75 Co 294/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená Anonymizováno Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o žalobě podle části páté o. s. ř., o zaplacení 16.238,35 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 5. 9. 2024, č. j. 29 C 162/2023-111,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 10.248,70 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalované.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl návrhy žalobkyně, aby soud zrušil rozhodnutí , jméno FO, , Anonymizováno, úřadu, odboru pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , se sídlem , adresa, , ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, a rozhodnutí , jméno FO, , Anonymizováno, úřadu, č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, . , Anonymizováno, ., ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , a návrhům žalobkyně vůči žalované vyhověl (výrok I.), dále, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 16.238,35 Kč za bezdůvodně placenou cenu služeb a náhradu nákladů řízení před správním orgánem I. stupně ve výši 3.796 Kč a také náhradu nákladů řízení o rozkladu ve výši 1.573 Kč (výrok II.) a dále, aby soud svým rozsudkem nahradil rozhodnutí , jméno FO, , Anonymizováno, úřadu, odboru pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , se sídlem , adresa, , ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, a rozhodnutí , jméno FO, telekomunikačního úřadu, č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, . , Anonymizováno, ., ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, (výrok III.). O náhradě nákladů řízení rozhodl okresní soud tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 20.570 Kč (výrok IV.).

2. Okresní soud v napadeném rozsudku dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Konstatoval že žalobkyně a žalovaná jsou ve věci věcně legitimovanými účastníky, přičemž žalobkyně svou žalobou podle ust. § 244 odst. 1 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), brojí proti rozhodnutí předsedy , jméno FO, , Anonymizováno, úřadu ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, . , Anonymizováno, ., kterým předseda , jméno FO, , Anonymizováno, úřadu, jako , Anonymizováno, orgán , Anonymizováno, . stupně, zamítl podle § 90 odst. 5 správního řádu rozklad žalobkyně proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, tedy , jméno FO, , Anonymizováno, úřadu, odboru pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, . , Anonymizováno, .-, Anonymizováno, a napadené rozhodnutí správního orgánu I. stupně jako správné potvrdil. Ve správním řízení se v I. stupni domáhala žalovaná úhrady dlužných cen za poskytnuté služby elektronických komunikací za dvě po sobě následující měsíční vyúčtování za zúčtovací období od 25. 11. 2020 do 24. 1. 2021, a to v celkové výši 16.238,35 Kč. Tuto částku žalobkyně odmítla zaplatit s tím, že sice nerozporuje, že by jí předmětné služby byly žalovanou poskytovány, ale namítá, že: 1) žalobkyně je ve vztahu k žalované v postavení slabší strany ve smyslu § 433 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), 2) absentuje hmotněprávní základ požadavků žalované a 3) žalobkyně vady v plnění i fakturaci žalované řádně reklamovala a tato skutečnost nebyla správním orgánem zohledněna. Okresní soud pak po provedeném řízení shledal argumentaci a shora uvedené námitky žalobkyně za nedůvodné. Ad 1) Občanský zákoník slabší smluvní stranu explicitně nedefinuje, nicméně z judikatury lze dovodit charakteristické znaky slabší smluvní strany tak, že tyto spočívají v nižších znalostech ohledně předmětu právního jednání, v menších zkušenostech s podobnými operacemi, u fyzických osob pak připadá v úvahu i rozrušení, menší soustředění a pozornost vycházející z konkrétních okolností. Žalobkyně je v daném případě obchodní společností, konkrétně akciovou společností, která vystupovala při sjednávání účastnické smlouvy a příslušných smluvních podmínek vůči žalované jako podnikatelka (právnická osoba) a to ve zjevné souvislosti s vlastním podnikáním. V žádném případě tak nelze uvažovat o tom, že by v tomto směru splňovala definiční znaky slabší strany ve smyslu právní domněnky obsažené v ust. § 433 odst. 2 o. z., a měla by jí proto být poskytnuta právní ochrana. Pokud se jedná o možnou aplikaci ustanovení § 433 odst. 1 o. z., které umožňuje za slabší stranu považovat za určitých okolností i podnikatele, tak žalobkyně sama v řízení nespecifikovala, v jaké souvislosti nebo v jakém důsledku konkrétně spatřuje natolik významnou nevýhodu, která by byla při jednání se žalovanou rozhodující a současně způsobilá vytvořit nerovnováhu v jejich vzájemných právech a povinnostech. Ze zjištěného skutkového stavu věci v rámci správního řízení, která soud ve smyslu ust. § 250e odst. 2 o. s. ř. vzal se souhlasem stran za svá, nevyplývá, že by žalobkyně byla při sjednávání nové rámcové smlouvy anebo v jiné souvislosti žalovanou jakkoli znevýhodňována, a to ani z titulu kvality odborníka anebo hospodářského postavení. Sama žalobkyně působí na českém trhu již dvě desetiletí a je akciovou společností se základním kapitálem 2.000.000 Kč. Za zcela lichou pak v případě právnické osoby považuje soud argumentaci žalobkyně, že individuální postavení smluvní strany jako slabší nemusí být závislé pouze na jejím postavení ekonomickém, ale např. i psychologickém. Pokud žalobkyně poukazuje na údajné dominantní postavení žalované na daném trhu, bylo zcela na žalobkyni, zda bude pokračovat v jednání se žalovanou o uzavření nové rámcové smlouvy, případně zda toto jednání ukončí a obrátí se na jiného poskytovatele služeb elektronických komunikací, kterých je na českém trhu více a mají v zásadě stejné postavení, konkurují si, nelze tedy hovořit o dominantním postavení jen jednoho poskytovatele, nadto žalované. Přestože teoreticky slabší stranou ve smyslu ust. § 433 o. z. může být i podnikatel v rámci svého podnikání, nelze uzavřít, že by takovou slabší stranou ve vztahu s žalovanou mohla být žalobkyně. Ad 2) Druhá námitka žalobkyně spočívá v tvrzené absenci hmotněprávního základu pro vyúčtování dlužných faktur, resp. v tom, že žalovaná neprokázala existenci žádné ústní nebo konkludentní smlouvy, na základě které plnila žalobkyni a účtovala jí ceny za poskytnuté služby. V rámci správního řízení, jehož skutková tvrzení vzal soud za svá, bylo z listinných důkazů založených do spisu a z tvrzení obou účastníků prokázáno, že žalobkyně byla se žalovanou ve smluvním vztahu, na jehož základě byly služby žalobkyni prokazatelně poskytovány. Žalobkyně uzavřela s žalovanou Rámcovou smlouvu o poskytování zvýhodněných podmínek č. , hodnota, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, a dle čl. 4.6 této rámcové smlouvy platí, že zánik stávajících smluv nemá vliv na trvání účastnických smluv a na jednotlivé služby, které budou ponechány aktivní. Pokud se jedná o období předcházející uzavření rámcové smlouvy ze dne 23. 9. 2020, tedy období od ukončení původní rámcové smlouvy (ke dni 1. 5. 2020) až do uzavření nové rámcové smlouvy dne 23. 9. 2020, tak si obě strany vzájemně plnily, když pokračováním v poskytování služeb ze strany žalované a využíváním služeb ze strany žalobkyně, tedy došlo k prodloužení původní smlouvy konkludentně. Žalobkyně platila žalované cenu za služby až do 27. 1. 2021. Podstatné však zůstává, že řízení před správním orgánem se týká zaplacení dlužných cen za poskytnuté služby elektronických komunikací za dvě vyúčtování za zúčtovací období od 25. 11. 2020 do 24. 1. 2021, tedy v době platnosti Rámcové smlouvy o poskytování zvýhodněných podmínek č. , hodnota, -, Anonymizováno, _, Anonymizováno, ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . Ad 3) Třetí námitka žalobkyně spočívá v tom, že z doložené e-mailové korespondence mezi žalobkyní a žalovanou vyplývá, že neplnění závazků u žalované řádně reklamovala, ačkoliv svá podání výslovně jako „reklamace“ neoznačovala, neboť občanský zákoník pojem „reklamace“ nepoužívá, ale fakticky se o reklamace jednalo a nebylo o nich rozhodnuto. Ze zjištěného skutkového stavu věci správním orgánem je zřejmé, že žalobkyně sice byla se žalovanou od roku 2020 v e-mailovém kontaktu, ale jeho předmětem byla komunikace týkající se poskytování služeb, žádostí o vysvětlení a také vystavených vyúčtování. Na tuto vzájemnou korespondenci žalovaná reagovala v průběhu smluvního vztahu se žalobkyní vystavováním dobropisů. Ve správním řízení vedeném o návrhu žalované na zaplacení ceny za poskytnuté služby elektronických komunikací, nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádně uplatnila vůči žalované jakékoliv námitky, které lze označit za reklamaci vyúčtování ceny za služby za předmětná zúčtovací období (od 25. 11. 2020 do 24. 1. 2021) v souladu s ustanovením § 64 odst. 8 zákona o elektronických komunikacích, případně že by následně podala námitku proti vyřízení reklamace u Českého telekomunikačního úřadu. Žádost žalobkyně o vysvětlení či poskytnutí informací tak rozhodně nelze ani dle obsahu považovat za řádnou reklamaci poskytnutých služeb. V případě, že žalobkyně s vyúčtovanou cenou nebo poskytovanou službou nesouhlasila, svědčilo jí podle § 64 odst. 7 an. zákona o elektronických komunikacích právo uplatnit na tyto skutečnosti reklamaci, a to v prekluzivní lhůtě 2 měsíců. Toto však žalobkyně neučinila. Pokud správní orgán II. stupně v napadeném rozhodnutí uzavřel, že správní orgán I. stupně provedl dokazování v potřebném a dostatečném rozsahu, aby mohl ve věci rozhodnout, provedené důkazy byly správně vyhodnoceny a učiněná skutková zjištění byla i po právní stránce správně posouzena, pak okresní soud dospěl v tomto řízení ke stejnému závěru. Nebyly zjištěny žádné vady předmětného správního řízení ani napadeného rozhodnutí, naopak bylo v řízení prokázáno, že nárok žalované na úhradu dlužných cen vznikl, a že je žalobkyně za tento dluh podle § 64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích odpovědná. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by předmětná vyúčtování uhradila, případně, že by zanikla jinak, proto je žaloba zcela nedůvodná.

3. Proti tomuto rozsudku, a to do všech výroků, podala včasné odvolání žalobkyně, kterým se domáhala, aby krajský soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k novému řízení případně rozsudek změnil tak, že žalobě zcela vyhoví. Žalobkyně podává odvolání z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř., když soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Ve svém odvolání rekapitulovala 3 okruhy námitek. A. Žalobkyně se považuje za slabší stranu ve smyslu § 433 o. z. a s argumentací okresního soudu nesouhlasí. V postavení slabší strany je žalobkyně s ohledem na charakter služeb poskytovaných žalovanou, kdy nelze přejít ze dne na den k jinému mobilnímu operátorovi, protože to sebou nese nejen vyjednání nových smluvních podmínek, ale i softwarové úpravy na oddělení informačních technologií a podobně. Navíc žalobkyně nechtěla od žalované odejít i z toho důvodu, že čekala na novou smlouvu, kdy jí bylo přislíbeno, že všechny finanční požadavky žalobkyně budou vydobropisovány, a tím žalobkyně obdrží to, na co měla mít nárok. Nová smlouva však byla uzavřena až v září 2020, tedy až několik měsíců po zániku předchozí smlouvy. Když byla žalobkyni předložena nová smlouva, nebyla v ní vyřešena otázka starších vzájemných pohledávek mezi žalobkyní a žalovanou. Bylo jí však ústně přislíbeno, že se vše dá do pořádku v dalším vyúčtování. V novém vyúčtování za období 25. 11. 2020 až 24. 1. 2021 však tyto sliby zohledněny nebyly. Proto je třeba posuzovat celou transakční historii jako celek a nelze vytrhnout z jejího kontextu jen jedno čtvrtletí. Vydobropisována byla jen část rozdílu. Ve vyúčtování navíc chybí i některé bonusy, jak na to žalobkyně upozorňovala již ve správním řízení. Nepřímým důkazem takového postavení jsou i jedny z nevyšších cen telekomunikačních služeb v České republice, když sice lze vyjednat výhodnější ceny, i další podmínky, ale je to proces na několik týdnů, jak je patrné i z procesu vyjednávání nových smluvních podmínek mezi žalobkyní a žalovanou, byla žalobkyně doslova vydána na milost a nemilost žalované. Proti výše uvedenému chování žalované byla žalobkyně zcela bezmocná, protože neměla takové ekonomické postavení vůči žalované, aby ji mohla přimět k rychlejšímu uzavření smlouvy nebo řádnému plnění povinností žalobkyně jako poskytovatele telekomunikačních služeb, tím méně k tomu, aby žalovanou přiměla k rychlejšímu vyřešení dobropisů. Žalobkyně neměla jinou možnost, než trpělivě žádat žalovanou o splnění jejích slibů a obvyklých postupů při uzavírání smluv. Uvedené je zapříčiněno i obrovským rozdílem v ekonomické síle žalované a žalobkyně, když žalovaná je společností, která má s ohledem na svoji velikost i charakter poskytovaných služeb takové postavení, že si může vynutit bez spravedlivého důvodu výhodu vůči žalobkyni v souvislosti s poskytováním svých služeb, zatímco žalobkyně prakticky nemá možnost zajistit si tyto služby mimo území České republiky, takže žalovaná je fakticky společností s významnou tržní silou, zatímco žalobkyně je zjevně slabší stranou. Z těchto důvodů by měla být žalobkyni poskytnuta ze strany správního orgánu a soudů maximálně možná právní ochrana. S tvrzením žalobkyně o postavení jakožto slabší smluvní strany se i Český telekomunikační úřad vypořádal zcela nedostatečně, shodně tak okresní soud, když právní otázku slabší smluvní strany omezil pouze na vztah spotřebitele a podnikatele, s následným konstatováním, že žalobkyně není spotřebitelem. Takový výklad práva je však nesprávný, protože i samotný velký rozdíl v ekonomické síle smluvních stran, zakládá slabší smluvní straně právo na zvýšenou ochranu. Především je třeba vycházet ze znění § 433 o. z. Zákaz zneužití hospodářského postavení ve smyslu § 433 odst. 1 je pravidlo, které zakazuje konstituovat právní vztahy nápadně nevýhodné pro slabší stranu a nápadně výhodné pro podnikatele. Takové chování je porušením zákona. Zákaz podle § 433 odst. 1 o. z. je obecný, uplatní se nejenom vůči spotřebitelům, ale i vůči podnikatelům a je třeba jej považovat za kogentní. Přestože strany jsou formálně v rovném postavení, fakticky jedna ze stran diktuje obsah právního jednání straně druhé, což se v tomto konkrétním případě skutečně stalo, když žalovaná sama diktovala podmínky realizace obchodního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou, ačkoli tím žalobkyni opakovaně dostávala do situace, kdy byla zcela odkázána doslova na libovůli žalované, což se projevilo zejména při řešení dobropisů nebo dlouhodobým odkládáním podpisu nové rámcové smlouvy. Žalobkyně byla v předmětném smluvním vztahu v postavení slabší strany jak ekonomicky, tak i psychologicky, komunikace žalobkyně byla v této konkrétní věci velmi nezkušená a málo formální, což posiluje závěr, že žalobkyně je v tomto sporu slabší stranou. Ani s tímto se soud prvního stupně nijak nevypořádal, kdy ostatně všechny telekomunikační společnosti se v České republice chovají tak, že zneužívají svoji významnou tržní sílu, blížící se až monopolnímu postavením, což se mimo jiné projevuje v jedněch z nejvyšších telekomunikačních poplatků pro Českou republiku v rámci EU. Vůbec se pak soud prvního stupně nevypořádal s argumentací žalobkyně, že přejít od jednoho poskytovatele telekomunikačních služeb k druhému je technicky, časově i finančně velmi náročné a poskytovatelé telekomunikačních služeb na to zjevně spoléhají. Na českém trhu jsou pouze tři mobilní operátoři, kteří udržují v České republice své ceny vysoko nad průměrem EU a jen oni poskytují své služby komplexně. B./ Pokud jde o absenci hmotněprávního základu, z obsahu smluvního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou vyplývá zřetelná nejasnost ohledně toho, co vlastně žalobkyně za jednotlivé měsíce dlužila. Mezi žalobkyní a žalovanou existovaly různé právní vztahy, když bylo i po rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu sporné, které konkrétně z nich skutečně zakládaly nároky žalované na plnění žalobkyně a proč konkrétně fakturovala částky, které byly uvedeny na fakturách žalované. Základním nedostatkem požadavků žalované na úhradu částek, které byly předmětem řízení u správního orgánu i Českého telekomunikačního úřadu je skutečnost, že návrh žalované ke správnímu orgánu na zaplacení částky o 16.238,35 Kč s příslušenstvím, přinejmenším ve sporných částech, postrádá řádný hmotněprávní základ a do této chvíle vůbec nebylo objasněno, co byla žalovaná skutečně oprávněna vůči žalobkyni požadovat a na základě čeho. Právě skutečnost, že spor žalovaná omezuje jen na zúčtovací období od 25. 11. 2020 do 24. 1. 2021, je nedostatečné vymezení žalovaného nároku. Vyúčtování za období 25. 11. 2020 až 24. 1. 2021 je jen částečným výsekem celé transakční historie, v němž není zohledněna transakční situace od doby před zánikem původní smlouvy až do období 25. 11. 2020 až 24. 1. 2021. S tímto argumentem žalobkyně se soud prvního stupně vůbec nevypořádal a pouze zopakoval tvrzení žalované, že předmětem sporu je pouze fakturace za období 25. 11. 2020 až 24. 1. 2021. Takto však podle žalobkyně nelze problém žalované částky odseparovat od nesrovnalostí v předchozím období. Soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností. Žalovaná neprokázala existenci žádné ústní nebo konkludentní smlouvy, na základě které plnila žalobkyni a žalobkyni účtovala správnou cenu. Rozhodně nemůže žalovaná vycházet z řádně neprokázaných konkludentních smluv, které žalobkyně neuznala. Vůbec pak nelze obsah konkludentní smlouvy uznat za prokázaný, pokud se, jako v tomto případě, žalobkyně dohodne o obsahu písemné smlouvy s žalovanou, kterážto smlouva má být bezprostředním pokračováním předchozí, již zaniklé smlouvy, tedy má na již zaniklou smlouvu svými účinky bezprostředně navazovat a čeká se několik měsíců, než takovou smlouvu vyhotovenou žalovanou sama žalovaná následně podepíše, přičemž žalobkyně je pracovníky žalované celou dobu ujišťována, že je vše v pořádku a po podpisu smlouvy se vše dá do pořádku, tedy že budou například na základě dobropisů vráceny případné přeplatky a podobně. Na období mezi zánikem původní smlouvy a podpisem nové smlouvy existovala mezi žalobkyní a žalovanou ústní smlouva, takže účtovat ceny podle ceníku, který se vůči podobným podnikatelským subjektům jako je žalobkyně prakticky nikdy nepoužívá, je jasným zneužitím práva, které nemůže požívat právní ochrany. Pokud v průběhu čekání na podpis nové smlouvy vznikly mezi žalobkyní a žalovanou nějaké smluvní vztahy v jiné než písemné formě, nemohou být s ohledem na prodlení žalované s uzavřením nové smlouvy aplikovány jiné ceny než ty, které vycházejí z nově uzavírané písemné smlouvy nebo ceny pro žalobkyni ještě výhodnější. Na základě neplacení zcela nepodložených faktur žalované ze strany žalobkyně, které byly vystavovány s vědomím, že nejsou podloženy odpovídajícím plněním, a již tehdy existující přeplatky budou následně vypočítány a vráceny, nelze žalobkyni odepřít vyplacení či poskytnutí různých bonusů žalované, které při daném odběru služeb a zboží žalobkyně standardně poskytuje. Podle § 549 odst. 2 o. z. zmaří-li záměrně, aniž je k tomu oprávněna, splnění podmínky strana, které je nesplnění podmínky na prospěch, považuje se podmínka za splněnou. Podle § 579 odst. 1 o. z. způsobí-li někdo neplatnost právního jednání, nemá právo namítnout neplatnost nebo uplatnit z neplatného právního jednání pro sebe výhodu. Žalovaná však včasné uzavření nové smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou zmařila tím, že ji podepsala až s odstupem několika měsíců po dohodnutí podmínek takové smlouvy a zániku původní smlouvy. S ohledem k výše uvedenému žalobkyně připomíná, že bonusy musí být zahrnuty do fakturace a řádně poskytnuty. Za situace, kdy není známa skutečná výše dluhu žalobkyně, nelze žalobkyni odpírat obvyklá plnění z důvodu neplacení faktur, když v prodlení s vyčíslením správných částek, které měla žalované platit, byla právě žalovaná. Na tom nic nemění skutečnost, že pokud žalovaná z důvodů na své straně nevěděla, co dluží žalobkyni, nebyla ani schopna vyčíslit částky, které měla žalobkyni dobropisovat. Žalobkyně by tak byla ve skutečnosti trestána za neschopnost žalované spočítat skutečnou výši aktuálního dluhu žalobkyně. Zastavit za této situace žalobkyni některá plnění pro neplacení faktur, jejichž správná výše navíc byla přinejmenším sporná, bylo navíc i v rozporu s dobrými mravy. Účtování ceny za plnění, které nebylo poskytnuto, nelze vždy pokrýt ani tím, že nebylo takové poskytování plnění reklamováno. Ostatně i námitka žalované, že žalobkyně výslovně služby žalované nereklamovala, není relevantní, protože žalobkyně sice svoje dopisy žalované neoznačovala jako reklamace, ale některé z nich obsahově byly reklamacemi služeb a jiné byly reklamacemi faktur. Právě u reklamování faktur žalobkyně v jejich textu žádala žalovanou o vysvětlení, co a proč fakturuje a žalovaná na tyto dotazy nebyla schopna odpovědět. To je jasný důkaz toho, že žalovaná fakturovala částky víceméně náhodně generované. Když byla žalobkyni předložena nová smlouva, nebyla v ní vyřešena otázka starších vzájemných pohledávek mezi žalobkyní a žalovanou. Bylo však žalobkyni ústně přislíbeno, že se vše dá do pořádku v dalším vyúčtování. V novém vyúčtování za období 25. 11. 2020 až 24. 1. 2021 však tyto sliby zohledněny nebyly. Proto je třeba posuzovat celou transakční historii jako celek a nelze vytrhnout z jejího kontextu jen jedno čtvrtletí. Vydobropisována byla jen část rozdílu. Ve vyúčtování navíc chybí i některé bonusy. K proplacení faktur žalobkyní by tehdy úplně stačilo, pokud by žalovaná jasně specifikovala své podklady pro fakturaci a uvedla částky, které mají být dobropisovány s tím, že je žalobkyni vrátí v konkrétní době přiměřené pro vystavení dobropisů. Žalobkyně opakovaně žádala žalovanou o nápravu částečně nefunkčního smluvního stavu a také bylo žalobkyni ze strany žalované opakovaně přislíbeno, že bude náprava sjednána, což se ale nestalo dodnes. Soud měl vyzvat žalovanou k doložení všech svých pohledávek a závazků vůči žalobkyni přinejmenším od 1. 5. 2020, kdy pozbyla platnosti původní rámcová smlouva, až do 24. 1. 2021, kdy skončilo předmětné zúčtovací období. Bez toho, aby žalovaná doložila své nároky za celé toto období, nelze posuzovat ani správnost účtování telekomunikačních služeb za období od 25. 11. 2020 do 24. 1. 2021. C/ K otázce, zda žalobkyně vady v plnění i fakturaci žalované řádně reklamovala pak e-mailová korespondence mezi žalobkyní a žalovanou jasně ukazuje, že žalobkyně chyby a neplnění závazků žalované v průběhu celého období od 1. 5. 2020 reklamovala, i když své reklamace (vytčení vad) neoznačila jako reklamaci, ale dokumenty se posuzují podle svého obsahu, nikoli podle názvu. Ostatně občanský zákoník pojem reklamace, nebo reklamování ani nepoužívá, a pokud žalovaná tvrdí, že pojem „reklamace“ používá ve svých obchodních podmínkách, pak používání této terminologie není závazné, protože takovou závaznost a negativní důsledky nepoužívání terminologie žalované její obchodní podmínky nespojují s žádnými důsledky. Proto nelze přijmout tvrzení žalované, že žalobkyně nereklamovala. Za reklamaci lze pak považovat jak e-mailovou a telefonickou komunikaci žalobkyně, resp. předsedy jejího představenstva po obdržení vyúčtování za období do 24. 1. 2021, včetně stížností na odpojení telekomunikačních služeb, tak i komunikaci právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , na kterou odpovídá žalovaná dopisem ze dne 7. 5. 2021, přičemž mylně dovozuje, že se v tomto případě nejedná o reklamaci. Opět je zde třeba poukázat také na to, že žalobkyně jednala v dobré víře, jsa průběžně ujišťována, že se vše uvede do pořádku, a to jak po stránce poskytovaných služeb, tak i po stránce cenové. K tomu však nedošlo a žalovaná zneužila dobré víry žalobkyně a vyúčtovala jí ceníkové ceny, které jsou fakticky určeny jen jako základ pro vyjednávání.

4. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila tak, že navrhla rozsudek okresního soudu potvrdit s tím, že jej považuje za správný, kdy má za to, že veškeré otázky a námitky uvedené žalobkyní v odvolání již byly uplatněny v původním řízení, přičemž okresní soud se s těmito dostatečně vypořádal již v odůvodnění napadeného rozsudku. K bodu A) odůvodnění odvolání žalobkyně, ve kterém argumentuje k otázce jejího postavení jako slabší strany ve smyslu § 433 o. z., žalovaná s argumentací nesouhlasí a plně se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně. Žalovaná poukazuje na skutečnost, že na trhu existuje více subjektů poskytovatelů telekomunikačních služeb, přičemž v případě nespokojenosti mohla žalobkyně využít služeb jiného poskytovatele, jak je běžnou praxí, avšak žalobkyně dále pokračovala v jednání o nové Rámcové smlouvě a tuto smlouvu rovněž na základě své svobodné vůle uzavřela. Samotné postavení strany nezakládá zakázané jednání, tedy zneužití postavení. V bodu B) žalobkyně rozporuje hmotněprávní základ nároku žalované. Žalovaná k těmto námitkám uvádí, že nárokuje neuhrazené částky pouze za období od 25. 11. 2020 do 24. 1. 2021. Tyto částky byly naúčtovány na základě Rámcové smlouvy č., Anonymizováno, , hodnota, -, Anonymizováno, _, Anonymizováno, ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , kterou žalobkyně podepsala. Lze tak vyloučit, že by k uzavření a trvání smlouvy po dni 23. 9. 2020 a následnému poskytování služeb včetně jejich naúčtování v nárokovaných vyúčtováních došlo ze svévole žalované bez vědomí žalobkyně. K otázce uplatnění reklamace, kterou žalobkyně rozporuje v bodě C) odvolání, žalovaná sděluje, že neeviduje žádnou reklamaci vůči nárokovaným vyúčtováním (tj. za období od 25. 11. 2020 do 24. 1. 2021), kterou by žalobkyně uplatnila ve dvouměsíční lhůtě v souladu s ustanovením § 64 odst. 8 zákona o elektronických komunikacích. Námitky žalobkyně vůči předchozím vyúčtováním, které lze považovat za reklamaci, žalovaná řešila prostřednictvím dobropisů a uplatněných slev na vyúčtování.

5. Krajský soud při konstatování, že odvolání je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 3. 11. 2023 podle části páté o. s. ř. se žalobkyně domáhala toho, aby 1) soud zrušil Rozhodnutí , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , odboru pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , se sídlem , adresa, , ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, a rozhodnutí , jméno FO, telekomunikačního úřadu, č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, . , Anonymizováno, ., ze dne , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , dále, aby 2) byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 16.238,35 Kč za bezdůvodně placenou cenu služeb a náhradu nákladů řízení před správním orgánem I. stupně ve výši 3.796 Kč a také náhradu nákladů řízení o rozkladu ve výši 1.573 Kč a v neposlední řadě, aby 3) soud svým rozsudkem nahradil rozhodnutí , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , odboru pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , se sídlem , adresa, , ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, a rozhodnutí , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, . , Anonymizováno, ., ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tak, že rozhodnutím , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , odboru pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , se sídlem , adresa, , ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , bylo žalobkyni uloženo uhradit žalované částku ve výši ve výši 16.238,35 Kč s příslušenstvím, které spočívá v částce 650 Kč za uhrazený správní poplatek, dále v částce ve výši 3.146 Kč za právní zastoupení. Proti výše uvedenému rozhodnutí podala žalobkyně rozklad ze dne 5. 1. 2023, který , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, svým rozhodnutím č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, . , Anonymizováno, ., ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , zamítl a výše uvedené rozhodnutí správního orgánu potvrdil. Žalobkyně má za to, že rozhodnutí správního orgánu, ani následné rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu není v souladu s právními předpisy, když tyto nesprávně vyhodnotily důkazy a nesprávně vykládaly právní předpisy, mimo jiné vycházejí i z nedostatečně zjištěných, či zcela chybějících podkladů žalované. Žalobkyně v žalobě předně poukazuje na charakter služeb poskytovaných žalovanou a na obrovský rozdíl v ekonomické síle žalované a žalobkyně, když žalovaná je společností, která má s ohledem na svoji velikost i charakter poskytovaných služeb takové postavení, že si může vynutit bez spravedlivého důvodu výhodu vůči žalobkyni v souvislosti s poskytováním svých služeb, zatímco žalobkyně prakticky nemá možnost zajistit si tyto služby mimo území České republiky, takže žalovaná je fakticky společnosti s významnou tržní silou, zatímco žalobkyně je zjevně slabší stranou ve smyslu ust. § 433 o. z. Z těchto důvodů by měla být žalobkyni poskytnuta ze strany správního orgánu maximálně možná právní ochrana v mezích aplikovatelných právních předpisů. Ust. § 433 odst. 1 o. z. je určením individuálním, tedy slabší stranou může být i podnikatel, přičemž silnější stranou může být i spotřebitel, zatímco § 433 odst. 2 o.z.je ustanovením tzv. statusovým, kdy je rozhodující status té smluvní strany, která se považuje za slabší. Individuální postavení smluvní strany jako slabší nemusí být závislé pouze na jejím postavení ekonomickém, ale např. i psychologickém. Komunikace žalobkyně s žalovanou byla v této konkrétní věci velmi nezkušená a málo formální. I tato skutečnost však posiluje závěr, že žalobkyně je v tomto sporu slabší stranou. Podle žalobkyně jsou na českém trhu pouze tři mobilní operátoři, kteří udržují v České republice své ceny vysoko nad průměrem EU a jen oni poskytují své služby komplexně. Jejich téměř monopolnímu chování se pak přizpůsobili, přinejmenším cenově, i ostatní poskytovatelé podobných služeb. Žalobkyně dále tvrdí, že mezi ní a žalovanou existovaly různé právní vztahy, když je i po rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu sporné, které konkrétně z nich skutečně zakládaly nároky žalované na plnění žalobkyně a proč konkrétně fakturovala částky, které byly uvedeny na fakturách žalované. Základním nedostatkem požadavků žalované na úhradu částek, které byly předmětem řízení u správního orgánu, i Českého telekomunikačního úřadu, je skutečnost, že návrh žalované ke správnímu orgánu, na zaplacení částky o 16.238,35 Kč s příslušenstvím, přinejmenším ve sporných částech, postrádá řádný hmotněprávní základ a do této chvíle vůbec nebylo v tomto případu objasněno, co byla žalovaná skutečně oprávněna vůči žalobkyni požadovat a na základě čeho. Žalobkyně vady v plnění i fakturaci žalované řádně reklamovala, což podle ní vyplývá z e-mailové korespondence mezi stranami, i když své reklamace (vytčení vad) neoznačila žalobkyně jako reklamaci, nicméně dokumenty se posuzují podle svého obsahu, nikoli podle názvu. Žalovaná navrhovala žalobu zamítnout, kdy uvedla, že podala dne 10. 6. 2022 ke správnímu orgánu I. stupně návrh na rozhodnutí sporu o povinnosti k peněžitému plnění proti žalobkyni pro částku 16.238,35 Kč. Na základě návrhu správní orgán I. stupně vydal prvostupňové rozhodnutí, v němž návrhu navrhovatelky (v tomto řízení „žalovaná“) zcela vyhověl. Odpůrkyně (v tomto řízení „žalobkyně“) podala proti rozhodnutí rozklad, na jehož základě rozhodl správní orgán II. stupně v rozhodnutí o rozkladu tak, že se rozklad zamítá a prvostupňové rozhodnutí se potvrzuje. Případ prošel drobnohledem správního orgánu v obou stupních a nároku navrhovatele bylo v obou případech vyhověno. Žalovaná má za to, že žalobkyně netvrdí ve svém podání žádné nové skutečnosti a fakta, jež by měla za příčinu nesprávné právní posouzení věci či snad nezákonné rozhodnutí. Žalovaná nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že by byla v rámci závazkového vztahu mezi stranami slabší stranou. Ačkoliv je žalovaná dlouho zavedenou společností s významným tržním postavením s dobrou pověstí, nezakládá toto postavení samo o sobě domněnku, že by snad mělo z její strany docházet k nekalému či protiprávnímu jednání. Pokud žalobkyni nevyhovovala nabídka služeb poskytovaných žalovanou, mohla si telekomunikační služby zřídit u jakéhokoliv jiného poskytovatele na území ČR. Žalovaná přitom nabízí různé tarify a služby za různé ceny, z nichž si mohou zákazníci, včetně žalobkyně, vybrat služby potřebné a vhodné pro účely nejen jejich podnikání. Žalobkyně jako akciová společnost, na níž jsou dle platného práva pokládány zdánlivě největší nároky, nemohla být v postavení slabší, nezkušené strany, a to ani ekonomicky, když byla společností zavedenou v r. 2001 s milionovými ročními obraty, a měla tak nepochybně při uzavírání smluv s žalovanou zkušenosti při obchodním jednání, ani psychologicky, když měla letité zkušenosti v podnikání a povinnost jednat s péčí řádného hospodáře. Žalobkyni nesvědčí ani domněnka v § 433 odst. 2 občanského zákoníku, neboť jakožto právnická osoba nemohla žalobkyně vystupovat vůči žalované mimo souvislost s vlastním podnikáním. V rámcové smlouvě bylo sjednáno, že žalobkyně bude služby poskytované žalovanou využívat v rámci své podnikatelské činnosti a žalobkyně smlouvu uzavřela za podmínek, které byly předem stanoveny a objasněny, a pokud žalobkyně s takovými podmínkami nesouhlasila, neměla povinnost smlouvu uzavírat. Ve Všeobecných obchodních podmínkách žalované je jasně uvedeno, že ceny za jednotlivá zúčtovací období (tj. zpravidla jeden měsíc) budou stanoveny ve vystavovaných vyúčtováních. Funkcí rámcové smlouvy, kterou žalobkyně s žalovanou uzavřela, je vytvoření zastřešujícího právního vztahu, v jehož rámci je možné následně uzavírat dílčí smlouvy. Nedává však smysl, aby pro každé plnění, které žalovaná po žalobkyni požaduje za dílčí zúčtovací období, byla vystavována dílčí smlouva, kterou by nadto nedocházelo ke změně smluvních podmínek, ale pouze k výzvě k plnění, ke kterému se žalobkyně již zavázala Rámcovou smlouvou. Vystavování vyúčtování pro opakovaně poskytované služby, pro něž je individuálně stanoveno i datum splatnosti, je v této i obdobných obchodních oblastech zavedenou praxí, a není tak zřejmé, proč žalobkyně rozporuje tento způsob fungování smluvního vztahu, když k němu sama přistoupila a jak uvedla, po určitou dobu tento schvalovala a plnila řádně právě dle vystavovaných vyúčtování. V souladu s ust. § 250c odst. 2 o. s. ř. vyzval soud Český telekomunikační úřad k vyjádření k žalobě podle části páté o. s. ř., kdy tento rovněž navrhoval žalobu zamítnout s víceméně totožnou argumentací jako žalovaná. Okresní soud věc projednal u jednání konaných dne 17. 6. 2024 a dne 29. 8. 2024, kde byly činěny přednesy účastníků a prováděny k důkazu listiny, následně pak dne 5. 9. 2024 okresní soud vyhlásil napadený rozsudek.

7. Krajský soud v prvé řadě neakceptuje odvolací argumentaci žalobkyně týkající se tvrzených neúplných skutkových zjištění a závěru o skutkovém stavu učiněných okresním soudem, naopak konstatuje, že skutková zjištění učiněná okresním soudem v bodě 4. odůvodnění, která okresní soud z provedených důkazů učinil, považuje za zcela správná a plně dostačující pro právní posouzení věci a v dalším z nich vychází.

8. Okresní soud pak nepochybil ani z hlediska právního posouzení věci, když s ohledem na odvolací argumentaci žalobkyně je třeba uvést následující. Zejména je třeba konstatovat, že žalobkyně uplatnila svůj žalobní nárok u okresního soudu zcela v souladu s ustanovením § 247 odst. 1 o. s. ř. a žaloba byla podána včas. Pokud jde o odvolací námitky žalobkyně, pak obsahově shodné námitky uplatnila žalobkyně již před oběma správními orgány a shodně tak i před soudem prvého stupně, který se dle názoru krajského soudu s veškerými námitkami žalobkyně řádně a podrobně vypořádal. Krajský soud pak rovněž nepovažuje žalobkyni ve vztahu k žalované za slabší smluvní stranu, kdy s touto argumentací se již podrobně vypořádaly správní orgány i okresní soud a k jejich závěrům v podstatě není čeho doplnit. Z obsahu spisu a provedeného dokazování nevyplývá, že by žalobkyně byla při vyjednávání s žalovanou ohledně smluvních podmínek ze strany žalované jakkoli vystavena na milost či nemilost, jak sama uvedla, a z tohoto důvodu by jí měla být ze strany správního orgánu a soudu jako slabší straně poskytnuta maximální možná ochrana. Správní orgán II. stupně v napadeném rozhodnutí uzavřel, že správní orgán I. stupně provedl dokazování v potřebném a dostatečném rozsahu, aby mohl ve věci rozhodnout, provedené důkazy byly správně vyhodnoceny a učiněná skutková zjištění byla i po právní stránce správně posouzena, ke shodnému závěru dospěl i okresní soud a krajský soud jej akceptuje. Věcí se podrobně zabývaly správní orgány dvou stupňů, shodně tak nalézací soud, a všechny dospěly ke shodnému závěru, krajskému soudu pak není zřejmé, jakou další maximální ochranu z důvodu údajného slabšího postavení ve vztahu k žalované, jež v řízení najevo nevyšlo, má žalobkyně na mysli.

9. Shodně s okresním soudem krajský soud také uzavírá, že žaloba žalobkyně je zcela nedůvodná. Nebyly zjištěny žádné vady předmětného správního řízení ani napadeného rozhodnutí, naopak bylo v řízení prokázáno, že nárok žalované na úhradu dlužných cen vznikl, a že je žalobkyně za tento dluh podle § 64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích odpovědná. Pokud jde o namítanou absenci hmotněprávního základu pro sporná vyúčtování, pak těmito je jednoznačně rámcová smlouva ze dne 23. 9. 2020, jak správně konstatoval okresní soud, přičemž sporná vyúčtování se týkají období 11/2020-1/2021, kdy již tato smlouva byla v platnosti. Bylo povinností žalobkyně dle smluvních ujednání tato vyúčtování uhradit či je případně řádně a včas reklamovat, přičemž ani reklamace vyúčtování nemá vliv na povinnost toto vyúčtování uhradit, tedy tzv. odkladný účinek. Žalobkyně se opakovaně domáhá jakéhosi komplexního „zúčtování“ toho, co již fakticky žalované zaplatila a toho, co jí žalovaná měla údajně dobpropisovat a dále přislíbených a neposkytnutých bonusů v těchto a předchozích vyúčtováních, v důsledku čehož žalované nic nedluží a sporná vyúčtování nemusí platit. To ale ničeho nemění na faktu, že žalobkyně nepostupovala zákonem předvídaným způsobem, kdy tato měla jednotlivá vyúčtování, ve kterých shledávala nesrovnalosti, řádně aprobovaným způsobem reklamovat a nikoli vést s žalovanou jen obsáhlou e-mailovou konverzaci. Přezkum se pak týká pouze vyúčtování za období 11/2020-1/2021, kdy krajský soud pak ve shodě s názorem soudu prvého stupně i s posouzením správního orgánu má za to, že k řádné reklamaci konkrétně těchto sporných vyúčtovaní ze strany žalobkyně zákonným způsobem nedošlo. Naopak v řízení bylo prokázáno, že nárok žalované na úhradu dlužných cen vznikl, a že je žalobkyně za tento dluh podle § 64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích odpovědná. Žalobkyně pak v řízení neprokázala, že by předmětná vyúčtování uhradila, případně, že by zanikla jinak.

10. Jestliže tedy okresní soud uzavřel, že žaloba žalobkyně je nedůvodná a rozhodnutí správního orgánu shledal správným, odvolací soud tento závěr okresního soudu akceptuje a uzavírá, že právní hodnocení a posouzení věci, jak našlo svůj výraz v zamítavém verdiktu napadeného rozsudku je zcela správné. Závěr okresního soudu je logickým výsledkem správně zjištěného skutkového stavu, který ani v odvolacím řízení změn nedoznal. Okresní soud se se všemi pro posouzení věci rozhodnými skutečnostmi vypořádal v návaznosti na veškeré v průběhu řízení před soudem prvého stupně uplatněné a v odvolání fakticky zopakované námitky žalobkyně.

11. Ze shora uvedených důvodů byl rozsudek okresního soudu podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen, neboť okresní soud nepochybil ani ve výroku IV. o nákladech řízení, když správně aplikoval ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.

12. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla v odvolacím řízení z procesního hlediska neúspěšná, neboť jejímu odvolání nebylo vyhověno. Žalobkyně tedy má povinnost uhradit žalované plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem dle ustanovení § 9 odst. 4 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“) účinného do 31. 12. 2024 ve výši 3.100 Kč (vyjádření ve věci) a dle ustanovení § 9 odst. 5 AT účinného od 1. 1. 2025 ve výši 4.620 Kč (účast o odvolacího jednání), dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta žalované ve výši 300 Kč a 450 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1 a 4 AT a 21% DPH z částek odměny a náhrad ve výši 1.778,710 Kč. Žalobkyně je tedy povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení celkovou částku 10.248,70 Kč. Pokud jde o požadovaný úkon příprava a převzetí odvolacího spisu, pak tento nebyl zástupci žalované přiznán, kdy se nejedná o žádný z úkonů dle ust. § 11 AT, a odměna za úkon přípravy a převzetí zastoupení dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) již žalované přiznána byla.

13. Místo plnění u náhrady nákladů odvolacího řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalované s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když s ohledem na výši částky nákladů řízení neshledal důvody pro povolení delší lhůty plnění či povolení plnění ve splátkách.