75 CO 322/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Miroslava Vokouna ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových IČO sídlem adresa o určení dědice, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 25. 5. 2022, č. j. 15 C 25/2022-50,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 8.612,50 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že žalobkyně [jméno] [příjmení], [datum narození], je dědičkou po zůstaviteli [jméno] [příjmení], zemřelém dne 28. 5. 2020 (výrok I.) a dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 17.397,90 Kč (výrok II.).

2. Okresní soud v napadeném rozsudku dospěl závěru, že žalobkyně je zákonnou dědičkou po zůstaviteli [jméno] [příjmení], zemřelém [datum], a to podle ust. § 1637 odst. 1 občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“) jako dědic ve třetí dědické třídě, kdy v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně a zůstavitel žili nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a žalobkyně z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost. Okresní soud má z provedeného dokazování za jednoznačně prokázané, že žalobkyně a zůstavitel byli dlouholetými partnery a vedli společnou domácnost, nikdy se nerozešli a žádný z nich nikdy neprojevil vůli k tomu, že by společná domácnost měla být ukončena. Na tomto ničeho nemění ani fakt, že zůstavitel byl před svou smrtí delší časový úsek umístěn z důvodu svého nepříznivého zdravotního stavu v zařízení s celodenní péčí.

3. Proti tomuto rozsudku, a to proti všem jeho výrokům, podala včasné odvolání žalovaná, kterým se domáhala, aby krajský soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žaloba bude zamítnuta. Namítala, že okresní soud posoudil věc nesprávně, kdy pro zdravotní problémy byl zůstavitel v prosinci roku [rok] hospitalizován na psychiatrické klinice Fakultní nemocnice v [obec], poté v Psychiatrické léčebně [obec] a následně v Psychiatrické léčebně [obec]. Po dobu hospitalizace zůstavitele v psychiatrických léčebnách žalobkyně dle provedeného dokazování navštívila zůstavitele pouze 5x a to za období od prosince 2017 do 4. 4. 2019. V tomto období nebylo žalobkyní tvrzeno, že by zůstavitel kdy pobýval v bydlišti žalobkyně. [jméno] [příjmení] trpěl duševní poruchou, která nebyla jen přechodného rázu a to vaskulární demencí a delirantními stavy nasedajícími na demenci, postižena byla orientace, kognitivní funkce, chyběl náhled chorobnosti, posuzovaný nebyl schopen se orientovat v běžných životních situacích a obstarat si základní životní potřeby, nebyl schopen samostatně právně jednat v žádné oblasti života. Byl hrubě orientován pouze svou osobou, jinak místem, časem a situací byl dezorientován, kdy z tohoto důvodu byl rozhodnutím soudu omezen ve svéprávnosti, opatrovníkem [jméno] [příjmení] byl jmenován [jméno] [příjmení]. Následně byl zůstavitel trvale od 4. 4. 2019 do 28. 5. 2020 umístěn do zařízení Sociální služby pro seniory [obec], příspěvková organizace, Domov pro seniory, Domov se zvláštním režimem. Žalobkyně neprokázala, že se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí žila ve společné domácnosti a z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost nebo byla odkázána výživou na zůstavitele. Zásadní pro dědění spolužijící osoby je soužití se zůstavitelem ve společné domácnosti nejméně po dobu jednoho roku.„ Společnou domácnost“ představuje soužití dvou nebo více fyzických osob, které spolu žijí trvale a které společně uhrazují náklady své potřeby. Jde o spotřební společenství trvalé povahy, a proto společnou domácnost představuje jen skutečné a trvalé soužití, v němž její členové přispívají k úhradě a obstarávání společných potřeb (nepostačuje příležitostná výpomoc v domácnosti, společné trávení dovolených apod.) a v němž společně a bez rozlišování hospodaří se svými příjmy. K naplnění pojmu společné domácnosti je vyžadována i společná úhrada nákladů (tzv. spotřební společenství), tedy stav, kdy zůstavitel a spolužijící osoba hospodaří se svými příjmy společně, a používají je k hrazení výdajů spojených s provozem domácnosti (nájem, náklady na elektřinu, plyn, nákupy potravin, opravy domácnosti). Příjmy spolužijících osob tak nejsou striktně oddělovány. [příjmení] mohla spolužijící osoba dědit, musí být mimo výše uvedené podmínky splněná i podmínka spolužití s osobou zůstavitele v délce trvání minimálně jednoho roku před jeho smrtí. Doba jednoho roku se počítá zpětně ode dne úmrtí zůstavitele a je nutno, aby v době úmrtí trvalo uvedené soužití.Pokud bylo dané soužití před úmrtím zůstavitele ukončeno, nebyla by daná podmínka splněna. Žalovaná v této souvislosti poukazuje na protokol z jednání dne 25. 5. 2022, kdy sama žalobkyně tvrdí, že neměla přístup k účtu zůstavitele, měla svůj účet a byla samostatná, zůstavitel hradil žalobkyni měsíčně pravidelně částku 7.000 Kč. Žalobkyně jako„ spolužijící osoba“, tedy nejbližší osoba zůstavitele, vypověděla, že neví, zda 7.000 Kč přispíval zůstavitel i v době, kdy byl v nemocnici, dále jí nebylo nic známo, na základě jakého titulu pobýval zůstavitel v [obec], jakých služeb tam využíval, kolik za jejich užívání hradil. Žalovaná podotýká, že z výpovědi účastnice i svědků nelze vyhodnotit, že v době od prosince roku 2017 do 28. 5. 2020 žalobkyně se zůstavitelem společně hospodařila a to ve smyslu společného přispívání na úhradu a obstarávání společných potřeb. Žalovaná má za to, že zákonem předvídaný způsob hospodaření zůstavitele a žalobkyně ani nebyl možný, když zůstavitel od prosince 2017 do své smrti pobýval trvale v zařízeních s celodenní péčí. Žalovaná k prokázání výše uvedených tvrzení trvala na důkazním návrhu-výslechu sociální pracovnice p. [příjmení], soud tento důkaz jako nadbytečný zamítl. Žalovaná tvrdí, že soud neprovedl všechny podstatné důkazy pro řádné zjištění skutkového stavu. Soud provedené důkazy nesprávně vyhodnotil a učinil nesprávný závěr, že kdyby se zdravotní stav zůstavitele zlepšil, nepochybně by se vrátil do společného bydliště s žalobkyní. Naopak z výpovědi svědků a samotné účastnice vyplývá, že stav zůstavitele se s postupem času jen zhoršoval. Soud dospěl na základě obsahu dědického spisu vedeného u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 66 D 1128/2020 ke skutkovému a právnímu závěru, že žalobkyně při splnění podmínek může být dědicem ve třetí dědické skupině. Soudní komisař, který vedl pozůstalostní řízení po [jméno] [příjmení], však vycházel z údajů poskytnutých žalobkyní a následně doplněných z evidence obyvatel Ministerstva vnitra ČR Soudní komisař nedisponoval informací o tom, že zůstavitel od roku 1968 žil v Kanadě a byl v průběhu pobytu ženatý. Z tohoto důvodu ani nemohl vyšetřit, zda zůstavitel nemá žijící potomky, kteří by byli dědici v první dědické skupině. Žalovaná má za to, že výše uvedený závěr soudu je předčasný a nezakládá se na doloženém skutkovém základě.

4. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila tak, že navrhla rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit s tím, že žalobkyně a zůstavitel měli partnerský vztah a tento byl i společným vztahem z hlediska vedení společné domácnosti. Syn žalobkyně byl po celou dobu omezení jeho svéprávnosti opatrovníkem zůstavitele, žalobkyně se této funkce ujmout nemohla, neboť zůstavitel jí svým chováním způsoboval zdravotní problémy psychického rázu, s nimiž se žalobkyně léčila. Uvedené vyvrací tvrzení, že by se snad žalobkyně o záležitosti zůstavitele nadále nestarala, jen toho i s ohledem na svůj věk nebyla schopna a funkci opatrovníka vykonával její syn.To, že žalobkyně neměla dispoziční oprávnění k účtu zůstavitele samo o sobě neprokazuje nevedení společné domácnosti. Dále pak k námitce, že nebyl dostatečně zjištěn případný okruh dědiců ze strany notáře uvedla, že notář se otázkou případných dědiců žijících v Kanadě zabýval a disponoval ucelenými a úplnými informacemi stran zůstavitele.

5. Krajský soud při konstatování, že odvolání je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 25. 1. 2022 domáhala vydání rozsudku, kterým by bylo určeno, že žalobkyně [jméno] [příjmení] je dědičkou po zůstaviteli [jméno] [příjmení], zemřelému dne [datum]. V rámci dědického řízení po zůstaviteli [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že jako jediný zákonný dědic přichází v úvahu žalobkyně oprávněná z třetí třídy dědiců jako osoba spolužijící. V rámci dědického řízení žalobkyně uvedla, že se zůstavitelem žila od roku 1999 nepřetržitě po dobu 20 let, kdy vedli společnou domácnost. Po celou dobu hradili náklady společného obydlí a zůstavitel byl převezen v roce 2019 do domova důchodců, a to z toho důvodu, že jeho zdravotní stav byl natolik vážný, že potřeboval zvláštní péči. Od roku 2018 byl zůstavitel omezen ve svéprávnosti a jeho opatrovníkem byl ustanoven syn žalobkyně [jméno] [příjmení]. V době umístění do domova pro seniory žalobkyně zůstavitele navštěvovala, a pokud by to dovolil jeho zdravotní stav, vrátil by se zůstavitel k žalobkyni do domu na adrese [obec a číslo]. Nad rámec toho, co žalobkyně uvedla v dědickém řízení, tvrdila, že se v roce 1998 rozvedla se svým manželem [jméno] [příjmení]. Zůstavitel se rozvedl se svou manželkou v Kanadě v roce 1993, když do Kanady emigroval již v roce 1968. Zůstavitel se vrátil natrvalo do České republiky v roce 2002, od té doby setrvával trvale v České republice. Od roku 1998 žil zůstavitel ve společné domácnosti s žalobkyní. Žalobkyně se zůstavitelem bydleli v prvopočátku svého vztahu v nájemních bytech v [obec], od roku 2002 trvale bydleli v rodinném domě na adrese [adresa]. V létě roku 2000 pobývala žalobkyně se zůstavitelem určitý čas v Kanadě na návštěvě, a to samé se opakovalo na podzim roku 2001. V průběhu vzájemného soužití zůstavitel nastavil trvalý příkaz ve prospěch účtu žalobkyně a každý měsíc z účtu zůstavitele byla ve prospěch účtu žalobkyně převedena částka 7.000 Kč Vedle této částky jí zůstavitel přispíval na hrazení společných nákladů, jak na bydlení, tak na ostatní věci položky v rámci partnerského soužití, a to buď tyto náklady hradil sám, nebo předával peníze žalobkyni. Zůstavitel s žalobkyní také často navštěvovali syny žalobkyně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Zůstavitel společně s žalobkyní měli blízký vztah i k synům [jméno] [příjmení], které buď společně, nebo sám zůstavitel hodně hlídal. Ke konci roku 2017 se bohužel u zůstavitele objevily závažné zdravotní problémy, pro které byl zůstavitel nakonec za asistence policie odvezen do Fakultní nemocnice [obec], následně převezen do léčebny v [obec], a poté do Psychiatrické léčebny [obec], ze které byl až do své smrti umístěn v domově důchodců v [obec], kde zemřel. Zdravotní problémy zůstavitele měly i negativní dopad na zdraví žalobkyně. Praktická lékařka zůstavitele byla na žádost žalobkyně opakovaně na návštěvě u nich doma, a to pro stavy zmatenosti pana [jméno] [příjmení], který nebral léky, pil alkohol, byl zmatený, doma přerovnával věci, měl poruchy paměti a nakonec i žalobkyni verbálně napadal a vyhrožoval sebevraždou. Tyto stresové situace vedly postupně ke zhoršování zdravotního stavu žalobkyně, zejména u ní došlo k vzestupu krevního tlaku, ke stavům výrazné úzkosti, bezradnosti a plačtivosti. Z toho důvodu byla i hospitalizována. Žalobkyně v rámci svých zdravotních možností a schopností zůstavitele navštěvovala a zabezpečovala potřeby pro zůstavitele. Za stavu vyhlášení nouzového stavu v souvislosti s Covidem-19 byly návštěvy podstatným způsobem zpřísněny a v určitém okamžiku jí byly zamezeny návštěvy zařízení. Žalobkyně zůstavitele až do jeho smrti považovala za svého životního partnera, jejich vztah byl dlouhodobý, trvalý a vážný a v žádném případě nevykazoval žádné známky předstíraného chování, jednání a vztahu. Je nepochybné, že i přesto, že byl zůstavitel fyzicky na jiném místě, než žalobkyně, tato se podílela i nadále na jejich zažitém chodu společné domácnosti, a to tak, že mu například do zařízení nosila jídlo, balíčky apod. Z těchto tvrzených důvodů je žalobkyně přesvědčena, že je dědičkou po zůstaviteli ve smyslu ustanovení § 1637 občanského zákoníku. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že nelze dovodit, že žalobkyni svědčí dědické právo a je na místě, aby žaloba byla zamítnuta. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně o zůstavitele cca 2 roky před jeho smrtí žádným způsobem nepečovala a nebylo prokázáno, že žalobkyně naplnila znaky tzv. spolužijící osoby ve společné domácnosti. Aby mohla spolužijící osoba dědit, musí být splněna podmínka spolužití s osobou zůstavitele v délce trvání minimálně jednoho roku před jeho smrtí. Pokud by dané soužití před úmrtím zůstavitele bylo již ukončeno, nebyla by daná podmínka splněna. Nejpozději umístěním zůstavitele [jméno] [příjmení] do domova se zvláštním režimem v [obec] došlo k ukončení společné domácnosti žalobkyně a zůstavitele. Dané zařízení je zařízením s celoroční pobytovou službou, kde byl zůstavitel nejméně rok a půl před svou smrtí ubytován. Tím došlo ze strany tohoto zařízení k celkovému obstarání tam nově vzniklé domácnosti včetně obstarání úklidu, praní, žehlení, opravy prádla, pomoci při běžných úkonech atd. Pobyt v tomto domově je plně hrazenou službou za tam určených podmínek, tzn. že finanční prostředky zůstavitele nemohly žádným způsobem splynout v rámci společné domácnosti s finančními prostředky žalobkyně, tudíž každý hospodařil za této situace se svými financemi sám. Nemohlo tedy dojít k naplnění jednoho ze znaků společné domácnosti, že členové přispívají a obstarávají společné potřeby společně a bez rozlišení. Po provedeném dokazování ve věci, kdy okresní soud provedl k důkazu listiny, výslechy svědků synů žalobkyně a účastnický výslech žalobkyně, vydal dne 25. 5. 2022 napadený rozsudek.

7. Předně krajský soud považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů, uvedená zjištění přejímá a pro stručnost na tato zcela odkazuje s tím, že nad rámec těchto zjištění krajský soud ze sdělení ředitele Sociálních služeb pro seniory [obec], p. o. ze dne 14. 9. 2021 zjistil, že pracovnice [jméno] [příjmení] nebyla kompetentní podávat jakákoli sdělení ohledně toho, zda rodina zesnulého [jméno] [příjmení] o tohoto v době pobytu v jejich zařízení zajímala či nikoli, navíc jí podané informace nebyly pravdivé. Syn žalobkyně byl s ním jako jeho opatrovník v pravidelném kontaktu, zajímal se o pana [příjmení] a bez zaváhání řešil všechny jeho potřeby, na návštěvy chodil pravidelně, minimálně v 50 % případů i s žalobkyní, kterou vzhledem k nákazové situaci a jejímu aktuálnímu zdravotnímu stavu nechával venku před altánem a pana [příjmení] vyvezl za ní na invalidním křesle. Vždy pro něj měli balíček, popř. zákusek nebo jiné jídlo.

8. Rovněž pak považuje krajský soud za správný okresním soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci, tento přejímá a pro stručnost na tento zcela odkazuje s tím, že k tomuto doplňuje, že při pobytu zůstavitele v domově pro seniory syn žalobkyně byl s ním jako jeho opatrovník v pravidelném kontaktu, zajímal se o pana [příjmení] a bez zaváhání řešil všechny jeho potřeby, na návštěvy chodil pravidelně, minimálně v 50 % případů i s žalobkyní, kterou vzhledem k nákazové situaci a jejímu aktuálnímu zdravotnímu stavu nechával venku před altánem a pana [příjmení] vyvezl za ní na invalidním křesle. Vždy pro něj měli balíček, popř. zákusek nebo jiné jídlo.

9. Co se týká právního hodnocení věci, krajský soud jako správné akceptuje závěry okresního soudu o tom, že žalobkyně naplňuje předpoklady proto, aby byla zákonnou dědičkou po zůstaviteli ve 3. dědické skupině dle ust. § 1637 odst. 1 o. z. jako tzv. spolužijící osoba, která nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí žila se zůstavitelem ve společné domácnosti a z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost. Společnou domácností se rozumí podle ustálené judikatury soudů soužití dvou nebo více fyzických osob, které spolu žijí trvale a které společně uhrazují náklady na své potřeby. Společná domácnost zpravidla předpokládá společné bydlení v jednom nebo více bytech (k naplnění jejích znaků proto nepostačují např. občasné návštěvy); výjimka z tohoto pravidla je možná jen tehdy, jde-li o dočasný a přechodný pobyt jinde z důvodu léčení, návštěvy příbuzných, výkonu práce apod. (shodně rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 1. 2002 sp. zn. 21 Cdo 627/2001 dostupné na ww.nsoud.cz). Ačkoli na právní odůvodnění okresního soudu lze v podrobnostech beze zbytku odkázat, neboť okresní soud se s věcí vypořádal vyčerpávajícím způsobem, krajský soud pouze stručně rekapituluje, že žalobkyně a zůstavitel byli dlouhodobými partnery, jako druh a družka žili po dobu 20 let ve společné domácnosti, společně uhrazovali své potřeby. Od roku 2017 měl zůstavitel zdravotní problémy, v důsledku čehož byl rozhodnutím soudu z roku 2018 omezen ve svéprávnosti a opatrovníkem byl ustanoven syn žalobkyně. Od konce roku 2017 byl zůstavitel střídavě umístěn v psychiatrických léčebnách a od dubna roku 2019 do své smrti v zařízení Sociální služby pro seniory s celodenní péčí. Žalobkyně těžce nesla zdravotní stav svého dlouholetého druha, který ji následně ani nepoznával, sama v důsledku tohoto trpěla zdravotními problémy mimo jiné psychického rázu. Až do konce života zůstavitele jej však považovala za svého druha a rodinu, nikdy se nerozešli, žalobkyně se synem v rámci svých zdravotních možností zůstavitele v zařízeních navštěvovala, považovala jej za svého partnera a nikdy se nerozešli, ačkoli k návratu zůstavitele do jejich společného obydlí již nedošlo, to vše ale z objektivních důvodů. Takové důvody pak nemohou představovat čistě formální kriterium a hledisko, podle něhož by žalobkyně a zůstavitel měli ukončit vedení společné domácnosti, kdy se jedná o pohled čistě formalistický a z hlediska obecné spravedlnosti nepřiměřeně přísný. Syn žalované byl po celou dobu nepřítomnosti zůstavitele v domácnosti opatrovníkem zůstavitele, s žalobkyní jej navštěvovali, o faktu, že k ukončení soužití nikdy nedošlo svědčí i chování žalobkyně a její rodiny po smrti zůstavitele, jak správně uvedl okresní osud, kdy žalobkyně s rodinou vypravili pohřeb, seděli v první řadě, bylo jim kondolováno, jako jeho rodina se prezentovali ve smutečním oznámení. To vše svědčí o tom, že k ukončení vztahu žalobkyně se zůstavitelem, potažmo k ukončení vedení společné domácnosti nikdy nedošlo, pouze s objektivních důvodů nemohli žít pod jednou střechou. Na tom ničeho nemění ani fakt, že se žalobkyně nemohla rozpomenout,zda jí zůstavitel posílal na domácnost částku 7.000 Kč měsíčně i po dobu svého pobytu ve zdravotnických zařízeních. Námitku žalované, že rozhodnutí okresního soudu je předčasné, když nebyl dostatečně zjištěn okruh dědiců ze strany notáře, nepovažuje okresní soud za důvodnou, neboť zjišťování okruhu dědiců není předmětem tohoto řízení a podané žaloby, navíc má krajský soud za to, že otázka okruhu dědiců byla soudním komisařem pečlivě a bezezbytku vyřešena.

10. Z výše uvedených důvodů krajský soud rozsudek okresního soudu dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to ve výroku o věci samé, jakož i ve výroku o nákladech řízení, kde okresní soud správně aplikoval ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a správně vypočetl výši nákladů řízení.

11. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla v odvolacím řízení z procesního hlediska zcela úspěšná, neboť odvolání žalované nebylo vyhověno. Žalovaná tedy má povinnost uhradit žalobkyni plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem dle ustanovení § 7 odst. 4, § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) ve výši 5.000 Kč (2x 2.500 Kč – sepis vyjádření k odvolání žalované a účast u jednání dne 6. 10. 2022 dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. k/ a g/ a. t.), dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta žalobkyně ve výši 2x 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 a. t., cestovného právního zástupce žalobkyně ve výši 1.117,80 Kč vynaloženého v souladu s vyhl. č. 511/2021 Sb. na trase ze sídla advokáta [obec] do [obec] a zpět k jednání dne 6. 10. 2022, vozidlem r. z. 7T2 [číslo], celkem ujeto 135 km, při průměrné spotřebě 8,1 l na 100 km, paušální náhradě za ujetý km 4,70 Kč a doložené ceně motorové nafty 44,20 Kč, náhrady za promeškaný čas na této cestě za 4 započaté půlhodiny po 100 Kč, celkem 400 Kč (§ 14 odst. 1 a. t.). Dále zástupci žalobkyně náleží daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z výše uvedené odměny a náhrad, když doložil, že je plátcem, tj. z částky 7.117,80 Kč, ve výši 1.494,70 Kč Celkem tak žalobkyni na nákladech odvolacího řízení náleží částka 8.612,50 Kč. 12. [obec] plnění u náhrady nákladů odvolacího řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když s ohledem na výši částky nákladů řízení neshledal důvody pro povolení delší lhůty plnění či povolení plnění ve splátkách.