75 CO 277/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 8.272,44 eur s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 24. 3. 2022, č. j. 18 C 16/2019-389,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění takto: „ Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8.272,44 EUR se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 8.272,44 EUR od 16. 10. 2012 do zaplacení, se zamítá.“

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 102.416 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit státu- České republice na účet na účet Okresního soudu v Olomouci na náhradě nákladů řízení částku 11.854 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 8.272,44 EUR se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 8.272,44 EUR od 16. 10. 2012 do zaplacení (výrok I.), uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 142.437,61 Kč (výrok II.) a dále povinnost zaplatit státu – Okresnímu soudu v Olomouci náhradu nákladů řízení státu ve výši 11.854 Kč (výrok III.).

2. Okresní soud v napadeném rozsudku dospěl závěru, že žaloba je důvodná, kdy žalobkyně je ve věci aktivně věcně legitimována na základě platné smlouvy o postoupení pohledávky, kdy se žalobou domáhá splnění ručitelského závazku učiněného žalovaným jednostranným prohlášením dne 11. 10. 2012 uvedeným v textu dokumentu Dohoda o uznání závazku. Okresní soud ve věci aplikoval ust. § 303 obchodního zákoníku, dle něhož spočívá vznik ručení na jednostranném písemném prohlášení ručitele, a tak se nevyžaduje souhlas ani věřitele, ani dlužníka. K platnému převzetí ručitelského závazku tedy není potřeba, aby samotný text dokumentu dohoda o uznání závazku byl podepsán jak věřitelem, tak dlužníkem. V textu nazvaném dohoda o uznání závazku společnost [právnická osoba] uznala svůj závazek a podpis jejího zástupce (člena představenstva), jakož i ručitele, tedy žalovaného, ověřila notářka [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod pořadovým číslem [spisová značka] a rovněž [spisová značka]. Pokud žalovaný namítal neplatnost svého ručitelského prohlášení tím, že dohoda o uznání závazku nemá náležitosti dohody, tak v daném případě okresní soud dokument dohoda o uznání závazku považuje za jednostranné právní jednání společnosti [právnická osoba], jehož obsahem je uznání závazku [právnická osoba] vůči [právnická osoba] Podpisem dokumentu zástupce společnosti [právnická osoba] potvrdil v čl. II., že má vůči [právnická osoba] závazky v celkové výši 1.705.580,54 EUR z titulu neuhrazení faktur za odebrané zboží, když přesný výčet faktur a jejich obsahu je přílohou [číslo] daného dokumentu. Dále žalovaný jakožto zástupce společnosti v čl. III. uznal svůj závazek vůči [právnická osoba] Tím, že nebyly sjednány splátky závazků, zůstaly tyto závazky splatné dle původní splatnosti jednotlivých faktur. Pokud se tedy žalovaný v čl. IV. zavázal uhradit závazek společnosti (blíže specifikovaný v čl. II.), neuhradí-li závazek společnost v souladu s čl. III. dohody, pak toto uznání je zcela určité a platně učiněné. Žalovaný se v čl. IV. zavázal uhradit závazek, neuhradí-li společnost závazek věřiteli v souladu s článkem III. – tedy v souladu s textem uvedeným v čl. III. nikoliv v souladu s dohodou. Ručitelské prohlášení žalovaného tedy okresní soud vyhodnotil jako platné a určité. Pokud žalovaný namítal, že nezná splatnost ani výši splátek údajného dluhu, za který měl ručit, pak dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3727/2007 ze dne 30. 6. 2009, pokud se osoba zaručila za úhradu závazku právnické osoby, jejímž statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu je, nemůže se tato osoba dovolávat neznalosti podmínek pro úhradu dluhu, pokud podmínky byly mezi společností a věřitelem dány. Navíc přílohou dokumentu dohoda o uznání závazku je soupis jednotlivých neuhrazených faktur včetně termínu vystavení, splatnosti a dlužné částky. Rovněž na této příloze je podpis žalovaného, který tedy přesně věděl, za jakých podmínek jsou faktury vystavené společnosti za odběr zboží splatné. Okresní soud vzal k námitce žalovaného za prokázáno, že podpis na dokumentu dohoda o uznání závazku je žalovaného. K námitce věcné nepříslušnosti soudu s tím, že v dohodě o uznání závazku byla ujednána rozhodčí doložka, pak uzavřel, že jeho věcná příslušnost je dána, když dohoda o uznání závazku nebyla mezi [právnická osoba] [příjmení] a. s. a [právnická osoba] uzavřena, neboť nebyla oběma stranami podepsána, nebyla tedy ani platně sjednána rozhodčí doložka. Konečně pak k námitce žalovaného učiněné v závěrečném návrhu týkající se promlčení nároku žalobkyně, dospěl okresní soud k závěru, že nárok žalobkyně promlčen není, když dle ust. § 323 obchodního zákoníku, uzná-li někdo písemně svůj určitý závazek, má se za to, že v uznaném rozsahu tento závazek trvá v době uznání. Uznání závazku má účinky i vůči ručiteli. Uznání závazku je jednostranným právním úkonem, pro který obchodní zákoník předepisuje písemnou formu. Uznání závazku podle § 323 odst. 1 vylučuje možnost uplatnit námitku promlčení – která v daném případě dle ust. § 110 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, činí 10 let. [právnická osoba] jednostranně uznala svůj závazek, kdy toto uznání má účinky i vůči ručiteli, tj. žalovanému. K uznání závazku došlo k datu 11. 10. 2012, žaloba byla podána dne 9. 11. 2018, tedy ještě před uplynutím promlčecí doby (11. 10. 2022) .Ze všech těchto důvodů bylo žalobě vyhověno.

3. Proti tomuto rozsudku, a to proti všem jeho výrokům, podal včasné odvolání žalovaný, který navrhl rozhodnutí okresního soudu změnit tak, že žaloba bude zamítnuta. Namítal, že nárok žalobkyně nebyl z uvedených listin dostatečně prokázán. Je sice pravdou, že ručení je jednostranným právním úkonem, nicméně právě proto musí splňovat veškeré náležitosti právního jednání, mimo jiné nesmí působit zmatečně, neúplně, a musí odkazovat na platně sjednané dohody. Žalovaný má za to, že dokument nazvaný Dohoda o uznání závazku není dohodou. Chybí zde podpisy druhé smluvní strany. Samotný obsah dohody je neúplný, neupravuje žádné přesné určení závazku, a především se mělo jednat o dohodu mezi společností [právnická osoba] a společností [právnická osoba] Až jakmile by došlo k dohodě, mohlo být poskytnuto ručení ze strany žalovaného. Současně žalovaný napadá závěry soudu prvního stupně v tom, že bylo prokázáno, že by žalovaný podepsal dokument ze dne 11. 10. 2012 nazvaný Dohoda o uznání závazku coby ručitel. Jak ze znaleckého posudku, tak i provedených důkazů nevyplývá, že by byl podpis na daném dokumentu, který byl soudu navíc předložen pouze v kopii skutečným podpisem žalovaného, resp. že by jej na tento dokument skutečně žalovaný svou rukou pořídil, sám znalec posuzoval podpis žalovaného rovněž jen pouze z kopie listiny.

4. Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila tak, že navrhla rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit s tím, že zcela nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že by žalovaný nemohl převzít ručení za závazky společnosti [právnická osoba], pokud nebyla uzavřena Dohoda o uznání závazku. Dluh předmětné společnosti byl existující a na vznik ručení nemělo žádný vliv, zda společnost dluh uznala či nikoliv a zda se jej zavázala uhradit konkrétním způsobem či nikoliv. Dle ustanovení občanského zákoníku (patrně míněno obchodního) platného v době převzetí ručení žalovaným, převezme subjekt ručitelský závazek jednostranným prohlášením, což žalovaný na dokumentu označeném Dohoda o uznání závazku ze dne 11. 10. 2012 učinil. Žalovaný uvedl, že Dohoda o uznání závazku působí zmatečně, neúplně a neodkazuje na platně sjednané dohody. Bohužel žalovaný neuvedl, v čem uvedené spatřuje. Z četných soudních rozhodnutí vyplývá, že není důležité, jak je listina obsahující právní jednání označena (nazvána), ale je důležitý obsah dané listiny. Pro posouzení právního jednání, které subjekt učinil, je tedy důležité posouzení obsahu listiny, nikoliv jejího názvu. Žalobkyně tvrdila a prokázala, že listina nazvaná jako Dohoda o uznání závazku obsahuje ručitelské prohlášení žalovaného, kterým se žalovaný zavázal uhradit závazky [právnická osoba] vůči [právnická osoba], pokud tak neučiní společnost [právnická osoba] Jednalo se přitom o závazky vzniklé na základě odběru zboží společnosti žalovaného a vyúčtování jeho ceny daňovými doklady uvedenými v dokumentu nazvaném Uznání závazku. Pokud žalovaný namítá, že nebylo prokázáno, že podpis na Dohodě o uznání závazku u jména [jméno] [příjmení], je pravým podpisem žalovaného, pak před soudem 1. stupně byly vyslechnuty dožádaným soudem svědci a byl proveden znalecký posudek. Z předmětných důkazů vyplývá, že žalovaný svůj podpis na předmětné listině skutečně připojil a předmětná listina byla vyhotovena z originálu. Soudní znalec uznal podpis žalovaného za pravděpodobně pravý. Nutno poznamenat, že soudní znalci co do pravosti podpisu nikdy nemohou dospět k závěru, že podpis je pravý, neboť u podpisu nebyli. Proto je zavedenou praxí soudních znalců uvádět v případě, že podpis se jeví jako pravý, pojem„ pravděpodobně“. V tomto případě byla tedy míra jistoty znalce natolik velká, že nelze vykládat závěr znalce jako závěr, že se nejedná o popis žalovaného. K takovému výkladu nelze dospět ani gramatickým výkladem, právě naopak. Soudní znalec měl v tomto případě velké množství porovnávacích podpisů a byl tedy schopen posoudit podpis žalovaného bez pochybností.

5. Krajský soud při konstatování, že odvolání je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné, byť z jiných důvodů, než se v něm podává.

6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 9. 11. 2018 se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 8.272,44 EUR s odůvodněním, že dne 11. 10. 2012 učinil žalovaný ručitelské prohlášení v dokumentu nazvaném Dohoda o uznání závazku, která byla uzavřena mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a. s., sídlem [adresa], SK, [IČO] (dále také jen„ SSM“) na straně věřitele a společností [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO] (dále také jen„ [příjmení]“) na straně dlužníka. V dané dohodě uznala [právnická osoba] svůj dluh vůči SSM ve výši 373.698 EUR s příslušenstvím. Žalovaný jakožto jednatel a společník [právnická osoba] se ručitelským prohlášením zavázal uhradit uvedený dluh [právnická osoba], pokud tak neučiní sama společnost. Závazek specifikovaný v Dohodě o uznání záväzku ze dne 11. 10. 2012 vznikl na základě Rámcové kúpné zmluvy č. [spisová značka] ze dne 30. 1. 2012 uzavřené mezi [příjmení] na straně kupujícího a SSM na straně prodávajícího na dodávky ocelářských výrobků kupujícímu (tj. [příjmení]). Nedílnou součástí Dohody o uznání záväzku je příloha [číslo] obsahující seznam daňových dokladů, jimiž byl vyúčtován dluh uznaný [příjmení] včetně výše specifikovaných daňových dokladů. Dne 23. 9. 2014 uzavřela žalobkyně na straně postupníka se [právnická osoba] na straně postupitele Zmluvu o postúpení pohľadávky. Touto smlouvou SSM coby věřitel postoupila žalobkyni část svých pohledávek vůči [příjmení], a to pohledávky v celkové výši 190.214,69 EUR plus příslušenství. Jednalo se o pohledávky vyúčtované fakturami [číslo]. Příslušenství bylo ke dni postoupení vyčísleno částkou 11.430,34 EUR za období od 1. 12. 2013 do 23. 9. 2014. Zmluva o postúpení pohľadávky nabyla platnosti a účinnosti ihned dnem podpisu oběma smluvními stranami a počínaje dnem 23. 9. 2014 se tak stala žalobkyně vlastníkem pohledávky vůči [příjmení] ve výši 190.214,69 EUR s příslušenstvím a oznámila SSM postoupení pohledávky na PCC dlužníkovi obyčejnými a následně doporučeným dopisem. Žalobkyně vyzvala opakovaně [příjmení] k úhradě postoupené pohledávky 190.214,69 EUR s příslušenstvím, a to mimo jiné prostřednictvím svého právního zástupce Výzvou k úhradě dluhu ze dne 7. 11. 2014, doručenou [příjmení] dne 10. 11. 2014. Vzhledem k tomu, že [příjmení] pohledávku žalobkyně dobrovolně neuhradila, proběhlo u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 14 C 35/2015 soudní řízení, kdy Okresní soud v Olomouci rozhodl o existenci pohledávky [příjmení] vůči žalobkyni a k odvolání [příjmení] Krajský soud v Olomouci pod sp. zn. 75 Co 126/2017 dne 12. 7. 2018 rozhodnutí Okresního soudu potvrdil. Pohledávka žalobkyně je tedy existentní. Vzhledem ke skutečnosti, že na [právnická osoba] byl Krajským soudem v Ostravě, pobočka v Olomouci dne 16. 7. 2018 pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], prohlášen úpadek a [příjmení] dobrovolně svůj dluh vůči žalobkyni neuhradila, vyzvala žalobkyně žalovaného přípisem ze dne 20. 7. 2018 ke splnění ručitelského závazku vyplývajícího z Dohody o uznání závazku ze dne 11. 2. 2012, tedy k úhradě částky 190.241,69 EUR s příslušenstvím, a to ve lhůtě do 30 dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalovanému doručena dne 24. 7. 2018 a lhůta pro úhradu pohledávky tedy marně uplynula dne 23. 8. 2018. Žalobkyně má vůči žalovanému splatnou pohledávku ve výši 190.241,69 EUR spolu s příslušenstvím. Touto žalobou se žalobkyně domáhá vůči žalovanému zaplacení části své pohledávky ve výši 8.272,44 EUR s příslušenstvím vyplývající z pohledávky za kupní cenou vyúčtovanou právním předchůdcem žalobkyně daňovým dokladem [číslo] ze dne 21. 9. 2012 splatným dne 15. 10. 2012. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobkyně neuznává, nesouhlasil s tvrzením žalobkyně, že by měl žalovaný sjednat ručitelský závazek. Dohodu o uznání závazku žalovaný v plném rozsahu popřel s tím, že takovou nikdy neuzavřel, když podpis uvedený na této dohodě není jeho podpisem. Samotný dokument nazvaný dohoda o uznání závazku ze dne 11. 10. 2012 není dle své povahy dohodou, neboť na něm chybí podpisy obou smluvních stran, konkrétně věřitele, společnosti [právnická osoba] Žalovaný má za to, že pokud znění ručitelského prohlášení odkazuje na splnění podmínky dodržení či nedodržení dohody, musí tedy dohoda platně existovat, tedy být účinná a platná. V daném případě však neexistuje žádná dohoda, nelze tedy ani považovat ručitelské prohlášení za platné a závazné. Samotný obsah znění ručitelského prohlášení nemůže ani nemohl být nikdy naplněn z důvodu neexistence jakékoli dohody. V neposlední řadě pak žalovaný vznesl námitku promlčení nároku žalobkyně a námitku věcné nepříslušnosti soudu, kdy v předmětné dohodě byla ujednána rozhodčí doložka, nikoli působnost okresních soudů. Okresní soud po provedeném dokazování listinami a znaleckým posudkem vydal ve věci dne 24. 3. 2022 napadený rozsudek.

7. Předně krajský soud považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů v bodě 3. odůvodnění rozsudku a pro stručnost na tato zjištění zcela odkazuje s doplněním, že z dohody o uznání závazku krajský soud zjistil, že [právnická osoba] jako věřitel a [právnická osoba] jako dlužník sepsali dne 11. 10. 2012 dokument označený jako„ Dohoda o uznání závazku“, kdy v čl. II bylo jako předmět dohody uvedeno, že věřitel má vůči dlužníkovi pohledávku z titulu neuhrazených faktur, jejichž seznam tvoří přílohu 1. této dohody a kterými věřitel vyfakturoval dodané zboží ve smyslu rámcové kupní smlouvy č. [anonymizováno] [spisová značka] [číslo] ze dne 30. 1. 2012 ve znění dodatku [číslo] ze dne 3. 4. 2012 uzavřeného mezi věřitelem a dlužníkem. Pohledávka ke dni podpisu této dohody sestává z jistiny z neuhrazených faktur 1.673.698 EUR, úroku z prodlení z jistiny po splatnosti vyčísleného ke dni 11. 10. 2012 ve výši 31.882,54 EUR, tj. celkem 1.705.580,54 EUR Touto dohodou se smluvní strany dohodly na a) uznání závazku, b) na lhůtě splatnosti závazku ze strany dlužníka ve formě splátek, c) na ručení za závazek pro případ, že dlužník závazek v dohodnuté lhůtě splatnosti neuhradí. V čl. III. dohody je uvedeno, že dlužník tímto bezvýhradně uznává svůj závazek, který má ke dni podpisu této dohody vůči věřiteli ve výši 2.026.806,18 EUR, smluvní strany se dále dohodly na splácení závazku na účet věřitele, kdy výše ani termíny splátek nejsou v čl. III. v předepsaném rozpisu nijak vyplněny. V čl. IV. se pak smluvní strany dohodly na zajištění úhrady závazku ručitelským prohlášením ručitele [jméno] [příjmení], [rodné číslo], číslo [číslo obč. průkazu], bytem v [anonymizováno] 2, [obec] [část obce], [PSČ]. Ručitel tímto při plném vědomí, bez psychického a fyzického nátlaku, nikoli v tísni a bez omylu prohlašuje, že přistupuje k dohodě o uznání závazku, v celém rozsahu s ní souhlasí, a zároveň prohlašuje jako ručitel, že pokud dlužník neuhradí závazek věřiteli v souladu s čl. III. této dohody, byť ho k tomuto věřitel písemně vyzve, uspokojí pohledávku věřitele v celém rozsahu neuhrazeného závazku včetně úroku z prodlení, pokud na ní věřiteli vznikne nárok. Dále v čl. IV. strany dohody a ručitel ujednaly, že v případě jakéhokoli sporu vzniklého z právních vztahů na základě této dohody a nebo s ní souvisejících, bude spor předložen k rozhodnutí v rozhodčím řízení Stálému rozhodčímu soudu zřízenému při [právnická osoba] Dokument byl podepsán pouze ze strany dlužníka [právnická osoba] a ze strany ručitele [jméno] [příjmení], ze strany věřitele nikoli.

8. S ohledem na částečné zopakování dokazování, přejímá krajský soud jako správné všechny skutkové závěry okresního soudu učiněné v bodě 5. odůvodnění rozsudku s tím doplněním, že subjekty [právnická osoba] jako věřitel a [právnická osoba] jako dlužník sepsaly dne 11. 10. 2012 dokument označený jako„ Dohoda o uznání závazku“, kdy v čl. II. bylo jako předmět dohody uvedeno, že věřitel má vůči dlužníkovi pohledávku z titulu neuhrazených faktur, jejichž seznam tvoří přílohu 1. této dohody a kterými věřitel vyfakturoval dodané zboží ve smyslu rámcové kupní smlouvy č. [anonymizováno] [spisová značka] [číslo] ze dne 30. 1. 2012 ve znění dodatku [číslo] ze dne 3. 4. 2012 uzavřeného mezi věřitelem a dlužníkem. Pohledávka ke dni podpisu této dohody sestává z jistiny z neuhrazených faktur 1.673.698 EUR, úroku z prodlení z jistiny po splatnosti vyčísleného ke dni 11. 10. 2012 ve výši 31.882,54 EUR, tj. celkem 1.705.580,54 EUR Touto dohodou se smluvní strany dohodly na a) uznání závazku, b) na lhůtě splatnosti závazku ze strany dlužníka ve formě splátek, c) na ručení za závazek pro případ, že dlužník závazek v dohodnuté lhůtě splatnosti neuhradí. V čl. III. dohody je uvedeno, že dlužník tímto bezvýhradně uznává svůj závazek, který má ke dni podpisu této dohody vůči věřiteli ve výši 2.026.806,18 EUR, smluvní strany se dále dohodly na splácení závazku na účet věřitele, kdy výše ani termíny splátek nejsou v čl. III. v předepsaném rozpisu nijak vyplněny. V čl. IV. se pak smluvní strany dohodly na zajištění úhrady závazku ručitelským prohlášením ručitele [jméno] [příjmení], [rodné číslo], číslo [číslo obč. průkazu], bytem v [anonymizováno] 2, [obec] [část obce], [PSČ]. Ručitel tímto při plném vědomí, bez psychického a fyzického nátlaku, nikoli v tísni a bez omylu prohlašuje, že přistupuje k dohodě o uznání závazku, v celém rozsahu s ní souhlasí, a zároveň prohlašuje jako ručitel, že pokud dlužník neuhradí závazek věřiteli v souladu s čl. III. této dohody, byť ho k tomuto věřitel písemně vyzve, uspokojí pohledávku věřitele v celém rozsahu neuhrazeného závazku včetně úroku z prodlení, pokud na ní věřiteli vznikne nárok. Dále v čl. IV. strany dohody a ručitel ujednaly, že v případě jakéhokoli sporu vzniklého z právních vztahů na základě této dohody a nebo s ní souvisejících, bude spor předložen k rozhodnutí v rozhodčím řízení Stálému rozhodčímu soudu zřízenému při [právnická osoba] Dokument byl podepsán pouze ze strany dlužníka [právnická osoba] a ze strany ručitele [jméno] [příjmení], ze strany věřitele podepsán nebyl.

9. Podle ustanovení § 261 odst. 1, 4 z. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném k 31. 12. 2012 (dále jen„ obchodní zákoník“), (1) Tato část zákona upravuje závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti. (4) Touto částí zákona se řídí i vztahy vzniklé při zajištění plnění závazků v závazkových vztazích, jež se řídí touto částí zákona podle předchozích odstavců.

10. Podle ustanovení § 323 odst. 1, 2, 3 obchodního zákoníku (1) Uzná-li někdo písemně svůj určitý závazek, má se za to, že v uznaném rozsahu tento závazek trvá v době uznání. Tyto účinky nastávají i v případě, kdy pohledávka věřitele byla v době uznání již promlčena. (2) Za uznání nepromlčeného závazku se považují i právní úkony uvedené v § 407 odst. 2 a 3. (3) Uznání závazku má účinky i vůči ručiteli.

11. Podle ustanovení § 3036 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

12. Podle ustanovení § 407 odst. 1, 4 obchodního zákoníku (1) Uzná-li dlužník písemně svůj závazek, běží nová čtyřletá promlčecí doba od tohoto uznání. Týká-li se uznání pouze části závazku, běží nová promlčecí doba ohledně této části. (4) Účinky uznání závazku způsobem uvedeným v odstavci 1 nastávají i v případě, kdy jemu odpovídající právo bylo v době uznání již promlčeno.

13. Podle ustanovení § 391 odst. 1 obchodního zákoníku u práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného.

14. Co se týká právního hodnocení věci okresním soudem, s tímto se krajský soud po aplikaci shora citovaných zákonných ustanovení v některých ohledech neztotožňuje. Okresní soud se správně vypořádal s vyhodnocením otázky věcné příslušnosti soudu, kdy nedošlo mezi stranami k uzavření dohody ohledně toho, že věc má být projednána před rozhodci ve smyslu ust. § 106 o. s. ř., kdy dohoda o uznání závazku, kde byla rozhodčí doložka obsažena, nebyla oběma stranami podepsána. Lze se rovněž ztotožnit s právním názorem ohledně aktivní věcné legitimace žalobkyně ve vztahu k platnému postoupení žalované pohledávky, shodně tak s argumentací, že společnost [právnická osoba] v dokumentu Dohoda o uznání závazku ze dne 11. 10. 2012 uznává svůj závazek, který má ke dni podpisu této dohody vůči věřiteli ve výši 2.026.806,18 EUR vyplývající z faktur, které jsou přílohu této dohody vč. faktury, z níž vyplývá žalovaná částka 8.272,44 EUR s příslušenstvím. Uvedený dokument byl podepsán dlužníkem [právnická osoba] a ručitelem-žalovaným, kdy podpis žalovaného byl úředně ověřen a skutečnost, že se jedná o jeho podpis vyplývá z ve věci vypracovaného znaleckého posudku, o tomto nemá krajský soud pochybnost. Potud se krajský soud s právním odůvodněním učiněným okresním soudem ztotožňuje a v podrobnostech na toto odkazuje. Co se týká předmětného ručitelské prohlášení, jak správně uvedl okresní soud, toto mohlo být učiněno ve sporném dokumentu, aniž by tento dokument byl současně podepsán dlužníkem i věřitelem. O obsahu ručitelského závazku a jeho platnosti ve vztahu k jeho určitosti by se však dalo vzhledem k formulačním nepřesnostem v Dohodě o uznání závazku (odlišné výše dlužné částky na různých místech dohody) a k absenci způsobu splácení dluhu v čl. III. dohody (ač se vlastně o dohodu nejedná, neboť není oběma smluvními stranami podepsána), na nějž je vznik povinnosti ručitele plnit navázán, minimálně polemizovat. Uvedené však není pro právní posouzení věci relevantní, neboť krajský soud se na rozdíl od okresního soudu domnívá, že i kdyby ručitelský závazek žalovaného platně vznikl, pak žalovaný nárok žalobkyně vůči žalovanému, jehož promlčení se žalovaný dovolal, je skutečně promlčen. Ve věci nebylo sporu o tom, že mezi subjekty [právnická osoba] jako věřitelem a [právnická osoba] jako dlužníkem se v předmětné věci jednalo o obchodní závazkový vztah podléhající režimu obchodního zákoníku ve smyslu ustanovení § 261 odst. 1, který upravuje závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti. Dle odst. 4 téhož ustanovení se pak obchodním zákoníkem řídí i vztahy vzniklé při zajištění plnění závazků v závazkových vztazích, jež se řídí touto částí zákona podle předchozích odstavců, kdy nezáleží na okolnosti, zda je zajišťující dlužník sám podnikatel či nikoli, jedná se o tzv. absolutní obchody. Na daný právní vztah včetně ustanovení o lhůtách a promlčení je poté nutno aplikovat obchodní zákoník (dle § 3036 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona). Okresní soud pak ve vztahu k promlčení aplikoval nesprávný právní předpis, kdy konstatoval, že u„ uznání závazku podle § 323 odst. 1 vylučuje možnost uplatnit námitku promlčení – která v daném případě dle ust. § 110 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, činí 10 let.“ [právnická osoba] jednostranně uznala svůj závazek, kdy toto uznání má ve smyslu ust. § 232 odst. 2 obchodního zákoníku účinky i vůči případnému ručiteli, tj. žalovanému. K uznání závazku pak došlo k datu 11. 10. 2012, žaloba byla podána dne 9. 11. 2018, tedy jednoznačně po uplynutí promlčecí doby, která je v tomto případě dle § 407 odst. 1 obchodního zákoníku čtyřletá, nikoli desetiletá. Nárok žalobkyně je tak promlčen a již pouze z tohoto důvodu, kdy námitka promlčení byla žalovaným v průběhu řízení vznesena, nelze žalobě vyhovět.

15. Ze shora uvedených důvodů krajský soud rozhodnutí okresního soudu ve výroku I. dle ustanovení § 220 o. s. ř. změnil, když okresní soud, ač správně zjistil skutkový stav, tento věc nesprávně právně posoudil. Nebyly tedy dány důvody pro potvrzení či zrušení rozhodnutí a vrácení věci k novému projednání a rozhodnutí.

16. S ohledem na změnu rozhodnutí ve věci samé, bylo nutno dle ustanovení § 224 odst. 2 o. s. ř. nově rozhodnout i o nákladech řízení před soudem prvního stupně a vzniklých nákladech řízení státu.

17. Pokud jde o náklady řízení před soudem prvního stupně, o těchto bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. když žalovaný byl ve věci plně procesně úspěšný, a má tak nárok na náhradu nákladů účelně vynaložených.

18. Náklady v řízení úspěšného žalovaného byly tvořeny, pokud jde o řízení před soudem prvního stupně, vynaloženou zálohou na náklady znaleckého posudku ve výši 5.000 Kč, odměnou za zastupování ve výši 55.040 dle § 7 bodu 6., § 8 odst. 1 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále také jen „a. t.“) za 6 úkonů právní pomoci s přihlédnutím ke kurzu koruny a EUR k datu započetí jednotlivých úkonů právních služeb zástupce žalovaného (počítaných z punkta 8.272,44 EUR) a to za úkony právní služby: - příprava a převzetí zastoupení - odměna za úkon 9.180 Kč, - odpor proti platebnímu rozkazu - odměna za úkon 9.180 Kč, - účast u jednání dne 6. 5. 2019 - odměna za úkon 9.180 Kč, - vyjádření žalovaného ze dne 15. 5. 2019 - odměna za úkon 9.180 Kč, - účast u jednání dne 6. 3. 2020 - odměna za úkon 9.180 Kč, - účast u jednání dne 24. 3. 2022 - odměna za úkon 9.140 Kč. Požadovaný úkon sepis odůvodnění odporu krajský soud neshledal jako účelně vynaložený, kdy je již ustálenou praxí, že není přiznávána dvojí odměna za blanketní odpor a opětovně za následné odůvodnění odporu, kdy odůvodnění odporu mělo a mohlo být v případě účelného postupu již součástí samotného odporu. Pokud jde o požadovaný úkon nahlížení do spisu, soud rozhodující o náhradě nákladů řízení může výjimečně přiznat advokátovi odměnu za samostatný úkon právní služby spočívající v prostudování spisu (analogicky podle § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu), bude-li takový postup v civilním soudním řízení s ohledem na konkrétní okolnosti případu (při zohlednění zejména nezbytnosti a účelnosti postupu, procesní situace) ospravedlnitelný, například založí-li protistrana do spisu značné množství listin, s nimiž nemá účastník možnost se jinak seznámit krátce před přípravným jednáním či prvním jednání ve věci. Judikatura připouští, že by nahlížení do spisu v konkrétní procesní situaci mohlo být podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu analogicky považováno za obdobu prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu. Ne každé nahlížení do spisu a jeho prostudování v rámci civilního soudního řízení lze však analogicky posuzovat za samostatný úkon právní služby, za který by náležela advokátovi odměna, nýbrž jen takové prostudování spisu, které by svým významem mohlo odpovídat prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu, neboť ani v trestním řízení nenáleží advokátovi za každé nahlížení do spisu či jeho prostudování odměna, nýbrž jen prostudování spisu„ po skončení vyšetřování“, přesněji řečeno v okamžiku, kdy policejní orgán uzná vyšetřování za skončené a jeho výsledky za postačující k podání obžaloby (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 9. 2015 sp. zn. 22 Cdo 1176/2015, rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 8. 3. 2021 sp. zn. I.ÚS 4012/18, rozhodnutí Nejvyšší správní soudu ze dne 29. 4. 2008, č. j. 5 Azs 33/2008-40). V projednávaném případě se s přihlédnutím k tomu, že nahlíženo bylo do spisu dne 29. 1. 2019 pouze v době od 10:11 hod. do 10:15 hod. a za situace, kdy spis měl v době nahlížení 47 stran, o takový úkon nejednalo. Vyjádření žalovaného ze dne 6. 3. 2020 se pak ve spise nenachází, vyjádření ze dne 26. 11. 2020 pak není úkonem ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, tj. písemným podáním ve věci samé, ale pouhým stručným sdělením ohledně dodání soudem požadovaných originálů listin s podpisem žalovaného pro účely znaleckého zkoumání jeho podpisu. Za tyto 4 požadované úkony tedy odměna a požadované náhrady přiznány právnímu zástupci nebyly. Dále náleží advokátu 6 režijních paušálů po 300 Kč dle ust. § 13 a. t., tj. 1.800 Kč, náhrada za promeškaný čas 3 jízdami k soudnímu jednání z [obec] do [obec] a zpět dle § 14 a. t., za celkem 16 půlhodin po 100 Kč, tj. 1.600 Kč, cestovní náhrady za cestu k jednání soudu dne 6. 5. 2019 vozidlem [příjmení] [jméno], ujeto 124 km, při kombinované spotřebě 5,2 l/ 100 km, při Ø ceně NM – 33,60 Kč a sazbě 4,10 Kč/km, ve výši 724 Kč; dne 6. 3. 2020 vozidlem [příjmení] [jméno], ujeto 124 km, při kombinované spotřebě 5,2 l/ 100 km, při Ø ceně NM – 31,80 Kč a sazbě 4,20 Kč/km, ve výši 726 Kč; dne 24. 3. 2022 vozidlem [příjmení] [jméno], ujeto 124 km, při kombinované spotřebě 5,2 l/ 100 km, při Ø ceně NM – 36,10 Kč a sazbě 4,70 Kč/km, ve výši 852 Kč; celkem cestovní náhrady ve výši 2.302 Kč. Všechny shora uvedené částky, vyjma zálohy na důkaz 5.000 Kč, pak byly zvýšeny o 21 % DPH, jíž je zástupce žalovaného plátcem, tj. částku 12.756 Kč Celkem tedy náklady řízení žalovaného před soudem prvého stupně činí částku 78.498 Kč.

19. O nákladech tohoto odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl v odvolacím řízení z procesního hlediska zcela úspěšný, neboť jeho odvolání bylo vyhověno. Žalobkyně tedy má povinnost uhradit žalovanému plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem v částce 18.280 Kč vypočtené dle § 7 bodu 6., § 8 odst. 1 a § 11 a. t. s přihlédnutím ke kurzu koruny a EUR k datu započetí jednotlivých úkonů právních služeb zástupce žalovaného (počítaných z punkta 8.272,44 EUR) za 2 úkony právní pomoci po 9.140 Kč (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne 6. 12. 2022). Dále náklady tvoří náhrada hotových výdajů advokáta dle ust. § 13 odst. 1, 3 a. t. za 2 úkony právní pomoci po 300 Kč, tj. 600 Kč, cestovné právního zástupce žalovaného k jednání odvolacího soudu vynaložené na trase [obec] [obec] a zpět vozidlem [příjmení] [jméno], ujeto 124 km, při kombinované spotřebě 5,2 l/ 100 km, při Ø ceně NM – 47,10 Kč a sazbě 4,70 Kč/km, ve výši 887 Kč; a dále částka 4.151 Kč jako 21% DPH z odměny, cestovného a náhrad, neboť advokát žalovaného je plátcem DPH. Na náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem náleží žalovanému částka 23.918 Kč.

20. Celkem tedy žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů byla přiznána částka 102.416 Kč 21. Ze shora uvedených důvodů krajský soud rozhodnutí okresního soudu ve výroku II. dle ustanovení § 220 o. s. ř. změnil 22. [obec] plnění u náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně a nákladů odvolacího řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalovaného s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty plnění či povolení plnění ve splátkách.

23. O náhradě nákladů řízení státu (výrok III.), spočívajících ve znalečném přiznaném znalci [příjmení] [jméno] [příjmení] ve výši 16.854 Kč (žalovaný zaplatil zálohu na důkaz ve výši 5.000 Kč, proto bylo žalobkyni uloženo zaplatit částku 11.854 Kč), pak bylo rozhodnuto dle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, což nebylo tvrzeno ani nevyšlo v řízení najevo u žádného z účastníků řízení. V dané věci byla procesně neúspěšná žalobkyně, má tak povinnost nahradit státu náklady, které platil, v rozsahu svého neúspěchu, tj. ve výši 100 %, tedy částku 11.854 Kč.

24. Lhůtu k plnění pak určil krajský soud u nákladů státu jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty plnění či povolení plnění ve splátkách.