75 CO 377/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudkyň JUDr. Hany Poláškové Wincorové a JUDr. Markéty Pokorné ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupena advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem ulice a číslo , PSČ obec proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa zastoupena advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 130.320 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 7. 2021, č. j. 13 C 311/2019-132,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před okresním soudem částku 84.335 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 21.762 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu žalobkyně, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 130.320 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně od 1. 9. 2018 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 82.978,28 Kč (výrok II.).

2. Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena kupní smlouva, na základě které žalovaná prodala žalobkyni pozemek parc. č. st. 121, zastavěná plocha a nádvoří, přičemž na tomto pozemku stojí stavba s č. e. 45 - rodinná rekreace v části obce Karlov, pozemek parc. č. 235/7, ostatní plocha, za dohodnutou kupní cenu 1.900.000 Kč. Vklad vlastnického práva žalobkyně byl Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj povolen s účinky vkladu k 31. 10. 2017 Okresní soud dovodil, že po uzavření kupní smlouvy žalobkyně zjistila, že se podlaha v podkroví jeví jako nestabilní, houpe se. Žalobkyně přistoupila k odstraněni vady a za toto dílo zaplatila [jméno] [příjmení] mladšímu částku 130.320 Kč a této částky se domáhá jako slevy z kupní ceny. Okresní soud aplikoval ustanovení § 2103 občanského zákoníku, podle kterého kupující nemá práva z vadného plnění, jedná-li se o vadu, kterou musel s vynaložením obvyklé pozornosti poznat již při uzavření smlouvy. To neplatí, ujistil-li ho prodávající výslovně, že věc je bez vad, anebo zastřel-li vadu lstivě. Podle okresního soudu žalobkyně nemá nárok na plnění z vad dle shora citovaného zákonného ustanovení, neboť se v daném případě jednalo o vadu, kterou musela žalobkyně s vynaložením obvyklé pozornosti poznat již při uzavření kupní smlouvy. Okresní soud zde vyšel z provedených důkazů, z nichž bylo zjištěno, že vada týkající se konstrukce podlahy prvního patra byla zřejmá již v době uzavření kupní smlouvy. Žalobkyně o této vadě věděla, když tato skutečnost vyplývá jednak z potvrzení pracovnice [právnická osoba] [anonymizováno], která písemně potvrdila, že podlahy při prohlídkách předmětné nemovitosti se mezi účastníky kupní smlouvy řešily a vrzání podlah bylo patrné. Rovněž z výpovědi svědka [příjmení] a svědka [jméno] [příjmení] bylo podle okresního soudu prokázáno, že vada spočívající v nestabilitě podlahy v prvním nadzemním podlaží byla běžně zjistitelná. Žalobkyně si tedy musela být vědoma této skutečnosti a existence vady již v době uzavření kupní smlouvy, a proto ji okresní soud nemohl přiznat nároky z vadného plnění. Podle okresního soudu nebylo v řízení prokázáno a žalobkyně ani netvrdila, že by ze strany žalované byla ujištěna, že věci je bez vad nebo že měla žalovaná vadu zastřít. Nad rámec tohoto odůvodnění pak okresní soud dále uzavřel, že i pokud by dospěl k závěru, že šlo o skrytou vadu, kterou nemohla žalobkyně zjistit při uzavření kupní smlouvy, žalobkyně nepostupovala takovým způsobem, aby jí vznikl nárok z vadného plnění, když k uplatnění vad došlo až 11. 5. 2018, přičemž dle názoru soudu ani tímto písemným podáním nebyly vady uplatněny řádně, když si žalobkyně nezvolila právo z vadného plnění. Žalovaná navíc vznesla námitku, že vada nebyla uplatněna včas a bez zbytečného odkladu. Podle okresního soudu žalobkyně mohla zjistit vadu již v březnu 2018, měla ji tedy vytknout bez zbytečného odkladu, což však neučinila, a nárok na slevu z kupní ceny tak nemá.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání a navrhla jeho změnu a vyhovění žalobě s tím, že okresní soud nesprávně hodnotil v řízení provedené důkazy, zejména výpověď svědka [příjmení] a svědka [příjmení]. Svědek [příjmení] ve své výpovědi jednoznačně uvedl, že bez rozkrytí konstrukcí nešlo zjistit, zda má věc vadu či nikoliv, proto muselo být provedeno částečné rozebrání stropu, přičemž bez této demontáže nebylo možno zjistit, zda je věc vadná. V tomto směru se vyjádřil i svědek [příjmení] [příjmení]. Pokud jde o vytýkané pozdní uplatnění vady, má odvolatelka za to, že vadu věci - statickou nestabilitu žalobkyně zjistila teprve poté, co po dohodě s žalovanou na vlastní náklady zajistila zpracování posudku odborníka v oblasti statiky [anonymizována dvě slova]. Přitom k závěru o vadnosti či bezvadnosti věci bylo nutno provést částečné rozebrání konstrukce a soud prvého stupně tuto okolnost, která vyplynula z provedeného dokazování, nikterak nezohlednil. Z provedeného dokazování rovněž vyplývá, že žalovaná nemovitou věc nabízela k prodeji s tím, že věc je po rekonstrukci a v inzerci nabízející nemovitou věc bylo konkrétně výslovně uvedeno, že věc je po celkové rekonstrukci. Tuto informaci si lze vysvětlit pouze tak, že nemovitost je bez jakékoliv vady. Okresní soud tedy postupoval nesprávně, pokud žalobu žalobkyně v celém rozsahu zamítl.

4. K odvolání žalobkyně se písemně vyjádřila žalovaná s tím, že odvolací argumenty žalobkyně neakceptuje a navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu, vyjma výroku o náhradě nákladů řízení, kde navrhovala změnu rozsudku okresního soudu tak, aby byly žalobkyni přiznány náklady řízení včetně 21% DPH. Podle žalované z výslechu svědka [příjmení] a svědka [příjmení] jednoznačně vyplývá, že vady nemovitosti žalobkyně mohla při vynaložení obvyklé pozornosti poznat již při uzavření smlouvy. K tomu žalovaná připomíná, že s žalobkyní při uzavírání kupní smlouvy řešila stáří nemovitosti a vrzající podlahy, na které jí sama žalovaná upozorňovala. Vzhledem ke stáří a amortizaci nemovitosti, která byla řešena při prohlídce nemovitosti, poskytla žalovaná žalobkyni slevu 80.000 Kč z kupní ceny. Se stavem nemovitosti byla žalobkyně seznámena, nemovitost si byla prohlédnout několikrát a při prohlídce jí byla zpřístupněna celá nemovitost, přičemž z podkroví se dalo pohodlně dostat do meziprostory na půdě otvorem, který byl žalobkyni ukázán, ale žalobkyně o to nejevila zájem. Žalovaná se tak plně ztotožňuje s názorem soudu, že z výpovědí svědků [příjmení] a [příjmení] bylo prokázáno, že vada spočívající v nestabilitě podlahy v prvním nadzemním podlaží byla běžně zjistitelná a žalobkyně si této skutečnosti musela být vědoma. Žalobkyně tedy o vadě věděla a právo z vady ihned neuplatnila, teprve až v květnu 2018 zaslala žalované zmíněný dopis, tj. více než půl roku po uzavření smlouvy a předání nemovitosti.

5. Krajský soud při konstatování, že odvolání žalobkyně je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není.

6. Odvolatelka v prvé řadě uplatnila odvolací důvod zaměřený do skutkového stavu podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř., kdy tvrdila, že okresní soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, zejména pokud se týká hodnocení výpovědí svědka [příjmení] a svědka [příjmení]. Dle názoru krajského soudu okresní soud při hodnocení důkazů postupoval v souladu s ustanoveními § 133 až § 135 o. s. ř., v řízení provedené důkazy hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, a skutková zjištění, která okresní soud z provedeného dokazování vyvodil a popsal je v odůvodnění napadeného rozsudku, považuje odvolací soud za zcela správná. To platí i při hodnocení výslechu svědků [příjmení] a [příjmení]. Skutkový závěr okresního soudu, že vada nemovité věci byla rozpoznatelná již při uzavření kupní smlouvy, odvolací soud akceptuje a přejímá.

7. Pokud jde o námitku žalobkyně týkající se právního posouzení věci, pak obecně platí, že toto je nesprávné, jestliže okresní soud posoudil věc podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určil, ale nesprávně ji vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

8. Okresnímu soudu nelze vytknout nesprávné použití právních norem nebo jejich vadnou aplikaci v této věci. Okresní soud správně aplikoval ustanovení § 2103 občanského zákoníku, podle kterého kupující nemá práva z vadného plnění, jedná-li se o vadu, kterou musel s vynaložením obvyklé pozornosti poznat již při uzavření smlouvy. To neplatí, ujistil-li ho prodávající výslovně, že věc je bez vad nebo zastřel-li vadu lstivě. Okresní soud na základě vyhodnocení v řízení provedených důkazů správně uzavřel, že vada nemovitosti byla takového charakteru, že musela být s vynaložením obvyklé pozornosti žalobkyní rozpoznána již při uzavření kupní smlouvy, a to minimálně při prohlídkách nemovitosti, kterých se žalobkyně výslovně zúčastnila. V tomto směru, jak je uvedeno výše, okresní soud správně hodnotil výpověď svědka [příjmení] i výpověď svědka [příjmení] a přihlédl také k potvrzení pracovnice [právnická osoba] [anonymizováno], která písemně potvrdila, že podlahy při prohlídkách předmětné nemovitosti se mezi účastnicemi kupní smlouvy řešily a vrzání podlah bylo patrné. Závěr okresního soudu, že žalobkyně si musela být vědoma vady již v době uzavření kupní smlouvy, a že nemá nárok a že jí nelze přiznat nároky z vadného plnění, je zcela správný.

9. Vyloučení práv z vadného plnění při znalosti vad, stejně jako při hrubě nedbalé neznalosti kupujícího, spočívá na základní zásadě, že ten, kdo vadu znal nebo mohl znát, nepožívá ochrany plynoucí z těchto práv. Jestliže někdo kupuje věc, ačkoliv zná její vadnost, vzbuzuje dojem, jako kdyby na bezvadnost nekladl žádný důraz. Znalost přitom znamená, že kupující rozpoznal vadu v jejím celku včetně jejího významu, a znalost také předpokládá, že kupující ví, že v důsledku vady, kterou zpozoroval, bude poškozena hodnota nebo způsobilost předmětu koupě. Nevynaložení obvyklé pozornosti odpovídá pojmu známému z trestního práva, totiž vědomé nedbalosti. Ta předpokládá, že jednající je srozuměn s tím, že jím rozpoznaná skutečnost nastane či nenastane a vážně spoléhá na to, že v důsledku toho se následek předvídaný neuskuteční. Zákon vyžaduje od kupujícího vynaložení obvyklé pozornosti, přičemž znalost vady musí existovat v době uzavření smlouvy. Takto tomu bylo i v projednávané věci, když, jak správně dovodil okresní soud, žalobkyně již v průběhu prohlídek, tedy již při uzavření smlouvy, při vynaložení obvyklé pozornosti musela vadu nemovitosti zjistit, přesto žalobkyně přistoupila k uzavření kupní smlouvy a podle ustanovení § 2103 občanského zákoníku nemůže mít práva z vadného plnění.

10. Jak správně uzavřel okresní soud, v řízení nebylo prokázáno, že by byla žalobkyně ze strany žalované ujištěna, že věc je bez vad nebo že žalovaná měla vadu zastřít. [jméno] skutečnost, že nemovitost byla nabízena realitní kanceláří jako nemovitost po rekonstrukci, nemůže být vykládána tak, že by tímto byla žalobkyně upozorněna na to, že věc je zcela bez vad. Pojem ujištění o bezvadnosti předmětu koupě znamená, že prodávající kupujícího ujistil o bezvadnosti takovým způsobem, že vznik důvěry kupujícího v ujištění nebyl založen na jeho hrubé nedbalosti.

11. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nemá nárok z titulu vadného plnění dle ustanovení § 2103 občanského zákoníku, nezabýval se odvolací soud dalšími důvody, které okresní soud uvedl v odůvodnění napadeného rozsudku, neboť v dané věci nešlo o vadu skrytou, ale o vadu, kterou mohla žalobkyně rozpoznat již v době uzavření kupní smlouvy.

12. Jestliže tedy okresní soud uzavřel, že žaloba žalobkyně je v celém rozsahu nedůvodná, odvolací soud tento závěr akceptuje, a uzavírá, že právní hodnocení a posouzení věci, jak našlo svůj výraz v zamítavému verdiktu napadeného rozsudku, je zcela správné. Závěr okresního soudu je logickým výsledkem správně zjištěného skutkového stavu, který ani v odvolacím řízení změn nedoznal. Okresní soud se se všemi pro posouzení věci rozhodnými skutečnostmi vypořádal v návaznosti na veškeré v průběhu řízení před soudem prvého stupně uplatněné a v odvolání fakticky zopakované námitky žalobkyně.

13. Ze shora uvedených důvodů byl rozsudek okresního soudu ve výroku I. jako věcně správný podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrzen.

14. Pokud jde o výrok rozsudku okresního soudu o nákladech řízení, postupoval okresní soud správně podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., avšak nesprávně výši nákladů řízení stanovil. Z obsahu spisu vyplývá, že právní zástupce žalované učinil v řízení následující úkony právní služby: příprava a převzetí zastoupení, odpor proti platebnímu rozkazu, vyjádření ze dne 13. 2. 2020, vyjádření ze dne 14. 5. 2020, účast u jednání 18. 2. 2021, vyjádření ze dne 3. 3. 2021, účast u jednání 12. 4. 2021, vyjádření ze dne 10. 5. 2021, účast u jednání 12. 5. 2021, vyjádření ze dne 7. 7. 2021 a účast u jednání dne 22. 7. 2021. Ne všechny tyto úkony právní služby však byly úkony účelně vynaloženými. V případě vyjádření ze dne 13. 2. 2020 se nejedná o účelně vynaložený úkon právní služby, když stanovisko žalované k žalobě mohla žalovaná vyjádřit již v odporu proti platebnímu rozkazu. Stejně tak vyjádření žalované ze dne 10. 5. 2021 a ze dne 7. 7. 2021 nejsou účelně vynaloženými náklady právní služby za situace, že vyjádření ze dne 10. 5. 2021 bylo fakticky vyjádřením žalované k provedeným důkazům a ve vyjádření ze dne 7. 7. 2021 žalovaná pouze rekapitulovala svá dosavadní tvrzení. Zástupce žalované tak v řízení učinil 8 účelně vynaložených úkonů právní služby, za něž přísluší náhrada dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. § 7 odměna ve výši 8x 6.340 Kč, tj. 50.720 Kč, dále za uvedené právní služby náleží žalobkyni náhrada 8 režijních paušálů dle ustanovení § 13 odst. 1, 3 téhož předpisu á 300 Kč, tedy 2.400 Kč. Žalované dále přísluší náhrada za ztrátu času v celkové výši 2.000 Kč a náhrada cestovného v celkové výši 14.578,28 Kč. K těmto nákladům je zapotřebí připočítat 21% DPH ve výši 14.636,63 Kč, když zástupce žalované doložil, že je plátcem této daně. Náklady řízení před soudem prvého stupně tak celkem představují částku 84.335 Kč.

15. Z uvedených důvodů proto krajský soud výrok II. rozsudku okresního soudu změnil tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku (§ 220 o. s. ř.).

16. Výrok o nákladech odvolacího řízení je dle ustanovení § 224 a ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. odůvodněn skutečností, že žalobkyně nebyla s odvoláním úspěšná, a je tedy povinna zaplatit žalované vzniklé náklady odvolacího řízení, které představují náklady právního zastoupení za 2 úkony právní služby á 6.340 Kč, tj. 12.680 Kč, 2x režijní paušál á 300 Kč, tj. 600 Kč, náhrada za ztrátu času ve výši 500 Kč a cestovné k jednání odvolacího soudu ve výši 4.205,16 Kč. K těmto nákladům přísluší 21% DPH ve výši 3.776,88 Kč Náklady odvolacího řízení tak celkem představují částku 21.762 Kč. 17. [obec] plnění náhrady nákladů řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalované s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty splatnosti či splátek.