75 Co 219/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., Anonymizováno IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované ., Anonymizováno IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupena advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 7. 2025, č. j. 13 C 275/2024-139,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 10.043 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala rozhodnutí, že z exekuce prodejem movitých věcí vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 47 EXE 3508/2024, ve věci oprávněného , Jméno žalované, ., IČO , IČO žalované, , sídlem , Adresa žalované, , proti povinné , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, , , adresa, , prováděné pověřeným soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, , sídlem Exekutorského úřadu , adresa, , se vylučují konkrétní položky označené ve výroku I. rozsudku, které byly pojaty do soupisu protokolem o soupisu movitých věcí ze dne 14. 4. 2024 na podkladě exekučního příkazu č. j. 203 EX 07160/24-15 ze dne 24. 4. 2024 (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 30.129 Kč (výrok II.).

2. Okresní soud uzavřel, že žalobou podanou dne 11. 12. 2024 se žalobkyně domáhala vyloučení movitých věcí specifikovaných ve výroku I. rozsudku (dále jen „movité věci“ či „předmětná vozidla“) z exekuce vedené pro žalovanou jako oprávněnou pod sp. zn. 47 EXE 3508/2024 proti povinné , právnická osoba, s tvrzením, že soudní exekutor postihl movitý majetek, který nepatří povinné, avšak žalobkyni, která je nabyla na základě kupní smlouvy uzavřené s povinnou. Žalobkyně dále tvrdila, že za účelem financování kupní ceny uzavřela mimo jiné smlouvy o financování se společností , právnická osoba, ., na základě těchto smluv o financování, uzavřených dne 7. 12. 2023, se společnost , právnická osoba, . zavázala poskytnout žalobkyni úvěr na financování předmětných vozidel, které žalobkyně koupila od povinné dne 7. 12. 2023. Dále žalobkyně tvrdila, že kupní cena byla za předmětná vozidla uhrazena částečně na základě uvedených smluv o financování a částečně vzájemným zápočtem. Okresní soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že je vlastníkem předmětných vozidel a s ohledem na ustanovení § 267 o. s. ř. se předně zabýval otázkou věcné aktivní legitimace žalobkyně, tedy zda je žalobkyně oprávněna domáhat se vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí. Pasivní legitimace žalované byla podle okresního soudu prokázána. Okresní soud dále dovodil, že podle § 267 o. s. ř. se excindační žaloba podává proti oprávněnému, kterým je podle spisu vedeného pod sp. zn. 47 EXE 3508/2024 společnost , Jméno žalované, ., tedy žalovaná, v jejíž prospěch byl nařízen výkon rozhodnutí. Z provedených důkazů pak okresní soud dovodil, že kupní cena za předmětná vozidla byla sice uhrazena, ale dle smluv o financování byl žalobkyni k tomuto poskytnut úvěr u společnosti , právnická osoba, . Okresní soud tak uzavřel, že vlastnické právo náleží společnosti , právnická osoba, ., která je rovněž zapsána ve veřejném registru vozidel jako vlastník a provozovatel. Okresní soud v tomto směru poukázal na § 980 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. K námitce žalobkyně, že převod vlastnického práva na věřitele má pouze zajišťovací povahu a že teprve v případě nesplnění dluhu se stane trvalým a nepodmíněným, uvedl okresní soud, že pro posouzení aktivní věcné legitimace je rozhodující skutečný stav vlastnického práva ke dni provedení soupisu věcí exekutorem. V okamžiku soupisu byla jako vlastník předmětných vozidel zapsána a skutečně vystupovala společnost , právnická osoba, ., přičemž žalobkyně měla a má pouze postavení uživatele (leasingového nájemce), tedy ani provozovatele. Sama existence zajišťovacího převodu tedy nemění nic na tom, že žalobkyně nebyla vlastníkem, a tudíž jí nesvědčí aktivní věcná legitimace k podání žaloby na vyloučení věcí z exekuce. Nad rámec tohoto odůvodnění pak okresní soud konstatoval, že bylo prokázáno, že povinná a žalobkyně měly v době uzavření kupní smlouvy ze dne 7. 12. 2023 totožné jednatele a společníky, a došlo tak podle § 589 odst. 1 občanského zákoníku ke zkracujícímu právnímu jednání dlužníka vykonatelné pohledávky.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání a domáhala se jeho změny a vyhovění žalobě v celém rozsahu. Poukázala na to, že usnesením soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 19. 9. 2024, č. j. 203 Ex 35555/23-58, byl společnosti , právnická osoba, . zamítnut návrh na vyškrtnutí věcí ze soupisu v obdobném exekučním řízení s oprávněným , právnická osoba, . a povinným , právnická osoba, V tomto případě byla do soupisu movitých věcí pojata stejná vozidla, která byla pojata do soupisu movitých věcí i v předmětné exekuci sp. zn. 203 Ex 07160/24. Návrh na vyškrtnutí vozidel ze soupisu byl zamítnut s odůvodněním, že případný návrh na vyškrtnutí movité věci musí učinit údajný vlastník movité věci – společnost , Jméno žalobkyně, . Z uvedených skutečností podle žalobkyně vyplývá, že exekutor považuje za vlastníka předmětných vozidel žalobkyni. Dále žalobkyně poukázala na rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 26. 2. 2025, kdy bylo obdobné žalobě žalobkyně vyhověno. Podle žalobkyně došlo k platnému převodu vlastnického práva a společnost , právnická osoba, je považována za osobu oprávněnou ze zajišťovacího převodu práva, avšak nikoliv ve vztahu k osobě povinného, nýbrž k žalobkyni. Z povahy věci lze povinnost oprávněné ze zajišťovacího práva k vydání věci dle § 326 odst. 3 občanského soudního řádu vztáhnout pouze na osobu oprávněnou ve vztahu k povinnému. Poukázala rovněž na nesprávný postup soudního exekutora, který nevyhověl návrhu společnosti , právnická osoba, ., která v obdobném případě podávala návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu. Pokud jde o údajné zkracování dlužníka, nelze podle žalobkyně aplikovat ustanovení § 589 občanského zákoníku, neboť právní jednání, které bylo učiněno, nenaplňuje znaky tzv. zkracujícího jednání. Rovněž tak odvolatelka považuje za nesprávný odkaz v odůvodnění rozsudku okresního soudu na ustanovení § 980 občanského zákoníku, když tato argumentace je nepřiléhavá, neboť registr vozidel není veřejným seznamem tak, jak má na mysli toto ustanovení.

4. K odvolání žalobkyně se písemně vyjádřila žalovaná s tím, že s odvolací argumentací žalobkyně se neztotožňuje a navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu. V prvé řadě je žalovaná přesvědčena, že ke zkracujícímu jednání jednoznačně došlo, když žalobkyně a povinný měli ke dni uzavření tvrzených smluv o financování ze dne 7. 12. 2023 totožné jednatele a společníky, což žalovaný v řízení před okresním soudem doložil. Je tedy zapotřebí aplikovat ustanovení § 589 odst. 1 občanského zákoníku. Pokud jde o vlastnictví předmětných vozidel, ztotožňuje se žalovaná s názorem okresního soudu, že jejich vlastníkem i v době soupisu nebyla žalobkyně, nýbrž společnost , právnická osoba, ., a tudíž žalobkyně není aktivně legitimovaná k podání excindační žaloby. Odkazy žalobkyně na usnesení soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 19. 9. 2024 a na rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 26. 2. 2025 považuje žalovaná za nepřípadné.

5. Krajský soud při konstatování přípustnosti odvolání, jeho včasnosti a podání oprávněnou osobou přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu v celém rozsahu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není.

6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se žalobou ze dne 11. 12. 2024 domáhala vůči žalované vyloučení movitých věcí z exekuce vedené pro žalovanou jako oprávněnou pod sp. zn. 47 Ex 3508/2024 proti povinné , právnická osoba, s tvrzením, že soudní exekutor postihl movitý majetek, který nepatří povinné, avšak žalobkyni, která je nabyla na základě kupní smlouvy uzavřené s povinnou. Dále žalobkyně tvrdila, že za účelem financování kupní ceny uzavřela mimo jiné smlouvy o financování se společností , právnická osoba, ., která se na základě těchto smluv ze dne 7. 12. 2023 zavázala poskytnout žalobkyni úvěr na financování předmětných vozidel, které žalobkyně koupila od povinné dne 7. 12. 2023. Žalobkyně tvrdila, že kupní cena byla částečně uhrazena zápočtem a částečně na základě výše uvedených smluv o financování. Dne 13. 1. 2025 se k žalobě vyjádřila žalovaná tak, že s žalobou nesouhlasí. Namítala nedostatek aktivní legitimace žalobkyně, když dle výpisu z registru vozidel ze dne 4. 12. 2024 je provozovatelem předmětných vozidel společnost , právnická osoba, , tedy povinná. Dále se žalovaná vyjádřila podáním ze dne 17. 3. 2025, kde poukázala na to, že k datu uzavření tvrzených smluv o financování měla žalobkyně a povinný totožné jednatele a společníky, a došlo tak jednoznačně ke zkracujícímu jednání a obcházení zákona, k čemuž doložila listinné důkazy. Dne 8. 4. 2025 proběhlo první jednání okresního soudu, kde byly čteny listinné důkazy, okresní soud poučil žalobkyni dle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby navrhla důkazy na prokázání tvrzení, že byla uhrazena kupní cena za předmětná vozidla, a byla jí poskytnuta lhůta 15 dnů. Řízení bylo koncentrováno a oběma stranám byla poskytnuta tatáž lhůta. Dne 22. 4. 2025 navrhla žalobkyně provedení důkazu kupní smlouvou a navrhla vstup vedlejšího účastníka společnosti , právnická osoba, . s tvrzením, že tato má právní zájem na výsledku řízení, neboť je na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva stále dočasným vlastníkem předmětných vozidel a takto je i vedena v registru vozidel. Dne 23. 4. 2025 ve věci vyjádřila žalovaná. U dalšího jednání okresního soudu dne 12. 5. 2025 byly čteny listinné důkazy. Dne 26. 5. 2025 sdělila okresnímu soudu společnost , právnická osoba, ., že do řízení jako vedlejší účastník vstoupit nehodlá. Na žádost okresního soudu se k věci vyjádřil soudní exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, a při jednání dne 30. 7. 2025 byly čteny další listinné důkazy a vyhlášen napadený rozsudek.

7. Předně krajský soud považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých listinných důkazů, a pro stručnost na tato zjištění zcela odkazuje. Odvolací soud v průběhu odvolacího řízení dospěl k závěru, že je zapotřebí dokazování dle ustanovení § 213a odst. 1 o. s. ř. doplnit a za tímto účelem vyzval žalobkyni k předložení smluv o zajišťovacím převodu práva uzavřených mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, .

8. Ze smluv o zajištění závazku převodem práva č. , hodnota, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ze dne 5. 12. 2023 krajský soud zjistil, že mezi věřitelem společností , právnická osoba, . a dlužníkem společností , Jméno žalobkyně, . byly uvedeného dne uzavřeny čtyři smlouvy o zajištění závazku převodem práva s totožným obsahem, které se týkaly předmětných vozidel. V každé z jednotlivých smluv je specifikována zajišťovaná pohledávka, která představuje pohledávku na základě jednotlivých smluv o financování předmětných motorových vozidel. Dlužník – žalovaná k zajištění každé zajišťované pohledávky převádí na věřitele vlastnické právo k předmětu financování (předmětné vozidlo) a věřitel předmět zajištění do svého vlastnictví za účelem zajištění pohledávky v souladu s touto smlouvou přijímá. Zároveň se strany v každé jednotlivé smlouvě dohodly na uzavření smlouvy o výpůjčce k předmětným motorovým vozidlům, jejíž účelem je umožnit vypůjčiteli – žalované, která na základě smlouvy o zajištění závazku převodem vlastnického práva převedla vlastnictví k předmětu zajištění na půjčitele – , právnická osoba, ., užívání předmětu zajištění. Dále si smluvní strany ujednaly, že vlastnictví k předmětu zajištění přejde z věřitele na dlužníka okamžikem úplného splacení zajišťované pohledávky dlužníkem.

9. Po takto doplněném dokazování pak po přezkoumáním obsahu spisu konstatuje krajský soud, že žaloba žalobkyně důvodná není.

10. Okresní soud se správně v prvé řadě zabýval otázkou existence věcné aktivní legitimace žalobkyně a správně zkoumal, zda žalobkyně je oprávněna domáhat se vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí, a správně dospěl k závěru, že aktivní legitimace žalobkyně na podání excindační žaloby dána není.

11. Podle § 267 o. s. ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části o. s. ř.

12. Uvedené zákonné ustanovení upravuje tzv. excindační (vylučovací) žalobu. Jejím smyslem je poskytnout právní ochranu osobám, které mají k majetku, jež byl postižen nařízením exekuce, taková práva, která nepřipouští, aby nařízená exekuce také byla provedena a aby tento majetek byl zdrojem pro uspokojení oprávněného. Excindační žaloba není projednávána v exekučním, ale ve sporném řízení podle části třetí občanského soudního řádu. K excindační žalobě je aktivně legitimována třetí osoba (osoba rozdílná od oprávněného a povinného), jejíž věc nebo jiná majetková hodnota byla postižena nařízením exekuce, ačkoliv k ní má právo, které nepřipouští exekuci. Pasivně legitimovaným je oprávněný (ten, kdo podal návrh na nařízení exekuce). Právem nepřipouštějícím exekuci je pak zejména vlastnické právo třetí osoby.

13. Žalobkyně původně v řízení tvrdila, že je vlastníkem předmětných vozidel, a to na základě kupní smlouvy uzavřené s povinnou. V průběhu řízení pak připustila, že vlastníkem předmětných vozidel je společnost , právnická osoba, ., která na základě smluv o financování částečně financovala kupní cenu a se kterou k zajištění těchto pohledávek uzavřela žalobkyně jednotlivé smlouvy o zajištění závazku převodem práva dne 5. 12. 2023.

14. Z provedeného dokazování, zejména pak z jednotlivých smluv o zajištění závazku převodem práva uzavřených mezi společností , právnická osoba, . a žalovanou dne 5. 12. 2023, pak jednoznačně vyplývá, že vlastníkem předmětných vozidel, byť vlastníkem dočasným na základě zajišťovacího převodu práva, je společnost , právnická osoba, .

15. Zbývá tedy odpovědět na otázku, zda nositelem věcné aktivní legitimace k podání excindační žaloby je vlastník movitých věcí (předmětných vozidel), tedy společnost , právnická osoba, . anebo žalovaná, která je na základě smluv o zajištění závazku převodem práva jejich vypůjčitelem.

16. Podle ustanovení § 2040 občanského zákoníku smlouvou o zajišťovacím převodu práva zajišťuje dlužník nebo třetí osoba dluh tím, že věřiteli dočasně převede své právo. Má se za to, že zajišťovací převod práva je převodem s rozvazovací podmínkou, že dluh bude splněn.

17. Podle § 2041 občanského zákoníku týká-li se zajišťovací převod práva za věci zapsané ve veřejném seznamu, vzniká zajištění zápisem do tohoto seznamu; do veřejného seznamu se zapíše i dočasná povaha zajišťovacího převodu práva.

18. Podle ustanovení § 2042 občanského zákoníku je-li k zajištění převedeno vlastnické právo a byla-li věc věřiteli předána, je věřitel oprávněn mít ji u sebe po celou dobu trvání zajišťovacího převodu práva, a je povinen vykonávat prostou správu věci. Má-li věc ve své moci ten, kdo věřiteli převodem práva jistotu zřídil, vykonává on prostou správu věci.

19. Shora uvedená zákonná ustanovení upravují institut zajišťovacího převodu práva, přičemž z v řízení provedeného dokazování vyplývá, že mezi žalobkyní jako dlužníkem a společností , právnická osoba, . jako věřitelem byly ohledně každého předmětného vozidla uzavřeny smlouvy o zajištění závazku převodem práva, a to k zajištění pohledávky věřitele za žalovanou z titulu jednotlivých smluv o financování předmětných vozidel. Z uvedených a shora konstatovaných smluv o zajištění závazku převodem práva jednoznačně vyplývá, že na jejich základě se společnost , právnická osoba, . stala vlastníkem, byť dočasným, předmětných vozidel, a navíc bylo v řízení prokázáno, že i v den soupisu movitých věcí, tedy 14. 4. 2024, toto dočasné právo této společnosti k předmětným vozidlům existovalo. Zajišťovací převod práva (§ 2040 – § 2044 občanského zákoníku) znamená, že dlužník dočasně převede své právo (typicky vlastnické) na věřitele za účelem zajištění pohledávky. Věřitel se stává vlastníkem, ale převod je podmíněný – po splnění dluhu se právo vrací zpět dlužníkovi. Věřitel má po dobu trvání zajištění silné postavení, protože je zapsán jako vlastník (mimo jiné např. v katastru nemovitostí), i když jde o fiduciární převod s rozvazovací podmínkou. Aktivní legitimace k excindační žalobě náleží tomu, kdo tvrdí, že věc postižená exekucí není ve vlastnictví povinného. Odvolací soud je toho názoru, že pokud je věc zapsána na věřitele (nabyvatele zajišťovacího převodu), dlužník – žalobkyně není vlastníkem, a proto nemá aktivní legitimaci k excindační žalobě. Odvolací soud zde vychází z názoru, že zajišťovací převod práva je skutečným převodem vlastnictví, byť převodem podmíněným, a proto aktivní legitimace svědčí věřiteli (současnému vlastníkovi), nikoliv dlužníkovi.

20. Odvolací soud tedy shodně s okresním soudem uzavírá, že po dobu trvání zajišťovacího převodu je vlastníkem věřitel, v daném případě společnost , právnická osoba, ., a proto dlužník – žalobkyně není aktivně legitimován k podání excindační žaloby.

21. K obdobným závěrům ohledně aktivní legitimace k podání vylučovací žaloby dle § 225 insolvenčního zákona dospěl i Nejvyšší soud (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu 29 ICdo 7/2012, 29 ICdo 45/2013).

22. Ze shora uvedených důvodů konstatuje krajský soud, že pokud okresní soud dospěl k závěru, že žalobkyně není aktivně legitimována k podání žaloby na vyloučení předmětných vozidel z exekuce, je tento závěr okresního soudu správný, a nutně vede k zamítnutí žaloby žalobkyně.

23. Vzhledem k tomu, že žaloba žalobkyně byla zamítnuta z důvodu neexistence její věcné aktivní legitimace, nebylo již dále důvodem zabývat se další obranou žalobkyně, která spočívala v tvrzení, že došlo k tzv. zkracujícímu jednání.

24. Pokud pak žalobkyně poukazovala na usnesení soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 19. 9. 2024 a na rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 26. 2. 2025, konstatuje krajský soud, že poukazy žalobkyně na tato konkrétní rozhodnutí nic nemění na závěru odvolacího soudu o tom, že žalobkyně postrádá aktivní legitimaci k podání vylučovací žaloby. Navíc je třeba konstatovat, že rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 26. 2. 2025 je rozsudkem pro uznání, který nikterak právní důvod žaloby neřeší.

25. Pokud tedy okresní soud žalobě žalobkyně nevyhověl, rozhodl zcela věcně správně, a proto odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil, neboť okresní soud nepochybil ani ve výroku II. o náhradě nákladů řízení, když správně určil jejich rozsah a výši.

26. Výrok o nákladech odvolacího řízení je dle ustanovení § 224 odst. 1 a ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. odůvodněn skutečností, že žalobkyně nebyla s odvoláním úspěšná, a je tedy povinna zaplatit žalované účelně vynaložené náklady odvolacího řízení, které představují 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání dne 20. 11. 2025) dle § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 1 úkon právní služby 3.700 Kč, dále 2x režijní paušál podle § 13 téhož předpisu, 2x 450 Kč, k čemuž je nutno připočíst 21% DPH ve výši 1.743 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů odvolacího řízení představuje částku 10.043 Kč.

27. Lhůta k plnění náhrady nákladů odvolacího řízení byla dle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. určena jako třídenní a místem plnění bylo určeno sídlo advokáta žalované dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.