75 CO 287/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o 141.500 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 1. 3. 2022, č. j. 207 C 48/2020-198,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 17.662 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 141.500 Kč, spolu s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 9.075 Kč od 15. 11. 2018 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 3.025 Kč od 21. 11. 2018 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 3.025 Kč od 15. 12. 2018 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 12.705 Kč od 15. 12. 2018 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 6.050 Kč od 27. 12. 2018 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 3.025 Kč od 31. 1. 2019 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 3.025 Kč od 1. 3. 2019 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 3.025 Kč od 27. 3. 2019 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 3.025 Kč od 26. 4. 2019 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 3.025 Kč od 28. 5. 2019 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 3.025 Kč od 27. 6. 2019 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 8.470 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 50.000 Kč od 31. 7. 2019 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 31.000 Kč od 21. 8. 2019 do zaplacení, zamítl (výrok I.) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku ve výši 42.834 Kč (výrok II.).

2. Okresní soud v napadeném rozsudku dospěl závěru, že v červenci 2018 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena ústní smlouva o tom, že žalovaný bude pro žalobce provádět účetní práce (pro právní kvalifikaci smluvního typu je nerozhodné, zda pouze některé nebo všechny), kdy z hlediska právního posouzení se jedná o smlouvou o dílo podle § 2586 a násl. občanského zákoníku (dále jen „ o. z.“). Pokud měl žalobce zato, že žalovaný práce provedl v jakémkoliv směru nesprávně, tedy že jím provedené dílo mělo vady, měl postupovat v souladu se zákonem, zejména v souladu s ustanoveními o právech objednatele z vadného plnění, o kterých u smlouvy o dílo podle § 2615 odst. 2 o. z. platí obdobně ustanovení o kupní smlouvě. Žalobce tak měl vady řádně uplatnit, tedy je žalovanému především oznámit. Žalobce však k dotazu soudu sdělil, že žádné vady žalovanému nevytýkal. Jako právní jednání, kterým žalobce žalovanému vady díla poprvé oznámil, lze podle jeho obsahu jako vytčení vad posoudit až předžalobní výzvu ze dne 4. 11. 2020, odeslanou žalovanému doporučeně dne 11. 11. 2020. Vady jsou sice popsány velmi obecně a vágně, nicméně alespoň stručným způsobem je žalobce ve výzvě uvedl. Ve výzvě žalobce současně uplatnil vůči žalovanému nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 60.500 Kč, a to v souvislosti s uvedenými vadami díla, které měl žalovaný způsobit. Podle § 2106 odst. 2 o. z. měl žalobce žalovanému sdělit, jaké právo si zvolí, a to buďto při oznámení vady nebo bez zbytečného odkladu po oznámení vady, přičemž provedenou volbu již nemůže bez souhlasu žalovaného měnit. Žalobce však jiný nárok než nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 60.500 Kč neuplatnil. V ust. § 2106 odst. 1 o. z. jsou upraveny nároky z vadného plnění, které mohl žalobce uplatnit při podstatném porušení smlouvy žalovaným (odstranění vady, přiměřená sleva z ceny díla, odstoupení od smlouvy), ust. § 2107 odst. 1 o. z. pak vypočítává nároky z vadného plnění, které žalobce mohl uplatnit při nepodstatném porušení smlouvy (odstranění vady, přiměřená sleva z kupní ceny). Žalobce však zcela v rozporu s těmito zákonnými ustanoveními uplatnil nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši celého plnění přijatého žalovaným v souvislosti se smlouvou o dílo, a to aniž by předtím od smlouvy odstoupil. Naopak bylo v řízení prokázáno a účastníky shodně tvrzeno, že smlouva byla ukončena dohodou účastníků dne 25. 7. 2019 Smlouva tedy po uvedené období od července 2018 do 25. 7. 2019 trvala a je právním důvodem peněžitého plnění ze strany žalobce žalovanému. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného pak s ohledem na jeho vymezení dle § 2991 o. z. žalobci přiznat nelze. Nadto smlouva byla účastníky dohodou ukončena ke dni 25. 7. 2019, žalobce se dle svého tvrzení dozvěděl o tom, že účetnictví není vedeno řádně ve chvíli, kdy mu paní [příjmení] [příjmení] vypověděla plnou moc k podání daňového přiznání, tedy již dne 1. 7. 2019. Z vyjádření společnosti [právnická osoba] datovaného dnem 20. 8. 2019 se pak žalobce nepochybně dozvěděl o charakteru vad díla, přesto vady díla poprvé žalovanému oznámil až výzvou odeslanou dne 11. 11. 2020, tedy déle než 15 měsíců poté, co se o nich dozvěděl. Žalobce tak zcela jistě žalovanému neoznámil vady díla bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistil, žalovaný pak v řízení výslovně uplatnil námitku opožděnosti uplatnění vad žalobcem podle § 2618 o. z. a soud v takovém případě žalobci právo z vadného plnění nemůže přiznat. Pro shora uvedený závěr soudu je pak zcela nerozhodné, zda v den sjednání smlouvy o dílo již žalovaný měl příslušné živnostenské oprávnění s předmětem podnikání činnost účetních poradců, vedení účetnictví a vedení daňové evidence, nebo jej získal až později. S odkazem na ust. § 1925 o. z. pak nelze žalobci přiznat ani nárok na náhradu škody, kterou po žalovaném požadoval ve výši 81.000 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedenou částku uhradil společnosti [právnická osoba] za rekonstrukci účetnictví, neboť čeho lze dosáhnout uplatněním práva z vadného plnění, toho se nelze domáhat z jiného právního důvodu. Odborná literatura v komentáři k § 1925 o. z. nadto výslovně uvádí, že„ … nelze vadu odstranit samostatně a následně uplatňovat úhradu jejích nákladů skrze náhradu škody. Ani nelze požadovat peněžní náhradu škody namísto slevy z ceny. Je třeba vždy využít právě stanovený postup pro následky vadného plnění. To má význam zejména z hlediska dodržení lhůt, které jsou v případě práv z vadného plnění zpravidla kratší.” (viz Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014, s. 917 - 919: J. Šilhán).

3. Proti tomuto rozsudku, a to proti všem jeho výrokům, podal včasné odvolání žalobce, kterým se domáhal, aby krajský soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobě bude vyhověno. Namítal, že okresní soud věc nesprávně právně posoudil, protože žalobci vznikla škoda, kterou nebylo možno uplatnit v rámci vytknutí vad díla. Závěr, že vady díla byly žalobcem vytknuty až v souvislosti s předžalobní výzvou nemá oporu v provedených důkazech. Nelze přisvědčit ani závěru soudu, že pokud nebyly řádně a včas vytknuty vady žalobcem, nelze požadovat náhradu škody. Požadavek opravy vady díla nebyl ze strany žalobce možný, a to zejména s ohledem na úroveň výsledku práce žalovaného, když evidentně tuto práci není schopen na požadované úrovni provádět. Požadavek na opravu díla ani uplatnění slevy z ceny díla nemůže zcela reparovat vzniklou následnou škodu, a to za rekonstrukci účetnictví provedenou společnosti [právnická osoba] Žalobci tak nezbývalo než uplatit náhradu škody, která mu v souvislosti s vadným plněním žalovaného vznikla jako následná škoda. Z ustálené judikatury vyplývá, že z odpovědnosti za škodu mohou vzniknout práva shodná s odpovědností za vady, ale také práva odlišná. Takto vzniklá škoda nemůže být kryta některým z nároků odpovědnosti za vady, ale musí být řádně uplatněna v rámci režimu odpovědnosti za škodu. Žalobce se v rámci uplatnění náhrady škody nehodlal domoct kompenzace hodnoty provedeného díla, opravy věci nebo slevy z ceny, ale žádá náhradu skutečné škody, která mu v důsledku vadného plnění vznikla. Předpokladem pro řádné uplatnění nároku na náhradu škody je prokázání příčinné souvislosti mezi vadným plněním a vznikem škody. Není povinností žalobce prokazovat řádné a včasné uplatnění nároku z vad z díla, je nutné pouze prokázat, že dílo bylo vadné a že v důsledku toho vznikla uplatňovaná škoda. Tato skutečnost byla provedenými důkazy jednoznačně prokázána. Nelze souhlasit se závěry nalézacího soudu, že v případě, ze nebyly řádně a včas uplatněny nároky z odpovědnosti za vady, není možné přiznat ani hradu škody. Škoda, která je žalobcem uplatňována vůči žalovanému, vznikla jako následek vadného plnění a nepředstavuje stejný nárok uplatnitelný z titulů odpovědnosti za vady. Nalézací soud ve svém odůvodnění nesprávně právně posoudil daný případ s odkazem na § 1925 občanského zákoníku. Dle názoru žalobce však toto ustanovení zakotvuje, že objednatel má právo na náhradu škody, která mu byla způsobena vadným plněním, ale zároveň stanoví meze uplatnění tohoto institutu pouze v tom ohledu, že reparace určité újmy prostřednictvím náhrady škody je vyloučena tam, že kde lze dosáhnout totožného uspokojení uplatnění některého z nároku z vadného plnění. To ale dle názoru žalobce není tento případ. Zákonodárce v tomto ustanovení pouze preferuje práva z vadného plnění a vymezuje cestu jejich uplatnění, nejde však o omezení celkového možného uspokojení objednatele, tedy právní úprava zde vychází ze zásady plné reparace způsobené újmy, protože na objednatele nemohou být bezdůvodně přenášeny důsledky vadného plnění zhotovitele. Žalobce jako objednatel musí mít nárok dosáhnout náhrady veškeré újmy, která mu vznikla v důsledku vadnosti plnění žalovaného, a to v rozsahu, v němž nelze uspokojení dosáhnout uplatněním nároků z vad. Má pak nárok na uspokojení z jiných právních důvodů, v daném případě prostřednictvím náhrady škody. Protiprávnost jako jeden z předpokladů odpovědnosti za škodu zde spočívá právě v porušení povinností žalovaného jako zhotovitele dodat dílo žalobci jako objednateli bez vad. K tomu je třeba dodat, že nevytkl-li objednatel řádně vady díla, nebrání to v tomto rozsahu uplatnění nároku na náhradu škody, neboť ten lze v tomto rozsahu uplatnit nezávisle na tom, zda vada samotné opravy byla vytknuta a zda byl nárok z odpovědnosti za vady uplatněn (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2003, sp. zn. 25 Cdo 270/2001, rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 23 Cdo 4379/2008, 25 Cdo 270/2001). Částku za rekonstrukci účetnictví by žalobce jinak nevynaložil a tedy uplatňovaná výše náhrady škody odpovídá skutečné škodě, tedy hodnotě o kterou se majetek žalobce zmenšil. Není správný ani závěr, že vady díla nebyly řádně a včas uplatněny, když žalovaný si již v době předání díla musel být vědom vad díla. Na tyto vady byl ještě před předáním vadného díla žalovaným žalobci opakovaně upozorněn [anonymizováno] [příjmení], žalovaný tak nemůže namítat opožděnost vytknutí. Žalobci nebyla dána příležitost vyjádřit se k odlišnému hodnocení důkazů nebo k odlišnému právnímu hodnocení, když dokazování bylo již ukončeno a námitka pozdního vytknutí vad byla ze strany žalovaného vznesena až v závěrečném návrhu. Vynesení rozsudku je nutno považovat za předčasné a zejména překvapivé.

4. Žalovaný se k odvolání žalobce vyjádřil tak, že navrhl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit s tím, že žalobce sice tvrdí, že mu vznikla škoda, kterou nebylo možno uplatnit v rámci vad díla, avšak pokud jde o základ odpovědnosti za škodu, chybí k němu žalobci patřičná argumentace, a to i pokud jde o její výši. Absurdita uplatněných nároků spočívá v tom, že žalobce požaduje za zaplacené účetní práce 60.500 Kč a další částku 81.000 Kč za údajnou rekonstrukci účetnictví, což by v důsledku znamenalo, že žalobce nebude mít žádný náklad na zpracování účetnictví a daňové přiznání. [právnická osoba] do smlouvy o zpracování rekonstrukce zahrnuje i daňové služby, které však nebyly předmětem dohody žalovaného s žalobcem. Pokud pak se týká další zásadní námitky - údajně vědomě vadného díla, kdy objednatel nemůže namítnout opožděnost vytknutí, tak i tato námitka je nedůvodná. Účetní práce, které byly provedeny pro žalobce, nebyly dotčeny vadami, ale tím, že ze strany žalobce nebyla poskytnuta k plnění díla náležitá a kvalitní součinnost, zejména pokud jde o úplnost předkládaných dokladů a jejich posloupnost, a to přesto, že žalovaný žalobce na závady upozorňoval. Právě z těchto důvodů vypověděla [anonymizováno] [příjmení] žalobci plnou moc, neboť ji nebyly poskytnuty údaje od předchozí účetní, a proto nemohla sestavit daňové přiznání. Právní argumentace týkající se vyloučení lhůt podle § 1921 třetí odstavec o. z. pak rovněž není na místě, když uvedené ustanovení by mělo být aplikováno toliko na objektivní lhůtu uvedenou v prvém odstavci.

5. Krajský soud při konstatování, že odvolání je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce se žalobou podanou u okresního soudu dne 17. 12. 2020 domáhal po žalovaném zaplacení částky 141.500 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobce jako podnikatel a spolek, jehož účelem je podpora provozování a propagace sportu ve všech jeho disciplínách a na všech věkových a výkonnostních úrovních, zejména organizace sportovních akcí, a žalovaný jako osoba podnikající na základě živnostenského oprávnění s předmětem podnikání činnost účetních poradců, vedení účetnictví a vedení daňové evidence uzavřeli ústní smlouvu, jejímž předmětem bylo vedení účetnictví, jak vyplývá ze zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, a to od 1. 8. 2018. Žalovaný nevedl účetní agendu žalobce v souladu se zákonem, v účetnictví byly zásadní nedostatky a bylo třeba zpracovat jeho rekonstrukci a zjistit skutečný základ daně. Při rekonstrukci účetnictví žalobce prováděné společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], byly zjištěny nedostatky, zejména posun DUZP jak u přijatých, tak i u uskutečněných zdanitelných plnění, u přijatých faktur došlo dvakrát k zaúčtování stejné faktury, nezaúčtování přijatých faktur, daňová evidence byla vedena pouze v malé části u hotovostních výdajů, nebyla dodržena časová posloupnost, u mzdové agendy nebyly vnitřní doklady, nebyl prováděn výpočet zákonného pojištění zaměstnance, chyběly vydané faktury, přestože byly hrazeny bankovním převodem, byla vedena daňová evidence, přestože je žalobce příjemcem dotací ze státního rozpočtu a rozpočtu krajů a obcí, nebyla prováděna inventarizace ve smyslu zákona o účetnictví, a mnoho dalších pochybení. Na základě dílčích faktur za vedení účetnictví od srpna 2018 do června 2019 žalobce žalovanému zaplatil celkem částku 60.500 Kč. Dne 29. 7. 2019 došlo k předání účetnictví, z něhož žalobce zjistil, že účetní agenda zpracovaná žalovaným nebyla vedena v souladu se zákonem a vykazuje taková pochybení, že je nutné zpracovat rekonstrukci účetnictví. Dne byla 30. 7. 2019 mezi žalobcem jako objednatelem a společností [právnická osoba] jako zpracovatelem uzavřena smlouva o zpracování rekonstrukce účetnictví. Za rekonstrukci účetnictví žalobce této společnosti zaplatil celkem částku 81.000 Kč na základě dílčích faktur a tuto částku žalobce po žalovaném požaduje uhradit z titulu náhrady škody, která žalobci porušením povinnosti žalovaného vznikla. K ukončení smlouvy mezi žalobcem a žalovaným došlo dne 25. 7. 2019, a to dohodou. Žalobce žalovanému žádné vady nevytkl, měl za to, že účetnictví bylo vedeno řádně. Prvním signálem, že účetnictví nebylo v pořádku, bylo, že dne 1. 7. 2019 paní [příjmení] vypověděla žalobci plnou moc k podání daňového přiznání, neboť na základě předložených dokladů jej nebyla schopna vypracovat. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal s tím, že koncem roku 2018 a v první polovině roku 2019 pro žalobce zajišťoval některé účetní práce a není pravdou, že by se mělo jednat o kompletní vedení účetnictví. Od žalobce neobdržel kompletní účetní doklady vztahující se k období roku 2018, ve kterém pro žalobce prováděla účetnictví paní [příjmení], která pokud nějaké účetnictví žalobci předala, tak žalobce je nepředal žalovanému. Účetní práce, které žalovaný zajišťoval, žalobci předal dne 25. 7. 2019. Poté, co žalobci daňová poradkyně vypověděla plnou moc, snažil se žalovaný žalobce nakontaktovat na společnost [právnická osoba], která měla zpracovat daňové přiznání. K vypracování a podání daňového přiznání se žalovaný nezavázal. Popírá vytýkané nedostatky ohledně zdanitelných plnění či dvojím zaúčtování stejné faktury. Spolupráce s žalobcem byla velmi špatná, neboť faktury předkládal se zpožděním a někdy i se zdvojením, žalovaný popřel i závady v daňové evidenci. Žalovaný zpochybnil nutnost provádět rekonstrukci účetnictví, nebyla nutná, pouze šlo o doplnění o účetní doklady od předchozí účetní, které neměl k dispozici. Na straně žalobce nebyla k poskytování služeb žalovaného poskytována náležitá a kvalitní součinnost, zejména pokud jde o předkládané doklady a jejich posloupnost. Po dobu provádění účetních prací nebylo příslušnými úřady vůči práci žalovaného nic vytknuto a ani žalobce nic nereklamoval. Žalobce žalovanému všechny vystavené faktury řádně uhradil. Smlouva žalobce se společností [právnická osoba] se netýká pouze rekonstrukce účetnictví, ale i zpracování podkladů pro daňové přiznání a daňové přiznání jako takové a žalobce tyto evidentně nadhodnocené náklady, pokud byly vůbec zaplaceny, neoprávněně přenáší na žalovaného. Při svém závěrečném návrhu žalovaný zejména uvedl, že daný případ je nutno podřadit pod ustanovení občanského zákoníku upravující smlouvu o dílo. Žalobce měl postupovat podle § 2106 a násl. o. z. Žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce výslovně vznesl námitku opožděnosti uplatněných vad ve smyslu § 2618 o. z., když žalobce má poprvé výhrady k pracím prováděným žalovaným v předžalobní výzvě ze dne 4. 11. 2020 a k ukončení spolupráce mezi žalobcem a žalovaným došlo v sedmém měsíci roku 2019. Ohledně uplatněného nároku na náhradu škody žalovaný uvedl, že se nelze domáhat náhrady škody, pokud lze nároku dosáhnout v rámci odpovědnosti za vady, nadto společnost [právnická osoba] neúčtovala jen rekonstrukci účetnictví, ale i jiné práce, zejména sestavení daňového přiznání i práce za jiné období. Okresní soud provedl ve věci dokazování, kdy u jednání konaných dne 11. 11. 2021 a 28. 2. 2022 provedl k důkazu listiny, poté vydal dne 1. 3. 2022 napadený rozsudek.

7. Předně krajský soud považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a jeho závěr o skutkovém stavu věci. Uvedená skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu krajský soud zcela přejímá a pro stručnost na tyto zcela odkazuje.

8. Co se pak týká právního hodnocení věci, okresní soud akceptuje a přejímá právní názor okresního soudu, který na věc aplikoval odpovídající zákonná ustanovení a s věcí se z právního hlediska vypořádal zcela správně. Krajský soud pouze stručně rekapituluje, že má shodně s okresním soudem za to, že v červenci 2018 byla mezi žalobcem a žalovaným v ústní formě uzavřena smlouva, jejímž předmětem bylo od 1. 8. 2018 vedení účetní evidence ze strany žalovaného pro žalobce, přičemž žalobce se zavázal za toto hradit peněžitou úplatu, kterou takto na základě faktur vystavených žalovaným i hradil. Odvolací soud zcela akceptuje právní závěr okresního soudu o tom, že smlouvu uzavřenou mezi účastníky lze právně hodnotit jako smlouvu o dílo ve smyslu ust. § 2586 o. z., když výsledek činnosti lze považovat za dílo ve smyslu § 2587 in fine o. z. Takovýto závěr je ostatně podpořen i judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí ze dne 18. 12. 2008 sp. zn. 29 Odo 729/2006 dostupné na www.nsoud.cz). Předmětná smlouva pak byla ukončena ústní dohodou ze dne 25. 7. 2019. Pokud se týká uplatněného nároku na zaplacení částky 60.500 Kč, která odpovídá částce poskytnuté žalobcem žalovanému na základě smlouvy, odvolací soud zdůrazňuje, že předmětná smlouva o dílo byla ukončena dohodou účastníků ze dne 25. 7. 2019, a to s účinky ex nunc, tedy od uvedeného data do budoucna. Uvedené pak znamená, že právní důvod, na základě kterého žalovaný dle uvedené smlouvy přijal plnění od žalobce, zůstal zachován (neodpadl) a na toto plnění, majetkový prospěch tak nelze nahlížet jako na bezdůvodné obohacení, jak se domnívá žalovaný. Proto v tomto rozsahu žalobě nemohlo být vyhověno, když nelze uvažovat ani o jiném právním důvodu, na základě kterého by bylo možno uvažovat o vrácení této částky žalobci. Zjištěný skutkový stav pak dává podklad pro učinění závěru, že plnění, které žalovaný poskytl žalobci podle smlouvy o dílo, tj. dílo, vykazovalo vady. Porušením povinnosti žalovaného provést dílo řádně se následně nároky žalobce transformovaly do nároků z odpovědnosti za vady, přičemž žalobce s ohledem na předmět díla mohl ve smyslu ust. § 2615 o. z. a § 2106 o. z., či případně ust. § 2107 o. z. nárokovat odstranění vad opravou, požadavkem na přiměřenou slevu z kupní ceny, popř. odstoupením od smlouvy, pokud by smlouvu neukončil dohodou. Je nutno akcentovat, že v případě vadného plnění ze smlouvy o dílo občanský zákoník stanoví závazná pravidla, jak je třeba v případě takovéto porušení smlouvy o dílo postupovat. V prvé řadě objednatel po zjištění vady musí vytknout vady a dále musí určit, jaký nárok z titulu odpovědnosti za vady si zvolil. V průběhu řízení vyšlo i z vyjádření samotného žalobce najevo, že vady díla žalovanému nevytkl a bez dalšího přistoupil k odstranění vad tím způsobem, že požádal třetí subjekt o jejich odstranění, přičemž náklady, které na uvedené vynaložil, uplatňuje jako náhradu škody. Odvolací soud pro úplnost uvádí, že na rozdíl od okresního soudu nemá ani za to, že žalobce vytkl žalovanému vady později, a to v rámci předžalobní výzvy, když nesdílí názor, že součástí tohoto jinak procesního úkonu je úkon hmotněprávní obsahující vytknutí vady. Je tedy irelevantní polemika o skutečnosti, zda vady byly u žalovaného uplatněny včas či nikoli, neboť dle názoru krajského soudu nebyly do podání žaloby ze strany žalobce (nikoli třetí osoby v podobě k tomuto nezmocněné daňové poradkyně) řádně vytknuty vůbec. Je vhodné připomenout doktrinální i judikatorní závěry, z nichž se podává, za jakých situací může objednatel přistoupit k odstranění vad prostřednictvím třetí osoby. Jde o situace, kdy 1) se takto objednatel dohodne se zhotovitelem, 2) v situaci, kdy objednatel uplatní právo na slevu a konečně 3) v situaci, kdy zhotovitel odmítá vady odstranit. Jasným a logickým předpokladem uvedených situací je však v prvé řadě to, že objednatel dodrží zákonný postup při uplatňování nároků z odpovědnosti za vady. Pokud v posuzované věci žalobce jako objednatel takto nepostupoval a k odstranění vad díla přistoupil prostřednictvím třetí osoby (polemika o schopnostech žalovaného odstranit vady díla je zcela irelevantní, neboť případná neschopnost žalovaného dostát smluvnímu závazku by šla zcela k jeho tíži a měla následky ze zákona vyplývající z toho, že by vady díla neodstranil), aniž by dodržel zákonem stanovený postup a náklady na odstranění vad díla třetí osobou ve výši 81.000 Kč požaduje k zaplacení jako škodu, lze uzavřít, že se domáhá z jiného právního důvodu toho, čeho mohl a měl dosáhnout uplatněním práv z titulu odpovědnosti za vady, což však dle ust. § 1925 o. z. přípustné není. Pouze pro dokreslení krajský soud uvádí, že jako typickou škodu, kterou by žalobce mohl uplatnit zcela mimo toto schéma, by byla např. škoda, která by mu byla způsobena v podobě finanční sankce ze strany finančního úřadu za opožděně podané daňové přiznání. Případně, pokud by u žalovaného řádně uplatnil slevu z ceny díla a tato sleva zcela nepokryla náklady na uvedení díla do bezvadného stavu, potom to, co by žalobce vynaložil nad rámec prostředků představujících slevu z ceny díla, by bylo možno uplatnit jako škodu.

9. Z výše uvedených důvodů krajský soud rozsudek okresního soudu dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o nákladech řízení, kdy okresní soud správně aplikoval ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ohledně úspěchu ve věci na straně žalobce, shodně tak správně vypočítal jejich výši.

10. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl v odvolacím řízení z procesního hlediska zcela úspěšný, neboť odvolání žalobkyně nebylo vyhověno. Žalobce tedy má povinnost uhradit žalovanému plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem dle ustanovení § 7 odst. 5, § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a. t.) ve výši 13.560 Kč (2x 6.780 Kč – sepis vyjádření k odvolání žalobce a účast u jednání dne 24. 11. 2022 dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. k/ a g/ a. t.), dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta žalovaného ve výši 2x 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 a. t., cestovného právního zástupce žalovaného ve výši 911 Kč vynaloženého v souladu s vyhl. č. 511/2021 Sb. na trase ze sídla advokáta [obec], [ulice a číslo] – [obec] a zpět k jednání dne 24. 11. 2022, vozidlem r. z. [anonymizováno] [číslo], celkem ujeto 120 km, při průměrné spotřebě 6,5 l na 100 km, paušální náhradě za ujetý km 4,70 Kč a vyhláškové ceně paliva Natural 95 44,50 Kč, náhrady za promeškaný čas na této cestě za 4 započaté půlhodiny po 100 Kč, celkem 400 Kč (§ 14 odst. 1 a. t.), kdy z cestovného a náhrady za ztrátu času byla přiznána pouze 1/3 částky s ohledem na účast zástupce u dalších dvou navazujících jednání krajského soudu v týž den, tj. na cestovném částka 304 Kč a na náhradě za ztrátu času částka 133 Kč. Dále zástupci žalovaného náleží daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z výše uvedené odměny a náhrad, když doložil, že je plátcem, ve výši 3.065 Kč Celkem tak žalovanému na nákladech odvolacího řízení náleží částka 17.662 Kč. 11. [obec] plnění u náhrady nákladů odvolacího řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalovaného s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když s ohledem na výši částky nákladů řízení neshledal důvody pro povolení delší lhůty plnění či povolení plnění ve splátkách.