75 CO 360/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení se sídlem adresa o zaplacení 170.000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 23. 5. 2022, č. j. 210 C 21/2018-111,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění takto: „ Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 29.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 15. 3. 2017 do zaplacení, se zamítá.“

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 57.400 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit státu - České republice na účet Okresního soudu v Šumperku na nákladech řízení částku 6.965 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 7.818 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalované.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 29.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 15. 3. 2017 do zaplacení (výrok I.), v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 141.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 1. 2017 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 29.000 Kč ve výši 8,05 % ročně od 1. 1. 2017 do 14. 3. 2017, žalobu zamítl (výrok II.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a uložil žalované zaplatit České republice - na účet Okresního soudu v Šumperku na náhradu nákladů řízení částku ve výši 6.965 Kč (výrok IV.).

2. Okresní soud v napadeném rozsudku dospěl závěru, že žaloba je zčásti důvodná, kdy konstatoval, že žalobkyně je ve věci aktivně věcně legitimována, když z předložených faktur vystavených společností [právnická osoba] a dále z dalších faktur, kde žalobkyně vystupovala jako odběratel vín, je prokázáno, že žalobkyně skutečně provozovala vinotéku na adrese [ulice a číslo] v [obec]. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná začala ke dni 1. 6. 2016 provozovat vinotéku, kterou předtím provozovala žalobkyně, a užívala při tom movité věci ve vlastnictví žalobkyně, které žalobkyně ve vinotéce zanechala. V řízení se však nepodařilo prokázat, jaké konkrétní movité věci žalobkyně ve vinotéce zanechala a dále ani to, jaké z těchto věcí si žalobkyně z vinotéky následně odvezla. Mezi žalobkyní a žalovanou nedošlo ani k uzavření kupní smlouvy ve smyslu § 2079 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jejímž předmětem by byly movité věci (vybavení) nacházející se v předmětné vinotéce. Z těchto důvodů byl ve věci vypracován znalecký posudek z oboru ekonomika, specializace oceňování podniků, za účelem ocenění předmětné vinotéky ke dni 1. 6. 2016, tedy ke dni, kdy podnik převzala žalovaná, a to i s přehlédnutím k charakteru a tzv.„ zavedenosti“ podniku. Znaleckým zkoumáním byla vinotéka ke dni 1. 6. 2016 oceněna na částku 79.000 Kč, kdy okresní soud posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., neboť žalovaná bez právního důvodu užívala„ podnik“ žalobkyně, včetně movitých věcí ve vlastnictví žalobkyně. Žalovaná žalobkyni uhradila částku v celkové výši 50.000 Kč, kdy se jednalo o platby za převzatou vinotéku původně provozovanou žalobkyní, když bylo prokázáno, že žádné jiné vztahy ve smyslu povinnosti plateb mezi žalobkyní a žalovanou nebyly. Soud žalovanou zavázal k úhradě částky 29.000 Kč představující rozdíl mezi stanoveným znaleckým oceněním předmětné vinotéky a částkou, kterou žalovaná žalobkyni již zaplatila. Žalobkyni rovněž vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o. z. z částky 29.000 Kč, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně je se zaplacením této částky v prodlení, a to ve výši 8,05 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po dni, kdy uplynula žalované lhůta k zaplacení dlužné částky stanovená v předžalobní výzvě, do zaplacení. Ve zbylém rozsahu pak byla žaloba zamítnuta.

3. Proti tomuto rozsudku, a to proti všem jeho výrokům, podala včasné odvolání žalovaná, která navrhla rozhodnutí okresního soudu změnit tak, že žaloba bude zamítnuta zcela. Namítala, že závěr soudu prvního stupně, že„ žalovaná bez právního důvodu užívala„ podnik“ žalobkyně, včetně movitých věcí ve vlastnictví žalobkyně“ je odporující zjištěnému skutkovému stavu a rovněž i dalším v řízení provedeným důkazům. Jestliže k 31. 5. 2016 společnost [právnická osoba] ukončila nájemní smlouvu a žalobkyně přestala k tomuto datu vinotéku provozovat, a žalovaná tak provoz vinotéky zahájila od 15. 6. 2016, tak z toho nevyplývá, že by„ žalovaná bez právního důvodu užívala„ podnik“ žalobkyně“, toto netvrdí ani sama žalobkyně. Rovněž v řízení zpracovaný znalecký posudek nijak neohodnocuje užívání nějakého„ podniku“, ať již ve smyslu užívání nebytového prostoru či užívání jeho vybavení. Žalovaná se nijak bezdůvodně neobohatila, zaplatila bez ohledu na právní podklad žalobkyni částku 50.000 Kč jako vyrovnání toho, co žalobkyně při vyklizení nebytového prostoru po jeho předání pronajímateli v něm zanechala, zejm. bar s výčepním zařízením, který si však následně žalovaná musela upravit, aby vůbec odpovídal hygienickým předpisům, a proto nelze dovodit, že by ponechané vybavení či movité věci žalovaná převzala nebo užívala bez právního důvodu, když mezi účastníky, vč. pronajímatele, byla nepochybně uzavřena dohoda o ponechání tohoto vybavení ve vinotéce, minimálně v konkludentní formě. Ze závěru, že„ soud žalovanou zavázal, aby žalobkyni zaplatila částku ve výši 29.000 Kč představující rozdíl mezi stanoveným znaleckým oceněním předmětné vinotéky a částkou, kterou žalovaná žalobkyni již zaplatila“ ovšem vyplývá, že soud převzal znalecké ocenění bez ohledu na to, že v řízení konkrétní movité věci, které měla žalovaná nabýt, nebyly v řízení specifikovány a prokázány, neboť otázkou zhodnocení nebytového prostoru se soud prvního stupně nezabýval vůbec. Ocenění užívání„ podniku“ žalobkyně bez právního důvodu žalovanou tento znalecký posudek postrádá zcela. Okresní soud dále nesprávně nerozhodl o náhradě nákladů řízení podle úspěchu ve věci, když žalobkyně byla úspěšná pouze v rozsahu 17,06 %, ale fakticky rozhodl dle ust. § 150 o. s. ř., aniž by takový postup odůvodnil.

4. Žalobkyně se k odvolání žalované nevyjádřila.

5. Krajský soud při konstatování, že odvolání je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobou podanou u Okresního soudu v Šumperku dne 16. 5. 2018 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 170.000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na základě plné moci provozoval vinotéku žalobkyně, kterou předtím provozovala společnost [právnická osoba], a která provoz vinotéky na žalobkyni převedla. K datu 31. 5. 2016 pak došlo po dohodě žalobkyně s pronajímatelem [právnická osoba] [právnická osoba] k ukončení nájemní smlouvy. Společnost [anonymizováno] [obec] pak následně uzavřela novou nájemní smlouvu se žalovanou, když předmětem nájmu byly nebytové prostory, ve kterých byla umístěna vinotéka včetně veškerého vybavení. Žalovaná měla prakticky ihned začít provozovat danou vinotéku a odebírat zboží. Žalobkyně s žalovanou jednala o odprodeji vnitřního vybavení a také o náhradě za přenechání celého provozu s klientelou. Dle tvrzení žalobkyně došlo s žalovanou dne 23. 5. 2016 ústně k uzavření dohody, že žalovaná zaplatí žalobkyni částku 200.000 Kč. Žalobkyně tvrdí, že došlo k uzavření kupní smlouvy na odprodej vybavení vinotéky na částku 100.000 Kč a dále na částku 100.000 Kč jako náhradu za zavedenou klientelu. Jakmile však mělo dojít k písemnému stvrzení dohody, začala se žalovaná vymlouvat a poslala na účet žalobkyně částku 30.000 Kč. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení částky 170.000 Kč spolu s úrokem z prodlení od 1. 1. 2017, když částka 200.000 Kč byla splatná dne 31. 12. 2016. Žalovaná nárok uplatněný žalobou v celém rozsahu neuznala, když tvrdila, že žalobkyně skutečně při ukončení nájmu zanechala ve vinotéce některé kusy nábytku a vybavení, avšak většinu hodnotných věcí si žalobkyně odvezla. Žalovaná se s žalobkyní na náhradě za nábytek a vybavení dohodla na částce 50.000 Kč, kterou žalobkyni také uhradila. Dle žalované nebyla o náhradě za přenechání provozu a náhradě za zavedenou klientelu řeč. Žalovaná popřela, že by s žalobkyní uzavřela ústně kupní smlouvu. Okresní soud provedl ve věci dokazování a v průběhu jednání konaného dne 25. 10. 2018 poskytl žalobkyni výzvu dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k tomu, aby doplnila skutková tvrzení o konkrétním znění dohody o prodeji, resp. přenechání vinotéky na [ulice a číslo] v [obec] žalované, zejm. o tom, jaká byla ujednána odstupní cena a co konkrétně bylo předmětem kupní či odstupní smlouvy, současně byla žalobkyně vyzvána k označení důkazů k těmto tvrzením s tím, že v případě nevyhovění této výzvě se vystavuje riziku pro ni nepříznivého rozhodnutí ve věci. Žalobkyně v průběhu řízení opakovaně tvrdila i přes uvedené poučení soudu, že byla ujednána částka 200.000 Kč spatná do konce roku 2016 za přenechání veškerého vybavení vinotéky, zásob včetně kovových mříží a dalšího příslušenství, včetně know-how, tj. možnosti podnikat na IČO žalobkyně a využít zavedenou klientelu. Dne 23. 5. 2022 vydal okresní soud napadený rozsudek 7. Předně krajský soud považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a pro stručnost na tato zjištění zcela odkazuje s výjimkou zjištění učiněných ze znaleckého posudku [právnická osoba] [číslo] ze dne 19. 1. 2022.

8. Ze znaleckého posudku [právnická osoba] [číslo] ze dne 19. 1. 2022 z oboru ekonomika, specializace oceňování podniků krajský soud zjistil, že znalec, pokud jde o soupis majetku používaného [anonymizována dvě slova], vycházel se soupisu na č. l. 48 spisu, který je přílohou kupní smlouvy mezi společností [právnická osoba] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 19. 8. 2016. V této příloze je mimo soupis majetku uvedena i poznámka o čistém měsíčním zisku podniku vinotéky ve výši 30.000 Kč. Jiný údaj, např. o výši prodeje, není uváděn. Kupní cena stanovená touto smlouvou byla stanovena na 100.000 Kč. Další položkou, která tvoří podnik, může být soubor zásob a dodavatelsko-odběratelských vztahů, v tomto směru nejsou k dispozici žádné informace ani ve spisu ani v dostupných dokladech společnosti [právnická osoba] Účetní dokumentaci k hospodaření společnosti za rok 2014 2016 neměl znalec k dispozici, neboť nebyla předložena. Jedinými doklady k dispozici byly faktury založené ve spise. Vzhledem k časovému odstupu a absenci podkladů nelze zjistit reálný stav majetku společnosti k rozhodnému datu 1. 6. 2016. Pokud jde o vlastní hospodaření podniku, informace o něm jsou ještě méně dostupné než informace o majetku podniku. Jediný údaj je ona poznámka o čistém měsíčním zisku podniku vinotéky ve výši 30.000 Kč v příloze kupní smlouvy. Na základě těchto vstupních dat, jak sám znalec uvedl,„ sporadických údajů ve spise“ ohledně nákupních cen stáčeného vína a dále možného objemu prodeje základního zboží ve vinotéce, znalec stanovil majetkovou metodou obvyklou hodnotu podniku [anonymizována dvě slova] k datu 1. 6. 2016 na částku 79.000 Kč.

9. S ohledem na částečné zopakování dokazování, přejímá krajský soud jako správné skutkové závěry okresního soudu s tím upřesněním, že žalobkyně zanechala ve vinotéce přesně nespecifikované množství vybavení a nábytku, co konkrétně, nebylo v řízení prokázáno. Nesporné mezi stranami bylo pouze zanechání výčepního zařízení (otázkou je v jakém stavu) a blíže nespecifikovaného množství sudů. Rovněž tak krajský soud nemá za prokázáno, že obvyklá hodnota vinotéky provozované žalobkyní a předtím společností [právnická osoba] ke dni 1. 6. 2016 činila částku 79.000 Kč.

10. Co se pak týká právního hodnocení věci, s tímto se krajský soud neztotožňuje, kdy má primárně za to, že žalobkyně v tomto sporu neunesla své břemeno tvrzení k tomu, co bylo konkrétně předmětem oné tvrzené dohody mezi stranami a za co měla žalovaná uhradit částku 200.000 Kč, a to ani přes poučení soudu podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. V řízení nebylo ze strany žalobkyně řádně tvrzeno, natož prokázáno, jaké věci a zařízení byly v předmětném podniku ponechány a že bylo přenecháno jakékoli know-how, zavedená klientela apod. Přesto okresní soud zcela nelogicky dospívá k závěru, že žalovaná, která od 1. 6. 2016 začala provozovat vinotéku, kterou předtím provozovala žalobkyně, při tom užívala movité věci žalobkyně, aniž by měla za prokázáno, zda vůbec a jaké, jak ostatně sám konstatuje s tím, že se nepodařilo prokázat, jaké konkrétní věci žalobkyně ve vinotéce zanechala a jaké odvezla. Dále pak na základě těchto vágních a ničím nepodložených zjištění přistoupil k zadaní znaleckého posudku na ocenění podniku, kdy v řízení nebylo vůbec prokázáno, že by žalobkyně žalované podnik přenechala a že jej žalovaná v nějakém konkrétním rozsahu a období užívala. Žalovanou částku pak zčásti přiznal jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. s tím, že žalovaná bez právního důvodu užívala„ podnik“ žalobkyně, včetně movitých věcí ve vlastnictví žalobkyně s tím, že podnik byl oceněn na částku 79.000 Kč a zaplaceno žalovanou již bylo 50.000 Kč. Zavázal pak žalovanou k zaplacení částky ve výši 29.000 Kč představující rozdíl mezi stanoveným znaleckým oceněním předmětné vinotéky a částkou, kterou žalovaná žalobkyni již zaplatila.

11. Je nutno konstatovat, že takovéto právní posouzení věci je na hranici přezkoumatelnosti, shodně tak jako výrok o nákladech řízení a nákladech řízení státu, kdy tyto nejsou blíže odůvodněné s ohledem na odlišný procesní úspěch a neúspěch stran ve sporu. Jak bylo výše konstatováno, žalobkyně v řízení neunesla břemeno tvrzení v tom směru, co bylo konkrétně předmětem oné tvrzené dohody mezi stranami a za co měla žalovaná vůbec uhradit částku 200.000 Kč, zejména jaké konkrétní vybavení a věci ve vinotéce zanechala a čeho se dohoda konkrétně měla týkat, přenechání jakéhosi„ know-how či zavedené klientely“, za něž by žalovaná měla čehokoli hradit, pak nebylo v řízení ničím prokázáno, ani konkrétně tvrzeno, v čem by uvedené„ know-how“ mělo spočívat. Žalobkyni tedy nevznikl vůči žalované žádný nárok, kdy pokud žalovaná již uhradila částku 50.000 Kč za případné výčepní zařízení v blíže nespecifikovaném stavu a funkčnosti a sudy, pak nemá vůči žalobkyni povinnost ničeho dalšího hradit a žalobkyně jakékoli nároky vůči žalované v tomto řízení neprokázala, kdy ostatně jejich titul ani řádně nebyla schopna natvrdit.

12. Ze všech shora uvedených důvodů krajský soud rozhodnutí okresního soudu ve výroku I. dle ustanovení § 220 o. s. ř. změnil tak, že žalobu zamítl, když okresní soud zčásti nesprávně zjistil skutkový stav a věc rovněž nesprávně právně posoudil.

13. S ohledem na změnu rozhodnutí ve věci samé, bylo nutno dle ustanovení § 224 odst. 2 o. s. ř. nově rozhodnout i o nákladech řízení před soudem prvního stupně a vzniklých nákladech řízení státu.

14. Pokud jde o náklady řízení před soudem prvního stupně, o těchto bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla ve věci plně procesně úspěšná, a má tak nárok na náhradu nákladů účelně vynaložených.

15. Náklady řízení před soudem prvního stupně na straně žalované jsou tak tvořeny odměnou za zastupování advokátem dle ust. § 7, § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty 170.000 Kč v částce 55.300 Kč za 7 úkonů právní pomoci po 7.900 Kč (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast u jednání konaného dne 25. 10. 2018, 15. 8. 2019, 9. 12. 2019, 17. 2. 2020 a 16. 5. 2022) a náhradou hotových výdajů advokáta dle ust. § 13 odst. 1, 3 a. t. za 7 úkonů právní pomoci po 300 Kč, tj. 2.100 Kč Celkem tedy náklady řízení žalované před soudem prvého stupně činí částku 57.400 Kč.

16. O náhradě nákladů řízení státu (výrok III.), spočívajících ve znalečném přiznaném znalci ve výši 6.965 Kč (žalobkyně zaplatila zálohu na důkaz ve výši 5.000 Kč, proto bylo žalobkyni uloženo zaplatit částku 6.965 Kč), pak bylo rozhodnuto dle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, což nebylo tvrzeno ani nevyšlo v řízení najevo u žádného z účastníků řízení. V dané věci byla procesně neúspěšná žalobkyně, má tak povinnost nahradit státu náklady, které platil, v rozsahu svého neúspěchu, tj. ve výši 100 %, tedy částku 6.965 Kč.

17. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla v odvolacím řízení z procesního hlediska zcela úspěšná, neboť jejímu odvolání bylo vyhověno. Žalobkyně tedy má povinnost uhradit žalované plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání 1.450 Kč, odměny za zastupování advokátem dle ust. § 7, 11 odst. 1, 2 a. t. v částce 4.520 Kč za 2 úkony právní pomoci po 2.260 Kč (odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne 22. 11. 2022). Dále náklady tvoří náhrada hotových výdajů advokáta dle ust. § 13 odst. 1, 3 a. t. za 2 úkony právní pomoci po 300 Kč, tj. 600 Kč, vyúčtované cestovné právního zástupce ve výši 848 Kč vynaložené v souladu s vyhl. č. 511/2021 Sb. na trase [obec] [obec] a zpět k jednání dne 22. 11. 2022 vozidlem r. z. [příjmení] [jméno], celkem ujeto 120 km, při průměrné spotřebě 6,4 l na 100 km, paušální náhradě za ujetý km 4,70 Kč a vyhláškové ceně paliva Natural 95 44.50 Kč, náhrada za promeškaný čas na těchto cestách za 4 započaté půlhodiny po 100 Kč, celkem 400 Kč (§ 14 odst. 1 a. t.) Celkem tedy na náhradě nákladů odvolacího řízení náleží žalované částka 7.818 Kč.

18. Místo plnění u náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně a nákladů odvolacího řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalované s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty plnění či povolení plnění ve splátkách.