75 CO 261/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudkyň JUDr. Hany Poláškové Wincorové a JUDr. Markéty Pokorné ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa o zaplacení částky částka s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. 6. 2021, č. j. 20 C 58/2021-71, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 18. 10. 2021, č. j. 20 C 58/2021-107,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. v napadeném rozsahu, a to ohledně částky [částka] a úroku ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a ve výroku III. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.), v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, žalobu žalobkyně zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Okresní soud v napadeném rozsudku uzavřel, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla žalobkyně řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Dále dospěl okresní soud k závěru, že ujednání o celkových nákladech spotřebitelského úvěru ve výši [částka] je nutno posoudit jako ujednání o odměně za poskytnutí úvěru, tedy de facto ujednání o úrocích, když žalobkyně se ujednáním o poplatku za správu úvěru i ujednáním o poplatku za hotovostní výběr splátek snaží zkreslit skutečně ujednanou výši úroků za poskytnutý úvěr. Okresní soud tedy na základě výše uvedeného částku představující celkové náklady spotřebitelského úvěru posuzoval jako úrok, když se jedná o finanční prostředky, které byla žalovaná povinna dle smlouvy za poskytnutí úvěru žalobkyni uhradit. V daném případě činila tato částka [částka] a byly-li peněžní prostředky poskytnuty na dobu 13 měsíců, pak ročně se jedná o cca [anonymizováno] poskytnuté jistiny úvěru. Dle okresního soudu je tedy uvedené ujednání rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), když okresní soud vycházel z Databáze časových řad [příjmení] [jméno] ohledně výše úroků, které požadovaly banky u úvěrů s obdobnými parametry v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru, a zjistil, že horní hranice úrokových sazeb činila kolem 10 % ročně. Dle ustanovení § 576 o. z. pak neplatnost tohoto ujednání způsobuje neplatnost celé smlouvy, když nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o celkových nákladech spotřebitelského úvěru uzavřít. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení celé v řízení požadované původní jistiny, tj. částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení od data uvedeného v předžalobní výzvě, odeslané žalované prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne [datum], když dle ustanovení § 573 o. z. se má za to, že tato došla třetí pracovní den po odeslání, tedy [datum]. Splatnost závazku tak nastala dne [datum] a ode dne následujícího, tj. od [datum], je tedy žalovaná s úhradou svého dluhu v prodlení.

3. Proti tomuto rozsudku, a to proti výroku II. co do ohledně částky [částka] a úroku ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a závislém výroku III., podala včasné odvolání žalobkyně, která se domáhala jeho změny tak, že bude žalobě v této části vyhověno. V odvolání žalobkyně uvedla, že se okresní soud nesprávně vypořádal s otázkou oddělitelnosti ujednání o výši poplatků/úroků od ostatního obsahu smlouvy, které žalobkyně považuje za oddělitelné, když v případě neplatnosti takového ujednání se úrok řídí § 1802 o. z., a nesprávně zjistil absolutní neplatnost smlouvy jako celku, když soudy obvykle připouští dvoj až trojnásobek obvyklých úroků. Rovněž žalobkyně poukázala ohledně smluvní pokuty na ustanovení § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), když s ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy byl zcela zamítnut nejen úrok, ale i smluvní pokuta. Dále žalobkyně poukázala na ustanovení § 577 o. z. s tím, že v případě zjištění zjevné nepřiměřenosti sjednaných úroků by měl soud dle ustanovení § 577 o. z. přiznat úroky dle ustanovení § 1802 o. z. Dále zdůraznila, že konkrétní výši běžícího příslušenství, stejně jako smluvní pokuty si žalovaná dlouhodobým prodlením zavinila sama a poukázala na závěry přiložených rozsudků Krajského soudu v Plzni č. j. 64 Co 7/2021-72 a č. j. 64 Co 11/2021-78. Co se týká požadavku na revizi posouzení nároku na úrok z poskytnutého úvěru, odkázala žalobkyně na nedávné rozhodnutí krajského soudu ze dne 18. 11. 2021, č. j. 75 Co 274/2021-141.

4. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

5. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, tedy v napadené části výroku II. a dále v závislém výroku III. o nákladech řízení, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

6. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalobkyně návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ žaloba“), který však nebyl podán prostřednictvím k tomu určenému systému a byl tedy zapsán do rejstříku C, domáhala po žalované zaplacení částky zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a smluvní pokuty ve výši [částka] (tj. smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši [částka] od [datum] do [datum], na které však požaduje pouze částku [částka], když jistina dluhu činila [částka]), a to z titulu nedoplatků ze smlouvy o úvěru [číslo] kterou dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost EC Financial Services, a. s a žalovaná a na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované úvěr ve výši [částka] a žalovaná se jej zavázala vrátit spolu s příslušenstvím v 17 splátkách, což nesplnila. Tato pohledávka pak byla postoupena na žalobkyni. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Vzhledem k tomu, že žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez jednání a žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, rozhodl okresní soud bez jednání a dne [datum] vyhlásil napadený rozsudek. Ve znění, jak byl dle protokolu o vyhlášení rozsudku rozsudek vyhlášen, však okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.), žalobu co do části, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Přesto, že se ve vyhlášeném znění výroku II. objevila písařská chyba (místo [částka] bylo uvedeno [částka]), okresní soud nepostupoval v souladu s ustanovením § 164 o. s. ř. a tuto zjevnou nesprávnost zákonným postupem neopravil, ale místo toho pouze v písemném vyhotovení rozsudku ve výroku II. uvedl místo [částka], [částka], čímž způsobil, že bez řádné opravy dle ustanovení § 164 o. s. ř. se vyhlášené a písemně vyhotovené znění výroku II. liší. Z tohoto důvodu krajský soud po předložení věci vrátil spis okresního soudu bez věcného vyřízení s pokynem, aby postupem dle ustanovení § 164 o. s. ř. (tedy vydáním opravného usnesení, když se oprava týká výroku rozsudku) okresní soud řádně provedl opravu výroku II. napadeného rozsudku v protokolu o vyhlášení rozsudku, tedy opravu chybně uvedené částky [částka] na částku [částka], což okresní soud učinil a vydal usnesení ze dne 18. 10. 2021, č. j. 20 C 58/2021-107, které bylo k odvolání žalobkyně potvrzeno usnesením krajského soudu ze dne 16. 12. 2021, č. j. 75 Co 387/2021-120.

7. Předně krajský soud považuje za správná zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a pro stručnost na tato zjištění zcela odkazuje s doplněním, že ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně plné moci a přílohy krajský soud dále zjistil, že společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla na žalobkyni mimo jiné postoupena i pohledávka za žalovanou, a to dnem podpisu této smlouvy oběma smluvními stranami.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně příloh krajský soud dále zjistil, že společnost [právnická osoba] jako postupitel a společnost [právnická osoba] jako postupník uzavřely dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla na společnost [právnická osoba] mimo jiné postoupena i pohledávka za žalovanou, a to dnem zaplacení úplaty za postoupení pohledávek.

9. Ze žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum] krajský soud dále zjistil, že u žalované, bytem [adresa], je zde uvedeno, že je zaměstnána u společnosti [právnická osoba] [obec], a to od [datum], nejedná se o zaměstnání na dobu určitou, žalovaná není ve výpovědní době a zaměstnání bylo ověřeno. Žalovaná je svobodná, bydlí u rodičů s jednou vyživovanou osobou do 26 let a má bankovní účet. Jako další skutečnost je uvedeno„ [anonymizováno]“ a že má žalovaná dva dluhy u [příjmení] [příjmení] ve výši [částka] (zbývá doplatit [částka]) a ve výši [částka] (zbývá doplatit [částka]), dluhy nejsou po splatnosti. Jako příjmy je zde uvedeno mzda [částka] a ostatní státní příspěvky [částka], tj. celkem [částka] (doklady k příjmům jsou pracovní smlouva, výpis z účtu a občanský průkaz) a jako výdaje žalované pak [částka] na bydlení, energie, [částka] na dopravu, jídlo, osobní náklady, [částka] na měsíční splátky stávajících půjček, tj. celkem [částka], použitelný příjem tedy činil [částka], který byl označen jako dostatečný, ačkoliv v žádosti je uvedeno, že žalovaná žádá o úvěr ve výši [částka] na 17 měsíců s měsíční splátkou [částka].

10. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] krajský soud dále zjistil, že žalovaná byla u společnosti [právnická osoba] [obec] zaměstnána od [datum] na dobu neurčitou jako dělnice při výrobě cukrovinek, místo výkonu práce bylo sjednáno provozovny [jméno] [příjmení].

11. Z kopie občanského průkazu krajský soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně měl k dispozici kopii platného občanského průkazu žalované, podle kterého byla žalovaná svobodná.

12. Z výpisů z účtu žalované za dobu od [datum] do [datum] krajský soud dále zjistil, že žalované byla na tento účet vyplacena od společnosti [právnická osoba] mzda dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka] a dne [datum] ve výši [částka]. Jako výdaj je zde uvedena dne [datum] úhrada exekuce ve výši [částka] a tři neprovedená inkasa pro nedostatek disponibilních prostředků ([částka] na účet [jméno] [příjmení] – úvěr, [částka] na účet [jméno] [příjmení] – internet a [částka] pro ŠJ ZŠ a MŠ [obec] – stravné [jméno] [příjmení]). Dne [datum] přišla na účet žalované částka [částka] od JUDr. [jméno] [příjmení], a to ze stejného účtu, na který byla před tím stržena úhrada exekuce, na to pak žalovaná vybrala částku [částka] z bankomatu a [částka] uhradila kartou v [příjmení] – [obec], do konce června 2017 pak byly z účtu jen strhávány poplatky a daň z úroku a připsán kreditní úrok [částka]. Dne [datum] byla provedena trvalá platba [částka] na účet [jméno] [příjmení] (popis úvěr) a dne [datum] trvalá platba [částka] na další účet [jméno] [příjmení] (popis internet), žalovaná vybrala z bankomatu [částka] a kartou uhradila v [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [obec] celkem [částka], do konce července 2017 pak byly z účtu jen strhávány poplatky a daň z úroku a připsán kreditní úrok [částka]. Dne [datum] byla z účtu stržena částka [částka] na úhradu exekuce, dne [datum] byla provedena trvalá platba [částka] na účet [jméno] [příjmení] (popis úvěr), zbylá dvě inkasa pak nebyla provedena pro nedostatek disponibilních prostředků ([částka] na účet [jméno] [příjmení] – internet a [částka] pro ŠJ ZŠ a MŠ [obec] – stravné [jméno] [příjmení]), dále žalovaná vybrala z bankomatu [částka] a kartou uhradila v [jméno] [příjmení], [příjmení] [jméno], v prodejně [příjmení] a na čerpací stanici celkem [částka], do konce srpna 2017 pak byly z účtu jen strhávány poplatky a daň z úroku a připsán kreditní úrok [částka].

13. Z potvrzení o zaplacení úplaty krajský soud zjistil, že společnost [právnická osoba] potvrdila, že dne [datum] byla uhrazena celá kupní cena dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] mezi společností [právnická osoba] a společností [právnická osoba]

14. Ze sdělení UniCredit bank Czech Republic and [právnická osoba] krajský soud zjistil, že tato banka u bezúčelových úvěrů ve výši [částka] na [anonymizováno] měsíců v [anonymizováno] [rok] požadovala úrokovou sazbu [anonymizováno] až [anonymizováno] ročně dle typu a parametrů úvěru a dle rizikové kategorie klienta.

15. Ze sdělení Raiffeisenbank a. s. krajský soud zjistil, že ani tato banka, ani [právnická osoba], která se s ní sloučila fúzí, takový úvěr žalované neposkytla.

16. Ze sdělení Komerční banky a. s. krajský soud zjistil, že tato banka u bezúčelových úvěrů ve výši [částka] na [anonymizována dvě slova] v září [rok] požadovala úrokovou sazbu [anonymizováno] ročně.

17. Ze sdělení ČSOB, a. s. krajský soud zjistil, že tato banka u bezúčelových úvěrů ve výši [částka] na [anonymizována dvě slova] v září [rok] požadovala úrokovou sazbu [anonymizováno] ročně standardně a [anonymizováno] ročně v případě, že si k nim klient převedl i platební styk.

18. Ze sdělení České spořitelny a. s. krajský soud zjistil, že tato banka u bezúčelových úvěrů ve výši [částka] na [anonymizováno] měsíců v září [rok] požadovala úrokovou sazbu [anonymizováno] ročně.

19. Důkazní návrhy žalobkyně rozsudky Krajského soudu v Plzni č. j. 64 Co 7/2021-72 a č. j. 64 Co 11/2021-78 krajský soud zamítl, a to pro nadbytečnost, když s ohledem na právní závěry uvedené níže nebylo jejich provedení za účelem řádného zjištění skutkového stavu třeba, navíc závěry těchto rozsudků žalobkyně nehodlala doplňovat zjištění skutkového stavu věci, ale podpořit své právní závěry uvedené v odvolání.

20. S ohledem na zopakované a nově provedené dokazování přejímá krajský soud jako správné všechny skutkové závěry okresního soudu s tím doplněním, že pro posouzení úvěruschopnosti právní předchůdce žalobkyně vycházel z toho, že žalovaná je zaměstnána, žije s dcerou [jméno], která navštěvuje mateřskou nebo základní školu, u rodičů, její příjmy tvoří mzda ve výši [částka] měsíčně a ostatní státní příspěvky ve výši [částka] měsíčně, tj. celkem [částka] (což bylo doloženo jen pracovní smlouvou, výpisy z bankovního účtu a občanským průkazem) a její výdaje tvoří [částka] na bydlení, energie, [částka] na dopravu, jídlo, osobní náklady (pracuje v [obec]), [částka] na měsíční splátky stávajících půjček, tj. celkem [částka], použitelný příjem tedy činil [částka]. Na majetek žalované je vedena exekuce.

21. V první řadě krajský soud předesílá, že stejně jako okresní soud posoudil věc v souladu s ustanovením § 3028 odst. 1 o. z. dle nové právní úpravy, tedy dle o. z., neboť k uzavření smlouvy o úvěru došlo po [datum].

22. Pokud jde o právní závěry okresního soudu, i přes to, že výrok I. napadeného rozsudku, kterým byly nároky z titulu bezdůvodného obohacení žalobkyni částečně přiznány, nabyl právní moci, dospěl krajský soud k závěru, že mezi účastníky dosud nebyla pravomocně vyřešena otázka platnosti samotného úvěrového vztahu a krajský soud tedy není závěrem okresního soudu o neplatnosti smlouvy o úvěru dle ustanovení § 159a odst. 3 o. s. ř. vázán, neboť s ohledem na to, že napadeným výrokem II. byla část nároků z této smlouvy právě s ohledem na právní posouzení její (ne) platnosti, které žalobkyně svým odvoláním napadá, zamítnuta, nebyla otázka platnosti smlouvy o úvěru jako takové pravomocným výrokem I. beze zbytku vyřešena a její platnost jako celku tedy je krajský soud oprávněn v rámci odvolacího řízení přezkoumat.

23. Krajský soud jako správné přejímá právní závěry okresního soudu o tom, že smlouva o úvěru je neplatná dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 o. z. a že tedy žalobkyně, jejíž aktivní věcná legitimace byla v řízení prokázána, má nárok pouze na vypořádání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 o. z.

24. Vzhledem k obsahu odvolacích námitek žalobkyně, se krajský soud zabýval otázkou platnosti smlouvy o úvěru, když se v první řadě po částečném zopakování dokazování neztotožňuje se závěrem okresního soudu, že právní předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy o úvěru řádně přezkoumal úvěruschopnost žalované. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z [webová adresa]). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne [datum], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice o spotřebitelském úvěru“), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] (rozsudek dostupný na [webová adresa]). Okresní soud tedy byl oprávněn se otázkou řádného prověření úvěruschopnosti zabývat. Jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb., tyto závěry však jsou aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný z [webová adresa]). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr Evropské Unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] (rozhodnutí dostupné z [webová adresa]), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek.

25. V daném případě měl právní předchůdce žalobkyně k dispozici prohlášení žalované o jejích příjmech a výdajích a doklady o jejích příjmech a částečně i výdajích (pracovní smlouva, výpisy z účtu za červen až srpen 2017 a platný občanský průkaz žalované), tyto informace a doklady však nebyly úplné a rovněž je chybně vyhodnotil, když dospěl k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet. V první řadě ze samotného prohlášení žalované je zřejmé, že není schopna úvěr řádně splácet, když jako příjem použitelný měsíčně na splácení je v žádosti vypočtena částka [částka] (bez započítání jakékoliv rezervy), ačkoliv sjednaná splátka úvěru činí [částka] měsíčně, tedy částku téměř dvojnásobnou. Navíc z předložených výpisů z účtu žalované je kromě správnosti údaje o výši mzdy žalované (a jednou exekutor žalované vyplatil zřejmě přeplatek nebo neoprávněně stržené částky z exekuce, což ale nepředstavuje pravidelný příjem žalované) zřejmé, že tyto příjmy žalované nestačí ani k hrazení běžných výdajů, když zadané trvalé příkazy (splátka úvěru [částka], platba za internet [částka] a stravné dcery žalované) opakovaně nebyly provedeny z důvodu nedostatku prostředků na účtu. Z výpisů z účtu je pak rovněž zřejmé, že na účet žalované je vedena exekuce, když dochází ke strhávání částek exekutorem, což rovněž značně snižuje schopnost žalované jakékoliv splátky hradit. Navíc je z výpisu z účtu a z žádosti o úvěr zřejmé, že v částce [částka] na dopravu, jídlo a osobní náklady, která je podhodnocená i jako náklad na stravu a běžné hygienické potřeby žalované a jednoho dítěte na základní škole nebo ve školce, když neodpovídá ani částkám dle ustanovení § 3 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu (dále jen „zákon o životním a existenčním minimu“), které představují státem kalkulované minimální výdaje, tedy výdaje na stravu a hygienické potřeby, příp. základní ošacení, nikoliv však již na bydlení či další výdaje, musí být započtena i měsíční (často trvalým příkazem neprovedená) platba [částka] za internet, doprava žalované z bydliště ([část obce]) do zaměstnání ([obec]) a zpět a rovněž náklady žalované na telefon, který uvedla v kontaktních údajích v žádosti. Výše těchto výdajů je tedy nereálná. Žádné doklady o ostatních státních příspěvcích ve výši [částka] jako dalších pravidelných měsíčních příjmech žalované pak právní předchůdce žalobkyně k dispozici neměl. Za této situace, kdy tvrzení žalované o jejích výdajích budily, resp. měly budit, zásadní pochybnosti o jejich správnosti a úplnosti, a tvrzené příjmy nebyly zcela doložené, bylo povinností právního předchůdce žalobkyně vyžádat si od žalované i další doklady o jejích příjmech a výdajích (např. doklady o placení telefonu a o vyplácení státních příspěvků ve výši [částka]), což však neučinil. Navíc z tvrzení samotné žalované v žádosti o úvěr vyplývá, že ani dle tvrzených údajů nemá měsíčně dostatek prostředků na sjednanou splátku a z dokladů, které měl právní předchůdce žalobkyně k dispozici (výpisy z účtů) se pak podává, že výdaje žalované přesahují její příjmy a není tedy schopna úvěr splácet, což se nakonec stalo, když žalovaná na úvěr žádnou splátku neuhradila. Z těchto důvodů tedy krajský soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalované řádně a smlouva o úvěru je tedy dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 o. z. neplatná, a to v celém rozsahu, byť z jiných důvodů, než dovodil okresní soud.

26. Žalobkyně tedy má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním z neplatné smlouvy dle ustanovení § 2993 o. z., jak správně uzavřel okresní soud. Při závěru, jak se projeví neplatná smlouva v majetkové sféře účastníků takové smlouvy, je třeba zohlednit jak vydané, tak i přijaté hodnoty. Není pak bez významu povaha vzájemného plnění, které si účastníci musejí obecně vydat. V případě smluv o úvěru se typicky jedná o vzájemné peněžité plnění, tedy o vzájemnou restituční povinnost stejného druhu (stejnorodé plnění). V případě stejnorodého (peněžitého) plnění tak poskytnutí protiplnění obohaceným fakticky snižuje rozsah prospěchu obohaceného. Uvedené tak znamená, že majetková sféra obohaceného se bez spravedlivého důvodu zvětšila pouze co do přesahu získaného prospěchu nad hodnotami poskytnutými druhé straně. Jinak řečeno, smluvní strana neplatné smlouvy může žádat jen toho, oč plnění jí poskytnuté převyšuje objem majetkových hodnot, jež sama přijala. Taková kvantifikace bezdůvodného obohacení pak nevyžaduje vznesení námitky vzájemného vypořádání žalovanou stranou dle ustanovení § 2993 o. z., neboť nepředstavuje specifický synallagmatický způsob vypořádání získaného bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z., když určení výše takového ochuzení není otázkou synallagmatického vypořádání bezdůvodného obohacení, ale otázkou kvantifikace bezdůvodného obohacení před jeho vypořádáním. Veden těmito závěry tak krajský soud uzavírá, že žalobkyně byla ochuzena o částku [částka], kterou právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl na základě neplatné smlouvy, když žalovaná žalobkyni, ani jejím právním předchůdcům neuhradila nic. Žalobkyni pak rovněž vznikl i nárok na úhradu úroků z prodlení z této částky, neboť k vrácení jistiny úvěru byla žalovaná vyzvána v předžalobní výzvě, jak rovněž správně dovodil okresní soud. K dlužné jistině tedy žalobkyni dle ustanovení § 1970 o. z. náleží i úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od [datum], když výzvou odeslanou žalované dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení mimo jiné i nevrácené jistiny úvěru. Dle běžného běhu věcí pak lze předpokládat, že do hmotněprávní dispozice žalované se tato výzva dostala nejpozději třetí pracovní den po odeslání, tedy dne [datum], splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení tak nastala dne [datum] a do prodlení s vrácením této částky se žalovaná dostala dne [datum], jak rovněž správně dovodil okresní soud. Úrok z prodlení tedy žalobkyni náleží, jak jej okresní soud žalobkyni výrokem I. napadeného rozsudku okresního soudu přiznal. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru (z důvodu řádného neprověření úvěruschopnosti, nikoliv pro rozpor některého ujednání s dobrými mravy) pak žalobkyně nemá nárok na úrok z úvěru, ani na smluvní pokutu, ohledně kterých žalobkyně podala odvolání. Nárok na úrok z úvěru pak nelze dovozovat ani z obecné úpravy bezdůvodného obohacení (§ 2999 a násl. o. z.), neboť krajský soud dovodil neplatnost smlouvy o úvěru z důvodu řádného neprověření úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobkyně a pro tento důvod neplatnosti smlouvy zákon obsahuje speciální úpravu způsobu vypořádání bezdůvodného obohacení, která užití výše uvedené obecné úpravy vylučuje, a to v ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které výslovně uvádí, že spotřebitel je v takovém případě povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. Již z tohoto důvodu tedy žalobkyni v případě neplatnosti smlouvy pro řádné neposouzení úvěruschopnosti žádná peněžitá náhrada za užívání finančních prostředků jejího právního předchůdce náležet nemůže.

27. Z výše uvedených důvodů krajský soud rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu výroku II. a ve výroku III. dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, o kterých rozhodl okresní soud zcela správně, když správně určil poměr úspěchu a neúspěchu stran sporu s tím, že žalované v řízení před okresním soudem dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, a krajský soud pro stručnost na tyto závěry okresního soudu obsažené v odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku zcela odkazuje.

28. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla v odvolacím řízení z procesního hlediska zcela úspěšná, neboť odvolání žalobkyně nebylo vyhověno. Žalobkyně by tedy měla mít povinnost uhradit žalované plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, žalované však v odvolacím řízení dle obsahu spisu rovněž žádné náklady řízení nevznikly, krajský soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.