75 CO 311/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudkyň JUDr. Hany Poláškové Wincorové a JUDr. Vladimíry Novákové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupena advokátem JUDr. jméno jméno sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa zastoupen advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o vyklizení, k odvolání žalovaného proti rozsudku pro uznání Okresního soudu v Olomouci ze dne 21. 6. 2021, č. j. 27 C 114/2021-42,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 6.663,47 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost vyklidit a vyklizené předat žalobkyni prostory sloužící k podnikání [číslo] [číslo] nacházející se v 1. NP budovy s [adresa], bytový dům, která je součástí pozemku parc. č. st. 788/1, zastavěná plocha a nádvoří, zapsaného v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc, na [list vlastnictví], pro okres a obec Olomouc, katastrální území Olomouc (výrok I.), a dále povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 11.534 Kč (výrok II.). Okresní soud v napadeném rozsudku vyšel ze závěru, že žalovaného vyzval usnesením ze dne 7. 5. 2021 dle ustanovení § 114b o. s. ř., aby se písemně vyjádřil ve lhůtě 30 dnů od doručení tohoto usnesení k žalobě, která mu byla doručena dne 10. 5. 2021, a současně ho poučil o následcích nesplnění takové výzvy. Žalovaný se v uvedené lhůtě k žalobě písemně nevyjádřil a ani před jejím uplynutím soudu nesdělil vážný důvod, pro který tak neučinil, přičemž lhůta k vyjádření marně uplynula dne 9. 6. 2021 Okresní soud tak dle ustanovení § 153a o. s. ř. rozhodl ve věci rozsudkem pro uznání, neboť se má za to, že žalovaný nárok žalobkyní uplatněný zcela uznal.

2. Proti tomuto rozsudku okresního soudu podal žalovaný včasné odvolání a domáhal se změny rozsudku okresního soudu tak, že rozsudek pro uznání se nevydává. Odvolatel namítal, že základním předpokladem pro usnesení, kterým soud žalovanému může uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil dle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř., je okolnost, aby to vyžadovala povaha věci nebo okolnosti případu. Povaha věci vyžaduje vydání usnesení podle § 114b o. s. ř. zejména tehdy, je-li zjišťování skutkového stavu věci s ohledem na předpokládané množství různých tvrzení účastníků a navržených důkazů mimořádně obtížné, a kdy bez znalosti stanoviska žalovaného nelze první jednání připravit tak, aby při něm bylo zpravidla možné věc rozhodnout. Ve zcela jednoduchých věcech, které nevyžadují podrobnější a rozsáhlejší přípravu jednání, je vydání usnesení podle § 114b o. s. ř. vyloučeno. Odvolatel má za to, že nebyly naplněny podmínky pro vydání kvalifikované výzvy, neboť povaha věci ani okolnosti případu to nevyžadovaly, a není tak naplněn základní předpoklad pro vydání rozsudku pro uznání a tento je nezákonný. Žalovaná rovněž rozporuje správnost a řádnost výzvy dle § 114b o. s. ř., neboť má za to, že předmětná výzva musí dle ustanovení § 169 o. s. ř. obsahovat i odůvodnění, aby bylo možno přezkoumat, zda byly naplněny podmínky pro její vydání. Výzva učiněná okresním soudem však odůvodnění neobsahuje. Dále má odvolatel za to, že žalobkyni v rámci řízení nepřísluší aktivní věcná legitimace, neboť žalobkyně v daném řízení netvrdí ani nenavrhla důkazy k tomu, aby prokázala, že je aktivně věcně legitimována, tedy ani neuvádí tu skutečnost, že je stále nájemcem předmětných nemovitostí. Vlastníkem nemovitostí je totiž [právnická osoba], a. s., sídlem [adresa]. Navíc rozsudek pro uznání má být podle Ústavního soudu užit pouze v případech zjevné pasivity žalovaného a jeho snahy prodlužovat soudní řízení. Žalovaný se v žádném případě nesnažil řízení prodloužit, pouze administrativním pochybením přehlédl v datové schránce přijatou zprávu, a z tohoto důvodu nereagoval na kvalifikovanou výzvu. Procesní následek představovaný tzv. fikcí uznání je tak pro žalovaného nepřiměřeným následkem administrativního pochybení.

3. Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila tak, že navrhla napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit s tím, že odvolací argumentace žalovaného důvodná není. Pokud žalovaná namítá nedostatek věcné aktivní legitimace, nemůže být tato námitka důvodná, když dle konstantní judikatury je nedostatek věcné legitimace důvodem k zamítnutí žaloby, nikoli k zastavení řízení, neboť tento nedostatek nelze pokládat za nedostatek podmínek řízení ve smyslu § 104 o. s. ř. S ohledem na to, že bylo rozhodnuto rozsudkem pro uznání, soud nezkoumal, zda je dána věcná legitimace účastníků tohoto řízení, stejně jako nezkoumal jiné okolnosti týkající se uplatněného nároku. Tyto okolnosti by byly předmětem zkoumání až v případě meritorního projednávání sporu. Pokud odvolatel namítal nenaplnění podmínek pro vydání rozsudku pro uznání dle § 153a o. s. ř., uvádí žalobkyně, že v projednávané věci došlo k naplnění všech podmínek pro vydání rozsudku pro uznání dle § 153a o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. za situace, kdy žalovaný na kvalifikovanou výzvu okresního soudu nereagoval, přičemž toto zdůvodnil v administrativním pochybením. Vydání kvalifikované výzvy dle § 114b o. s. ř. je fakultativní a závisí zcela na úvaze soudu, přičemž tento postup okresního soudu přezkumu odvolacím soudem nepodléhá. Stejně tak není důvodná námitka, že výzva učiněná okresním soudem nebyla řádně odůvodněna, když absence povinnosti odůvodnit usnesení vydané podle § 114b o. s. ř. vyplývá z ustanovení § 169 odst. 2 o. s. ř., neboť se jedná o usnesení, které se týká vedení řízení.

4. Krajský soud při konstatování, že odvolání je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného důvodné není.

5. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně podala dne 28. 4. 2021 vůči žalovanému žalobu na vyklizení prostor sloužících k podnikání s odůvodněním, že jako nájemce nebytových prostor vypověděla žalovanému nájemní vztah založený smlouvou o podnájmu prostoru sloužícího k podnikání ze dne 1. 7. 2018, a to písemnou výpovědí podnájemního vztahu ze dne 10. 12. 2019 doručenou žalovanému dne 16. 12. 2019. Žalovaný předmětné nemovitosti nevyklidil a užívá je bez právního důvodu. Usnesením ze dne 7. 5. 2021, č. j. 27 C 114/2021-38, vyzval okresní soud žalovaného, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě, která mu byla doručena současně s tímto usnesením, s tím, že ve vyjádření je povinen uvést, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, popřípadě zda nárok uznává jen zčásti nebo co do základu. Uzná-li nárok, rozhodne soud na tomto základě o věci samé (o její části nebo jejím základu) rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 1 o. s. ř.). Jestliže žalovaný nárok uplatněný v žalobě zcela neuznává, je povinen ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě, a označit důkazy k prokázání svých tvrzení. K vyjádření musí připojit listiny, na něž se ve svém vyjádření odvolává. Nemůže-li žalovaný podat ve stanovené lhůtě písemné vyjádření ve věci samé, je povinen před uplynutím stanovené lhůty sdělit soudu, jaký vážný důvod mu v tom brání. Okresní soud ve výzvě poučil žalovaného, že jestliže se bez vážného důvodu ve věci samé včas písemně nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává. Soud potom ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání. Toto usnesení okresního soudu bylo doručeno žalovanému dne 10. 5. 2021. Vzhledem ke skutečnosti, že na výzvu okresního soudu žalovaný žádným způsobem nereagoval, rozhodl okresní soud ve věci napadeným rozsudkem pro uznání dne 21. 6. 2021.

6. Podle ustanovení § 114b o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci samé písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.). K podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu. Usnesení podle odstavce 1 nelze vydat nebo doručit po přípravném jednání podle § 114c o. s. ř. nebo po prvním jednání ve věci. Usnesení podle odstavce 1 musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba. Jestli se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3 o. s. ř.) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.

7. Podle ustanovení § 99 odst. 1 a 2 o. s. ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Soud usiluje o smír mezi účastníky; při pokusu o smír předseda senátu zejména s účastníky probere věc, upozorní je na právní úpravu a na stanoviska Nejvyššího soudu a rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek týkajících se věci a podle okolností případu jim doporučí možnost smírného vyřešení sporu. Je-li to s ohledem na povahu věci vhodné, upozorní předseda senátu účastníky rovněž na možnost využití mediace podle zákona o mediaci nebo sociálního poradenství podle zákona o sociálních službách. Soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení.

8. Dle ustálené judikatury vydání rozsudku pro uznání nepředchází žádné dokazování a jsou-li splněny všechny zákonné podmínky fikce uznání žalobního nároku žalovaným, je soud povinen rozhodnout podle této fikce uznání rozsudkem pro uznání. Soud tak činí bez ohledu na to, zda jsou žalobní tvrzení podložena důkazy a zda dosavadní výsledky řízení prokazují oprávněnost nároku nebo zda se jeví požadavky žalobce jako nedůvodné. Zákon v ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. sankcionuje především nečinnost žalovaného a jeho neochotu přispět k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, a nikoliv to, v jakém rozsahu a jak kvalitně se ve věci vyjádřil. Zjistí-li však soud, že uznání žalovaného odporuje kogentním právním předpisům, nelze o věci rozhodnout rozsudkem pro uznání, stejně tak, pokud je žaloba pro vady neprojednatelná nebo zjevně bezdůvodná (srov. Drápal L., Bureš, J. a kol. občanský soudní řád I § 1 až 200, komentář, 1. vydání Praha: C. H. Beck 2009, s. [číslo]). Žalovaný se ve smyslu ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. kvalifikovaně vyjádří (a zabrání tak fikci uznání nároku a vydání rozsudku pro uznání), jestliže z jeho včasného písemného vyjádření vyplývá, že nárok, který byl proti němu uplatněn, žalobou zcela neuznává, a jestliže alespoň v základních obrysech vylíčí rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu. Pouhý nesouhlas s žalobou nelze pokládat za kvalifikované vyjádření způsobilé zabránit následkům předvídaným § 114b odst. 5 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 604/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. 28 Cdo 611/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3597/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1951/2004, dostupná z www.nsoud.cz).

9. Jak vyplývá z obsahu spisu, učinil okresní soud dne 7. 5. 2021 výzvu dle ustanovení § 114b o. s. ř., spolu s touto výzvou žalovanému doručil i žalobu, která splňuje všechny zákonné náležitosti, je tedy projednatelná a není ani zcela zjevně nedůvodná, když se opírá o nárok z uzavřené nájemní smlouvy a z výpovědi k této smlouvě. Žalovaný na výzvu okresního soudu žádným způsobem nereagoval, a to i přes poučení o možnosti vydání rozsudku pro uznání, když lhůta k vyjádření marně uplynula dne 9. 6. 2021. Pokud pak jde o to, zda povaha věci připouští v daném případě uzavření smíru, a tedy i vydání rozsudku pro uznání, tak krajský soud dospěl k závěru, že uzavření smíru v této věci vyloučeno není, a jedná se tedy o věc, jejíž povaha uzavření smíru umožňuje.

10. Krajský soud tedy konstatuje, že v dané věci došlo k naplnění všech podmínek vydání rozsudku pro uznání dle § 153a o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř., když v této věci lze uzavřít a schválit smír, žalovaný není nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, byla mu poskytnuta lhůta k vyjádření, která nebyla kratší než 30 dnů, výzva nebyla vydána a doručena po přípravném jednání nebo po prvním jednání ve věci, byla žalovanému doručena do vlastních rukou, žalovaný se na výzvu včas nevyjádřil, nesdělil soudu vážný důvod, pro který tak neučinil, přičemž byl o následcích nesplnění výzvy poučen.

11. Pokud jde o odvolací argumenty žalovaného, s těmi se krajský soud neztotožňuje.

12. Pokud odvolatel namítal, že v dané věci nebyly splněny podmínky pro postup dle § 114b o. s. ř., tak tuto námitku krajský soud neakceptuje, naopak povaha projednávané věci včetně žalobních tvrzení tak, jak je žalobkyně v žalobě uplatnila, neumožňují posouzení, že by se jednalo o skutkově či právně jednoduchou věc. Okresní soud, pokud přistoupil k výzvě dle § 114b o. s. ř., postupoval zcela věcně správně.

13. Pokud jde o námitku, že usnesení okresního soudu nebylo řádně odůvodněno, ani tuto nelze akceptovat, neboť výzva učiněná okresním soudem dne 7. 5. 2021 splňuje všechny náležitosti řádné výzvy dle § 114b o. s. ř. včetně řádného poučení žalovaného.

14. Pokud jde o námitku nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně, není tato námitka odvolacím důvodem proti rozsudku pro uznání dle § 205b o. s. ř., když podle tohoto zákonného ustanovení jsou odvolacími důvody proti rozsudku pro uznání jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, § 153b).

15. Sama skutečnost, že žalovaný administrativním pochybením opomněl na výzvu okresního soudu reagovat, nemůže nic změnit na správném procesním postupu okresního soudu, který při absenci vyjádření žalovaného rozhodl ve věci rozsudkem pro uznání.

16. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že v dané věci byly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání dle ustanovení § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 114b odst. 5 o. s. ř., když žalovaný se ve věci kvalifikovaně nevyjádřil, a vůči němu tak ohledně žalobou uplatněného nároku nastala fikce uznání. Okresní soud tedy nepochybil, pokud ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání a žalobě žalobkyně vyhověl.

17. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek pro uznání dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, o kterých rozhodl okresní soud zcela správně, když správně určil nejen jejich skladbu, ale též jejich výši, a krajský soud pro stručnost na tyto závěry okresního soudu obsažené v odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku zcela odkazuje.

18. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný nebyl se svým odvoláním úspěšný, a žalobkyně má tedy nárok na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem dle ustanovení § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve výši 3.000 Kč (1x 1.500 Kč vyjádření k odvolání, 1x 1.500 Kč účast u odvolacího jednání), dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta žalobkyně ve výši 2x 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, z cestovních náhrad ve výši 1.407 Kč k jednání odvolacího soudu dne 31. 3. 2022, z náhrady za ztrátu času ve výši 500 Kč a z 21% DPH z odměny a náhrad. Celková výše nákladů odvolacího řízení tak představuje částku 6.663,47 Kč.

19. Místo plnění náhrady nákladů odvolacího řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty k plnění či povolení plnění ve splátkách.