75 Co 15/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno – Anonymizováno Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Jméno žalobkyně , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupena advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta 9 o zaplacení částky 965.000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 10. 2024, č. j. 20 C 288/2023-196,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I.a) co do částky 242.900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 482.500 Kč od 10. 12. 2022 do 10. 6. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 13,25 % ročně z částky 302.900 Kč od 11. 6. 2024 do 14. 7. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 242.900 Kč od 15. 7. 2024 do zaplacení potvrzuje, ab) ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 482.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 10. 2. 2022 do zaplacení mění tak, že žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

III. Žalovaná je povinna zaplatit soudní poplatek ve výši 24.125 Kč na účet Okresního soudu v Olomouci ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 725.400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 965.000 Kč od 10. 12. 2022 do 10. 6. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 13,25 % ročně z částky 785.400 Kč od 11. 6. 2024 do 14. 7. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 725.400 Kč od 15. 7. 2024 do zaplacení (výrok I.), zastavil řízení co do částky 239.600 Kč (výrok II.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 6.724 Kč (výrok III.) a povinnost zaplatit na účet Okresního soudu v Olomouci soudní poplatek ve výši 48.250 Kč (výrok IV.).

2. Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, smlouvu o supervizi, na základě které se žalovaná jako supervizor zavázala provádět pro žalobkyni účelně a efektivně kontrolní činnosti (supervizi) sanačních a rekultivačních prací prováděných v rámci úpravy projektu „, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, v km , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, – , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, “. Dle článku 1.2 smlouvy je předmětem smlouvy komplexní rozsah činnosti supervizora v rámci nápravných opatření k odstranění staré ekologické zátěže, tzn. odborný dohled a sledování efektivity vynakládaných prostředků ve vztahu k požadovaným výstupům projektu dodavatele a etapové vyhodnocování prací. Supervizní činnost měla být vykonávána ve smyslu přílohy č. 3 , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , kdy žalovaná v preambuli smlouvy výslovně potvrdila, že si je vědoma obsahu novelizace směrnice mezirezortní komise k řešení ekologických zátěží v rámci odstraňování starých ekologických škod vzniklých před privatizací hnědouhelných těžebních společností v Ústeckém a Karlovarském kraji, která je k dispozici u ministerstva. Dle čl. 1.5 smlouvy měla být supervize ukončena protokolárním předáním a převzetím závěrečné zprávy o výsledcích supervize. V článku III. byla sjednána cena za supervizní činnost ve výši 1.930.000 Kč bez DPH a 2.316.000 Kč, včetně 20 % DPH. Supervizor byl podle smlouvy povinen předávat výsledky své činnosti průběžně, zejména formou protokolů z kontrolní činnosti, vyjádření k dokumentaci, stanovisek k fakturaci dodavatele a etapových zpráv. Dle čl. 42 smlouvy k předání supervizní činností a jejímu převzetí dojde, tzn. supervizor odevzdá ministerstvu závěrečnou zprávu o výsledcích supervize do 30 dnů od obdržení závěrečné zprávy dodavatele ukončení prací. V článku VII. smlouvy si strany dohodly, že v případě prodlení supervizora s předáním výsledků supervizní činnosti v termínech uvedených v článku IV. smlouvy se snižuje cena za supervizní činnost bez DPH sjednaná v čl. 3 bodě 3.1 smlouvy o 10 % za každý započatý týden prodlení. Snížení ceny dle čl. 7.1 je limitováno maximálně do výše 50 % z ceny za supervizní činnost bez DPH sjednané v bodě 3.1 této smlouvy. Dne 13. 12. 2019 se konal závěrečný kontrolní den, jehož předmětem bylo skončení části díla níže uvedených objektů, kdy předmětem předání byli 2 stavební objekty, a to , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, – , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, – , Anonymizováno, . V zápisu ze závěrečného kontrolního dne je uvedeno, že zhotovitel vyhotovil závěrečnou zprávu zhotovitele a že stanovisko zástupce supervize je doloženo jako samostatná příloha ze dne 10. 12. 2019. Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne 11. 11. 2022 k zaplacení smluvní pokuty ve výši 965.000 Kč z důvodu prodlení žalované s předáním závěrečné zprávy trvajícím více než 5 týdnů a žalovaná byla vyzvána, aby tuto částku zaplatila do 9. 12. 2022. Dále žalobkyně zadržela žalované částku 179.600 Kč z důvodu nedodání závěrečné zprávy. Z hlediska právního hodnocení věci okresní soud dospěl k závěru o důvodnosti žaloby s tím, že v řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli platnou smlouvu o supervizi, v jejímž čl. 1.5 se mimo jiné dohodli, že supervize bude dokončena protokolárním předáním a převzetím závěrečné zprávy o výsledcích supervize. V článku IV. odst. 4.2 smlouvy pak bylo ujednáno, že k předání supervizní činností a jejímu převzetí dojde to je supervizor odevzdá ministerstvu závěrečnou zprávu o výsledcích supervize do 30 dnů od obdržení závěrečné zprávy dodavatele o ukončení prací. V článku VII. smlouvy pak bylo ujednáno, že v případě prodlení supervizora s předáním výsledků supervizní činnosti v termínech uvedených v článku IV. smlouvy se snižuje cena za supervizní činnost bez DPH sjednaná v článku III. v bodě 3.1 smlouvy o 10 % za každý započatý týden prodlení. Toto ujednání okresní soud vyhodnotil jako ujednání o smluvní pokutě, byť takto není přímo označeno a vzal za prokázané, že 13. 12. 2019 se konal závěrečný kontrolní den, kterému byl přítomen i zástupce supervize pan , jméno FO, a předal zástupci žalobkyně stanovisko zástupce supervize ze dne 10. 12. 2019. Z uvedeného je zřejmé, že nejpozději k datu 10. 12. 2019 měla žalovaná k dispozici závěrečnou zprávu zhotovitele a že v souladu s bodem 4.2 smlouvy o supervizi měla předat žalobkyni závěrečnou zprávu o výsledcích supervize. Žalovaná se hájila tím, že předání stanoviska zástupce supervize k dílčí závěrečné zprávě ze dne 10. 12. 2012 na kontrolním dni konaném 13. 12. 2019 žalovaná svoji povinnost dle smlouvy o supervizi splnila. Okresní soud tomuto stanovisku žalované nepřisvědčil s tím, že stanovisko zástupce supervize ze dne 10. 12. 2019 není závěrečnou zprávou, tak jak ji má na mysli ustanovení čl. , Anonymizováno, a 4.2 smlouvy o supervizi. Okresní soud tedy dovodil, že žalovaná předáním stanoviska ze dne 10. 12. 2019 žalobkyni svoji povinnost dle článku IV. smlouvy nesplnila. Ujednání o smluvní pokutě okresní soud vyhodnotil jako platné a určité.

3. Okresní soud dovodil, že ustanovení článku VII. bodu 7.1 smlouvy je platným ujednáním o smluvní pokutě, které je zcela jednoznačné a určité. Pokud se týká námitky žalované, že smluvní pokuta je sjednána v nepřiměřené výši, pak okresní soud neshledal tuto důvodnou a neshledal v daném případě podmínky pro moderaci výše smluvní pokuty. Aplikoval přitom ustanovení § 301 obchodního zákoníku, které umožňuje nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti. Okresní soud vzal v tomto směru v úvahu, že žalobkyně prokázala, že smlouva o supervizi byla sjednána v režimu veřejných zakázek, kde je možná celospolečenská kontrola mimo jiné i účelného vynakládání veřejných financí. V důsledku nepředání závěrečné zprávy o výsledcích supervize byla snížena možnost kontroly účelnosti a efektivity vynakládaných finančních prostředků. Nadto se jednalo o složitou, dlouhotrvající a nákladnou veřejnou zakázku. Podle okresního soudu význam zajišťované povinnosti lze rovněž vyčíst z článku 12.1. smlouvy o supervizi, kde si žalobkyně vymínila právo od smlouvy odstoupit pro případ, že by prodlení supervizora s plněním termínů uvedených v článku IV. smlouvy bylo delší než 14 dnů. Žalobkyně tedy měla na předání zpráv v dohodnutých termínech eminentní zájem. Je tedy podle okresního soudu zřejmé, že takto se žalobkyně snažila motivovat žalovanou, aby k předání zpráv v dohodnutých termínech skutečně došlo. Splnění této povinnosti bylo pro žalobkyni natolik důležité, že si jej zajistila zvláštním ujednáním o smluvní pokutě v článku VII. odst. 7.1 smlouvy o supervizi. Okresní soud po zvážení všech okolností dovodil, že konkrétní nárok na smluvní pokutu ve výši 965.000 Kč je přiměřený vzhledem k zájmům žalobkyně, které byly narušeny v důsledku porušení smluvní povinnosti a měly být smluvní pokutou chráněny, resp. jinými slovy soud nedospěl k závěru, že by nárok na smluvní pokutu v žalované výši byl nepřiměřený a byly zde důvody pro jeho snížení. Okresní soud tedy žalobě v rozsahu po částečném zpětvzetí žaloby vyhověl.

4. Proti tomuto rozsudku okresního soudu podala žalovaná včasné odvolání a navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobu zamítl, eventuelně aby žalovanou částku moderoval dle své úvahy. Odvolatelka namítala, že uplatněná smluvní pokuta je v nepřiměřené výši, navrhla její moderaci. Poukázala na to, že smlouva byla plněna řádně a včas a uplatněná výše pokuty 50 % ceny díla oproti cca 95 % splnění rozsahu díla je nepřiměřeně vysoká. O nepřiměřenosti smluvní pokuty v tomto případě podle odvolatelky nemohou panovat pochyby. Žalovaná považovala dílo za splněné již na základě zprávy ze dne 10. 12. 2019, a proto další výzvy žalobkyně k předání závěrečné zprávy nepovažovala za důvodné. Žalovaná dle smlouvy splnila téměř všechny povinnosti dané smlouvou včetně dílčí závěrečné zprávy, které žalobkyně nijak nerozporovala. Zájem žalobkyně jako věřitele byl tedy v podstatě činností žalované naplněn a není pravda, jak uvádí soud prvého stupně, že v důsledku nepředání závěrečné zprávy o výsledcích supervize byla snížena možnost kontroly, účelnosti a efektivity vynakládaných finančních prostředků. Tato pochybnost navíc byla zcela odstraněna předáním doplněné závěrečné zprávy žalobkyní v dubnu 2024. Takovýto závěr by mohl být důvodný pouze v případě, kdyby smlouva nestanovila dílčí činnosti supervizní činnosti tak, jak je uvedeno v bodě 1.3 smlouvy. Žalovaná však postupně smlouvu plnila, což bylo v řízení prokázáno. Závěrečná zpráva byla pouze shrnutím, tedy deklarováním, provedené činnosti dle smlouvy, a proto význam a hodnota zajišťované povinnosti, v tomto případě závěrečné zprávy, nemohla odpovídat výši smluvní pokuty, která byla i s ohledem na okolnosti v nepřiměřeně vysoké výši. Žalobkyně nijak neprokázala, v jaké míře se případné porušení smluvní povinnosti žalovanou dotklo zájmů žalobkyně, které měly být sjednáním smluvní pokuty chráněny, ani neuvedla konkrétní skutečnosti dokládající hodnotu a význam zajišťované povinnosti, konkrétně předání závěrečné zprávy o výsledcích supervize.

5. K odvolání žalované se vyjádřila žalobkyně s tím, že odvolací argumentaci žalované za důvodnou nepovažuje, naopak se zcela ztotožňuje s právním posouzením otázky moderace sjednané smluvní pokuty okresním soudem. Prvoinstanční soud správně dovodil a dostatečně odůvodnil, že sjednaná výše smluvní pokuty je zcela přiměřená s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, když k hodnotě a významu se žalobkyně vyjadřovala ve svém podání prvoinstančnímu soudu ze dne 5. 2. 2024. K výši smluvní pokuty a její funkci pak žalobkyně uvádí, že je žádoucí, aby smluvní pokuta byla sjednána v takové výši, aby dlužník byl jejím prostřednictvím dostatečně „motivován“ k plnění smluvních povinností. Motivační faktor smluvní pokuty byl v tomto případě zvýrazněn vyšší hodnotou zakázky, složitostí její realizace, jejím celospolečenským významem a možnou celospolečenskou kontrolou. Nadto žalobkyně uvádí, že celkovou výši smluvní pokuty zapříčinila sama žalovaná, když se dostala do prodlení trvajícího více než 4 roky, a když s žalobkyní o dodání závěrečné zprávy odmítala komunikovat. V rámci hodnocení přiměřenosti výše smluvní pokuty by se mělo zohlednit také postavení žalované jakožto profesionála v oboru. Výběr supervizora v systému veřejných zakázek je svázán nejen striktními pravidly, ale může být podroben i veřejné kontrole prostřednictvím zveřejnění smlouvy v registru smluv dle zákona č. 340/2015 Sb. Již z této základní teze vyplývá, že práva a povinnosti smluvních stran musí být koncipovány jasně a striktně a plnění povinností musí být bezvýjimečně vyžadováno. Moderace nároku na smluvní pokutu není namístě, když moderace je výjimečným institutem, jehož lze užít jen tehdy, pokud o nepřiměřenosti nároku ze smluvní pokuty nepanují pochybnosti, neboť jen tehdy je soudní zásah do ústavního práva věřitele ospravedlnitelný.

6. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu, vyjma výroku II., včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalované je částečně důvodné.

7. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobou ze dne 27. 9. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 965.000 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne, Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, smlouvu o supervizi, která měla být ukončena protokolárním předáním a převzetím závěrečné zprávy o výsledcích supervize. Dle článku IV. bod 4.2 smlouvy k předání supervizní činnosti a jeho převzetí dojde, tj. supervizor odevzdá ministerstvu závěrečnou zprávu o výsledcích supervize do 30 dnů od obdržení závěrečné zprávy dodavatele o ukončení prací. Závěrečný kontrolní den výše uvedené akce se konal dne 13. 12. 2019. Supervizor – žalovaná měla tedy nejpozději k 10. 12. 2019 k dispozici závěrečnou zprávu zhotovitele a v souladu se smlouvou měla předat závěrečnou zprávu o výsledcích supervize do 9. 1. 2020, což neučinila. Tato povinnost žalované byla sankcionována smluvně ujednanou smluvní pokutou, jejíhož zaplacení se žalobkyně žalobou domáhá. Okresní soud rozhodl dne 3. 10. 2023 platebním rozkazem, kterým žalobě vyhověl. Proti platebnímu rozkazu podala žalovaná včasný odpor a následně se k žalobě vyjádřila a tvrdila, že povinnost předat závěrečnou zprávu splnila. Poukazovala na to, že žalobkyni zadržela část sjednané ceny ve výši 179.600 Kč a namítala neplatnost a neurčitost ujednání o smluvní pokutě a nepřiměřenost její výše. Okresní soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 20. 3. 2024, č. j. 20 C 288/2023-92, kterým žalobě zcela vyhověl. K odvolání žalované byl rozsudek okresního soudu usnesením Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 26. 6. 2024, č. j. 75 Co 133/2024-144, zrušen a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Okresnímu soudu bylo uloženo, aby se pokusil učinit výklad relevantních ustanovení smlouvy o supervizi na základě subjektivní výkladové metody, tedy zjištění společného úmyslu (vůle) účastníků v okamžiku učinění právního jednání (k uzavření předmětné smlouvy), přičemž při tomto výkladu musí být zohledněna kritéria uvedená v ustanovení § 556 odst. 2 občanského zákoníku. Dále bylo odvolacím soudem konstatováno, že dospěje-li okresní soud k závěru, že mezi účastníky byla platně sjednána smluvní pokuta a že žalovaná povinnost předat závěrečnou zprávu nesplnila, bude na okresním soudu, aby se opětovně zabýval otázkou moderace smluvní pokuty podle ustanovení § 301 obchodního zákoníku. Po vrácení věci okresnímu soudu vzala žalobkyně podáním ze dne 17. 7. 2024 žalobu částečně zpět co do částky 239.600 Kč. Podáním ze dne 15. 10. 2024 změnila žalobkyně v důsledku započtení vzájemných pohledávek s žalovanou žalobní petit. Dne 16. 10. 2024 při ústním jednání okresní soud poučil obě strany sporu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., byl proveden výslech svědka , jméno FO, , čteny listinné důkazy a jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na den 22. 10. 2024.

8. Odvolací soud v prvé řadě akceptuje závěr okresního soudu o skutkovém stavu tak, jak jej okresní soud rekapituluje v odstavcích 25. až 27. odůvodnění napadeného rozsudku.

9. Základní odvolací námitkou žalované byla argumentace, že rozhodnutí okresního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, pokud okresní soud nepřistoupil k moderaci žalobkyní uplatněné smluvní pokuty.

10. Odvolací soud se v prvé řadě zcela ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že v řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli platnou smlouvu o supervizi, v jejímž článku I. bodu 1.5. se mimo jiné dohodli, že supervize bude ukončena protokolárním předáním a převzetím závěrečné zprávy o výsledcích supervize. Okresní soud správně dospěl k závěru, že předáním stanoviska zástupce supervize ze dne 10. 12. 2019 žalovaná nesplnila svoji povinnost předat žalobkyni závěrečnou zprávu, neboť toto stanovisko není závěrečnou zprávou tak, jak ji má na mysli ustanovení článku 1.3, 1.5 a 4.2 smlouvy o supervizi. Správně se také okresní soud vypořádal s otázkou platnosti ujednání o smluvní pokutě včetně jeho určitosti a správně dospěl k závěru, že žalovaná svoji povinnost předat závěrečnou zprávu o výsledcích supervize nesplnila, resp. ji splnila až v průběhu tohoto řízení, na což následně žalovaná vzhledem ke vzájemným zápočtům pohledávek reagovala částečným zpětvzetím žaloby s tím, že předmětem řízení zůstala nadále pouze částka 725.400 Kč s příslušenstvím.

11. Tyto závěry okresního soudu nebyly koneckonců ani odvoláním žalované zpochybňovány, když odvolání žalované se soustředilo na otázku moderace žalobkyní uplatněné smluvní pokuty.

12. Jak vyplývá mimo jiné z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2023, sp. zn. 25 Cdo 2100/2023-308, pokud byla smluvní pokuta, jako tomu bylo v projednávané věci, sjednána před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, otázka její přiměřenosti se posoudí podle dosavadních právních předpisů, konkrétně obchodního zákoníku, bez ohledu na to, že smluvní pokuta byla uplatněna již za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb.

13. Podle § 301 věty první obchodního zákoníku může soud snížit nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, a to až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí porušením smluvní povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta.

14. Nejvyšší soud ve své konstantní judikatuře konstatoval, že rozhodnutí soudu o využití moderačního práva ve smyslu § 301 obchodního zákoníku a snížení nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty je výsledkem určitého procesu. V první řadě soud řeší otázku, zda byla či nebyla sjednaná nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta. Ustanovení § 301 věty první obchodního zákoníku neobsahuje žádná kritéria pro posouzení smluvní pokuty jako nepřiměřeně vysoké a je pouze na soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu této právní normy na základě posouzení individuálních okolností konkrétního případu, které shledá právně významnými – se zřetelem na funkce smluvní pokuty a na účel moderačního oprávnění soudu. Při posouzení přiměřenosti smluvní pokuty je namístě brát zřetel zejména na důvody, které ke sjednání posuzované výše smluvní pokuty vedly, a na okolnosti, které je provázely, přičemž není vyloučeno, aby soud již při posuzování této otázky přihlédl k významu a hodnotě zajišťované povinnosti, tedy ke kritériu, jež podle citovaného ustanovení je rozhodné až pro úvahu o míře snížení smluvní pokuty podmíněnému předchozím závěrem o nepřiměřenosti smluvní pokuty. Úvahy o nepřiměřenosti smluvní pokuty se mohou upínat toliko k okolnostem, které byly dány v okamžiku sjednání smluvní pokuty. Skutečnost, zda byla smluvní pokuta sjednána v nepřiměřené výši, proto nelze posuzovat s přihlédnutím k okolnostem, které nastaly až poté, co byla smluvní pokuta v určité výši (ať už přiměřené nebo nepřiměřené) sjednána.

15. Pokud okresní soud v této konkrétní věci neshledal důvod pro moderaci smluvní pokuty, odvolací soud se s jeho závěrem neztotožňuje.

16. Správně okresní soud vzal v úvahu motivační charakter smluvní pokuty a zájem žalobkyně na plnění povinností ze strany žalované.

17. Na druhou stranu okresní soud nevzal v úvahu skutečnost, že cena sjednaného díla – provedení supervize byla sjednána částkou 1.930.000 Kč a smluvní pokuta žalobkyní uplatněná a ve smlouvě sjednaná tak představovala 50 % ceny díla, tedy částku žalovanou 965.000 Kč. Již samotná výše smluvní pokuty 50 % z ceny díla je otázkou, kterou je nutno vzít při úvaze o moderaci smluvní pokuty v úvahu, zvláště za situace, kdy tato smluvní pokuta nebyla sjednána za dokončení celého díla – supervize, ale pouze za nepředání písemné závěrečné zprávy. Je nesporné, že žalovaná tuto povinnost předat písemnou závěrečnou zprávu nesplnila, ať už z jakýchkoliv důvodů, a žalobkyní uplatněný nárok na smluvní pokutu tak je důvodný, avšak je nutno zvážit výši smluvní pokuty ve vztahu k hodnotě a významu zajišťované povinnosti. V řízení nebylo sporováno, že by žalovaná, vyjma nedodání závěrečné zprávy, povinnosti, ke kterým se ve smlouvě o supervizi zavázala, nesplnila. Pouhé nepředání závěrečné zprávy ve smlouvě dohodnutém termínu podle úvahy odvolacího soudu nemůže být sankcionováno smluvní pokutou ve výší 50 % z celkové ceny díla, neboť takto sjednaná smluvní pokuta není přiměřená hodnotě a významu zajišťované povinnosti. Nelze také odhlédnout od toho, že žalobkyně v řízení ani netvrdila, že by jí nepředáním závěrečné zprávy vznikla škoda, případně jakékoliv jiné komplikace nebo problémy.

18. Odvolací soud s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem projednávané věci shledává důvody k moderaci smluvní pokuty, přičemž má za to, že přiměřená výše smluvní pokuty je ve výši 25 % sjednané ceny díla, tedy v částce 482.500 Kč.

19. Vzhledem k těmto závěrům pak odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku I. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, když shledal důvodným nárok žalobkyně na smluvní pokutu pouze ve výši 482.500 Kč.

20. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy úspěch účastníků v celém řízení včetně odvolacího byl rovnocenný, a žádnému z účastníků tak právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřísluší.

21. O povinnosti žalované zaplatit státu soudní poplatek ve výši 24.125 Kč rozhodl krajský soud dle ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když žalobkyně je v řízení dle ustanovení § 11 odst. 2 písm. a) od placení soudního poplatku osvobozena, a povinnost zaplatit soudní poplatek tak přechází na žalovanou. Soudní poplatek pak byl stanoven ze základu dle ustanovení § 160 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve výši 482.500 Kč dle položky 1 písm. c) sazebníku, tj. ve výši 24.125 Kč. Lhůtu k plnění určil soud jako obecnou třídenní dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř