75 Co 175/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců Mgr. Bronislava Berana a JUDr. Markéty Pokorné ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o zaplacení 51 284 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 25. května 2026, č. j. 29 C 167/2025-114,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před okresním soudem částku 19 085 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1 201,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zastavil řízení co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 14 788 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 053 Kč ve výši 12 % p. a. od 26. 3. 2026 do zaplacení a z částky 9 735 Kč ve výši 12 % p. a. od 26. 3. 2026 do zaplacení (výrok I.). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 19 081 Kč ve výši 12 % p. a. od 2. 4. 2025 do 18. 1. 2026, z částky 13 641 Kč ve výši 12 % p. a. od 28. 5. 2025 do 18. 1. 2026, z částky 5 053 Kč ve výši 12 % p. a. od 29. 5. 2025 do 25. 3. 2026, z částky 9 735 Kč ve výši 12 % p. a. od 3. 6. 2025 do 25. 3. 2026, z částky 3 774 Kč ve výši 11,5 % p. a. od 23. 10. 2025 do 16. 1. 2026, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 20 675 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně Jméno advokáta (výrok III.). Posléze citovaný nákladový výrok okresní soud odůvodnil tím, že ve věci aplikoval ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 20 675 Kč, když žalobkyně vzala důvodně podanou žalobu zpět dvěma částečnými zpětvzetími pro chování žalovaného. Přiznanou náhradu nákladů řízení okresní soud specifikoval jako náhradu na odměnu advokáta žalobkyně ve výši 15 410 Kč za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu [dále jen „AT“], po 3 180 Kč podle § 7 AT (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby), 1 úkon podle § 11 odst. 1 AT za 2 580 Kč podle § 7 AT (částečné zpětvzetí žaloby ze dne 4. 2. 2026), 1 úkon podle § 11 odst. 1 AT za 1 700 Kč podle § 7 AT (částečné zpětvzetí žaloby ze dne 27. 4. 2026) a 1 úkon podle § 11 odst. 2 písm. c) AT za 1 590 Kč podle § 7 AT (odvolání ze dne 5. 1. 2026); náhrady hotových výdajů advokáta žalobkyně v celkové výši 2 700 Kč za uvedených šest úkonů právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT a náhrady zaplaceného soudního poplatku 2 565 Kč. Dále okresní soud odůvodnil, že nevyhověl žádosti žalovaného o snížení, popřípadě prominutí úroků z prodlení a nákladů řízení, když žalovaný byl s úhradou vystavených vyúčtování prokazatelně v prodlení, k úhradě dlužných částek došlo až po podání žaloby (která byla podána měsíc po doručení předžalobní výzvy žalovanému), přičemž žalovaný netvrdil, že by v předmětné věci nastaly jakékoli výjimečné okolnosti a soud žádné důvody hodné zvláštního zřetele neshledal ani z obsahu spisu samotného.

2. Proti uvedenému rozsudku, a to pouze výroku III., brojí odvoláním žalovaný, domáhajíc se jeho změny tak, že žalobkyni nebude náhrada nákladů řízení přiznána, popř. tato bude přiměřeně snížena. Nesouhlasil se závěrem soudu, že by mu měla být uložena náhrada nákladů řízení v situaci, kdy žalobkyně vzala žalobu zpět v důsledku následné úhrady dlužné částky. Považuje za nesporné, že veškerá dlužná jistina byla z jeho strany dobrovolně uhrazena ještě před skončením řízení a žalobkyně následně žalobu co do celé jistiny vzala zpět. Předmětem řízení tak zůstaly pouze úroky z prodlení. Je toho názoru, že soud měl při rozhodování o náhradě nákladů řízení zohlednit všechny okolnosti případu a využít moderační oprávnění podle § 150 občanského soudního řádu. Toto ustanovení umožňuje výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznat, existují-li důvody hodné zvláštního zřetele. V jeho případě byla jistina dobrovolně uhrazena, spor nebylo nutné vést ohledně samotného dluhu a přiznaná náhrada nákladů řízení ve výši 20 675 Kč je vzhledem k okolnostem případu nepřiměřeně tvrdá. Smyslem náhrady nákladů řízení nemá být sankcionování účastníka, ale náhrada účelně vynaložených nákladů. Ústavní i Nejvyšší soud podle žalovaného opakovaně judikují, že při rozhodování podle § 150 občanského soudního řádu je třeba hodnotit všechny okolnosti konkrétního případu a dbát zásady spravedlnosti a přiměřenosti. Soud prvního stupně se však touto možností dostatečně nezabýval a pouze konstatoval, že neshledal důvody hodné zvláštního zřetele, aniž by podrobně vysvětlil, proč považuje uložení plné náhrady nákladů za spravedlivé.

3. Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila tak, že navrhovala potvrzení napadeného nákladového výroku rozsudku a dále přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. Poukazovala na to, že žalovanému byla doručena předžalobní výzva dne 5. 11. 2025, na kterou žádným způsobem nereagoval a ani dluh neuhradil. Žaloba ve věci pak byla podána 4. 12. 2025, kdy až dne 17. 1. 2026 žalovaný uhradil částku 3 774 Kč, dne 19. 1. 2026 částky 19 081 Kč a 13 641 Kč a až dne 26. 3. 2026 částky 5 053 Kč a 9 735 Kč. Žalovaný tedy dluh hradil až po podání žaloby a žaloba tak byla podána oprávněně a žalobkyně byla úspěšná a má právo na náhradu nákladů řízení. Za naprosto lichou považuje argumentaci žalovaného, podle níž by v tom, že za řízení uhradil vymáhaný dluh, měly být shledány důvody pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř, když ani jiné skutečnosti pro aplikaci uvedeného ustanovení žalovaný netvrdil a ani nedoložil.

4. Odvolací soud za splnění podmínek uvedených v ust. § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. přezkoumal bez nařízení jednání rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části, tj. ve výroku III. o náhradě nákladů řízení, a to včetně řízení jeho vydání předcházejícího podle § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že jsou zde důvody pro jeho změnu.

5. Z obsahu spisu v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o odvolání žalovaného vyplývá, že žaloba byla u okresního soudu podána dne 4. 12. 2025 a touto se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 51 284 Kč s příslušenstvím ve formě úroků z prodlení a náhrady nákladů řízení, když tvrzený dluh měl vyplývat z obchodního styku mezi účastníky. Usnesením ze dne 5. 1. 2026, č. l. 53, vydaným vyšší soudní úřednicí okresního soudu bylo řízení zastaveno dle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, když žalobkyně neměla zaplatit ve stanovené lhůtě soudní poplatek. K odvolaní žalobkyně usnesením ze dne 7. 1. 2026, č. l. 65, vydaným soudkyní okresního soudu, bylo dříve vydané usnesení změněno tak, že se řízení nezastavuje. Dne 4. 2. 2026 bylo okresnímu soudu doručeno podání žalobkyně, jehož obsahem bylo zpětvzetí žaloby co do částky 36 496 Kč a částečně příslušenství z důvodu dílčích úhrad dluhu dne 17. 1. a 19. 1. 2026, když současně žalobkyně předložila výpis ze svého účtu k přijatým platbám. Platby v uvedených dnech potvrdil v rámci svého vyjádření i žalovaný. Usnesením ze dne 23. 3. 2026, č. l. 90, okresní soud řízení v žalobkyní požadované části zastavil. Podáním ze dne 26. 3. 2026 žalovaný okresnímu soudu sděloval, že uhradil zbylou jistinu dluhu ve výši 14 788 Kč. Podáním soudu doručeným dne 27. 4. 2026 žalobkyně vzala žalobu co do uhrazené částky a příslušenství ve formě úroku z prodlení jdoucího od budoucna zpět, když dále trvala na projednání žaloby ohledně nároků na dospělé příslušenství. Za podmínek ust. § 115a o. s. ř. pak okresní soud bez jednání ve věci rozhodl napadeným rozsudkem.

6. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

7. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

8. Okresní soud dle písemného odůvodnění napadeného rozsudku stran náhrady nákladů řízení přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení dle pravidla uvedeného v ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. Byť je závěr o nároku žalobkyně na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení správný, je třeba okresnímu soudu vytknout, že při rozhodování o nákladech řízení dostatečně nerozlišil mezi částí řízení zastavenou a částí, o níž bylo rozhodnuto ve věci samé. Ve vztahu k zastavené části (jistině a budoucích úroků) se uplatní zásada procesního zavinění podle § 146 odst. 2 o. s. ř., zatímco ve vztahu k meritorně rozhodnuté části zásada úspěchu ve věci podle § 142 o. s. ř. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný uhradil celou žalovanou jistinu až po zahájení řízení. Žalobkyně následně vzala žalobu co do jistiny a úroku z prodlení od zaplacení do budoucna zpět, a řízení proto bylo v uvedené části zastaveno. Jelikož pohledávka v době podání žaloby existovala a byla splatná a ke zpětvzetí žaloby došlo právě v důsledku následného plnění žalovaného, byla žaloba podána důvodně a zastavení řízení z procesního hlediska zavinil žalovaný. Ohledně jistiny je proto namístě postup podle § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. a tuto část výsledku řízení hodnotit jako procesní úspěch žalobkyně. Ohledně zbývajícího příslušenství pohledávky bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. Také v této části měla tedy žalobkyně plný úspěch ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Při hodnocení celkového výsledku řízení přitom nelze úspěch ohledně příslušenství pominout, neboť i příslušenství tvořilo předmět řízení. Žalobkyně byla tudíž procesně úspěšná v obou částech řízení, tj. ohledně jistiny a části příslušenství z hlediska procesního zavinění žalovaného na zastavení řízení a ohledně zbytku příslušenství (od počátku prodlení do zaplacení jistiny) podle výsledku meritorního rozhodnutí. Náleží jí proto plná náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva, když rovněž splnila podmínku ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. a před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k úhradě pohledávek.

9. Pokud se týká specifikace jednotlivých účelně vynaložených nákladů řízení na straně žalobkyně, odkazuje pro stručnost odvolací soud na bod. 15 písemného odůvodnění napadeného rozsudku, když okresní soud správně určil úkony právní služby zástupce žalobkyně, které lze považovat za v řízení účelně učiněné a za něž náleží náhrada na odměnu advokáta a dále správně zvažoval i to, že na náhradě nákladů řízení žalobkyni náleží dále i náhrada paušalizovaných hotových výdajů jejího zástupce z řad advokátů a konečně pokud za saturovatelný náklad řízení vážil i zaplacený soudní poplatek. S okresním soudem však nelze souhlasit v tom, že předžalobní výzva učiněná zástupcem žalobkyně písemně dne 5. 11. 2025 je úkonem právní služby honorovatelným dle § 11 odst. 1, písm. d) advokátního tarifu (dále jen AT), tedy výzvou se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé. Je tomu tak proto, že v dané výzvě zcela absentují jakákoliv skutková tvrzení k jednotlivým nárokovaným pohledávkám a právní rozbor uplatňovaných nároků, když tato výzva obsahuje pouze povšechné sdělení o smluvním ujednání, na základě kterého měly být učiněny dodávky materiálu a služeb s odkazem na žalobkyni vystavené faktury. Takovou výzvu je tak třeba posoudit jako jednoduchou výzvu k plnění ve smyslu § 11 odst. 2, písm. h) AT, která je honorována mimosmluvní odměnou ve výši jedné poloviny, tedy v posuzované věci částkou 1 590 Kč. O tuto částku tak měla být výsledně určená náhrada nákladů řízení ponížena. Účelně vynaložené náklady žalobkyně v řízení před okresním soudem tak představují částku 19 085 Kč.

10. Není tak důvodná odvolací námitka žalovaného, podle níž mělo být při rozhodování o nákladech řízení použito moderační ustanovení § 150 o. s. ř. pouze proto, že žalovaný v průběhu řízení uhradil žalovanou jistinu. Ustanovení § 150 o. s. ř. představuje výjimku ze zásady úspěchu a procesního zavinění a lze je použít pouze tehdy, jsou-li dány konkrétní okolnosti hodné zvláštního zřetele, pro něž by bylo nespravedlivé uložit náhradu nákladů neúspěšnému účastníku a současně bylo možné spravedlivě požadovat po úspěšném účastníku, aby účelně vynaložené náklady nesl ze svého. Samotné splnění dluhu až po zahájení řízení takovou výjimečnou okolností není. Naopak potvrzuje, že žaloba byla ohledně jistiny podána důvodně a že k zastavení řízení v této části došlo v důsledku chování žalovaného. Žalovaný mohl vzniku nákladů předejít včasným splněním své povinnosti před zahájením řízení, zvláště byl-li k úhradě dluhu předem vyzván. Pozdější úhradou jistiny navíc nebyl zcela odstraněn předmět sporu, neboť řízení pokračovalo ohledně příslušenství, které bylo žalobci v plném rozsahu přiznáno. Použití § 150 o. s. ř. pouze z důvodu dodatečného splnění povinnosti by ve svém důsledku bezdůvodně přeneslo náklady vyvolané prodlením žalovaného na žalobce, který svůj nárok uplatnil důvodně a byl v řízení procesně úspěšný. Žalovaný neuvedl ani neprokázal žádné další mimořádné majetkové, sociální či osobní okolnosti, které by odůvodňovaly odklon od obecných pravidel náhrady nákladů. Odvolací soud proto důvody hodné zvláštního zřetele neshledal a námitku žalovaného požadující použití ust. § 150 o. s. ř. vyhodnotil jako nedůvodnou.

11. S ohledem na vše vyložené odvolací soud za podmínek ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil napadený nákladový výrok způsobem vyplývajících z výrokové části I. tohoto usnesení.

12. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný se odvoláním domáhal, aby mu povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 20 675 Kč nebyla uložena vůbec. Tato částka tak představuje předmět odvolacího řízení. Úspěšný byl pouze v rozsahu 1 590 Kč, neboť napadený výrok byl změněn tak, že náhrada nákladů činí 19 085 Kč. Úspěch žalovaného tak představuje 7,7 % odvoláním napadené částky, zatímco žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 92,30 %. Je to pak žalobkyně, která má nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 84,6%. Zástupce žalobkyně učinil v řízení jeden úkon právní služby, vyjádření k odvolání, za nějž svědčí mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny dle § 11 odst. 2, písm. c) AT počítaná z tarifní hodnoty 20 675 Kč, tj. částka 970 Kč, a dále náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 4 AT ve výši 450 Kč. Při plném úspěchu by žalobkyni náležela náhrada odvolacího řízení ve výši 1 420 Kč. S ohledem na přiznaný rozsah náhrady nákladů odvolacího řízení tak žalobkyni proti žalovanému náleží částka 1 201,30 Kč. Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. h) o.s.ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého práva exekucí, popř. výkonem rozhodnutí.