75 CO 317/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudkyň JUDr. Hany Poláškové Wincorové a JUDr. Markéty Pokorné ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupena advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa zastoupena advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 485.764,33 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 27. 5. 2021, č. j. 111 C 14/2019-301,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 28.021,18 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 485.764,33 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 5. 12. 2019 do zaplacení (výrok I.) a dále povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 157.361 Kč (výrok II.).

2. Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že žalovaná vykonávající v období od 1. 11. 2006 do 15. 2. 2019, kdy byly žalobkyni poskytnuty dotace na akce„ Energetické úspory pro [anonymizováno] [obec]“ a„ Obnova drobných sakrálních staveb“ a kdy byla žalobkyně vyzvána k zaplacení odvodů za porušení rozpočtové kázně pro porušení podmínek dotací, jakož i kdy byly tyto odvody uhrazeny a kdy se žalobkyně dopustila přestupků za neoprávněné čerpání podzemních vod, za což jí byly uloženy pokuty a povinnost nahradit náklady přestupkového řízení, které v daném období rovněž uhradila, funkci starostky, jakož i funkci rady (§ 99 odst. 2 OZř) a tajemníka (§ 110 odst. 3 OZř), porušila povinnost péče řádného hospodáře při výkonu uvedených funkcí. Škodu z tohoto vzniklou spočívající v odvodech za porušení rozpočtové kázně, uložených pokutách a náhradě nákladů přestupkového řízení v celkové výši 485.764,33 Kč je tak žalovaná povinna nahradit dle § 2910 občanského zákoníku ve spojení s § 2911 občanského zákoníku. Podle okresního soudu i člen voleného orgánu obce jakožto veřejnoprávní korporace je povinen svou funkci vykonávat s péčí řádného hospodáře, tedy s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí, jak ji vymezuje § 159 odst. 1 věta prvá občanského zákoníku. Uvedené ustanovení je aplikovatelné i na obce jako právnické osoby veřejného práva. Dále okresní soud dovodil, že povinnost nahradit škodu způsobenou při výkonu funkce starostky a současně rady a tajemníka porušením povinnosti péče řádného hospodáře se dle § 9 odst. 2 věty první a § 3079 odst. 1 občanského zákoníku řídí právě zákonem č. 89/2012 Sb. – občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), jelikož jde o soukromou povinnost a k porušení povinnosti péče řádného hospodáře žalovanou došlo až po 1. 1. 2014, tedy po účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. Ustanovení § 79 zákona o obcích podle okresního soudu na věc nedopadá, neboť se vztahuje jen na odpovědnost osoby při výkonu funkce zastupitele, nikoli při výkonu jiných funkcí (členů) volených orgánů obce. Z tohoto závěru okresní soud dovodil nesprávnost názoru žalované o nutnosti posouzení žalobních požadavků dle zákoníku práce. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení náhrady škody spočívající ve třech samostatných nárocích. Za prvé žalobkyně spatřovala porušení péče řádného hospodáře v nezajištění kolaudačního souhlasu pro dílo„ energetické úspory pro [anonymizováno] [obec]“ žalovanou, v důsledku čehož žalobkyně zaplatila 282.279,33 Kč jako odvod za porušení rozpočtové kázně. Za druhé v nezajištění předložení zprávy pro závěrečné vyhodnocení akce„ Obnova drobných sakrálních staveb v [anonymizováno] [obec a číslo]“ a podkladů pro finanční vypořádání akce ve stanoveném termínu, následkem čehož žalobkyně uhradila za odvod za porušení rozpočtové kázně 2.510 Kč. Za třetí opomenutí pověřit vhodnou osobu správou obecního vodovodu a hospodařením s vodami, kdy za neoprávněné čerpání vody ze svých zdrojů žalobkyně uhradila pokuty v celkové výši 199.975 Kč a na náhradě nákladů přestupkového řízení částku 1.000 Kč. Pokud jde o nároky ad 1) a ad 2), okresní soud dovodil, že žalovaná jakožto starostka vykonávající působnost rady a tajemníka a stojící tak v čele obecního úřadu byla povinna zajistit splnění podmínek dotací„ energetické úspory pro [anonymizováno] [obec]“ i„ Obnova drobných sakrálních staveb“, tedy i zajistit vydání kolaudačního souhlasu do 28. 2. 2014 a zajistit předložení podkladů pro vypořádání dotace do 15. 2. 2016 a zprávu pro závěrečné vyhodnocení akce do 30. 6. 2016. Jelikož zmíněné podmínky poskytnutí dotací nebyly splněny, nedostála žalovaná své povinnosti postupovat s péčí řádného hospodáře při výkonu svých funkcí. Okresní soud konstatoval, že žalovaná nepověřila konkrétní osobu obstaráním kolaudačního souhlasu ani vypracováním a předložením uvedených podkladů, když tvrzení žalované, že společnost [právnická osoba] nese odpovědnost za předložení kolaudačního souhlasu, bylo vyvráceno důkazem mandátní smlouvou. Provedeným dokazováním bylo podle okresního soudu rovněž vyvráceno tvrzení žalované, že správa dotací patřila do náplně práce účetní [jméno] [příjmení]. Žalovaná podle okresního soudu opomenutím porušila povinnost péče řádného hospodáře při výkonu své funkce, přičemž tato její opomenutí vedla k tomu, že žalobkyně byla vyzvána k uhrazení odvodů za porušení rozpočtové kázně v celkové výši 284.789,33 Kč, a na majetku žalobkyně tím vznikla škoda právě v uvedené výši, kterou je žalovaná povinna nahradit. Žalovanou vznesenou námitku promlčení nároku ad 1) okresní soud jako důvodnou nevyhodnotil s odůvodněním, že škoda spočívající v odvodu za porušení rozpočtové kázně je skutečnou škodou spočívající ve vzniku dluhu žalobkyně a objektivní promlčecí lhůta počala plynout nejdříve v den splatnosti odvodu za porušení rozpočtové kázně, tedy třicátý den od doručení výzvy k zaplacení odvodu, což mohlo být nejdříve dne 29. 11. 2017, neboť výzva s třicetidenní lhůtou k dobrovolnému splnění povinnosti je datována 30. 10. 2017. Vzhledem k tomu, že tříletá subjektivní lhůta nemohla začít běžet dříve než lhůta objektivní, nemohl být ke dni podání žaloby nárok ad 1) promlčen. Pokud jde o nárok ad 3), dovodil okresní soud, že o odběru vody z vodního zdroje nad stanovené limity a o odběru vody z vodního zdroje bez povolení minimálně žalovaná jakožto starosta vykonávající funkci rady alespoň měla a mohla vědět. Skutečnost, že zemřel dosavadní provozovatel vodovodu, by mohla mít význam pro posouzení výše náhrady škody, případně aplikaci § 2953 o. z., nemá však vliv na povinnost žalované škodu nahradit. Žalovaná byla (pokud neměla obec spravovat vodovod sama) povinna vyhledat nového správce vodovodu a teprve následně předložit návrh smlouvy ke schválení zastupitelstvu, což se nestalo. Pokud žalovaná nebyla s to nalézt nového správce vodovodu, měla věc projednat se zastupitelstvem, ani to však neučinila. Podle okresního soudu je nevýznamné tvrzení žalované o ústním pověření [jméno] [příjmení], manžela žalované a zaměstnance obce, správou vodovodu namísto zemřelého dosavadního správce. S ohledem na skutečnost, že dle provozního vodovodu po úmrtí dosavadního správce vodovod [jméno] [příjmení] skutečně spravoval, přičemž právě v tomto období došlo k nadlimitnímu čerpání podzemní vody pro účely vodovodního řadu, je nutno uzavřít, že [jméno] [příjmení] nedisponoval dostatečnými znalostmi a zkušenostmi. Pokud by žalovaná platně pověřila správou vodovodu právě [jméno] [příjmení], porušila by i tak svou povinnost postupovat s péčí řádného hospodáře, neboť by výkonem dané činnosti pověřila osobu bez dostatečných předpokladů (kvalifikace) pro výkon dané činnosti. Podle okresního soudu by i za takovéhoto stavu byla povinna nahradit škodu spočívající v pokutě za odebrání vody z vrtu JS3 nad rámec povoleného měsíčního limitu ve výši 164.725 Kč, jelikož součástí povinnosti péče řádného hospodáře je též zvolit vhodné (dostatečně kvalifikované) osoby k výkonu činností právnické osoby. Ostatně žalované mělo být známo, že je třeba dodržet i měsíční limity, neboť se měla seznámit s rozhodnutím o povolení čerpání podzemní vody z vrtu JS3, resp. se s tímto rozhodnutím měl seznámit kvalifikovaný odborník pověřený správou vodovodu a dle něj nadále postupovat. Tvrzenou poruchu vodovodu, jež měla přispět k nadlimitnímu čerpání podzemní vody z vodního zdroje, zohlednila Česká inspekce životního prostředí při ukládání pokuty. Na porušení povinnosti péče řádného hospodáře podle okresního soudu nic nemění„ ušetření“ odměny za správu vodovodu. V širším pohledu se sice majetek žalobkyně neumenšil o vyplacenou odměnu, avšak v případě náhrady škody tímto způsobem postupovat podle okresního soudu nelze.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání a domáhala se jeho změny a zamítnutí žaloby. Odvolatelka namítala odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. b) a d) o. s. ř. s tvrzením, že okresní soud zamítl její důkazní návrh na provedení důkazu zápisy z jednání zastupitelstva žalobkyně v letech 2016 až 2019 a důkazu zápisy z jednání finančního a kontrolního výboru žalobkyně z let 2013 až 2018. Žalobkyně tvrdila, že kontrolní ani finanční výbor nemohly z vlastní iniciativy kontrolovat plnění dotačních podmínek, neboť by je tím muselo výslovně pověřit zastupitelstvo obce. S touto argumentací žalovaná nesouhlasí a vyvrací ji samo konání žalobkyně, k čemuž právě navrhla žalovaná důkazy, které okresní soud neprovedl. Dále odvolatelka uplatnila odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. s odůvodněním, že soud prvého stupně učinil nesprávné skutkové zjištění ohledně odpovědnosti mandatáře ve vztahu k nároku ad 1), když bez dalšího z citované provedené smlouvy uzavřel, že mandatář nenesl odpovědnost za nepředložení kolaudačního souhlasu. Podle odvolatelky byl totiž mandatář povinen postupovat při výkonu své funkce iniciativně, upozorňovat obec na veškerá rizika hrozící jejímu zájmu a v případě pochybností o rozsahu působnosti a kompetencí byl povinen neprodleně obec o této skutečnosti vyrozumět. Podle názoru žalované lze z obsahu smlouvy vyvodit minimálně povinnost mandatáře upozornit obec, že je třeba kolaudačního rozhodnutí a že bez jeho včasného předložení hrozí riziko sankce vyplývající z dotačních podmínek. Dále žalobkyně uplatnila odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. s tím, že namítala nesprávné právní posouzení věci okresním soudem, pokud se týká odpovědnosti členů finančního a kontrolního výboru, pokud se týká moderačního oprávnění soudu, dále pokud se týká nedostatku příčinné souvislosti u nároku ad 3) - správa vodovodu a nezohlednění úspor, dále pokud jde o nesprávné právní posouzení ve vztahu k obsahu mandátní smlouvy u nároku ad 1). Okresní soud se také podle odvolatelky nesprávně vypořádal s její námitkou, že postup žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy.

4. K odvolání žalované se písemně vyjádřila žalobkyně, uvedla, že odvolací argumenty žalované neakceptuje a navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu. Pokud žalovaná namítala neúplně zjištěný skutkový stav okresním soudem, nemůže být tato námitka důvodná, neboť finanční a kontrolní výbor jsou toliko interními iniciativními a kontrolními orgány obce, přičemž pokud žalovaná tvrdí, že tyto výbory byly nečinnými, pak i kdyby toto tvrzení bylo pravdivým, nelze snížit či zcela vyloučit odpovědnost žalované za vzniklou škodu, když se nejedná o žádný z liberačních důvodů pro zproštění odpovědnosti žalované za škodu. Navíc výbory zastupitelstva obce mohou plnit výlučně jen ty úkoly, kterými je pověří zastupitelstvo, a jen jemu také výbory zastupitelstva za svou činnost odpovídají. Pokud jde o aplikaci ustanovení § 2953 o. z., učinil okresní soud zcela správný závěr, když při úvaze o aplikaci citovaného ustanovení přihlédl k postoji žalované k otázce odpovědnosti za vzniklou škodu v průběhu celého řízení. Žalovaná dále namítala, že žalobkyně ve vztahu k žalobnímu nároku ad 3) neprokázala příčinnou souvislost mezi porušením povinností žalované a vznikem škody. Žalobkyně shodně se svými tvrzeními před okresním soudem má za to, že za tuto škodu odpovídá žalovaná z titulu výkonu funkce výkonného (exekutivního) orgánu obce - rady obce, jejíž pravomoc žalovaná vykonávala. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná řádně nepověřila jinou osobu k plnění povinností souvisejících se správou obecního vodovodu, tudíž v celém rozsahu odpovídá za způsobenou škodu vzniklou v důsledku uložení pokut za odběry podzemní vody nad rámec povoleného měsíčního limitu a pokud za odebrání vody bez povolení včetně náhrady nákladů řízení, jak správně posoudil okresní soud. Rovněž tak je správný závěr soudu prvého stupně ve vztahu k „ ušetření“ odměny za správu vodovodu ve vztahu k porušení povinnosti péče řádného hospodáře ze strany žalované. Pokud jde o námitku nesprávného právního posouzení ve vztahu k mandátní smlouvě (nárok ad 1/), je nutno zdůraznit, že předmětem mandátní smlouvy byl výlučně výkon technického dozoru nad realizací stavby podle § 152 odst. 4 stavebního zákona (č. 183/2006 Sb.) v platném znění, když u staveb financovaných z veřejného rozpočtu, kterou provádí stavební podnikatel jako zhotovitel, je stavebník povinen zajistit technický dozor stavebníka nad prováděním stavby fyzickou osobou oprávněnou podle zvláštního předpisu. To, že žalobkyně pověřila společnost [právnická osoba] technickým dozorem stavby, bylo splněním její zákonné povinnosti a v žádném případě nešlo o pověření„ administrací“ celého projektu dotace. Za podstatnou žalobkyně rovněž považuje skutečnost, že rozhodnutí o poskytnutí dotace je ze dne 15. 11. 2013, přičemž mandátní smlouva byla uzavřena již dne 21. 8. 2013, a tudíž podkladem pro uzavření mandátní smlouvy uvedené rozhodnutí být nemohlo. Nedůvodné jsou i námitky odvolatelky proti rozhodnutí okresního soudu o nákladech řízení a námitky vztahující se k údajnému postupu žalobkyně v rozporu s dobrými mravy.

5. Krajský soud při konstatování, že odvolání žalované je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované důvodné není.

6. Krajský soud zopakoval dokazování mandátní smlouvou ze dne 21. 8. 2013 a z tohoto listinného důkazu nad rámec zjištění okresního soudu zjistil, že tato mandátní smlouva byla uzavřena mezi mandantem [územní celek] a mandatářem [právnická osoba], se sídlem Kroměříž, Kostelany 161, jako technickým dozorem investora dne 21. 8. 2013. Předmětem smlouvy je závazek technického dozoru investora (dále TDI) vůči objednateli v rámci realizace stavby pro projekt„ Energetické úspory pro [anonymizováno] [obec]“ poskytnout služby technického dozoru nad realizací stavby a závazek zastupovat objednatele při jednání se zhotovitelem a dalšími osobami a subjekty zúčastněnými na řádné realizaci předmětu označeného díla s oprávněním jednat, přijímat písemnosti, činit za objednatele rozhodnutí apod. v rozsahu vymezeném obsahem smlouvy. Jako podklad pro výkon činnosti mandatáře jsou ve smlouvě uvedeny prováděcí a projektová dokumentace, smlouva o dílo mezi zadavatelem a zhotovitelem, zadávací podmínky ze zadávacího řízení a rozhodnutí o poskytnutí dotace z programu OPŽP. Ve smlouvě je stanoveno, že TDI je povinen jednat ve prospěch objednatele a chránit zájmy objednatele i v případě nepředvídaném obsahem této mandátní smlouvy, avšak souvisejícím s obsahem tohoto smluvního vztahu. TDI je mimo jiné povinen informovat průběžně a úplně zadavatele o průběhu a způsobu realizace služeb poskytovaných TDI objednateli na základě této mandátní smlouvy a ve všech důležitých souvisejících okolnostech. TDI je tak povinen učinit vždy k žádosti objednatele způsobem vyžádaným objednatelem. V článku 8) jsou vymezeny úkony, ke kterým TDI není oprávněn a v článku 9) je pak stanoveno, že okolnost, že TDI není oprávněn k určitým úkonům, nezbavuje TDI eventuelní povinnosti v těchto případech doporučit objednateli optimální postup a upozornit objednatele na případná rizika související s postupy navrhovanými zhotovitelem, postupy uvažovanými objednatelem či s případnou nečinností objednatele, zhotovitele apod. V článku III. jsou stanoveny povinnosti mandatáře mimo jiné zajistit dodržování podmínek stavebního povolení ze strany zhotovitele i dalších zúčastněných subjektů a dodržování podmínek všech souvisejících rozhodnutí státních orgánů, a závazků vyplývajících z obsahu obecně závazné právní úpravy. TDI je povinen postupovat při výkonu své funkce iniciativně, upozorňovat objednatele a zadavatele na veškerá rizika hrozící zájmu objednatele a zadavatele vyplývající např. z pochybení zhotovitele, hrozícího prodlení při realizaci předmětu díla, skutečnosti, že objednatel nedůvodně nevyužívá všech možností souvisejících s výkonem funkce TDI apod.

7. Odvolatelka v prvé řadě uplatnila odvolací důvod zaměřený do skutkového stavu podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř. s tím, že okresní soud neprovedl odvolatelkou navržené důkazy. V tomto směru platí, že odvolací námitka neúplnosti skutkových zjištění je relevantní a zakládá odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř. tehdy, jestliže při vytváření skutkového základu sporu okresní soud nepostupoval v souladu se zásadami zakotvenými v ustanovení § 120 o. s. ř. a neprovedl navržené důkazy. V posuzované věci platí, že okresní soud odvíjel rozsah dokazování od předmětu řízení, jeho skutková zjištění zahrnují všechny okolnosti podstatné pro právní posouzení věci, a proto jako způsobilý odvolací důvod nelze hodnotit výhrady k nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu proto, že okresní soud zamítl důkazní návrhy žalobkyně na provedení důkazu zápisy z jednání zastupitelstva žalobkyně v letech 2016 až 2019 a důkazy zápisy z jednání finančního a kontrolního výboru žalobkyně z let 2013 až 2018 Okresní soud správně vzhledem ke svému právnímu posouzení tyto důkazní návrhy zamítl pro nadbytečnost, přičemž tento procesní postup okresního soudu odvolací soud zcela akceptuje.

8. Stejně pak není důvodná námitka žalované ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř., kdy žalovaná tvrdila, že okresní soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, zejména pokud se týká obsahu mandátní smlouvy. Odvolací soud zopakoval důkaz mandátní smlouvou, a doplnil tak v tomto směru částečně neúplná skutková zjištění okresního soudu. Pokud jde o ostatní skutková zjištění, okresní soud při hodnocení důkazů postupoval v souladu s ustanoveními § 133 až § 135 o. s. ř., v řízení provedené důkazy hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, a skutková zjištění, která okresní soud z provedeného dokazování vyvodil a podrobně je popsal v odůvodnění napadeného rozsudku, považuje odvolací soud za zcela správná. Okresní soud všechny provedené důkazy správně hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti a skutkové závěry okresního soudu tak, jak jsou podrobně vyjádřeny v odůvodnění napadeného rozsudku, odvolací soud zcela akceptuje.

9. Pokud jde o námitku žalované týkající se právního posouzení věci, pak obecně platí, že toto je nesprávné, jestliže okresní soud posoudil věc podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určil, ale nesprávně ji vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

10. Okresnímu soudu nelze vytknout nesprávné použití právních norem nebo jejich vadnou aplikaci v této věci. V prvé řadě okresní soud správně posoudil, že povinnost nahradit škodu způsobenou při výkonu funkce starostky a současně rady a tajemníka žalobkyně porušením povinnosti péče řádného hospodáře je nutno posuzovat dle § 9 odst. 2 věty prvé a § 3079 odst. 1 o. z. právě podle občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.), jelikož jde o soukromou povinnost a k porušení povinnosti péče řádného hospodáře žalovanou došlo až po 1. 1. 2014, tedy po účinnosti nového občanského zákoníku. Správně okresní soud uzavřel, že ustanovení § 79 zákona o obcích na věc nedopadá, neboť se vztahuje jen na odpovědnost osoby při výkonu funkce zastupitele, nikoliv při výkonu jiných funkcí (členů) volených orgánů obce. Správně také okresní soud aplikoval na zjištěný skutkový stav ustanovení § 2910 o. z. ve spojení s ustanovením § 2911 o. z., a dospěl ke správnému právnímu závěru, že žalobkyně, která vykonávala v období od 1. 11. 2006 do 15. 2. 2019 funkci starostky obce, jakož i funkci rady a tajemníka, porušila při výkonu uvedených funkcí povinnost péče řádného hospodáře a způsobila žalobkyni škodu v žalované výši 485.764,33 Kč, kterou je povinna nahradit. Okresní soud správně posoudil jednotlivě tři samostatné žalobkyní uplatněné nároky a pokud jde o nároky ad 1) a ad 2), správně dovodil, že žalovaná jakožto starostka vykonávající působnost rady a tajemníka, a stojící tak v čele obecního řádu, byla povinna zajistit splnění podmínek dotací„ energetické úspory pro [anonymizováno] [obec]“ i„ Obnova drobných sakrálních staveb“, tedy i zajistit vydání kolaudačního souhlasu do 28. 2. 2014 a zajistit předložení podkladů pro vypořádání dotace do 15. 2. 2016 a zprávu pro závěrečné vyhodnocení akce do 30. 6. 2016. Jelikož zmíněné podmínky poskytnutí dotací nebyly splněny, nedostála žalovaná své povinnosti postupovat s péčí řádného hospodáře při výkonu svých funkcí. Okresní soud také správně posoudil, že žalovaná nepověřila konkrétní osobu obstaráním kolaudačního souhlasu ani zpracováním a předložením uvedených podkladů, a to ani společnost [právnická osoba] Rovněž tak okresní soud správně uzavřel, že správa dotací nepatřila do náplně práce účetní [jméno] [příjmení], jak tvrdila žalovaná. Správně se také okresní soud vypořádal s námitkou promlčení nároku ad 1), přičemž v tomto směru lze odkázat zcela na podrobné odůvodnění rozsudku okresního soudu v bodě 44. Pokud jde o nároky ad 1) a ad 2), okresní soud správně dovodil, že žalovaná svým opomenutím způsobila, že žalobkyně byla vyzvána k uhrazení odvodů za porušení rozpočtové kázně v celkové výši 284.789,33 Kč, a na majetku žalobkyně tím vznikla škoda ve výši 284.789,33 Kč, kterou je žalovaná povinna nahradit dle § 2910 o. z. ve spojení s § 2911 o. z.

11. Pokud jde o nárok ad 3), i tam okresní soud po provedeném dokazování správně dovodil jeho důvodnost a správně konstatoval, že o odběru vody z vodního zdroje nad stanovené limity a odběru vody z vodního zdroje bez povolení minimálně žalovaná jakožto starostka vykonávající funkce rady alespoň měla a mohla vědět (nevědomá nedbalost). I opomenutím povinnosti člena voleného orgánu právnické osoby z nevědomé nedbalosti se tento dopouští porušení péče řádného hospodáře. Okresní soud správně uzavřel, že žalovaná (pokud neměla obec spravovat vodovod sama) byla povinna vyhledat nového správce vodovodu po úmrtí dosavadního správce a teprve následně předložit návrh smlouvy ke schválení zastupitelstvu, což se nestalo. Pokud žalovaná nebyla s to nalézt nového správce vodovodu, měla věc projednat se zastupitelstvem, ani to však neučinila. Pokud jde o tvrzené pověření správou vodovodu manželem žalované [jméno] [příjmení], okresní soud správně uzavřel, že tato osoba nedisponovala potřebnými znalostmi a zkušenostmi a i pokud by byla platně pověřena správou vodovodu, i za této situace by žalobkyně porušila svou povinnost postupovat s péčí řádného hospodáře. Pokud jde o tento žalobkyní uplatněný nárok, i zde okresní soud správně uzavřel, že v důsledku čerpání vody pro obecní koupaliště bez povolení a čerpání vody pro obecní vodovod nad stanovené limity se žalovaná dopustila porušení péče řádného hospodáře při výkonu své funkce, když toto opomenutí vedlo k uložení pokut žalobkyni v celkové výši 199.975 Kč a povinnosti nahradit náklady přestupkového řízení částkou 1.000 Kč. Na majetku žalobkyně tím vznikla škoda v celkové výši 200.975 Kč, kterou je žalovaná povinna nahradit dle § 2910 o. z. ve spojení s § 2911 o. z.

12. Okresní soud se správně vypořádal i s námitkou žalované, pokud se týká jejího tvrzení, že uplatňování nároků žalobkyní je rozporné s dobrými mravy, přičemž v tomto směru se krajský soud s odůvodněním rozsudku okresního soudu a jeho závěry zcela ztotožňuje a stejně tak akceptuje závěry okresního soudu, který neaplikoval ustanovení § 2953 o. z. a nepřistoupil ke snížení požadované náhrady škody, když i tento závěr okresní soud řádně a konkrétně odůvodnil.

13. K jednotlivým odvolacím argumentům žalované považuje krajský soud za vhodné uvést následující.

14. Pokud jde o tvrzenou odpovědnost členů finančního a kontrolního výboru, ztotožňuje se odvolací soud zcela se závěry okresního soudu s tím, že oba tyto výbory jsou toliko interními a kontrolními orgány obce, přičemž pokud žalovaná tvrdí, že tyto výbory byly nečinné, pak i kdyby toto tvrzení bylo pravdivé, nelze snížit či zcela vyloučit odpovědnost žalované za vzniklou škodu. Nejedná se totiž o žádný z liberačních důvodů pro zproštění odpovědnosti žalované za škodu. Jak správně argumentuje žalobkyně, výbory zastupitelstva obce mohou navíc plnit výlučně jen ty úkoly, kterými je pověří zastupitelstvo, a jen jemu také výbory zastupitelstva obce za svou činnost odpovídají.

15. Pokud jde o moderační oprávnění soudu a úvahy o sebereflexi žalované, ztotožňuje se odvolací soud zcela se závěry okresního soudu tak, jak jsou uvedeny v odůvodnění napadeného rozsudku. Rovněž tak je správný závěr okresního soudu, že u nároku ad 3) nelze zohlednit žalovanou tvrzenou úsporu v nákladech za správu vodovodu, když nelze akceptovat názor žalované, že škodou by mohl být pouze rozdíl mezi úsporou a udělenými sankcemi. Tento závěr obstát nemůže, jak správně okresní soud posoudil.

16. Pokud jde o tvrzené nesprávné posouzení ve vztahu k obsahu mandátní smlouvy, odvolací soud po zopakování dokazování mandátní smlouvou konstatuje, že jednotlivá ustanovení mandátní smlouvy se vztahují k předmětu této mandátní smlouvy, kterým byla výlučně realizace technického dozoru stavby ve smyslu stavebního zákona. Z mandátní smlouvy nevyplývá, že by mandatář byl pověřen„ administrací“ celého projektu dotace, když úkolem technického dozoru stavby není kontrola dodržování termínu dokončení díla ve vztahu k možným sankcím ze strany poskytovatele dotace. V tomto směru je důvodný i odkaz žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1319/2014.

17. Pokud jde o otázku tvrzeného postupu žalobkyně při uplatňování svého nároku v rozporu s dobrými mravy, jak bylo konstatováno shora, s touto se řádně vypořádal již okresní soud.

18. Jestliže tedy okresní soud uzavřel, že žaloba žalobkyně je v celém rozsahu důvodná včetně příslušenství, odvolací soud tento závěr akceptuje, a uzavírá, že právní hodnocení a posouzení věci, jak našlo svůj výraz ve vyhovujícím verdiktu napadeného rozsudku, je zcela správné. Závěr okresního soudu je logickým výsledkem správně zjištěného skutkového stavu, který ani v odvolacím řízení změn nedoznal. Okresní soud se se všemi pro posouzení věci rozhodnými skutečnostmi vypořádal v návaznosti na veškeré v průběhu řízení před soudem prvého stupně uplatněné a v odvolání fakticky zopakované námitky žalované.

19. Ze shora uvedených důvodů byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrzen, a to včetně výroku o nákladech řízení účastníků, kde okresní soud rovněž nepochybil a správně určil jejich skladbu a výši.

20. Pokud žalovaná argumentovala, že náhradu nákladů řízení nelze žalobkyni přiznat, má odvolací soud za to, že tato argumentace důvodná není. Pokud žalovaná odkazovala na judikaturu Ústavního soudu, tak z této naopak vyplývá, že presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby se obec byla schopna kvalifikovaně hájit, lze toliko u statutárních měst (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09 a dále nález Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. II. ÚS 376/12 a nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. I. ÚS 3202/17). Je zřejmé, že žalobkyně není statutárním městem, nýbrž malou obcí, a není tedy důvod úspěšné žalobkyni dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., jak správně učinil okresní soud, nepřiznat účelně vynaložené náklady právního zastoupení.

21. Výrok o nákladech odvolacího řízení je dle ustanovení § 224 a ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. odůvodněn skutečností, že žalovaná nebyla s odvoláním úspěšná, a je tedy povinna zaplatit žalobkyni vzniklé náklady odvolacího řízení, které představují náklady právního zastoupení za dva úkony právní služby á 10.260 Kč (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) dle ustanovení § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z náhrady dvou režijních paušálů á 300 Kč, tj. 600 Kč, za uvedené úkony právní služby dle ustanovení § 13 odst. 1, 3 téhož předpisu, z náhrady cestovného včetně parkovného ve výši 1.538 Kč a z náhrady za ztrátu času za 5 půlhodin ve výši 500 Kč. K těmto nákladům je zapotřebí připočítat 21% DPH ve výši 4.863,18 Kč, když zástupkyně žalobkyně doložila, že je plátkyní této daně. Náklady odvolacího řízení tak celkem představují částku 28.021,18 Kč. 22. [obec] plnění náhrady nákladů řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupkyně žalobkyně s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty splatnosti či splátek.