75 CO 177/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupena advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa o zaplacení částky 203.000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 5. 10. 2021, č. j. 9 C 19/2021-74,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvolání napadeném rozsahu ve výroku I., tj. co do úroku ve výši 19,99 % ročně z částky 200.000 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, a ve výroku II. potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 18.876 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 203.000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 16.033,24 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 378,78 Kč, s úrokem ve výši 19,99 % ročně z částky 200.000 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 200.000 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení (výrok I.), a dále povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení částku 65.933,80 Kč (výrok II.).

2. Okresní soud po provedeném dokazování dovodil, že v řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala umožnit žalovanému prostřednictvím kreditní karty čerpat úvěr do výše 200.000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit společně s úrokem ve výši 19,99 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1/20 vyčerpané jistiny úvěru. Za dobu trvání žalovaný čerpal celkem 1.497.500 Kč a uhradil 1.297.500 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru v lednu 2020, kdy uhradil pouze část pravidelné měsíční splátky, která byla započtena na splátku splatnou dne 31. 12. 2019. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splácením úvěru a nedodržel své závazky dle článku 6.1 odst. a) Podmínek úvěru, žalobkyně od smlouvy odstoupila a smlouva ke dni doručení odstoupení, tj. ke dni 21. 4. 2020, zanikla. Podle okresního soudu bylo na žalovaném, aby před soudem tvrdil a prokázal, že poskytnuté finanční prostředky žalobkyni splatil, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaný neučinil. Okresní soud proto shledal žalobu důvodnou jak co do jistiny, tak co do požadovaného úroku z úvěru i úroku z prodlení, na který žalobkyni vznikl nárok v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku ode dne následujícího po dni, kdy se dluh stal splatným, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Okresní soud proto žalobě žalobkyně v celém rozsahu vyhověl. Pokud žalovaný namítal nutnost zohlednit omezení v možnosti výdělku z důvodu pandemie Covid-19, tak okresní soud dovodil, že dle ustanovení § 3 písm. a) a e) zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií Covid-19, se tento zákon nepoužije na úvěr, u kterého byl úvěrovaný k 26. březnu 2020 v prodlení delším než 30 dnů s plněním peněžitého dluhu ani na úvěrový rámec, který lze po částečném nebo úplném splacení opakovaně čerpat. Pokud jde o namítanou výši úrokové sazby, tak okresní soud dovodil, že je mu z úřední činnosti známo, že se jedná o výši obvyklou, nikoliv nepřiměřenou. O nákladech řízení okresní soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. dle výsledku sporu.

3. Proti tomuto rozsudku okresního soudu podal žalovaný včasné odvolání s odůvodněním, že pokud jde o výrok I., týkající se zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 16.033,24 Kč a zaplacení úroků 19,99 % z částky 200.000 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, soud prvého stupně pochybil, neboť takto rozhodl v rozporu s platnou právní úpravou, a to v rozporu s § 122 odst. 4 a 5 zákona č. 257/2016 Sb., který byl novelizován zákonem č. 186/2020 Sb., který nabyl platnosti a účinnosti dne 24. 4. 2020. Podle žalovaného u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Odstavce 1, 2 a 4 se podle žalovaného použijí obdobně i na odloženou platbu, peněžitou zápůjčku, úvěr nebo obdobnou finanční službu, kde dlužník je fyzickou osobou, avšak není spotřebitelem a je v prodlení delším než 90 dnů s plněním peněžitého dluhu. Souhrn všech uplatněných smluvních pokut v takovém případě nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše odložené platby, peněžité zápůjčky, úvěru nebo obdobné finanční služby. Žalovaný navrhl, aby krajský soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

4. K odvolání žalovaného se písemně vyjádřila žalobkyně a navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu v celém rozsahu s tím, že odvolací argumentace žalovaného důvodná není. Žalobkyně poukázala na to, že v souladu s § 205a o. s. ř. nemůže žalovaný v odvolání tvrdit nové skutečnosti, které netvrdil v řízení před soudem prvého stupně. Žalovaný v prvostupňovém řízení namítal toliko dopad pandemie a nemravnost úroků z kreditní karty. Obě námitky byly ryze účelové a soud je odmítl. Podle žalobkyně byla smlouva o služební kreditní kartě uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným dne 31. 3. 2017 závazkovým vztahem mezi podnikateli, přičemž žalovaný tuto skutečnost v řízení před soudem prvého stupně nerozporoval a ve svém vyjádření ze dne 26. 7. 2021 ji výslovně uvedl. Žalobkyně má tak podnikatelskou povahu závazku za nespornou. Podle žalobkyně navíc znění zákona o spotřebitelském úvěru provedené zákonem č. 186/2020 Sb. se v souladu s článkem II. tohoto zákona použije pouze v případě, dostal-li se dlužník do prodlení po nabytí účinnosti tohoto zákona. Zákon nabyl účinnosti 24. 4. 2020, přičemž dlužník byl v prodlení počínaje splátkou splatnou v lednu 2020. Namítaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru tak nemají na závazek žalovaného s žalobkyní věcnou ani časovou souvislost.

5. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného důvodné není.

6. Z obsahu spisu vyplývá, že návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen Okresnímu soudu v Šumperku dne 2. 12. 2020, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 203.000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o služební kreditní kartě reg. [číslo] přičemž součástí smlouvy byly také Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a Podmínky ke služebním a korporátním kreditním kartám. Na základě této smlouvy mohl žalovaný prostřednictvím kreditní karty čerpat úvěr až do výše 200.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit společně s úrokem ve výši 19,99 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1/20 vyčerpané jistiny úvěru. Minimální výše splátky spolu se splatnými úroky byla stanovena na 100 Kč. Za dobu trvání smlouvy žalovaný čerpal celkem částku ve výši 1.497.500 Kč a uhradil částku ve výši 1.297.500 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru v lednu 2020, kdy uhradil pouze část pravidelné měsíční splátky, která byla započtena na splátku splatnou dne 31. 12. 2019, a dále již neuhradil částku žádnou. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru a nedodržel své povinnosti dle článku 6.1 odstavec a) Podmínek úvěru, žalobkyně od smlouvy dopisem ze dne 16. 4. 2020 odstoupila. Odstoupení od smlouvy bylo žalovanému odesláno dne 17. 4. 2020 a smlouva zanikla okamžikem doručení oznámení o odstoupení od smlouvy, tedy dne 21. 4. 2020, přičemž žalovaný po zesplatnění úvěru ničeho neuhradil. Okresní soud dne 14. 1. 2021 vydal elektronický platební rozkaz č. j. EPR 317452/2020-8, proti kterému žalovaný podal dne 26. 1. 2021 odpor, ve kterém tvrdil, že jeho platební schopnost byla omezena zejména s ohledem na nařízení vlády v souvislosti s epidemií Covid-19, kdy segment podnikání žalovaného, kterým je poskytování služeb v oblasti zastupování profesionálních umělců, pořádání kulturních akcí, provozování vnitřního sportovního zařízení a pořádání sportovních akcí, byl plně postižen vládními opatřeními, čímž došlo k poklesu příjmů žalovaného fakticky na nulu. Dále žalovaný odmítal úročení částky 200.000 Kč úrokem ve výši 19,99 % od 1. 5. 2020 do zaplacení, stejně tak i výši kapitalizovaných úroků v částce 16.033,24 Kč, a to zejména s ohledem na skutečnost, že dle názoru žalovaného se jedná o nepřiměřenou výši úroků. K odporu proti platebnímu rozkazu se žalobkyni písemně vyjádřila s tím, že se s odporem žalovaného neztotožňuje. Okresní soud nařídil jednání na den 5. 10. 2021 a ve věci rozhodl napadeným rozsudkem. Po předložení věci Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci dne 26. 4. 2022 byla věc vrácena Okresnímu soudu v Šumperku bez věcného vyřízení s pokynem, aby okresní soud vyzval žalovaného, aby upřesnil rozsah, kterým rozsudek okresního soudu napadá. Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 31. 5. 2022, č. j. 9 C 19/2021-156, žalovaného vyzval k upřesnění rozsahu odvolání, na což žalovaný reagoval podáním doručeným okresnímu soudu dne 8. 6. 2022, v němž uvedl, že svým odvoláním napadá výrok rozsudku okresního soudu ve výroku I., pokud se týká výše úrokové sazby ve výši 19,99 % ročně z částky 200.000 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení.

7. Krajský soud předně považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů tak, jak je okresní soud uvedl v odůvodnění napadeného rozsudku, a pro stručnost na tato zjištění zcela odkazuje.

8. Odvolací soud po částečném zopakování dokazování dále zjistil ze smlouvy o služební kreditní kartě včetně podmínek ke služebním a korporátním kreditním kartám, že účastníci se smlouvou o služební kreditní kartě dohodli, že čerpaný úvěr je úročen příslušnou úrokovou sazbou uveřejněnou v oznámení o úrokových sazbách, přičemž výpočet úroků probíhá způsobem uvedeným v „ Podmínkách“. Dále se účastníci dohodli, že v případě, že se dlužník ocitne v prodlení s úhradou jakéhokoliv dluhu ze smlouvy, má povinnost platit úroky z prodlení ve výši stanovené v oznámení o úrokových sazbách. V článku 3.1 Podmínek ke služebním a korporátním kreditním kartám si účastníci sjednali, že úroková sazba je stanovena v oznámení o úrokových sazbách a výpočet úroků je prováděn metodou 360/360 dnů; při výpočtu úroků se tedy předpokládá, že kalendářní rok má 360 dní. V článku 7.1 si účastníci sjednali, že ocitne-li se dlužník v prodlení s úhradou jakéhokoliv peněžitého dluhu vůči věřiteli vzniklého ze smlouvy, je věřitel oprávněn požadovat úroky z prodlení ve výši uvedené v oznámení o úrokových sazbách, a to počínaje dnem prvního dne prodlení až do doby zaplacení dlužné částky.

9. Po částečném zopakování dokazování krajský soud zcela přejímá závěry okresního soudu o skutkovém stavu věci tak, jak je okresní soud uvedl v bodě 12. odůvodnění napadeného rozsudku.

10. Krajský soud akceptuje závěr okresního soudu, který věc posoudil v souladu s ustanovením § 3028 odst. 1 občanského zákoníku dle nové právní úpravy, tedy dle občanského zákoníku, neboť k uzavření smlouvy o úvěru došlo po 1. 1. 2014.

11. Krajský soud jako správné přejímá právní závěry okresního soudu o tom, že mezi účastníky byla uzavřena platná smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala umožnit žalovanému prostřednictvím kreditní karty čerpat úvěr do výše 200.000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit společně s úrokem ve výši 19,99 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1/20 vyčerpané jistiny úvěru. Za dobu trvání smlouvy žalovaný čerpal celkem 1.497.500 Kč a uhradil 1.297.500 Kč, dostal se však do prodlení se splácením úvěru v lednu 2020, přičemž žalobkyně v souladu se smlouvou od úvěrové smlouvy odstoupila ke dni doručení odstoupení, tj. ke dni 21. 4. 2020, a k tomuto dni smlouva o úvěru zanikla. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že předmětná smlouva byla uzavřena mezi podnikateli a že žalovaný tuto neuzavřel jako spotřebitel, a nepožívá tedy výhod a ochrany spotřebitele. Nad rámec odůvodnění okresního soudu krajský soud dodává, že žalovaný jako podnikatel - profesionál ve smlouvě uvedl své identifikační číslo osoby, které používá při podnikání, a adresu místa podnikání, dal tak zřetelně najevo, že smlouva se týká jeho podnikatelské činnosti, kde je nutno přihlížet ke všem okolnostem při vzniku závazkového vztahu, a to zejména k obsahu celé smlouvy, z něhož je na mnoha místech zřejmé, že se nejedná o smlouvu spotřebitelskou (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 9. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1129/2008). Žalovaný je podnikatel, který vystupuje v právních vztazích jako zkušená osoba – profesionál, a jsou na něj (na rozdíl od spotřebitele) kladeny zvýšené nároky i z hlediska kontraktačního procesu. Tento si musel být vědom, že uvede-li jako účastník smlouvy údaje identifikující jej jako podnikatele a souhlasí-li s výslovnými ujednáními ve smlouvě, že finance budou použity pro účely podnikání včetně dalších ustanovení, z nichž je evidentní, že se o spotřebitelskou smlouvu vzhledem k použitému pojmosloví jednat nemůže, že smlouvu uzavírá v postavení podnikatele. Žalovaný byl seznámen s důsledky svého jednání a výslovně s nimi souhlasil. Pokud se pak žalovaný se smluvními ujednáními řádně neseznámil, jde pouze k jeho tíži.

12. Vzhledem k upřesnění odvolání žalovaného zůstal předmětem odvolacího řízení pouze nárok žalobkyně co do úroku ve výši 19,99 % ročně z částky 200.000 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení.

13. Okresní soud správně shledal žalobu žalobkyně důvodnou jak co do jistiny, tak co do požadovaného úroku z úvěru i úroku z prodlení, na který žalobkyni vznikl nárok v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku ode dne následujícího po dni, kdy se stal dluh splatným, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Pokud žalovaný namítal nutnost zohlednit omezení v možnosti výdělku z důvodu pandemie Covid-19, tak okresní soud správně dovodil, že dle ustanovení § 3 písm. a) a e) zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií Covid-19, se tento zákon nepoužije na úvěr, u kterého byl úvěrovaný k 26. březnu 2020 v prodlení delším než 30 dnů s plněním peněžitého dluhu ani na úvěrový rámec, který lze po částečném nebo úplném splacení opakovaně čerpat. V projednávané věci bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru již v lednu 2020, kdy uhradil pouze část pravidelné měsíční splátky, která byla započtena na splátku splatnou dne 31. 12. 2019, a dále již na úvěr neuhradil částku žádnou. Odstoupení od smlouvy bylo žalovanému odesláno dne 17. 4. 2020, a smlouva o úvěru tak zanikla okamžikem doručení oznámení o odstoupení od smlouvy, tedy dne 21. 4. 2020. Je tedy zřejmé, že ustanovení § 3 písm. a) a e) zákona č. 177/2020 Sb. se na projednávaný případ nevztahuje. Pokud dále žalovaný namítal, že výše úrokové sazby ve smlouvě sjednaná je v rozporu s dobrými mravy, okresní soud správně dovodil, že se jedná o výši obvyklou, nikoliv nepřiměřenou, když výše úrokové sazby 19,99 % ročně zcela koresponduje sazbám poskytovaným bankami podnikatelským úvěrům v době jeho uzavření žalovaným, jak je soudu prvého stupně, tak soudu krajskému z úřední činnosti známo. Pokud pak žalovaný argumentoval zákonem č. 186/2020 Sb., ani tato jeho argumentace nemůže být důvodnou, neboť tento zákon nabyl účinnosti dne 24. 4. 2020, přičemž dle přechodných ustanovení se tento zákon vztahuje pouze na případy, dostal-li se dlužník do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o odložené platbě, peněžité zápůjčce, úvěru nebo obdobné finanční službě po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, přičemž z obsahu spisu je zřejmé, že žalovaný se do prodlení s placením svých závazků dostal ještě před účinností tohoto zákona, a jeho odvolací argumentace v tomto směru obstát nemůže. Naopak lze přisvědčit námitce žalovaného týkající se aplikovatelnosti odstavce 5 § 112 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, když krajský soud konstatuje, že v tomto ustanovení stanovené pravidlo lze skutečně vztahovat také na fyzické osoby, podnikatele a nikoliv jen a pouze na spotřebitele. Na právní posouzení věci však toto ničeho nemění.

14. Ze shora uvedených důvodů proto krajský soud rozsudek okresního soudu ve výroku I. co do úroku ve výši 19,99 % ročně z částky 200.000 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil a zároveň rozsudek okresního soudu potvrdil i ve výroku II. o nákladech řízení, kde okresní soud rovněž nepochybil, a správně postupoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž náhradu nákladů řízení správně vyčíslil.

15. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, a má tedy nárok na účelně vynaložené náklady řízení. Náklady odvolacího řízení jsou tvořeny odměnou za zastupování advokátem dle § 7, § 11 odst. 1, 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 4.900 Kč za jeden úkon právní služby (z punkta 94.235,66 Kč - kapitalizovaný úrok, jež byl předmětem odvolacího řízení), a to za tři úkony právní služby - 2x vyjádření k odvolání žalovaného a jednou účast u jednání odvolacího soudu. Dále žalobkyni náleží 3x režijní paušál á 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za shora uvedené úkony právní služby, a dále 21% DPH ve výši 3.276 Kč z odměny, neboť advokát žalobkyně je plátcem DPH. Celkem tedy na náhradě nákladů odvolacího řízení náleží žalobkyni při plném úspěchu částka 18.876 Kč O místu plnění a lhůtě k plnění nákladů odvolacího řízení krajský soud rozhodl dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř., přičemž lhůtu k plnění stanovil jakožto obecnou třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.