75 Co 211/2023

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobkyně: Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupena advokátem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 1.183.200 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 19. 1. 2024, č. j. 11 C 106/2021-218,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 41.820,70 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 1.183.200 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 26. 3. 2021 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 355.717,90 Kč (výrok II.) a povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Přerově na nákladech řízení částku 5.093,80 Kč (výrok III.).

2. Okresní soud uzavřel, že žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky s odůvodněním, že od 1. 5. 2018 je oprávněným nájemcem specifikovaných nemovitých věcí, přičemž v době od 1. 5. 2018 do 29. 3. 2021 žalovaný bez právního důvodu a bez jakéhokoliv souhlasu ze strany žalobkyně užíval části specifikovaných nemovitostí, a to konkrétně bytový prostor nacházející se v budově č., Anonymizováno, p. , Anonymizováno, a nebytový prostor nacházející se v budově bez č. p./č. e., jež je součástí pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, . Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaný, který byl nejméně do 31. 10. 2019 zaměstnancem žalobkyně, jak plyne z dohody o ukončení jeho pracovního poměru, a který i poté pro žalobkyni vykonával pracovní činnost, byl v době od 1. 5. 2018 do 28. 2. 2021 oprávněn užívat bytový prostor i nebytový prostor v areálu v Kelči. Podle okresního soudu souhlas s takovým užíváním ze strany žalobkyně trval až do okamžiku jejich vyklizení žalovaným k 1. 1. 2021. Žalovaný tak neužíval dané prostory bez právního důvodu, ale podle okresního soudu se jednalo o výprosu podle § 2189 občanského zákoníku, kdy tento bezúplatný závazkový vztah trval do listopadu 2020 bez ujednání doby, následně bylo požadováno vrácení do konce dubna 2021 s prodloužením lhůty pro vrácení do 30. 5. 2021, což podle okresního soudu odpovídá výprose podle § 2190 odst. 1 občanského zákoníku, resp. pak od doby požadavku vrácení se jednalo o bezplatnou výpůjčku, protože již byla stanovena doba vrácení. Z těchto důvodů okresní soud žalobu žalobkyně zamítl.

3. Proti tomuto rozsudku okresního soudu podala žalobkyně včasné odvolání a domáhala se změny rozsudku okresního soudu a vyhovění žalobě. Žalobkyně v prvé řadě namítala, že i v pořadí druhé rozhodnutí okresního soudu trpí vadou nepřezkoumatelnosti, když z odůvodnění napadeného rozsudku není ani zjevné, k jakému právnímu závěru soud prvého stupně nakonec dospěl. Dále odvolatelka vytýká okresnímu soudu nesprávná skutková zjištění, pokud vycházel ze zvukových záznamů ze dne 9. 11. 2020 a 10. 2. 2021, když tyto zvukové záznamy nepředstavují úplný záznam z jednání jednatele žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , Anonymizováno, se synem žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , ale pouze jakýsi extrakt prohlášení zcela vyňatých z kontextu, tedy nahrávku účelově sestříhanou. Úplné nahrávky pak , tituly před jménem, , jméno FO, odmítl soudu předložit. Navíc ze strany , tituly před jménem, , jméno FO, , Anonymizováno, byla existence jakékoliv dohody o bezplatném užívání předmětných prostor žalovaným popřena. Je zřejmé, že pokud osoba užívá věc bez existence smluvního vztahu, nelze než uzavřít, že tuto užívá bez právního důvodu, a je tedy povinna vydat bezdůvodné obohacení. Pokud není prokázána ani úplatnost ani bezúplatnost, resp. jakýkoliv smluvní základ užívání, jedná se o užívání bez právního důvodu, se kterým se pojí vznik nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Žádný smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným vzniknout nemohl už jenom z důvodu, že v dané době (2014 až 2015) žalobkyně vůbec nebyla nájemkyní dotčených prostor, tou se stala až 1. 5. 2018, a byly zde zcela odlišné majetkové vztahy. Žalovaný přitom žádným způsobem netvrdil, že by smlouvy o výprose uzavíral s osobou odlišnou od žalobkyně, a není tak žádným způsobem prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o výprose či případně smlouvy o výpůjčce nebo jakékoliv jiné smlouvy ohledně předmětných prostor. Dále v odvolání žalobkyně namítá konkrétní nesprávná skutková zjištění okresního soudu z v řízení provedených důkazů, zejména z výpovědi svědků. Ze svědeckých výpovědí podle odvolatelky jednoznačně vyplývá, že žalovaný v letech 2018 až 2021, nejméně do 1. 1. 2021, užíval jak tzv. nebytové, tak tzv. bytové prostory, když je podstatné, že měl do těchto prostor jako jediný přístup, prostory byly opatřeny zámky k zabránění vstupu jiných osob, v těchto prostorách měl umístěny své osobní věci a tyto vyklidil a klíče předal nejdříve na začátku roku 2021. Okresní soud vůbec nezabýval otázkou obvyklých nákladů spojených s užíváním věci. Navíc okresní soud přistoupil k vypracování znaleckého posudku k ocenění výše bezdůvodného obohacení, tedy logicky musel mít za to, že k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného došlo, neboť v opačném případě by se jednalo o postup nelogický a procesně neekonomický. Nicméně v dalším řízení rozhodl okresní soud zcela překvapivě v rozporu s dosavadním procesním postupem. Odvolatelka dále zdůraznila, že požadovala bezdůvodné obohacení za dva samostatné prostory, jednak za prostory nebytové, a jednak za prostory bytové. Pokud jde o nebytové prostory, uzavřel okresní soud, že tyto žalovaný užíval, ohledně bytových prostor žádný konkrétní závěr nevyjádřil. Z dokazování podle žalobkyně však vyplynulo, že žalovaný užíval oba prostory výlučně a vyloučil z užívání osoby jiné. Pokud jde o nebytové prostory, uzavřel okresní soud, že právním důvodem jejich užívání byla výprosa s tím, že tento argument byl vznesen žalovaným až v závěrečném návrhu, a okresní soud dovozuje uzavření dohody mezi žalovaným a jeho synem , jméno FO, , který však nemohl takovouto dohodu uzavírat za žalobkyni. Navíc se okresní soud vůbec nevypořádal s žalobkyní uplatněným nárokem za poskytnuté služby, byť byl součástí žaloby. Pokud jde o prostory bytové, pak žalovaným ani nebyl tvrzen žádný právní titul k jejich užívání, přičemž v řízení bylo prokázáno, že i tyto prostory výlučně užíval.

4. K odvolání se písemně vyjádřil žalovaný s tím, že odvolací argumentaci za důvodnou nepovažuje a rozsudek okresního soudu považuje za věcně správný. Výtky žalobkyně stran nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku i stran absence důvodu zamítnutí žaloby ve vztahu k tzv. bytovému prostoru jsou zcela nedůvodné, když okresní soud v bodě 26. napadeného rozsudku jasně uvedl, proč byl žalovaný v době od 1. 5. 2018 do 28. 2. 2021 oprávněn užívat bytový prostor i nebytový prostor. K oprávněnostem žalobkyní vytýkaného shledání některých svědků jako věrohodných a některých jako nevěrohodných nevidí žalovaný žádný důvod, když okresní soud v napadeném rozsudku učinil skutková zjištění ze všech svědeckých výpovědí a tyto hodnotil v souvislosti s ostatními provedenými důkazy. Pokud se týká výtek k zákonnosti důkazu přehráním audiozáznamů na CD z jednání ze dnů 9. 11. 2020 a 10. 2. 2021, tak se jednalo o řádně označený a předložený důkaz, který okresní soud procesně správně provedl. Výhrady ke skutkovým zjištěním z jednotlivých provedených důkazů, zejména svědeckých výpovědí, jsou rovněž neoprávněné, když podstatné je, že všichni svědkové uváděli, že žalovaný měl umožněn přístup k předmětným prostorám, měl k dispozici ovladač od brány, naopak nikdo ze svědků neuvedl naprosto ničeho o tom, že by si žalovaný jakkoliv držbu předmětných nemovitých věcí uzurpoval, a proto v každém případě nejsou splněny podmínky pro vznik bezdůvodného obohacení. Navíc je třeba poukázat na to, že žalobkyně před okresním soudem ohledně tvrzeného uzurpování držby nemovitých věcí nic netvrdila a neoznačovala v tomto směru naprosto žádné důkazy. Takovéto tvrzení v odvolání je pak tvrzením zcela novým. Provedeným dokazováním bylo naopak prokázáno, že žalovaný měl předmětné nemovité věci od žalobkyně zdarma k dispozici a měl k nim, stejně jako jiné osoby, žalobkyní umožněn přístup, a za těchto skutkových okolností nemohlo žalovanému žádné bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně vzniknout. Žalovaný současně nikdy nečinil naprosto žádné kroky směřující k tomu, aby žalobkyně nemohla předmětné prostory užívat, nikdy nikomu žádné užívání neznemožňoval a toto nebylo žalobkyní ani tvrzeno. Celou žalobu považuje žalovaný za absurdní a vůči žalovanému jako faktickému zakladateli žalobkyně zjevně šikanózní, podanou pouze v reakci na uplatňování pracovněprávních nároků žalovaného po žalobkyni.

5. Krajský soud při konstatování přípustnosti a včasnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není.

6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Přerově dne 14. 5. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 1.183.200 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně je od 1. 5. 2018 oprávněným nájemcem specifikovaných nemovitých věcí, přičemž v době od 1. 5. 2018 do 29. 3. 2021 žalovaný bez právního důvodu a bez jakéhokoliv souhlasu ze strany žalobkyně užíval část specifikovaných nemovitých věcí, a to konkrétně bytový prostor nacházející se v budově č. p. , Anonymizováno, a nebytový prostor nacházející se v budově bez č. p./č. e., jež je součástí pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, . Žalovaný byl k ukončení neoprávněného užívání a k vyklizení uvedených prostor naposledy vyzýván přípisem právního zástupce žalobkyně ze dne 17. 3. 2021 a současně byl vyzván k vydání bezdůvodného obohacení, které mu vzniklo v důsledku jeho neoprávněného užívání předmětných prostor do 28. 2. 2021. Za účelem stanovení výše bezdůvodného obohacení si žalobkyně nechala zpracovat odborná vyjádření k výši obvyklého nájemného těchto prostor. Žalovaný se k žalobě vyjádřil s tím, že nárok uplatněný žalobkyní neuznává, a to v žádném rozsahu jistiny ani úroku z prodlení s tím, že tvrzený nárok je zcela smyšlený a žalobkyně údajné bezdůvodné obohacení začala uplatňovat předžalobní výzvou až poté, kdy žalovaný coby bývalý zaměstnanec žalobkyně doručil žalobkyni předžalobní výzvu, kterou se naopak žalovaný domáhá zaplacení jeho pracovněprávních nároků vůči žalobkyni. Okresní soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 10. 2. 2023 tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl. K odvolání žalobkyně byl rozsudek okresního soudu usnesením Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 21. 9. 2023 zrušen a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Důvodem zrušení rozhodnutí okresního soudu byla jeho nepřezkoumatelnost a okresnímu soudu bylo uloženo řádné zjištění skutkového stavu, tedy to, zda žalovaný v předmětných bytových a nebytových prostorech, které jsou v nájmu žalobkyně, za žalované období tyto užíval, jakým způsobem je eventuálně užíval či jaké konkrétní movité věci měl v těchto prostorách umístěny či zda nějakým způsobem znemožňoval užívání těchto prostor žalobkyni, jakožto nájemkyni nemovitosti. Teprve po objasnění těchto skutečností bude moci okresní soud posuzovat, zda eventuální užívání žalovaného předmětných bytových či nebytových prostor bylo užíváním oprávněným či neoprávněným a zda v důsledku eventuálního užívání žalovaného těchto specifikovaných prostor došlo na straně žalobkyně k bezdůvodnému obohacení a v jaké výši. Po vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení se k věci podrobně vyjádřil žalovaný. Okresní soud nařídil jednání na den 9. 1. 2024, neprováděl dokazování, vyslechl závěrečné návrhy účastníků a dne 19. 1. 2024 rozhodl napadeným rozsudkem.

7. Odvolací soud doplnil dokazování úplným výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně a z tohoto listinného důkazu zjistil, že společnost žalobkyně vznikla 17. 1. 1992, prvním statutárním orgánem byl , tituly před jménem, , jméno FO, a , Jméno zainteresované osoby 0/0, – žalovaný. , jméno FO, , narozený , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , se stal jednatelem 28. 3. 2018 a téhož dne skončila funkce jednatele , jméno FO, – žalovaného. Dne 20. 9. 2018 byl jako jednatel zapsán syn žalovaného , jméno FO, , narozený , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , a jeho funkce skončila dne 13. 8. 2020. Jako společník byl žalovaný zapsán dne 20. 9. 2015 a vymazán dne 20. 4. 2018. V současné době má společnost jediného jednatele, kterým je , jméno FO, , narozený , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , a jediného společníka, kterým je tatáž osoba , jméno FO, .

8. Pokud jde o jednotlivé odvolací důvody, namítala žalobkyně v prvé řadě vadu řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti odůvodnění napadeného rozhodnutí v pořadí druhého. Odvolací soud má za to, že tento odvolací argument žalobkyně neobstojí, neboť okresní soud po kasaci prvního rozhodnutí pro jeho nepřezkoumatelnost již respektoval zásady uvedené v § 157 o. s. ř. a své zejména skutkové závěry odůvodnil, o čemž svědčí i odvolací argumentace žalobkyně směřující do konkrétních skutkových zjištění okresního soudu. Okresnímu soudu je možno vytknout pouze to, že neučinil souhrnný závěr o skutkovém stavu, nicméně z jednotlivých skutkových zjištění lze takovýto závěr učinit, a i z hlediska právního posouzení věci je z odůvodnění rozhodnutí okresního soudu zřejmé, z jakého důvodu žalobu žalobkyně zamítl.

9. Pokud žalobkyně dále vytýkala okresnímu soudu překvapivost rozhodnutí ve věci v souvislosti s tím, že okresní soud nařídil důkaz znaleckým posudkem ke stanovení výše bezdůvodného obohacení a tento následně nevyužil s tvrzením, že k bezdůvodnému obohacení nedošlo, je třeba s touto námitkou částečně souhlasit. Postup okresního soudu byl v tomto směru nestandardní, nicméně samotný tento procesní postup nepředstavuje vadu řízení, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

10. Zásadní námitkou žalobkyně je pak tvrzení, že soud prvého stupně učinil z provedených důkazů nesprávná skutková zjištění.

11. V tomto směru krajský soud po doplnění dokazování v odvolacím řízení konstatuje, že přejímá jako správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z v řízení provedených důkazů, když okresní soud důkazy v řízení provedené včetně výslechu svědků hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, a skutkový závěr, který okresní soud z provedených důkazů učinil, odvolací soud v celém rozsahu akceptuje. Konstatuje rovněž, že procesním způsobem byl proveden i důkaz záznamem na CD.

12. Pro posouzení závěru o nedůvodnosti žaloby je podstatný skutkový závěr okresního soudu, že žalobkyně umožnila a tolerovala žalovanému užívání jak nebytových, tak bytových prostor, a to bezplatně. Žalobkyně souhlasila s užíváním i s jeho rozsahem, poskytla žalovanému přístup, nepožadovala žádné úhrady, a to až do okamžiku, kdy svůj souhlas odvolala. Tento skutkový závěr z provedeného dokazování jednoznačně vyplývá. Navíc je dle názoru krajského soudu třeba celou věc posoudit i z pohledu postavení žalovaného a jeho vztahu ke společnosti žalobkyně, který vyplývá z celého provedeného dokazování, a i z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně a z výpovědi žalovaného a slyšených svědků. Je zřejmé, že žalovaný se podílel na založení společnosti žalobkyně, měl ke společnosti osobní vztah, byl jejím společníkem, jednatelem, měl vztah i k areálu v Kelči, kde společnost sídlila. Následně pak byl žalovaný zaměstnancem žalobkyně, a i po skončení pracovního poměru žalobkyni různými pracemi v její činnosti v areálu v Kelči vypomáhal. Z tohoto důvodu také žalobkyně souhlasila a tolerovala žalovanému užívání jak bytových, tak nebytových prostor.

13. Z hlediska právního posouzení pak není dle krajského soudu rozhodující přesná kvalifikace, zda se jednalo o výprosu či následně o bezplatnou zápůjčku. Podstatné je, že na základě konkludentního jednání bylo žalovanému umožněno užívání prostor bez úplaty, žalovaný nijak svým užíváním nevylučoval z užívání žalobkyni či jiné osoby. Neobstojí ani odvolací argumentace žalobkyně, že okresní soud nerozlišil užívání nebytových a bytových prostor. Je tomu tak za situace, kdy žalovaný užíval všechny prostory se souhlasem žalobkyně a bezplatně, což se zcela jistě vztahuje i na eventuálně spotřebované služby.

14. Za této situace užíváním předmětných prostor žalovanému nemohlo vzniknout bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně.

15. Jestliže tedy okresní soud uzavřel, že žaloba žalobkyně není důvodná, odvolací soud tento závěr okresního soudu akceptuje, a uzavírá, že právní hodnocení a posouzení věci, jak našlo svůj výraz v tomto zamítavém verdiktu napadeného rozsudku, je zcela správné. Závěr okresního soudu je logickým výsledkem správně zjištěného skutkového stavu, který ani v odvolacím řízení změn nedoznal. Okresní soud se se všemi pro posouzení věci rozhodnými skutečnostmi vypořádal v návaznosti na veškeré v průběhu řízení před soudem prvého stupně uplatněné a v odvolání fakticky zopakované námitky žalobkyně.

16. Ze shora uvedených důvodů proto krajský soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. rozsudek okresního soudu potvrdil, a to včetně výroku o nákladech řízení účastníků a o nákladech řízení státu, kde okresní soud rovněž nepochybil.

17. Výrok o nákladech odvolacího řízení je dle ustanovení § 224 a ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. odůvodněn skutečností, že žalobkyně nebyla s odvoláním úspěšná, a je tedy povinna zaplatit žalovanému vzniklé náklady odvolacího řízení, které představují náklady za dva úkony právní služby po 13.060 Kč (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu dne 19. 9. 2024) dle ustanovení § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále jeden úkon právní služby účast u vyhlášení rozhodnutí dne 26. 9. 2024 v poloviční sazbě 6.530 Kč dle ustanovení § 11 odst. 2 písm. f) téhož předpisu. Dále žalovanému náleží režijní paušál 3x 300 Kč, tj. 900 Kč, dle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 téhož předpisu a 21% DPH, když zástupce žalovaného doručil, že je plátcem této daně. Dále vznikly náklady řízení přímo žalovanému, a to v celkové výši 1.225,20 Kč, jakožto cestovní náklady k odvolacímu jednání dne 19. 9. 2024 a 26. 9. 2024. Celkem tedy náklady odvolacího řízení představují částku 41.820,70 Kč.

18. Místo plnění náhrady nákladů řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalovaného s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty splatnosti či splátek.