát 499 Kč, s tím, že smluvní pokuta je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě deseti dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení pak žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 400 Kč, když dle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení této náhrady u splátek 7, 8, u které se žalovaný octil v prodlení o délce 15 dnů, tedy dvakrát 200 Kč. Tato náhrada nákladů dle uzavřené smlouvy je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě deseti dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného pak došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou jakékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů od splátky číslo 7 splatné 22. 12. 2024. K datu 25. 2. 2025 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Dle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky z poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 90 807,22 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 27. 2. 2025, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky z poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Na základě shora uvedeného pak žalobkyně požaduje na nové jistině úvěru částku ve výši 90 807,22 Kč (k datu zesplatnění úvěru přitom činila nová jistina částku ve výši 90 807,22 Kč, což odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 77 625,41 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 13 181,81 Kč). Dále dluží žalobkyni smluvní pokutu ve výši 998 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů vzniklých s prodlením ve výši 400 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové dlužné jistiny úvěru ve výši 90 807,22 Kč za každý den prodlení s její úhradou, a to od 27. 2. 2025 ke dni vyhotovení žaloby, tedy ke dni 1. 9. 2025, ve výši 16 981,47 Kč, a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 68,36 % ročně z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 77 625,41 Kč ode dne 27. 2. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky ve výši 282 240 Kč. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Dne 18. 2. 2026 se ve věci konalo jednání, kde okresní soud provedl k důkazu listiny, dne 24. 2. 2026 potom vyhlásil okresní soud napadený rozsudek.

7. Předně krajský soud konstatuje, že přejímá skutková zjištění a závěry okresního soudu učiněná pod body 3.-5., 7.-15. odůvodnění napadeného rozsudku, kdy na tato pro stručnost zcela odkazuje.

8. Z karty klienta k předmětnému úvěru krajský soud dále zjistil, že žalovaný celkem na předmětný úvěr splatil částku 29 500 Kč.

9. Na základě důkazů provedených okresním soudem a důkazů zopakovaných krajským soudem, pak krajský soud doplňuje zjištěný skutkový stav tak, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 80 000 Kč a žalovaný jí vrátil 29 500 Kč.

10. Pokud jde o právní hodnocení věci, krajský soud v prvé řadě zcela přejímá právní závěr okresního soudu o tom, že předmětná smlouva je neplatná z důvodu řádného nepřezkoumání úvěruschopnosti žalovaného v souladu s ust. § 86 ZSÚ, jak podrobně odůvodnil okresní soud, kdy na toto odůvodnění krajský soud pro stručnost odkazuje s tím, že především nebyly řádně prověřeny reálné výdaje žalovaného. Své povinnosti prověřit řádně úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru tak žalobkyně jednoznačně nedostála a krajský soud uzavřel, že smlouva o úvěru je tedy dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, a spotřebitel je pak povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. S ohledem na výše uvedené je již nadbytečné se zabývat jinými důvody neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy, jak učinil okresní soud, z důvodu nepřiměřeně vysokých úroků, kdy k tomuto navíc ani neměl dostatečný skutkový podklad. Žalobkyně tedy má nárok pouze na vrácení jistiny, která nebyla žalovaným uhrazena ve výši 50 500 Kč (poskytnuto 80 000 Kč - vráceno 29 500 Kč), kdy žalovaný v řízení vrácení dalších částek ani netvrdil ani neprokazoval. Odvolací argumentace žalobkyně v tom směru, že okresní soud provedl nesprávný výpočet částky, která má být na jistině vrácena, je pak zcela správná, kdy bylo okresním soudem přiznáno o 9 800 Kč méně, než být přiznáno mělo, přičemž skutková zjištění pod bodem 7. odůvodnění rozsudku k tomu, kolik žalovaný uhradil, jsou zcela nepřezkoumatelná.

11. Z výše uvedených důvodů krajský soud rozsudek okresního soudu ve výroku II. dle ust. § 220 o. s. ř. v napadené části změnil tak, že žalobě vyhověl co do částky 9 800 Kč, ve zbytku pak potvrdil dle ust. § 219 o. s. ř., kdy pro přiznání úroku z prodlení z částky 9 800 Kč není důvod a okresní soud tak ve výroku I. ve vztahu k částce 40 700 Kč učinil nesprávně. Výrok I. je však v právní moci, neboť nebyl odvoláním napaden.

12. Jde-li o úrok z prodlení, je nutno odkázat na závěry z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle něhož spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu z neplatné úvěrové smlouvy ihned, ale ve lhůtě odpovídající jeho možnostem, a do rozhodnutí soudu se tak spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny v prodlení. Splatnost nároku žalobkyně (speciální bezdůvodné obohacení) pak může nastat nejdříve po uplynutí lhůty 3 dnů od právní moci výroku rozsudku, kterým byla přiznána.

13. Lhůtu k plnění stanovil krajský soud jako třídenní s tím, že počíná dnem právní moci tohoto rozsudku, v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty plnění či plnění ve splátkách, neboť žalovaný byl i v průběhu odvolacího řízení pasivní a o svých možnostech dluh uhradit ničeho netvrdil.

14. V důsledku alespoň částečné změny napadeného rozsudku krajský soud nově rozhodl o nákladech řízení před okresním soudem a dále i o nákladech odvolacího řízení dle ustanovení § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 2, 3 o. s. ř.

15. Pokud jde o náklady řízení před okresním soudem, zde bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěch žalovaného je i přes částečné vyhovění odvolání žalobkyně i po kapitalizaci veškerého příslušenství požadovaného žalobkyní stále převažující. Proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně, kdy žalovaný žádné náklady řízení nepožadoval.

16. Pokud jde o odvolací řízení, zde byla žalobkyně neúspěšná pouze v nepatrné části, náleží jí tedy v souladu s ust. 142 odst. 3 o. s. ř. plná náhrada nákladů odvolacího řízení, které sestávají ze zaplaceného poplatku z odvolání 1 000 Kč, odměny právního zástupce z punkta 9 800 Kč za 2 úkony právní pomoci – sepis odvolání a účast u odvolacího jednání ve výši 2 x 1 500 Kč dle § 7 bodu 4, § 11 vyhl. č. 177/1996 S., advokátní tarif, náhrady hotových výdajů ve výši 2 x 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z výše uvedených náhrad (vyjma soudního poplatku) v celkové výši 819 Kč, neboť právní zástupkyně žalobkyně je plátcem DPH. Celkem tedy náleží žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částka 5 719 Kč.

17. Úkon porada s klientem pak nebyl zástupkyni žalobkyně přiznán, kdy jeho poskytnutí a účelnost nebyly jakkoli doloženy. Dále nebyl přiznán soudní poplatek v celé výši 3 425 Kč, ale pouze ve výši 1 000 Kč, kdy správná výše poplatku za odvolání činí z předmětu odvolání 9 800 Kč pouze 1 000 Kč dle položky 22 bodu 1. písm. a), položky 1 a) Sazebníku poplatků, nikoli nesprávně vybraných 3 425 Kč. Okresnímu soudu pak bude dán pokyn k vrácení nesprávně vybrané části poplatku.

18. Povinnost k náhradě nákladů soud uložil žalovanému splnit v obecné třídenní pariční lhůtě, a to k rukám právní zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku. Samostatné dovolání jen proti výroku II., III. přípustné není (§ 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.).