75 Co 258/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0 Anonymizováno Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 72.127,49 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 16. 8. 2024, č. j. 12 C 107/2024-39,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. v napadeném rozsahu, a to ohledně částky 8.971,76 Kč, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8.971,76 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 7.161,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 5.438,24 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 66.689,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 5.691,52 Kč, s úrokem ve výši 6.307,54 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39.028,24 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 20,94 % ročně z částky 15.012,86 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 18,69 % ročně z částky 24.015,38 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Po projednání věci okresní soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva č. , hodnota, ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, č. , tel. číslo, a z úvěrová smlouva č. , hodnota, ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, č. , tel. číslo, , z nichž žalobkyně dovozovala své nároky proti žalovanému, jsou ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatné, když předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy nedostála své povinnosti s odbornou péči prověřit úvěruschopnost žalovaného. Vztah mezi účastníky pak okresní soud vypořádal podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení dle speciální úpravy citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru tak, že zohlednil, že žalovanému předchůdkyně žalobkyně poskytla ze smlouvy č. , hodnota, ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, č. , tel. číslo, částku 18.000 Kč a ze smlouvy č. , hodnota, ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, č. , tel. číslo, částku 30.000 Kč, žalobkyně pak v žalobě požadovala na jistině ze smlouvy č. , hodnota, částku 15.012,86 Kč, žalovaný zaplatil 11.667,13 Kč, rozdíl tak činí 3.345,73 Kč, na jistině ze smlouvy č., Anonymizováno, , hodnota, požadovala žalobkyně částku 24.015,38 Kč, žalovaný uhradil 21.922,87 Kč, rozdíl tedy činí 2.092,51 Kč, tj. celkem je povinen uhradit částku 5.438,24 Kč. Jelikož žalobkyně požadovala vrátit na jistině méně, než žalovanému poskytla, soud dle § 153 odst. 2 o. s. ř. odečetl žalovaným zaplacenou částku od nárokované jistiny (nikoliv od poskytnuté částky), jelikož v dané věci nemohl překročit návrh žalobkyně a přisoudit jí více, než čeho se domáhala (výrok I.). Ohledně všech dalších nároků, včetně všeho požadovaného příslušenství, okresní soud žalobu zamítl (výrok II.), když, jde-li o úrok z prodlení, odkázal na závěry z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle něhož spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu z neplatné úvěrové smlouvy ihned, ale ve lhůtě odpovídající jeho možnostem, a do rozhodnutí soudu se tak spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny v prodlení.

3. Proti tomuto rozsudku, a to proti výroku II. ohledně částky 8.971,76 Kč podala včasné odvolání žalobkyně, kdy namítala, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, že výše bezdůvodného obohacení činí 5.438,24 Kč (3.345,73 ze smlouvy č. , hodnota, + 2.092,51 ze Smlouvy č. , hodnota, ). Tato skutečnost neplyne ani z tvrzení žalobkyně ani z jí předložených a soudem provedených důkazů. V případě, že žalobkyně jednoznačně tvrdila, kolik bylo v žalobě uhrazeno, a doložila dokladem, kolik bylo uhrazeno, pak soud není oprávněn vedle tohoto dokladu o úhradě si sám dopočítávat, kolik bylo uhrazeno, neboť nárok z bezdůvodného obohacení je zcela odlišný od nároku žalobního. V žalobním nároku žalobce může část pohledávky dlužníkovi prominout, a tudíž v žalobě nepožadovat. Pokud soud nevychází z doložených dokladů, ale sám si přepočítává poskytnutý úvěr minus žalovanou částku, může dojít k úplně jinému výsledku než to, co žalobkyně tvrdila a prokázala. Je právem žalobkyně žalovat částku nižší, než která jí byla původním věřitelem postoupena a na kterou by měla nárok. Na základě výše uvedeného má žalobkyně za to, že má nárok na zaplacení části nesplacené jistiny zápůjčky (tedy bezdůvodného obohacení) celkem ve výši 14.410 Kč, tj. ve výši 6.332,87 Kč (18.000 Kč poskytnutá jistina mínus 11.667,13 Kč-uhrazeno) ze smlouvy č. , hodnota, a ve výši 8.077,13 Kč (30.000 Kč poskytnutá jistina mínus 21.922,87 Kč - uhrazeno) ze smlouvy č. , hodnota, . Žalobkyně navrhuje, aby krajský soud rozsudek okresního soudu v napadené části výroku II. změnil tak, že rozhodne, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8.971,76 Kč.

4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

5. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, tedy v napadené části výroku II. a ve výroku III., včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zcela důvodné.

6. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalobkyně žalobou doručenou okresnímu soudu dne 30. 4. 2024 domáhala po žalovaném nárokem č. , hodnota, zaplacení částky 28.947,62 Kč (jistina 15.012,86 Kč a poplatek 13.934,76 Kč) s úrokem z prodlení 2.273,89 Kč (ve výši 15 % ročně z částky 15.012,86 Kč za období od 2. 10. 2022 do 27. 9. 2023), s úrokem 2.569,77 Kč (ve výši 20,94 % ročně z částky 15.012,86 Kč za období od 8. 12. 2022 do 27. 9. 2023), s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15.012,86 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 20,94 % ročně z částky 15.012,86 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, nárokem č. , hodnota, zaplacení částky 43.179,87 Kč (jistina 24.015,38 Kč a poplatek 19.164,49 Kč) s úrokem z prodlení 3.417,63 Kč (ve výši 15 % ročně z částky 24.015,38 Kč za období od 24. 10. 2022 do 27. 9. 2023), s úrokem 3.737,77 Kč (ve výši 18,69 % ročně z částky 24.015,38 Kč za období od 3. 12. 2022 do 27. 9. 2023), s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24.015,38 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 18,69 % ročně z částky 24.015,38 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Tvrdila, že mezi žalovaným a spol. , právnická osoba, (dále jen „původní věřitelka“), po předchozím řádném zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, byla uzavřena dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, (smlouva č., hodnota, ) a dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, (smlouva č. , hodnota, ). Na základě smlouvy č. , hodnota, poskytla původní věřitelka žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 18.000 Kč, které se žalovaný spolu s úrokem a dalšími sjednanými poplatky zavázal splatit v 78týdenních splátkách po 530 Kč. Žalovaný od uzavření smlouvy č. , hodnota, do dne sepsání žaloby uhradil celkem , hodnota, Kč. Na základě smlouvy č. , hodnota, poskytla původní věřitelka žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč, které se žalovaný spolu s úrokem a dalšími sjednanými poplatky zavázal splatit ve 21měsíčních splátkách po 3.128 Kč. Žalovaný od uzavření smlouvy č. , hodnota, do dne sepsání žaloby uhradil celkem , hodnota, Kč. Původní věřitelka postoupila žalobkyni smlouvou ze dne 21. 9. 2023 pohledávky za žalovaným. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se nedostavil. Okresní soud po provedeném dokazování listinami dne 16. 8. 2024 vyhlásil napadený rozsudek.

7. Předně krajský soud považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a závěr o skutkovém stavu věci pod body 4.-12. odůvodnění rozsudku a pro stručnost na tyto zcela odkazuje.

8. Pokud jde o právní hodnocení věci, krajský soud zcela akceptuje závěry okresního soudu o neplatnosti předmětných úvěrových smluv dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy na jeho odůvodnění v tomto směru odkazuje, přičemž uvedené ani není předmětem odvolací argumentace žalobkyně. Pro tento důvod neplatnosti smlouvy pak zákon obsahuje speciální úpravu způsobu vypořádání bezdůvodného obohacení, která užití obecné úpravy vylučuje, a to v ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které výslovně uvádí, že spotřebitel je v takovém případě povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Okresní soud pak vypořádání neprovedl správně, jak oprávněně namítá žalobkyně, kdy podle zákona je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, samozřejmě po zohlednění a odpočtu již fakticky uhrazených finančních prostředků. V daném případě bylo prokazatelně na poskytnutý úvěr ve výši 18.000 Kč uhrazeno 11.667,1 Kč, zbývá tedy uhradit 6.332,87 Kč a na druhý úvěr ve výši 30.000 Kč bylo uhrazeno 21.922,87 Kč, zbývá tedy uhradit 8.077,13 Kč, celkem by tedy žalovaný měl žalobkyni uhradit částku 14.410 Kč, přičemž okresním sudem bylo uloženo zaplatit pouze 5.438,24 Kč. Chybí tedy přiznat částka 8.971,76 Kč, kterou žalobkyně právem v odvolání požaduje.

9. Pokud okresní soud argumentoval tím, že žalobkyně požadovala vrátit na jistině méně, než žalovanému poskytla a soud dle § 153 odst. 2 o. s. ř. odečetl žalovaným zaplacenou částku od nárokované jistiny (nikoliv od poskytnuté částky), jelikož v dané věci nemohl překročit návrh žalobkyně a přisoudit jí více, než čeho se domáhala, pak takovýto názor nemůže obstát. Jestliže zákon výslovně stanoví způsob vypořádání mezi účastníky, je bezpředmětné, jakým způsobem žalobkyně tuto částku, která je předmětem řízení, v žalobě nazývá, když smyslem úpravy zákonem zvolené je úplné a spravedlivé vypořádání vztahů mezi účastníky z neplatné spotřebitelské smlouvy o úvěru. Soud tedy nevypořádává věc jako nároky z platné úvěrové smlouvy, které typicky tvoří tzv. jistina, úroky, smluvní pokuta, poplatky atd., ale nárok vypořádává v jiném, speciálním režimu. Nad návrh žalobkyně pak okresní soud ani jít nemohl, neboť tato zcela jistě požadovala v žalobě přiznat vyšší částku, než je částka 14.410 Kč, kterou jí má žalovaný dle ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru uhradit. V ostatním pak rozhodl okresní soud správně, kdy veškeré další nároky žalobkyně zamítl, uvedené však rovněž nebylo předmětem odvolání.

10. Z výše uvedených důvodů krajský soud rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu výroku II. dle ustanovení § 220 o. s. ř. změnil, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 8.971,76 Kč.

11. Lhůtu k plnění určil krajský soud třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty plnění či povolení plnění ve splátkách.

12. V návaznosti na změnu rozhodnutí soudu prvého stupně pak bylo nutno znovu rozhodnout i o nákladech řízení před soudem prvého stupně, a to opět dle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy i přes změnu rozhodnutí byl stále převážně více úspěšným účastníkem řízení žalovaný, kterému však před soudem prvého stupně žádné náklady řízení nevznikly. Proto bylo opětovně rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků náklady řízení před soudem prvního stupně nebyly přiznány. Pro účely určení úspěchu a neúspěchu ve věci pak bylo vycházeno nejen z jistiny žalobní pohledávky, ale i z příslušenství kapitalizovaného dle ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř. ke dni vyhlášení rozhodnutí, neboť i toto je předmětem řízení.

13. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl v odvolacím řízení z procesního hlediska neúspěšný, neboť odvolání žalobkyně bylo vyhověno. Žalovaný tedy má povinnost uhradit žalobkyni plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1.000 Kč, z odměny za zastupování advokátem dle ustanovení § 7 bod 4, § 8 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“ ) ve výši 3.000 Kč (za dva úkony právní pomoci – podání odvolání, účast u jednání dne 3. 12. 2024 dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d/, g/ AT, dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta žalobkyně ve výši 2x 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1 a 4 AT, náhrady cestovních výdajů ve výši 1.092 Kč (jízdné za cestu z , adresa, do , Anonymizováno, a zpět dne 3. 12. 2024 – účtovaných 130 km vozidlem o doložené průměrné spotřebě 7,3 l /100 km jízdy, při ceně paliva 38,20 Kč/l a náhradě za opotřebení vozidla 5,60 Kč/1 km jízdy dle vyhl. č. 398/2023 Sb.), náhrady za čas promeškaný cestou ze sídla právního zástupce žalobkyně k soudu a zpět ve výši 400 Kč (za 4 započaté půlhodiny po 100 Kč) dle ust. § 14 odst. 3 AT a 21 % DPH z částek odměny a náhrad ve výši 1.069,30 Kč. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení celkovou částku 7.161,30 Kč.

14. Místo plnění u náhrady nákladů odvolacího řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když s ohledem na výši částky nákladů řízení neshledal důvody pro povolení delší lhůty plnění či povolení plnění ve splátkách.