75 CO 264/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa zastoupena advokátkou Mgr. jméno příjmení , anonymizována tři slova . sídlem adresa o zaplacení částky 47.330 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 8. 3. 2022, č. j. 4 C 47/2021-102,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění tak, že žaloba aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci a) částku ve výši 35.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5.000 Kč od 21. 12. 2019 do 27. 12. 2019, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5.000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5.000 Kč od 21. 2. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5.000 Kč od 21. 3. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5.000 Kč od 21. 4. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5.000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5.000 Kč od 21. 6. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5.000 Kč od 21. 7. 2020 do zaplacení, b) částku ve výši 5.920 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5.920 Kč od 21. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 32.920 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud vyhověl žalobě žalobce a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 35.000 Kč s příslušenstvím tak, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku, a dále částku 5.920 Kč s příslušenstvím tak, jak je specifikováno ve výroku I. rozsudku (výrok I.), a dále povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 28.659,60 Kč (výrok II.).

2. Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že žalobce se návrhem doručeným soudu dne 7. 1. 2021 domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 40.000 Kč jakožto dlužného nájemného za období měsíce leden až srpen 2020 po 5.000 Kč měsíčně spolu s úroky z prodlení a dále smluvní pokuty, když pro případ prodlení se zaplacením nájemného se žalovaná nájemní smlouvou současně zavázala žalobci k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Okresní soud uzavřel, že žalobce prvně pronajal žalované, a to pod hlavičkou [anonymizována dvě slova] na dobu určitou od 1. 9. 2018 do 31. 8. 2019 nebytové prostory sloužící k podnikání v nemovitosti žalobce v [obec] na [adresa], a to ve druhém patře jako nezařízené o výměře [výměra] s výší nájemného 10.000 Kč měsíčně, když v nájemném nebyly zahrnuty poplatky za služby spojené s užíváním prostor, a to elektrická energie, vodné, stočné, plyn, teplo, teplá voda, odvoz odpadu, koncesionářské poplatky za televizi a rozhlas. Pro případ prodlení se zaplacením nájemného se žalovaná nájemní smlouvou současně zavázala žalobci k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Další nájemní smlouvou ze dne 1. 9. 2019 pak pronajal žalobce jako pronajímatel žalované pod hlavičkou [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] nebytové prostory sloužící k podnikání v nemovitosti žalobce v [obec] na [adresa], a to ve druhém patře jako nezařízené o výměře [výměra] k provozování podnikatelské činnosti kancelářské na dobu určitou od 1. 9. 2019 do 31. 8. 2020 s výší nájemného 5.000 Kč měsíčně, když v nájemném opět nejsou zahrnuty poplatky za služby spojené s užíváním nebytových prostor. Žalovaná uhradila na účet žalobce dne 25. 9. 2019 částku 10.000 Kč jako nájemné za září a říjen 2019, dne 29. 10. 2019 částku 5.000 Kč za listopad, dne 25. 11. 2019 částku 5.000 Kč na prosinec a dne 27. 12. 2019 částku 5.000 Kč jako nájemné za leden 2020. Žalovaná doručila žalobci listinu nazvanou jako ukončení nájmu nebytového prostoru ze dne 31. 12. 2019 a v této listině odkazuje na uzavřenou nájemní smlouvu ze dne 1. 9. 2018 v nemovitosti žalobce na [anonymizována dvě slova] v [obec]. Toto okamžité ukončení nájmu odůvodnila žalovaná tím, že jí ze strany žalobce nebyl umožněn řádný výkon pronájmu, tedy podnikání žalované, a to zákaz směřující k nemožnosti mít viditelné označení podnikání žalované na vnější straně budovy a nepravdivé informace o způsobu a výdajích k vytápění nebytových prostor s odkazem na ustanovení § 2027 a § 2232 občanského zákoníku. Ukončení nájemního vztahu pak označila žalovaná dnem 31. 1. 200 (zřejmě myšleno dne 31. 1. 2020). Zásilka byla předána k poštovní přepravě dne 6. 1. 2020. V průběhu roku 2020 mezi sebou účastníci komunikovali ohledně vyúčtování elektřiny, žalovaná se dožadovala schůzky s žalobcem, zaslala mu klíče od nebytových prostor, dožadovala se předání vyklizené kanceláře a žalobce upozorňoval žalovanou na neuhrazený nájem a nesouhlasil s ukončením nájmu pro neplatnost výpovědi. Okresní soud na základě takto zjištěného skutkového stavu dovodil, že žaloba byla podána důvodně co do částky ve výši 35.000 Kč a smluvní pokuty ve výši 5.920 Kč, když mezi účastníky nebylo sporné, že žalovaná měla od žalobce pronajaty prostory sloužící k podnikání, a to na základě dvou nájemních smluv. Rovněž bylo nesporné, že žalovaná neuhradila nájemné za měsíce únor až srpen 2020 ve výši 5.000 Kč měsíčně, a to na základě druhé nájemní smlouvy ze dne 1. 9. 2019. Pokud jde o tvrzení žalované, že okamžitě ukončila tento nájemní vztah, tak okresní soud dovodil, že z právní úpravy zániku nájmu ujednaného na dobu určitou vyplývá, že takový nájemní vztah by měl zásadně skončit až uplynutím sjednané doby. Nájem nelze ukončit z libovůle jedné ze stran nájemního vztahu, vždy k tomu musí být splněny zákonné důvody. Podle okresního soudu žalovaná neprokázala, že tento nájemní vztah důvodně okamžitě ukončila, když předně okresní soud uvedl, že listina nazvaná jako ukončení nájmu nebytového prostoru ze dne 1. 12. 2019 je neurčitá, když žalovaná ukončuje nájemní vztah ze dne 31. 12. 2019 a odkazuje přitom na první nájemní smlouvu ze dne [datum], přičemž první nájem skončil uplynutím doby určité. Dále je podle okresního soudu listina nekonkrétní, zejména pokud jde o tvrzený důvod ukončení nájmu. Pokud jde o označení a reklamu prostor, pak žalovaná měla možnost v souladu s ustanovení´m § 2305 občanského zákoníku požádat písemně pronajímatele – žalobce o udělení souhlasu s označením pronajatého prostoru výraznější reklamou, což však neučinila. Okresní soud tak uzavřel, že žalobce v řízení prokázal uplatněný nárok na úhradu smlouvou sjednaného nájemného za měsíce únor až srpen 2020, a proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobci jednak částku ve výši 35.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, a jednak smluvní pokutu sjednanou v nájemní smlouvě, která podle okresního soudu nebyla žalovanou v řízení nijak zpochybňována a není podle okresního soudu nepřiměřená.

3. Proti tomuto rozsudku okresního soudu podala žalovaná včasné odvolání s tím, že navrhuje změnu rozsudku okresního soudu a zamítnutí žaloby. Odvolatelka uvedla, že okresnímu soudu opakovaně sdělovala důvody, které ji vedly k okamžitému ukončení nájemního vztahu s žalobcem. Žalovaná byla povinna hradit každý měsíc nájemné + zálohy na elektrickou energii, přičemž smlouvu o dodávkách elektrické energie uzavřela sama se společností e.on za příslušné odběrné místo, ke kterému jí bylo žalobcem sděleno, že odpovídá odběru elektrické energie za jí pronajaté prostory. Žalovaná nicméně nemohla tušit, že až do prvního vyúčtování roční spotřeby elektrické energie, že bude nucena hradit vysoké nedoplatky, tedy že rozhodně není možné, aby jí byla ze strany e.onu účtována pouze spotřebovaná elektrická energie za pronajaté prostory. Při velikosti pronajatých prostor, četnosti užívání a dále také množství spotřebičů není vyúčtovaná spotřeba elektrické energie absolutně adekvátní. Žalovaná se obrátila na dodavatele energie s reklamací, o pochybení ze strany dodavatele se však nejednalo. Zároveň se obrátila na žalobce jako vlastníka nemovitosti, tento s ní tuto otázku nechtěl řešit a nekomunikoval. Žalobce se rovněž nechoval jako řádný pronajímatel, navíc změnil ve věci reklamy žalované podmínky nájemního vztahu v průběhu druhé nájemní smlouvy. Žalobce požadoval předžalobní výzvou a následně žalobou částku 40.000 Kč s příslušenstvím, částečným zpětvzetím požadoval následně částku 35.000 Kč, a je tak zřejmé, že de facto ani neměl přehled o přijatých platbách za nájemné, což ukazuje, že jakožto pronajímatel fungoval pouze v případě uplatňování svých práv z nájemní smlouvy, tedy když inkasoval nájemné. Dle názoru žalované nájemní vztah skončil nejpozději k 30. 4. 2020 vzhledem k ustanovení § 2287 občanského zákoníku, které stanoví, že nájemce může vypovědět nájem na dobu určitou, změní-li se okolnosti, z nichž strany při vzniku závazku ze smlouvy o nájmu zřejmě vycházely, do té míry, že po nájemci nelze rozumně požadovat, aby v nájmu pokračoval. Jedná se tedy o maximálně tři další měsíce, za které by pronajímatel, tedy žalobce, mohl požadovat nájemné hradit. Žalovaná navíc požadovala provedení dalšího důkazu, a to k vyřešení otázky, zda je možné, aby spotřebovala za pronajaté prostory takové množství elektrické energie, která jí byla vyúčtována. Okresní soud tento navrhovaný důkaz zamítl. Žalovaná opakovaně soud upozorňovala na skutečnost, že vyúčtování spotřeby elektrické energie s takto vysokým nedoplatkem jí bylo doručeno až v době, kdy měla již druhou nájemní smlouvu s žalobcem uzavřenou. Nešlo po žalované rozumně požadovat, aby setrvávala v tomto nájemním vztahu, platila navíc desetitisíce za energie, které nespotřebovávala a nemohla mít adekvátně a výrazně a viditelně označeny poskytované služby na budově. Žalované tedy nezbylo, než nájem ukončit formou, kterou takto učinila, a rozhodně se nejednalo o žádnou libovůli žalované.

4. Žalobce se k odvolání žalované písemně nevyjádřil, v průběhu odvolacího jednání uvedl, že rozhodnutí okresního soudu považuje za zcela věcně správné a navrhl jeho potvrzení.

5. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné, byť částečně z jiných důvodů, než se v něm podává.

6. Z obsahu spisu krajský soud zjistil, že žalobou ze dne 7. 1. 2021 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 40.000 Kč s příslušenstvím a částky 7.330 Kč s příslušenstvím jako smluvní pokuty. Okresní soud ve věci dne 13. 1. 2021 rozhodl elektronickým platebním rozkazem, kterým žalobě žalobce v celém rozsahu vyhověl. Žalovaná podala proti platebnímu rozkazu v zákonné lhůtě odpor, nepopírala uzavření nájemní smlouvy, ale namítala, že jí nebyl umožněn řádný výkon pronájmu, kdy jí byl dán zákaz viditelného označení podnikání, dále že jí byly poskytnuty nepravdivé informace o způsobu vytápění a odběru vody, a dále se žalobě bránila tvrzením, že nájemní vztah vypověděla výpovědí ze dne 31. 12. 2019 Okresní soud u jednání 27. 5. 2021 provedl listinné důkazy, u jednání dne 14. 9. 2021 vyslechl svědkyni [příjmení], u jednání 7. 12. 2021 provedl účastnický výslech žalobce a výslech svědkyň [příjmení] a [příjmení] a dále účastnický výslech žalované. Usnesením ze dne 24. 1. 2022 okresní soud řízení na základě částečného zpětvzetí žaloby ze strany žalobce zastavil, a to co do částky jistiny představující nájemné za měsíc leden 2020 ve výši 5.000 Kč s příslušenstvím, a dále co do částky představující část žalované kapitalizované smluvní pokuty v sazbě 36,5 % ročně běžící z částky 5.000 Kč od 28. 12. 2019 do 5. 10. 2020 ve výši 1.410 Kč s příslušenstvím. Usnesení nabylo právní moci dne 9. 2. 2022. U soudního jednání dne 1. 3. 2022 okresní soud zamítl návrh žalované na nařízení důkazu znaleckým posudkem, byly předneseny závěrečné návrhy a dne 8. 3. 2022 vyhlásil okresní soud napadený rozsudek.

7. Krajský soud v prvé řadě konstatuje, že odvolací jednání proběhlo bez účasti žalované a její právní zástupkyně, když odvolací soud žádosti žalované o odročení odvolacího jednání nevyhověl, když důvody, které žalovaná v této žádosti uvedla, neshledal opodstatněnými, neboť nebyly doloženy.

8. Krajský soud přejímá skutkové závěry okresního soudu tak, jak je okresní soud zjistil z provedených důkazů, přičemž v průběhu odvolacího jednání částečně zopakoval dokazování, a to listinou ze dne 31. 1. 200 (správně 2020) na č. l. 19 spisu a nájemní smlouvou ze dne [datum] na č. l. 34 spisu.

9. Z těchto listinných důkazů odvolací soud nad rámec zjištění okresního soudu zjistil, že dne [datum] byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena smlouva o nájmu prostoru sloužícího k podnikání, v níž žalobce jakožto pronajímatel prohlásil, že je výlučným vlastníkem budovy [adresa] na [anonymizována dvě slova], [PSČ] [obec], a prohlásil, že v nemovitosti se nachází v prvním patře prostor sloužící k podnikání o celkové výměře [výměra] skládající se ze dvou místností a společných prostor skládajících se z chodby, WC, úklidové komory a vstupní chodby. Předmětem nájmu byl nájem prostor takto specifikovaných. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, počínaje dnem [datum], konče dnem 31. 8. 2020 Smluvní strany se dohodly, že nájemní vztah na dobu určitou skončí mimo jiné výpovědí nájemce, jestliže ztratí způsobilost k provozování činnosti, k jejímuž výkonu je prostor sloužící k podnikání určen, přestane být pronajatý prostor z objektivních důvodů způsobilý k výkonu činnosti, k němuž byl určen, a pronajímatel nezajistí nájemci odpovídající náhradní prostor, porušuje-li pronajímatel hrubě své povinnosti vůči nájemci. Výpověď je v tomto případě písemná a musí být v ní uveden výpovědní důvod, jinak je neplatná. Výpovědní doba činí tři měsíce. Dále si účastníci sjednali, že nájem zaniká smrtí nájemce a zánikem právnické osoby bez právního nástupce, byla-li tato osoba nájemcem. V článku VI. bod 7. si účastníci sjednali, že oznámí-li nájemce řádně a včas pronajímateli vadu předmětu nájmu, kterou má pronajímatel odstranit, a neodstraní-li pronajímatel vadu bez zbytečného odkladu, takže nájemce může předmět nájmu užívat jen s obtížemi, má nájemce právo na přiměřenou slevu z nájemného nebo může provést opravu také sám a požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů. Ztěžuje-li však vada zásadním způsobem užívání, nebo znemožňuje-li zcela užívání, má nájemce právo na prominutí nájemného nebo může nájem vypovědět bez výpovědní doby. Z listiny nazvané ukončení nájmu nebytového prostoru pak vyplývá, že žalovaná zaslala žalobci listinu datovanou dnem 31. 12. 2019, v níž uvedla, že smluvní strany uzavřely dne 1. 9. 2018 nájemní smlouvu prostoru sloužícího podnikání na adrese [adresa] na [anonymizována dvě slova], [PSČ] [obec] v [katastrální uzemí], [územní celek], vše zapsáno v katastru nemovitostí Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, [stát. instituce], na [list vlastnictví], v prvním patře o celkové výměře [výměra] skládající se ze dvou místností a společných prostor skládajících se z chodby, WC, úklidové komory a vstupní chodby. Žalovaná uvedla, že vzhledem k tomu, že není ze strany pronajímatele umožněn řádný výkon pronájmu, tedy jejího podnikání v pronajatých prostorech (zákaz směřující k nemožnosti mít viditelné označení podnikání na vnější straně budovy i vnitřních prostorech, poskytnuté nepravdivé informace o způsobu, a tedy i výdajů, k vytápění prostor), je žalovaná nucena nájemní vztah ukončit. Dle § 2227 občanského zákoníku stane-li se věc nepoužitelnou k ujednanému účelu, nebo není-li ujednán, k účelu obvyklému, a to z důvodů, které nejsou na straně nájemce, má nájemce právo vypovědět nájem bez výpovědní doby. Dle § 2232 porušuje-li strana zvlášť závažným způsobem své povinnosti, a tím působí značnou újmu druhé straně, má dotčená strana právo vypovědět nájem bez výpovědní doby. Dále je v listině uvedeno ukončení nájemního vztahu 31. 1.

200. Listina je podepsaná nájemkyní [jméno] [příjmení], datovaná je dnem 31. 12. 2019.

10. Odvolací soud se v prvé řadě ztotožňuje se skutkovými závěry okresního soudu tak, jak je okresní soud rekapituluje v bodě 17. odůvodnění napadeného rozsudku s doplněním tak, jak bylo shora zjištěno z částečného zopakování dokazování v odvolacím řízení. Okresní soud správně uzavřel, že mezi účastníky nebylo sporné, že žalovaná měla od žalobce pronajaty prostory sloužící k podnikání, a to na základě dvou nájemních smluv. Rovněž tak nebylo sporné, že žalovaná neuhradila nájemné za měsíce únor až srpen 2020 ve výši 5.000 Kč měsíčně, a to na základě druhé nájemní smlouvy ze dne [datum]. Podstatnou otázkou pro posouzení důvodnosti žalobcem uplatněného nároku bylo vyřešení otázky, zda nájemní vztah mezi účastníky uzavřený skončil výpovědí ze strany žalované či nikoliv. Okresní soud v tomto směru dovodil, že z právní úpravy zániku nájmu ujednaného na dobu určitou vyplývá, že takový nájemní vztah by měl zásadně se zákonem předvídanými výjimkami skončit až uplynutím sjednané doby. Nájem tedy podle okresního soudu nelze ukončit z libovůle jedné ze stran nájemního vztahu, vždy k tomu musí být splněny zákonné důvody, a žalovaná podle okresního soudu neprokázala, že tento nájemní vztah důvodně okamžitě ukončila. V této souvislosti okresní soud vyhodnotil listinu nazvanou jako ukončení nájmu nebytového prostoru ze dne 1. 12. 2019 jako neurčitou s tím, že žalovaná ukončuje nájemní vztah dne 31. 12. 2019 a odkazuje přitom na první nájemní smlouvu ze dne [datum], přičemž první nájemní vztah skončil uplynutím doby určité. Dále je podle okresního soudu listina nekonkrétní, pokud jde o tvrzený důvod ukončení nájmu, a dále je ukončení nájemního vztahu označeno nesprávným datem 31. 1. 200.

11. S tímto závěrem okresního soudu se odvolací soud neztotožňuje. V prvé řadě z nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne [datum] vyplývá, že účastníci se dohodli, že smlouva je uzavřena na dobu určitou, počínaje dnem [datum], a konče dnem 31. 8. 2020. Dále si účastníci v článku IV. mimo jiné dohodli, že nájemní vztah na dobu určitou skončí výpovědí nájemce, jestliže ztratí způsobilost k provozování činnosti, v jejímuž výkonu je prostor sloužící k podnikání určen, přestane být najatý prostor z objektivních důvodů způsobilý k výkonu činnosti, k němuž má být určen, a pronajímatel nezajistí nájemci odpovídající náhradní prostor, porušuje pronajímatel hrubě své povinnosti vůči nájemci. Výpověď je v obou případech písemná a musí v ní být uveden výpovědní důvod, jinak je neplatná, přičemž výpovědní doba činí tři měsíce. Dále si účastníci v článku VI. bod 7. sjednali, že oznámí-li nájemce řádně a včas pronajímateli vadu předmětu nájmu, kterou má pronajímatel odstranit, a neodstraní-li pronajímatel vadu bez zbytečného odkladu, takže nájemce může předmět nájmu užívat jen s obtížemi, má právo na přiměřenou slevu z nájemného nebo může provést opravu sám a požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů. Ztěžuje-li však vada zásadním způsobem užívání, nebo znemožňuje-li zcela užívání, má nájemce právo na prominutí nájemného nebo může nájem vypovědět bez uvedení výpovědní doby. Předmětem této nájemní smlouvy dle článku I. bod 2. byly prostory nacházející se v prvním patře budovy [adresa] na [anonymizována dvě slova], [PSČ] [obec], a to prostory sloužící k podnikání o celkové výměře [výměra] skládající se ze dvou místností a společných prostor skládajících se z chodby, WC, úklidové komory a vstupní chodby.

12. Okresní soud správně zjistil, že žalovaná dopisem datovaným 31. 12. 2019 vypověděla nájemní vztah, přičemž tato listina se dostala do dispoziční sféry žalobce. Okresní soud však uzavřel, že žalovaná neprokázala, že by nájemní vztah byl důvodně okamžitě ukončen, neboť listina nazvaná jako ukončení nájmu nebytového prostoru ze dne 1. 12. 2019 je neurčitá a nemohla vyvolat účinky okamžité výpovědi.

13. S tímto závěrem okresního soudu se odvolací soud neztotožňuje. V listině nazvané ukončení nájmu nebytového prostoru datované 31. 12. 2019 je řádně označena nájemkyně [jméno] [příjmení], řádně označen pronajímatel [jméno] [příjmení] a je v ní řádně vymezen nebytový prostor, který žalovaná vypovídá. Okresní soud vytkl zmíněné listině skutečnost, že odkazuje na nájemní smlouvu ze dne [datum], která skončila uplynutím doby, přičemž je zřejmé, že žalovaná vypovídá druhou nájemní smlouvu ze dne [datum]. Tato skutečnost podle názoru odvolacího soudu nezpůsobuje neurčitost, tudíž nicotnost tohoto právního jednání, neboť je zřejmé, a to podle vymezení předmětu nájmu, že žalovaná vypovídá předmět nájmu tak, jak byl sjednán právě ve smlouvě ze dne 1. 9. 2019, a samotný chybný odkaz na předchozí nájemní smlouvu výpověď z nájmu neurčitou nečiní. Stejně tak neurčitou nečiní uvedení nesprávného data ukončení nájemního vztahu dne 31. 1. 200, když se zjevně jedná o písařskou chybu, a správně má být uvedeno dne 31. 1. 2020 Odvolací soud konstatuje, že výpověď z nájmu ze dne 31. 12. 2019 má náležitosti řádného právního jednání a není jednáním nicotným, a byla by tedy schopna vyvolat zamýšlené účinky, tedy okamžité ukončení nájemního vztahu. Výpověď z nájmu také splňuje náležitosti, které si účastníci sjednali ve smlouvě, a to uvedení výpovědního důvodu, přičemž pro právní posouzení projednávané věci není podstatné, zda žalovaná existenci tvrzených výpovědních důvodů prokázala či nikoliv.

14. Okresní soud totiž pominul ustanovení § 2314 občanského zákoníku, dle kterého vypovídaná strana má právo do uplynutí jednoho měsíce ode dne, kdy jí byla výpověď doručena, vznést proti výpovědi námitky; námitky vyžadují písemnou formu. Nevznese-li vypovídaná strana námitky včas, právo žádat přezkoumání oprávněnosti výpovědi zanikne. Vznese-li vypovídaná strana námitky včas, ale vypovídající strana do jednoho měsíce ode dne, kdy jí námitky byly doručeny, nevezme svou výpověď zpět, má vypovídaná strana právo žádat soud o přezkoumání oprávněnosti výpovědi, a to do dvou měsíců ode dne, kdy marně uplynula lhůta pro zpětvzetí výpovědi.

15. Vypovídaná strana, tedy žalobce, s výpovědí učiněnou žalovanou nesouhlasil, což také dal žalované najevo, nicméně žalovaná svou výpověď nevzala zpět do jednoho měsíce ode dne, kdy jí byly námitky žalobce doručeny, a proto bylo na žalobci jako vypovídané straně, aby žádal soud o přezkoumání oprávněnosti výpovědi, a to ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy marně uplynula lhůta pro zpětvzetí výpovědi. Žalobce jako pronajímatel a vypovídaná strana takto nepostupoval, naopak přistoupil k podání žaloby na plnění s tím, že nájem skončil až uplynutím sjednané doby.

16. Odvolací soud však tento právní názor žalobce nesdílí, naopak má za to, že výpověď z nájmu byla platným právním jednáním a vedla k ukončení nájemného bez výpovědní doby, tedy tak, jak je ve výpovědi uvedeno, ke dni 31. 1. 2020. Tímto dnem nájem mezi účastníky sjednaný nájemní smlouvou ze dne [datum] skončil, a žalovaná nebyla nadále povinna platit žalobci za pronajaté prostory nájemné, a to z toho důvodu, že předmětné nebytové prostory vyklidila v lednu 2020 tak, jak sám žalobce uvedl ve své účastnické výpovědi. Rovněž tak bylo v řízení, jak vyplývá ze skutkových zjištění okresního soudu, prokázané, že žalovaná oznamuje žalobci vyklizení nebytových prostor a pokouší se o vrácení klíčů, žalobce ovšem tento postup neakceptoval.

17. V řízení bylo, jak správně konstatuje okresní soud, mezi účastníky nesporné, že žalovaná neuhradila nájemné za měsíce únor až srpen 2020, z čehož a contrario vyplývá, že uhradila nájemné až do měsíce ledna 2020, přičemž nájemní poměr skončil dne 31. 1. 2020 a po tomto datu již žalovaná povinna platit nájemné nebyla a nárok žalobcem uplatněný touto žalobou tak důvodný není.

18. Vzhledem ke shora uvedeným důvodům konstatuje krajský soud, že právní posouzení věci okresním soudem, pokud žalobě žalobce v celém rozsahu vyhověl, považuje krajský soud za nesprávné, neboť žalobci nárok na uplatněné nájemné nevznikl, a proto byl rozsudek okresního soudu podle ustanovení § 220 o. s. ř. změněn tak, že žaloba žalobkyně se v celém rozsahu zamítá.

19. Vzhledem ke změně rozsudku okresního soudu rozhodl krajský soud opětovně o náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně dle ustanovení § 224 odst. 2, § 142 odst. 1, § 146 o. s. ř. a uložil procesně neúspěšnému žalobci povinnost nahradit náklady řízení úspěšné žalované. Náklady řízení před soudem prvého stupně představují náklady za 9 účelně vynaložených úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, podání odporu proti platebnímu rozkazu, účast na soudním jednání dne 27. 5. 2021, dne 29. 6. 2021, dne 14. 9. 2021, dne 7. 12. 2021 a dne 1. 3. 2022, vyjádření ve věci samé ze dne 8. 6. 2021 a ze dne 14. 12. 2021 (dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. - advokátní tarif, dále jen„ AT“) ve výši 3.020 Kč za 1 úkon právní služby a ve výši 2.740 Kč za účast u jednání dne 1. 3. 2022. K těmto úkonům přísluší dále 9x režijní paušál á 300 Kč, tedy 2.700 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Celková výše nákladů řízení před soudem prvého stupně tak představuje částku 29.600 Kč. Žádné další náklady žalovaná v průběhu řízení před soudem prvého stupně neuplatnila.

20. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je pak dle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. odůvodněn skutečností, že žalovaná byla v odvolacím řízení zcela procesně úspěšná a přísluší jí právo na náhradu nákladů řízení za jeden úkon právní služby ve výši 3.020 Kč a 1x režijní paušál á 300 Kč, tedy celkem 3.320 Kč Náklady řízení před soudy obou stupňů tak představují částku 32.920 Kč, když jiné náklady žalovaná v průběhu řízení před soudem prvého stupně i v průběhu řízení odvolacího neuplatnila a nedoložila, že její zástupkyně je plátcem DPH.

21. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů byla dle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. určena jako třídenní a místem plnění bylo určeno sídlo advokátky žalované dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.